Masarykova univerzita v BrnSe Ekonomicko-sprývnýfakulta Rozvoj manažerských dovedností I. cíast distanční studijníopora BoSzena Buchtov a Josef Smajs Viktor Kulhavý Brno 2005 Socrates Grundtvig Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie v rámci programu SOCRATES — Grundtvig. Za obsah produktu odpovídávýlučné autor, produkt nereprezentuje názory Evropské komise a Evropskákomise neodpovídá za pouZití informací, jeZ jsou obsahem produktu. This project was realized with fi nancial support of European Union in terms of program SOCRATES — Grundtvig. Author is exclusively responsible for content of product, product does not represent opinions of European Union and European Commission is not responsible for any uses of informations, which are content of product Recenzoval: Doc. Ing. Ivan Szendiuch, CSc. Rozvoj manaZerských dovedností Vydala Masarykova univerzita v Brne Ekonomicko-spravní fakulta Vydaníprvní Brno, 2005 ® BoZena Buchtova, Josef Smajs, Viktor Kulhavy, 2005 ISBN 80-210-3858-6 Identifikace modulu Znak ■ KHRMD, C-KHRMD Nazev ■ Rozvoj manažerských dovedností UrCení ■ studující oboru Management distanCního a celoživotního vzdelývaní Garant ■ Doc. PhDr. Božena Buchtova, CSc. Autorství ■ Doc. PhDr. Božena Buchtova, CSc. - 1. a 2. kapitola ■ Prof. PhDr. Ing. Josef Smajs, CSc. - 1., 4., 5., 6. kapitola ■ Ing. Viktor Kulhaví -3. kapitola ■ Studenti kombinovaneho studia oboru Management na ESF MU - pří-padove studie - II. císt. Usporídal Ing. Vladimír Pelc. Cíl Vymezení cíle Text studijní opory Vas uvede do novích oblastí manažerskeho myslení aprispeje tak ke kompetentnímu a žodpovednemu resení soucasních probké-mů podnikovepraxe. Poskytne Vam sirří teoretickežažemí pro jedníní s lidmi a pro argumentaci o podnikove strategii ve vžtahu k prírodeike kulture. Dovednosti a znalosti získane postudiutextu PorožumSet historickyím promSeníam lidskíepríace a její nežastupitelnosti v lid-skem životř. Získat dovednost analyžovat a chapat lidskou aktivitu, orientovat se v nynejří strategii soucasneho podnikatelskeho sveta. Identifikovat stre-sory ovlivnující ždraví jedince v pracovním prostredí. Porožumet duvodum prestavby víchovy a vždelavíní v soucasneinformacní spolecnosti. Pochopit lidskou, prírodní a sociokulturní strínku techniky. Umet vysvetlit roli a místo lidske kultury v prírode. Casovy plan (Casov^ naroCnost t2_ ■ prežencní cast samostudium ■ POT 12 hodin 30 hodin 8 hodin Celkový studijní čas ■ 50 hodin Harmonogram předpokládaný plán přednášek - viz rozvrh ■ září 4 hodiny ■ říjen 4 hodiny ■ listopad 4 hodiny VpřiloZenem CD (druhá část DSO) jsou uvedeny případove studie, jejichž týmovezpracování bude součástíaktivníformy výuky. Doporučený harmonogram studia včetne zpracovaní POT ■ září 11 hodin (studium kapitoly 1 a 2) ■ rájen 8 hodin (studium kapitoly 3 a 4) ■ listopad 19 hodin (studium kapitoly 5 a 6, zpracováníPOT) ZpUsob studia Studijní pomUčký Seznam povinne literatury: ■ Buchtová, B.: Nezaměstnanost. Psychologicky, ekonomický a sociální problém. 1. vyd. Praha, Grada 2002 ■ Smajs, J.: OhroZenákultura. 2. vyd. Praha, Hynek 1997 ■ Smajs, J.: Filosofie psaní kurzívou. 1. vyd. Brno, Doplnek 2003 ■ Hawken, P., Lovins, A., Lovinsová, H. L.: Přírodní kapitalismus. 1. vyd. Praha, Mlada fronta 2003 ■ MatouSek, O.: Bezpečný podnik. 1. vyd. Praha, Vázkumná ustav bezpečnosti prace 2003 Studium On-Line: ■ http://online.econ.muni.cz Doporučena literatura: Seznam doporuceneliteratury jeuveden kekazdekapitole v záveru skript. Vybavení ■ Pro váuku a zvládánílátky postacuje beznesoftwarove vybavenído-stupnena ESF. ■ PC internet Navod prače se studijním textem Studijnítext je clenen do sesti kapitol. Kazda kapitola je pro prehlednejří zvládaní studia strukturována do podkapitol. Na pocatku kazde kapitoly je definován cíl studia, ke kterému se vraťte po nastudování kapitoly a snažte se podle dílčích cílUusporádat žískanepožnatky. Kapitoly končí přehledem otážekkžamySlení. V prípade, že otížce nerozumíte, vrat'te se žnovu k uvedenemu problemu v textu, prostudujte povinnou a doporuCenou literaturu, pracujte s glosírem zaražením v žaveru studijního textu. Pokud se Vam nedarí opakovanespravnč odpovídat na otažky, kontaktujte autora textu a konžultujte postup studia. POT Zpracujte seminarnípraci ž oblasti mežilidskích vžtahunaVasem pracovisti. lUplnežadaníprace a požadovaní forma žpracovíní jsou uvedeny ve Studiu On-Line: http://online.econ.muni.cz Príaceseodevždíavíanakoncisemestrutyíden prred termíínem Varsíížkoursky. Odevždaínííproved'te ve dvojííformre: elektronicky vlorženíím do Studia On-Line avpapíírovíepodobrevyurcujíícíímu prredmretu. Obsah Obsah Stručný obsah Kapitola 1 O souvislosti prače a lidské přirozenosti (Josef Smajs, Božena Buchtová) Pojednáváo historickém vývoji potřeby práce pro člověka a společnost. Akcentuje jedinečnost člověka jako biologickeho druhu. Vymezuje technologický obsah a roli práce s ohledem na technický á sociokulturný pokrok. Kapitola 2 Ztrata zamestnaní (Božena Buchtová) Rozebírý důsledky ztraty prace pro fyzický a psychickezdraví cloveka. Identifikuje rizikove skupiny na trhu prýce, charakterizuje patologický jevy, k nimz nezamestnanost vede. Pojednavý o soucas-nyých rysech fenomýenu nezamčestnanosti. Kapitola 3 Podnik a lidske zdraví (Viktor Kulhavá) Charakterizuje stresory pusobícína cloveka v pracovním prostredí a vymezuje kroky ke zvladaní zýtezových situaci'. Identifikuje zasady pro zdravepracovm prostredí' a uvadí legislativní pravidla bezpecneho podnikaní. Kapitola 4 Vzdelanív informační společnosti - sedmkrat o nezbytnosti prestavby výčhový a vzdelaní (Josef Smajs) Konstatuje neadekvýtnost nynejsí struktury výchovy a vzdelaní a uvadí duvody pro obsahovou zmenu. Poukazuje na nezbytnost naturalizace výchovy a vzdelaní v nynejčí informacní spolecnosti. Kapitola 5 Dve vývojove linie tečhniký (Josef Smajs) Vedle včseobecnčezníamíeabiotickíe techniky je pčredstavena linie zatím pčrehlíčzeníe techniky biotickíe. Obe linie technickeho vývoje jsou posuzovýny takes ohledem na prírodní stranku techniky. Kapitola 6 Místo kultury v prírode (Josef Smajs) Predstavuje lidskou kulturu jako system s vlastní vnitrní informací, jíz je kultura duchovní. Konstatuje, ze kulturní struktury mohou ve vysoce prirozeneusporadanem prostredí Zemevznikat jen zatlacením a destrukcí puvodní prírody. Naznacuje nezbytnost biofilní transformace kultury. Na zaver kapitoly je predstavena „Nájemní smlouva se Zemí". Úplný obsah 1. O souvislosti prace a lidské přirozenosti (Josef Šmajs, Božena Buchtová).........13 1.1. Přirazena a lidska aktivita 14 1.2. Technologický/ vývoj lidske prace - prvníadruha civilizaCnívlna 15 1.3. Třetí civilizacnívlna 17 1.4. DUsledký ztratý prace pro cloveka 18 2. Ztrata zamestnaní (Božena Buchtova)...............................................21 2.1. Autoreflexe dlouhodobe nezamestnanosti 22 2.2. Rizikove skupiny nezamestnaných 29 2.3. Nezamestnanost a socialne patologickejevý 29 2.4. Psýchologický intervencní program pro nezamestnane30 2.5. Šoucasne rýsý fenomenu nezamestnanosti 33 3. Podnik a lidskezdraví (Viktor Kulhavý)..............................................39 3.1. Zdravia zamestnaní 41 3.2. Stres v podnikovem prostredí42 3.3. Legislativní uprava zdraveho pracovního prostredí46 4. Vzdelanív informacní spolecnosti - sedmkrat o nezbýtnosti prestavbý výchový avzdelam (Josef Šmajs).............................................................51 4.1. Potřeba biofilního vzdelavaní52 4.2. Vzdelaníjako nastroj pozitivníekologicke zmený 52 4.3. Dŕívodý prestavbý výchový a vzdelaní54 5. Dve vývojove linie techniký (JosefŠmajs)..........................................57 5.1. Technika abioticka a bioticka 58 5.2. Tradicní reflexe techniký 59 5.3. Hledisko ekologická krize 60 5.4. Technika biotickaí 60 5.5. Technika abiotickaí 62 6. Místo kulturý v prírode} (Josef Šmajs)...............................................65 6.1. Příroda 66 6.2. Kultura 67 6.3. Protiprříírodnost kulturý 69 6.4. Ontickaí role sociokulturníího poznaíníí70 6.5. Biofilní transformace kulturý 72 6.6. Najemní smlouva se Zemí 72 Obsah Úvod Úvod Studijní text Rozvoj manažerských dovednostíje urcen studentům bakalářského kombinovaného studia a celoživotního vzdeiavanípředmetů Rozvoj manažerských dovedností, zařazeneho v Sestem semestru oboru Management. Text je tematický rozdelen do sesti kapitol. V uvodní kapitole je strucne výsvetlen historický vývoj technologickeho obsahu prace a jejípotrebý pro cloveka a spolecnost. Výklad je veden k porozumeníjedinecnosti cloveka jako biologickeho druhu, jehoz predispozice vedlý k utocne adaptivní strategii a k výtvoreníumeleho kulturního prostredí. Negativní transformacní ucinek lidske aktivitý na prírodu analýzujeme takezhlediska dusledku absence konstitutivní roleprírodý v procesu utvírení cloveka. Proměný obsahu tradicní lidskeprace a výsokí osobní spotreba nís vedou k uvaze o jejím zarazení nejen mezi kategorie ekonomicke, ale take mezi kategorie psýchologickea medicínsko-terapeuticke. Dusledký ztratý prace pro cloveka posuzujeme ve druhe kapitole. Zkoumaní teto narocnezivotní situace analýzujeme z hlediska veku, pohlaví, kvalifikace, financního zazemí, delký nezamestnanosti, emocní a socialní oporý a individuílní odolnosti vůci psýchickezatezi vubec. Uvídíme vízkumne poznatký o zhorsení zdravotního stavu dlouhodobe nezamestnaních jedincu a o negativních dusledcích opakovaneho neuspechu pri hledíní prace pro osobní zivot a rodinu. Fenomen nezamestnanosti analýzujeme z hlediska spolecenskích dopadu - výdenení skupin lidí s vetěím rizikem ztríatý príace, výískýt sociíalnre-patologickýích jevůu, zhorrsení kvalitý rzivota dlouhodobrene-zamrestnanýích. Uvíadíme osobní intervenrcní program pro nezamrestnaníe a outplacementovýí program organizací. Identifikujeme soucasne rýsý nezamestnanosti posttransformacní ekonomiký. Ve tretí kapitole si věrmame zdraví jako kardinalního faktoru ovlivnujícího lidskí pracovní víkon. Nejvýíznamnej síí stresorý, zejmíena psýchickíeho charakteru, nalíezíame v samotníem obsahu praíce, fýzickích pracovních podmínkach i mezilidských vztazích na pracovisti. Je odpovednostíi zíjmem karzdíeho podniku, abý se snarzil týto negativníí vlivý minimalizovat dodrrzovaíníím zdravotníích, bezpecnostních a ekologickích standardu a výtvírel tak svuj pozitivníobraz v orích sharehol-derůuirsirokíeverrejnosti. CCtvrta kapitola pojednaví ovzdělaní a víchovev informacní spolecnosti. Pripomíname, ze dnes jirzvprvíerrader nejdeorůust produktivitý lidskíepríace, ale dlouhodobremorznou formu lidskíe kulturý. V sedmi bodech je proto rozvíjen model biofilní víchový a vzdelavaní. Dvema liniím techniký je venovana kapitola patí. Ve sveklasickeformejesice bioticka technika (neoliticke zemedelske technologie) nepochýbne ekologický setrnejěí nez mechanicka technika bioticka, ale její tretí vívojova etapa (klonovíní a genove manipulace) prinírí vedle urcitích nadejí takeváZnehrozbý. ěesta kapitola pojednaví o roli kulturý v prírode. Po strucne charakteristice pěírodý a kulturý jako dvou ontický opozicních sýstemus vnitrní informací pripomíníme, ze prostorovou expanzi nýnejěí protipěírodní kulturý je treba omezit a prizpusobit ji moznostem hostitelskeho prostredí Zeme. V zaveru teto kapitolý se proto objevuje nívrh Najemní smlouvý kulturý seZemí. Domníváme se, ze prace vedoucího pracovníka v nýnejěím podniku výzaduje znalosti nejen z oblasti tradicního managementu, ale i novepoznatký z ved o cloveku a kultuře: ekofilosofie, psýcholo-gie, antropologie, ekologie, sociobiologie aj. Proto jsme se rozhodli zpracovat studijní textzpo-hledu, kterí tradicní ucebnice managementu neobsahují. Domnívame se, ze mezioboroví prístup kpríprave budoucího manazera je nutností, kterou vývolava globalizující se technickí civilizace. Přirozená a lidská aktivita Technologickývývoj lidskepráce - první adruhá civilizaCcnívlna Třetí civilizacnívlna Důsledky ztratý prace pro cloveka 1! O souvislosti prace a lidske přirozenosti Josef Šmajs, Božena Buchtová 1. O souvislosti prace a lidsképřirozenosti Cíl kapitoly Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni: ■ vysvětlit historický vývoj potreby prace pro Člověka a spoleCnost ■ porozumet jedinečnosti Človeka jako biologickeho druhu ■ pochopit zmeny v technologickem obsahu práce ■ obhájit význam práce pro cloveka CasovazatéZ ■ 5hodin 1.1 Přirozena a lidska aktivita ofenzivní adaptivní strategie antropocentrická tradice prostředí přírodní akulturn í Vseobecný pocit potreby práce u cloveka, pomineme-li nase mlhavéprédstavy opocátku lidske kultury, patrne vznikal a rozsiroval se aZ v néolitickéspolec-nosti. Bezprostredná biologický predchudce dnesního cromagnonskeho cloveka byl jestebytostá spířé přírodní. Díky zvlástním okolnostem, kteredobre nezname, se clovek brzy prosadil jako evoluřnetvorivý zivocisný druh. Jako jediný primat se totizprirozenemu prostredíprizpusobuje tím, ze se mu jakoby „neprizpusobuje", ze mezi sebe a přírodu vsouva kulturu - pracía kolektivní' aktivitou vytvárénéuméléprostredí. Pouze jinak vyjadreno, v dusledku biologicke predispozice k ofenzivní adaptivní strategii se clovéku podarilo vytvorit nebiologický systém - nadosobná vnéjří télo - , jímz se mnohem výhodnéji nezvlastním biologickým télem zmocnuje produktua zdrojuokolní přírody. Takze nakonec zcela podobnř jako aktivita pnrozena, produkuje i aktivita lidskareálné zivotníprostredí clovéka i ostatních zivých systémuplanety: vsechny umélé kulturní struktury a statky, duchovní i materialní, instituce i organizace, regulativy i techniku. Samozrejmé, ze ácast na procesu vytváre-ní umélého kulturního prostredí se spolu s trvalým zpétným pusobením kultury na clovéka stávají výraznými kultivujícími procedurami lidského individuálního zivota. Ale antropocentricka tradice, ke skodévéci, negativní transformacní ácinek lidské aktivity (prace) na prírodu ignoruje a roli prírody v procesu utvárení clovéka préhlíří: jakoby zapomíná, ře takéu clovéka lze kultivovat jen to, co je biologicky normalnía zdravé. Zvýse uvedených souvislostísoucasné vyplývá, ze prirozená, spontánnékon-stitutivní aktivita přírody byla sice s to vytvorit jédinecný biologický organismus dnesního clovéka vcetné struktury jeho psychiky, ale nikoli jiz kulturní determinacní zakladnu jeho ontogenetického osobnostního rozvoje. Lze to říci takétak, ze genetická pamét' naseho druhu, která je biologicky anticipativní, protoze rámcovékoduje i proces lidské ontogeneze, jakoby „ocekává", ze se clovék setká nejen s prirozeným prostredím, nýbrzi s prostredím kulturním: vytváreným kumulativní aktivitou lidské populace. Snad i proto cast lidských vlastností a naprostá vétsina kulturních potreb vzniká ařv dusledku prace, azv dusledku zpétného pusobení kultury na clovéka. Ovsem takéglobalní 14 charakter kultury a její opozice vůči systému pozemsképřírody vznikají jako důsledek historickeho vlivu lidskeprace - jejího zamřrení i kumulativního učinku. Hajíme tedy názor, ze se clovek díky kultuře, tj. fakticky díky praci, prosadil jako jediní ontickytvoriví zivocich vubec, jako „druhí" pozemskí tvurce skutecnosti, jako maly „buh". Proto take kardinílní problem, kterí pozitivní sociokulturní rolilidskíepríace oslabuje, řci za jistyích podmínek dokonce hodnotovřepřrevrací, souvisí stím, řze lidskíakulturnítvořrivost se odehraívía vpřrirozenřeuspořríadaníem svřetře, řze musí tentosvřet v zíajmu zíamřerníe i nezía-mernezmeny destruovat. Materiíl i energii pro vístavbu kulturního systemu lze totizcerpat jen z vysoce usporadaních zivích a nezivích struktur Zeme. Takze, lapidírne receno, prace sice byla tím, co formovalo nynejřího cloveka i kulturu, ale mohla by byít bohuřzel i tím - ponechíame-li vřse slepíemu spontían-nímu vívoji - co cloveka i kulturu znicí. Onticky tvorivou prací totizclovek nebezpecne konkuruje tvorivosti pnrozene, Evoluci ci Bohu s velkími písmeny. Sociokulturní role lidské prace 1.2 Technologickývývoj lidskepráce-první a druhá civilizaccnívlna V pozadí víjimecneonticky tvorive schopnosti cloveka jako druhu stojí pa-trnevelke ekosystemovezmeny na konci tretihor: ustup pralesních ekosyste-můuavznikotevřreníesavanyvtehdejřsíí, zlomem zemskíekůury oddřeleníeob-lasti víchodní Afriky. Geneticky reprodukovaní kulturní preadaptace nasich přredkůu, k nimřzpatřríí intenzivníísociíalníířzivot, vzpřríímeníachůuze, barevníe stereoskopickíevidřeníí, uvolneřníípřredníích konřcetin od lokomoce a schopnost přresníeho řríízeníípohybůu rukou vysoce vyíkonnyím mozkem, byly patrnřeevoluřc-níodpovedína tyto zmeny. Dalrínaslednezvetsenímozku bylo sice takedu-leřzitou evoluřcnííinovacíí, ale, zdía se, nemohlo byít prvotníím impulsem velkíe strukturníípřrestavby lidskíeho organismu. Vdlouhíem obdobíí lovectvííasbřerařcstvíí, jistřespojeníem s namíahavyím sledovaním pohybu loveních zvířat, príce s nastrojem patrne nezabírala tak lovectvía víraznou cast kazdodenní aktivity lidí. Vznikem zemedelství se vsak zpusob sberaCství zřivota kvalitativneř mření. Pastevectví a primitivní obdřelíavaíní půudy uřzvyřza-dovalo praíci po vřetřsí řcíast dne. A jiřznřekde zde patrnřevznikía nejen vyíraznřejřsí spoleřcenskíadřelba príace, napřr. mezi zemředřelstvím a domíackyím řremeslem, níbrz i silna pozitivní vazba cloveka na príci. Vznikí tu dokonce zívislost zemedelství cloveka na príci, posilovaní stavy biologickí libosti. Libost jako zvlístní fy-ziologickía a psychickíaodmřenazapracovní níamahu - dnes víme, řze je vy-volana vyplavovaním endorfinu- muze castecne kompenzovat vynalozene uísilí, můuřze vyvolaívat pocit sladkíeuínavy po třeřzkíeřci zajímavíepríaci. Proto takíeodřcerpíavíaní nadbyteřcníeřzivotní energievícemíenře trvalou prací muřzskíe casti populace mohlo predchazet, podobnejakocasoveneohranicení sex, mořznyím sporůum uvnitřrspoleřcenství, mohlo přrispívat k integraci tehdejřsích ne přríliřspořcetnyích lidskyích skupin. 15 1. O souvislosti práce a lidské přirozenosti V žemedelství patrnevžnikí avružních morálních a níboženskích regulativech se fixuje spolecenska povinnost cloveka pracovat. Usužujeme na ni použe neprrímo. Ve starožíakonní tradici je naprr. praíce nejen trestem ža prvotní hrrích, nyíbrržiprostrredkem jeho odpurstrení. Ve strredovrekíekrrest'anskíe tradici je uírcelem príace podrobit si žemi a ochraínit rclovreka prred hrríchem, v reformaci je pak príce pojímana jako jediní spolehliví cesta k Bohu. Vedle majetkove struktury odvoženež držby pudy se tedy v epose žemedelství objevuje žíavislost spolercnosti i jedince na praíci a jejích vyísledcích. Zemredrel-skaprace, žejmena ta, jež byla spojena s vlastnictvím pudy, pripoutívala rclovreka k prrírodre, ke krajinre, k sídlu a lokíalní komunitre. Po období deset tisíc let trvající prevahy žemedelství, tj. podle A. Tofflera po skoncení první civiližacní vlny, vžnikají vsak v novovekeEvropeprvní kapitalistickema-nufaktury. Ty sice navažují na instrumentaílní charakter abiotickíerremeslníe praíce, extríemnrerožvíjejí jejídrelbu na dílrcí operace, ale nežnamenají technologickou revoluci. Produkují vrsak první historickíe formy nežamrestnanosti mestskích remeslníku, kterí jim nemohou konkurovat pro vysokí vírobní naíklady. řemeslná Soucasneje vsak treba číci, že klasickí remeslní prace, kterí nutneprovížela prace žemedelství, spojovala fyžicke i intelektualní operace, byla prostoupena tvur- čími prvky. Prestože v nícasto dominovala žvísení telesní namaha, požitivne pusobila na celkoví lidskí rožvoj a její deformující ucinek na cloveka byl minimaílní. Ovsem prumysl, v nemž motorickasložka lidskeprace byla castecnena-hražena a žnasobena cinností stroju, žnovu pripoutíval cloveka k místu a kprostredkum víroby - k tovarne. Po vetě^í cast prumysloveepochy, jejíž neukoncenía historie žahrnuje pouhaí tri staletíí, existovala nejen dlouhíapra-průmyslová covní doba, níbrži temčrplnažamestnanost. I v mčrítku celespolecnosti práce se tak potvržovalo to, že bež žive lidskepríce stroje jako mrtvemecha- nismy funkci nove produktivnísíly plnit nemohou. Rucní i strojovaprace byly tedy lidskyími pilíírri vyíroby v prvnííivedruhíe civiližarcníívlnre. Vyíroba byla hlavním problemem nejen žemedelske, níbržiprumyslovespolecnosti, a protožre lidstvo bylo po vretrsí rcíast svíe historie chudíe, pohotovre pohlcovala prírustek veskereprace schopne populace. Zemedelskí i premysloví prace, do jistemíry nežavisle na stupni technolo-gickeho a sociílního utlaku cloveka, davaly lidskemu životu ríd, dustojnost a smysl. V souladu s prríírodníími cykly rclenily den, tyíden, mresíícirok,tvorrily osu životního žpusobu lidí, podílely se na biologicky príjemnem rytmu níma-hy a odporcinku. Zemredrelskíapríace sice vždalovala rcloverka teoretickíemu vre-dení, kterese rožvíjelo žejmena ve mestech, ale na druhe stranežajist'ovala jeho uížkyí kontaktsprrírodou. Príace v tovaírnrerclovreka naopak prribliržovala technologickím aplikacím vedy, umožňovala mu sdružovíní s jiními lidmi, ale fakticky ho odcižovala prrírodreivredre. 16 1.3 Třetí civilizaCnívlna Nastupem informacní ekonomiky tretí vlnyvsak dominantní technologie první ani druhe vlny nežanikly. Toffleruv koncept střídaní civiližacních vln je informační žjednodusení proto, že se opíra o hledisko hlavního financního toku, tj. o to, společnost kolik kapitalu protekav urcitem obdobiípríííslusním odvetvím ekonomiky. Vžnik informacní spolecnosti tretí vlny,nís ovsem provokuje k položení otažky, co žustava a co se žtrací ž tradicního obsahu, vížnamu a smyslu lidskíepríace. Zpožnatkůsoucasne biologie a antropologie totiž vyplíva, že přílis vy-soke tempo sociokulturních promen, kterev teto vlnespontannepretvírejí podmínky lidskího života a které na lidskou príci kladou přílis flexibilní in-telektuaílnííníaroky, můuže byít pro caíst hendikepovaníe, míenedisponovaneí ci obtížnevždelavatelne populace neprimřrene, socialne diskriminující a stresující. A to nikoli použe proto, že se dostavadorožporu skonžervativním lidskíym genomem, kteryí ignoruje sociokulturní žmřeny a lidskou přriroženost kíoduje stíale tak, jak to kdysi odpovídalo poždnřetřretihorním ekosystíemůum. Ve vřseobecníem průumřeru totiřž konžervativnost lidskíe biologickíepřriroženosti nijak vyíražnřeji nevadí. To, co stíale více komplikuje hodnotovíeiprofesní vřražovaíní mladyích lidí do struktury dneřsní liberíalní spoleřcnosti, jsou přrede-vsím neprížnive faktory lidske ontogeneže: podle naseho nažoru to není jen nevhodnerodinneprostredí ci nedostatek rodicovskelasky; je to prédevsím straídíaní malyích mřestskyích dřetí žpůusobeníe nedostatkem podnřetůu že strany přriroženíeho venkovního prostřredí. Historickí vívoj technologickeho obsahu prace pritom ukažuje, že lidska príace byla vřždy žíavisle promřennou veliřcinou, řže citlivře reagovala nejen na technickyí a intelektuaílní pokrok, nyíbrřž i na ostatní sociokulturní žmřeny aregulativy.Takíe dnes obsah, nabídkaapoptaívka po praíci citlivře režo-nují globaližařní procesy, lokalní žmeny strukturnesocialní a demograficke, novíeinformařcní technologie. A príavřetatoskuteřcnost kdysi ustíalenyí vžtah príace a žpůusobu řživota obrací. Príace, kteraí postaletíurřcovala obsah i strukturu lidskíeho řživota, daívala obyřcejníemu řživotu řsirřsí nadosobní smysl, íetos a transcendenci, je dnes v mnohem vřetřsí mířre sama pod vlivem promřenřujícího se žpusobu života, kterí cloveku vnucuje neovladatelní anonymní systém spotčební globaližující se spotrební kultury. kultura Konžumní charakter kultury přritom urřcuje obsah průumřerníeho lidskíeho řživota mnohem víc, neřžřcasovře omeženía, nejistía, obřcasnaí řci maílo žajímavíapríace. Vřsudypřrítomníepobídky ke spotřrebřenutířclovřeka ke koupi staíle míenřene-žbytnyích vřecí asluřžeb, vybížejí hokfyžickyím kompenžařcním aktivitaím po práci, kterabyla pred tím žbavena jakíkoli užitecnefyžickenímahy. Ale co je žaívařžnřejřsí. Hromadníerožřsířrení energeticky, materiíalovřeaprovožnře níarořcníespotřrební techniky, žejmíena osobního automobilismu, kteríejejednou žpodmínek dnesní vysoke efektivity investic, celou verejnost rafinovanř vtahuje do riskantního procesu pustosení Zeme. Vytvír^í žní rukojmí financních žíajmůuglobíalního nadníarodního kapitíalu. 17 1. O souvislosti prače a lidske přirozenosti osobní spotřeba proměny lidske prace Protoze spotreba je nutnou podmínkou dalsího ekonomickeho rustu, mar-notratneplátvaní se zcela nepokrytestava obecne platnou normou lidskeho přístupu k prírode. Uzkostliva, praci, cas, energii i materiál setřící vároba zbo záí, ono pruznáe, o vedu oprenáe mobilnáí podnikáanáí, kteráesohledemna uspory várobních nakladu a minimalizaci odpovednosti za nasledky je pripraveno nejen rusit pracovnímísta, nábrz i firmu kdykoli premístit jinam, ostre kontrastuje s přredpokladem absurdnře vysokáe, neregulovanáeatáemřeřrneo-hraniceneosobní spotreby vsech. Jakoby velkevárobní, tezarske, obchodní apojistovací spolecnosti tusily, ze uz brzy nebude kde investovat. Navzdory vysokáeosobnáspotřrebře lidá bude vřsak ekonomika technicky vyspře-lyách zemá, ovláadanaá souřcasnyám globáalnře mobilnám kapitáalem, tradiřcná lidskou praci potrebovat stale mene. V dusledku protipřírodne orientovaneho vředeckotechnickáeho pokroku se totiřzdařráefektivnřeji vyuřzávat nezřiváepřrárodná síly nezzakony lepe chranenou zivou lidskou práci. Ale pribliznev míre, v jake je tradiřcnáí lidskáapraáce nahrazováana pracáíobelstřenáepřráírody, tak jak práace přrestaáváabyát hlavnáí ekonomickou kategoriáí, stáavaá sebohuřzel kategoriáípsy-chologickou a medicínsko terapeutickou. Nezhroutí-li se svet, múze se stat, řze jednou bude na láekařrskyá přredpis. Plnohodnotnou praáci, kterou dnes staále máenřepotřrebuje globalizujácá seekonomika, stáale váce potřrebuje řclovřek jako řzivaá bytost z masa a kostá, jako spoleřcenskáyřzivořcich s konzervativná biologickou přrirozenostá. 1.4 Dijsledký ztratý prače pro človeka Práace zaujámaá vřzivotřeřclovřeka nezastupitelnáepostavená. Je dúuleřzitou pod-mánkou jeho dúustojnáe existence, přrinaářsá mu nejen materiaálná prospřech, ale souřcasnřemudáaváa pocit seberealizace a spoleřcenskáeuřziteřcnosti. Vřrazuje řclovřeka do řráadu sociáalnách vztahúu, uspokojuje jeho potřreby ctiřzáadosti, se-beuplatnřená asebeuácty. Práace tedy neslouřzá pouzekvyárobře statkúu nebo k vykonaáváaná sluřzeb, ale vytvaářrá sociáalná pole strukturovanyách kontaktúusmořznostá váest rozhovory, potkaávat jináe lidi a uzavárat přraátelstvá. Přri zvláadáaná svyách pracovnách uákolúu múuřze jednotlivec objektivizovat sváe schopnosti a záskat pocit odbornáekompe-tence. Skupinovaá práace nabázá sociáalná prostřredá, ve kteráem se řclovřek hodnotá asrovnáaváa s ostatnámi lidmi. V konkráetná práaci, k nářz jsou nezbytnáe znalosti, schopnosti a dovednosti, se rozvíjí lidskaosobní identita. Z mentalnehygie-nickáeho hlediska umořznřuje pracovná uásilá odvodpřrebyteřcnáeduřsevná atřelesnáe energie. Nahlaneocekávaná ztráta práce je proto v nasí kulture velkám zásahem do zivota lidí, je traumatizujícím existenciálním zázitkem (B. Buchtovaakol., 2002). Nedobrovolnyá odchod řclovřeka z práace maá totiřzpodlenařsich i za-hraniřcnách poznatkúuprúukaznáe negativná sociáalná, psychologickáe, ale i zdravotná dúusledky. Dlouhodobou ztráatou placenáeho zamřestnáaná mizáodmřena jako hlavná zdroj uspokojováaná řzivotnách potřreb, vznikáaosobnái rodinnáa ekonomickaá nejistota, niřcáse obvykláeřcasováerozvrzřená pracovnáho dne, ztraácá 18 se možnost získávání a udržování pracovních návyků a dovedností. Dlouhodobou nezaměstnaností se vytrácí smysl života, dochází k omezení sociálních kontaktůs příteli a spolupracovníky, nastávápostupní rozklad integrity osobnosti. Vytrácí se aktivity, ktere byly pravidelnou soucástí denního pracovního rytmu cloveka. Ocitne-li se clovek dlouhodobebezpráce, ztratí nejsilnejší pojítko s realitou, zmocní se ho nejistota a strach z budoucnosti. Múze propadnout pochybnostem o vlastních schopnostech. A tak ztratit príci ve spolecnosti, kde je placenaí príace staíle ješstšespojovíana s vysokou spolecšenskou i osobnííhod-notouakdejezamšestníanííklííšcem k šzivotníím aspiracíím i zdrojem identity asebeuícty šclovšeka, pšrinaíšsíí stresujíícííšzivotníí udíalost. Shrnutí kapitoly Vdusledku biologicke predispozice k ofenzivní adaptivní strategii se cloveku podašrilo vytvošrit nebiologickyí systíem-kulturu, jíímšzsezmocnšuje produktúua zdrojúupšríírody. Antropocentrickía tradice negativnííuíšcinek lidskíe aktivity na pšríírodu ignoruje arolipšríírody v procesu utvaíšrenííšclovšeka pšrehlííšzíí. Príce formovala nynejšího cloveka i kulturu, ale múze bít i tím, co cloveka a kulturu znišcí. Vznikem zemšedšelství sezpúusob šzivota kvalitativnšemšení, vznikía nejen vyíraz-nšejšsí spolešcenskíadšelba praíce, ale i silnaí pozitivní vazbašclovšeka na príaci. Fixuje se spolecenskí povinnost cloveka pracovat. Prumyslovou epochu provázela temerplní zamestnanost. Rucní istrojová praíce byly lidskyími pilíšri vyíroby i ve druhíe civilizašcní vlnše. Zemedelskáa prumysloví práce dívaly lidskemu zivotu rád, dustojnost a smysl. Rozvoj informašcních technologií, províazenyí vysokou osobní spotšrebou historicky ustíalenyí vztahšclovšeka k príaci pšrevrací. Prúumšernyí šclovšek, kteryí se tradične s vysokím stupnem uplatnení vedy v technice setkíval azv produktivní príaci, míanyní mošznost pouzšívat nejvyspšelejšsí techniku jišzvesvíe domíacnosti. Historicky vzniklí potreba cloveka pracovat, kterí souvisí s nezbytností pra-videlnšezateššzovat lidskíebytostníesíly, nezanikaí všsakanivsoušcasníetech-notronní spolešcnosti. Ztraíta príacejeprotovnašsí kultušre silnyím traumati-zujícím existenciílním zíčitkem. Otazky k zamyšlení 1. Jakí je víznam práce pro cloveka? 2. Jakávidíte praktická resení problemu technologickeho osvobozovíní šclovšeka ve tšretíí civilizašcníívlnše? 3. Jakím zpusobem lze kompenzovat nedostatek prírodních podnetupro rozvoj šclovšeka v urbanizovanyích aglomeracích? 19 1. O souvislosti prace a lidske přirozenosti 20 ■ Autoreflexe dlouhodobé nezaměstnanosti ■ Rizikové skupiny nezaměstnaných ■ Nezamestnanost a sociaine patologickejevy ■ Psychologický intervenCní program pro nezamestnane ■ Soucasne rysy fenomenu nezamestnanosti 2! Ztrata zaměstnaní Božena Buchtová 2. Ztrata zamestnaní Cíl kapitoly Po prostudovíní teto kapitoly byste meli být schopni: charakterizovat nezamčestnanost ve vztahu k čclovčeku a ke společcnosti ■ pochopit dusledky nezamčstnanosti pro fyzicke a psychickezdraví jedince vnímat zmčeny v kačzdodenním čzivoteč nezamčestnanyích charakterizovat hlavní rizikovíe skupiny nezamčestnanyích ■ identifikovat patologický jevy, k nimz nezamestnanost vede ■ popsat specifika soucasneho trhu prace Casovázátez 6hodin Uvod Od 90. let minuleho století, kdy se zabývame psychickými a zdravotními dusledky nezamestnanosti jsme dospeli k nasledujícím zhistením. Ukazuje se, čze ztríata praíce vyvolaívía patologickíesymptomynadvouuírovních: ■ vrovinejedince jsou to: psychickeatelesnepotíze; celkova dezintegrace osobnosti; dysfunkcní chovaní; problemy v rodine; ■ vrovinespoleCnosti je to zejmena: zvýsena konzumace alkoholu, nikotinu a drog; vyččí nemocnost a spotreba líku; vyččí výskyt sebe-vrazedných pokusu; zvýsena kriminalita a nasilí; rasove a meziskupi-nove konflikty Nase dosavadnípoznatky o dusledcích fenomenu nezamčstnanosti z prostredí ekonomik, kteríepročsly transformačcním procesem, jsou podobníezjičstčením ve stíatech s rozvinutou ekonomikou, kde je nezamčestnanost dlouhodobyím problíemem. Vsoucasnedobemý nase nezamestnanost radu charakteristických rysu: vysoký podíl dlouhodobe nezamestnanosti, znacnou regionílní rozdílnost, stabilizaci skupin obyvatelstva, kterezijí dlouhodobeze sociílních dívek (lide svekovou hranicí nad 50 let, osoby se zdravotním postizením, mladez, matky smalými detmi, romský populace). Rada domacností se ocitla v zívislosti na dívkích a hrozí nebezpečí prenosu zavislosti rodičuna deti. Deti jiz nevnímají, ze financní pčíjem souvisí s prací. Od roku 1994-2002 vzrostly takíe trojníasobnčeopakovaníedíavky sociaílní píečce pro jednotlivíeosoby, zatímco pro rodiny s dčetmi celkovyí počcet opakovanyích daívek sociaílní píečce poklesl. Zmírnčovíaní chudoby a sociaílního vyloučcení ohročzenyích skupin lidí zečzivota spolecnosti, je aktualní pro Ceskou republiku. Je tomu tak i presto, ze CR, stejnče jako ostatnííevropskíe zemče, patčrííkrozvinutyím zemíím svčeta. 2.1 Autoreflexe dlouhodobe nezamestnanosti V Ceske republice postupnev raderegionupribývalidí, ktečí dlouhodobe nenalíezají na trhu praíce uplatnčení, a pčritom by velkaí včetčsina z nich pracovat 22 chtrela. Staívajííseporocebezpríace dlouhodobre nezamrestnanýími (absolventi rskol, kterríínenarsli na trhu praíce uplatnernííporsesti mresíícíích). Vnasich výzkumech jsme se v roce 1992 (B. Buchtova, 1992) a v roce 1999 (B. Buchtoví a kol., 1999) zaměrili na zkoumíní psýchologickích a zdra-votníích důusledkůu dlouhodobíe ztríatý príace. I kdýrz generalizace uírcinkůu dlouho-dobe ztratý pracejeobtíZná (vzhledem k individuílnípodmínenosti prozitku adůusledkůu nezamrestnanosti), pokusímesezobecnitnrekteríepoznatký. ■ Prožíváníztráty práce je pro většinu lidízávažnou psycho- sociálnízátěží,ato i za predpokladu, ze pracovníci jsou o propustem prredem informovaíni. Dlouhodobaí ztríata zamrestníaní postihuje celou psýchiku cloveka. Chovíní lidí je casto provízeno socialní izolovaností, uzavíríaním se do sebe a uíbýtkem sociíalních kontaktůu. Potreba dostatecnedlouhea spolecenský naleziteocenovaní telesnea duchovní aktivitý, potrreba príace v raímci ostatních kulturnreuzníavanýích rcinností -jeurclovreka silníaaobtírznre odstranitelnía, patrrí do strukturý lidskeprirozenosti. Oznamit cloveku propustení z prace bez dukazu jeho vaírzníeho obrcanskíeho pochýbení nebo selhaíní jehozdraví(okteríem bý ovrsem musel rozhodnout líekarr nebo soud), to maí víahu - zejmíena vnarsí spolercnosti s trvalou dlouholetou zamrestnaností vrsech - zpraívý oníalezu nevýlíercitelníenemoci. Uz v roce 1934 upozornil M. Robb na to, ze beznadejní bojspo-jenýí s pocitý bezcennosti a viný prrivede nrekteríe lidi azr ksebevrarzdre. Jiní lidíe se podle autora s vlastní tírzivou situací výrovnajítak, rze otupí aprrizpůusobí sesnírzeníemu rzivotnímu standardu, arzskonrcí jako bezdomovci, tulaíci nebo zlorcinci. Mnozí nezamrestnaní nachíazejí do-statercnou oporu ve svíem níaborzenství. Dalrsí proklamujímýrslenký ve-likaírsství, kterýími kompenzují svoji degradaci způusobenou nezamrestna-ností. Neuísprersníe pokusý sehnat príaci vedou k apatii a vývolaívají negativní pocitý. Strrídíaní nadreje a zklamíaní na trhu príace prrispívaí kemocioníalní labilitreazpůusobuje deprese zejmíena u lidí bez perspektivý (J. Bollovía, 2001). Beznadej se v prubehu casu utuzuje a následneochromůje cíleve-domíe aktivitý vedoucí kníavratu do pracovního procesu. Zkursenost se ztraítou príace ale neprobíhíauvrsech nezamrestnanýích stejnre. Srozumi-telníesereakcepostirzenýích stíavají arz na pozadí jejich individuaílních zvlaírstností. ■ Zvládání situace ztráty práce je velmi individuálnía je podmíněno radou fáktoru. • Jednak je podmíneno odolnostíkonkretního cloveka vuci psychickezáteži vubec. Konstruktivní adaptivní strategii zaují-majííobýrcejnre lidíe, kterrííjsoujirzvprůubrehu rzivota predisponovaíni svými osobnostními vlastnostmi. Zdáse také, že lépe se vyrovnávají se žtrýtou práce ti, kteří navzdory béžnému mínéní hledají přícinu u sebe, a ne ve vnřjřích faktorech. Nepodléhají tolik panice, jsou aktivnéjřípri hlédýnípracé, vidí svou situaci konkrétnéji, konstruktivní adaptivní strategie 23 2. Ztráta zamestnaní míenře trpíí psychosomatickyími obtíířzemi, jsou míenřepodraířzdřeni a stresovíani neřz jejich osudu odevzdaníí spolupracovnííci. Líepe takíezvlíadajíí nezameřstnanost lidíe, kteřríívidíí ve ztríatřepraíce spíířse novou osobníířsanci, tj. přrííleřzitost dííky okolnostem mřenit svíeřzivotníípodmíínky vlastníí aktivitou. Tuto schopnost vřsak majíí predevřím lide, kteříumejíprohravat (napr. ze sportu) a po neu-spřechu neztraícejí sebevředomí, ale zaujímají postojořcekíavíaní novíe sance. Jejich konstruktivní adaptivní strategie zahrnuje planovíní soukromeho podnikíní, zvysovaní kvalifikace, hledínínoveho za-mřestnaíní, rozvíjení novyích zaíjmůu a aktivit mimo pracovní trh, rozřsiřrovaíní sítřesociaílních vztahůu. • Ukazuje se, ze rozhodujícíje vek jedince.S vekem korelují fi-nanřcní povinnosti, sociíalní a rodinnaí ořcekíavaíní, touha po kariíeřre, řsance na znovuzamřestnaíní, potířze zauřcit se v novíem zamřestníaní nebo udrřzet jednou získaníe schopnosti a dovednosti. Veřk ovřsem spolurozhoduje i o nalezení noveho zamestnaní. Jiz ve 30. letech se P. Lazarsfeldovi (1975) pri jeho studijním pobytu ve Spojeních statech podarilo dokízat, ze na celkovou výši nezaměstnanosti nemá rozhodující vliv formální stupen dosaženého vzdělaný, ale ze podstatnějšíje vek lidí.V nasem vízkumu (Buchtoví, B., 1992) nejtířzivřeji nesli dlouhodobou ztraítu zamřestníaní lidíevevřeku 41-50 let, s malou perspektivou najít novou príci. Ve vízkumu kvality zivota dlouhodobe nezamestnaních (Buchtova, B., 2004) jsme zjistili, řze rizikovou" skupinou prořzíívajíícíí ztraítu príace tíířzi-vřeji neřzostatníí skupiny lidíí, jsou vřekovřestarřsíí, dlouhodobřene-zamřestnaníímuřzi. Z celospoleřcenskíeho pohledu je důuleřzitíe, zda nezamřestnaníídokaířzíí udrzet svaocekavínía pozadavky na práci. S. Empson-Warner a H. Krahn (1992) zjistili, ře nezamestnaníabsolventi skol redukují svíepořzadavky, pokud po ukonřceníířskoly nemajíípozitivníívyíhled na zíískaíníípríace. A praívřepoklesníarokůunapríaci, popřríípadře vy-konavíníprace bez uplatnenízískane kvalifikace, je znacnou ztra-tou pro spoleřcnost. • Duleřitím faktorem je pohlaví, kteremá psychologický a so-ciálnívýznam. Ztratí-li zena príci, na zmřnu její role se nahlíří jinak nezna zmenu role muze jako zivitele rodiny. Rodina podle nřekteryích autorůupřredstavuje pro řzenu alternativní pracovní pole, kteretlumí zatez z nezamestnanosti (R. M. Cohn, 1978; B. Buch-tovaí, 1992). V. Brandes (1977) dodíavía, řze řzena maí vřzdy mořznost stíahnout se v dobeř ztraíty príace do rodinníeoblastianajít tam seberealizaci. Nezamestnanost zeny je tedy z tohoto pohledu mene zatezující nez nezamestnanost muze, ato(z financního hlediska) i pro rodinu. Take podle C. Brinkmanna (1976) byla psycho-sociíalní zíatřeřz u nezamřestnanyích muřzůupodstatnře silnřejřsí neřzune-zamřestnanyích řzen. Avřsak hlavní vyíznam pohlaví se patrnře projevuje v hodnotřeřzivot- 24 ní spokojenostiaspoléřenského uznaní. Nezaméstnanézeny více nezmuzi uvadéjí (E. Kirchler, C. Nowy, 1988), ze se cítípodrázdé-né, unavené, depresivní a sklícené. Zřídka se cítí v dobrénaladé, uvolnéné, casto jsou nervózní, a prédévřím jsou více nespokojeny se svym vzdelaním a zdravím nezmuzi. Nezamestnaní muzi se jeví jako relativnéménépostizení. Takév Ceské republice jsme v nasem výzkumu, v dobé, kdy byly sance na znovuzaméstnánízen malé a doba nezamestnanosti se prodluzovala, dosli k podobným zavérum. Z pozice nasich zkuse-nostívsak namítame, ze muzi jsou méné ochotni mluvit o svých pocitech strachu, tísnéa nejistoty a ře casto mají tendenci své prozitky bagatelizovat. Ukazuje se, ze objektivnípodmínky zno-vuzaméstnaní, kteréjsou u muřua zen odlisné, se jeví dulezitéjě^í nezskutécnépohlavím podmínénérozdíly. • Rozhodující rolimá dosažená kvalifikace, protože nekvalifikovaní lidé snadneji přijdou o práci a obtížneji žnovu nacházejí (B. Buchtova, 1999). Ve srovnaní s vysoce kvalifiko-vanyí mi pracovníky podlíehají pracující spřrevahou praktickyích schopností a célkovénizřá urovná kvalifikace castéji pocitu, ze se stali obétí technologických a spolécenských zmén. Mají casto sní-řzenou schopnost vlastníího aktivníího a iniciativníího jednaíníí. S. J. Hepworth (1980) uvadí, ze pracovníci na kvalitativnehorřích pracovních pozicích vykazovali v dobře nezamřestnanosti niřzřsí se-beuznaíní avřetřsí psychickouzíatřeřzneřzpracovníci, kteřrí ztratili zamřestníaní navyřsřsí pozici. Takíe nebezpeřcí dlouhodobíe ztraíty práce uspřsnécelí kvalifikovaní iniciativní jedinci, která kvuli nové získaníepracovnípřríleřzitosti absolvují dořskolovací nebo rekvali-fikacní program. B. Thomas a B. Madigan (1974) ve svém výzkumu potvrdili, ze zamestnanci s vyřsí kvalifikací se cítili na zacatku nezamestnanosti psychicky lápe nezpracovníci s nizřá kvalifikací. • Zviadánížtráty práce je podstatne ovlivneno finanCními možnostmi nežamestnaneho. O vztahu mezi disponibilními fi-nanřcními zdroji a psychickou zíatřeřzí břehem nezamřestnanosti po-jednava rada studií ztricatých let.M.Jahodova a kol. (1960) uvadí, ze dramatickémuze být pusobení stoupající financnínouze na uřz tak obtířznou situaci nezamřestnanyích. Znalost termínu vyplacená mésícní financná podpory stacila ktomu, abysedala pred-povídat nalada a chovaní nezamestnaných v Marienthalu (viz Ma-rienthalská studie, B. Buchtová, 2002, str. 77). Ikdyz se dnes ztráta prace uznemusá rovnat bídé, stálesei v dnes-ních podmínkach s rostoucí dobou nezamestnanosti vyhrocuje financná stradání. W. W. Daniel (1974) a A. Sinfield (1974) dosli ve svyích vyízkumech k zíavřeru, řze deprivace nezamřestnanyích byla a je preváznéhospodársképovahy. Financná obavy casto zpusobují zaítřeřzinepřrímo. Uí sporníaopatřrení vdobře ztríaty príace omezují napríklad aktivity volného casu, cozmůze vyvolavat nepříjemné 25 2. Ztráta zamestnaní pocity v rímci dosavadního plnohodnotneho životního stylu (J. Schultž-Gambard, H. J. Balž, 1988). T. Klein (1978) upožornuje prredevrsíím na to, rže rižiko žchudnutííamííra sociaílníího poklesu žavisejí na povinnostech k nežaopatrením clenum rodiny. S rostoucí velikostí rodiny silnevžrustamaterialní chudnutí nežamest-nanyích. • Vdobe žtríty žamestnínínabíví na vížnamu smysluplná osobní aktivita ve volném čase.Zatímco v pracovním životč sloučí volnyí rcas prredevrsím k žotavení žníamahy pracovního dne a k na-braíní silprodalrsí pracovnínasažení, v dobre žtraíty praíce se mrení rožsah i smysl osobní aktivity ve volníem rcase. Ztríatou žamrestnaíní nastíví žnacní pčírustek volneho casu. Cím smysluplneji muže byít volnyí rcas strukturovían a vyuržívaín, tím menrsí jepsychickía žatežbehem nežamestnanosti (P. B. Warr, R. L. Payne, 1982), tím udržitelnejčí je nadejní životní perspektiva (B. Buchtoví, 1992). • Jižvdobevelkehospodírske križe byl rožpožnín váznam délky nezamestnanosti. B. Zawadski a P. Lažarsfeld (1935) objevili ve žpravach varsavskích nežamestnaních proces „prižpusobení se" nežamestnaních svemu osudu. G. P. Eisenberg a P. Lažarsfeld (1938) popsali ctyrfažoví model adaptace na žtrítu prace. Ztrata prícejenejprvepročívína jako sok, kterí vede k pocitu bežnadeje, apatie a režignace. Pote se nežamestnaní jakoby žo-taví a stanou se optimistickími, intenživnesesnačížískat praci. Po neuspčsních pokusech žnovu pročívají pocity strachu a režignace, ktere vystčída nakonec stav, ve kterém je nežamestnanost brína jako nežamenitelní osud. čest mčsícu po žtríteprace se lidem stíle obtížneji dačí uspokojovat psychickepotreby, potreby socialních kontaktu, potreby novych žkuseností, aktivity a víkonu (B. Buchtoví a kol., 1999). M. Frese (1979) ve svích vyžkumech uvadí, že po dobedelčí než sest mesícužanechava nežamestnanost trvalenasledky v psychice cloveka spolu s poruchami spínku, celkovou labilitou, žtratou dlouhodobích cílu a stavy deprese. Take vížkum J. Bollove (2001) potvrdil, že dlouhodobe nežamestnaní trpí masivními depresemi, kterése projevují nadmernou unavou ibež predchoží pracovní žateže. Tyto symptomy mají tendenci vmenčí míre pretrvavat, i když si nežamestnaní jižnasel novou praci. Krometechto symptomu se u nežamestnaneho dostavují iporuchy seberížení a volního jednaní. Objevuje se pasivita, ktera bríní najít si na pracovním trhu novou pracovní sanci. Uvedli jsme duležitépromenne, ktere ovlivnujížvladínísituace dlouhodobe žtraty príce. Do hry pochopitelne vstupujíižkuse-nosti jedince, jeho profesní rigidita ci pružnost, socialníi emocní opora, regionalní míra nežamestnanosti, spolecenskí stigmatižace nežamestnaních a dalsí faktory. ■ Ve vyžkumu jsme dale žjistili zhorsenízdravotního stavu dlou-hodobénezaméstnanáčh jedinčU. Rada vížkumních studií popi- 26 suje souvislost meži nežamřestnaností ažhorřsením ždravotního stavu. Ivnasich vížkumních pracích (B. Buchtova, 1992, 1999, 2000) více neřž polovina dlouhodobře nežamřestnanyích opakovanřeuvíadřela subjek-tivníípřríížnaky neurotickyích potíířžííprojevujíícíích se uížkostíí, vnitřrníím neklidem, podríařždřenostíí, bolestmi hlavy, nespavostíí, žvyířsenou uínavou. Nasledkem žtraty prace doslo u muřui žen ke žhorsení dosavadních ždravotních problemm - hypertenže, žaludeřnívredy, onemocnení srdce, problíemy s paíteřrí, astma atd. V souřcasníedobře mnoho lidí nařceskíem trhu prace žije v obavach a strachu že žtríty prace. Duvodem jsou pracovní smlouvy na dobu urřcitou a neustíale se žvyřsující procento regionalne nežamestnaních, žpusobene ražantním propoustením lidí ž filialek žahranicních investoru, pro kteresestala po case pracovní síla v Ceske republice ekonomicky nevíhodnou. Nežamestnanost mra tak negativníí vliv nejen na ždravotníí stav lidíí, kteřríí žtratili praíci, ale inachovaínííaždravíí lidíížamřestnanyích. Ty provaížííuížkost a napřetíí žpřredpoklíadaníe žtríaty príace nebo jsou řcasto nuceni pokrařcovat v príaci vneuspokojivích podmínkach. Ukažuje se tedy, že kvalitu emořní du-řsevníí pohody lidíí, vyjaídřreníe v hodnotřeždravíí, ovlivnřujíížmřeny ekono-mickeho klimatu, at' už jedinec sam žažije nepříjemne udílosti tíkající se žamřestnaíní, nebo ne. Zavažním žjistením byly negativnídůsledky opakovaného neúspěchu při hledaníprúce pro osobní život, rodinu a zdraví. V Cř eskíerepublicevedruhíepolovinře 90. let přribylo lidí, kteřrí dlou-hodobeř nenalíežají na trhu príace uplatnření. Vřetřsina dotíažanyích lidí vypovídala o stavu bežmocnosti a o pocitu vyřražení žespoleřcnosti. S touto frustrující žkuseností ž opakovaneho neuspřchu pri hledíní prace jednak sílí stres ž finanřního napetí, jednak se žtrící životní orientace. Jiř jsmeukažali, že tento typ žateže se tíkí predevřím lidí, kteří se víražne orientují na svet prace. Pri její nahle žtratetotižja-koby prichažejí o „pevnou pudu pod nohama", život pro ne žtrící smysl. Dlouhodobí žtríta prace pak postupne oslabuje jejich duveru ve vlastní profesionaílní i osobní schopnosti, žtraícejí sebeuíctu. Jestliřže bylo dřrívřejřsí pracovní místo spojeno s adekvaítní řživotní požicíažamřestnanyí řclovřek se identifikoval s obsahem prace, žtratu pracovního místa pociťuje jako tragickyí obrat osudu. Uvedeníe požnatky se potvržujííivřradředalřsíích vížkumu-napšíklad P. B. Warr (1987), E. Stafford, P. R. Jackson, E. Banks (1979), D. Frohlich (1979). Take R.L.Payne, P. B. Warr a J. Hartley (1983) dospeli k žaverum, že nežamestnaní, kteří siprace vysoce ceníí, reagujíísvyřsřsíípravdřepodobnostíísklíířcenostíí, řspatnyím ždra-votníím stavem a žtríatou pocitu vlastníí hodnoty, stíavajíí se jakoby bež-cennyími". Pocit vlastnííuřžiteřcnosti pro spoleřcnost je u pracovnřeorien-tovanyích lidíípřríímo uímřernyí vykoníavaníepracovníířcinnosti. Duležitím faktorem ve vížkumu kratkodobe i dlouhodobe nežamest-nanosti byl ochrannú vliv emoCníasociainíopory.Vetsina dlou- hodobře nežamřestnanyích uvaídřela, řže rodinníežíažemííjepronřehlavníí řživotnííoporou, kteraí jimvyížnamnřepomíahíapřrekonaívat obtíířžnou řživot- 27 2. Ztrata zamestnaní ná situaci. J skupiny svobodnyách muřzúuařzen to byli zejmáena rodiřce apřrábuzná, ve skupinře nezamřestnanyách řzenatyách muřzúuavdanyách řzen byl nejvíce pociťovanou dusevní oporou zivotní partner a deti, jedna třretina nezamřestnanyách naláezala pochopenáusvyách přráatel a kamaraádúu. Vteto souvislosti se projevila delka nezaměstnanosti. U dlouhodobe nezamestnanách byly nejvetří oporou zejmena zivotní partner a deti, tedy lidezijící v bezprostrední blízkosti nezamestnaneho cloveka. U je-dincus kratří dobou ztraty prace byly oporou predevřím příbuzní, pratelea kamarádi. Sociální opora ze strany rodiny, zejmána zivotního partnera, patrí mezi duleřite faktory, kterepomahají zvladnout tuto zatezovou situaci. Dlouhodobe nezamestnaná clen rodiny ovlivní ro-dinnesouzití. Protoze tato situace provřruje kvalitu rodinních vztahu, lepe ji zvladají lide, kteří se mají okoho opřít, kteří mají moznost otevreneo sve situaci hovorit se svámi blízkámi, a to bez vácitek a bez planeho litování. ■ Vázkum dlouhodobe ztráty prace prokazal negativní vliv nezaměstnaného jedince na rodinu. Nezamestnaná clen rodiny temřrvzdy ovlivní rodinnesouzití. Dochazí ke zmenam personalních vztahu, zmenám v distribuci domacích prací, zmenam v postavení a statusu nezamestnaneho clena rodiny. Obtízná je situace v rodinách, kde jsou dospívající deti, kterevnímají otce jako autoritu zajistující zivobytí i pro ne. Ztráta praceotceje pak nekdy i snízením jeho postavenív rodine, které múze vyástit v zavazne psychologickeprobkémy u ostatních clenuro-diny. Poznatky z nasich vázkumuukazují, ze v nekterích případech se neurotickepotízze prenásejí z nezamestnaneho na zamestnaneho partnera. Prenásejí se dokonce i na deti (napr. ve forme poruch chování). Jsou-li v rodinedva clenovebez práce, cozbyl castá prípad nasich regionalních vázkumu, stresy pusobící na rodinu se casto násobily. ■ Ztráta práce je pro mnohe jedince zranujícízkuSeností. Ne- zamestnanost je pro postizeneho bolestná, ba dokonce traumatizující událost a zustávají po ní trvalepsychickerany nebo jizvy. Prozrazují továpovedi znovuzamestnanách, atonezavisle na kvalitenale-zenách zamestnání. Nekteří mluví o trvalách nasledcích - stigmatech, kterajsou hluboce vrytadojejich vedomí. Pocit osobního neuspechu pretrváva, vracejí se pochybnosti o vlastních schopnostech. Nekteří popisujízmeny vlastního chovanív dusledku přímezkusenosti s nezamestnaností. Priznavají napr. mnohem menří odevzdanost sebe sama organizaci, znacnou pozornost vřnují tomu, aby nebyly,zviditelnováni", napr. tím, ze kritizují jineci firmu. Prostese snaří, aby zapadli. Hodnoty prezití a bezpecí u nich dominují nad jejich zájmy, uspechy a postavením. Cítí daleko vetří odpovřdnost za rodinu, která jim vytvorila vdobe ztraty práce sociální oporu. Samozrejmeze nezamestnanost mohla mít take pozitivní dopad na toho, kdo cítil potrebu se osvobodit ze stresoveho nebo svazujícího prostredísveho predchazejícího zamestnaní. Dedictví nezamestnanosti tedy muze bát vájimecnei pozitivní. 28 2.2 Riziko ve skupiny nezamestnanýčh Uplatnčení čclovčeka na trhu príace je podmínčeníečradou charakteristik (večk, zdravotní stav,vzdčelíaní, pohlaví, pčríslučsnost k etnickíe skupinče), kteríevyčcle-nčují skupiny lidí svčetčsím rizikem ztríaty príace a pčredurčcují je pro dlouhodobou nezamčstnanost. Tyto skupiny jsou take vystaveny riziku opakovane nezamčestnanosti. Jejich pčríslučsníci nachíazejí uplatnčení spíčse na sekundaírním trhu praíce a na míenče placenyích pracích s nejistou budoucností. Nezamčest-nanost tak více ohročzuje určcitíe skupiny populace, cočz potvrzuje zkučsenost temerze vsech prumyslove vyspelých zemí. Je zrejme, ze príve natytosku-piny musííbyít zamčečrena politika zamčestnanosti. U nías k nim patčríímladíí lidíe, čzeny s malyími dčetmi, zdravotnčepostičzenííobčcaníe, starčsíí lidíe, lidíesníízkyím vzdelaním, romskeetnikum a prichízející imigranti (B. Buchtoví, 1992, 2000). Cílem dalčsího vyízkumu nezamčestnanosti bude zmírnčovaíní chudoby a sociaíl-ního vyloucení jedincua skupinz trhuprace jako predpokladu pro zvýsení jejich kvality zivota. Chudoba a pčíjmova nerovnost rostla totič v Evrope ipčresto, čze zde byl ve druhíepolovinčeminulíeho století zaznamenían trvalyí ekonomický rust. Mezi pčíciny chudoby patrily, zejmena v 90. letech, narust nezamčestnanosti a míalo placeníepríace. Dlouhodobaí nezamčestnanost pak byla ajehlavní pčícinou socialního vyloucení jedincu a celých skupin ze zivota spolecnosti. Sociílní vyloucení spočíva v omezenem pčístupu lidí k zakladním zdrojum společnosti mezi nezpatčí: trh príce, vzdelaní, bydlení, zdravotní píečce a sociaílní ochrana. Jedním z ýkolusocialní politiky je vytvorení zaclenujícího trhu prace, tj. takovíespolečcenskíe situace, v níčz se i nejzranitelnčejčsí jedinci mohou podílet na výsledcích ekonomickeprosperity. Rodí se snaha nikoli po rozdelovíní pčíjmu, ale po sociaílnče spravedlivíem rozdčelovíaníípracovníích pčríílečzitostíí, tíema ostčre diskutovaní mezi liberílními a levicove orientovanými ekonomy. Narustí usilí po udrzení socialní soudrznosti, coč je dulezitepro zajistení lidskedustojnos-ti, pro zamezeníí vzniku opozičcníích skupin, neofačsistickyích hnutííatd. Vyí-znamnou roli pri posilovanísocialní soudrznosti ma reforma systemusocialní ochrany, jejízdulezitost se zvysuje s procesem starnutí populace. Po vstupu Cč R do Evropskíe unie 1. kvčetna 2004 se i pro nías staly zíavazníecíle, metody aníastroje Evropskíe strategie sociíalního začclenčovaíní. začleňující trh prace 2.3 Nezamestnanost a sočialne patologičkejevý Vysokíe procento dlouhodobíenezamčestnanosti míaovčsem nečzíadoucí vliv nejen na jednotlivce, nyíbrčz i na celou společcnost. Takto postičzenou společcnost provízí zvýsený výskyt sociílne patologických jevu, cozzjist'ujeme spífše nepčímo: zvýsenou konzumací alkoholu, nikotinu a drog (zejmena u mladých lidí), vyččínemocnostíarostoucíspotrebou leku, vyččím výskytem sebe-vrazedných pokusu. 29 2. Ztrata zamestnaní společenský dopad nezamestnanosti Zákeřnost této věci spočíváv tom, ze zpočátku může být i nezaměstnanost prožívaná jako určitá forma „dovolene", jako období, v nemžmá človek příležitost zamyslet se nad svým dosavadním životem. Pozdeji, při opako-vanem neáspechu najít si praci, narůstá vedomínemoznosti ovlivnovat osobní situaci, vznika pesimistická postoj s pocity nepotrebnosti, marnosti a bez-nadeje. Průvodními jevy vysoke dlouhodobe nezamestnanosti jsou zvásena míra kriminality a násilí, rasovách i meziskupinovách konfliktu, krizí v rodine avsocialních institucích. Nezamestnanost provazí i ztrata ucty k politickám stranam a autoritam, vznik tzv. třídy deklasovaných, tj. lidí se zkuseností dlouhodobe nezamestnanosti, bez kvalifikace a pracovních dovedností, která zijí mimo pracovní trh a jsou trvale zavislí na systemu podpor. Ukazuje se, ze sepetí zdravotních problemu, zneužívaní drog a nezamestnanosti je velmi ázke. Nezamestnanost je tak spíže problemem psychologickám asociíalním nežzproblíemem ekonomickyím. Z ekonomickíeho hlediska se dlou-hodoba nezamestnanost negativne projevuje zvásenámi naroky na statní rozpocet (na dávkyvnezamestnanosti a na dalecí podpory), na zdravotní ana sociální sluzby. Je provazena ztratami na neodvedenách daních, ale spolecenskí dopad nezamestnanosti je komplexní: oslabuje nejen adaptační schopnosti cloveka, nýbrž i adaptační schopnosti společnosti a ekonomického systemu jako celku. Nezamestnanost se můze stát i nebežpecným problemem politickým.Zejmána vysoke procento dlouhodobe nezamestnanách mladách lidí, u nichzseproje-vuje zvásená váskyt socialne patologickách jevu, tvoří nebezpecní zarodek budoucího negativního vávoje spolecnosti. J. Bollová (2001) v teto souvislosti pripomínásoucasní vávoj ve váchodním Nemecku, kde mladí lidedo 30 let jsou postizeni dvacetiprocentní nezamestnaností a vstupují doneofasistickách spolku s perspektivou, ze neofasismus vyreží jejich problemy. Takev Severním Irsku nezamestnanost postihuje jiztretí generaci a mladí lide se zde dostavají do casto bezváchodne situace, ktera je podhoubím socialních a nabozenských protestůu. 2.4 Psýchologický intervencní program pro nezamest-nane Lidebez prace mohou mít pocit, ze nikam nepatrí. Jsou vyvrzeni na okraj spolecnosti mezi ostatní ztroskotance, ktere nikdo nepotrebuje. Jako obcane nemajív mnoha prípadech vsechna prava. Nezamestnanost se proto muze projevit i na zhorsení jejich zdravotního stavu. Cílem psychologickeho intervencního programu pro nezaměstnane je redukce stresu nezamestnaneho, podnícení jeho aktivity k vetří flexibilite, k získaní sebejistoty, k osvojení si potrebnách socialních dovedností. Napríklad jde o dovednost hledat novou práci, o schopnost predstavit se a nabídnout se na trhu prace. Jde takeo problem, co delat, je-li zádost o zamestnaní odmítnuta, oproblem, jak a jakám konkretním zpusobem resit aktualní i dlouhodobou ztratu prace. 30 Podle narsich zkurseností s nezamrestnanýími lidmi (B. Buchtovía, 1992, 1999, 2000) k efektivní osobní strategii pro prekoníní krizoveho období ztratý prace patrrí: efektivní osobní strategie ■ Neztrícet nadeji a nepodlehat tlaku nepžíznivesituáce. Je důulerzitíe, abý se rclovrek nedal odradit i prrípadnýím neuísprechem v hledaíní príace. Zr íadost o noveí pracovnímísto je vrzdý spojena s morzností odmítnutí. To ale v mnoha prrípadech nevýpovídíaoodbornýích a osobních kvalitíach rclovreka. I u nías jsou jirz dnes rcastrejrsí zmrený pracovního místa a nezamrestnanost se stíavaí brerznýím jevem. Prredsudký spojeníeskri-tickýím odsouzením rclovreka, rze nemaí neborze mrení príaci, se staívají minulostí. Potrrebneí jevaírzit si sebe i svíeho rzivota, uchovat si sebedůuvreru a zdravou hrdost. ■ Naplánovat si pravidelnedenní aktivity. Zejmena perí o sebe sama, o svůuj zevnrejrsek, corzprospívaí zdravíemu sebevredomí. Píercí ovzdre-laní - rozsirovíním sve kvalifikace a získavaním dovedností, ktere budou uziteěneve vzdálenejěí budoucnosti. Patrní sem ruzní kvalifikacní kurzý, studium jazýkůu, získaíní rremeslnýích dovedností apod.Mít neustále na paměti, ze zivot není sprint, ale beh na dlouhou trat'.Pece okoníccký, tzv. volnocasove aktivitý, pokud to umozní financní nakladý. Kvalitní zíajmý rozvíjejí tvorrivíe schopnosti rclovreka, zvýrsují jeho se-bevredomí a jsou zdrojem potrersení. Takíezapojenídorůuznýích zaíjmovýích nebo spolercenskýích organizací můurze daít nezamrestnaníemu rcloverku opraívnrenýí pocitrzivotního naplnrení, můurze prrispret k rozvoji schopností anavíazaíní urzitercnýích kontaktůu. Píerce o rodinu a svíeblízkíe - zejmíena píerce o dobríevztahý, vnichrzmůurze nezamrestnanýí nalíezt podporu, ktería mu můurze pomoci rcelit tlaku neprríznivíerzivotní situace. ■ Využít cas k moznosti zhodnocenídosavadních zivotních a pracovních zkuseností. Zpracovat si osobní audit svách vedomostí, znalostí, schopností a dovedností(co vsechno znám a umím, a co jsem doposud nevýurzil). Strach i uízkost, kteríesercasto objevují vkontaktu snovýím zamrestnavatelem, je morzníesnírzit tím, rze se na rozhovor dobrre prripravíme. ■ Rozžírit si prívnívedomía dobre znát príva a povinnosti nezámestnáneho. Vedet, ze pri skoncení zamestnání mam pravo na výdíaní posudku o pracovní rcinnosti (pracovní posudek), cozr jsouverske-repísemnosti tíkající se hodnocení mojí prace, kvalifikace, schopností adalrsíích skutercnostíí, kteríemajíívztahkvýíkonu míepríace. Díale je zamrestnavatel povinen výdat mi píísemnosti týíkajíícííseosobníích uídajůu (naprrííklad kopie diplomu a výsvredrceníí, rzivotopis, výípis z rejstrrííku tres-tůu) a potvrzenííozamrestníaníí, tzv. zíaporctovýí list. Ten bý mrel obsahovat uídaje o odpracovaníedobreaovýírsi průumrerníeho výídrelku. Obríatíím-li se na uírrad príace, je jeho povinnostíípourcit mne o mýích príavech a povinnostech prri realizaci praíva na zamrestnaíníí, kteríejepríavem níalerzejíícíím obrcanůum, kterrííchtrejííamohoupracovatakterrííseopríaci skutercnrezajíímajíí. Vredret, rze mýím zaíkladníím príavem v rzíadosti o zamrestníanííjsoupríavo na zprostrredkovíaníípracovníího uplatnreníí ve vhodníem zamrestníaníí, príavo na 31 2. Ztráta zamestnaní rekvalifikaci nezbytnou k pracovnímu uplatnřní, pravo na hmotne zabezpe-řcení přred níastupem do zamřestnaíní ivpřrípadře ztraíty zamřestníaní. ■ Neuzavírat se do sebe, ale sledovat dení kolem sebe, udrZovat neustalý kontakt s trhem prace a s sirším sociálním okolím, kteríejejedním z nejvyíznamnřejřsích zdrojůuvřcasníe a kvalitní informace omořznosti zamřestníaní. Na prechodnou dobu si najíít praíci i míene placenou, tzv. pod svojí kvalifikací (treba i na castecní pracovní uvazek), jen nezustavat vneřcinnosti. ■ Promyslet si áspornou Životní strategii. Financní nedostatek je prílezitostí prehodnotit dosavadní zivotní hodnoty. I u nís existují eko-logickaí hnutíířcasto spojenaí se snahou zjednoduřsit svůuj dosavadníířzivot-ní styl (tzv. voluntary simplicity). Drahy automobil, plítvaníenergií, nesmyslníehromadřeníípřredmřetůu a podobnřenemusííbyít denníí nutnostíí anavííc prospřejeme i řzivotníímu prostřredíí. ■ Duslednepecovat o svezdraví. Obavy ze ztríty prace anebo ne-zamřestnanost jsou řcasto províazeny pocity uízkosti, smutku a depresemi. Ty se mohou po řcase somatizovat a vyvolat nřekteríe z tzv. psychoso-matickyích onemocnřeníí. Přriřcemřznepřrííznivíeduřsevníístavyprovíazeníe ztraítou príacesedajíízmíírnit přrimřeřrenyím třelesnyím cviřceníím, relaxacíí nebo psychoterapiíí. Dobryí zdravotníístavpomíahaí takíe udrřzovat dostatek odpořcinku a aktivity. I kdyřzvdobře ztraíty praíce absentuje dřrííve pravidelnyí denníírytmus,jepotřrebníe ho udrřzovat i nadaíle přrimřeřrenyím naplaínovanyím denníím programem. Uvedenía doporuřcenííjsouvelmidůuleřzitaí zejmíena pro mladíe lidi - mladistvíe, vyuřceníe, absolventy střredníích a vysokyích řskol, kteřríínenařsli uplatnřeníí na trhu praíce a doposud si neosvojili pracovnííníavyky. Zř ivotníístyl, kteryí sivtíeto dobřezvolíí, řcasto rozhoduje o jejich uíspřeřsníem uplatnřeníí nejen na trhu príace, ale i v celíem jejich budoucíím zřivotře. Outplacement - poradenstvípři zmene zamestnaní Rozsaíhlíe strukturaílníízmřeny v organizacíích, kteríepostihujíí ztríatou príace znařcnyí pocřet pracovnííkůu, vedly k zavedeníí poradenstvíí, s níímřzmajíízkuřse-nosti ekonomicky rozvinutíe zemře. Cř asto se pouřzíívaí pojmůu outplacement, outplacementovyí program. Jedníaseozpůusob propouřstřeníípracovnííkůu, jehořz cíílem je pomoci řclovřeku zvlíadnout odchod z organizace a sníířzit negativníí dopad vyípovředi na jeho psychickíeafyzickíezdravíí. Jak jsme jiřz uvedli, ztraíta príace patřríí mezi nejvííce stresujíícíířzivotníí udíalosti. Po ozníamenííopropuřstřeníízezamřestnaínííseřcloveřk nejprve vyrovnaívaí stouto řzivotníísituacííanovyími podmíínkami. Fíaze přreorientovaíníí" řcasto vyřzaduje psychologickíe vedeníí a podporu. Důuleřzitíejeníasledníe vypracovaíníí silnyích aslabích stranek osobního profilu, kvalifikacního profilu a dale vícet získa-ních zkuseností a dovedností v praxi. Tento osobní audit by mel bít zpra-covaín vzřdy ve vztahu k pracovnímu trhu. Přri hledaíní novíeho zamřestníaní je zapotřrebí zvlíadnout i řradu technik: sestavení strukturovaníeho řzivotopisu, 32 inžeratu, sestavení odpovedí na pracovní nabídky, žvlídnutí komunikace telefonem, príprava osobního rožhovoru s budoucím žamestnavatelem, žískíní dovednosti v praci s internetem atd. Tato dukladní príprava vedení vramci poradenstvívyžaduje od cloveka aktivnípčístup k hledanípríce, pomaha mu žískat sebeduveru a pocatecní iniciativu. Duležitou roli v teto intervenci žaujímají psychologove, kterí mají bohatežkusenosti s provažením lidí stre-sovími životními situacemi. Zastavame stanovisko, že poradenstvípri žmene žamestníní by melo mít trvalejčí ícinky: 1) informovanost pracovníkuo menících se spolecenskích a ekonomickích podmínkach; 2) podpora pracovníkuvaktivním a proaktivním žvladínítechto žmen; 3) pripravenost pracovníkuna možnežmčny v budoucnosti. Tyto cíle poradenství vyžadují komplexní a důkladnou přípravu. Možnosti poradenství závisí vždy na jednotlivých případech propuštěních zaměstnanců i na situaci v organizaci. 2.5 SouCasne rýsý fenomenu nezamestnanosti 1. Sociokulturní marginalizace prace Potvrdilo se, co se pred lety jevilo jako nažnak a skrytí latence - žkratkovi-tost, emergence, epižodnost života. Dríve mel clovek plan na celí život. Mel cíl, ke kterému smčroval, mel smysluplnou životní strategii. Dnes se život skladí spíse ž epižod. Casoverámce jednaní sežkracují. Každí dosažení cíl je prožatímní. Víražne se odhalila sociokulturní marginaližace prace. Mít príci na dlouhou dobu (jako dríve celoživotní) je minulostí. Profesionílní rast cloveka se již nebude odehrávat v jední instituci. Ztratit príci může každí, žíruky stíkého žamestníní jižtemčrneexistují. Tato žmena života se odehríla v pomernekrátkem období, a tak ani statní vždelaní ani masmedia ani rodina nejsou sto tyto trendy žachytit a tak provest cloveka cestou plne neurcitosti a obav o sebeurcení. Strach ž neurcitosti vede jedince k radene-podareních pokusu, ktere ustí casto do pocitu vlastní neschopnosti a žmaru života. 2. Trvalost a flexibilita prace Ukažuje se, že na jedne strane bude moderníspolecnost vyžadovat hlubokí ponor do profese napríklad v oblastech informacních technologií, genetiky, biotechnologií... Budou st íle žadana i tradiční povolaní napríklad ve stavebnictví, v pekarství, v žahradnictví a ivoblastislužeb. Stíle vetčí císt bežne populace bude ale „trápena" pracovní flexibilitou doprovaženou neustalým psychickym tlakem, užkost í a strachem. Luxus trvale, osobnost obohacuj íc í prace bude, jak se žda, patrit použe nejvíce vždelanym lidem. V potencialní nežamestnanosti bude patrnč pribívat populace, kterí vžda flexibilitu a stane se trvale žaívislaí nasystíemu podpor staítu. 33 2. Ztráta zaměstnání 3. Mladí nezaměstnaní Varující, a to nejen pro rceskou spolercnost, je narůustající procento nezamerst-nanýích mladýích lidí -mladistvýích, výurcenýích, absolventůustrredních a vý-sokýích rskol. Pokud si tito mladí lidíevespríavníem rcase neosvojí potrrebníe pracovní níavýký, nebudou schopni pracovat ani v dosprelosti a ztratí motivaci podílet se na spolercenskíedrelbrepríace. Nuda je pak povede k sociaílnre patologickíemu chovaíní, k výrrazovíaní zespolercnosti. Stanou se nebezpercnýím podhoubím spolercnosti. Dlouhodobre nezamrestnaní mladí lidíesetakstíavají politický nebezpercnýím problíemem. 4. Faktor věku a proměny kvalifikace Dnes je staíle v narsí spolercnosti v prrevaírzníemírre rozhodující pro uplatnrení na otevrreníem trhu príace - vrek. Je tomu tak i proto, rze nedorslo k prredpoklaídaníe „kapitalizaci" strední generace zijící preváznou cast zivota v predtransfor-marcním období. Chovíaní trechto lidí jetakdosudvýíraznre ovlivnreno faktorý minulíeho výívoje spolercnosti, kteríe omezují schopnost racioníalnre reagovat na novepodmínký. V osobnostní rovine jde o nedostateěnou profesní sebereflexi, osníírzenýí pocit odpovrednosti za rozvoj vlastníích schopnostíí, o mýrslenkovou rigiditu. Jde vrsak takíe o neprorzitou zkursenost zmrený zamrestnaíníí a ztraítý praíce, o chýbrejíícíí schopnost výrovnat se s pocitý míenrecennosti prri ztríatre príace. Vzhledem k odlirsníesociíalníízkursenosti chýbíívretrsinrenarsich starrsíích lidíosobní odvaha a ochota investovat do vlastní kvalifikace, schopnost s nadhledem zvlíadat neprrííznre. Ve spolercenskíerovinre jde, zejmíena ve výírobníích organizacíích, o dodrrzovíanííetickýích pravidel v príaci s lidmi, kteríebýsemrela stat soucastífiremní kulturý. Kvalifikace je investicí do budoucna, nenízboěím k okamzite konzumaci. Je investic í, kterou je trreba neustale opercovavat, prohlubovat. Jej í kvalita mus íbýt dobrre prodejna na trhu prace. Dnes jirz nelze porc ítat s t ím, rze jednou získana kvalifikace bude uplatnitelna na celýzivot. Rýchletempo kul-turníího rzivota způusobuje vznik a zaínik povolaíníí, zíískaníe znalosti a dovednosti mají omezenou casovou platnost. Nashromázdenezkusenosti, získaná od-bornaí kompetence se v průubrehu pracovního rzivota (povolíaní) vlivem rýchlýích zmren technickíeho výbavení, informarcních technologií nedajísrcítat, rclovrek jimi nebohatne, ale spírse se mu staívají prrítrerzí prri adaptaci na novíe. 5. Nedostatek Živě lidskěpracě Cr lovrek jako tvorrivýí rzivorcirsnýí druh s dýnamickou konstrukcí potrrebuje ke svemu zdravemu vávoji pohýb, aktivitu. Aktivita je podstatou vsech výřřích zivocichu, ne ale prázdná, umela aktivita, ale spojenas ácelem. Potreba živélidsképráce, stimulovanásociokulturním poznáním se stala výrazným polidstujícím prvkem individualního Zivota. Je soucástí lidskeprirozenosti pevnredaníajirz v konzervativním genomu rclovreka. A tak zdravýí rclovrek vedle zíakladních lidskýích potrreb maí potrrebu príace spojenou s níamahou, pozníavaí-ním a hrou. Dlouhodobou ztraítou plnohodnotníepríacesevýíznamnre kategorie praíce prresouvía z ekonomickíe kategorie do kategorie spírse psýchologickíe alíekarrskíe. 34 6. Rukojmínadnárodního kapitálu Ukažuje se, řreřceno slovy Pierra Fíelixe Bourdie, jedníežnejvyížnamnřejřsích osobností francoužskíe sociologie 20. století, řže cituji: Paíny ekonomiky jiřž díavno nejsou manařžeřri. Ti jsou podřríženi tyranii míry žisku tak jako vřsichni ostatní a jsou najímani a propousteni v rytmu žmen hodnoty firemních akcií. Píany ekonomiky nejsou ani vlastníci, i kdyřžsejimtosnařží vsugerovatmyíty o „demokracii akcionířu". Skutecními píny svetoveekonomiky jsou sprívci mamutích penžijních fondu, silních pojist'oven a dalřích kolosu, ovlídajících financní kapitíl. Ti mají moc nad životem a smrtí ostatních firem,inad celyími stíaty. Pochopitelnře nevyuřžívají svíe moci k tomu, aby prosažovali užakonení minimalních garantovaných platu. Zcela jim staří pohlídat si vísi minimíalního garantovaníeho přríjmu ž kapitíalu. Snařží sevyřždímat ž investo-vaneho kapitalu 12, 15, ba i 18 procent. Aby techto žiskudosahli, musejí se více snažit manažeri. Aby manažeri svuj ukol splnili, musejí se více snažit žamestnanci. Profit akcionýřUbyvý pra-videlnežvysovín žestíhlovíním firem. To se deje bud' snižovaním poctu žamestnancu, stlacovíním jejich platu, nebo soucasneobojím. Akcioníre přílis nežajímají socialní dusledky pouřitestrategie.Zajíma je použe bur-žovníí kurž, na nřemřžžíavisíí jejich nominaílníípřrííjem, a stabilita cen, ktería urcuje vyísi jejich p rííjmu reíalníeho. Vyísledkem oždravnyích žestííhlujíícíích procedur je trvalía nejistota, kteraí usta-vicnevisínad každím žamestnancem firmy. Tatíž nejistota, kterí se stava nežvanou soucístí života jednech, garantuje pohídkove žisky druhých." Konec citace. Filiíalky nadnaírodníích spolecnostííusažujíícíích se na uížemííceskíeho stíatu ža žvyíhodnenyích podmíínek (danovíepríaždniny) si hlíídajíí cenu pracovníísííly. Prekroří-li pro neekonomickynevíhodnou hranici, casto opoustísve vybudovane teritorium a odchažído levnejřích víchodních oblastí. Osud nahle propuřstřenyích lidí je nežajímaí. Jako rukojmí nadnaírodního kapitíalu - bílí otroci"sisvouroliodehríali. 7. Kvalita zivota dlouhodobe nezamestnaných V roce 2000-2002 jsme realižovali vížkumne setrení (1957 respondentuž toho 949 žamřstnaních a 966 nežamestnaních) žamřrenena žkoumaní kvality řživota dlouhodobře nežamřestnanyích lidí vCř eskíe republice. Ve vyížkumu jsme pouřžili metodu subjektivního hodnocení kvality řživota a aplikovali jsme ji jak na nežameřstnaníe, tak i na žamřestnaníe lidi. Zvolenyí přrístup bere v uívahu subjektivní pocity žtraíty praíce, kteríejsoužnařcnřenepřrístupníe použe objektivním pohledem. Systíem individuaílního hodnocení kvality řživota (Schedule For Evaluation of Individual Quality of Life) umožňuje jedinci specifikovat oblasti života, které považuje sam ve svem životeža nejduležitejří a pomocí hodnotící analížy urcuje i vahu jejich duležitosti. Je tak metodou, ktera, oproti tradicním přístupum, bere v ívahu hlavne individuílní perspektivu řživota jedince. 35 2. Ztrata zamestnaní Ve vyí zkumu se potvrdily níasledujíícíípredpoklady: - Ztraíta praíce je zíavaznou zmenou v zivote jedince a vyírazne se projevuje ve zmene a hodnoceníí kvality zivota. - Dlouhodobía ztríata príace negativne ovlivnuje jak celkovou vyísi kvality zivota, tak i slozenííavíahu jednotlivyích oblastíízivota. - Kvalita zivota je u dlouhodobe nezamestnanyích vyírazne ovlivnena ve-kem, pohlavím,výĚiívzdélánía délkou nezamestnanosti. - Dlouhodobía ztraíta príace negativne ovlivnuje smysluplnost zivota je-dincůu. Ikdyzvííme, ze v zíaverech setreníímusííme byít opatrníí, nabyli jsme presved-ceníí, ze z naseho vyízkumu vyplynulo nekolik podstatnyích zjisteníí: 1. Míít placenou praíci v na síímladíetrzne liberíalnííspolecnosti, kteraí po dve generace nepoznala nezamestnanost a jejíídůusledky, bude staíle vííce cenenou zivotníí hodnotou. 2. Rodina nenííjendo zíívajíícíí kategoriííníabozenskou a eticko-vyíchovnou, ale stíale důulezitej síí kategoriíísociíalnííoporyaformovíaníípsychickyzdra-víe osobnosti. 3. Ani proména zivotního zpusobu lidív dusledku zvýseného konzumu, cestovaní a hromadného rozsirováníspotrební techniky, jakou je napr. osobní automobil, televize nebo pocítac, není s to kompenzovat ci oslabit ztratu blahodárného ucinku prace na lidskou spokojenost a zdraví. 4. Mía-li se i v budoucnu reprodukovat standardní struktura lidskíepsy-chiky, ktera se formovala v nedostatkových a pro clovéka fyzicky nároc-ných lovécko-sbéracských a neolitických kulturach, bude nezbytné nejen celit extrémnékonzumnímu zivotnímu zpusobu lidí, nýbrzivytváret podmínky pro primřrenou zátéz lidského organismu spolécensky uzitec-nou produktivní prací. Shrnutí kapitoly Potreba třlesnéa dusevní aktivity, potreba práce patrí do struktury lidská prirozenosti. Dlouhodoba ztrata pracejezavaznou psychosociálnízatéří, ktera vyvoláva patologické symptomy jak v roviné jednotlivce, tak i v rovinéspolécnosti. Zvládání ztráty prace je velmi individualní aje podmínéno: odolností clovéka vůci psychickézatézi, vékem, pohlavím, dosazenou kvalifikací, financními moznostmi nezamestnaného, smysluplnou aktivitou ve volném case, délkou nezamestnanosti, emocnía socialníoporou. Dlouhodoba ztráta prace ma negativní vliv na lidskézdraví, na souřitív rodine a na pracovní adaptaci pri znovuzaméstnání. Nezaméstnanost více postihuje tzv. rizikové skupiny populace, pro kteréby méla sociální politika vytvorit zaclenující trh prace. S procesem starnutí po-pulacesézvysujé dulezitost systémusocialníochrany. Psychologický intervencní program a poradenstvípri propusténízezamést-nání redukuje stres nezamestnaného a pripravuje ho pro znovuuplatnénína trh príace. 36 Fenomén nezamestnanosti v Ceské republice má prevázné negativnírysy, kterého cinízavařným spolecenským problémem. Otazky k zamyslení 1. Je moznédosahnout v kapitalistickéspolecnosti plná zamestnanosti? 2. Muze být pracovní fluktuace prínosem pro jedince a pro spoleřnost? 3. Jak zlepsit pracovní uplatnéníabsolventustredních a vysokých skol? 4. Domníváte se, ze sluzby Uradůprace jsou dostatecnou pomocístátu nezamestnaným? 5. Jakou roli hraje imigrace na ceském trhu prace? 37 2. Ztrata zamestnaní 3B ■ Zdravía zaměstnání ■ Strěs v podnikověm prostředí ■ Legislativní úprava zdravěho pracovního prostředí 3! Podnik a lidskězdraví Viktor Kulhavý 3. Podnik a lidskezdraví Cíl kapitolý Po prostudovíaníí kapitoly byste mřeli byít schopni: ■ identifikovat stresory negativne ovlivnujícípracovnívíkon porozumřet zvlíadíaní zíatřeřzovyích situací charakterizovat zaísady bezpeřcníeho a zdravíeho prostřredí prozamřest-nance vyjmenovat zíakladní legislativní pravidla ochrany zdraví a bezpeřcnosti príace Casovázátez 3hodiny Úvod Dneřsní spoleřcnost je charakterizovaína jako informařcní. Cř lovřek se nauřcil zí-skíavat a pouřzívat obrovskíemnořzství dat, zpracovíavat je v informace a vzía-jemnřejesdílet. Ve dvacíatíem století zařzila vředa obrovskyí rozmach, konec století probřehl ve znamení masovíeho rozřsířrení informařcních a komunikařcních technologií. Jen maílokdo z naís by si dovedl svůuj kařzdodenní řzivot přredstavit bez televize, mobilního telefonu řci pořcítařce. Prostredky, ktere zefektivnují nase pracovní usilí, setří cas a umoznují nam prekonaívat vzdaílenosti, s sebou vsak nesou i negativa. Jejich pou zíívaínííjesice efektivníí-zapouzitííspríavnyích technologiíí dnes zvlaídneme za den vykonat to, co trvalo dríve tídny ci mesíce - ale zarovendynamizuje cas a priníří zvyířseníeníaroky na receptivní schopnostinařsí nervovíesoustavy. Musíme si byít vředomi omezení, kteríanaím přríroda jako druhu přripravila. Lidíe mají oproti jiním zivocisním druhum znacnou víhodu. Jejich mlíd'ata se nerodí hotovaí", schopnaí postarat se od prvních dní svíeho řzivota sama o sebe, ale jsou do znacnemíry pripravena flexibilneseprizpusobit podmínkam, do nichř se narodila. Daní zatojepotreba zvísenerodicovskepece v ranem dřetství. Avřsak adaptivní schopnosti řclovřeka nejsou neomezeníe. Druhovřejsou poplatny charakteru a dynamice pozdně tretihorních ekosystemů, kterekdysi organismus formovaly. Jak upozornuje Josef Smajs ve sveknize Ohrozena kultura, lidskyí genom je v podstatře konzervativní. S tím, jakou rychlostí se rozvíjí dnesní technosfíra, se radikalnemení i podmínky pro zivot cloveka. Homo sapiens je druhem přripravenyím na řzivot v lesostepní krajinře; jedinyím stresorem pro nřej byla starost o přreřzití. Dnes jsme naopak zaplaveni psy-chosociíalními stresy, pramenícími z obrovskíeho mnořzství informací, kteryími jsme den co den zahlcovaíni, z nutnosti zvlíadat novíe a nezníamíe situace plynoucí zeslořzitíeanepřrehledníespoleřcnosti. Nemalyí podíl na zvyřsující serych-losti, kterou se lidstvo řrítí vpřred, mají spoleřcenskíe hodnoty stavící vyíkon amateriíalní uíspřech na první místo pomyslníeho řzebřrířcku. Kde jsou hranice, kterezastaví prekotní beh spolecnosti? Vrovinře jednotlivce je zcela jistřenalíezaíme v pracovním procesu, v nřemřz míapřretířzení zaníasledek pokles produktivity príace, zdravotní potířze vedoucí 40 mnohdy az k nutnosti zmenit zamestnaní (nervovevycerpaní manazeru) nebo „jen" nespokojenost s vykonavanou prací, v nízclovek postrádásmysl a moz-nost seberealizace. Vteto kapitole se dozvíte, kde jsou tato „ázká místa" podnikání, kterefak-tory prispívají ke zdravotním potířím a jaká preventivní opatrení dnesní podniky zavadejí, aby svám zamřstnancum poskytly bezpecnea zdravemísto pro vákon práce. 3.1 Zdravia zamestnaní Podle definice Svetove zdravotnicke organizace (WHO) je zdraví stavem úplnetelesne, dusevnía socialní pohody, ne pouze nepřítomnost choroby. Dnes je na zdraví nazírano nekolika pohledy; jednotlive dimenze zahrnují kromefyzickeho zdraví i faktory spolecenske a psychologicke. Zdravotní stav kazdeho cloveka je ovlivnovan zpusobem jeho osobního a pracovního zivota. Budeme-li o zdraví hovorit v kontextu pracovního prostredí, budou nás zajímat zejmena odpovedi natytootázky: ■ Odpovídá prostredí, v nemzje prace vykonavana, zdravotním pozadav-kum (osvetlení, hluk, teplota,...)? ■ Mapracovník potrebná schopnosti a dovednosti pro zvladaní ukolu? ■ Je prace svám charakterem zavislá na pracovníkovi, nebo je pracovník závislá na ní (tj. mapracovník kontrolu nad rychlostí prace)? ■ Má pracovník moznost uplatnit sve kvality, múze se seberealizovat? ■ Jakapreventivní opatrení prijal podnik k omezení zdravotních rizik? ■ Je pracovní prostredí bezpecne? Nehrozí zvásene riziko urazu? Zdraví zamestnancua manazeru podnikuje v zornem poli vázkumnách snah a melo by se stát takedulezitou soucástí firemních strategií. Proc? Zdravotnístav ovlivňuje ve velkemíče kapacitu jedince k úspěsnemu vy-konúvaníjakekoliv podnikatelský (pracovní) činnosti. Pokud bychom meli prevest dusledky zdravotního omezenína ekonomická kriteria, dostali bychom se k takovám pojmum jako usla mzda, ztrata produktivity ci náklady spojenese zdravotnípeří. Nasledne mohou spatnepracovnípřístupy a nere-senezdravotní problemy poskodit osobní a rodinnevztahy, mohou vest k syndromu vyhorení a odchodu z pracovního místa. Zanedbaní neboprehlízení zdravotních rizik múze mít fatalnínasledky. Muzeme tedy shrnout, ze dobrá zdravotní stav podnikatelUi zaměst-nancUjezakladním predpokladem podnikatelskeho Uspechu firmy. Vázkumy uvádejí, ze podnikaníje vseobecne razeno mezi tzv. exponovane profese, pro kterejetypickí vysoká napor a s ním i vyřřípravdepodobnost ohrozenízdravotního stavu. Vysoká napor vznikavdusledku váse zmínenách promen zivotních podmínek (globalizace), ale takenapr. z duvodu materiální nebo socialníodpovednosti. Mezinárodnívázkum, provedená v roce 2001 spolecností Nextra, ukazuje, ze v Ceske republice pracuje 65 % dotázaních vedoucích pracovníkumalích a stredních podnikuvíce nez45 hodin tydne, pricemzve 41 % případusistezují na psychickenapetí a váskyt poruch 41 3. Podnik a lidskezdraví dusevního zdraví. Dalžím symptomem, kterám dotazovaní manazeri trpeli, bylo zhorsovaní zdravotníhostavu afyzicke kondice. Podle jineho vázkumu jsou nejrizikovejřím faktorem ohrozujícím zdraví manažeru kardiovaskulárníonemocnžnía srdecníinfarkty. V Ceske republice jsou nemoci srdce a cev pžícinou smrti v 50 % prípadu, coznas radína prední místa mezi zememi Evropske unie. 3.2 Štres v podnikovem prostředí Mezi nejcastejží dusledky psychickeho napetí patrní stres. Zpusobuje zmeny ve fyziologickyích (napžr. poruchy tríavení, spíanku, oslabení imunitního systíemu) a kognitivních funkcích (napžr. chyby v myžslení, rozhodovíaní, sociíalní adaptaci). Stresovareakcebylapuvodne ucelnám obrannám mechanismem. Je evolužcním džedictvím, kteríe napomohlo pžrežzití cžlovžeka v hostilním prostžredí, aktivizovalo pravžekíeho lovce k uítoku žci uítžeku. V dnežsním svžetže, kdy na nías půusobí velkíemnožzství stresorůu, není stresovíareakceuížcelnou obranou. Menžsí díavky stresu (eustresy) půusobí pozitivnže, pžripravují žclovžeka na vyíkon, kteryí má podat. Ovsem reakce prekracující prah ácelnosti nebo opakovane, chro-nickíe stresovíestavypožskozují zdravížclovžeka. Protožze jsou zamžestníaní iakti-vity ve volníem žcase pžrizpůusobeny sedavíemu způusobu žzivota, chybí pžrirozenía cesta uvolnžovíaní psychickíeho napžetí. I to můužze byít jednou z pžrížcin růustu agresivity. Více o chemismu stresove reakcesemuzete dozvedet v publikaci Buchtová, B.: Clovek - psychosomatickabytost. K problemu lidske sebereflexe, 2001, str. 222. VEvropske unii je druhým nejcastejžím problemem souvisejícím s prací -po bolestech pátere - stres související s prací (work related stress - WRS), která postihuje 28 % pracovníkuEU. Více nez polovina manazerasi stezuje na zdravotní problíemy jako jsou bolesti zad a kloubůu, poruchy spaínku nebo bužsení srdce, jejichžz vyvolíavající pžrížcinou je stres a vysokía intenzita príace. WRS můužze víest ke stavůum jako jsou deprese, uízkost, nervozita, uínava a sr-dežcní onemocnžení. Takíejepžrížcinou znažcníeho poklesu produktivity, tvožrivosti asoutžežzivosti. Abychom mohli pracovní stres blíze analyzovat, je nezbytnevedet, jakám mechanismem se stresovaí reakcespoužstí: Stres související s pracívžnika tehdy, pokud naroky pracovního prostredí přesahují schopnosti pracovníku vyrovnat se s nimi (nebo je řídit). Obecnžemůužzeme stresory rozdželit do tžrí kategorií: 1) Stresory související s charakteristickými rysy vykonávaných úkolů ci cinností: • monotánní, jednotvárneastaleseopakující pohyboveci jine ukony • snadno nacvicitelne operace, pri nichz je využívána jen cást váko-novíe kapacity žclovžeka • souvisejícími stresory jsou casoví tlak, vnucenepracovní tempo, 42 smenoví a normprace • patčí sem ale take stresory, kdy naopak dochížík jistemu pretížení vyíkonovíe kapacity Napr.: jednoduchemontížní príce, prace pasové a proudové, nenírocne administrativní íkony, ale take velkapromenlivost ukolů, informační přetížení, velkahmotní či moralnízodpovednost za bezpečnost jiních osob a dalrízítřže neuropsychickeho charakteru 2) Stresory vznikajícípUsobením faktorUa podmínek, za nichz jsou ákoly a činnosti vykonavány: • fyžikaílní • chemickíe • biologickíe Napr.: rizikove stroje, technickí zařízení, hluk, vibrace, zírení, nevhodne mikroklimatickí podmínky (príce v chladu, v horkem prostredí), che-mickílítky (přímy styk, v ovzduší), rizika infekcí, prenosu nemocí, príce v podzemí, ve výškach, na izolovaních pracovištích, prace s počítačem apod. 3) Stresory sociální: • díny nutností spolupríce a soužití lidí v rímci organižace Napr.: spatnesocialní klima v pracovním kolektivu, nevyjasnřnekom-petence jednotlivych členů, nerovnomernerozlozenípracovních ukolů, nevhodnystyl řízení, šikana, sexualní obtěžovaní, nedostateční či ne-spolehliva komunikace, jednaní s osobami socielneneprizpůsobivími, riziko napadení, obavy ze ztráty zamestnaní apod. Nísleduje nekolik príkladu toho, jak může žatežova situace vyvolívat stres. Do kteréžvíse uvedeních kategorií byste žaradili nísledující situace? Pan Novak pracuje na montížnílince a mí úkolovou praci. Nemůže ovlivno-vat ani tempo sve linky, ani monotonnía často se opakující uíkoly, kterí ma vykonaívat. Pan Chaloupka je zdravotníkem v nemocnici. Nedavno byl povysen a jeho novapríce vyžaduje i určitou aktivitu v komunite. Očekaví se od neho, že bude jednat samostatnča že bude navstevovat klienty v domacím prostredí. Pan Dvorík je zamestnín jako asistent v kancelíri. Je svobodnyotec a pecuje sím o dvemaledeti. V urcitych dnech potrebuje odejít z prace nejpozdeji vpet hodin, aby mohl vyzvednout deti ze skoly. Ale jeho pracovnízatíženíse zvysuje a jeho nadeízení trví na tom,aby různe uíkoly dokoncil pred odchodem zpríace. PaníMalí pracuje jako systemoví projektantka v nadnarodníspolecnosti, jež se zabíví informačními technologiemi. Je dobre placena, uíkoly, ktereplní, jsou podnčetníe, můučze si svobodnčeplíanovat svou praíci. Ale obchodní oddčelení její společnosti podepsalo dohodu o vcasnem dodaní komplexního softwaroveho systíemu, kteríyječstčemusívyprojektovat spolu se svíym tyímem, v nčemčzvčsak není dostatek zamčestnancůu. 43 3. Podnik a lidskezdraví Zdravímanažerůneníohrožováno pouze stresem. Zdravotní stav ovlivňují idalší faktory - výzkum společnosti Kienbaum Executive Consultants, provedený v roce 2002 v Nemecku, ukazuje, Ze dalšími rizikovými faktory jsou: ■ Nedostatek pohybu. Pro manaZery je typicke, Ze zhruba 50 % jich ujde dennemenenez jeden kilometr a strýví meneneš 30 minut na cerstvem vzduchu. U tech, jezsemalo pohybují, je pravdepodobnost onemocnení zuzení cev o 90 % vyšší nezu tech, kteší se pohybují do-statecne. Za „dostatecne" se pritom povazuje bít nejmenepul hodiny dennetelesneaktivní. ■ Výživa. Dennímu príjmu potravy venujímanašeri mezi 30 aš60 minutami, kašdý ctvrtý potrebuje na jídlo menenezpul hodiny denne. ■ Přestávky v prýci. Psychologickevýzkumy jednoznacne dokazují, ze kognitivní výkonnost po 45 minutích koncentrace výrazneklesaa lze ji regenerovat kratkou prestavkou. Jen tretina manazerusi udelý kazdý den behem svepracovní doby prestývku. Zhruba tretina manašerůsiji nedelý nikdy. ■ Preventivníždravotníprohlídky. Absolvuje je asi jen polovina dotazaných manažeru. ■ Pracovníprostredí. Manažeri z podniku, v nichzfiremní cíle mají jednoznacnou prednost pred osobními potrebami, udavají vyšší výskyt zdravotních problemu. ■ Spokojenost s prací. Manazeri, kteší nejsouse svoupracíspokojeni, trpídvakrat casteji zdravotními probkémy nezjejich spokojeníkolegove. Tabulka 3.1: Symptomy, které signalizují, že v podniku mohou mít problém sWRS Z HLEDISKA JEDNOTLIVCE Z HLEDISKA ORGANIZACE Závislost na tabáku, alkoholu nebo drogách, násilí, šikana, obtěžování. Častá nepřítomnost v práci, velká fluktuace zaměstnanců, potíže s dodržováním času, disciplinární problémy, šikana, agresivní komunikace, izolace. Poruchy spánku, úzkostné stavy, deprese, neschopnost soustředění, podrážděnost, problémy v rodinných vztazích, syndrom vyhoření. Snížení produkce nebo zhoršení kvality výrobku (služby), nehody, špatná rozhodování, chyby. Potíže s páteří, problémy se srdcem, žaludeční vředy, vysoký krevní tlak, potlačení imunitního systému. Vzrůst nákladů na odškodnění nebo rostoucí výdaje na zdravotní péči, předávání klientů zdravotním zařízením. Zdroj: European Agency for Safety and Health at Work: Factsheet no. 22, 2002 44 Důsledky dlouhodobezateze pro človeka Spracovníím stresem jsou spojeny nřekteríepsychickíe poruchy nebo syndromy. Strucnesi pripomenme nejduležitejří ž nich (literatura v žíveru kapitoly odkažuje na uřžiteřcníe ždroje pro dalřsíí studium, doplnřujíícíí informace je možřníe nacerpat prostrednictvím Studia On-line http://online.econ.muni.cz): Syndrom vyhorení. Jeho prícinou není tvrdapráce sama o sobe, přílis mnoho hodin vřenovanyích vlastní príaci, ani stresující rožhodovíaní. Pravyím důuvodem byívajíínesplnřeníenadřeje a aspirace vysoce energickyích, motivo-vanyí ch lidíí. Potřreba nachíažet v príaci smysl je žvlaířstřeumanařžerůu silnře vy-vinutaí apríavřevtomspořcíívíaimotivujíícíí faktor. Pokud manařžer žařcne míít pocit, řže požitivnííuísilíí, jeřž vyvííjíí, nedokaířže nic žmřenit k lepřsíímu, hrožíímu syndrom vyhořreníí. Jeho podstatu lže nalíežt ve vyřcerpaíníí lidskíevůule, kteríe žpůusobuje neschopnost adaptovat se na půusobíícíí stresory. Chronickí ínavoví syndrom (chronic fatigue syndrome - CFS) je one-mocnřeníícharakterižovaneí alesponř půul roku trvajíícíí, nepřretrřžitou nebo staíle se vracejíícííuínavou, neobvykle hlubokyím vyřcerpaíníím, provaížejíícíím byt' jen minimíalníífyžickoužíatřeřž, naprostou žtraítou vyídržře a celou řradou dalřsíích prížnaku. Meži lidmi postiženích CFS prevažují jedinci s velkím smyslem pro povinnost a odpovřdnost, kteří jsou žvyklípodavat maximalnívíkon, neřsetřríí se, neumííodpořcíívat a přrepíínajíísvíesííly. Jde tedy vřetřsinou o velmi pracovitíeařcasto ambicioížníí lidi. Za spolupůusobíícíífaktorvžnikuCFSje poklaídaín chronickyí stres. Workoholismus je synonymem žívislosti na práci. Tito lidí jsou svojíprací pohlceni, je pro nřevřsím, mnohdy se jí vřenují ařž na samou hranici fyžickíe uínosnosti. Jsou pro nře charakteristickíedalřsí rysy, napřr. nutkavyí charakter príace, uípornost, neschopnost přrižpůusobovat tempo praíce fyžiologickyím potřrebaím, neschopnost odpořcívat, snaha dřelat vřsechno síam, žbyteřcníeřstvaní se, odtrženost od skutečnosti, žanedbavíní svího ždraví, nežajem o mimo-pracovníívžtahy,níížkía citlivost vůuřci spolupracovnííkůum, chaotickyí řživotníí styl, osamelost a dalří. Nenítreba pripomínat, že workoholici si systematicky žpůusobují dřríve řci poždřeji propuknuvřsí ždravotní potířže. Manažerskí stres. Nejvhodnejří ilustrací a žaroven navodem, jak celit manařžerskíemu stresu, je autentickaí vyípovřed' jednoho manařžera: „Snažím se omezit požadavky a plněvyužívat dovednosti proti stresu. Často prověřuji požadavky, které jsou na mne kladeny, a zvažuji, kterých se mohu zbavit. Zbavit se požadavku znamenajednoduse ěíci „ne", delegovat tu vec někomu nebo ji vyčlenit někam jinam (outsourcovat). Pěi takovém rozho-dovéané musébéyt ěclověek k soběe naprosto upěrémnéy a rozhodnout se, co si zaslouězé jeho pozornost a co ne. Nemohu dělat všechno, proto si vybírém ty požadavky, jejichězsplněené maénejvěetěsé vlivnavéysledky méepréacenebocosilněeovlivněuje moje osobní uspokojení." Jak čelit stresu Cíílem tohoto textu neníí podat podrobnyí níavod, jak řcelit níasledkůum pra-covníího přretíířženíí. Konkríetníí techniky a postupy je mořžno nalíežt v doporu- 45 3. Podnik a lidskězdraví rceníe literaturre v zaívreru kapitolý nebo v elektronickýích dokumentech Studia On-line. Klíccová slova k tomuto tematu jsou napr.: relaxacní techniký, brisní dáchání, autogenní tríenink, izometrickaí relaxace, meditace, asertivita. 3.3 Lěgislativní Úprava zdravěho pracovního prostřědí Zaíkladníím príavníím prredpisem upravujíícíím porzadavký na pracovnííprostrredíí zamestnancuje zákon c. 65/1965 Sb., Zákoník príce,v platnem znení. Podle §139 tohoto zákona jsou zamestnavatele povinni výtváret pracovní podmínký, ktereumoznují bezpecná vákon prace, odstraňovat rizikovea na-maíhavíepríace a zajirst'ovat, udrzrovat a zleprsovat zarríízenííprozamrestnance -vrcetnrevzhleduauípravý pracovirst'. Z hlediska zdravíízamrestnancůujevrsak zajíímavrejrsííprovíadrecííprredpis k tomuto zakonu, a to narízenívladý c. 178/2001 Sb., kterám se stanoví podmínky ochrany zdrávízamestnancupri príci.Toto nařízení stanoví mimo jiníezíakladní porzadavký na rozmrerý pracovirstre, jeho osvretlení, daíle pak mi-nimíalní opatrrení v souvislosti s tepelnou zaítrerzí zamrestnance a zíatrerzí chladem, zajirstrení dostatercníevýímrený vzduchu vretraíním, výbavení pracovirst' pitnou vodou nebo naprr. nejvýrsrsí prrípustníe hladiný hluku na pracovirsti. Pokud pracovní prostredí zamestnancunesplnuje pozadavký stanoveneplatnámi právními predpisý, hrozí zamestnavateli financní sankce ze straný organu stíatního odborníeho dozoru, poprrípadrezestranýorgíanůuochranýverrejníeho zdraví. Podnikově intěrvěnCní programy Dulezitost zdraví zamestnancu i top managementu firem si dnes jiz celá rada spolercnostííuvredomuje. Výpovíídajíí o tom i studie zabýívajíícíísetíematem zdra-votníích rizik spojenýích s víýkonem praíce. Mezinaírodníírcesko-nremecko-polskýí výízkum zamrerrenýí na problematiku zdravíízamrestnanc uzjirst'oval, jakou pozornost vrenujíí podnikatelíezdravíísvíých zamrestnanc u. Respondenti ze vrsech zemíí se shodli na tom, rze je d ulerzitíe, abý zamrestnavatel aktivnrepodpo-roval zdravíísvýích zamrestnanc u, prrircemrznadpolovircníívretrsina se prriklonila ktomu,rze se tak v sourcasnosti nedreje dostatercnre. V Cr eskíe republice relativnre velkemnozství respondentu (15,8 %) uvedlo, ze podnikatele pro zdravísvách zamrestnanc unedrelajíív ubec nic, corzjeprrinejmenrsíím alarmujíícíízjirstreníí. Vníasledujíícíí tabulce jsou shrnutý odpovredi rceskýích manarzer unaotíazku: „Co delajímalea strední podniký, abý podporili zdravísvách zamestnancu?" V reakci na neutrersenou realitu a v naívaznosti na integraci s evropskýími standardý býl v roce 2002 výhlásen Dlouhodobí program zlepsování zdravotního stavu obyvatelstva CR — Zdravípro vsechny v 21. stoletíí.Vjehoríamci nalezneme jako jeden z díílrcíích cííl uprosazovíaníípro-jektu Zdraveho podniku azapojeníalespon 10%stredních a velkách firem do tohoto programu. Realizace projektu býla sverrrena Níarodníísííti podporý zdravíínapracovirsti. Projekt doplnruje jirz zavedeníe komunitníí programý jako 46 Tabulka 3.2: Podpora zdraví zaméstnancuv malých a stredních podnicích „ Co dělají malé a střední podniky, aby podpořili zdraví svých zaměstnanců? " Odpověď Procentuální zastoupení* Nic 15,8 Málo 14,0 Podnikovélékařsképrohlídky 14,0 Zdravotnípéče (rehabilitace, očkovaní, nékuřacképracoviSté) 22,8 Podpora sportovních aktivit 50,9 Služby pro zaméstnance (stravování, péce o déti, poradenství) 19,3 Pracovní prostredí (ergonomie, fyzikální podmínky prace) 7,0 Bezpecnost príce (zakonnépredpisy, ochrannépomUcky) 5,3 Podnikovíe klima, podpora, motivace 1,8 Pracovní doba (flexibilita, prescasy, prestavky) 1,8 * Respondenti výzkumu méli možnost uvést více aktivit, kterími podnik podporuje zdravízaméstnancU, soucet pomerného zastoupeníodpovédí tedy nenívsouctu 100 %. Zdroj: LUKEŠ, M., ZDAŘILOYÁ, E.: Zdraví jako faktor podnikatelského úspěchu, 2004, str. 57 „Zdravá skola" nebo „Zdravémésto". Aktivitou, jez navazuje na legislativní integraci v rámci Evropské unie, je program „Bežpecná podnik",urcený stredním a velkým firmám. Program se nezamřrujé jen na bezpecnost práce a ochranu zdraví, ale i na péci o zivotní prostredí. Jedná se o dobrovolnou certifikaci, kterou podniky podstupují zejmána z prestizních duvodu. Avsak cekají na néi dalřá pozitivní efekty, napr. lepsí pozice nejen pri sjednávaná prumyslového pojisténí a bankovních uvéru, ale i vzhledem ke konkurenci. Program „Bežpecná podnik" umozní podnikům a organizacím zavést funkcní, transparentní, ácinný a ekonomicky efektivní model rízéní bezpecnosti odpovídající pozadavkum smérnic EU (napr. 96/82/EHS o prevenci zavaznych havarií nebo 96/61/EHS o integrované prevenci a kontrole znecisténí, a z nich vychazejícípripravované legisla-tivé Ceské republiky). Program vychází z osvédcených přístupu a respektuje zásady systému rízéní kvality podle CSN ISO 9000 a eko-managementu podle ISO 14000. Soucastí programu je napr. prakticka realizace téchto zasad: ■ dat stejnou prioritu bezpecnosti, ochranř zdravía zivotního prostredí jako ekonomickyím hlediskůum ■ posilovat vedomí odpovédnosti zaméstnancu za ochranu vlastního zdraví a jejich spolupráci pri zvysovaní urovné bezpeřnosti práce 47 3. Podnik a lidskezdraví informovat místní aokresníuířrad, zamřestnance, zíakazníky i veřrejnost o rizicích způusobenyích pouřzívanyími nebezpeřcnyími laítkami a o přrija-tyích bezpeřcnostních opatřreních poskytnout zaíkazníkůum informace, jak bezpeřcnřenaklaídat s dodíavanyí-mi produkty spolupracovat s orgíany staítní spríavy i místní samospraívou přri prevenci vzniku havíarií apřri zvyřsovaíní ochrany zdraví lidí ařzivotního prostřredí vregionu Dalřsí aktivitou motivující podniky k píeřci o zdraví zamřestnancůu bylo vyhlía-sení souteze o titul „Podnik podporujícízdraví roku 2005".Do teto soutřeřze se mohou přrihlíasit podniky, kteríesplnřují zíakonem stanoveníazdra-votní kritíeria a navíc zamřestnancůum poskytují nadstandardní podporu zdraví. V praxi to znamenaí napřríklad zavíadření nekuřraíckyích programůu, zvyřsovaíní pohybovíe aktivity a prevence traumatickíeho pořskození zpríace, programy zvlíadíaní stresu, prevence a kontrola obezity a ozdravření vyířzivy, prevence níadorovyích, kardiovaskulíarních a akutních respirařcních onemocnření atd. Podpora zdraví napracoviřsti je strategie doplnřující píeřci o zamřestnance. Takíe unías jiřz mnoho zamřestnavatelůuuzníavaí vyíznam teíto podpory, nebot' po urřcitíedobřemůuřze přriníest snířzení kríatkodobíe i dlouhodobíepracovní neschopnosti, zlepřsení pracovnípohody a zdravotního stavu zamřestnancůu, cořzvede ke zvyířsení produktivity príace, zlepřsení povřesti i atraktivity podniku apod. shrnutí kapitolý Dynamika moderní doby vytvíařrí níarořcníeprostřredí pro soukromyí ipracovní řzivot. Vrozeneí adaptařcní mechanismy nejsou pro tyto podmínky adekvíatní. Zvyířsenía aktivizace organismu a prolongovanía stresovaí odpovřed' jsou řcinite-lem ovlivnřujícím zdraví apracovnívyíkon. Dobryí zdravotnístav podnikatelůuizamřestnancůujezaíkladním přredpokladem podnikatelskeho uspechu firmy. I pres tuto skutecnost je stale v mnoha podnicích píeřce o zdraví zamřestnancůu i topmanagerůu zanedbaívíana. Mezi nejřcastřejřsí důusledky psychickíeho napřetí patřrí stres, kteryí souvisí scha-rakterem vykonaívaníeřcinnosti, s pracovním a sociíalním klimatem v organizaci. Spracovním stresem jsou spojeny nřekteríepsychickíe poruchy nebo syndromy. Patrí mezi nenapříklad syndrom vyhorení, chronickí unavoví syndrom, wor-koholismus, manařzerskyí stres. Legislativneje pece o zdraví zamestnancu definovína v Zakoníku prace. Pořzadavky na pracovní prostřredí upravuje nařrízení vlíady o podmínkíach ochrany zdraví zamřestnancůupřri príaci. Mezi techniky, kteryími lze řcelit stresu a dalřsím poruchíam duřsevního zdraví, patřrí břriřsní dyíchíaní, autogenní tríenink, izometrickaí relaxace, meditace, zíasa-dy asertivní komunikace a dalřsí relaxařcní techniky. 48 Statní sprava víta iniciativy podniku, které se rožhodly aktivnepodporo-vat ždraví svych žamestnancu. Za tímto ícelem byly vyhlíseny programy Zdraví podnik, Bezpecní podnik anovetake Podnik podporující zdraví. Samotním podnikum žavadení takovíchto programumůže prinest ružne benefity: od rastu spokojenosti žamestnancupres žlepsení image firmy vořích verejnosti až k financním víhodím ve formestítních dotací. Otazký k zamýSlení 1. Jak byste charakterižovali moderní spolecnost a jakí vžtah majejí promena k lidske fylogeneži? 2. Jakejsou ždravotní dusledky soucasneho životního stylu? 3. Pokuste se charakterižovat reakci organismu na stresovou situaci. Které mechanismy jsou aktivovíany? Prořc je tento adaptacřní mechanismus neuířcelnyí? 4. Vkteréporuchy ci syndromy muže vyustit pracovní pretížení, prolon-govana stresoví odpoved' (chronickí stres) apod.? 5. Vyjmenujte nekteré techniky žvladaní stresu. 6. Jak podniky podporují ždraví svích žamestnancu(vžpomente si na přríklady že svíeho okolí)? Kteríe programy jsou nabíženy na uírovni stíatu? Vysvřetlete struřcnřejejichsmysl. 49 S. Podnik a lidskezdraví 50 Potreba biofilního vzdelávaní Vzdeláníjakonástroj pozitivní ekologicke zmený Důvodý prestavbý výchový a vzdelání Vzdcélánívinformaccní společnosti - sedmkrát o nezbýtnosti prestavbý výchový a vzdelání 4. Vzdelanív informaccní spoleccnosti - sedmkrat o nezbýtnosti prestavbý výchový a Cíl kapitolý Po prostudovaíní tíeto kapitoly byste mželi byít schopni: ■ pochopit konflikt mezi prírodou a kulturou obhaíjit důuvody pžrestavby vyíchovy a vzdželíaní kritizovat nedostatky soužcasníeho systíemu vzdželíaní ■ rozvinout myslenku biofilní koncepce vzdelaní v informacní spolecnosti Casovazatez 5hodin ekologičký ohroZená kultura 4.1 Potreba biofilního vzdelavaní Vdůusledku kumulativního charakteru lidskíe aktivity roste rozsah i tempo pžremženy Zemže kulturou, hrozivžeubíyvaí pžrírodní bytí. Nebezpežcnževžsak pžri-byívaí lidí aumželyích kulturních struktur. Nadžeje na bod obratu je kromež jiníeho v tom, žze pžrírodou reprodukovanaí biologickía struktura žclovžeka zůustane inadíale konstantní ažze se s ohledem na novou situaci podažrí pžrimžežrenže rozvinout kritickou emocionílne intelektualnísložku lidskepsychiky. Patrne jen siroce pojatebiofilní vzdelání cele populace můze bát z dlouhodobeho hlediska zíarukou, žze nynžejžsí protipžrírodní kulturu dokaížzeme naturalizovat, žze ji podžrídíme nadžrazeníemu systíemu žzivota, v jehožzraímcivznikalaakteryí ani dnes nemůužze nerespektovat. Zatím vžsak ignorujeme teoretickíe diagníozy ekologicky ohrožzeníe kultury, tolerujeme slabyí achudyí stíat, kteryí senevmžežsuje do vlastnictví, podnikaíní aspotžreby lidí, ani do rozdželovíaní ziskůumocnyích nadníarodních korporací. Spontaínnževznikía globalizovanía kultura jediníeho sociíalnžeekonomickíeho typu, kteraí jetažzena i tlažcena dvžema pžríbuznyími axiologickyími principy: bio-logickyím nastavením žclovžeka na uítožcnou adaptivní strategii ve sfíežre pod-nikaíní azbytnželyím konzumentskyím pudem v žzivotním způusobu lidí. Rozvíjí se kulturní systíem, kteryí vdůusledku nevhodníevíychovy, struktury žskolního vzdželíaní i orientace masovyích sdželovacích prostžredkůu jakoby kopíruje biologicky determinovanou adaptivní strategii žclovžeka jako druhu: konzervativní a druhovež sobeckou lidskou pžrirozenost. A takíeprotozatím chybí nejdůuležzitžejžsí negativní zpžetnaí vazba globíalní kultury s pžrírodou: kritickíe planetírnímyšlenílidí. 4.2 Vzdelaníjako nastroj pozitivní ekologickezmený senzitivní System zakladního a stredoskolskeho vzdelání, která odpovídal období nale- faze lidske havepotreby zvysovaní produktivity lidskeprace a jehoz obsah se promenuje ontogeneze jen velice zvolna, uzdelží dobu nevyhovuje tomu, co z hlediska dlouhodobe možne(biofilní) kultury potrebujeme. Za prve se domnívame, ze uzprimarne 52 nepotrebujeme vychovavat dobredelníky, rolníky a inteligenci, nýbrz vzde-lanéobčany ekologicky ohroženékultury. V senzitivní fazi lidske ontogeneze je proto treba rozvíjet emocionalní bazi pro uctivemyslení vuci prírode, pro celozivotní pozitivnívztah cloveka k zivým systemum. Za druhé se domní-víam, čze jičzoduítlíeho včeku je nutníeučcit a vyíchovou posilovat evolučcní zpusob myslení. Uzze zakladní skoly bychom meli vedet, ze nynejčí príroda vznikala dlouhou prirozenou evolucíí. A takeí to, ze clovek po svíem vzniku rovnezzapýlil evoluci: protipřérodné evoluci kulturné. Jen tak lze totiz vytvíret predpoklady pro jasnerozlisení toho, co je přéroda a přirozené, acoje umelé, co je kultura.Je totiz cas opustit axiologicky arogantní antropocentrismus iknemu komplementaírníí mechanistickou interpretaci skutecnosti. Zdíase, ze príavenatíeto uírovni se zaíkladnííistredoskolskíevzdelaíníí zastavilo a opevnilo. Iucitelíe, kte ríí studovali na jinyích skolíach nez na pedagogickyích fakultaích, jsou nakonec nuceni, pokud se sezníamili s evolucnesystíemovou metodologiíí, ucit podle metodologie antropocentrickíe. A proto takíeprvnííkrokkhodno-tovíe rehabilitaci p ríírody ve skole bude obtííznyí. Ale - nemaí-li dojíít k pozdej síí hodnotovíeschizofrenii-vtisteníízivota jako nejvy s síí hodnoty by si deti i zíaci meli osvojit co nejd rííve. Pozdej síízíapas s mechanistickou indoktrinacíí(srov-natelnyí sprecvicovíaníím levaíctvíí), kteryí jiznekolik desetiletíí podstupuji pri vyíuce evolucníí ontologie, vyzaduje nejen hodneuísilííacasu, ale u star síích antropocentricky formovanyích lidíísecasto mííjííuícinkem. Ale je tu jeste jeden velkyí problíem. V ekologicky neohrozeníekulture mohli byít lidíelhostejnííksir síím souvislostem a k vzdíalenej síí perspektive. Bylo nadbytecníe, aby svetu, v nemzzili, takíeprim erenesvetonaízoroverozumeli. P ríírodnííikulturníí struktury tedy mohli - vzhledem ke svíemu animíalníímu puvodu - poznavat a vyučívat animalne, neverbílne. I kdyz dnes zijítake v kulturní skutecnosti s vysoce sofistikovanou technikou, zustava jim schopnost nereflektovaneji prijímat jako soucast komplexního vnejšího prostredí. Aprave tento zpusob, který se v dnesní globalizovaní kulture rozsiruje iospotčrebníí elektronickou techniku v načsich domíacnostech, je potenciíalnče nebezpečcnyí. Na jedníe strančeumočznčuje, aby kulturníísystíem bez jakíehokoli lidskeho filosofickeho pochopení, tj. pouze v dusledku rustu parciílního vedení, dodatkovíeenergieauíčcinnosti společcenskíedčelby praíce, expandoval a za-tlačcoval pčrírodní bytí. Na druhíe strančepodporuječsíčrení pokleslíe ontologie vsedního dne, který vidí jen podbízivou empirickou tvíč kulturní skutecnosti, nechíape její protipčrírodní povahu, ani skrytou existenciíalní zíavislost kultury na pčrírodče. Nejvetčí nebezpečí spočívaovsem v tom, ze lidstvo nepozorovanepředávásvuj osud do rukou trhu a dalséch neviditelných regulativUspolecenskespontaneity. Apríavčety, protočzevznikalyvobdobíekologickíe bezstarostnosti, vedou dnes kulturu k ekologickíe katastrofče. Rozpozníaní lidskíevinyzauíbytek pčrírodního bytí, a tím i za močznyí pčredčcasnyí zaínik kultury, proto pčredpoklaídía jinou véychovu, vzdeelaéné izpuusob poznéavéané skuteecnosti.Pčredpoklaídaí čsirokíevčedčení aniterný vztah k prírode, medicínský a filosofický prístup ke svčtu. evoluCní způsob myšlení antropocentrický pčístup protipčírodní povaha kultury 53 4. Vzdelanív informaccní spoleccnosti - sedmkrat o nezbytnosti prestavby výchovy a 4.3 Duvodý prestavby výchovy a vzdelaní konzervatívni povaha kůltůry lidska ontogeneze formativni vlív p^ř írodn iho prostredí 1. Clovek je poždnetretihorním biologickím druhem, kterí byl pri svem vžniku plne sourodí s prirozeními ekosystemy rovníkovevíchodní Afriky. I kdyžužjeho prímí predek, homo erectus, opustil Afriku, teprve dnesní clovek, clovek kromanonsky,dokažal obsadit celí svet. Jsme tedy jediním biologickím druhem a nejmene 40 000 let se rodímesestejnou biologickou vyíbavou, tj. i se stejnou psychikou, kteraí musí byít ve svíe obecne strukture približne tak stabilní, jako lidska morfologie. Probkém je ovsem v tom, že na kulturu, kterou vytvírejí, se mohou lide adaptovat pouze menčí cístísvepsychiky.Touto castí je evolucnenejmladčí sedakura možkova, v nížse koduje a uklídí racionalní složka nebio-logicke sociokulturní informace: cast rožptíleneho genomu kulturního systemu. Evolucnestarčí struktury lidskeho tela a psychiky se na rychlí kulturní vívoj primčrene adaptovat nemohou. Ale nevhodnevždelaní muže i nadíle produkovat iluži o somatickí a psychicke adekvítnosti cloveka nynejčí globaližovanekulture. Vetsina populace může mít dojem, že tuto kulturu je treba rožvíjet jesterychleji, že je žajímaví, bežproblíemovía a perspektivníí. 2. Protože clovek ani osvojením reci nežtratil animalnísmysloveneu-ronalní kontakt s realitou, nemůže ho v prubehu ontogeneže formovat použe kultura (skola a spolecnost), níbrž je i nadíle utvíren celou strukturou svíeho vnej síího prostredíí. P rííroda se na tomto procesu podíílíípredev síím tíím, že lidskyí genom, tj. obsah na síí druhovíepameti, nežíavisle na existenci tíekteríe kultury a funkci konkríetníírodinypred-jíímaí (ocekíavaí) priraženííkaždíeho nove naroženíeho cloveka k urcitíemu typu p ríírodníího prostredíí, k jakíesi archetypaílníí" ekologickíe nice. Po-da ríí-li se toto ríamcovíepriraženíí realižovat užvprvníí senžitivníífíaži lidskíe ontogeneže, patrnep ríížnive ovlivníí celyí dal síí osobnostníívyívoj cloveka, umožnííformovaíníí standardnííemocioníalníí, hodnotovíeainte-lektuaílníí struktury osobnosti. 3. Lidskía ontogeneže je speciickaí tíím, že je relativne dlouhía, otevrenaí pro nejrůužnej síípodnety a že jejíí genetickyí program ocekíavaí takeí vhodnou strukturu kulturníích vlivůu, a to vcetne speciickyích podnetůuverbíalníích, podn etůužesfíery reci. Takže tento celoživotnevyížnamnyí formativníí proces nemůuže byít ani použe neverbíalníí, ani použe verbaílne kognitivníí. Ale nejen to. Psychologůum je žnaímíe, že nemaí-li dojíít k poruchaím v rož-voji osobnosti, musíí se vytvorit takíepevníacitovaí važbadíítete alespon kjedníedospelíeosobe, žpravidla k matce. Domníívaím se, že maíme-li žabríanit excesůum lidskíeho chovaíníívevžtahukp ríírodeikekulture, musíme konecneužnat a docenit takeformativní vliv (nezbytnost citove vazby) pčírodního prostredía prehlednísociokulturníkomunity: „druhe atčetí matky " každeho dusevneždraveho (normílního) clovčka. 4. Fyžickyí hmatovyí kontaktseživyími i neživyími p ríírodníími silami, bytostmi a predmety, žížitkoví vžtah k „matce prírode", prívetak jako kvlastní matce, kterí ježaložen na analogovem žpusobu komunikace, 54 nemůze totiznahradit osvojéníverbální, digitální, tj. mluvenéslovo, cetba ci obrazový zaznam, kteréjsou vevýchovéméstských détá rozříré-ny dnes. Príma osobnostné konstitutivní vazba na prírodu a prehlédnou sociokulturní komunitu (puvodnř animálnísocietu, pozdéji lovecko-sberacskéspolecenství a neolitickou vesnici) u détí dnes rozvíjena zejména hrou s kamarady v prirozeném venkovním prostredí, byla kdysi pravdépodobnépravé tak silna, jako vazba na matku a rodinu. Nemusím snad pripomínat, ze „druhou a tretá matku" vétsina dnesních mestských détí (kteréjesténédavno jezdily na venkov pomáhat příbuz-nyím v dobepríazdnin) jiz ztratila. A protoze i rodina je dnes ve vaízníe krizi, skutecnaí biologickía matka (zejmíena bez biologickíeho otce díítete) vmestskíem prostredííjenvelmiobtíízneplníí tradicníí osobnostnekonsti-tutivníí funkci uíplníerodiny, vnej sííp ríírody a prehledneí lidskíe komunity. krize rodiny 5. Niternyí citovyí vztahmestskyích detííkp ríírodeaprehledníe sociokul-turníí komunite, bez nehoz patrnenynej síí civilizacnííkrizineprekoníame, můuze ovsem z velkíecíasti rozvinout ci kompenzovat skolaazaíjmovíe mimoskolníí aktivity detíí. Nesmíímesetedyzastavitjenupouhíeho uznaíníívyíznamu prvotníího celozivotníího vtisteníívnej síího sveta nasim détem. Na célospolécénské urovni musíme usilovat o mnohem víc: odi-daktickou a metodickou pomoc rodinám s dětmi; o zahájení procesu praktické biofilná rekonstrukci Školná výchovy a výuky; o praktickou bi-ofilnípřestavbu krajiny i lidských sídel.A to se pochopitélnéneobéjdé bez politickévule, podpory verejnosti i primšreného vzdélavání a biologické kultivace dnesná dospélé populace. 6. Nepotrebujeme tedy více tradicního vzdelaní, ktérénemuřé nemít svůj podíl na dnesná krizi. Potrebujeme skutecnou biofilná výchovu a tradicního vzdélaníspíse méné, potrebujeme vzdélaníjiného obsahu: respektující nový geocentrismus a k Životu uctivémyšlení. Zemésicénená stredem vesmíru, galaxie ani slunecná soustavy, ale je jedinou znamou nositelkou zivota a kultury v celém poznaném kosmu. A podstatu jejího pustosená kulturou, chceme-li tento proces zastavit, musíme zaclenit do jejího obrazu, musíme ji srozumitelnézprostredkovat zakum a stu-dentum, odborné i laickéverejnosti. I kdyř jde otéma, kterévétsinu dnesná populace nepotéří, téma, kterémuze vyvolat pochybnosti i zklamání, je cas o ném mluvit. Prognozy zkázy se totiznedélajá proto, aby se naplnily. Jejich smyslem je zkáze predejít. 7. Ve fazi vysoce technicky vyspélé civilizace paradoxnépotrebujéme vzdélaní, které by lidem usnadnilo pochopení absolutnípriority zivota. Ale duvodem takového pochopeníby poprvénemélo být pouhéinte-léktualnípotřséní, nýbrz kritickérozpoznavaní toho, co je, ci presnéji bude dulezité pro dlouhodobémoznou kulturu. Vyhlídky kultury srychlým řáréním dílcích informací jsou totiz z hlediska budoucnosti smutné. Témřr uplná absence obecných teorií vede nejen k dnesníéko-logicképstrosí politice, nýbrz i k ekologické lhostejnosti vétsiny biologicky malo vzdélané populace. Encyklopedicnost dnesního vzdélanísice biofiln í rekonstrukce řskoln í výchovy avýuky biofiln í nevzdřelanost 55 4. Vzdelaniv informační společnosti - sedmkrát o nezbýtnosti prestavbý výčhový a uspokojuje nasi biologicky fixovanou potrebu zvedavosti, ale pokud jde o setrná vztah k Zemi, muze vyvolavat temřr hodnotovou schizofrenii. Nelze totizsoucasne vyzvedávat oba poly opozice: prírodu, jejízevoluce spontannestvorila Zemi i nás samotne, i kulturu, která jesice nařím dílem, ale Zemi nevratnám zpusobem poskozuje. Na záver proto pripomínam, ze podle meho názoru mohou bát funkcní rodina, biofilní skola a mimoskolní propřírodní aktivity detí (napr. skauting, strediska ekologickevíchovy) v nynejřífazi urbanizace a technizace zivota hlavníprekázkou negativního vlivu globalizovaná spotrebníspolecnosti na proces jedinecne lidske ontogeneze. Ale aby tomu tak skutecnebylo, musí idospela populace vedet, ze dnes nevratnám zpusobem zanikapraveona cast skutecnosti, s níz- ma-li dlouhodobř existovat - musí lidská organismus zustat sourodá: kulturou nenahraditelna zivú pčíroda. Shrnutí kapitolý Vdusledku expanze protiprírodní kultury rychle ubává prírodníbytí. Funkc-ní rodina, biofilní skolaamimoskolní propřírodní aktivity detí se proto stavají hlavní prekázkou negativního vlivu spotrební spolecnosti na proces lidskeon-togeneze. Ve fazi vysoce technicky vyspele civilizace paradoxnepotrebujeme váchovu a vzdelaní, které by lidem zprostredkovaly pochopení absolutní priority zivota. Soucasnes tím vsak musíme uznat a docenit takeprvotní for-mativní vliv pevnecitovevazby dítete k vlastnímatce a rodine, k přírodnímu prostredí („druhe matce") a prehledne sociokulturní komunite(„trétí matce"). Otazký k zamýslení 1. Jaká jsou Vase argumenty pro potrebu prestavby váchovy a vzdelání? 2. Napadají Vas nejake protiargumenty vúci navrhovaná zmene? 3. (Čeho by bylo moznedosahnout v ceskem systemu vzdelávaní jiz dnes? 4. Co braní prosazení biofilní zmeny vzdelání? 56 Technika abioticka a bioticka Tradiccní reflexe techniký Hledisko ekologickekrize Technika bioticka Technika abioticka 5 Dve vývojove linie techniký Josef Šmajs 5. Dve vývojove linie techniký Cíl kapitolý Po prostudovaíní tíeto kapitoly byste mřeli byít schopni: vymezit a struřcnře charakterizovat dvře linie technickíeho vyívoje charakterizovat ekologickou straínku biotickíeiabiotickíe techniky pochopit protipřrírodní povahunynřejřsí spotřrební technickíe civilizace Casovázátez 5hodin Úvod Teoretickerozlisení dvou linií technickeho vívoje - linie techniky abioticke a linie techniky bioticke - je dulezitepro pochopeníonticke povahy techniky a technosfíery. Toto rozliřseníí, umořznřujíícíí odhaleníí skrytíeho protipřríírodníího charakteru techniky vůubec, míavřsak zíasadníívyíznam takíe pro pozníaníí systíemovíe souvislosti kultury s pšríírodou. Vytvaířríímořznost rozpoznat existenciíalnííodkíazanost kultury na prvotníí biotickou techniku a technologii, a to zcela nezíavisle na stupni jejíího abiotickíeho technickíeho vyívoje. Ale nejen to. Ze zjiřstřeníí, řze biotickía technika můuřze fungovat jen v ríamci řsirřsíí produktivity neredukovaníebiosfíery, tj. uvnitřrspontíanníí aktivity řzivíeho přríírodníího kapitíalu" Zemře, kteryí zadarmo reprodukuje vřetřsinu přríírodníích podmíínek kulturního zivota, by mohla znovu cerpat ucta filosofie, vedy i verejnosti kpřrírodřeařzivyím systíemůum. Hledisko dvou linií techniky vřsak vrhíanovíesvřetlo i na maílo objasnšenyí vztah biosfery a technosfery.Zaujetím teto teoretickepozice můzeme líepe posoudit nejen mořznosti ekologickíe transformace celíe dneřsní dominantní linie techniky abiotickíe, ale i přrednosti a rizika dnes vřseobecnřerozřsířreníe druhevývojovefaze kprírodeponekud setrnejří techniky bioticke (klasicke zemředřelskíe neolitickíe technologie). 5.1 Technika abiotická a biotická Teoretickyí m ríamcem rozliřseníí dvou liniíí technickíeho vyívoje - jak jsme jiřz uvedli - mohl bít az evolucněontologicky koncept kultury jako umeleho pozemskíeho systíemu s vlastníí konstitutivnííinformacíí. Starřsíí teoretickíere-flexe techniky, ktere tento koncept kultury postrádaly a ktere proto nemohly uvahy o technice podporit hlediskem její specificke konstitutivní informace, se zabyívaly jen lidskyími a spoleřcenskyími momenty líepe viditelníe a antropocentricky přrecenřovaníeabiotickíevyívojovíe linie. Evoluřcnře ontologickíaanalyíza se ovřsem snařzíírespektovatnejenřsirřsíí kulturnííapřríírodnííríamec techniky, nyíbrřz izvlístníontickou povahu skutečných technických systýmů.Pokladí proto za legitimníí, řze uvnitřrtřechto systíemůu, kteryím kultura vnutila funkci půusobit technika ve prospřech řclovřeka, byla nejprve rozpoznaína, pojmenovaínaavřseobecnře abioticka uznana - receno evolucne ontologickou terminologií - vírazneumela(ar- tificialní) technika abioticka: nastroj - stroj - automatickytechnický system. 58 A to navždory tomu, že v praktickem živote lidí, víražne minimalneod neolitu, fungovala takíe technika biotickaí, ktería produkovala potraviny a dalřsí životne nežbytnelatky a kterí bylaartificialní jen castecne. Jde o linii lidské bytostnésíly - funkční vlastnosti létkovepěemeny ěivéjch organismu - a dnes take klonovaní, genové manipulace atp. Patrnepro její evolucní príbužnost technika sprírodou a clovekem nebylo snadne tuto antropologicky fundamentílní linii biotická techniky teoreticky vymežit a pojmenovat. 5.2 Tradiční reflexe techniky V souvislosti s uíspřechem mechanickíe produktivní technikypoprůumyslovíere-voluci se sice teoretickíechíapaíní techniky rožřsířrilo a prohloubilo, ale žíajem o ni přríliřs neopustil linii techniky abiotickíe, kteraí bylanovře interpretovíana takíe žhlediskaobecníe historie, ekonomie a antropologie. Nřekteřrí badatelíeukíažali na rychle rostoucí svíebytnost mechanickíych technickyích systíemůu a jejich tendenci determinovat spolecnost i cloveka (napr. K. Marx, L. Mumford, M. Heidegger, A. Gehlen, J. Ellul), ale vetsina autorachapala techniku i nadíle jako nejmocnřejřsí prostřredek řclovřeka, jako hlavní fenoméen spoleěcenskéeho po-kroku.Aprotořže vyívoj techniky se v novovřeku stíale třesnřeji propojoval s teore-tickyím požníaním přrírody, s vředou, upevnřovala se žjednoduřsenaí přredstava, řže nejpíadnřejřsím potvržením objektivní pravdivosti přrírodovředeckyích požnatkůu je prave technika. Rožsirovala se iluže, ze technika, zejména ta, kteravznika pěréméym zpěredměetněeném věedy, podstatěepěrérody odpovédaé aěze sama o soběe -podobnřejakopřríroda řci vředa - nemuuěze béyt ani dobraé, ani zléa. Přrehlířželo se ovřsem to, žře novovřekaí vředa rožvíjela biologicky žakotvenyí pan-skyí postojřclovřeka k přrírodřeařže podobnře orientovanía burřžoažní spoleřcnost byla s tímto postojem rovnřeřžsourodía. Pro uplatneřní technologickíeho teore-tickeho požnaní nevytvírela tedy spolecnost prumysloverevoluce prekížky, ale naopak - sociéalné objednéavku. Vžnikaly prvky mechanickíeglobíalní tech-nosfery s vysokími níroky na suroviny, energii i geograficky prostor. A v an-tropocentrickeatmosfíre praktickí uspech aplikovanevedy upevnoval iluži, řže řclovřek není přrírodní bytostí, řže přrírodu díky rožumu přresahuje a řže je jí proto i hodnotovřenadřražen. Zdíalo se, řže přríroda je ontickou skuteřcností niřžřsího řraídu, řže řclovřeka poslouchaí ařže ji kultura svyími žaísahy použe doplnřuje ažlepřsuje, řže ji humanižuje. Dnesní postindustrialní (informacní) faže umele technicketvorivosti kultury je dosud duchovnře žakotvena v racionalitře tohoto obdobíí. Je žalořžena na deformovaníem požníaníípřríírody, kteríe jen minimíalnřepřrihlíířžíí k hodnotře, inte-griteanarokum priroženeho vívoje biosféry. I kdyř sestale uplatnují tradiřní technologie biotickíe, i kdyřžvžnikají technologie žcela noveí, tj. vůuřci přrírodře míenře agresivní, řsetřrící energii, míalo odpadovíeřci bežodpadovíe, celkovyí charakter lidskíeho postoje k přrírodřesenemření. Nepřrevlíadla totiřžjenabiotickía technologie. Zvítežil takeabiotickí model a žpusob vytvírení a uspokojovaní lidskích potreb. Atak priblizněv méěe, v jakese daěé vytvéěet k pěérode ohleduplněejěsé véyrobu, rozěsiěrujesekpěréroděe bezohlednaé spotěreba a mimopro-duktivné aktivita - novéyvěseobecnéyryssouěcasnéeho ězivotného zpuusobu lidé. Je technika jako nastroj společenského pokroku sociální objednávka ábiotický model uspokojování potřeb 59 5. Dve vývojove linie techniký to bohužel orientace, která je v souladu s nesprávněpochopeným liberálním právem Cloveka na vlastnictví, na neomezenou osobníspotřebu omezených přírodních statkU, svobodu, cestování a majetek. slučitelnost biotičke tečhniký spřírodou 5.3 Hledisko ekologickekrize Ekologicka krize, která jedusledkem ontickeho konfliktu kultury s prírodou, je vžsak soužcasnže empirickyím důukazem, žze technickíevžedy v průubžehu tžrí posledních století přírodu ani pro kulturní úcely nepoznúvaly adekvút- ne. Teprve v souvislosti s hledíaním pžrížcin ekologickíe krize se spolehlivžepotvr-zuje nedostatecnost dnesního prevázne gnoseologickeho pžístupu k prírode. Vyuzijeme-li Bohmovy terminologie (pojmu „explikátní a implikátní rád"), můužzeme v souladu s nažsím pžrístupem konstatovat, žze pžrírodní vžedy pojmovže transformují prírodu (její explikátní a implikatní rad) do roviny spolecenske duchovní kultury (do implikátního radu kultury). A protoze kulturní system, jehožz subsystíemem je technika, zpžredmžetnžuje svoji vlastníí konstitutivnííin-formaci (duchovníí kulturu), technika se jako umželaí ontickía struktura stžretíavía spžrirozenyími ontickíymi strkturami. A to znovu potvrzuje, žze nepatžrííkex-plikíatníímu žríadu pžríírody, nyíbržz k opozižcníímu explikíatníímu žríadu kultury. Podobnžejakoobyžcejníe lidskíepozníaníí i ony redukovaly mnohovrstevnatou strukturu pžríírody na jednu organizažcnííhladinujejííuížcelovíepojmovíerekon-strukce. Vyísledek tíeto redukce byl dobžre viditelnyí brzypoprůumyslovíere-voluci. Mechanickíe technickíesystíemy, hodnotovžeslužcitelníe s buržzoazníími pomery, byly sice informacneotevrenepro vedu, ale - jak se ukázalo - nebyly dlouhodobekompatibilnííanisp ríírodou, ani s clovekem. Naproti tomu starží bioticketechnickesystemy,napž. zemedelske, kteresice „konstruovala" p ríírodasamaakteríeprokulturníísystíem prinutila pracovat obycejnaí lidskía zkusenost, byly dlouhodobeslucitelníejaksclovekem, tak takíesp ríírodou. Prestoze predmetníetelo techniky vznikaí prirozenou ci kulturnííevolucíí, pres-toze podlíehaí prirozenyím rozkladnyím procesůum a jeho laítka se nakonec (nek-dy velice obtíízne) do p ríírody znovu vracíí, technickyí systíem musííbyít na konecníe makroskopickíeuírovni zformovaín a integrovían kulturou. Jen tak se totizpůuvodnep ríírodníípredmet, proces nebo zivyí systíem můuze staít technikou, tj. můuze byít prinucen uícelne fungovat pro cloveka a kulturu. Technickyí systíem, a to nejen prevaíznebiotickyí, je samozrejmeintegrovían take silami a pravidly fungovaní pozemskepžírody. Kultura, která jej integruje na konecníe funkcnííuírovni, vsak nutneobracííjehoprirozeníeci umelíe slozky proti evolucnekonstituovaníemu prostredííZeme. Ontickaí žvlaístnost aprotip ríírodnost techniky proto vyplyívajíí nejen z odlisníe struktury tech-nickeho systemu, vyplávajíi z odlisne funkce techniky. Zjist'ujeme, ze i bi-otickaí technika, ktería vznikala kulturníí orientacíí potenciaílne polyfunkcníích zivyích systíemůu, puusobíí nakonec podobneprotip ríírodne jako technika abio-ticka:nejprve prírodu pro cloveka vhodnedoplnuje a aktuálnezlepsuje, ale po pžrekrožceníípžríípustníezíatžežze pžrirozenyích ekosystíemůu, žci sníízženíím jejich rozlohy, ji nakonec destabilizuje a nebezpežcnže redukuje. 60 5.4 Tečhnika biotička Ve srovnaní se sberacstvím a lovectvím jako prvním stupněm vávoje bioticke techniky (technologie), se její druhý stupen -planetarnírozříréní zemedelství, chovatelství a slechtitelství doplnovanedomackím remeslem - jevil jako více-meneuzavrená. Genove manipulace a moderní biotechnologie, kterámi clovek prolomil informacníbarieru zivych systemu a se svámi prístroji a etnickím jazykem se odvázil vstoupit „do kuchyne" přírodní konstruologie, vsak otevírají dalří, podle naseho názoru vysoce problematickou etapu biotickeho tech-nickeho pokroku. Ale ani tretístupen vávoje biotická techniky (moderní biotechnologie, klo-nování, genove manipulace) nebude patrne s to biotickou neolitickou technologii prekonat. Dostatecne spolehlivou biotickou techniku mohou totiz vytvá-ret pouze prirozenezivesystemy samy: mikroorganismy, kulturní rostliny, domestikovanazvírata. I pres cetna rizika začínající tretí etapy biotickeho technologickáho vávoje zustáva organická telo teto techniky stále uzce propojeno se dvema prirozenámi strukturami: na jednestrane se silneinte-grující biotickou informací vseho ziveho a na druhestraneseslabe integrujáícáí abiotickou energiáí sluneěcnáího zaáěrenáí. Zváse naznaceneho evolucne ontologickeho pojetí techniky interpretujeme neolitickou revoluci, která vhodnám usmernřním přírodních reprodukcních procesuzvásila uzivnost prirozenách stanovist' pro cloveka pribliznetisíckrat (lovec a sberacpotreboval pro svoji obřivu priblizne10km2, neolitická zeme-delec uzpouhá 1 ha), jako zatím nejvetčí technickou revoluci vůbec. V neolitu byly totizna základeobycejne lidskezkusenosti vyslechtény témšívsechny kulturní rostliny a temřrvsechny formy domestikovaních zvírat. Byly tu objeveny zakladní postupy „víroby" a zpracování potravin. A umelá kulturní ekosystem, napr. pole,louka,rybník ci les, je i podle nasich dnesních poznatku ekologicky optimálním „várobním" zařízením (s vlastními slunecními kolektory), práve tak, jako pasoucí se skot, ovce, lamy ři sobi jsou ekologicky optimální „továrnou" na maso, mkeko, kuzi, vlnu atp. Technickepojmy, které jsme v souvislosti s zivámi systémy zámernepouzili v uvozovkach, mely nepřímo naznacit nejen mimoradná ekologický vyznam tradicníbioticke techniky a technologie,ale i její skrytá etický a axiologicky moment:ani u teto ekologicky setrnejří techniky stale jestenevíme, po jakou mez smíme „slechtit", ci presneji deformovat prirozenou biotickou strukturu domestikovaních zivích tvoru, kdyř víme, ze se po případnem zaniku kultury budou jen obtízne vracet do volnepřírody. Po jakou mez smíme puvodní prirozene ekosystemy transformovat na louky a pole, kdyzvíme, ze jejich značna cast musítrvale zůstat panenska, a taketo, če lidýadnešní velka volne zijícízvírata (napr. sloni, zirafy, zebry, hrosi, lvi atp.) se nemohou vjedinem ekosystemu vyvíjet spolu? první adruhý stupeň biotické techniky tretí stupeň biotické techniky neolitická revoluce 61 5. Dvě vývojové linie techniky problém „oživení" abiotické techniky 5.5 Těchnika abioticka Abiotická technika je samozrejme ekologický agresivnejrí. Její vávojova linie (níastroj - stroj - automatickýí sýstíem) se velmi dlouho rozvíjela pomalu a vrovnovaze s váse uvedenou linií techniký biotickí, tj. s technologickámi postupý výurzívajícími vlastnosti a procesý laítkovíeprremrený rzivýích organismu. Energetickou a funkcní bazi abioticke techniký tvoril sice nejprve rclovrek síam - orzivoval a vedl níastroj proti prrírodní líatce, ale porcínaje mechanizací se vetsina puvodních lidskách funkcí v instrumentalním antropotech-nickem sýstemu presunula na technickou soustavu (na stroj). Po průmýslove revoluci totirz tradircní pracovníuíkoný rremeslníka (zejmíena jeho funkce ener-getickíe a motorickíe) z velkíercíasti nahrazuje technika. Ta ovrsem potrrebnou energii uznecerpa jen z obnovitelnách prírodních zdroju - ze sílý vetru, vodý azvírat, ci ze spalovaní recentní biomasý (napr. dreva): vzhledem k výsokám energetickám narokum prumýslu ji musí jako bý ukrajovat z neobnovitelnách energetickýích zíasob Zemre, tj. z kapitíalu prrírodý", kterýí dnes hrozivýím tempem ubává.1 Míame-li na mýsli prredmretníetrelo (vrecnou slorzku) fungující abiotickíetech-niký, pak se faktický jednaí oumrele upravenou a rclovrekem jako bý prrímo rci zprostrredkovanre orzivenou" rcíast pozemskíenerzivíeprrírodý. Víme jizr, rze nístroj „ozivuje" clovek pžímo: instrument nese, ovládí a vede proti pžírodníMtce. U techniký mechanicke, jejíz makroskopicka struktura vzniká jakozamerná konstrukce slozená z predmetnách prvku a subsýstemu (z tzv. castí stroju) a která je obvýkle pohanena mechanickou energiía pouze obsluhovana clovekem, je toto „ozivení" jizz velke císti nepžíme, technicky zprostredkováne.Teprve u casti techniký plne automatizovane (zejmíena techniký informarcníí) jde o orziveníí" neprríímíe v celíem rozsahu, tj. oziveníplne technicke.2 Relativnrepasivnrejrsíí anorganickíaprrííroda, jejíírz výsoce stabilníí prvký vzni-kalý pri zaniku hvezd první generace (s vájimkou vodíku se vsechný che-mickíe prvký planetý Zemre konstituovalý v nitru hvrezd), tvorríí tedý nejen laítkovou zíakladnu rzivota, ale i laítkovou zíakladnu techniký. Technickýím kon-struovíaníím se vlastnrercíast struktur pozemskeí anorganickíeprríírodý na rcas prresouvaí donejaktivnrejrsííslorzký spolercenskíemateriíalníí kulturý - do trela makroskopickách technickách sýstemu. Ale neprríímíeiprríímíe orziveníí" prríírodníích struktur zahrnutýích v abiotickíe technice stojíí a padía s lidskou existencíí a aktivitou. Smrtelnýí totirznenííjen rclovrek jako jedinec a jako druh. Smrtelnía je i technika, smrtelníejeverskeríe \, Od poloviny 18. století se zničila větší část přírody nezza celépředchozí dějiny. Zatímco průmyslovésystemy dosáhly vrcholných úspechu a byly schopny nashromáždit človekem vytvorenykapital v nebyválém množství, přírodního kapitílů, ktery je predpokladem toho, aby civilizace mohla vytvíret ekonomickou prosperitu, rychle ůbyví." Hawken, P., Lovins, A., Lovins, H.: Přírodní kapitalismus. .. ,str.20. 2Toto ozivení tůzajistůje predevším zvlíičtní energetičká vyziva - obvykle proůd elek-trickeenergie. Stale casteji se vsak objevují zpravy o úspčSnych prototypech robotůna pohon ze skůtešcníe potravy, zejmíena sladkíe. 62 lidskíedíílo. Po prríípadníem zaíniku rclovreka se vrsechný lidskíevýítvorý - jakkoli pozoruhodnea sofistikovane - v entropickem prostredíZeme nakonec rozpadnou na relativnrestíalejrsííabiotickíe prvký a strukturý, na pomýslnou mouku, zníírz znovu a znovu pecre vesmíír i neukonrceníaprrirozenaí evolucerzivota. Shrnutí kapitoly Rozlirseníí dvou liniíí technickíeho výívoje - tradircníí linie abiotickíe, a zatíím prehlízene linie bioticke-umoznuje pochopit prírodní a sociokulturní stránku techniký i její rolivkulturre. Nejprve býla rozpozníana, pojmenovíana a vrseobecnreuzníana technika abio-tickaí (níastroj - stroj - automatickýí technickýí sýstíem). Antropologický fundamentaílní biotickou linii techniký (lidskíebýtostníe sílý - funkcní vlastnosti látkovepremený zivách organismu - klonovaní, ge-novíe manipulace) nebýlo snadníe rozpoznat a pojmenovat. Abioticka technika je samozrejme ekologický agresivnejrí. Energetickou a funkrcní bíazi abiotickíe techniký tvorril sice nejprve rclovrek síam, ale porcínaje mechanizací se vetsina puvodních lidskách funkcí v instrumentálním tech-nickíem sýstíemu prresunula na techniku. Ta ovrsem potrrebnou energii urzne-cerpa jen z obnovitelnách prírodních zdroju-ze sílý vetru, vodý a zvířat, ci ze spalovaíní recentní biomasý. Vzhledem k výsokám energetickám nárokum prumýslu i konecneosobní spotrrebý lidí ji ukrajuje z neobnovitelnýích energetickýích zaísob Zemre, tj. z „prírodního kapitálu", která rýchleubává. Otazky k zamysslění 1. Charakterizujte techniku a její vztah k prírode. 2. Pokuste se výmezit vzíajemnýí vztah biotickíeaabiotickíe techniký. 3. Vrcem podle Vías sporcívía protiprrírodnost verskeríe techniký, biotickíe iabiotickíe? 4. Muze bát podle Vas bioticka technika perspektivním zpusobem resení ekologickíe krize? 63 S. Dve vyvojove linie tečhniky e4 ■ Príroda ■ Kultura ■ Protiprírodnost kulturý ■ Ontička role sočiokulturního poznaní ■ Biofilní transformače kulturý Najemní smlouva se Zemí 6 Místo kulturý v príroda Josef Smajs 6. Místo kultury v přírodě kultura systém svlastní vnitřní informací Cíl kapitolý Po prostudovaíní tíeto kapitoly byste mčeli byít schopni: umčet vymezit pojmy pčrírody a kultury obhaíjit naízor o kultučre jako systíemu s vlastní vnitčrní informací vysvčetlit proces naturalizace kultury Casovázátez ■ 6hodin Úvod Omíste a roli lidske kultury v pčírodese ani ve fazi její globalizace teoreticky nediskutuje. Pčred večrejností setakzamlčcuje fakt, čze kultura musí mít svou vlastní ekologickou niku, kterou muze získat jen zcizením, omezením a kontrolou místa, puvodne obsazeneho zivými systemy. Jakoby nam vsem vyhovuje, čze se kultura chíape antropologicky, nepčredmečtneč a neurčcitče. Napčríklad: 1. jako kultivace cloveka, tj. jako získaný rys lidskeho chovíní; 2. jako kultura duchovní; 3. jako lepčí strínka civilizace; 4. jako pokracovíní ci zuslecht'ovaní prírody. Tato pojetíumozňuje puvodníantický význam latinských slov colo, colere, kteraí pčribličznče znamenala to, co dnečsnííslovaobdčelíavat, vzdčelíavat, pčestovat, kultivovat. Ale nesoulad mezi rychlou expanzíí kultury v biosfíečre a pomalyím vyívojem čzivota na pozadíí stagnace lidskíeho kritickíeho myčsleníí vzbuzuje obavy. Spolu s tíím, jak pčribyívía lidííaumčelyích kulturníích struktur, hrozivčeubyívaí vzíacníepčríírodnííbytíí. Mizíípčrirozeníeprostčredíí, kteríekdysi cloveka formovalo a s nímz lidský organismus zůstal sourodý. Clovek jako druh, kteryí zapíalil kulturnííevoluciakteryí nikdy nepotčreboval včedčet, co je príroda, kultura a jakeje místo kultury v prírode, se bez filosofickete-orie sveho prezití múze stat faktorem sveho zaniku: dílčí racionalita, jejíz obliba je hlavní pčríčcinou rozmachu globaílní kultury, nepozorovančepčredaívía lidskyí osud do rukou slepíepčrírodní spontaneity. Teoreticky neadekvaítní pojetí kultury, kteríe odporuje zdravíemu rozumu, je takíe jednou z pčríčcin lidskíe sociaílní rezignace a skepse. Chceme-li ekologickíekrizičcelit, musíme expanzi protipčrírodní kultury zastavit, duchovní i materiíalní kulturu musíme na-turalizovat. Večrejnost by proto mčela včedčet, čze kultura je lidskou aktivitou vytvaíčrenyí systíem s vlastní vnitčrní informací, jíčz je kultura duchovní. Mčela by včedčet, čze je to fyzickyí systíem, kteryí zahrnuje duchovní, organizačcní ivčecníe sločzky a kteryí se v pozemskíepčrírodčerozčsičruje na uíkor zmenčsovíaní ekologickeí niky čzivota. 6.1 Příroda Vpojetípčrírody učz nelze obchíazet teoreticky določzenyí fakt,čze pčríroda, ktería sebe sama konstituovala svou vlastní aktivitou, je jedinyím močznyím domovem čclovčeka, pčrirozenyím hostitelskyím prostčredím kultury. Tvočrivía schopnost kosmickíe aktivity, kteraí formovala dnečsní podobuvesmíru, pokračcovala na 66 naší planetě, vznikléažpo zániku hvězd první generace, jedinečnou evolucí života. Přirozeným zpUsobem tak vznikla dnešní neZivá i Živá uspořádanost, tj. veškerá přirozená informace včetne genetickeinformace zivých systemU. EvoluCnevytvořená usporadanost (v pšírodevestavená i zapsaná informace), ktería zahrnuje i druhovou rozmanitost biosfíery a kterou chríaní arozvíjí prirozená evoluce sama, byla podmínkou vzniku cloveka i kultury. Dodnes proto zustavacloveku i lidskekulture absolutnenadrazena. Ve svete, v nemz prirozenaonticky tvorivaevoluce probíha na pozadí tendence k vseobecnemu rozpadu (k rustu entropie), je totizprirozená informace indikátorem vávoje zivota: samovolnese rozvíjí i upadá, cast její struktury muze bát znicena prírodní katastrofou ci kulturou, ale ve svem celku musí bát nesmrtelná jako zivot sám. Clovek, prvek zivota, je naopak smrtelná nejen jako individuum ajako druh-bez cloveka je smrtelne i lidskedílo, jakkoli rozvinuta kultura. Žádná vedecká objev, zadneumeleckeci technickevátvory pozemská zivot bez clovrka využívat a rozvíjet nemuze. Zanikem cloveka podlehne lidska kultura entropii. Takze uzrál cas, abychom pozemskepžírodenavratili to, co jí newtonovska fyzika, dodnes vyucovaná na skolach, neprímo odníma: spontánní evolucní tvorivost, posvatnost, schopnost reprodukovat cloveka a poskytovat hosti-telskeprostredíkulture. I kdyzZemenemuze bát duvodem existence vesmíru, ale ani cílem jeho evoluce, musíme uznat její jedinecnost. A ta je dana nikoli její polohou v prostoru, místem, ktereve vesmíru zaujíma, ale necím, co vedy, filosofie i politika prehlízely: dosazenou urovná prirozeneho, a dnes i kulturního vávoje, vysokám stupnem prirozeneakulturní usporádanosti. Jestejinak receno, pozemskapžíroda nemajen „dejiny v prostoru", jak to kdysi formuloval velká teoretik vávoje, nemecká filosof G.W. F.Hegel, ale má i skutecne nevratnedejiny v case. Biosfera našá planety je totiz vyvíjejícím se otevrenám nelinearním systemem, která jedumyslnevyzivovan slunecní energií. Její organizacní slozitost narustala postupne, narastala tempem, ktere patrnenemohlo bát vyšší, nebot' souviselo jak s konstantním príkonem zárive slunecní energie, tak ze zpusobem vytvárení aprenosu genetickein-formace. Dnesní organismy jsou proto zivou historickou pametí dlouheho vávoje bi-osfery. Jsou jako by nositeli její „duchovní imateriální kultury" soucasne. Evolucní podmínky se totiz nejen informacne zapsaly v jejich genomech, nábrž se takeztelesnily v jejich organech, tkaních a somatickách strukturách. Proto i lidská genom nese cást vzácneho historickeho textu rozptálene evolucní pameti biosfery, a somatická apsychicka struktura dnesního cloveka podává svedectvá o jemnosti slepeho prirozeneho konstruovaní, kterenikdy neovladneme i proto, ze jeho spontanní konstitutivní podmínky jiz neexistují. A protoze clovek jako druh dodnes odpovídate urovni rozvoje biosfery, která ho kdysi zrodila, v technickespotrebníkulture klížíoprávnená obava: kcemu nam budou vsechny dnesníglobalníinformacnísíte, vysoká spotreba a sofistikovane technicke konstrukce, kdyzseprirozená biotickainformace a konstrukce cloveka prestanou v dusledku ábytku a zpustosení přírodního bytí samovolne reprodukovat? evoluce vytváří informaci, uspořádanost ohrožen á kultura přr íroda m ádejiny vřcase obava ořclovřeka 67 6. Místo kultury v přírodě 6.2 Kultura kultura je sýst em sinformací zatlaCování biosferý role duchovní kulturý Kultura, jak jiřžbylořreřceno, je umřele konstituovanyím jsoucnem uvnitřrpo-žemskepřírody, je ontickím protikladem přírody a priroženeho. Vžnikí jako lidmi vytvírení nebiologickí system s vlastní vnitrní informací, jížje kultura duchovní. Duchovní a materiíalní kultura patřrí proto k sobře, jsou to dvře straínky tíehořžotevřreníeho systíemu, jimřž je nadindividuaílní systíem regionaílní ci globalní kultury. Prednost pojetí kultury jako vůci přírodeopožicního systemu s vlastní vnitrní informací a evolucí spocíví v tom, že umožřuje rožpožnat nejen přrířciny a podstatu nynřejřsí ekologickíe križe, ale takíe cesty kjejímu žmírnření avyřreřsení. Lidskía kultura je vřsak na přrírodře nejen žíavislíaavůuřci přrírodřeopožiřcní, ale je takíerelativnřemladíaacřasovřeohraniřcenía. Cř lovřek není naZemiod jejího pořcíatku a nebude tu do jejího konce. V důusledku biologickíepredis-požice k ofenživní adaptivní strategii byl vřsak jedinyím řživořciřsnyím druhem, kteríemu se podařrilo žapíalit jeřstřejednu, sřživotem sice svíažanou, ale proti nřemu orientovanou evoluci sociokulturní. A praívře touto druhou evolucí, ktería přrírodu pro řclovřeka jako by přrestavuje ževnitřr, žapořcala nejen požoruhodnía íera řclovřeka, ale bohuřžel i kritickíeobdobívdřejiníach Zemře. Lidskíe artefakty se totiž „pecou ž teže mouky", jako struktury prirožene. A protože tato po-myslnía mouka (prvky periodickeí soustavy) byla jiřžpřriroženou evolucí ve-stavřena do neřživyích a řživyích struktur žemskíeho povrchu, rožřsiřrovaíní kulturního bytí žpusobuje destrukci bytí přírodního; vyvolaví ubytek pfírožene uspořríadanosti Zemřevřcetnřehromadníeho vymíríaní biologickyích druhůu. Vaířžnyím problíemem nyneřjřsí rychlíe expanže kultury na koneřcníe žemřekouli, pomineme-li problíem vyřcerpaívíaní surovin a paliv, problíem odpadůuažneřciřs-tření, je tedy žatlařcovíaní apořskožovaíní biosfíery. Dobřre je vidíme na žtríatře řživotem obsaženíeho povrchu Zemře. Prostorovyí rožmachprvkůumateriíalní kultury (napřr. polí, díalnic a mřest), kteríejsoupríaveř takpřredmřetníeapro-storovíejakopřriroženíe ekosystíemy, probíhíatotiřžpoužetak,řže kultura svou expanží omežířci rožbije evoluřcnře vžniklou uspořraídanost přriroženou. A vžhle-dem k tíeto destrukci je kultura nejen nařsí druhovřevyíhodnou přrestavbou přrírody, nyíbrřžtakíepřríliřskríatkožrakou níahradou půuvodního, s řclovřekem sou-rodeího přrírodního bytí. Ontickía opožice kultury vůuřci přrírodře vyplyívíažtoho,řže kultura je systíemem s jinou vnitřrní informací, neřž jakou maí přríroda, biosfíera. Kultura, podobnře jako kařždyí otevřrenyí nelineaírní systíem s vnitřrní informací, vžnikaí rovnřeřž žpřredmřetnřením svíevlastníkonstitutivní informace, svíe kultury duchovní. Tu ovřsem nevytvaířrí lidskaí vysoce objektivní informace genetickaí, nyíbrřžmíenře urřcitía a druhovře žabarvenía(sobeckía) informace epigenetickía. Spoleřcenskía duchovní kultura vžnikíatotiřž rožvojem a jažykovyím koídovíaním lidskíepřriro-ženíe informace neuronaílní. Kulturou přretířženyí nelineaírní systíem Zemře, pro kteryí neplatí mechanickía kaužalita, můuřže vřsak i malyí podnřet přrivíest do novíeho nerovnovaířžníeho stavu. Tento samoregulařcní systíem pro to, aby v novyích podmínkaích udrřžel vlastní 68 integritu, „obetuje" i vřtsinu dnesních vyřřích forem zivota. Jistí vyřří abs-traktníí spravedlnost je snad pouze v tom, řze takíeřclovřek, kteryí tuto alergickou reakci" biosfíery v posledku způusobuje, je podřríízen neuíprosníe logice uchovaníjejí integrity. Stíví se ohrozením druhem. Poprveve svehisto-rii jsou tedy řclovřek i jeho kultura ohrozřeny mateřrskyím prostřredíím planety, kteríe jejich vznik kdysi umořznilo. I politika, jejíířzhlavníí starostíí jsou dnes udrřzeníí moci, ekonomickíeho růustu a podmíínek lidskíe svobody, bude brzy nucena rozhodovat pod tlakem ohrořzeníe budoucnosti. 6.3 Protipřírodnost kulturý Pro hlubřsíípochopeníí opozice kultury vůuřci přríírodřesivřsak musííme polořzit nepřrííjemnou otíazku, v jakíem smyslu souvisíí charakter nynřejřsíí kultury s řclo-vřekem a jeho neuroníalníím pozníaníím, s obsahem sociokulturníí informace, s charakterem kultury duchovníí? Je zřrejmíe, řze přríímía souvislost s řclovřekem jako biologickyím druhem je díana zvlaířstníí strukturou lidskíeho třela i lidskíe psychiky, uítořcnyím typem adaptivníí strategie řclovřeka jako druhu. Biologicka nespecializovanost cloveka, kterí podminuje univerzalitu lidskích zíajmůu, řciníízjehovnřejřsíího prostřredíí nejen přredmřet uspokojovaíníířzivotníích potřreb, teoretickíeho pozníavaíníí a estetickíeho hodnoceníí, nyíbrřzipřredmřet vlastnictví, spotreby a nicím neohraniceneho koristení. Clovek jako druh totiz nikdy nepozníaval jen proto, aby se kochal pravdou. Pozníaval, aby svřet exploatoval, aby se na svřet uítořcnře adaptoval, aby mohl rozvíjet svíevnřejřsí nebio-logicketelo, kulturu. A protoze kultura je system s vlastní vnitrní informací, konflikt kultury s prírodou je „kauzalne" spojen s obsahem a rolí spolecenske kultury duchovní. Ta totizř jakovnitřrní informace kulturního systíemu - jako jeho genom - formu nynřejřsí protipřrírodní kultury reprodukuje. Zmřena kulturního genomu (obsahu duchovní kultury) je proto klířcovíaprozmírnření a vyresení krize. Chceme-li totizzmenit system s vnitrní informací (paničtí), musíme zmřenit jeho informaci. Staría konstitutivní informace systíemu mía totiřz schopnost fenotypovíezmřeny znovu vracet zpíatky. Kulturnímu systemu (podobnejako prirozením ekosystímum), lepe porozumíme z hlediska rozliřsení dvoutypůusystíemoveí uspořraídanosti, tj. dvou forem onticky konstitutivní informace. Kultura sice zahrnuje přrísnřeinformařcnře přredepsaníe prvky (napřr. techniku, stavby, spotřrební přredmřety atp.), ale jako celek přrísnřeinformařcnřepřredepsaníym systíemem byít nemůuřze. I kdyřztakíe vznikaí sukcesí, od přrirozenyích ekosystíemůusevyíraznřeodliřsuje. Přrirozeníeeko-systíemy vznikají z populací vysoce uspořraídanyích řzivyích systíemůu, kteríeinte-gruje vzíajemnaí potravní a funkřcní zíavislost, ale nikoli zvlaířstní ekosystíemovía informace. Kulturní systíemy, kteryí rovnřeřz obsahují řzivíesystíemy a dalřsí přrísnřeinformařcníepřredepsaníe prvky techniky a materiíalní kultury, naproti tomu integruje takeí volnía konstitutivní informace - rozptyílenía duchovní kultura. A ta jako pamřet' otevřrenaí informařcním zmřeníam poskytuje nadřeji, řze se nynejří protipřírodní kulturu podarí biofilne transformovat, naturalizovat. genomu kultury dva typy kulturní uspořadanosti 69 6. Místo kulturý v prírode Vlastníkoren protipžírodnosti kultury, která je treba hledat ve strukture koren proti- lidskepsychiky, není ovsem snadne odhalit. Nejprve musíme uznat, ze nase přírodnosti kultura nevzniká zpredmetnením lidske geneticke informace, nábrzzpred-kultury metnením lidske informace neuronální, tj. spolecenske duchovní kultury. Ale pojmová interpretace sveta, kterou vytvážíme na bázi nervovevábavy svách zivocisnách predku, nemůze bát tak vernou reprezentací skutecnosti, jakou je na molekularní urovni lidská genom. Kognitivní slozka lidskepsychiky, ktera se v evoluci naseho druhu nejrychleji rozvíjela, totiznebyla a není svebytna: ikdyzbyla puvodnevákonnám orgánem lidskeho tela a psychiky, stala se druhove orgánem nárokutektere kultury. Dnes zjist'ujeme, ze vsechny nase interpre- sobectví tace jsou zabarvenenasimi zájmy, a to nejen individuálními a skupinovámi, jak se vseobecneuznava, ale take obecne lidskámi, druhovesobeckámi, kulturními, o nichzse nemluví. Takze ani vedeckepojmovepoznaní, ktere dnes prísneinformacnepredepisuje prvky vysoce sofistikovane techniky a spolecenskemateriální kultury, nepostihuje svet v jeho fascinující usporádanosti, onticke kreativitea komple-xite. Veda napr. stále souvisí s predvedeckám rozvrzením sveta, s obycejnám jazykem a poznaním. Ale svet jsme uz jako hominideaprvní lide, tj. uz jako lovci a sberaci, museli vnímat a interpretovat druhovezkreslene: tak, abychom v nem se svou zvlástní biologickou vábavou prezili. Byl pro nás hlavnetím, co nam v tektereepose byla s to zprostredkovat nase konzervativní biologickaprirozenost a co jsme díky tehdejží kulture ze sveta pochopili. A protoze jsme byli svám organismem i svám genomem vnejží skutecnosti apriornžeevolužcnžepžrizpůusobeni, nikdy v minulosti jsme nepotžrebovali vžedžet, co je príroda a zivot, co je kultura, a jakeje místo kultury v prírode. Takove vedení, teoretická model ontickeho konfliktu kultury s prírodou, potrebujeme az dnes. 6.4 Onticka role sociokulturního poznaní Poznaní ziváho ci kulturního systemu, kazdaz prostredí získana informace, není ovsem jen zprávou o vnejží skutecnosti, jen pokusem o informacní rekonstrukci její struktury. Poznání je potencialnž onticky tvorive, vznika proto, aby je zivá ci kulturní system mohl využívat pro vlastní udrzení, reprodukci a evoluci. V ramci techto systemuse tedy z prostredí získane informace mohou nejen zapisovat a stlacovat do jejich vnitrní pameti, nábrztakeznovu žíst, interpretovat a ztelesnovat (zpredmetnovat) v ontickách strukturach: napr. vzivách ci kulturních konstrukcích. Zdasetedy, ze s ohledem na podobnou ontickou roli poznaní, tj. vnitrní informace, rostou živesystemy i kultura analogicky: prvky vnžjžího prostredíprevtelujído sveho systemu, zpredmetnují svepoznaní, svou vlastní vnitrní informaci. A analogii můzeme jesteprod-louzit: prirozenebiotickepoznaní, tj. geneticka informace, jakoby rozdvojuje pozemskou prírodu na zivou a nezivou: integruje biosferu a umozňuje její evoluci. Sociokulturní poznaní, tj. lidská neuronální informace, vsak skutecne, ikdyzzatím bez vetží spolecenske pozornosti, nebezpecneonticky stepí Zemi: rozdeluje ji na puvodnípžírodu a odlisne vytvárenou kulturu, zatlacuje, 70 oslabuje a redukuje planetíarní systíem čzivota. Takíetotopozníaní včsak integruje kulturu a pomaíhaí jejíprotipčrírodní systíem stíale rychleji reprodukovat arozčsičrovat. Ale navzdory temto podobnostem zustava to nejpodstatnejčí skryto. Vývoj planetaírního čzivota mohl postupnče zlikvidovat podmínky, kteríeumočznily jeho vznik. Vznik a vývoj kultury, celí její dalčí existence, bude vsak na zachovíaní podmínek svíeho zrodu zaíviset stíale. Poznaní zivých i kulturních systemuvzniký proto, aby umoznilo jejich existenci, adaptaci a evoluci. Biotickepoznaní, jehozvýznam jsme v minulosti pčrehlíčzeli, je včsak svíym obsahem do tíemíry objektivní, čze na nčem zaločzeníe čzivíesystíemy jsou kompatibilní sprostčredím, čze vytvaíčrejí dlouhodobčemočznou biosferu - novou ontickou vrstvu skutecnosti lítkove a energeticky propojenou s evolucnestarčŕmi procesy a strukturami Zeme. Sociokulturní pozníní, na jehozrostoucí objektivite a exaktnosti si novoveka včeda zaklíadala, sice takíeumočznilo vznik novíeontickíe vrstvy pozemskíesku-tečcnosti, avčsak abiotickíe struktury kultury, napčr. automatizovanou a mikroelektronickou techniku s biosfíerou zatím nesladilo a očzivilo ji pouze zdíanlivče. Ba co víc, ani nejvyspečlejčsí techniku zatím neumí orientovat ve smčeru čzivota, nýbrzjen protinemu. Spoluvytvýčí kulturu, který sice vyhovuje casti kognitivních funkcí lidskíe psychiky, ale rozbíjí nenahraditelníepčrírodní struktury, kteryím byla pčrizpúusobena lidskíapčrirozenost celaí. Dnesní postindustriílní faze umele technicketvorivosti kultury je totiz du-chovnče zakotvena v dílčcí včedeckíe racionalitče. Je zaločzena na deformovaníem poznaíní pčrírody, kteríe jen minimíalnčepčrihlíčzí k hodnotče, integritčeaníarokúum prirozeneho vývoje biosfery. I kdyz dnes vznikají technologie vúci prírode míenče agresivní, čsetčrící energii, míalo odpadovíečci bezodpadovíe, celkovyí charakter lidskeího postoje k pčrírodčesenemčení. Pčribličznčevmíčre, v jakíesedačrí vytvíret k prírode ohleduplnejší výrobu, rozsiruje se k prírode bezohledna spotčreba - novyí včseobecnyí ryssoučcasníeho čzivotního zpúusobu lidí. Tato orientace je v souladu s tradičcním liberíalním príavem čclovčeka na vlastnictví, na neomezenou osobní spotčrebu a majetek. Fyzicka globalizace lidske kultury, tj. lýtkove-energetickea informacní pro-pojovaíní dčríve izolovanyích regiíonúu, provaízeníeceloplanetíarní migracílidí, rychlou vyímčenou technologií, zbočzí, vyníalezúu, slučzeb atp., vytvaíčrí včsak situaci, v níz se lidstvo ocitlo poprve. Uvnitrglobalní biosfery vznikana její ukor globíalní technosfíera, globaílní ekonomika,dčelba príace a součcinnost. Tím se nejen prohlubuje spolupríace mezi teritoriaílnčevzdíalenyími lidmi a kulturami, ale takíeručsí blahodíarníepúusobení biosfíery na globalizovanou kulturu, kteríe optimalizovalo místní kulturní struktury, eliminovalo společcenskíeporuchya krize. A takíe proto se globalizace nakonec obrací nejen proti pčrírodče, nyíbrčz i proti kulture. Nasobí její tlakna prírodu a nutí destabilizovanou biosferu -lze-li to tak číci - menit strategii: Nemúze-li se branit prevahou, silou, bríní se slabostí, svou snadnou zranitelností, kčrehkostí. Nemaí jičz tolik síly, aby svíe nejsločzitčejčsí struktury udrčzela, ale mía schopnost vytvaíčret novou systíemovou integritu a zbavovat se tčech čzivyích forem, kteríejičzvnovíem kontextu ne- vznik biotického poznání nebézpéCná spotřeba strategie přírody 71 6. Místo kultury v prírode potrebuje". Clovek a kultura mohou bát pro její vzestupnou evoluci takejen snadno odstranitelnou prekázkou. 6.5 Biofilní transformače kulturý Protipřírodní kulturní system vznikal z podstaty lidskeprirozenosti, vznikal spontánne a relativne dlouho. Program ofenzivní kulturní strategie se v nem proto nejen zpredmetnil, nýbrzipromítl do oblasti výchovy a vzdelavaní lidí. Prijetí ekologicky pozitivní informacní zmeny se tedy nynejří kulturní system dokáře jakoby „aktivnebranit". Tato jeho rezistence vúci biofilní so-ciokulturní informacipripomína funkci mezidruhoveinformacní bariery ci imunitního systemu organismu: protoze dnesníkulturnísystem nevznikal zpredmetnením ekologicke sociokulturní informace, take jeho lidská slozka ji ignoruje, odmítá jiprecíst, nechape její perspektivní váznam, její etos a kulturne sebezachovná obsah. Planetarní resení krize, kterenemúze vycházet z lidskeprirozenosti, ale z filo-sofickáho rozpoznaníjejích korenuamoznostíbiofilní kulturní strategie, musí nezastupitelná tedy nejprve pripravit vysoká teorie. A tak pozitivní ekologicka transformace role teorie existencneohrozene kultury prostrednictvím její nove konstitutivní informace predstavuje historicky bezprecedentní pokus lidstva ukoncit zivelnou fazi protipřírodní kulturníevoluce vubec, zahájit etapu kulturníevoluce propřírodní, zamernebiofilne anticipativní. Nadeje, ze se tento pokus nakonec podarí, vsak múze cerpat i z toho, ze podmínky ekologickezmeny samovolnř uzravají kri-zovám vávojem nynejří protipřírodní kultury. Krize se bohuzel musí jestevíce vyhrotit, obyvatelnost Zemesenanestestí musí jestevíce zkomplikovat, aby nezbytnost tak zásadnízmeny, kterou dnes paradoxnevíce pocitujáprostí lidenezbankári, podnikatelea vrcholova politická reprezentace, prijala jako svuj program dnesníkrátkozraka stranická politika. Lidese jako nová biologická druh nahodile objevili uprostred pozdnetreti-horníbiosfery. Její strukture, jízbyli svím genomem evolucneprizpusobeni, smysloveneuronalnerozumet nemuseli. Lidská psychikabyla proto nastavena na tvrdá boj o prezití a nikoli na soucit se zivotem a peci o jinedruhy. Jistř i proto spontannevznikající kultury, kterérozvíjely lidske druhovepredispo-zice, svím rozmachem rozbíjely prirozene ekosystemy, obsazovaly a pustosily Zemi. Nelze si patrneprestavit vznesenejří ukol pro vedy a filosofii, neř spolu s etikou, pravem a politikou intelektualnepripravovat nevratnou perspektivní zmenu: záchranu prirozeneusporádanosti planety, nenahraditelnepodmínky dlouhodobemozne kultury. 6.6 Najemní smlouva se Zemí Preambule: Na zivotem kypícíZemi se lide objevili na konci tretihor. Zive pčírodč, jíz byli evolučnepčizpůsobeni, filosoficky rozumět nemohli. Lidska psychika, kteraí črídila proces dobíyvíaní pčrírody, byla nastavena na lhostejnost k sirčím souvislostem a k vzdílenejčí perspektivě. Dnes jsme jič Zemi dobyli 72 a obsadili, tkaní jejího ěivota narušili obdělávanou půdou, sevěeli dalnicemi amesty, zatlačili stavbami, betonem a asfaltem. Navzdory tomu bude vsak onaěí druhove existenci rozhodovat pěíroda. Abychom predčasne nevyhynuli, potrebujeme expanzi kultury zastavit, uzavěít najemnísmlouvu se Zemí. 1. Země je v naší galaxii, v mléčnédráze, patrnějedinou živou planetou. Tato planeta, která je přirozeným domovem vsečh svýčh vzajemnezávislýčh živýčh bytostí, nemUže patřit žadne zničh: žadne populači, ani biologičkámu druhu. NemUže patřit ani človeku jako druhu, který vytvášíkulturu.Jsme dočasnými nájemníky Zeme. 2. Zivot je velkým experimentem kosmičke evoluče na našípla-nete. V živýčh systemečh je obsaženo, a jazykem nukleovýčh kyselin i pšímo zapsáno, fantastičká množstvíprirozenein-formače. Kulturou zpusobene vymíraní biologičkýčh druhuje proto nejen zbytečnou ztratou biologičkou, ale takenenahra-ditelnou ztrátou informačná. 3. Kultura je planetárním výtvorem človeka jako druhu. Priroze-naevoluče jejím prostredničtvím jako by testuje nejen ade-kvátnost lidskeho díla hostitelskámu prostredíZeme, nýbrž izdarilost svá biologičkekonstrukče človeka. Testuje lidskou prirozenost: odvaáznou lidskou kreativitu i lidskou pokoru pred star sáími a rozsáahlej sáími tvorivyámi silami vesmáíru. 4. Konflikt kultury s přírodou, který vyvolává ábytek prirozeneho prostredíZeme, nemuže zničit pšírodu, nýbržkulturu.Mame-li tuto existenščnáíkrizipšrešzáít, musáíme pšráírodševšedomšeustou-pit, protipšráírodnáí dučhovnáíimateriáalnáíkulturumusáíme natu-ralizovat. Pšredpokláadaá tozmšenu struktury, rozsahu a strategie kulturnáího systeámu, nikoli zmšenu ščlovšeka jako organismu. 5. Globalizovana kultura znehodnočuje i tradiční strukturu a obsah skolnáho vzdelání. Škola nám i dnes predavá mnoho pro život užitečnýčh poznatku, ale v senzitivnáfazi lidská ontogeneze, vnáízsepoznaánáírelativne snadno spojuje s hodnotami, ne-rozváíjáíkp ráírodeučtiváemyslenáí. Ze skoly neváíme, čo je p ráíroda aprirozenáaevoluče,neváíme, ze človek po sváem vzniku rovnez zažehl evoluči — jemu samemu potenčiálne nebezpečnou protip ráírodnáí evoluči kulturnáí. 6. Technický pokrok, který byl dlouho synonymem lidskeho vzestupu, se staávaá jeho hrozbou. Znehodnočuje i sebezaáčhovnou roli tradičnáí lidskeá pokory. Nelze jizspoláehat na vrozenou pokoru nepatrnáeho človeka pred mohutnyámi silami p ráírody, nýbrž pouze na pokoru filosofičky zduvodnenou, plynoučí zrozpoznaní destruktivníčh ýčinkunašáhrube čivilizačnásíly na jemnáepšredivo pozemskáeho šzivota. 73 6. Místo kulturý v prírode 7. (Človek je poprveodpovední za svou druhovou existenci. Pochopení aprijetíteto odpovednosti vsak zívisína opustení ízkích morálních, fyzikílních a technickích hledisek, vyzaduje biologickí a medicínskí přístup, predpoklídí evolucne ontologický pohled na svet. Patrnejen ten muze nezasveceneverejnosti ukazat, ze lidskí druhoví existence stojí apadas rozsahem, integritou a evolucnedosazenou vyspelostíbiosfery. V rozvrí-ceníebiosfíeřre nebude ani řclovřek přríírodou chraínřenyím druhem. Stále větší cást našich těžkostívzniká z toho, ze jednotlivci i instituce jednajía rozhodují podle zastaralého obrazu sveta, v rozporu s principy oboustrannevýhodnénájemnásmlouvy se svám pHrozeným domovem. Proto se obracíme nejen na intelektualná verejnost, filosofy, politiky a pravnáky, nybrzi na vsechny od-povednéobcany: zadejte uzavrená a dodrzovaná dlouhodobemozne smlouvy se Zemá. Neponecha-li kultura pHrozené evoluci zámerne jistou cast planety, lide nebudou moci vyuěát ramcove biologicky stanovená cas sve druhoveexistence. Shrnutí kapitolý Mlada kulturní evoluce, zazehnutaclovekem, je vedle prirozenekosmickeevo-luce druhyím mořznyím způusobem, jímřz mohou na Zemi vznikat novíeontickíe struktury. Kulturní struktury se vsak vytvírejí pouze tak, ze kulturní evoluce rozbíjí anovře strukturuje přrirozenou pozemskou uspořríadanost. Ubytek jedinecneusporadanosti biosfery, jízclovek evolucneodpovída proto, řze ho kdysi zrodila, ohrořzuje proto řclovřeka i kulturu. Kultura je otevřrenyím nelineaírníím systíemem s vnitřrnííinformacíí, jíířz je kultura duchovní. V obsahu a struktuře duchovní kultury musíme proto hledat nejen přrířciny nynřejřsí ekologickíe krize, níybrřzizpůusob jejího řreřsení. Promena protiprírodní kultury na kulturu biofilní, dlouhodobemoznou, souvisí proto s pochopením systemove povahy kultury, s rozřírením biofilní socio-kulturní informace. Veřrejnost poprvíepotřrebuje vředřet, co je přríroda, kultura, ajakíejemísto kultury v přrírodře. Vzaverecnecasti kapitoly nazvaní Najemní smlouva se Zemí, se formou vyízvy uvaídřejí důuvody pro nezbytnost vyjasneřní lidskíeho vztahu k Zemi. Otázký k zamýslení 1. Jak vznikají kulturní struktury? 2. Procmizí jedinecní prirození usporídanost Zeme? 3. Jak lze zmeřnit systíem s vnitřrní informací? 4. Jakaje roleamísto ekonomiky v prírode? 5. Potřrebujeme Níajemní smlouvuseZemí? 74 Shrnutí Shrnutí Cr lovrek je jedinercnýím biologickýím druhem, jehorz predispozice vedlý k uítorcníe adaptivní strategii a k výtvorení umeleho kulturního prostredí. Negativní uírcinek lidskíe aktivitý na prrírodní antropocentrickíe tradice ignoruje a prrehlírzí roli prírodý v procesu utvárení cloveka. Prace formovala nýnejrího cloveka i kulturu, zemedelství a prumýslová práce dávalý lidskemu zivotu rád, dustoj-nost a smýsl. Historický vzniklapotreba cloveka pracovat nezaniká anis rozvojem informarcníích technologiíí. Nedobrovolnía ztraíta príacejevnarsííkulturre stresovou rzivotníísituacíí. Dlouhodobía ztríata príace vývolíavaí patologickíe sýmptomý jak v rovinreje-dince, tak v roviner spolercnosti. Nezamrestnanost postihuje na trhu príace více rizikove skupiný lidí. Spolu se starnutím populace se zvýsuje dulezitost zaclenujícího trhu prace a sýstemusocialní ochraný. Je treba klast duraz na prrípravu ke ztríatrepríace, na výícvik k tvorrivíemu zvlaídíaní neprrízní atrerzkostí, na posilovaíní trvalíeho uísilí jedince o rozvoj vlastních schopností i osobního rustu. Váchova k nezamestnanosti se stavasoucastí prípravý na profesní dríahu a kariíerní vzestup. Zdraví je nejsilnrejrsí devizou na trhu praíce. Pracovní stres je prrírcinou zdravotních potírá, ovlivruje pracovní vákon. Podpora zdraví na pracovistích je dulezitou soucastí pece o zamestnance. Rust protiprírodní kulturý vývolavá potrebu biofilního vzdelavaní, kterebý zprostrredkovalo pochopení absolutní prioritýrzivota. Abiotickaí technika je ekologický agresivnerjrsí, rcerpía energii z neobnovitelnýích zasob Zeme. Perspektivním zpusobem resení ekologicke krize je technika bi-otickía. Transformace protiprírodní kulturý na kulturu biofilní souvisí s pochopením sýstemove povahý kulturý, s rozrírením biofilní sociokulturní informace. Na-jemní smlouvaseZemíjeapelemprorclovreka, kterýí bezmýrslenkovitresvou nircivou expanzí kulturý kríatí stanovenýí rcas svíedruhovíe existence. Glosar Glosař A abiotičký - neživý adaptače - přizpůsobení, fyziologické procesy nebo žpůsobý chování, ktere žvýsujípravdepodobnost, že organismus přežije a bude se rozmnožovat; evoluCníproces, jímž vžnikátelesný žnak, žpůsob chování, žmeneneprostředí; v sirsím smýslu přižpůsobovaníse živeho nebo kulturního sýstemu mení-cím se podmínkam prostřredí adjustače - proces vpravovanísedo nových životních situací jako specifickýpřípad adaptace; přižpů-sobenísenovým socialním podmínkam pri vstupu do prace, ucení; rožhoduje aktivita subjektu, kterou výnaloží, abý překonal předchožíformý chovaní adrenalin - hormon drene nadledvinek; udržuje krevní tlak, žvýsuje hladinu krevního cukru (žatímco inžulin ji snižuje); k žvýsení jeho hladiný, a tím ke žvýseníkrevního tlaku, dochažípri afektech a stresu agrese - nepratelství, utocnost ci výbojnost v jednanívůci urcitemu objektu, utok na prekážku (osoba, predmet) na ceste k uspokojení potrebý; jsou rožlisovaný ctýři stupne: 1. bež vnejsích projevů, probíha použe v mýšílení, 2. projeví se navenek například nadavkou ci hrubým slovem, 3. destrukce, projevíse bouchnutím dveří, rožbíjením predmetu a jinak, 4. fýžicke napadenídruheosobý agresivita - tendence k ůtocnemu jednanívůci druheosobe ci okolí; u clovekajejejípřícinoů casto frustrace akčeptače -přrijímaní jedince jinou osobou nebo skupinou altruismus - nesobecký charakter mežilidských vžtahů; projevuje se mýslením, cítením a jednaním, ktere bere ohled na ostatní lidi; opak egoismu ambiče - ůsilí o výniknutí a dosazení životních planu ambičiozní -nadmerne ctižadostivý antičipače -predjímaníurátých procesů, jevů nebo dejů, ktere teprve nastanou; predem výtvořena prředstava antropočentrismus -veřdome cři beždeřcřnechapaní cřloveřka jako ustřrední býtosti kosmu, jako mírý vsřech hodnot antropogeneze - studium vžniku a vývoje cloveka jako druhu; žacínažřejme před 15 milioný let vžni-kem hominidů antropologie - veda žabývajícísepůvodem, vývojem, podstatou a žakonitostmi žmiín cloveka jako žřivocřisřneho druhu apatie - pokles nebo uplne výmiženícitoveho žajmuookolí; cřasto prřížnak dusřevních chorob (de-mence, deprese, melancholie a jine), nekdý tež u vežnů, žajatců; v situacíchstresuasilne frustrace apriorní -predžkusenostní, pořadající žkusenost arčhetýp - původní týp, pratýp, pravžor; Jungův termín pro nejstarsíatýpicke žkusenosti lidstva artefakt - lidskývýtvor artifičialní -umelý, žhotovený clovekem asertivita - schopnost prosadit se bež žjevne agresivitý; žaložřena na dostatecřnem sebeveřdomí aspirače - dle K. Lewina ůroven vlastního výkonu, kterou jedinec ocekavana žaklade predchožího výkonů v dane situaci; podle roždílu meži ocekavaným a dosaženým výsledkem posužůje pak svůj výkon jako ůspech ci selhaní; pomer meži ůrovní aspirace a skutecným výkonem je u cloveka relativne konstantní, výssívýkon v jedneoblasti může žvýssit aspiracní hladinu i v jine; ůspech aspiracní ůroven žvýšíůje, neůspech snižuje, lideneůspesnímívají sklon k aspiracím nerealne výsokým nebo krajne nížkým astenie -slabsítelesna, nervova ci dusevní konstituce autobiografie - popis vlastního života autoregulače - schopnost cřloveřka rřídit svevolní jednaní; veřdomeusilí o dosažření stanoveneho cíle; težř prřijetí spolecřenských norem, ktere se pak stanou soucřastí autoregulacřního sýstem jedince axiologie - filosoficka teorie hodnot B biodiverzita - rožmanitost organismů vcetne rožmanitosti ekosýstemů biofilníkultura - kultura životů prející, život respektující a ochranující biografie - životopis, nekdý výůžívan jako psýchologicka metoda žkoumající život uráte osobnosti, studiem deníků, pametí, vžpomínek, osobních setkaní, ůstních výpravení bios -vsechný projevý a formý života v přírode biosfera -latkove, energetický a informacne jednotný ekosýstem Zeme, nedelitelný organismus pla-netarního života, Gaia biotičký - biologický, opak abiotickeho; užívasepri popisu ekosýstemů i kombinovaných sýstemů kulturních biotýp - souhrn ždedenýchažískaných telesných i psýchických žnaků, vlastností, ktere výtvařejí urcřitou charakteristiku, týp C česta zivotní (čýklus života, life span) - historie utvařeníarožvíjení osobnosti v dane generaci, spolecřnosti a eposře; pro psýchologii žřivotnícestýseužřívatežř termín biodromalní psýchologie čýklus zivotní - delení života do vekových stupnů: novoroženectví, kojenectví, předskolnívek, mladsí astarsří sřkolníveřk, puberta, adolescence, mlada, střrední a poždní dospeřlost, starří, senium, dlou-hoveřkost; rožhodující v jednotlivých obdobích je výkon cřloveřka, prožřívanížřivota (smýsl), dýnamika (motivace, žajmý), socialní role a jejížmený (žak, žamestnanec, rodic, důchodce) D dedičnost - všechno existujícía rozvíjejícíse v člověkunazákladě genetického fondu jeho rodičů, přičemž ono dedicne, zapsanevmolekulách DNK, nemusí vystupovat v okamZiku narození, ale v ruzne vzdálenem okamžiku od narození; u cloveka je dedicnost základem duševního rozvoje, ktery je usku-tecřnřovan cestou vychovy degradače osobnosti —hlubsší, vetsinou trvala porucha osobnosti; ztrata socialního cíteení, zeslabení intelektu, pameti, vule, prevladaní pudu, organicke poruchy mozku, tezke psychózy, konecna stadia toxikomanií delikvenče — antisocialní jednaní deprese — dusevní stav charakterizovaný pocity smutku, skleslosti, vnitřního napetí, nerozhodnosti, spolu s utlumem a zpomalením duševních i telesnych procesii, ztratou zajmu a pokleslym sebevedo-mím deprivače —stradaní; nedostatecřne uspokojovanízakladních potrřeb; deprivaci lze deřlit na biologickou — kyslík, voda, teplo, chlad, motorickou — nemozřnost pohybu, smyslovou — pobyt pod vodou, socialní -ztrata socialních kontaktu, psychickou, u nekterych autoru tez citovou — neuspokojení potřeby lasky a jistoty dezintegrače osobnosti — opak integrace, psychologicka porucha celistvosti osobnosti disipače energie — rozptyl energie v systemu, energetickavyzřiva systemu disipativní sýstem (struktura) — slozityotevřeny system vyzivovany energiízvnejsího prostredí disparita — rozdílnost, nerovnost divergenče — opak konvergence, rozbíhaní, odchylení diverzita — rozmanitost, rozruznenost DNK (DNA) — deoxiribonukleova kyselina, nositel geneticke informace druh — zakladní biologicka jednotka klasifikace organismu tvořena populacemi nebo skupinami popu-lacíblízce biologicky příbuznych (pokud se rozmnozujísexualne, ve volnepřírode senavzajem kříží) dýsfunkče — porucha cinnosti nekterych organu nebo systemu E egočentrismus —krajní forma individualismu a egoismu; upoutavaní pozornosti k vlastníosobeř; hysterie; tez Piagetova hypoteza, ze dítee jev ranem veku samo sobe středem egoismus — sobectví, vyhranene uplatnovaní osobních zajmu ekosýstem — funkcní jednotka zivepřírody zahrnujícíi neziveslozky; tj. organismy v urcitem prostředí, ale i fyzikalníprostředí, kterenane plUsobí ekvifinalní strategie — ruzne strategie vedoucíktemuz cíli emergenče — vznik onticky noveho, nahle vynorenínove kvality nebo struktury jsoucna emoče — nejcasteji zastresující pojem pro subjektivnízazitky libosti a nelibosti provazene fyziologickymi změnami, motorickymi projevy (gestikulace, mimika), stavy mensí ci vetsí pohotovosti a zamerenosti (laska, strach, nenavist aj.); lze u nich zjistovat smíír približovaní ci vzdalovaní, intenzitu a cas trvaní; fenomenologie rozlisřuje city, afekty, nalady a vasřneř; tezř deřlenínavysřsří (soucit) a nizřsří (agresivita), na intelektualní, eticke, esteticke, dale na astenicke, stenickeaj. empatie — schopnost vcítit se do pocitu a jednanídruheosoby endorfiný — mozkove peptidy s ucinky podobnymi morfinu; ovlivnujíspanek, neladu, zmíriňují pocity bolesti entropie — opak usporřadanosti, míra neusporřadanosti enzým —slozřita organickalatka bílkovinne povahy katalyzující v organismech chemicke reakce epigennípamet — pamet negeneticka, nezahrnuta v genomu etologie —veřda studujícízřivot zvírřat v jejich prřirozenem prostrředí; zameřrřuje se prředevsřím na studium vrozeneho chovaní, tedy takoveho, kteresenemeřníucřením eukarýontníorganismus— jeho geneticka informace je ulozřena v jadřre bunřky obalenem jadernou membranou; vetsina organismlU je eukaryontních, pouze bakterie a nektere dalssí mikroskopickeformy života patří do skupiny organismu prokaryontních, tj. bez jaderne membrany evoluče — vyvoj, v biologii zmena genetickevybavy populace organismu; procesy, jimiz vznikajía zanikajídruhy; v sirsím smyslu protientropicka aktivita vesmíru i cloveka jako druhu, tj. vyvoj přírody i kultury evoluce kulturní — proces postupneho vyvoje forem zivota od jednoduchych organismu ke stale slozřiteřjsřím, azř kcřloveřku expanze — nasilnerozsiřovaní uzemí, vlivu apod.; rozpínavost expličitní — opak implicitního, vyslovny, přímo vyjadřeny, formulovany F fenotýp — pozorovatelne znaky organismu, individualní varianta realizace jeho genotypu fluktuače — odchylka, kolísaní hodnoty nejakeveliciny kolem rovnovazne polohy fosilní — zkamenely, zachovanyz davne geologicke minulosti, tj. obvykle stary 10 000 a více let frustrače — psychicky stav vyvolanyprřekazřkou na cesteř kcíli, respektive ohrozření, oddalení nebo znemoznení uspokojit urcitou potrebu; prekazka muze byt vnesjésí, tj. fyzicka nebo zplUsobena jednaním jine osoby, anebo vnitrní, tj. stydlivost, plachost, pocity viny, vycitky svedomí a jine; odolnost na frustrac-níí situace je rozdíílnaí fýlogeneze — vznik a vyvoj urciteho kmene, rodu ci druhu, v psychologii psychicke zmeny, ktere jsou vazany na vyvoj cloveka jako druhu a lidské kultury fýziologie — nauka o zivotních pochodech organismu Glosar G gen - termín zavedený Johannsenem r. 1909 jako dědičný faktor; jednotka genetické informace buňky (organismu) pro určitý znak genetika -vedaodedičnosti geneze - vznik, zrod, stvorení genom - souhrn geneticke informace ziveho systemu, genový obsah chromozomu genotýp - individualní varianta geneticke informace jedince geocentrizmus -nazor, kterýpovazuje (mylne) Zemi za (nehybný) stred vesmíru gnoseologie - filosoficka teorie poznaní H homeostaza - pojem pro oznacenívnitřního, relativne stabilního rovnovazneho stavu, tendence organismu stav rovnovahy pri jeho naruseníaktivne vyrovnat vznikem potreby (hlad, zízen, spanek, teplo a jine) hominid - odvozeno z nazvu rodu primatu Homindae a týkasevsech druhiů spadajících do teto klasifikace - Homo sapiens je jediným zijícím zastupcem hominizace - polidstení; proces tělesných a socialních zmen od primatiů k cloveku; postupná zmeny hrudníku a dolních koncřetin, panve a dolních koncřetin, ruký a lebký Homo erectus - cřloveřk vzprřímený Homo habilis - clovek zrucný Homo sapiens - clovek rozumný hormoný - ucinnelatky zlaz s vnitřnísekrecí, ktere řídí cinnost tělních organu, srdce, hypofýzy, centralní nervovej soustavy (CNS) hýpothalamus - spodní cast mezimozku s funkcí nervovou a hormonální CH chromozom -vlaknita struktura nesoucí jaderne geny organismu; sestava chromozomu je pocetne itvarove stala pro daný druh organismu I image - souhrn dynamických postoju, představ, ocekavaní, zamerných dojmu amínenío urcite osobe (například kandidát na prezidenta), predmetu, zbozí, znacce apod.; je výsledkem zamerneho implicitní - opak explicitního, výslovne nevyjadrený, zamlcený, neformulovaný imprinting -zvlastnídruh uceníprokazanýna zvířatech (hmyz, ryby, ptaci), kdy jedinec behem raneho období zivota získavazakladní informace a vzorce chovanípro svuj dalssí zivot; u cloveka se předpokla- daí , zře k imprintaci dochaí zííveveřku kojence a batolete integrita - celistvost, neporusenost vsech struktur a funkcí osobnosti intelekt - soubor rozumových schopností cloveka, vyvíjíse v závislosti na vzajemných vztazích vrozených vloh a zřivotních podmínek, ve kterých se vlohý uskutecřnřují, rozvíjejí nebo potlacřují; jeho urovenř se projevuje nejlepe pri samostatnem resenínových problemu; jednotliveslozky: zasoba vedomostía zkuseností, logicka pamet,chapavost, soudnost, slovní pohotovost, zvídavost, iniciativa, fantazie inteligence - schopnost ucit se ze zkusenosti, schopnost prizpusobit se, reésit noveproblemy, orientovat se v nových situacíchnazaklade urcovaní podstatných souvislostí a vztahu intence - dle fenomenologicke skoly je intence, zamerenost, povazovana za podstatný znak psychických procesii; jsou vzdy zamorený, vztahujísenanejakýidealní nebo skutecnýpredmet interakce -vzajemneaktivnípusobení, ovlivnovaní jedincu, skupin a prostredí; jeden subjekt svým jednaním vyvolava zmenu v druhem subjektu, v socialní interakci prostřednictvím chovaní, jednaní, rřecři a mimiký interpersonalní - mezilidský introverze -zameřenost osobnosti do vlastníhonitra,na sebe sama, nasvuj vnitřnísvešt, prožitky, city amýsřlenký; v patologickemírře ztrata kontaktu s realitou izomorfní -tvaroveř shodný, odpovídající tvarem, strukturou izotropní - shodnývevsřech mozřných smeřrech J Ja (ego, self) - souhrn osobní zkusenosti; organizovaný, integrovaný celek duševního zivota jednaní-zamernechovanízalozenena urcite motivaci, menící dosavadnístav ci situaci K kognitivní -poznavací, tezř vnímající, hodnotící komparace -srovnaní, porovnaní kompatibilní-vzajemne sesnasející, slucitelný konstitutivní - podstatný, zakladní pro vytvařenístruk-turý kontemplativní -rozjímavý, hloubavý kortikoidý -aktivní steroidý výlucřovanedrření nadledvin kreativní -tvorřivý L labilita - nevývaženost, nestalost, kolísavost lapidarní - strunný, usecnýa přitom výstižný, presný latence - skrýtýpriubŕéh nekterých deéjU bež vnejsích přížnaku (chemických, fýžiologických, fýžikalních a jiných); skrýtost, utajenost lokomoce - aktivní pohýb organižmu ž místa na místo M maladaptace - nepřižpůsobivost; selhavaní organismu výtvařet si behem ontogeneže ucinne interakce sprostrředím; marginalizace - mene výžnamný, podružný, neduležitý mentalní - psýchický metabolismus -latkovapremena, složitý pochod řížený endokrinologický, tžn. prostřednictvím enžýmů a hormonu, jímž se potrava mení na jednoduchelatký, ktere jsou vstřebavaný a rožvadený po celem teřle metateorie - teorie o teorii morfologie - nauka o tvarových vlastnostech rostlin, živocichu a cloveka motiv - pohnutka, přícina cinnosti, jednaní cloveka, žameřene na uspokojeníurcite potrebý; motiv maa) cíl a smer, b) intenžitu, c) trvalost; pramení ž podnetu vnitřních, vedomých, beždecných, podveřdomých, a nebo vneřjsřích; mavýžnamnou ulohu prři emocřní, mýsřlenkove a fantažijní cřinnosti cřloveřka motivace - pohnutka k jednaní mutace -žmena geneticke informace N naturalizace -žprřírodneřní neuron - nervovabunka, žakladní anatomickaafunkcní jednotka nervoveho sýstemu; skladase ž teela buiňký, ž kratsích výbíéžku - dendritu, a delsích výbíéžku - neuritu nika - objevenínove oblasti uvnitř dosavadního životního prostoru, v níž nejaký druh nebo rasa naleža lepsí výhlídký na existenci nomad -kocovný pastevec, popr. lovec stehujícíse sestadem podle rocního obdobínanužnamísta noradrenalin - hormon produkovanýdřrení nadledvin O ofenzivní -utocřný ontický -týkajícíse býtí, realneho sveta ontogeneze - individualnívývoj pocřínaje opložením vajícřka ažř do smrti jedince; v psýchologii proces psýchickeho vývoje cřloveřka ontologie - filosoficka teorie býtí, filosofický koncept sveta ontotvorný - výtvařrejícínove onticke strukturý osobnost - nejcasteji je definovana jako celek dussevního života cloveka; nejvlastnejsím žnakem osobnosti je její jedinecnost, výlucnost, odlisnostod vsech jiných osobností; stejnee jako neexistují dva totožní jedinci s totožným papilarními liniemi na prstech, je tomu tak i s osobností; každý projev osobnosti matri složký: a) schopnostní, žkussenostní ci dovednostní, tžn. jak dobrýje výkon, b) dýnamickou, žahrnující motivaci, žajmý a charakter (proc delato, codela), c) temperamentovou, tj. jakým žpusobem činnost provadí, jak ji prožříva P paradigma - obecný vžor, týp, koncept, žpusob mýslení parasýmpatikus - cast autonomního nervstva pridruženak nekterým možkovým a mísním nervum voblastikrřížřove parcialní — dílccí, castecný patogenní - chorobný patologie - vední disciplína, kterase žabýva odchýlnými, nenormalními životními pochodý a jevý; je dělena na rostlinnou, živocisnou a lidskou percepce -vnímaní porucha dussevní (psýchicka) -žmena některých psýchických procesu projevujícísevchovaní a prosívaní cloveka a žnesnadnující jeho interakci se socialním okolím postindustrialní -faže vývoje technicke společnosti po prumýslove revoluci, nekdý tež tretí civiližacní vlna, technotronní spolecřnost, informacřní spolecřnost postnatalní - po narožení postoj - sklon ustaleným žpusobem reagovat na predmetý, osobý, situace a na sebe sama; postoje jsou soucastí osobnosti, souvisí se skloný a žajmý osobnosti, predurcují požnan ía chapaní, mýslení acítení; vedomosti, dovednosti a postoje se žískavajív prubehu života, predevsím vždelavaním a sřirsřími socialními vlivý, jako je verřejnemíneřní, socialní kontaktý a jine pragmatický -veřcný, žameřřrenýnaefektaužřitecřnost primat - nejvýssí rad savcu, představující vrchol vývoje živocichu, do nehož clovek žaradil i sebe Glosar psychogěnní - to, co vzniká z psychických podnětů psychosomatika - zkoůmátělěsně poruchy, nemoci psychogěnního původů; Zálůděcní á dvánáctěr-níkověvřědy, vyráZky, poruchy trávění ápod. psychotěrapiě -lěcěnídůSěvních chorob á hránicních stávů psychologickymi prostrědky, tj. slověm, gěstěm, mimikoů, mlcěním, přípádně ůprávoů prostřědí R racionalní -zálozěny ná rozůmů, rozůmovy rěcěntní -nynějsí, soůdoby rěcěpcě -přěvzětí, příjěm podnětů, informácě smyslovym orgáněm rěcěptory - něrvovábůnká něbo jějich skůpiná tvořící smyslovyorgán rěcěsivní - ůstůpůjící rědundancě - nádbytěcnost rěflěx - odpověd orgánismů ná vnějsí něbo vnitřní podnět rělaxacě -ůvolněnísválověho á důsěvního nápětí, nůtně zvlástě tám, kdě k nápětí docházív důslědků psychickěho oněmocněřní rolě -přědpokládányzpůsob chování jědincě v ůrcitěsociální sitůáci, pro ktěroů jě dáná konkrětní spolěcřěnská normá S sěběhodnocění -věřdoměprozřívánívlástnísociální pozicě sěběocěnění- hodnotá, jákoů jědiněc přisůzůjě sám sobě; vysokě, nízkě, něůroticky kolísájící, nějistě, ámbiválěntní; vyvíjísěprostřrědnictvím hodnocění, ktěrědítěřti poskytůjí rodicřě á dálsříklícřově osobnosti („zvládněs to" x „půst,nácosáhněs, to zkázís") sěběpojětí -přědstává sěbě sámá, ják jědiněc vidísám sěbě sěběrěalizacě - náplnění, rozvoj schopností clověká sěběvědomí -vědomívlástní cěny, kválit á schopnostíá vírá v ně á v bůdoůcívykony; krájní polohy -nízkě á nádměrně sěběvědomí cástě ů něůroz, děprěsí sělěkcě - volbá, vyběr sěmanticky -vyznámovy schopnosti - soůbor prědpokládů nůtnych k ůspěsněmů vykonáváníůrcitych číinností, dovědností singularita - jědiněcnost, vyjiměcnost, pocátěcní bod nůlověho objěmů věsmírů, v němz něplátily normální fyzikálnízákonitosti sociobiologiě -novávěřdní disciplíná, ktěrá spojůjě prřístůpy ěvolůcřní biologiě sě sociologií sociokulturní -sociálněř kůltůrní soma -těřlo stěrěoskopicky -jěvícísě prostorově, plásticky, vyvolávájícízrákovyprostorovyvjěm submisivita - těnděncě jědincě podrřizovát sě, něchát sě věst, ovládát; jdě o kontinůům ná sřkálě do- mináncě - sůbmisě á hodnocěnítěto vlástnosti závisíná ůmístění ná ůvěděně sskálě; můzě soůvisět s nědostátěcřnym sěběvěřdomím á tákěsáktůálnízřivotní sitůácí sukcěsě - postůpnázměřná v cřásověnáslědnosti sympatikus - cřást áůtonomního něrvstvá rřídícíůkony ůtrob synapsě -místá, ná ktěrych sě vzrůchy přrěváděřjí z jědnoho něrvověho vlákná ná drůhě T taxonomicka - klásifikácní těritorialní -ůzěmní transvěrzalní -přícny U urověiň adaptační - rělátivní ůrověn přizpůsobění, podlě níz clověk hodnotívnějsí vlivy i vnitrnístávy jáko lěpsí, horsí něbo stějně, působínáně, á tím záchovávárovnovázny stáv, homěostázů urověň aspirační - odhád vykonů vě známěm ůkolů (K. Lěwin); sírěji snáhá clověká o dosázění vy-sokych zivotních hodnot (vzdělání) á zivotní ůrovně (májětěk) áj; lzě poměrně přěsně zjistovát psychologickymi mětodámi; pro dobryvykon jě nějvyhodnějsíáspirácě mírně vyssíněz skůtěcně dosáhovány vykon; nízkáůrověnř jě děmotivůjící, vysoká vědě k sělhávání; vzděřláníjěprřipisován pozitivní vliv ná áspirácřníůrověnř V věgětativníněrvovy systěm - řídí ůtrobníorgány vcětně něrvstvá áůtonomního prácůjícího nězávislě ná vůli á ovládájícího vnitřníorgány, cěvy, zlázy á hládkěsválstvo; dělí sě ná systěm sympáticky s ůcinnoů látkoů ádrěnáliněm á systěm párásympáticky s ácětylcholiněm, s návzájěm opácnymi ůcinky, náprř. zrychlováí níím á zpomálováí níím cřinnosti srdcě W workaholik - člověk závislýna práci jako jiní na alkoholu, člověk, který nahradil svuj osobní život prací; cítísenavrcholuprostřednictvím svěprace; prací si zvýSuje hladinu adrenalinu, ma pocit, že jeho možnosti neznají hranic Z zajem - schopnost trvalejsího zamierení, soustředenína urcitou cinnost, s výrazným emocním doprovodem; stimuluje mýslení, pamet,vuli a jine psýchicke procesý; lidesesvými zajmý výrazni lisí, a to nejen jejich zameřrřením, ale i trvalostí, hloubkou, sřířrkou, intenzitou a hodnotou; výpovídají mnohe o osobnosti a zřivotnídraze cřloveřka zaliba - výhranený, dlouhodobý, cinorodýzajem přinasející radost a uspokojení, ktere se zvýšíují suspeřchý zralost psychická - uroven dusevních funkcíbezne dosahovana kolem 20 let veku, charakterizo-vana rozvinutým rozumovým vývojem, výhraneřnými zajmý a nazorý, sebeveřdomím, sebejistotou a sebeuctou, citovou stabilitou a samostatností v rozhodovaní, prřipravenostíprřebírat odpoveřdnost zralost socialní - společenskými normami vý^adovanamíra socializace projevující se postoji viůci socialnímu prostrředí Z zzlazy s vnitřní sekrecí (endokrinní) -výmesují latký (hormoný) přímo do krve nebo mízý (nadledvinký, hýpofýza, slinivka, zlazý pohlavní) Glosář Rejstrík Rejstřík A antropocentricka tradice, 14 B biofilní rekonstrukce skolnívýchový, 55 skola, 56 výchova, 55 vzdeřlavaní, 52 biosfera, 58, 67 C civilizacřní vlna, 17 D davký socialnípecře, 22 dezintegrace osobnosti, 22 E efektivní osobní strategie, 31 ekologickakrize, 60 ekologickanikazřivota, 66 ekologický ohrozřenakultura,52 ekonomickýmst, 18 ekosýstemovezmený, 15 entropie, 67 evolucřneř ontologický koncept kulturý, 58 evoluce kulturní, 60 přrirozena, 60 expanze kulturý, 68 F financnístradaní, 25 flexibilita prace, 33 G globalníbiosfera, 71 globalní nadnarodní kapital, 17 CH chronickýunavový sýndrom, 45 I informace geneticka, 70 neuronalní, 70 K klasicka řremeslnaprace, 16 kognitivníslozřka lidske psýchiký, 70 konstitutivní aktivita prřírodý, 14 konstruktivní adaptivní strategie, 23 konzervativní genom cřloveřka, 34 konzervativní lidský genom, 17 konzumnízpusob zivota, 36 kultivace cřloveřka, 66 kultura, 14, 68 duchovní, 68 materialní, 68 kulturní genom, 69 kulturní sýstem, 69 kvalita zřivota, 24 L lidska aktivita, 14 kultura, 66 ontogeneze, 14, 17, 54 lidský genom, 54 M manaZerskýstres, 45 mladí nezamestnaní, 34 N nadnarodní kapitai, 35 neurotické potíZe, 27 nezaměstnanost, 22 dlouhodoba, 22 muZe, 24 Zený, 24 O ofenzivní adaptivní strategie, 14 onticka struktura, 70 opora emoCní, 26 socialní, 26 osobní audit, 32 outplacement, 32 outplacementovýprogram, 32 P pastevectví, 15 patologický sýmptom, 22 podnikový intervenCníprogram, 46 postindustrialní(informaCní) faze, 59 pozitivní ekologickazmena, 52 prace, 17 ruCní, 16 strojova, 16 pravnívedomí, 31 pracovní dovednosti, 19 navýký, 19 profesní rigidita, 26 promený kvalifikace, 34 protipřírodnost techniký, 60 prumýsl, 16 pmmýslova epocha, 16 prřííroda, 14, 66 přestavba výchový a vzdelaní, 54 přrirozena aktivita, 14 přrirozený ekosýstem, 54 psýchologický intervencřníprogram, 30 psýchosomaticke onemocneřní, 32 R rekvalifikacníprogram, 25 revoluce neoliticka, 61 pmmýslova, 62 rizikova skupina, 29 rodina, 24, 28 S sebeucta, 27 sít socialních vztahu, 24 socialneř patologickejevý, 29 socialníutlak cřloveřka, 16 sociokulturní marginalizace prace, 33 sociokulturní poznaní, 70 sociokulturnípromeřna, 17 stigmata, 28 stres, 42 sýndrom výhorření, 45 T technika abiotická, 58 biotická, 58 technizace života, 56 technosfera, 58 TofflerUv koncept, 17 trh prace, 32 třída deklasovaných, 30 tvořivost kulturý, 71 U urbanizace zřivota, 56 ú Usporna životní strategie, 32 w work related stress, 42 workoholismus, 45 Z zdraví, 41 zemeřdeřlství, 15 zkusřenost pracovní, 31 zřivotní, 31 znovuzameřstnaný, 28 zvýsovaní kvalifikace, 24 Ž zřivotní perspektiva, 26 životnízpUsob lidí, 59 Rejstřík Literatura Literatura KapitoIa 1 [1] šmajs, J.: Filosofie psaní kurzívou. 1. vyd. Brno, Doplnek 2003 KapitoIa 2 [2] Buchtová, B.:Vávoj a analáza psychologickách vázkumůne-zámestnanosti. Československa psychologie, 38, 1994, 2, str. 119-130 [3] Buchtová, B.:Sociální psychologie nezaměstnanosti. In: Várost, J., Slameník, I. (eds.). Aplikovaní socialnípsychologie II.: Človek v sociílním kontextu, Praha, Grada 2000, str. 81-108. [4] Buchtová, B.: Kvalita zivota dlouhodobe nezamestnanách. In. Buch-tovía, B. (ed.). Psychologie a nezamČestnanost. ZkuČsenosti a praxe,Sborník referaítúu z meziníarodní konference, 24.6.2004, Brno, ESF MU 2004 KapitoIa S [5] Buchtová, B.: Clovek-psychosomatickí bytost. K problemu lidske sebereflexe . 3. vyd. Brno, ESF MU 2001, 233 s., ISBN 80-210-2730-4 [6] Buchtová, B.: Psychologie pro ekonomy. 1. vyd. Brno, ESF MU 2004, 226 s. ISBN 80-210-3396-7 [7] KRivohlavY, J.: Psychologie zdraví. 1. vyd. Praha, Portál 2001, 280 s. ISBN 80-7178-551-2 [8] Mayerová, M.: Stres, motivace a víkonnost. 1.vyd. Praha,Grada Publishing 1997, 131 s. ISBN 80-7169-425-8 [9] NeSpor, K.: Zavislost na praci. 1. vyd. Praha, Grada Publishing 1999, 143 s. ISBN 80-7169-764-8 [10] PraSko, J., PraSkovÁ, H.: Asertivitou proti stresu.1. vyd.Praha, Grada Publishing 1996, 180 s. ISBN 80-7169-334-0 [11] SchreiberovÁ, G., van Bergen, U.: Chronickí ínavovy syndrom.1. vyd. Praha, Kniězní klub 1997, 121 s. ISBN 80-7176-538-4 [12] šmajs, J.: Lidska fylogeneze a ontogeneze .In Buchtová, B. Psychologie pro ekonomy. 1. vyd. Brno, ESF MU 2004, str. 14-30 [13] šmajs, J.: Ohrozenakultura. 1. vydání Praha, Hynek 1997, 105 s. ISBN 80-85436-38-8 [14] BezecnY, R.:Pracovní prostredí vcera a dnes. Moderní řízení, 2004, roě. XXXIX., ěc. 12, s. 61. ISSN 0026-8720 [15] LukeS, M., ZdaRilovÁ, E.:Zdraví jako faktor podnikatelskeho ůspechu. Psychologie v ekonomickíepraxi, 2004, roěc. 39, ěc. 1-2, s. 51-63 [16] Stanley, L.: Syndrom vyhoření - noční můra manažera. Moderní řízení, 2004, roč. XXXIX, č. 7, s. 57. ISSN 0026-8720 [17] Thornton, P.B.:Trojúhelník manažerského stresů. Moderní řízení, 2004, roč. XXXIX , č. 7, s. 53-55. ISSN 0026-8720 [18] kol. autoru:Zdraví manažerůve svetle průžkůmů. Moderní řízení, 2004, roč. XXXIX , č. 7, s. 52. ISSN 0026-8720 [19] Petrová, H.: Management časů a vyvúženost pračovníhoaosobního života topmanažerů. Personál, 2003, roč. IX., č. 9, s. 5. ISSN 1213-8878 [20] Portal Bezpečnosti a očhrany ždraví pri príči (BOZP) www.bozpinfo.cz [21] Tretí Nextra eEůrope Report: Stůdie ůplatnení flexibilníčh pračovníčh postůpův evropskýčh firmačh a vžtah k moderním tečhnologiím, Nextra, 2001. Dokůment dostůpní na http: //newweb2od.nextra. cz/prezentace/studie_eEurope. doc, 10. 5. 2005 [22] Dloůhodobí program žlepsovaní zdravotního stavů obyvatelstva CR -Zdraví pro vsečhny v 21. století, Stítní zdravotní ůstav, 2002. Dokůment dostůpní na http://www.szu.cz/Zdravi21/Cili.rtf, 10. 5. 2005 [23] TretíEvropska stůdie pračovníčh podmínek 2000. Eůropean Foůndation for the Improvement of Living and Working Conditions 2000. Lůxemboůrg, 2001. Dokůment dostůpní na http://www.eurofound.ie/publications/EF0121.htm, 10. 5. 2005 [24] Eůropean Agenčy for Safety and Health at Work: Fačt-sheet no. 22, 22. 5. 2002, dokůment dostůpnyí na: http://agency.osha.eu.int/publications/factsheets/22/en/ index.htm, 10. 5. 2005 [25] Eůropean Agenčy for Safety and Health at Work. http://agency.osha.eu.int [26] Uceníje skryte bohatství. Zprava Mezinarodní komise UNESCO Vzdelívaní pro 21. století. Praha: Pedagogicka fakulta UK, 1997. Kapitola 4 [27] Cejpek, J.:Soůčasnevúvojove trendy ve vždelím'. Životné 'prostredie, Bratislava, 2005, roč. XXXIX, č. 1, s. 13-16 Kapitola 5 [28] Šmajs, J.: Fenomén technika. Rukopis monografie. Praha, Slon 2005 Kapitola 6 [29] šmajs, J.: Filosofie psanákurzívou.1.vyd. Brno, Doplnek 2003 Kooperativa POJIŠŤOVNA A. S. Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta Centrum distančního a celoživotního vzdělávání Rozvoj manažerských dovedností I. část Distanční studijní opora Doc. PhDr. Božena Buchtová, CSc. prof. PhDr. Ing. Josef Šmajs, CSc. Ing. Viktor Kulhavý Vydala Masarykova univerzita v Brně roku 2005 Technický redaktor: Martin Vlasák Metodická spolupráce: Doc. Ing. Ivan Hálek, CSc. 1. vydání, 2005 náklad 200 výtisků AA - 4,60 VA - 4,75 91 stran Tisk: Tiskárna BonnyPress, Heinrichova 16, Brno 602 00 Pořadové číslo 4246/ESF-33/05-17/99 ISBN 80-210-3858-6 Tato publikace neprošla redakční ani jazykovou úpravou v redakci vydavatele.