estetika Estetika - pojem v moderním pojetí poprvé použil Baumgarten • vyšel z trad. pojetí mezi noesis = intelektuální myšlení a aisthésis = senzibilita, smyslové poznání • aisthésis chápal jako skutečné poznání • založil disciplínu které zkoumala logiku různých druhů smyslového poznání, vč. teorie krásna a umění, produkce, recepce a hodnocení estetických jevů • recipročně ale vznikl problém s vymezením - recepci estetických jevů nelze omezit pouze na smysly > co s city, myšlením? etc. (<=> rozšíření znamená popření pojmu e.) • pak by to mohla být věda o e. zkušenosti > zkušenost recipienta x co potom s uměleckou tvorbou >> nabízí se fi losofi e umění? / 1 / estetika • fi losofi e umění = věda o umění jako celku (tj. produkce, recepce díla, zkušenost, souzení, hodnoty), ale vzniká problém, že by se zájem o krásu v díle potlačoval ve prospěch pravdy, která se dílem manifestuje (to za prvé...) • ztratila by se ze zřetele krása přírodní (mimoumělecká), v jednání, zvycích, technice etc. (to za druhé...) • další návrh > fi losofi e krásna (Schelling, Hegel) > problém je zakládat umění na kategorii krásna (co pak s pojmy tragické, vznešené, ošklivé, komické etc.) • další vývoj v 19. stol. vedl k omezení pojmu krásna na jednu z více kategorií e. diskurzu <=> vedlo to k zavedení e. jakožto vědy o / fi losofi i estetičn(u)a, nikoli vědy o kráse jak byla někdy chápána ve spojitosti s antikou/středověkým myšlením = zkoumají se pojmy v jejich relačních strukturách / 2 / estetika • metodicky vychází e. převážně z fi losofie tzn. na jedné straně spekulativní teoretické promýšlení a empirický psychologický výzkum (teorie vkusu) = tzv. e. shora / e. zdola = 19. stol. spor mezi deduktivním metodou z nejvyšších principů (uzavřená teorie) a tvorbou zobecňujících hypotéz v otevřené teorii (induktivní přístup ze zkušenosti) • jádrem sporu > hodnotící soud = deduktivní e. > hodn. soud = normativní stanovisko empirické teorie = pouze deskriptivní přístup bez ohledu na kritéria pro zkoumání předmětu • z toho se rozvinul systém obecné e. a aplikované e. (tj. vznikly specializované směry e. literární, fi lmová, fotografi e etc.) / 3 / estetika • ve 20. stl. pokračují diskuze nad předmětem e., metodicky stále nejednotná x tendence k mimoumělecké estetično a obecnou uměnovědu, estetično jako nadřazený pojem, pak lze e. definovat jako vědu o veškerých e. jevech, přírodních i kulturních, uměleckých i mimoum., subj./obj. Estetično = smyslové vnímání, pociťování > zahrnuje v širším smyslu vše smyslově vnímatelné > to co vnímám, resp. ind. zkušenost spojenou s potěšením > to co je při vnímání nebo v představě spojeno s nezaujatou libostí x libost není obecná (viz např. ošklivost) > jde jen o kategorii > u Kanta zalíbení spjaté s pozorováním = kontemplace nelze spojit s běžným vnímáním x jde o zalíbení spjaté s urč. postoji umožňujícímu chápat předměty jako čisté jevy vnímání pro jejichž osvětlení se přijímá předvědomá harmonie mezi způsobem vnímání a formou předmětu nerozpornou harmonií mezi vnímajícím subjektem a vnímaným objektem se e. objekt vyčleňuje ze souvislosti s jinými objekty, upoutává pozornost a aktivizuje vnímání a orientuje jej na vlastnosti objektu, který čistě o sobě uspokojuje očekávání. / 4 / estetika estetično mimoumělecké > e. stránka není ústřední funkcí (patří sem estetické jevy povahy přírodní a společenské > liší se od umění funkcí > patří se móda, průmyslový design, sport ... estetická funkce= a) zaměření na samotný předmět jako takový, jeho vymanění z nežádoucích souvislostí, b) vyvolání libosti, c) schopnost zastupovat jiné funkce, tam kde byly vývojově pozbyty (např. kroj, zřícenina etc.), není inherentní vlastností předmětu, je spojena se subjektem/recepcí, ale není pouhým stavem mysli. X Jiné funkce - např. sdělovací, poetická ad. estetično umělecké > e.funkce a hodnota hlavní či dominantní složka estetično přírodní > závislá na pojetí přírody = přírodní krásno. Idealistická estetika > příroda = neduchovní princip bytí (vliv nahodilosti) > nesleduje ve svých výtvorech nějaký ideál krásy > krásu v ní „kontempluje duch“, který ji vnímá, popř. chápána jako krása Božího díla > odkrývá ji teologie; později ji zcela podrobili vnímajícímu subjektu > ten sleduje různé partikulární projevy (vznešeno - hor, půvab - rostlinná říše, komično - opice atp.; dnes estetika krajiny, vliv na ochranu životní prostředí / 5 / estetika Esteticismus = duševní postoj, který považuje estetično nebo umění za nejvyšší hodnotu v lidském životě - ten lze ospravedlnit pouze jako estetické fenomeny; umění poměřuje život, „l´art pour l´art“ (Nietzsche), elitářský kult krásy E. soud = zaujetí myšlenkového stanoviska v nějaké relaci/vztahu • jakožto schopnost myšlení chápat nějaký vztah a schvalovat jej/popírat • mentální akt, jímž se tato schopnost realizuje • výsledek tohoto aktu tj. výrok • druhy soudů: hodnotící (normativní) nevalorizující: existenční, relační (přisuzovací) • soudy v e.: vkusový soud (co utváří vědomí krásna?) / 6 / estetika Vkusový soud 1) Leibnitz > krásno je dokonalostí, jedinečným v mnohosti x je jen tušené, nejsané 2) krásno jako pocit fyzické libosti, nezávislé na rozumu x má obecnou platnost! +- 6 smysl (angl. empirikové) nejznám. Burke = vkus vzniká z rozkoše a bolesti pocházející z našich vjemů, ovlivněny vášněmi, krásno je vlastností podstaty mechan. působící prostřednictvím smyslů Kant > vkus = druh cítění, odlišil est. soudnost od poznávací funkce teoretického pravdivostního soudu, založ. na pojmech předmětu > e. záleží na počitcích > nemůže být věda x e. soudnost směřuje k naplnění účelů, uspokojení citových potřeb vkusový soud = kontemplativní - indiferentní, libost bez zájmu co se líbí na předmětu není obj. kvalita ale naše představa o něm krásné = to co je představováno bez pojmu jko předmět všeobecného zalíbení, e.soud je exemplární, nikoli subsumující etc. etc. / 7 / estetika konec 19. stol. e. soud = kontemplativní, pasivní x tvorba = aktivní => tvorba = konverze vjemové roviny tzn. kontemplace s ní spojena > kontemplace jako znovytváření • problém génia x vkusu, tvorby x produkce 20. st. formování vkusu dílem pluralita interpretací proměna vkusu temporální sociologie vkusu psychologie předmět e. zkoumání představ > v prostoru v čase / 8 / estetika E. PROŽITEK tvůrčí akt e. situace AUTOR < > E. OBJEKT < > RECIPIENT (kompetence) V každé e. situaci existuje vztah objekt-vnímatel, tj. jako předmět estetiky v nejširším smyslu (tj. např. i mimouměleckého estetična). Vnímatel je subjektivní činitel s životní zkušeností > vybaven kompetencí, bez níž by nebyl e. objekt nabyl smyslu > viz. vztah k interpretaci! / 9 / estetika Estetický objekt > rozsah pojmu? • estetický objekt x umělecké dílo > vliv e. funkce • umělecké dílo nese e. funkci jako svou konstituvní vlastnost <=> musí být e. objektem Estetické objekty Umělecká díla / 10 / estetika artefakt = třída umělých objektů obecně, tj. vše vytvořené lidskou rukou (intencionální objekty) Estetické objekty Umělecká díla Artefakty / 11 / estetika „bretonův kámen v galerii“??? semiotický akt „stání se dílem“ > artefaktuálnost jako výsledek působení rámce/pozadí viz Duchamp/pop-art/akční umění etc. ontologický status estetického objektu > postavení e. objektů v řádu jiných jsoucen => základní vlastnost = heteronomní předmětnost (x autonomní objekty) > existence vyžaduje jiný objekt (dtto znak) (podobně i vnímatel [recipient]); pojem nosiče/substrátu / 12 / estetika Proces e. recepce/prožitku > sled aktů v čase (temporální aspekt) E. objekt je časovým objektem (tj. ve své předmětnosti je čas jeho nutnou podmínkou) > vzniká a existuje na základě recepce svého substrátu E. objekt = propojení nosiče/substrátu (= nějaký kandidát na e. objekt) a recipienta, který se k objektu vztahuje specifickým způsobem > e. postoj tj. libovolný objekt univerza může přejít do stavu e. objektu následkem transformace vnímání subjektu do módu „estetické recepce“ tj. je zde přítomna selektivní složka > obdoba psychologického fenomenu reverzibility obrazů / 13 / estetika / 14 / estetika / 15 / estetika Přechod mezi předmětem, který vyvolá e. zájem a vlastním e. objektem je následný proces - obdobný psychologické reverzibilitě, ale nejde o stejné roviny zájmu! Přechází se na komplexnější úroveň zpracování vnímaného Je to úplně kvalitativně odlišná třída percepční činnosti / 16 / estetika / 17 / estetika Objektivita e. objektu > co se děje když není vnímán ve své předmětnos ti, resp. estetickém módu? = shrnutí > ontologicky jde o heteronomní objekt > vyžaduje vnímatele > nejde nutně o hmotný předmět (idea, mentální představa) > vnímání ve smyslu aisthesis „nevyčerpává“ e. objekt > vrstva významů, interpretací atp. vytváří e. objekt jako široce chápaný kulturní jev / 18 /