Specifické poruchy učení
Pitnerová, 25. 9. 2009
Definice:
Poruchy učení jsou souhrnným označením různorodé skupiny poruch, které se projevují
zřetelnými obtížemi při nabývání a užívání takových dovedností, jako je mluvení,
porozumění mluvené řeči, čtení, psaní, matematické usuzování nebo počítání.
Tyto poruchy jsou vlastní postiženému jedinci a předpokládají dysfunkci CNS. I když se
porucha učení může vyskytnout souběžně s jinými formami postižení (smyslové vady, MR,
sociální a emociální poruchy) nebo souběžně s jinými vlivy prostředí (např. kulturní
zvláštnosti, nedostatečná nebo nevhodná výuka, psychogenní činitelé), není přímým
následkem takových postižení nebo nepříznivých vlivů.
Klasifikace SPU:
Dyslexie ­ specifická porucha čtení
Dysgrafie ­ specifická porucha psaní
Dysortografie ­ specifická porucha pravopisu
Dyskalkulie ­ specifická porucha matematických schopností
Dysmúzie ­ specifická porucha kreslení
Dyspinxie ­ specifická porucha postihující schopnost vnímání a reprodukce hudby
Dyspraxie ­ specifická porucha obratnosti, schopnosti vykonávat složitější úkony
Charakteristika:
Různorodá skupina poruch, která se projevuje obtížemi při nabývání základních
vzdělávacích dovedností ­ mluvení, čtení, psaní a počítání.
Poruchy mají individuální charakter, mohou vznikat na podkladě dysfunkce CNS.
Všechny příznaky SPU způsobují selhávání žáka ve školních výkonech a prolínají se do
celého edukačního procesu znemožňují mu přiměřeně reagovat, porozumět pokynům, plnit
běžné úkoly a instrukce učitele.
Učitelská diagnostika
je důležitým východiskem pro vyšetření v PPP.
Učitel se zaměřuje
* na výukové obtíže ve čtení, v psaní, v počítání, v soustředění,
* na řeč, zrakové a sluchové vnímání, reprodukci rytmu, orientaci v prostoru, pravolevou
orientaci,
* práceschopnost, chování, vztah k vrstevníkům, postavení v kolektivu, vztah ke školní
práci, zájmy, rodinu, zdravotní stav.
Sledované oblasti:
čtení, psaní, počítání, ostatní oblasti.