Veronika Pernicová
Barbora Kostihová


Význam rodiny
—Pro společnost je zcela mimořádný, zpracován v umění, filosofii, vědě.
—Rodina uspokojuje základní potřeby dítěte – biologické, psychické.
—Rodiče jsou vzorem a příkladem - vtiskují základní postoje ke světu a preferenci hodnot.
—

rodina
Rodina
—Malá společenská skupina  (svazek muže a ženy),
založená na manželství či pokrevním příbuzenství.
— Její členové jsou spojeni společným soužitím, vzájemnou morální odpovědností a vzájemnou pomocí.
—Smyslem rodiny je zachování rodu.

Rodiny a domácnosti v ČR
—dosud přetrvává dvougenerační rodina
—přibývá domácností dítěte s jedním dospělým
—v posledním desetiletí vzrostl trojnásobně počet „domácností jednotlivců“ (svobodných či
rozvedených – nejčastěji muži)
—rozvedené matky žijí často v bytě svých rodičů, dcery z tohoto prostředí častěji takovéto rodiny
zakládají
—domácnosti mohou mít podobu tzv. partnerství bez soužití (partneři spolu nebydlí)
—

Výchova dítěte v rodině
—Rodiče svým výchovným působením do značné míry ovlivňují životní úspěšnost svých dětí.
—Praxe dokazuje, že největší význam výchovy je u dětí v období do tří let jejich věku.
—Styl rodinné výchovy určuje základní osobnostní rysy jedince.
—Výsledkem rané zkušenosti  člověka je jeho tzv. bazální (základní) osobnost, jejímiž základními
charakteristikami jsou jistota/úzkostnost a důvěřivost/nedůvěřivost - nich se pak odvíjí jejich
další psychické vlastnosti (tvořivost, závislost, agresivita, optimismus, aj.)

tabulka-typy vychovy.bmp
E.S. Schaefer uvádí 4 základní typy rodinné výchovy podle míry kontroly výchovy dítěte a míry
projevované lásky.

Přehled nežádoucích výchovných postupů
—Přílišné omezování a vysoké nároky na dítě->úzkostná osobnost s potlačovanou agresivitou.
—Výchova orientovaná na chybu, kde i přirozené nedostatky jsou dramatizovány->pasivita, špatné
sebeprosazení; dítě si fixuje postoj, že nic nedělat=nic nekazit.
—Celkové výchovné zanedbání->sociální oligofrenie, tj. slabomyslnost; dítě i při normální
inteligenci jeví znaky slabomyslnosti.
—Tzv. dvojná vazba neboli rozporuplná komunikace s dítětem (př. zdrobnělé oslovení pronesené
zlobným tónem)->úzkostnost, nejistota, nedůvěra k okolí i k sobě.
—Citová deprivace (strádání) dítěte, málo lásky až zavrhování-> syndrom hospitalismu (emocionální
nestabilita, nedostatek lásky); agresivní, často delikventní, nepřátelsky laděný jedinec, který
neobstojí v mezilidských vztazích.
—

Vlivy na výchovu
—Negativní
—Pozitivní
—Nezájem a odmítání ze strany rodičů
—Časté používání tvrdých trestů
—Málo podnětné prostředí
—Trpělivý, láskyplný přístup
—Respektování osobnosti dítěte a jeho spontaneity
—Ponechání přiměřené samostatnosti
—
Chování rodičů je pro dítě vzorem, který přirozeně napodobuje!

Psychická deprivace a její následky
—Deprivace = stav, který vzniká, jestliže člověk nemá uspokojovány základní psychické potřeby v
dostačující míře a po dosti dlouhou dobu. (Langmeier a Matějček).
—Dělíme ji do 4 úrovní, které se mohou vzájemně prolínat.
Ilustrační foto

article-lehnete-si-s-nim-do-postylky-dokud-neusne
První úroveň
—Potřeba přívodu podnětů v přiměřené míře a variabilitě - dítě potřebuje být podněcováno,
stimulováno.  Potřebuje kolem sebe nejen různé hračky, pěkné prostředí, ale i lidi, kteří se s ním
mazlí, usmívají se na ně.
—   Všechny tyto podněty působí
—   kladně na jeho celkový vývoj –
—   jejich nedostatek nebo
—   jednostrannost vývoj narušují
—   a zpomalují.

Druhá úroveň
—Dítě potřebuje mít kolem sebe smysluplný svět, tj. určitou stálost věcného a sociálního prostředí,
které dítě prostřednictvím matky poznává a orientuje se v něm.

—   Dítě se aktivně "zmocňuje světa" a úspěchy je podněcují k dalším aktivitám. Změny prostředí
věcného a hlavně sociálního, např. při přechodu z jednoho ústavního prostředí do druhého, dítě
traumatizují, protože ztrácí vše, co už chápalo. Jeho vývoj se může přechodně i vrátit na nižší
úroveň - je to tzv. přechodný regres.

Třetí úroveň
—Zahrnuje citové, emoční potřeby.
—   Především potřeba trvalého kladného vztahu k mateřské osobě (nemusí to být biologická matka),
dále potřeba kladného opětovaného vztahu
—   k dalším členům rodiny, později
—   vrstevníkům. Dále potřeba důvěrných
—   vztahů mezi chlapci a dívkami,
—   potřeba životního partnera a u většiny
—  lidí opět potřeba mít děti.
%5Bobrazky

Čtvrtá úroveň
—Dítě si v interakci s okolím postupně uvědomuje své "já", vytváří si své sebevědomí, sebepojetí,
svou identitu, což se dotváří ve věku dospívání.
Kamarádi

Následky psychické deprivace
—Velmi četné a mnohotvárné.
—Opožďování celého psychomotorického vývoje.
—Nápadná je povrchnost a nediferencovanost citů a sociálních vztahů.
—Nezúčastněná nebo rozmrzelá nálada.
—Nedětsky vážný výraz.
—Poškození řeči.
—Chybí typická dětská radost a zvídavost.
—Horší prospěch než odpovídá opravdovým intelektovým schopnostem.
—Neurotické potíže.
—Prohlubuje se citová otupělost a nedůvěra k lidem, někdy také agresivita.
—Výkyvy v chování.
—
—    Důsledky prožité deprivace mohou přetrvávat i do dospělosti. Mohou mít problémy v partnerských
vztazích, jako rodiče bývají nejistí ve výchově svých dětí.

Syndrom CAN
(Child Abuse and Neglect)
—= syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte
—definován jako poškození tělesného, duševního i společenského stavu a vývoje dítěte, které vznikne
v důsledku jakéhokoli nenáhodného jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby, jež je v dané společnosti
hodnoceno jako nepřijatelné.
crop-7581-4c8f976187eca-deti

Ohrožené skupiny dětí
—
—
—děti s LMD, hyperaktivní, neklidné, nesoustředěné, náladové, impulzivní nebo děti z jiných příčin
nadměrně dráždivé, zlostné, trucovité nebo plačtivé a úzkostné
—děti nevlastní
—děti chronicky ve škole neprospívající; děti neobratné či jakkoliv nezapadající do běžné normy a
rodičovského očekávání (nemocné, postižené, „nehezké“) a děti mentálně retardované
—děti neaktivní, utlumené, uzavřené, které nedovedou vzbudit ani udržovat zájem dospělého v
náležité intenzitě (zvláště v případech zanedbávání)
—dívky výrazných ženských tvarů, mazlivé až koketní

Reakce dítěte na zneužívání:
— Strach, úzkost, pocity viny a hanby, deprese a nízká sebeúcta. Dítě přestává důvěřovat dospělým,
nápadné změny v chování, zhoršení školního prospěchu.
—
—Bolesti hlavy, břicha, pomočování, poruchy spánku, příjmu potravy,regresivní chování.
—
—Nepřiměřené sexuální chování (sexuální zneužívání druhých dětí, masturbace v raném věku),
sebepoškozující a sebevražedné jednání.

Potencionální pachatelé
(rizikoví dospělí):
—lidé s patologickým vývojem osobnosti, s agresivními povahovými rysy, lidé impulzivní,
nezdrženliví, trpící neurotickými obtížemi apod.
—lidé závislí na alkoholu a drogách
—lidé žijící chronicky ve stresové situaci
—lidé, kteří byli sami v dětství zanedbáváni a týráni
—lidé nedostatečně motivovaní pro rodičovství
—lidé s neobvyklým životním stylem (členové sekt apod.)
—rodiče, kteří z různých důvodů nejsou schopni vykonávat své rodičovské povinnosti (nemocní, žijící
v bídě,…) nebo lidé psychicky nemocní či mentálně retardovaní
—osoby sexuálně deviantní či hyperaktivní, s oslabenou sebekontrolou

Diagnostické kategorie            syndromu CAN
1.Psychické týrání
2.Fyzické týrání
3.Sexuální zneužívání
4.Zanedbávání
5.Šikanování
6.Systémové týrání
7.Münchhausenův syndrom

—Psychické týrání
—
—Formy psychického týrání
—
—Takové chování vůči dítěti, které má negativní dopad na citový vývoj dítěte, vývoj jeho chování,
osobnosti a sebehodnocení
—
—Téměř vždy provází ostatní kategorie syndromu CAN, ale vyskytuje se i samo.
—
—slovní útoky na sebevědomí dítěte
—opakované ponižování dítěte
—zavrhovaní dítěte
—vystavování dítěte závažným domácím konfliktům, a to domácí násilí mezi partnery
—násilná izolace dítěte, může se jednat o izolaci od vrstevníků, širší rodiny, sourozenců, rodičů.
—podrývání sebedůvěry a sebevědomí dítěte opakovaným urážením a podceňováním
—kladení nerealistických nároků na dítě
—nedostatečný zájem o dítě z důvodu vysoké zaměstnanosti rodičů
—

—Fyzické týrání
—
—Formy fyzického týrání
—Tělesné týrání je definováno jako tělesné ublížení dítěti anebo nezabránění ublížení či utrpení
dítěte
—nepřiměřeném bití rukou či jinými nástroji
—kopání do dítěte, údery pěstí
—způsobení bodných, řezných a sečných rán různými nástroji
—vytrhávání vlasů - často v celých chomáčích
—způsobování popálenin
—svazovaní a připoutání dítěte
— škrcení, charakteristickým zraněním stopy po provazu na krku (tzv. strangulační rýha) a patrné
stopy po prstech
—dušení
—silné třesení, zejména u malých dětí
—otravy jedy a chemikáliemi, podávání alkoholu a drog.

—Sexuální zneužívání
—Formy sexuálního zneužívání
—
—Nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoliv pohlavní
dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče, anebo kýmkoliv, kdo dítě
zneužívá.
—Bezdotykové sexuální zneužívání:
—obnažování se před dítětem, masturbace před dítětem, setkání s exhibicionistou
—obscénní telefonické hovory
—přinucení dítěte sledovat soulož
—pozorování nahého dítěte za účelem vlastního sexuálního vzrušení, uspokojení
—vystavení dítěte sledování časopisů s pornografií a sledování porno filmů.
—Dotykové (kontaktní) sexuální zneužívání:
—osahávání či líbání dítěte na intimních místech, laskání prsou, genitálií
—orální, anální sex
—sexuální styk /včetně znásilnění/
—Komerční sexuální zneužívání,
—dětské pornografii ,dětské prostituce a obchod s dětmi.

— Zanedbávání
—Formy zanedbávání
—Nedostatek péče, který způsobuje vážnou újmu ve vývoji dítěte anebo ohrožuje dítě.
—Tělesné zanedbávání spočívá v selhání při zabezpečení tělesných potřeb dítěte-neposkytování
přiměřené výživy, oblečení, přístřeší,zdravotní péče …
—Citové zanedbávání je neuspokojování citových potřeb dítěte, a to pokud se týče náklonnosti (
lásky) i pocitu dítěte, že někam patří.
—Zanedbávání výchovy a vzdělání se vyznačuje selháním v zabezpečení plných možností vzdělání dítěte
a to např. neustálou absencí ve škole, dětskou prací v domácnosti i mimo ni, izolace dítěte od
lidské společnosti.
—Zanedbávání v oblasti zdravotní péče

—Šikanování
—Formy šikany:
—
—
—= zvláštní případ agrese.Jde o situace násilí, kdy je tzv. oběť obvykle slabší a bezbranná.
—
—Šikanování je, když jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáka či
spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci.
—ponižování, zesměšňování nepřiměřenými či nesplnitelnými úkoly
— vynucování ”poslušnosti”
—přinucení vykonávat práci za ”silnějšího”
—vydírání, vyžadování finančních či jiných materiálních služeb
sikana_ilustracka_16kveten_denik_clanek_solo

—Systémové týrání
—Formy systémového týrání:
—= druhotné ponižování, (sekundární viktimizace)
—Je týrání dítěte tím systémem, který původně vznikl na ochranu dítěte, jde o druhotné zraňování a
vystavování dítěte nadbytečné psychické zátěži v průběhu vyšetřování pro syndrom CAN – dítě jako
oběť trestného činu se stává ještě obětí vyšetřování.
—Patří sem opakované výpovědi, nedůvěra v to, co dítě říká, obviňování dítěte (např. „ty jsi ho
svedla“), přenášení zodpovědnosti na dítě, odebrání dítěte z rodiny atd.
—opakovaná, nadbytečná lékařská vyšetření
— ponižování, přetěžování, neadekvátní přístup k dítěti (instituce školské)
—zanedbávání či špatná péče v kolektivních zařízeních ( jesle,MŠ, ZŠ, dětské domovy)
—rozhodování o osudu dítěte bez dostatečné objektivní informovanosti o situaci
—nadbytečné přetěžování či trauma způsobené dítěti při kontaktu s policejním, soudním systémem
(opakování výslechů, konfrontace s dospělým)

Münchhausenův syndrom
—
— = vymýšlení či zveličování příznaků somatického či duševního onemocnění nebo postižení a v
důsledku toho opakování vyšetření či léčení.
—
—Tyto problémy může dospělý, např. rodič přenést na dítě. Dospělá osoba má pak v  takovém případě
nějaké výhody (např. pobírá dávky, okolí ho lituje…).

Terapeutické zásahy při syndromu CAN:
—Trestně právní forma intervence (zatčení pachatele).
—Primární ochrana dítěte (práce s rodinou, odebrání dítěte z rodiny).
—Sekundární terapeutická intervence (léčba).
pouta2_denik_clanek_solo

—DOMÁCÍ NÁSILÍ – děti http://www.youtube.com/watch?v=9lGIneTPlSM
—
—Kampaň „Stop násilí na dětech“ (Nadace naše dítě). http://www.youtube.com/watch?v=30fJ5TnYDuM
—
—TV spot „Stop násilí na dětech“. http://www.youtube.com/watch?v=7k4CmezeFdM
—
—Soukromé pasti http://soukromepasti.nova.cz/clanek/novinky/maly-terorista-prichazi-na-dvd.html
—
—
—

ZDROJE A LITERATURA
—KOENIG, L. J. Chytrá výchova. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-780-9
—MATĚJČEK, Z. Co děti nejvíc potřebují. Praha: Portál, 1994. ISBN 80-7178-006-5
—SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-250-8
—http://rodina-deti.doktorka.cz/psychicka-deprivace-deti/
—http://www.psyx.cz/texty/vychova-ditete-rodina.php
—