Repetitorium sociální geografie Základy zemědělství Obsah přednášky * Krátká historie * Základní specifika * Rostlinná výroba * Živočišná výroba * Funkční typy zemědělství * Ekologické zemědělství * Vodní hospodářství * Lesní hospodářství Historie * Paleolit, mezolit – sběrné hospodářství; špatné klimatické podmínky, značná závislost. * Postupné oteplování změna vegetace přesun člověka do vyšších poloh, přizpůsobení se novým podmínkám domestikace zvířat a rostlin. * Neolitická revoluce – 10 tis. let př.n.l. (cílené přemísťování rostlin). * Středověk – majetková diferenciace, feudalismus (tzv. trojpolné hospodářství). Základní specifika * Systematické využívání přírodních zdrojů, sil a procesů. * Vytváření společenské hierarchie (zemědělec – řemeslník – rolník). * Závislost na fyzicko-geograf. podmínkách (reliéf, klima, půda – výrobní prostředek). * Závislost na socio-geograf. podmínkách (finance, dotace, cla, bariéry). * Plošný charakter. * Sezónnost. * Rizikovost. Půda * Základní podmínka pro existenci a provádění zem. výroby. * Využití cca. 27% rozlohy souše. * Důležitý obsah organických a anorganických látek. Půdní fond ČR Zemědělská půda v okresech v roce 2008 Lokalizační faktory v zemědělství Reliéf * Typ reliéfu (nížina, vysočina, horské oblasti apod.). * Nadmořská výška. * Expozice svahu – orientace na osluněnou stranu. * Svažitost – technické specifikum. Klima * Voda – množství vody. * Výpar – nejlepší je postupný. * Teplota. * Vítr – působí mechanicky. * Sluneční svit – ideální jižní svahy. Socioekonomické faktory * Struktura produkce. * Podíl na dodávkách trhu. * Vazby vlastník půdy výrobce spotřebitel. * Koncentrace výroby. * Produktivita a intenzita. * Spotřeba potravin. * Pracovní síla. * Politicko-ekonomické aspekty. Funkce zemědělské výroby * Výrobní (produkční) - pěstování kulturních plodin a chov hospodářských zvířat - krmná základna pro živočišnou výrobu - produkce surovin pro zpracovatelský průmysl * Nevýrobní (mimoprodukční) - environmentální charakter – kulturní krajina Členění zemědělství * Primární výroba (prvovýroba) - Rostlinná výroba * Sekundární výroba (druhovýroba) - Živočišná výroba Rostlinná výroba Rostlinná výroba * 2/3 produkce světového zemědělství, ve vyspělých státech necelou polovinu, v rozvojových státech 70-80%. Produkce: Ø potravin Ø krmiv Ø technických plodin Ø pochutin * Dominantní a nejdůležitější postavení mají obilniny (podíl na RV 50-60%). Obilniny Světové obilnice * Oblast JV Evropy (pontická), Sibiř, sev. Kazachstán – hl. pšenice, kukuřice, žito, ječmen a oves. * Oblast severoamerická – hl. pšenice, kukuřice a oves. * Oblast jihoamerická (Laplatská) – hl. pšenice a kukuřice. * Oblast Asijská (záp. Indie a již. Čína) – hl. rýže, částečně pšenice a proso. * Oblast Australská (JV Austrálie) – hl. pšenice. Pšenice * Roční světová sklizeň činí okolo 500 mil.tun a tvoří 30% oseté plochy obilí na světě. * Hlavní producent je Evropa s 40%, kde jsou dvě významné oblasti pěstování: • pšeničný pás - povodí Dunaje přes Ukrajinu až po severní Kavkaz; • západoevropský pšeničný pás - sev. Francie, Itálie a hnědozemní oblasti Německa. * Severní Amerika vypěstuje 25%, pěstování se soustředí do povodí Mississippi (Kansas, Oklahoma, Severní a Jižní Dakota), Kanada a USA jsou největšími exportéry (60% ze světového exportu). * Významná oblast je severní nížinatá oblast Číny. Živočišná výroba světa Extenzivní typy živočišné výroby Ø Kočovný a polokočovný chov Ø Transhumance Ø Moderní extenzivní chov Intenzivní typy živočišné výroby Ø Chov alpského typu Ø Intenzivní stájový chov Ø Dominantní stájový chov * Kočovný chov Ø Suché oblasti Afriky, JZ a centrální Asie. Ø Využití nových oblastí, rozvoj výrobních sil. Ø Nomádi s rodinami kočují se stády po pastvinách mezi místy vodních zdrojů, budují dočasná sídla. * Polokočovný chov Ø Kazachstán, Mongolsko, západní Čína. Ø Vytváření rezerv krmiv na zimu ve vegetačním období. Ø Budování dočasných přístřešků pro dobytek. * Transhumace Ø Z „trans humun“ (za hranice obráběné půdy). Ø Středomořské oblasti Evropy, latinsko-americké Andy. Ø Přesuny dobytka mezi horskými a nížinnými pastvinami. Ø Chybí spojení s rostlinnou výrobou. * Moderní extenzivní chov Ø Horské pastviny na záp. USA (prérie) – skot; Austrálie a Nový Zéland – ovce. Ø Specializace na mladší skot, přihnojování pastvin. Ø Nízké náklady, vysoká produktivita práce. * Chov alpského typu Ø Alpské státy, Skandinávie. Ø Výdojový chov dobytka. Ø Léto (cca 3 měsíce) na kvalitních subalpínských pastvinách, vytváření zásob kvalitních travnatých společenství na zimu. * Intenzivní stájový chov Ø Střed., již. a JV Evropa (postsocialistické státy). Ø Zařazení objemových krmiv do osevního postupu. Ø Maštalní hnůj – zdroj (obnovy) živin orné půdy. Ø Kombinace RV a ŽV. Současnost zemědělství V současnosti zemědělství plní tři základní úkoly: Ø Produkční – zajišťuje výživu obyvatelstva a výrobu dalších nepotravinářských surovin a produktů – textilní, tukové, farmaceutické, technické nebo energetické plodiny. Ø Krajinotvorné a ekologické – utváří a udržuje ráz krajiny, ovlivňuje vodní hospodářství, biosféru, atmosféru. Ø Sociální – zajišťuje pracovní příležitosti pro venkovské obyvatelstvo a tím do značné míry i úroveň osídlení a následně také úroveň infrastruktury. Funkční typy zemědělství (podle komise IGU) Tradiční zemědělství • Zemědělství tropických oblastí: stř. Afrika, Indonésie, Zadní Indie, povodí Amazonky – bataty, jamy, kukuřice, zelenina… • Tradiční středomořské zemědělství: Blízký východ, sev. Afrika –kukuřice, bavlník, zelenina (závlahy), RV doplněna ŽV. • Tradiční závlahové zemědělství již. a vých. Asie: rýže (2 až 3 úrody ročně, v deltách řek, náročné na pracovní sílu). • Nomádské hospodářství suchých oblastí stepí, savan a polopouští: sev. Afrika, Střední východ – extenzivní chov. • Polární nomádství: tundry a tajgy – chov sobů, lov zvěře, rybolov. Vyspělé tržní zemědělství • Severoamerické tržní specializované zemědělství: hlavně pšenice, bavlna, velká produkce masa, neexistuje vztah k půdě. • Novodobý výpas dobytka: jih USA (Oklahoma, Texas), Jižní Amerika, Austrálie, N. Zéland – pastviny suchých oblastí. • Smíšené zemědělství záp. a stř. Evropy: obilniny (včetně krmiv), zelenina, ovoce, důležitá i ŽV (velká produkce mas). • Jihoevropské zemědělství s důrazem na RV: středozemí – hrozny, ovoce, zelenina, olivy, ŽV jen doplněk. • Plantážnické zemědělství: v bývalých koloniích Afriky, Asie, Latinské Ameriky – bavlník, cukrová třtina, kaučukovník, kakaovník, kávovník. Zemědělství s přechodem na tržní ekonomiku * Zemědělství bývalých zemí Sovětského svazu: různorodost plodin (od žita až po rýži a čajovník), orientace na domácí trh, velké zemědělské podniky, RV přepojena s ŽV. * Zemědělství zemí stř. a JV Evropy: různorodost plodin, postupné přizpůsobování trhu, RV propojena s ŽV, zemědělství odkázané (hlavně v periferních regionech) na dotace. Zemědělství s centrálním plánováním * Některé asijské země (KLDR), Kuba – velké zemědělské podniky, orientace na domácí trh (soběstačnost za každou cenu), půda ve vlastnictví státu, zemědělství má vysoký podíl na zaměstnanosti. Rajonizace zemědělství v ČR * Od roku 1996 - 5 výrobních oblastí a 21 podoblastí: • Kukuřičná – pět podoblastí (K1 - K5), 6,7% zemědělské půdy • Řepařská – pět podoblastí (Ř1 - Ř5), 24,3% zemědělské půdy • Obilnářská – čtyři podoblasti (O1 - O4), 40,5% zemědělské půdy • Bramborářská – čtyři podoblasti (B1 - B4), 18,5% zemědělské půdy • Pícninářská – tři podoblasti (P1 - P3), 10,0% zemědělské půdy Úkol Zjistěte na mapě ČR hlavní rajóny zemědělské výroby v ČR a stručně je charakterizujte Společná zemědělská politika EU - SZP The Common Agricultural Policy - CAP * Jedna z nejstarších společných politik. * Kontroverzní – úspěchy versus problémy. * Nákladná. * Problémová. * Složitá. * Ustanovena v Římských smlouvách (Podepsána 25. března 1957). SZP – Cíle a Principy Cíle: * Zvýšit produktivitu zemědělství. * Zajistit odpovídající životní úroveň zemědělské komunity. * Stabilizovat trhy. * Zajistit plynulé zásobování trhu. * Zajistit dodávky spotřebitelům za rozumné ceny. Principy: * Stejná pravidla pro všechny. * Společný trh. * Stejné možnosti uplatnění na vnitřním trhu. Ekologické zemědělství * V ČR upravuje zákon č. 242/2000 Sb. o ekolog. zemědělství Hlavní zásady: * Šetrná péče o půdu, přísné dodržování přirozených pěstitelských a chovatelských postupů. * Zákaz používání chemických látek – umělá hnojiva, pesticidy, herbicidy ani GMO. * Zvířata nejsou krmena moučkami, krávy se pasou na louce, slepice nejsou chovány v klecích. * Bioprodukty neobsahují pesticidy a dusičnany. * Registrace produktů u Ministerstva zemědělství. Nevýhoda: * Ceny biopotravin jsou druhé, v zahraničí o 30-40% vyšší. Problémy zemědělství v ČR * Ztrátovost zem. podniků. * Nízké hektarové výnosy. * Nízká efektivnost. * Nedostatečná ochrana půdního fondu. * Nedokončená privatizace půd. * Nízká platební morálka. Priority rozvoje * Zvýšení konkurenceschopnosti. * Modernizace techniky. * Maximální využívání fondů EU a ostatních dotací. * Oddlužení a dokončení privatizace podniků. * Podpora mimoprodukčních funkcí a ekologického zemědělství. * Zlepšení komunikace mezi zemědělci a zpracovateli. Vodní hospodářství ČR Základní charakteristika * ČR - významná pramenitá oblast evropského kontinentu. * Rozvodnice tří moří: Severního, Baltského a Černého. * Hlavní hydrologická povodí: povodí Labe, povodí Odry a povodí Moravy. * Hydrologická síť ČR - cca 76 000 km vodních toků. Jakost vody v ČR Vodní nádrže a rybníky ČR * V současnosti rybníky a vodní nádrže zaujímají asi 81 tis. ha, z toho cca 24 tis. rybníku leží na ploše 51 tis. ha a více než 100 údolních nádrží leží na ploše asi 30 tis. ha. Lesní hospodářství ČR Základní charakteristika * ČR patří k zemím s vysokou lesnatostí. * V současné době výměru 2 637 290 ha, což představuje 33,4 % z celkového území státu. * Dokončená restituce -> změna vlastnické struktury. Vlastnická struktura Informační zdroje * FAOSTAT – statistická ročenka zemědělství * ČSÚ – ročenky * Agrocenzus 2000 * www.mze.cz * http://www.igu-net.org/ * www.evropska-unie.cz * www.euroskop.cz