Tolerování rozměru a geometrické tolerance

                                         Zásady tolerování

                                        Tolerování rozměru

Předepsané rozměry jsou pouze teoretické!

Výrobou vznikají nepřesnosti způsobené:

-          technologií výroby,

-          vlastní výrobou (otupený nástroj, apod.),

-          lidským faktorem.



Tolerování – předepisování rozměru (v mezích).

Tolerují se především funkční plochy.

                                        Všeobecné tolerance

   I rozměry, které nejsou tolerovány musí zůstat v určitých mezích.

Na výkrese (přesnost):

ISO 2768 - m

                                       Zapisování tolerancí

   U funkčních rozměrů je nutné předepsat tolerance pomocí:

•                      mezních úchylek,

•                      tolerančních značek.

                                       Zapisování tolerancí

   Toleranční značky:

   Tolerovaný rozměr se skládá z jmenovitého rozměru a toleranční značky.

Př.

   100H7

20 tolerančních stupňů: IT 0-5 měřidla, IT 6-11 běžná výroba

                                       Zapisování tolerancí

Toleranční značka =

toleranční pole

A-ZC (díry)

a-zc (hřídele)

a toleranční stupeň

IT 0-18



                                 Základní pojmy tolerování rozměrů



                                 Základní pojmy tolerování rozměrů

   Jmenovitý rozměr (JR, nulová čára) – základní rozměr vůči, kterému jsou vztaženy tolerance.

    Horní mezní rozměr (HMR, hmr) a dolní mezní rozměr (DMR, dmr) – hraniční rozměry, skutečný
rozměr musí ležet mezi těmito rozměry jinak se jedná o zmetek.

    Horní mezní úchylka (ES, es) vyjadřuje rozdíl mezi HMR (hmr) a JR.

    Dolní mezní úchylka (EI, ei) vyjadřuje rozdíl mezi DMR (dmr) a JR.

    Tolerance je rozdíl mezi HMR (hmr) a DMR (dmr), udává se jako kladné číslo a vyjadřuje
dovolenou nepřesnost výroby.

                                              Uložení

   Uložení je vzájemný stav dvou strojních součástí (hřídel zasunutý do díry).

Základní druhy uložení:

—  uložení s vůli – umožňuje vzájemný pohyb součástí,

—  uložení s přesahem – zaručuje vzájemnou nepohyblivost,

—  uložení přechodná – v závislosti na rozměrech se může vyskytovat vůle nebo přesah.

                                              Uložení

   V – vůle, P -přesah

                                              Uložení

   V praxi existují dvě základní toleranční soustavy:

-          soustava jednotné díry (tol. vztaženy k tol. poli díry),

-          soustava jednotného hřídele (k tol. poli hřídele).



                                       Geometrické tolerance

   K správné funkci součásti je třeba kromě tolerance rozměrů uvažovat i geometricky správný tvar
funkčních ploch.

Na výkrese se obecně předepisují:

ISO 2768 – mK,

kde poslední písmeno značí přesnost M – nejpřesnější, K – střední, L – nejnižší přesnost.

   Geometrické tolerance se mohou vztahovat k jednomu prvku (rovinnost, kruhovitost ..) nebo více
prvkům (kolmost rovnoběžnost, házení ..)

                                       Geometrické tolerance



                                  Tolerance přímosti a rovinnosti



                               Tolerance kruhovitosti a válcovitosti



                                Tolerance rovnoběžnosti a kolmosti



                               Rozměry tolerančních rámečků a značek



                                 Označování a umisťování základen



                             Vazby geom. tolerancí a tolerancí rozměru

   Tímto pravidlem se stanovují vztahy mezi tolerancemi rozměrů (délek a úhlů) a tolerancemi
geometrickými.

 Výkresy, na které je vztaženo pravidlo nezávislosti se označují v popisovém poli nebo jeho
blízkosti.

TOLEROVÁNÍ ISO 8015

 se doplňuje ISO 2768 – mK

m - třída přesnosti délkových a úhlových rozměrů

K - třída přesnosti geometrických tolerancí





                                               Závěr

   Doporučená literatura:

[1] Kletečka, J., Fořt, P. Technické kreslení. Brno: Computer Press, 2007, 252 s.

[2] Svoboda, P. a kol. Základy konstruování. Brno: Cerm, 2008, 234 s.

[3] Drastík, F. Technické kreslení podle mezinárodních norem I. Ostrava: Montanex, 1994, 228 s.