Sociologie pro speciální pedagogy: Medicína Mgr. Lenka Slepičková Otázka k zamyšlení: Co je sociologii po medicíně? lInstituce a vývoj medicíny a lékařské profese lDefinice zdraví, nemoci l l„… Definice zdraví a nemoci, normality a nenormality, zdravého rozumu a šílenství se v závislosti na na společnosti, kultuře a historickém období velmi mění. Lékařské diagnostické kategorie, jako „nemocný“, „abnormální“ a „duševně chorý“ nejou podle něho univerzální, objektivní a nutně spolehlivé. Jsou dané kulturou, třídou a dobou (…).“ l R. C. Fox 197 lVýznam zdraví a nemoci lSociální podmíněnost zdraví a nemoci lSociálně kontrolní funkce medicíny a její vztah ke společenským normám lSpjatost medicíny s jinými oblastmi lidské činnosti (s vědou, ekonomikou, politikou, právem, etikou) l Tradiční a premoderní společnost a zdraví a nemoc lSpojení s náboženskou čistotou lNemoc jako trest lMentální a fyzická nemoc se neoddělovala lPrimitivní spol. – nemoc jako smůla, trest, neštěstí lStaré Řecko – sekulární pojetí zdraví, rozumný životní styl, zdravé prostředí, etické aspekty lék. profese lKřesťanská tradice – dvojznačnost nemoci (status vyvoleného i hříšnost oběti), opětovná sakralizace nemoci ve středověku lRenesance – nízký status lékaře l Moderní lékařství lMedicína jako „výkladní skříň“ modernizace lNalézání fyzických příčin nemocí, tělo jako stroj lZákladem medicíny se stávají přírodní vědy lNemocnice jako vhodné prostředí pro léčbu vážných chorob lProfese lékaře (jako elitní), morální akcent lZdraví jako veřejný zájem lNové léky a chirurgické postupy zejména od pol. 20. století (40. léta antibiotika, po válce očkování) lV moderní společnosti úmrtnost stoupá s věkem lSmrtelnými chorobami jsou zhoubné nádory a srdeční choroby Teoretický kontext lSociologické zkoumání nemoci l Funkcionalismus (Parsons 1951) l Kritičtí autoři (Illich 1976; Zola 1972; Foucault 1983) – medicinalizace, iatrogenní působení, moc l Interpretativní sociologie (Bury 1982, Charmaz 2003) l Funkcionalistické zkoumání medicíny l Parsons 1951 l lNemoc jako specifický typ deviace. Nemocný sice nevykonává své běžné společenské role, ale není za to negativně sankcionován, neboť mu není připisována zodpovědnost za jeho nemoc. lSprávný výkon role pacienta - povinnost dávat najevo nežádoucnost a přechodnost svého stavu, vyhledat odborníky a podrobit se léčebnému procesu. lLékařská profese je především institucí sociální kontroly, neboť skrze ni společnost kontroluje vlastní stabilitu, která je nemocí ohrožena. lRole lékaře podle Parsonse l Kritičtí autoři lKritičtí autoři lMedikalizace (medicinalizace) společnosti (x demedikalizace) l lIllich 1976 – iatrogenní půobení medicíny (pevně zakotveny v praxi medicíny a odolné vůči snahám je řešit) l a)Obecná iatrogenie - důsledek snahy lékařů léčit – jedná se o nežádoucí vedlejší účinky léčby nebo vyšetřovacích postupů, poškození v důsledku nejednoznačné nebo chybné diagnózy, stejně jako o nemoci, vzniklé v souvislosti s hospitalizací. b)Sociální iatrogenie pak souvisí s medicinalizací společnosti – medicína rozrušuje přirozené sociální vazby a nálepkuje umírání a porody v rodinném prostředí jako patologické c)Iatrogenie kulturní - ničí potenciál lidí vypořádat se s vlastní slabostí, zranitelností a smrtelností individuálním a autonomním způsobem. l l lZola 1972, Foucault 1983 l l Ivan Illich: Medical Nemesis l„Za poslední desetiletí se stala hlavním nebezpečím pro zdraví lidí odborná lékařská praxe. Ochablost, infekce, nezpůsobilost, porušené funkce a jiné specificky iatrogenní choroby dnes způsobují více utrpení než všechny dopravní nehody a pracovní úrazy. Lékařská praxe navíc podporuje nemoc tím, že posiluje patologickou společnost, která si nejenom průmyslově uchovává své defektní příslušníky, ale klidentelu terapeutů rozmnožuje geometrickou řadou (…) Lékařská praxe tím, že nemoc, bolest a smrt přeměňuje z osobní výzvy na technický problém, zbavuje lidi schopnosti samostatně se vyrovnat se svým lidským údělem a stává se zdrojem nové podoby nezdraví.“ l l lIllich 1974: 918