Seminář k pedagogické diagnostice
9. listopadu 2009
rozhovor je diagnostiká metoda
umožňuje získávat informace na
základě bezprostředního verbálního
kontaktu se zkoumanou osobou
(žák, rodič)
když chceme zkoumat stránky žákovy
osobnosti, které nejsou dostupné
přímému pozorování nebo jiným
metodám;
umožní nám zachytit nejen fakta,
ale i hlouběji proniknout do motivů
a postojů žáka (vnitřního světa);
rozhovorem zkoumáme implicitní stránky
osobnosti žáka
zájmy, postoje, hodnoty, přesvědčení,
přání, obavy, názory, myšlenkové
pochody, prekoncepty, příčiny
jednání, způsob učení, podmínky pro
učení, znalosti a vědomosti, vztahy ke
spolužákům, kamarádům, dospělým...
volný x řízený
strukturovaný x nestrukturovaný
x polostrukturovaný
individuální x skupinový
otevřené (jak, co, není vhodné proč)
uzavřené (ano x ne)
přímé
nepřímé
projektivní (děti většinou... co ty?)
jednoduché formulace
jasné, srozumitelné otázky
postupné kladení otázek
vyhýbáme se sugestivním otázkám
průběžný záznam
záznam po doznění odpovědi
magnetofon, diktafon, telefon
záznam pořizuje jiná osoba
fáze přípravná
fáze realizační
fáze hodnotící
cíl rozhovoru
typ rozhovoru
strategie rozhovoru (pokud je řízený)
místo
čas
informace o zkoumané osobě
navození atmosféry
kladení otázek, získávání informací
závěr rozhovoru
nepřipravenost
autoritativní zacházení
důvěrné zacházení
rychlé střídání otázek a odpovědí
usměrňování odpovědí
předčasné závěry
délka rozhovoru
subjektivně zabarvené závěry
Gavora, P. Výzkumné metody
v pedagogice. Brno : Paido, 1996,
s. 65­71.
Spáčilová, H. Pedagogická diagnostika
v primární škole. Olomouc : UP, 2003,
s. 41­44.
Tomanová, D. Úvod do pedagogické
diagnostiky v MŠ. Olomouc : UP, 2006,
s. 53­55.