VÝCHOVA V RODINĚ Zora Syslová OBSAH 1.Rodina jako systém, její struktura 4.10. 2.Výchovné styly 11.10. 3.Funkce rodiny 18.10. 4.Členové rodiny jako vychovatelé 25.10. 5.Význam rodinného prostředí pro rozvoj osobnosti dítěte, vnitřní a vnější podmínky rodinné výchovy 1.11. 6.Nové jevy v současných proměnách rodinného života 8.11. 7.Postavení dítěte v rodině dříve a v současnosti 15.11. 8.Právní postavení rodiny 22.11. 9.Mateřská škola jako doplněk výchovy v rodině 29.11. • (6. a 13.12.) • Požadavky na zápočet * Vypracování seminární práce: Koncept knihy (výběr z doporučené literatury) * Rozsah práce do 5 stran * Odevzdání práce v termínu do 27.11.2010 •Kritéria pro hodnocení jsou: * Schopnost shrnutí nejdůležitějších myšlenek jednotlivých kapitol * Dodržení rozsahu práce a termínu odevzdání 1. Rodina jako systém •Prvky systému – lidé ve VZÁJEMNÝCH INTERAKCÍCH (ne lidé sami) •Chování každého jednotlivce ovlivňuje ostatní. •Systém má své subsystémy (děti, prarodiče...) = „porucha“ v jednom ovlivňuje celý systém. • •RODINA (mikrosystém) = •ŠIRŠÍ SPOLEČENSTVÍ (mezosystém) = •SPOLEČNOST (makrosystém) • •Změny systému: •KONTINUÁLNÍ DISKONTINUÁLNÍ •(pozvolné – stárnutí) (události - rozvod) Struktura rodiny •Uplatňuje se v ní působení: -Otcovské -Mateřské -Sourozenecké -Prarodičovské • Přijetí dítěte •Mateřská láska = OMYL •Výzkumy: * škála postojů matky k dítěti (Dytrych, Matějček, Schuller, 1975) – od krajního odmítnutí, přes mírnější formy odmítání, k podmíněné akceptaci až po krajní přijetí – tzv. „vymodlené dítě“ * „hospitalismus“ – děti vyrůstající mimo domov (6 – 15 měsíců je kritické období) * studie 4 okruhů rodin – z nechtěného těhotenství, z rodin otců – alkoholiků, narozených dětí mimo manželství a dětí rozvedených rodičů. Tato skupina dopadla nejlépe, protože v nejútlejším dětství vyrůstali děti v harmonickém prostředí a ani deprese při rozvodu na dítě neměla tak velký vliv (70. a 80. léta) * • Raný vztah dítěte s matkou 1.Předpoklady pro harmonický socioemocionální psychický vývoj -Pro malé dítě je vztah s matkou klíčovým vztahem -Intuitivní rodičovství -Prvotní komunikace: • Neurohumorální spojení • Smyslová komunikace • Emocionální komunikace • Protó-sociální chování dítěte • Reflexivní úsměv dítěte • Mateřská senzitivní perioda • Raný vztah dítěte s matkou •2. Rozvoj synchronní a asynchronní komunikace matka – dítě -Význam první poporodní hodiny -Do rozvoje synchronizace zasahuje případné odloučení -Pozitivní atmosféra pro vzájemnou komunikaci -Choreografie společných aktivit -Sání novorozence má tři komponenty: motorický • chuťový • zažívací • • Raný vztah dítěte s matkou •3. Co ovlivňuje harmonii a vyváženost rané interakce matka – dítě? -Disponovanost dítěte: kvalita a funkčnost smyslů, schopnost celého jeho organismu vyrovnávat se s nároky po narození -Disponovanost matky: osobnostní zralost, připravenost pro mateřství, postoj vůči dítěti, převzaté výchovné principy a praktiky. Schopnost empatie, temperament, motorická koordinace, sebedůvěra a momentální biopsychosociální situace (zdraví ženy, přiměřená zátěž, odpočinek, příznivé přijímání okolím, ekonomická situace, počet dětí, o které musí pečovat, závislost na drogách) Raný vztah dítěte s matkou •4. Možné důsledky kvality prvotního kontaktu dítěte s matkou pro jeho další psychický vývoj •Vnitřní modely (J.Bowlby došel k závěru, že na konci 1.roku má dítě základní znalosti o blízkém prostředí a další roky mu umožní tyto poznatky organizovat do „vnitřních modelů“, včetně obrazu sebe sama a matky. •Během prvních let se vytvoří určitý typ vazby dítěte s matkou: * Vazba jistá * Vazba úzkostná – nejistá, vzdorující * Vazba vyhýbavá – úzkostná, nejistá •Komplementarita vztahu mezi JISTOU vazbou a samostatností dítěte (M.S. Ainsworthová aj.Bowlby -1950 Londýn) 2. Výchovné styly v rodině •1) Tradiční - uspokojování potřeb dítěte • • •2) Moderní - důraz na právo jedince realizovat vlastní očekávání • • •3) Hledající - vrací se k přírodě, k přirozenému, akcentují psychický vývoj dítěte 3) •Šulová, 2005 Tradiční styl výchovy * tzv. „dítěcentrismus“ * rodiče věnují maximální zájem a péči dítěti * veškeré potřeby dítěte (materiální i vztahové) a jejich uspokojování je prvořadé * tento výchovný přístup se vyskytuje u materiálně labilnějších společenství, které se snaží zajistit především svoji budoucnost maximální péčí o děti a jejich rozvoj. • Moderní styl výchovy * důraz na právo jedince realizovat vlastní očekávání * rodiče vnímají dítě jako součást jejich života, jako znak jejich úspěchu genetického i výchovného * očekávají bezproblémový vývoj dítěte, úspěch v životě * pečlivě se připravují na rodičovství, občas ve svých plánech a každodenní realitě zapomínají na spontánnost, emoce, vzájemnost * někteří z nich přetěžují děti různými zájmovými aktivitami, rané dětství vnímají jako velkou časovou investici na úkor své kariéry a vlastního volného času * sledují výsledky výzkumů zaměřených na raný vývoj, jednak proto, aby je maximálně integrovala do vlastního života, a též je velmi zajímá, jak lze nahradit vlastní absenci (fyzickou či psychickou): zda lze dítě umístit do předškolního zařízení bez jeho vývojové újmy, jak má vypadat čas trávený s dítětem, aby přinášel ovoce (speciální programy, PC programy), jaké kvality má mít „paní na hlídání“ a podobně. * * Hledající styl výchovy * rodiče akcentují pouto dítěte k matce a rodičům jako základní vztah pro vývoj psychiky dítěte * raná interakce rodiče s dítětem je zajímá z hlediska její přirozené podstaty * vrací se k přírodě, k přirozenému, inspirují se u přírodních národů * tento styl je zastoupen výraznou skupinou české populace v rodičovském věku Tradiční rozdělení * Autokratický styl – při tomto stylu vychovatel hlavně rozkazuje a zakazuje. Mnoho sám mluví, nepustí druhé ke slovu. Klade podmínky pro dosažení něčeho žádoucího, příjemného, např. pochvaly. Hojně vyhrožuje, varuje, trestá. Málo respektuje přání a potřeby dětí. Má zásadně jiná, širší a vyšší práva než děti. Dává dětem málo příležitosti k samostatnému jednání, způsobu řešení úloh apod. Při tomto stylu výchovy se ale zejména děti nevychovávají k samostatnému, iniciativnímu a tvořivému řešení problémů, rozhodování a jednání. Je to styl výchovy, který odpovídá přípravě pro podřízenou roli v nedemokratické společnosti, a ne k přípravě občana demokratického státu. * Liberální výchova – tato výchova je pro děti méně frustrující než autokratický styl, ale má i nepříznivé účinky. Vychovatel klade nízké požadavky, popřípadě nekontroluje jejich plnění. Nízká je výsledná úroveň vědomostí a dovedností dětí, zejména se nerozvíjí jejich svědomitost a vytrvalost. * Sociálně – integrační styl – v tomto stylu přiznává vychovatel dětem lidská práva a důstojnost, respektuje v nich osobnost, bere je vážně, zejména je neponižuje. Podporuje jejich samostatnost a iniciativu. Působí spíše příkladem než množstvím příkazů a zákazů. Proto hojně užívá návrhů, otázek, podnětů pro děti, aby samy přemýšlely a účastnily se rozhodování. Nemluví stále sám a nechává mluvit děti. Pokud je nutno potrestat, volí formu, která dítě neponižuje. 3. Členové rodiny jako vychovatelé •Typy otcovských stylů: * Citliví a milující otcové – dvojníci (empatie, porozumění) * Otcové rovnostářského typu – kamarádi (rádi se dělí se svými problémy = zatěžují, nedávají dobrý model otcovství) * Otcové – machři (prodloužení vlastního já, osobní mužnost a identita je spjata s výkony syna, uspokojují své egocentrické potřeby) * Otec – psychopat (opak dvojníka, nevšímavost, necitlivost) * Egocentrický otec (dříve ve vztahu k ekonomice, dnes jako překážka k dosažení úspěchu, moci) * * Otcovské působení •= určováno vzájemným dynamickým ovlivňováním následujících činitelů: * Nadšení pro roli * Postavy vlastního otce jako modelu pro roli * Představy o otcovství získané z médií * Osobnost (temperament, charakter..) * Kulturní, náboženská …. orientace Sourozenecké působení •= tzv. sourozenecká konstelace – pořadí sourozenců A.perfekcionista, spolehlivý, svědomitý, dělá si seznamy, systematický, kritický, vážný, studijní typ B.Vyjednavač, má nejméně fotografií v rodinném albu, vyhýbá se konfliktům, nezávislý, silné vazby ke skupině vrstevníků, mnoho přátel, individualista C.Intrikán, okouzlující, svádí vinu na druhé, předvádí se, společenský, dobrý obchodník, vychytralý, upoutává pozornost LITERATURA: •ČÁP, J. Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy. Praha: ISV, 1996. •BEAN, R. Jak rozvíjet tvořivost dítěte. Praha: Portál, 1995. •DE SINGLY, F. Sociologie současné rodiny. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-249-1 •DINKMEYER, D – McKAY, G. D. STEP: Efektivní výchova krok za krokem. Praha: Portál, 1996. •DOBSON, J. Výchova dětí. Brno: Nová naděje, 1995, s. 237. •HELUS, Z. Vyznat se v dětech. Praha: SPN, 1984. •HERZKA, H. S. Rozumíme svému dítěti? Praha: 1996. •KOMENSKÝ, J. A. Informatorium školy mateřské. Praha: SPN, 1958 •LEMAN, K. Sourozenecké konstelace. Praha: Portál, 1997. •MATĚJČEK, Z. Co děti nejvíc potřebují. Praha: Portál, 1994. •MATĚJČEK, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha : Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-325-3 •MATĚJČEK, Z. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha: SPN, 1992. •MATĚJČEK, Z. Rodiče a děti. Praha: Avicenum, 1986. •MATĚJČEK, Z. Škola rodičů. Praha : MAXDORF, 2000. ISBN 80-85912-29-5 •MATĚJČEK, Z. – DYTRYCH, Z. Děti, rodina a stres. Praha: 1994. •MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociologické nakladatelství, 1993. •MOŽNÝ, I. Rodina a společnost. Praha : Sociologické nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-86429-87-8 •ROGGE, J-U. děti potřebují hranice. Praha: Portál, 1996. •STŘELEC, S. a kol. Kapitoly z rodinné výchovy. Praha: Fortuna, 1992. •SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. Praha: Portál, 2001. •ŠULOVÁ, L. Raný psychický vývoj dítěte. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0877-4 •ŠULOVÁ, L. Všechny příspěvky z Raabe. •YABLONSKY, L. Otcové a synové. Praha: Portál, 1995.