Sociologie pro speciální pedagogy Úvod Mgr. Lenka Slepičková Co je to sociologie? lPříbuzné obory: lPsychologie lHistorie lAntropologie lEkonomie lPolitologie lPrávo V čem se liší? lMá vlastní objekt zájmu? lMá vlastní metodu poznání? l Co je pro sociologii specifické? lvlastní soubor otázek ke zkoumání lidského jednání a vlastní interpretační rámec llidská jednání jako prvky širších konfiguracích – zájem o vzájemnou závislost aktérů lČlověk jako člen sítě vzájemné závislosti lsnaha vidět v individuálním sociální, v konkrétním obecné, ukázat, jak se naše individuální biografie proplétá s historií – sociologická imaginace l 1) Láska 2) Káva 3) Zdraví a úmrtnost Sociologie jako „umění nedůvěry“ l l„Klást sociologické otázky pak předpokládá, že se člověk chce dívat o něco dál, za běžně přijímané či oficiálně vymezené cíle lidského jednání. Předpokládá to, aby si byl do jisté míry vědom toho, že lidské záležitosti mají různé významové roviny, z nichž některé jsou skryty vědomí každodenního života.“ l l(Petr Berger, Pozvání do sociologie, str. 34) Sociologická imaginace l„… Umožňuje pochopit širší historickou scénu v jejím významu pro vnitřní život a pro vnější životní dráhu různých jednotlivců.“ l„… pomáhá pochopit historii a biografii a její vzájemný vztah ve společnosti. To je její úkol a příslib.“ l lCh. W. Mills, Sociologická imaginace, str. 9 Sociologie jako věda o společnosti lSpolečnost = souhrn individuí jednajících s ohledem na jednání druhých a to v určitém historickém, prostorovém, kulturním a sociálním kontextu Příklady!!! Jaká to má úskalí? lVztah ke zdravému rozumu l x lVýchodisko v systematickém pozorování empirické reality lSebekorekce, kritičnost, otevřenost lKumulativní povaha lVysvětlující a zevšeobecňující závěry, nehledají se na individuální rovině lObjektivita l lPovaha zkoumaných přirozených systémů a její dopad na závěry sociologů (pravděpodobnostní, omezené, málokdy kauzální) lJednání jako chování naplněné smyslem A k čemu je to dobré? lZdokonalování, pokrok, praktická aplikace lBudování obecných zákonů (teorií) o chování jevů/objektů a umožnění spojovat dohromady naše poznání a předpovídat neznámé jevy - organizace empirického poznání l Ještě něco? lRozvoj kritického myšlení (brání předsudkům, stereotypům a manipulovatelnosti) lLepší porozumění světu kolem nás lVyvíjí senzitivitu, umožní nám vidět dosud neviděné lDá se praktikovat každý den J l Historické a společenské souvislosti vzniku sociologie lPrvní pol. 19. stol. (prům. revoluce, Velká francouzská revoluce) lPřechod společnosti od tradiční k moderní (prům. revoluce) lZhroucení kontrolních mechanismů, mocenské legitimity a způsobu výkladu světa lSnaha definovat kontrolní mechanismy nové společnosti Co se tehdy stalo? lIndustrializace lSekularizace lUrbanizace lRacionalizace lProměňuje se legitimita moci lVznik centralizovaných národních států a jejich byrokracie lVyvíjí se komplexní tržní systém (práce a půda se mění ve zboží, vliv peněz) lSoukromá a veřejná sféra se oddělují Modernizace jako vydělení sfér, jaké jsou kontrolní mechanismy? Jak udržuje rovnováhu mezi statikou a dynamikou? Otcové zakladatelé lAugust Comte (1798 – 1857) lfrancouzský filozof lhledání nové stability společnosti lidea o reformě společnosti prostr. vědy, kterou je třeba systematizovat a nově promyslet lhierarchie věd, sociologie jako nejvýznamnější a nejkomplexnější věda lPozitivismus – požadavek studovat reálné, zkušeností ověřitelné zkušenosti – pozorování má být řízeno a jeho výsledky interpretovány pomocí teorie, cílem je rozvinout abstraktní teoretické principy, jimiž se bude každé další pozorování řídit a zároveň je bude zpětně testovat a modifikovat: a)Předmětem vědy mohou být pouze fakta, zjišťována přímou zkušeností b)veškeré pravdivé a hodnotné poznání může být dosaženo pouze pomocí empirických metod lc) k pokroku lidského poznání dochází kumulací vědění ld) přír., spol. nebo lidská skutečnost mohou být zkoumány stejnými metodami, jejichž ideálním modelem jsou přírodní vědy le) temito metodami lze řešit i společensko-politické a morální otázky l l lVědět, aby bylo možno předvídat a předvídat, aby bylo možno řídit Émile Durkheim (1858 – 1917) lzaložil první katedru sociologie ve Francii, založil první odborný sociologický časopis lPravidla sociologické metody – sociologie se může stát objektivní vědou po vzoru věd přírodních, má přitom svůj specifický objekt bádání (odmítání biologického, psychologického či jiného redukcionismu) lsociologie má studovat sociální fakta, tedy vše, co má sociální povahu, zvnějšku působí na lidské jednání a determinuje je lPožadavek studovat sociální fakta jako věci lSpolečnost jako skutečnost zvláštního druhu, existující nezávisle na jednotlivcích a zkoumatelná metodami stejnými, jako jsou metody přírodních věd lSebevražda lAnomie, dělba práce, náboženství Dělba práce nahrazuje náboženství jako základ solidarity ve společnosti, donucující charakter sociálních faktů se projevuje zvlášť názorvně v procesu socializace, kdy je mysl dítět formována tak, že je jí vnucován určitý způsob vidění světa a chování – rodiče působí jako zprostředkovatelé formativních tlaků, v pravidlech požaduje, aby sociolog nevěřil postojům zdravého rozumu, v knize o sebevraždě požaduje nevěřit motivům aktérů; míra sebevražednosti je nepřímo úměrná stupni integrace sociálních skupin, do nichž individuum patří, stav ve kterém se nachází společnost (míra dezintegrace a deregulace) rozhodne o tom, nakolik snadnou kořistí se individua stanou; anomie – chybí odpovídající regulace, stává se, jsou-li dřívější sítě sociálních vztahů narušeny Max Weber (1864 – 1920) lSociologie jako věda o sociálním jednání lChápající sociologie lSpolečnost jako suma individuálních aktérů lProtestantská etika a duch kapitalismu lPanství, racionalita, byrokracie, věda Chápající sg. – možnost vysvětlit jednání tím, že ho pochopíme PEADK – příbuznost mezi protestantismem a rozvojem obchodního ducha, snaha vyložit dění v oblasti ekonomiky jako bezprostřední odraz duchovní orientace spol. Učení o predestinaci, usilovná a systematická práce jako prostředek ukazující cestu spásy, začlenění askeze do života veškeré populace, legitimizace ziskové činnosti, omezení konzumu – to odpovídalo potřebám kapitalismu Georg Simmel (1858 – 1918) lFormální sociologie lFormy zespolečenštění – základní formy společenských vztahů, které jsou neměnné v čase a prostoru a v jejichž rámci se veškerá mezilidská interakce odehrává lEsejistická forma psaní lPeníze v moderní kultuře lMóda, cizinec atd. Zachycuje obecné skrze zcela všední a konkrétní; peníze nemají hodnotu, jsou ambivalentní – umožňují spousttu vztahů a svobod, ale zároveň izolují a atomizují (člověk díky penězům vstupuje do vztahů jen částí své osobnosti) Karel Marx (1818 – 1883) lMaterialistické pojetí historie lHistorie lidstva = dějiny třídního boje lKapitalismus má být nahrazen beztřídní společností (společné vlastnictví výrobních prostředků) lKapitál – asymetrie v postavení vlastníka a nevlastníka v procesu výroby – vyrobená nadhodnota připadá kapitalistovi Nová éra ve vývoji společnosti lInformační společnost, společnost znalostí, lPostindustriální společnost lPostmaterialistická společnost lKonzumní společnost, mediální společnost lPozdně moderní společnost lPostmoderní společnost lRiziková společnost Práce už není hlavně produkcí materiálních statků, ale prací se symboly a informacemi, převládají bílé límečky, roste počet pracovníků ve službách Hlavní rysy postmoderní spol. lDochází k překonání modernity s jejích hodnot lZtráta víry v pokrok, vědu a naši schopnost poznat a ovládat svět lHistorie nedává smysl, jedna obecně platná historie ani neexistuje lUznání toho, že svět je rozmanitý a pluralistický lFlexibilita, mobilita, decentralizace, internacionalizace lIndividualismus Zklamání – technologický a vědecký optimismus opadl (zbrojení, ekologické hrozby, osamělost) Ulrich Beck: Riziková společnost lindustriální společnost zaniká díky vedlejším účinkům, které vyvolává – svým vlastním fungováním (nezamýšlené důsledky záměrného jednání) lprodukce bohatství je doprovázena produkcí rizik, a konflikty ohledně distribuce rizik lNová povaha rizik – jsou běžně a rutinně produkována, globální rozměr a moderní příčiny, vyvolávají nevratná poškození, jsou neviditelná, nepředvídatelná a otevřena procesu sociálního definování a také big business, bumerangový efekt, nejde kauzálně stanovit příčinu, namísto toho jsou rizika kvantifikována (určování mezních hodnot)