Rodina dítěte/dospělého s postižením
Speciální pedagogika- seminář


Rodina dítěte s postižením
lMnoho budoucích rodičů si dítě přeje a očekávání dítěte je za normálních okolností opředeno
velkými nadějemi.
lZ psychologického hlediska je dobré říci rodičům pravdu než milosrdnou lež.
lPro rodiče je nejhorší právě období, kdy nevědí, na čem jsou. Diagnóza a podání i špatných zpráv
rodičům přinese na jednu stranu i úlevu.
lDobu sdělení diagnózy lze označit jako krizi rodičovské identity.

Proces vyrovnání se s postižením dítěte
lVyrovnávání je velmi těžkou, traumatizující a stresovou situací. Narození dítěte s těžkým
postižením je pro rodiče velmi šokující, podle odborníků jednou z psychicky nejbolestivějších
událostí.
lfenomén „posttraumatického růstu“ = zkušenost pozitivní změny, ke které dochází v důsledku zápasu
s vysoce nepříznivou životní krizí

Stádia vyrovnávání
liniciální šok,
lpopření,
lsmlouvání,
lagrese (zlost),
ldeprese (pocity viny)
lrovnováha a přijetí postiženého dítěte.

Aspekty ovlivňující postoje rodičů
lsocioekonomická situace,
lvzdělání jejích členů,
lspolečný příjem,
lprestiž jejího postavení,
lrodinnou „konstelaci“,
ldítě chtěné či nikoli,
ldítě s postižením narodilo nebo postižení získalo,
lrozsah postižení (progresivní či stagnující),
lpostižení je hned patrné x nikoli,
lsamotná povaha, osobnost dítěte.

Typ výchovy
lzavrhující výchova,
llhostejná a zanedbávající výchova,
lvýchova rozmazlující,
lúzkostná (hyperprotektivní) výchova,
lperfekcionistická výchova,
lprotekční výchova.

Sociální stigma
lTrvalé postižení je hodnoceno jako sociální stigma. Nápadnosti, které jsou znatelné, se projeví
v sociálním kontaktu.
lSociální identita rodiny s dítětem s postižením je jiná než v rodinách, kde jsou zdravé děti.
lRodiny s postiženým dítětem mohou mít problém s integrací do společnosti (až sociální izolace).

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách
lHlavním cílem zákona je vytvoření podmínek pro uspokojování přirozených potřeb lidí, a to formou
podpory a pomoci při zvládání péče o vlastní osobu, v soběstačnosti nezbytné pro plnohodnotný život
a v životních situacích, které mohou člověka vyřazovat z běžného života společnosti.
lSociální služby umožňují člověku ohroženém sociálním vyloučením participovat na každodenním životě
společnosti, čímž se míní přístup ke vzdělání, zaměstnání a kulturnímu a společenskému životu.

Zákon následující přináší zásadní nástroje:
lKaždému člověku garantuje bezplatné sociální poradenství.
lLidem, kteří jsou závislí na pomoci jiného člověka ve zvládání péče o sebe a v soběstačnosti, bude
poskytována státem sociální dávka „příspěvek na péči“.
lLidem, kteří nezvládají svou situaci samostatně nebo s pomocí rodiny, nabízí pestrou nabídku
sociálních služeb, ze které si mohou svobodně vybírat podle svého uvážení, finančních možností či
dalších individuálních preferencí.
lZákon také vytváří prostor pro spoluúčast lidí na procesech rozhodování o rozsahu, druzích a
dostupnosti sociálních služeb v jejich obci či kraji.
l

Druhy sociálních služeb
lSociální poradenství (součást všech sociálních služeb),
lSlužby sociální péče (základní životní potřeby),
lSlužby sociální prevence.
l
lTerénní x ambulantní x pobytové