Tvar oahh má také význam českého sám (samotný), např. H ociánvcb flÓMa oahh (oflná). — Zůstanu doma sám (sama).
Po číslovce oflHH (i u víceslovných číslovek) stojí podstatné jméno v 1. pádě: ímá/ma-ri. oahh ynemÍK, cópoK oflHá iHKÓJia, rpún-
naTL 0«hó okhó.
ČÍSLOVKY ABA, ABE,ÔBA, OBE
Pád	Mužský a strední rod	Ženský rod
1. 2. 3. 4. 6. 7.	«Ba, Ó6a (yMÓGiíHKa, ciÓBa) HByX, 06ÓHX (yMéÔHHKOB, mob) flByM, 06ÓHM (yiÓGllHKaM, CJIOBáM) flBa, Ó6a (yiéěnHKa, cjTÓBa) AByx, o6óhx (yieiíHKÓB) (o) flByx, oGóhx (yiéônHKax, c.ioBáx) JTBVMH, 06ÓHMH (yHéÔHHKaMH, C.'IOBáMH)	íIBe, Ó6e (umírá) flByx, oôénx (KHHr) AByM, oSéhm (KHJíraM) «Be, Ó6e (KHHrn) ÄByx, oôénx (yieiuíu) (0) /iByx, oôénx (Kiuírax) flByMH, OÔéHMH (KHííraMH)
ČÍSLOVKY TPH, HETblPE
1. p.
2. p.
3. p.
4. p.
6. p.
7. p.
Tpn, MeTÚpe (yiéGiíHKa, cjiÓBa, uikójim) Tpéx, 'leTupéx (yiéÔHHKOB, cjiob, uikoji)
TpéM, HOTl.ippM (yMÉSlIHKaM, cjiobúm, UIKÓjiaM)
Tpn, lieTÚpe (yie6nnKa, cjiÓBa, uikójim)
Tpéx, TCTi.ipéx (ylienHKÓB, yneHiíu)
(o) Tpéx, noTbipěx (yqéôiíHKax, c.noBáx, uiKÓJiax)
TpeMfí, 'ICTijpbMlí (ynéÔHHKaMH, CJIOBálMH, IUKÓjiaMH)
Poznámky:
1. Po číslovkách flBa (flBe), Ó6a (óôe), Tpn, qeTbipe stojí podstatné jméno ve 2. pádě jednotného čísla: ABa (06a) cjioBapn, MécTa; flse (óf5e) (báôpiiKn; Tpn, leTbipe saBÓ^a, uikójim, :i;umiiui. Totéž platí u číslovek víceslovných, které mají na konci ABa, Tpn, neTÚpe: ABáflyaTL MeTÚpe uejioBéna, cto TpÓAUaTb ABa CTOJiá. V ostatních pádech je skloňování pravidelné: c AByMH cjioBapnMH, b ABafliiaTH HeTbipěx mKÓjiax.
Výjimka: Ve 4. pádě spojení složených číslovek s životnými podst.
jmény je stejný tvar jako v 1. pádě, např.: fl BÚmy fluáfl-n,aTi> Tpn MájibUHKa. (Avšak: fí BHH<y Tpěx MájibMHKOB.)
2. Přídavné jméno při podstatném jménu mužského a středního rodu má tvar 2. pádu množného čísla: ABa iióbmx3aBÓAa (3AáHHH). Při podstatném jménu ženského rodu bývá přídavné jméno ve tvaru 1. pádu množného čísla, např. neTbipe HHTepécHbie khhth, ale může mít i tvar 2. pádu množného čísla (zvláště při podstatném jménu s pohyblivým přízvukem), např. Tpn bhcókhx ropu.
ČÍSLOVKY IIHTb, nflTHÁflUATb, IlflTbflECHT
ithtí* nflTií
nHTH nflTb
(o) nHTH nHTbK)
nnTHajiuaTb nnTiiájma™ naTnájma™ nnTHájiuaTb (o) nnTHáauaTH nHTHáauaTbio
ntiTb,necHT naTHflecHTH
nHTHJjeCHTH IIHTbAeCHT (O) nHTHfleCHTH
nHTbiÓjjeCHTbIO
Poznámky:
1. Podle nHTb se skloňují číslovky mecTb až AécnTb, AfláAiJaTb, TpÓAiraTb.
2. Podle njiTHáAuaTb se skloňují číslovky OAHHHaAuaTb až aěbht-HáAUaTb.
3. Podle naTbAecHT se skloňují číslovky inecTbAecHT až BÓceMb-AecHT.
4. Přívlastky nocjiéAHne, népBwe, KájKAwe, bth, Bce stojící před číslovkovým spojením mají na rozdíl od češtiny zpravidla tvar 1. pádu množného čísla, např. prvních pět týdnů — népBwe nHTb HeAéíib, posledních deset dnů — nocnéAniie AécHTb AHeií, každých deset minut — KáHíAwe AécuTb MHHýT, všech patnáct žáků — Bce nHTHáAUaTb yneHHKÓB, těchto pět případů — á™ nHTb cjiýqaeB.
58
59
Pozn. Ruská grafika zakrývá podobu některých základů, a proto ji na značujeme psaním jako oCoj-/o6ej- apod.
347 Mluvnické významy číslovek
Pokud jsou číslovky ohebné, vyjadřují svými tvary podle své skladebné úlohy veskrze pád, přičemž tvarově je zvlášť zdůrazněn rozdíl mezi 1. a 4. pádem a pády ostatními; jen toto rozlišení pádů nacházíme v dvoutvarových deklinačních soustavách číslovek (iiBe TeTpáflti, flByx Terpáfleň...; xpéxnů sbohók, xpéxbero 3BOHKa... j xpóe oiikób, Tpěx ohkób...; nojiTopá ivréxpa, nojiýxopa MéxpoB).
Rod, číslo (a také pád) vyjadřují číslovky adjektivní (řadové) jako prostředek shody; základní číslovka oahh se zájmenným skloňováním má sice také tvary množné, ty však nejsou (mimo spojení s podstatnými jmény pomnožnými) povahy číslovkové (ve spojení s podstatnými jmény pomnožnými nemají tvary OflHH, -hx... význam množný). Ve shodě s počítaným předmětem rod a pád vyjadřují číslovky ^Ba/jme, Ó6a/ó6e, nojrropá/iiojiTopbi.
Číslovky Tbicjiua, mhjijihóh, MHJijniápfl jsou substantiva, avšak substantívni kategorie rodu a čísla si plně zachovávají jen v užití, jež je přiřazuje k podstatným jménům číselným; číslovka Tbicaia má pak v tomto substantivním užití tvary 7. pádu TÚcfíH&Ř /-eio jako měkký vzor ženský, jinak, jako číslovka, má v 7. pádě tvar ve srovnání s ostatním paradigmatem odchylný: tlichhmo (jako raiTbió, HHTbióflecHTbio).
Pokud jsou tedy koncovky číslovek základních nebo hromadných tvarem buď jednotné (např. naxb, -u...) nebo množné (např. flByx, jinyM...; abócth, flByxcÓT, jmyMCTáM...), nejsou jednotné nebo množné významem (nevyjadřují číslo jednotné nebo množné); tvary cot, c t a m ..., thchíh, thchh, t h c h h a m ... samostatně neexistují, alespoň ne jako číslovky (v. výše o podstatných jménech číselných). Zvláštní vztah ke kategorii čísla u substantiv mají také tvary 2. pádu jedn. čísla počítaného předmětu (lerápc crojiá, Tpn cecTpbi).
Rozlišování kategorie životnosti a neživotnosti je v číslovkových vazbách (ať již je počítaný předmět vyjádřen nebo jde o užití eliptické) značně omezeno. Pravidelně je životnost a neživotnosť rozlišena jen u číslovky ofliÍH. U číslovek flBa/flBe, Ó6a/ó6e, flBÓe, Tpn, Tpóc, HCTb'ipe, Hémepo, nnxepo, inécxepo... má číslovková vazba vždy tvar životný (4. pád se rovná 2. pádu) jen se jmény označujícími osoby (a Bcxpéimi hcxh-pěx miouépoB); se jmény označujícími zvířata tvary číslovkové
vazby kolísají (yBHflejin flBa bojuí /flByx bojiób, xpn .nómaflH / Tpěx jioinafléii, MOTÚpe híhbóxhhx / lexbípěx híhbóthhx). Srov. o tom též II § 228. Jako neživotné se chovají vazby s uvedenými číslovkami tehdy, jsou-li posledním členem složené víceslovné číslovky (H npo3K3aMenoBáji cópoií flBa CTyném-a. — Mbi npnrjiacHjiH nnTbflecHT nerápe (ÍH3KyjibTýpHHHbi). Tvary životné mají také číslovky flBécrn, TpócTa, HCTbipecTa (flByxcóx, xpěxcóx, iicxbípěxcóx), tvary neživotné mají vazby se všemi ostatními číslovkami (o číslovkách neurčitých v. § 355).
číslovky podle významu a jejich tvary 1. Číslovky základní
Číslovky základní (KOJiúuecmeeimue uucjiúmejibHbie) označují po- 343 čet nebo množství předmětů či osob (odpovídají na otázku kolik? — CKÓJibKO?). Mluvnicky se vyznačují tím, že nemají mluvnický rod (vyjma ofliÍH, flBa, Ó6a a nonxopá), nemají tvary množného čísla (o číslovkách OfliÍH, xbicfl^a, mhjijihóh a MHJijinápfl viz výše), nemohou být určovány přídavným jménem. Většinou mají substantívni skloňování (kromě číslovek ofltín, flBa, xpn, Hoxbipe, 06a).
Ruština má dohromady jen 40 jednoslovných základních číslovek (poncchávámc-li stranou 06a, v. § 353, a nonxopá, v. § 362); jejich spojováním lze vyjádřit jakékoli číslo z nekonečné řady:
1	OflHH,  Oflllá,  OflHÓ, OflHH	16	mecTiiáflnaTb
2	flBa, flBe	17	ceMiiáfluaTb
3	Tpn	18	BoceMiiáfliiaTb
4	HeTbipe	19	fleBHTiiáfliiaTb
5	nHTb	20	flBáfliiaTb
6	inecTh	(21	flBáfliiaTb ofliíii...)
7	ceMb	30	TpiíflUaTb
8	BÓCeMb	40	CÓpOK
9	fléBHTb	50	imxbflecíÍT
10	fléCHXb	60	mecTbflecHT
11	oflHHiiafluaTb	70	céMbfleCHT
12	flBenáfliiaTb	80	BÓceMbfleCHT
13	TpHHáflliaTb	90	fleBHHÓCTO
14	HeTbipnaflriaTb	100	CTO
15	nHTiiáfluaTb	(101	CTO OflHH
394
395
čísla, takže se spojení s těmito číslovkami nijak nelišila od spojení tvaru 1. pádu jedn. čísla s číslovkou oflrá: byly to shodné přívlastky. Při zániku dvojného čísla se dvojné tvary ve spojení s číslovkami buď přestávaly chápat jako dvojné a zůstávaly (tak v ruštině), nebo zanikly spolu s ostatními případy užití tvarů dvojných (v češtině). Dvojné tvary muž. rodu na -a se v ruštině počaly chápat jako 2. pád jedn. čísla a podlo toho so také obměnily tvary těchjpodst. jmen střed, a žen. rodu, které v duálu zněly jinak než v 2. pádu jodn. čísla (sr. stč. dvě rybě, dvě stě). Vazba 2. pádu počítaného předmětu se přenesla v ruštině i k číslovkám Tpn, 'ieTtipe, v češtině naopak zevšeobecněly tvary množné i po číslovce dva, dvě (ve stč. 1. pád dvojného čísla podstatného jména chlap zněl (dva) chlapy). Mimo 1. a 4. pád jsou po číslovkách 2, 3, 4 tvary množné počítaného předmětu shodně v obou jazycích. Rodové rozlišení číslovek dva (muž. rod) a dvě (žen. a stř. rod) jako v češtině je původní.
Počítaný předmět je ve 2. pádě jedn. čísla i tehdy, je-li číslovka jma, Tpn, Herápe poslední částí složené číslovky, napr. fleBHiiócTo HOTbipe wréna, cto naTtflecHT Tpii nnjiorpáMMa, flBécTH Tpójniara jma yneunKá.
V nepřímých pádech je mezi číslovkou a počítaným předmětem shoda v pádě, např. ot Tpěx iacÓB, b jmyx KnnoMÓTpax, MéíKjry jmyMíí CTpáHaMH, leTLípěM pa6ó'iHM, 6e3 jraajniaTH iioTBipěx upoH.
Je-li podstatné jméno po číslovce flBa, Tpn, neTtípo v 1. nebo 4. pádě rozvito adjektivním přívlastkem, neshoduje se tento přívlastek v pádě a čísle s podstatným jménem, nýbrž je buď v 1. nebo v 2. pádě množ. čísla (Tpn iiÓBtie KapTiínLi, lerápe CBé-r-jihx KÓMiiaTti, Tpn 6ojiBmnx flÓMa, flBa MájieHBiínx OKná). Užití nominativu anebo genitivu přídavného jména v těchto spojeních není dosud ustáleno. Kříží se zde několik činitelů: logický důraz, rod podstatného jména a také přízvukový typ podstatného jména. Genitiv se někdy klade při zdůraznění počtu, nominativ při zdůraznění vlastnosti, příznaku. Projevuje se tendence k užívání přídavného jména v 1. pádě u žen. rodu (Tpn nÓBBie k h Hru, Herápe 6oJifcmiíe KÓMiiaTBi), a v 2. pádě u muž. a stř. rodu (Tpn >khhbix flÓMa, flBa 6onBmnx OKHá), není však nesprávné ani užití genitivu u žen. rodu a nominativu u muž. a stř. rodu. Mění-li se prízvuk v množ. čísle podstatného jména (flÓMa — jroMá, OKHá — ÓKiia, cecTpti — cěcTpti), dává se často přednost 2. pádu přídavného jména u nich (jma bbicókhx flÓMa). 2. pád přídavného jména u ženského rodu se zpravidla klade po předložkách no a na, např. nó jme hhctbix TeTpájrn, ná Tpn oflHiiáKOBbix nácra.
Vždy v 1. pádě množ. čísla, obyčejně před číslovkou, jsou přívlastky nocnéjiHHe, népBbre, BTopiie, flpyróe, Bce, Ká>Kji,Bie, např. nocjiéjuine jma Mécnna, népBBie Tpn rófla, BToptie jme kóm-naTBi, flpyrííe Tpn komcomójikh, Bce neTiipe TOBápnuia, Káníflbie
TpH MHHyTH.
400
(IV nepřímých pádech je přídavné jméno rozvíjející počítaný předmět shodné v pádě s podstatným jménem i číslovkou, např.
C  TpeMíí  BépHBIMH   flpy3bfÍMH,   O   flByX  MájieiIBKHX MejrBOKáTax,
népBHM TpěM jiýmnnM yieHHKáM.
Zpodstatnělých přídavných jmen se užívá po číslovkách jma, Tpn, qeTbipe buď v 2. pádě nebo v 1. pádě množ. čísla, jsou-li ženská, např. (jme npHMtix i jme npHMiie, Tpn KonjiKTepcKHx i Tpn KOHflHTepcKiie, avšak u zlomků jen jme nátux), avšak pouze v 2. pádě množ. čísla, jsou-li mužská nebo střední, např. jma noPTHBix, Tpn yqěHBix, jma jkhbóthbix.
Životnost se projevuje pravidelně jen ve spojení s podstatnými jmény, označujícími osoby, (fl BCTpéTHJi leTBipěx nnoHépoB). Názvy zvířat (a také podst. jm. cymecTBÓ) se chovají ve funkci počítaného předmětu často jako neživotná jména (fl noíÍMáji jme ptíOKn // jmyx pBlÔOK. - 3ooTéxiiHKH npiiBejiá jma 6Biná // jmyx ííhkób. - Máma nacjiá Tpn nopÓBBi // Tpěx Kopóii). V. § 347 a též II § 228.
Podstatná jména roj* a lejioBeK ve spojení s číslovkami jma, Tpn, Horápe mají v některých pádech supletivní tvary jieT a jhójih:
flBa rofla ÄByx jieT ÄByn rofláM HBa rófla o flByx rofláx
Tpn lenoBeKa
Tpěx HejIOBČK
TpěM lenoBéKaM
TpěX TOJIOBéK
o Tpěx qenoBéKax
HByMH roflaMH     Tpesm lenoBeKaMii ujdi -ikvu.mii
Přísudkové sloveso vztahující se k podmetu vyjádřenému vazbou s číslovkou jma, Tpn, leTÚpe bývá v množ. čísle, např. Ilpnéxann flBa HÓBbix yqHTena. - Ky3Hený noMoránn Tpn KOMcoMÓjiBna. Vyskytuje se však také vazba s jedn. číslem přísudkového slovesa, např. B caHnx cáfléno Tpn My?Kiiiíá n 6á6a. L. Tolstoj - V neró 6bijio jma cBíHa. Cechov - Y mě flBe TejierpáMMbi npiimjtó. Viz II § 144 a 197.
Počítaný předmět po 1. (4.) pádu číslovek typu niiTb, oflÓH-Hajma-rb, nflTbflecHT, iiHTbcÓT, cópoK je stejně jako v češtině ve 2. pádě množ. čísla, např. naTb ôohuób, HerápnajmaTB fliiež, bó-ceMbflecHT caHTHMéTpoB, ceMBCÓT KpoH, cópoK yneiinKÓB. Rozvíjející přídavné jméno je po těchto číslovkách rovněž ve 2. pádě množ. čísla (jreájniaTb coBéTCKnx cnopTCMénoB, mecTb otjihihbix paôórann). Avšak na rozdíl od češtiny jsou v 1. pádě množ. čísla přívlastky népBBie, BTopíie, flpyrne, nocjiéflnne, KájKflue, Bce, ára,
401
26 Příruční mluvnice ruštiny i