Geografie obyvatelstva a sídel Struktura obyvatelstva Struktura obyvatel dle kulturních znaků Rasová struktura * Vznik – 2 koncepty: * Teorie monogenetického vzniku ras - všechny tři základní lidské rasy se vyvinuly v průběhu období mezi 100 tis. a 12 tis. let př. n. l. z jednoho společného prazákladu. * Teorie polygenetického vzniku ras - vycházejí z představy různých předků dnešních plemen. * Skupiny ras se vyčleňují na základě shodných znaků (fyzické), které bývají dědičné (barva pleti, barva a tvar očí, barva a forma vlasů), morfologické znaky některých orgánů (tvar nosu, úst aj.). Rasa * = velké skupiny obyvatel, které se navzájem signifikantně liší složením a četností genů a tomu odpovídajícímu rozložení a četností dědičných znaků (např. H. G. ZIMPEL, 1980). * Udává se 200 – 400 ras resp. nižších rasových útvarů. Jejich seskupením se vytvořil systém tří velkých ras – europoidní (bílé), ekvatoriální (černé) a mongoloidní (žluté). Další členění ras * V některých klasifikacích jsou místo velké ekvatoriální rasy africká negroidní a oceánská australoidní rasa, v dalších je vyčleněna jako samostatná velká rasa amerikoidní (Indiáni). * Někdy se vyčleňuje ještě nadstupeň – kmen - kmen západní atlantickostředozeměmořský (bílí a černí) a východní tichooceánský (žlutí). Europoidní rasa * Charakteristické znaky - vlnité nebo rovné, různě zbarvené vlasy, světlá nebo tmavší pokožka - silnější ochlupení, tenčí vystouplé nosy a užší až středně hrubé rty. * Severní větev – lidé s nízkým stupněm pigmentace (světlá pokožka, světlé vlasy) a vyšším tělesným vzrůstem (Skandinávie, Island, značnou část britských ostrovů, Nizozemí a severní Německo). * Jižní větev - lidé s vyšším stupněm pigmentace (tmavší pokožka, tmavé vlasy a oči) a nižším tělesným vzrůstem (Středomoří, Portugalci, Španělé, Italové, Arabové v Africe apod.). Europoidní rasa Přechodná zóna * Ve Skandinávii to je severní rasová skupina (vysoká postava, oválná tvář, světlé vlasy). * V Pobaltí pobaltská rasová skupina (světlé vlasy, okrouhlá tvář). * Na Balkáně dinárská rasová skupina (vysoká postava, oválná tvář, tmavovlasí). * Ve střední Evropě alpská rasová skupina (okrouhlá tvář, vlasy kaštanové barvy). * V Asii v rámci tohoto členění vystupují předoasijská, indo-afghánská a pamíro-ferganská rasová skupina. Ekvatoriální rasa 2 větve: * Africká negroidní - afričtí černoši s intenzivně pigmentovanou pokožkou, kučeravými vlasy, tmavýma očima, slabě vyvinutým ochlupením těla, mírně vystupujícím širokým nosem a výraznými rty. * Jih od Sahary v makroregionech, západní, centrální, východní a jižní Afriky, potomci tvoří početné populace jak USA, tak v zemích Latinské Ameriky (např. Brazílie, Jamajka, Haiti, Kuba). * Oceánská australoidní - tmavší barvou pokožky, širokým nosem a výraznými rty se tito lidé podobají negroidnímu obyvatelstvu, mají ale převážně vlnité vlasy a silnější ochlupení těla (Melanésané a Papuánci). Mongoloidní rasa * Rovné černé vlasy, slabé ochlupení těla, úzké oči, plochá tvář, úzký nebo středně široký nos a především pestrá škála žlutých odstínů pokožky. * Asijská větev – dělí se na kontinentální a tichooceánskou. Lidé kontinentální (severní) skupiny se vyznačují výraznější žlutější pigmentací, mohutnější stavbou těla, širokou tváří a nižším vzrůstem (Mongolové, Burjati a Jakuti). K tichooceánské (východní) skupině náležejí Korejci a severní Číňané. Specifické postavení má arktická skupina, kterou tvoří Eskymáci a paleoasiaté (Čukčové, Korjati). * Americká větev - američtí Indiáni – jejich vlasy jsou rovné a tvrdé, nemají zpravidla plochou tvář a mají ostře vystouplý nos. Smíšené a přechodné formy ras * Ekvatoriální a velká europoidní rasa - lidé etiopského typu (Etiopie, Somálsko). Morfologií tváře se podobají europoidům, avšak tmavá barva pokožky připomíná negroidy, američtí mulati. * Mongoloidní a ekvatoriální rasa - jižní mongoloidi - jižní Číňané, Indonézané, Filipínci a obyvatelé jihovýchodní Asie. Japonci vytvářejí samostatný specifický typ přechodné rasy. Na americkém kontinentu vznikají míšením zambové. * Mongoloidní a velká europoidní rasa - Uralské rasové skupiny, Jihosibiřský typ (Kazaši) a ke smíšenému Středoasijskému typu náleží Turkmeni a Tádžikové. * Obyvatelé na severu evropského Ruska, na Kolském poloostrově a v Povolží mají převahu europoidních znaků, zařazují se k Suburalskému typu a Laponcům. Specifické smíšené formy ras * Polynésané a Mikronésané (mají znaky všech třech základních ras). * Madagaskarští Malgaši (mají znaky indonéských jižních mongoloidů a negroidního afrického obyvatelstva). * Havajci (míšením obyvatel polynéského původu s europoidními kolonisty). Jazyková struktura * Národní jazyk - hlavní diferenciační znak v lidské komunikaci, dorozumívací prostředek členů určitého národa. * Mateřský jazyk - jazyk, kterým se lidé jako první naučí hovořit, tedy jazyk v němž obyčejně nebo převážně myslí. * Jednotlivé jazyky jsou soustředěny do několika hierarchicky uspořádaných informačních souborů. Tím nejvyšším jsou tzv. jazykové rodiny, dále následují jazykové skupiny a podskupiny. * Jazyk x dialekt (nářečí). Jazykové rodiny * Nejrozšířenějším jazykovým souborem současnosti je indoevropská jazyková rodina. Jazyky, které náležejí do této jazykové rodiny hovoří 95% obyvatel Evropy, Severní a Latinské Ameriky, 75% obyvatel Austrálie a Oceánie a 25% obyvatel asijského obyvatelstva. * 443 druhů jazyků a hovoří jimi 44–48% obyvatel planety, tj. zhruba 2,8–3,1 miliardy lidí. Jazykové rodiny * K dalším jazykovým rodinám náležejí: uralská jazyková rodina, kavkazská jazyková rodina, drávidská jazyková rodina, altajská jazyková rodina, paleoasijské jazyky, sinotibetská jazyková rodina, thajská jazyková rodina, austroasijská jazyková rodina, austronézská (malajsko-polynéská) jazyková rodina, papuánská jazyková rodina, australská jazyková rodina, semitohamitská jazyková rodina, národní a jazyková struktura ostatních oblastí Afriky, indiánské jazyky. Jazykové rodiny v Evropě * Slovanské jazyky – čeština, slovenština, polština a lužickosrbština, dále ruština, ukrajinština, běloruština, bulharština, makedonština, slovinština nebo srbochorvatština. * Germánské jazyky – němčina, lucemburština, holandština, fríština, angličtina, dánština, švédština, norština, islandština a faerština. * Keltské jazyky – irština, waleština, gaelský jazyk, bretońský jazyk. * Románské jazyky – španělština, katalánština, portugalština, francouzština, rétorománština. Jazykové rodiny v Evropě * Baltské jazyky – litevština a lotyšština. * Za zcela samostatné jazykové útvary bývají v Evropě pokládány řečtina a albánština. * Indoíránské jazyky – např. cikánština. * Ugrofinské jazyky – finština, estonština a laponština. * Samodijské jazyky – něnečtina. * Turecké jazyky – turečtina, tatarština, baškirština (území jihouralských stepí při řece Ufa) a čuvašština (střední Povolží). Jazykové rodiny v Evropě Náboženská rozrůzněnost * Náboženství se formuje jako vztah lidského vědomí k tomu, co člověka přesahuje, tedy vztah mezi světem přirozeným (vnímaným lidskými smysly) a světem nadpřirozeným (tedy světem v představách v němž vznikají nejrůznější síly, bytosti a mocnosti). Náboženské atributy: * Soubor představ o vzájemnosti přirozeného a nadpřirozeného světa a z toho vyplývajících vazeb a vztahů. * Soubor projevů náboženské úcty (např. modlitby, bohoslužby, poutě, procesí, meditace, oběti, rituální očištění). * Organizační stránka existence a fungování konkrétní církve či sekty (např. hierarchie osob vykonávajících náboženské obřady, kultovní místa). Náboženská rozrůzněnost * Z hlediska geografie je náboženství vnímáno prostorově. Formy: * Kmenová. * Národní. * Světová. * Univerzalistická. Kmenová náboženství * Náboženství přírodních národů - např. totemismus, fetišismus či animismus. * Totemismus – založeno na uctívání totemů (např. zvíře, rostlina, minerál, dřevěný předmět). * Fetišismus - umělé připisování vybraným předmětům určité symboly a dané objekty tak kromě toho, že jsou samy sebou, mohou představovat i jiné věci. * Animismus - každá věc je řízena duchovní silou či myslící duší. Národy vyznávající kult předků věří, že člověk smrtí opouští svět živých a odchází do světa mrtvých. Tomuto přechodu je věnována velká pozornost, podobně jako darům (cenné předměty, jídlo, pití, osobní věci), které zemřelý dostává jako součást pohřební výbavy. Další kmenová náboženství * Animatismus - víra v odosobněné, netělesné, stěhující se síly, které se mohou vtělovat do lidí, zvířat, předmětů apod.; ty pak mají moc (amulety, ostatky svatých, lektvary aj.). * Magie - aktivní činnost zaměřená na praktické úkony, prováděné individuálně. Neobrací se na prostředníky (kněží apod.). Účinkovat může i automaticky (rozbití zrcadla), zdroje jsou neznámé. * Šamanismus - přímý kontakt se světem duchů a jeho ovládání. Šaman/šamanka je individuální praktik, který je s nadpřirozenými silami v osobním styku (kněz je pouze prostředník, „úředník“). Šaman se do jiných světů dostává v transu (drogy, bubnování, světelné efekty). * Rituály - ustálené, opakující se činnosti. Národní náboženství * Judaismus - 11. stol. př. n. l., pět knih Mojžíšových (Pentateuch neboli tóra). Víra v jediného Boha - Jahve. * Zoroatrismus - vzniklo před 3 tis. lety. Bůh stvořitel - Ahura Mazda je ústřední postavou posvátné knihy Avesta. * Hinduismus - 4. až 6. stol. n.l. Základním pramenem tohoto velmi tolerantního náboženství je staroindický bráhmanismus. Uznává tři rovnoprávné bohy: Brahmu (stvořitele), Višnua (udržovatele, ochránce) a Šivu (ničitele). Kastovní systém. * Konfucianismus - 6. stol. př. n. l. Významné místo v tomto náboženství zaujímá sociální etika. * Taoismus - 6. stol. př. n. l. Odmítá jakékoliv vnější zasahování do chodu života lidí a jevů vyskytujících se krajině. Podle taoistické etiky je ctnosti dosahováno sebepoznáním a bezprostředním nazíráním, tj. „žitím v Tao“ (Tao = „cesta“). * Šintoismus Světová náboženství * Křesťanství - světový proud vyznavačů víry Ježíše Krista. Vznik v 1. stol. n. l. v Palestině. Základem je Bible – Starý a Nový zákon. Bůh je sice jediný, ale vystupuje ve třech podobách: jako Bůh Otec, Bůh Syn a Duch svatý. * Římskokatolická větev – v čele papež. Sídlo ve Vatikánu. V poutních místech se z 80% uplatňuje kult Panny Marie (např. francouzské Lurdy, polská Jasna Góra) a místa s ostatky zemřelých (hrob Kristův v izraelském Jeruzalémě, hrob apoštolů Petra a Pavla ve Vatikánu a hrob svatého Jakuba ve španělském Santiago de Compostela). * Protestantská větev – hlásí se k nim na 400 mil. lidí celého světa (např. evangelické augsburské vyznání, evangelické helvétské vyznání atd.). Křesťanství * Pravoslavná (byzantská) větev – představitel biskup. Postupně se vytvořily tzv. autokefálie církví (odvozeno z řeckého autos = sám, kefalé =hlava) s vlastními patriarcháty. * Původními byly: konstantinopolský, alexandrijský, antiochijský, a jeruzalémský. Později přibyly : ruská, gruzínská, srbská, rumunská, bulharská, kyperská, řecká, albánská, polská, česko-slovenská, americká. * Biskupové v různých zemích mají různé názvy: arcibiskup (Kypr, Řecko), metropolita (ČR, Polsko, Albánie), patriarcha (Rusko, Rumunsko). * Poutními místy jsou např: ruský Zagorsk, ukrajinský Kyjev, řecký Athos. Pravoslavní Protestanti v Evropě Křesťanství ve světě Buddhismus * Nejstarší světové náboženství. 6. - 5. stol. př. n.l. a jsou spojovány s Buddhou (Budha = Probuzený). * Lámaismus - specifická forma tibetského buddhismu. Centrem je klášter Pótala v tibetské Lhase. * Zen-buddhismus - 4. a 5. stol. n.l. usiluje na bázi meditací o „vyprázdnění“ mysli a obnovení přirozené schopnosti vidět svět takový, jaký je, tj. bez kulturního civilizačního vědění získaného obvykle výchovou, zkušeností a logickým myšlením. Islám * Nejmladší náboženství - 7. stol. n.l. prorok Mohammed (Muhammad). * Obsahuje prvky judaismu i křesťanství. * Základem islámu je víra v jednoho Boha Alláha a jeho proroka Muhammada. * Náboženství má pět hlavních pilířů víry: vyznání víry, modlitbu (pětkrát denně modlitby), půst v měsíci ramadánu, fenomén almužny a alespoň jednou za život vykonat pouť (hadž) do saúdskoarabské Mekky (mešita al-Haram s černým kamenem). * Celkový počet vyznavačů islámu (muslimů) je odhadován na 1,3 mld. osob. * Od 8. stol. n. l. se náboženství člení na dvě větve: sunnitskou a šíitskou. * K poutním místům vedle Mekky a Medíny náleží i šíitská Karbalá v jižním Iráku a iránská centra Kamm a Mašhad. Modlitba Ø Prohlášená pětkrát za den. Ø Věřící všech národností se modlí směrem k Mekce. Ø Před modlitbou si omyjí ruce, hlavu, obličej, nohy. Ø Dospělí muži se v pátek musejí modlit v mešitě, kde si vyslechnou kázání imána (vedoucího modlitby). Ramadán Ø Ramadán se nazývá též saum, tedy „půst“. Ø Během ramadánu musí zdravý dospělý muslim každý den od východu do západu slunce dodržovat naprostý půst, to jest zdržovat se jídla, pití, kouření, žvýkání a sexu. Ø Pro muslimy celého světa je tradičně ramadán nejsvátečnějším měsícem, kdy ponocují a hodují společně s příbuznými a přáteli. Mekka * Bohaté obchodní centrum a oáza, kult. * Krychlová svatyně Kaaba (8 x 8 x 10 m) nad posvátným černým kamenem: zkamenělý anděl strážce Adama či meteorit ? Hadždž Islám ve světě * Zákaz zpodobňovat Boha, požívat lihoviny a vepřové. * Mnohoženství. * Povinnost šířit islám, i mečem. * Den odpočinku- pátek. * Posvátná kniha- korán (sbírka kázání Muhammeda). Sunnité a Šíité Šiíté a sunnité tvoří dvě základní větve islámu. * Sunnité Sunnité je odvozeno od arabského slova sunna (zvyk, cesta). Sunnité tvoří asi 90% všech muslimů. Za sunnity se označují ti muslimové, kteří již od roku 632 ( rok 10 podle islámského kalendáře ) po smrti Mohameda uznali za jeho nástupce Abú Bakra. * Šíité Jejich protipólem se stali šíité (z arabského ší'at Alí – strana Alího), kteří tvrdili, že titul chalífy by měl dědičně připadnou Mohamedově rodině, konkrétně jeho zeťovi Alímu. Mešita, minaret, muezin, džamija Pro dnešek vše!!!