Mgr. Lenka Buchtová Základní pojmy —Represe = potlačování, donucování — —Prevence = předcházení něčemu, ochrana před něčím — (Slovník cizích slov) — —Prevence = soubor opatření zaměřených na předcházení nežádoucím jevům. V pdg.je velmi důležitá např. prevence násilného chování, užívání návykových látek aj. (Pedagogický slovník) — —Sociální pedagogika = aplikované odvětví pdg. zabývající se výchovným působením na rizikové a sociálně znevýhodněné skupiny mládeže a dospělých (Pedagogický slovník) — —Sociální = týkající se společnosti, zejm. její péče o společensky a ekonomicky slabší vrstvy (Slovník cizích slov) — Norma, normalita, normálnost —Norma = určité platné pravidlo, které má závaznou platnost jako kritérium pro posouzení určitého jevu (psané i nepsané) —Normalita = pojem zásadně důležitý pro pedagogickou a psychologickou diagnostiku a stanovení cílů výchovy, komplexní a často obtížně vymezitelný. Může být zjišťována: —Subjektivně (vlastní odhad jedince) —Sociálně (názor společenského okolí) —Psychometrickou diagnózou (přítomnost nebo nepřítomnost psychopatologických symptomů) —Statisticky (kvantitativní odchylka od statistické normy) —Funkčně (podle projevů, jednání člověka v dané situaci) —Normálnost = norma ideální, vytoužený cíl —Normální = očekávané, správné —Nenormální = nepřijatelné, nežádoucí, nepovolené — — — Normalita osobnosti -pojetí normy —Statistické pojetí normy —Gaussova křivka —Normální je to, co je nejčastější —Sociokulturní pojetí normy —Liší se dle druhu společnosti (tolerance každé společnosti je jiná – např. Holandsko) —Kulturně – historické pojetí normy —Norma se vyvíjí s rozvojem společnosti v čase (výchova dětí – jejich práva) —Individuální a skupinová norma —Individuální —každý člověk považuje za normu něco jiného —velkou roli hraje osobní zkušenost, profese, emoční ladění apod. —Skupinová —Hodnocení určité společenské skupiny (např. hodnocení vězňů bude odlišné od hodnocení ve zbytku společnosti) — Sociálně patologické jevy —sociálně patologický jev - je obecně takové chování jedince, které je charakteristické především nezdravým životním stylem, nedodržováním nebo porušováním sociálních norem, zákonů, předpisů a etických hodnot — —sociálně patologické jevy u dětí a mládeže: —násilí a šikanování —záškoláctví —kriminalita, delikvence, vandalismus a jiné formy násilného chování —ohrožení mravnosti a ohrožování mravní výchovy mládeže —xenofobie, rasismus, intolerance a antisemitismus —užívání návykových látek (drogové závislosti) —netolismus (virtuální drogy -TV,video,mobil, počítačové hry, internet) a patologické hráčství (gambling) = nedrogové závislosti —divácké násilí —komerční sexuální zneužívání dětí —syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte —sekty a sociálně patologická náboženská hnutí — —formy ovlivňování sociálně patologických jevů: —represe —prevence Delivence – kriminalita I. —Delikvence = činnost porušující nejen právní, ale i společenské, tedy širší, normy —Delikt = čin porušující zákonný nebo mravní předpis —Právo (= soubor obecně závazných pravidel chování, která jsou vydávána ve zvláštní, státem stanovené nebo uznané formě a jejichž dodržování je vynutitelné státní mocí) —Morálka (normativní systém, který reguluje chování jedinců pojmy dobrý-zlý,spravedlivý-nespravedlivý, správný-nesprávný) Delikvence – kriminalita II. —Kriminalita (crimen=zločin) = úhrn činů neschválených trestním právem, uvedených v trestním zákoně obvykle popisovaných podle prostoru, času, struktury a pohybu —v obecném slova smyslu je to zločinnost, tedy společenský jev, kterým se rozumí souhrn trestné činnosti — —Trestný čin = pro společnost nebezpečný čin, přičemž stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména: 1.významem chráněného zájmu, 2.způsobem provedení činu a jeho následky, 3.okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, 4.osobou pachatele, 5.mírou zavinění 6.pohnutkou pachatele 7. —Hlavním nástrojem kontroly kriminality je bezpečnostní politika státu, jejíž součástí je preventivní politika Preventivní politika —= ofenzivní strategie kontroly kriminality spoléhající především na nerepresivní prostředky — —Zaměřuje se na: —eliminaci kriminogenních faktorů a kriminálně rizikových jevů, —práci s pachateli, —pomoc obětem trestné činnosti. — —Okruh subjektů preventivní politiky: —Policie —Státní zastupitelství —Soudy —Probační a mediační služba —Vězeňství —Nerepresivní orgány veřejné správy —Zájmová sdružení občanů —Církve —Podnikatelské subjekty —občané — — — Prevence kriminality —= soubor nerepresivních opatření, tedy veškeré aktivity vyvíjené státními, veřejnoprávními i soukromoprávními subjekty směřující k předcházení páchání kriminality a obav z ní. — -patří sem opatření, jejichž cílem či důsledkem je zmenšování rozsahu a závažnosti kriminality a jejích následků, ať již prostřednictvím omezení kriminogenních příležitostí nebo působením na potenciální pachatele a oběti trestných činů - - —Objekty prevence kriminality: —Kriminogenní faktory – sociální prostředí, příčiny a podmínky kriminality —Potenciální či skuteční pachatelé trestné činnosti —Potenciální či skutečné oběti trestných činů Struktura prevence kriminality 1. 1.Sociální prevence 2. 2.Situační prevence 3. 3.Prevence viktimnosti a pomoc obětem trestných činů 1. Sociální prevence —představuje aktivity, které jsou považovány za klíčové příčiny páchání trestné činnosti : —Aktivity ovlivňující proces socializace (=postupná změna člověka z biologické bytosti na bytost lidskou vlivem sociálního prostředí, přičemž produktem je určitý systém rolí a hodnot, návyků, zvyků a stereotypů charakteristických pro každou individuální osobnost) —Aktivity ovlivňující sociální integraci (začlenění) jedince —Aktivity zaměřené na změnu nepříznivých společenských a ekonomických podmínek — —Patří sem např. programy orientované na specializovanou péči rodinám, dětem a mládeži, na pomoc při vzdělávání, naplňování volného času a vytváření pracovních příležitostí — —Efektivita programů sociální prevence je obtížně měřitelná. Podmínkou efektivity je dlouhodobá a odborná práce, která má výrazně individuální charakter. — 2. Situační prevence —staví na zkušenosti, že určité druhy kriminality se objevují v určité době, na určitých místech a za určitých okolností. —snaží se prostřednictvím různých opatření organizační, režimové, fyzické a technické povahy minimalizovat situační kriminogenní podmínky — —jde zejména o předcházení majetkové trestné činnosti, např. vloupání do obydlí, krádeží aut a vykrádání věcí z aut, trestné činnosti páchané na veřejných prostranstvích a v obchodní síti, a tzv. behaviorální prevence (bezpečné chování). — —Úspěšnost situační prevence je vysoká, je však podmíněna adekvátní volbou opatření. Nejefektivnější jsou projekty zaměřené na prevenci majetkové kriminality, zejména na ochranu obydlí a dalších objektů. — —Situační prevence je poměrně levná. 3. Prevence viktimnosti a pomoc obětem trestných činů I. —Viktimnost = riziko, s jakým se určitá osoba může stát obětí trestného činu. — —Viktimologie = nauka o oběti v celém průběhu kriminálního jednání. Je součástí kriminologie. — —Předmět viktimologie : —Osobnost oběti —Vztahy mezi pachatelem a obětí —Role oběti ve vývoji trestné činnosti —Role oběti v průběhu dokazování trestné činnosti —Pomoc obětem trestné činnosti (BKB) —Modely chování, jak se nestát obětí trestné činnosti — —Zkoumá chování oběti: —Před spácháním trestné činnosti —V průběhu páchání trestné činnosti —Po spáchání trestné činnosti — 3. Prevence viktimnosti a pomoc obětem trestných činů II. —Prevence viktimnosti je založena na konceptech bezpečného chování, diferencovaného s ohledem na různé kriminální situace a psychickou připravenost ohrožených osob. — —Jde o skupinové i individuální zdravotní, psychologické a právní poradenství, trénink v obranných strategiích a propagaci technických možností ochrany před trestnou činností — —Užívá metody sociální i situační prevence — Úrovně preventivních aktivit 1.Primární prevence 2. 2.Sekundární prevence 3. 3.Terciální prevence — — —Odpovědnost za oblast primární a sociální prevence spadá do působnosti: —rodiny, —Obce —Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. — —Sekundární a terciální prevence je s ohledem na odbornou náročnost jednotlivých aktivit záležitostí resortu MPSV a v některých souvislostech i Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva zdravotnictví. Ve specifické části populace působí i Ministerstvo obrany. 1. 1. Primární prevence —Cílem je vytvářet optimální podmínky pro socializaci odpovídající představám společnosti — —Má poskytnout jednotlivcům sociální kompetence k produktivnímu zdolání konfliktů, je tedy spíše proaktivním než reaktivním chováním — —Jako rozhodující se jeví v oblasti výchovy a socializace, bydlení a práce, volného času a oddechu — —Zahrnuje výchovné, vzdělávací, volnočasové, osvětové a poradenské aktivity zaměřené zejména na nejširší veřejnost — —Zvláštní pozornost je zaměřena na pozitivní ovlivňování zejména dětí a mládeže (využívání volného času, možnosti sportovního vyžití) — —Těžiště spočívá v rodinách, ve školách a v lokálních společenstvích — 2. Sekundární prevence —Zaměřuje se na: —rizikové jedince a skupiny osob, u nichž je zvýšená pravděpodobnost, že se stanou pachateli nebo oběťmi trestné činnosti (specializovaná sociální péče), —sociálně patologické jevy (např. drogové a alkoholové závislosti, záškoláctví, gamblerství, povalečství, vandalismus, interetnické konflikty, dlouhodobá nezaměstnanost), —příčiny kriminogenních situací. — —Cílem je: —odvrácení od kriminálního jednání —aktivní podpora společensky akceptovaného chování 3. Terciální prevence —Představuje resocializační a reintegrační opatření zaměřené na: —osoby, které se již protiprávního jednání dopustili —lokality, které již byly kriminalitou zasaženy —osoby, které se staly oběťmi trestných činů — —Spočívá v resocializaci kriminálně narušených osob (pracovní uplatnění vč. rekvalifikace, sociální a rodinné poradenství, pomoc při získávání bydlení aj.) — —Cílem je: —Udržet dosažené výsledky předchozích intervencí —Rekonstrukce nefunkčního sociálního prostředí Resocializace, Reedukace, Reintegrace —Resocializace —= odstraňování relativně trvalých zaměření jedince způsobujících výchovné potíže. —= zpětná socializace s cílem vrátit člověka do normálního života společnosti, ke společensky přijatelnému způsobu chování —= znovuzakotvení ve společnosti — —Reedukace —Je specifickým případem resocializace, ve kterém se s použitím komplexního systému metod pedagogicko-psychologických, sociálně terapeutických a dalších léčebných, právních metod usiluje o takové změny v chování a rozhodování jedince, které by odpovídalo normám — —Reintegrace —= příprava na návrat do života ve společnosti — Způsob organizování prevence kriminality v ČR — V ČR je prevence kriminality organizována na 3 úrovních: — 1.Meziresortní úroveň —Spočívá ve: —vytváření preventivní politiky vlády ve vztahu k obecné kriminalitě —koordinaci preventivních činností jednotlivých resortů zastoupených v Republikovém výboru pro prevenci kriminality a podněcování aktivit nových 2. 2.Resortní úroveň —Programy prevence kriminality vycházejí z věcné působnosti jednotlivých ministerstev, obohacují jejich běžné činnosti o nové prvky a přístupy a ovlivňují tvorbu příslušné legislativy — 1.Místní úroveň —Jsou do ní zapojeny orgány veřejné správy, policie, nevládní organizace a další instituce působící v obcích —Podstatou systému na místní úrovni je optimální rozložení působnosti v oblastech sociální a situační prevence s ohledem na místní situaci v oblasti vývoje sociálně patologických jevů, potřeb, zájmů a schopností lidí, možností a finančních prostředků —Programy prevence kriminality na místní úrovni jsou nejefektivnější Systém prevence kriminality v ČR —je založen na 3 úrovních: 1. 1.Republiková úroveň 2. 2.Krajská úroveň 3. 3.Městská úroveň 1. Republiková úroveň prevence kriminality v ČR —Cíle: —Zajistit výkon státní politiky v oblasti prevence kriminality —Analyzovat a řešit problémy, které přesahují kompetence jednotlivých resortů a dalších orgánů veřejné správy —Realizovat dlouhodobý, systémový a komplexní přístup k řešení problémů souvisejících s trestnou činností —Vytváří prostor pro realizaci nových projektů, které reagují na aktuální vývoj v oblasti sociálně patologických jevů a trestné činnosti —Vytváří prostřednictvím Republikového výboru pro prevenci kriminality (RVPPK) resortní programy prevence kriminality — jedná se o aktivity ovlivňující míru trestné činnosti, pocit bezpečí, sociální integraci, prevenci kriminality a prevenci sociálně patologických jevů (např. vzdělávání odborníků, celorepublikové preventivní projekty – SVI, mediální kampaně a informování občanů, výzkumy, studie a evaluace) —aktivity jsou financovány ze státních prostředků vyčleněných vládou ČR na oblast prevence kriminality, z prostředků jednotlivých resortů a z fondů EU — — Republikový výbor pro prevenci kriminality (RVPPK) I. —= meziresortní iniciační, koordinační a metodický orgán zřízený při MV v r. 2003 —Řídí se Statutem a jednacím řádem schváleným vládou ČR —Schází se 1x měsíčně — —Předmět činnosti RVPPK: —Vytváření koncepce preventivní politiky vlády ČR na meziresortní úrovni a její konkretizace na úrovni místní —Je zodpovědný za zpracování materiálů pro jednání vlády ČR v oblasti prevence kriminality —Schvaluje žádosti o dotace na projekty prevence kriminality předložené městy, včetně výše finančních prostředků vyčleněných v kapitole státního rozpočtu MV Republikový výbor pro prevenci kriminality (RVPPK) II. —RVPPK má 19 členů —Činnost sekretariátu zajišťuje odbor prevence kriminality MV — —Složení RVPPK: —Předseda – ministr vnitra —Místopředseda – 1.náměstek MV —Členové – zástupci: —Ministerstva financí —Ministerstva obrany —MPSV – odbor rodinné politiky —MPSV – odbor sociálních služeb —MMR —Ministerstva spravedlnosti —MŠMT —MV —Ministerstva zdravotnictví —Nejvyšší státní zastupitelství —Generálního ředitelství vězeňské služby ĆR —Institutu pro kriminologii a sociální prevenci —Policejního prezídia ČR —PMS ČR —Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity —Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky —Soudcovské unie ČR — 2. Krajská úroveň prevence kriminality v ČR —Umožňuje aplikovat nové mechanismy komunikace a spolupráce —Nalézá optimální rozdělení rolí v oblasti prevence kriminality a zvyšování bezpečnosti —Zpracovává Bezpečnostní analýzu kraje a Akční plán koncepce prevence kriminality dle metodiky MV (pro období 2009 – 2011) — —Úkolem je: —přenesení preventivní politiky státu na úroveň kraje —iniciovat a podporovat rozvoj preventivních aktivit na úrovni kraje i jednotlivých obcí — —Nástrojem jsou krajské programy prevence kriminality, které mohou být realizovány na území celého kraje, jeho části nebo na území obcí 3. Městská úroveň prevence kriminality v ČR I. —Obec nese odpovědnost za přípravu a praktickou realizaci programu prevence kriminality na místní úrovni — —KPPK – může být zřízena Radou města — —Mezi orgány centrálními a místními neexistují vztahy nadřízenosti a podřízenosti. Centrální orgány poskytují místním orgánům zpravidla jen metodické vedení, informace a částečnou ekonomickou podporu. — —Administrativní zásahy z centra se omezují na kontrolně metodickou činnost ve vztahu k vynakládání finančních prostředků, které jsou ze státního rozpočtu přidělovány na konkrétní projekty. — 3. Městská úroveň prevence kriminality v ČR II. - KPPK —Je stálým poradním a iniciativním orgánem Rady Města v oblasti bezpečnosti a prevence kriminality na území města — —Ze své činnosti je odpovědna Radě — —Úkoly KPPK: —Připravuje podklady pro vytváření strategie města v oblasti bezpečnosti a prevence kriminality —Soustřeďuje informace a analytické podklady pro vyhodnocení rozsahu problémů způsobených kriminalitou a dalšími sociálně patologickými jevy na území města —Zpracovává pro Radu stanoviska a doporučení v oblasti bezpečnosti, prevence kriminality a dalších sociálně patologických jevů —Zabezpečuje provázanost a součinnost při uplatňování principů prevence kriminality na území města —Navrhuje, předkládá a realizuje programy, projekty a jednorázové akce nebo opatření v oblasti bezpečnosti, prevence kriminality a dalších sociálně patologických jevů —Na základě schváleného rozpočtu města vypisuje granty pro oblast prevence kriminality —Posuzuje projekty v oblasti prevence kriminality a předkládá Radě návrhy na přidělování finančních prostředků na jednotlivé projekty —Koordinuje postupy při ochraně před trestnou činností —Poskytuje poradenství v oblasti kriminality a sociálně patologických jevů —Každoročně zpracovává zprávu o činnosti v oblasti prevence kriminality, kterou předkládá Radě —Plní další úkoly stanovené Radou — 3. Městská úroveň prevence kriminality v ČR III. - KPPK —Složení KPPK: —Předseda – koordinátor pro prevenci kriminality města —Členové: —Předseda OS —Okresní státní zástupce —Vedoucí OO PČR —Vedoucí územního odboru PČR —Vedoucí střediska PMS —Tajemník MÚ —Vedoucí odboru sociálních věcí —Vedoucí odboru přestupků —Sociální kurátor —Velitel městské policie —Ředitelka ZŠ —Výchovný poradce ZŠ —Učitel gymnázia —Vychovatelka domova mládeže — 3. Městská úroveň prevence kriminality v ČR IV. – příklad Dále přejít na stránky města Svitavy a můžeme probírat možné projekty a programy, způsoby financování, realizace, spolupráce, SVI apod.