Andragogická didaktika Literatura lMužík, J. Androdidaktika. Praha: ASPI, 2004 lMužík, J. Andragogická didaktika. Praha: Codex Bohemia, 1998 Didaktické principy (zásady) lObecné požadavky, které jsou kladeny na proces výuky v souladu se stanovenými cíli a obsahem. lVětšinou jsou spojovány s činností učitele (lektora) jako určité postupy, zejména při přípravě a realizaci výuky. Didaktika dospělých (z řeckého slova DIDASKÓ = učím) Teorie výuky dospělých, tj. vyučování na straně lektora a učení na straně účastníka. Didaktické principy Princip uvědomělosti a aktivity lVyžaduje takové vyučování, ke kterému mají účastnící kladný vztah, ve kterém si vědomosti, dovednosti a návyky osvojují aktivně a v němž se také učí nabyté poznatky a dovednosti prakticky uplatňovat. Nutná je samostatná aktivita účastníků. Princip názornosti lVe vyučování je velmi významné použití konkrétního předmětu, zobrazení, ilustrací, předvedení činnosti, simulace, animace a dalších vizualizačních technik. lNázornost v současné době ovlivňují multimediální a informační technologie. Princip přiměřenosti lPřiměřeností rozumíme požadavek, aby obsah a rozsah učiva, jeho obtížnost a způsob vyučování odpovídaly schopnostem a úrovni účastníků. lMá vliv na postoje účastníků k učivu a učení a umožňuje prožívat úspěch z učení. lProžitek z úspěchu v učení je důležitým motivem pro výuku dospělých. Princip trvalosti lJe požadavkem, aby si účastníci osvojené vědomosti a dovednosti zapamatovali tak, aby je mohli dle potřeby v paměti vybavit a prakticky uplatnit. lJe závislý na zákonitostech paměti. Princip soustavnosti lPožadavek, aby učivo bylo podáváno v logickém uspořádání a vedlo k osvojování strukturovaných vědomostí a dovedností. Principy specifické pro didaktický proces s dospělými lPrincip orientace na praxi lPrincip aktuálnosti lPrincip participace lPrincip individuálního přístupu a permanentní zpětné vazby Stanovení cílů a volba vzdělávacího obsahu lCo chceme učit, nebo co se chceme naučit? Bloomova taxonomie výukových cílů Formy, metody, techniky Na stanovení cílů a volbu vzdělávacího obsahu navazuje volba didaktických forem (zda bude výuka realizována v přímém kontaktu lektora a účastníka nebo prostřednictvím distančního vzdělávání atd.), metod (postup letora ve vyučování), pomůcek a techniky (vč. studijních materiálů) Didaktické formy Didaktické formy představují určitý organizační rámec výuky, nebo-li jinými slovy: relativně trvalý, ustálený komplex didakticko-organizačních opatření, jimiž se realizuje vzdělávání ve vymezeném čase, prostoru a ve vztahu k didaktickým systémům živým (lektor – účastník) a neživým (metody, pomůcky, technika) Mezi didaktické formy patří: lPřímá výuka (tj. přímý, osobní kontakt lektora s účastníkem - vysoké nároky na čas organizátora, lektora, účastníka atd.) lKombinovaná výuka vznikla ze snahy zvýšit podíl individuálního studia na celkovém objemu vzdělávání - vstupní seminář, individuálně řízené studium, výcvikové semináře, závěrečný seminář lKorespondenční, distanční vzdělávání, e-vzdělávání lTerénní (polní) vzdělávání - zahrnuje všechny prvky předchozích forem, ale ve specifických podmínkách, převážně mimo rámec standardních vzdělávacích zařízení a institucí, tzn. v terénu (např. konference, krátkodobé internátní kurzy, studijní zájezdy atd.). Další formy: např. jednodenní školení, krátké internátní kurzy, semináře, konference, studijní skupiny, studijní zájezdy, korespondenční kurzy, frontální (hromadné) vyučování, skupinové a kooperativní vyučování, individualizované a diferencované vyučování, projektové vyučování (založené na řešení komplexních teoretických nebo praktických problémů na základě aktivní činnosti účastníků vzdělávací akce) a další. lPři výběru konkrétní formy vzdělávání hraje roli: -kritérium didaktické (tj. umožnit účastníkům soustředit se na výuku a naučit se v daném čase co nejvíce) a -kritérium ekonomické (hospodárné využívání nákladů spojených s uvolňováním účastníků z pracovního procesu, jejich cestováním, ubytováním atd.) lKaždá forma se může realizovat různými metodami, dá se v podstatě říci, že každá forma si vlastně vytváří svou metodiku, resp. komplex využitelných metod Didaktické metody lMetoda = postup k určitému cíli, je spojená s naplňováním stanovených vzdělávacích cílů, s optimálním zvládnutím obsahu vzdělávání a realizuje se v rámci dané vzdělávací formy a za určitých výukových situací a podmínek. lV jedné vyučovací jednotce se většinou použije několika metod lNeexistuje jediná správná nebo univerzální metoda lAž do konce 60. let byla metodická výzbroj, vhodná pro vzdělávání, poměrně skromná (kromě klasických metod byla užívána pouze případová studie) lV současné době existuje více než sto metod a technik, popsaných v knihách a učebnicích lDůvodem pro takový rozvoj především participativních metod je skutečnost, že víme více o procesu učení. Rozvoj metod je však také důsledkem reakce na metody, ve kterých je vzdělávaný převážně pasivní Volba metod Při posuzování didaktických metod je potřeba: lSeznámit se s jednotlivými metodami, jejich charakteristickými znaky, výhodami a nevýhodami lVypracovat důležitá kritéria pro správnou volbu metody v dané situaci lNezapomínat, že se učební situace mění, a to rovněž během výukového procesu, musí se měnit také metody. lLektor musí dbát na střídání metod - ne samoúčelně, ale proto, aby mohl optimálními metodami a prostředky dosáhnout učebních cílů. Mezi hlavní kritéria pro volbu metod tedy patří: lCharakter učebních cílů: čisté vědomosti nebo jejich aplikace v konkrétní situaci? lCharakter obsahu výuky: nakolik mně jako lektorovi dovolí daná učební látka uplatnit participativní didaktické metody? lCharakter didaktické formy: přímý kontakt lektora s účastníkem umožňuje nasazení širší palety metod než např. korespondenční forma. lPředběžné znalosti o složení účastníků vzdělávací akce - jsou např. připraveni k výuce ve skupinách. lStupeň aktivizace účastníků: jakou aktivizaci umožňuje určitá metoda, jaká aktivizace je v této fázi učebního procesu nutná? lFáze učebního procesu - vstup, prezentace, použití. lRytmus - účelné a pestré pořadí metod během učebního procesu. lRámcové podmínky: Je dostatek času na náročné metody? Počet účastníků? Prostorové podmínky? lCelková didaktická připravenost a schopnost lektora: dostupnost zkušených vzdělavatelů - zkušenější a speciálně vycvičený lektor je „metodicky“ bohatší. Metody lze rozdělit dle účelu lVýkladově ilustrativní metody využívají se hlavně při systematickém předávání informací lektorem. Patří sem prezentace,přednáška, demonstrace, programové texty. lDialogické metody Podstatou dialogických metod je komunikace mezi lektorem a účastníky vzdělávání, která směřuje ke splnění vzdělávacích cílů. Nejčastěji se využívají seminář, rozhovor a diskuse. lMetody řešení problémů Metody orientované na řešení problémů lze rozdělit na metody stimulující tvorbu nových nápadů (brainstorming, hraní rolí, workshopy) a metody komplexního řešení problémů (případové studie, projekty, stimulační hry) Rozdělení metod vzdělávání dle velikosti skupiny lVelikost skupiny nad 20 účastníků prezentace, přednáška, učení v týmech, diskuse, tutoriál l5 – 20 účastníků seminář, cvičení, brainstorming, hra rolí, případové studie lméně než 5 účastníků výcvik, trénink, projekt, zadání , otevřené učení PŘEDNÁŠKA lPřednáška je připravená prezentace lektora, s cílem nabídnout informace. lPři interaktivním tréninku nabízí lektor informace, které skupina potřebuje k tomu, aby uskutečnila aktivity důležité k realizaci úkolu. Hlavní využití lseznámit s obsahovou strukturou kurzu, časovým harmonogramem l vysvětlit nové pojmy l úvod do tématu nebo teorie l poskytnout faktické informace Kdy lnemáme dostatek času l velký počet posluchačů l je zapotřebí prezentovat velké množství myšlenek (kdy ji sami účastníci považují za jedinou řádnou formu výuky) J Výhody lneomezený počet posluchačů lvelké množství informací za relativně krátkou dobu lněkteří účastníci se lépe učí posloucháním Nevýhody lklade účastníky do pasivní polohy lomezené možnosti zjistit, zda posluchači rozumí probírané látce lpozornost a zájem mohou být odpoutány linformace získané poslechem jsou hůře zapamatovatelné lefektivnost záleží od řečnických schopností lektora Faktory úspěšnosti ldélka trvání (vzhledem k charakteru přednášky a pozornosti posluchačů) lzákladní ladění a styl přednášejícího (sebedůvěra, autentičnost, míra formálnosti, využívání humoru, aj.) lkontakt s posluchači (jejich oslovování, reakce na jejich projevy, aj.) lřečnický projev přednášejícího (hlasitost, artikulace, variování tempa, intonace, srozumitelnost, aj.) lneverbální komunikace (pohyby, gestikulace, držení těla, oční kontakt,..) lstrukturování (provokativní úvod, přesvědčivý střed, silný závěr) lzpůsob reakce na dotazy posluchačů lvyužívání audiovizuálních pomůcek lzahrnutí aktivačních technik (diskuse, odpovědi na otázky,..) Doporučení lPřednáška by se při interaktivním tréninku neměla používat samostatně, ale jako podpůrná technika pro jiné plánované aktivity, které mohou stimulovat k aktivnímu zapojení účastníků do učebního procesu. DISKUSE lDiskuse je dialogová metoda, při které dialog probíhá převážně mezi účastníky, na rozdíl od výukového rozhovoru (dialog mezi lektorem a účastníky) lDiskusi lze definovat jako skupinové řešení problémů nebo výměnu zkušeností, názorů, poznatků. Kdy? lpři formování a změně postojů l při shromažďování a zužitkování poznatků, zkušeností a nápadů l při objevování poznatků l při skupinovém řešení problémů a hledání řešení lpři uvolňování napjaté atmosféry l jako doplňková metoda k přednášce Proč? lpodnítit účastníky, aby přemýšleli o nových myšlenkách souvisejících s tématem, aby luváděli tyto myšlenky v různých souvislostech a osvojovali si je lkontrola výsledků a úkolů lrozšíření existujících vědomostí, ujasnění si a rozšíření známé látky lzjištění úrovně poznatků a postojů účastníků k danému tématu lrozvíjení týmové práce lrozvíjení dovedností řešení problémů a rozhodování Nevýhody lve velké skupině je problematické zapojit všechny účastníky do diskuse ldostatek základních poznatků účastníků k tématu ldiskuse se může odklonit od tématu a povede ke ztrátě času Role lektora v diskusi lPříprava – stanovení cíle diskuse, přezkoumání tématu, formulace otevíracích otázek lOtevření – uvedení tématu, vyjádření cíle, položení otevírací otázky lZasahování (při zachování neutrální pozice) lPodněcování diskuse tak, aby se zapojili všichni účastníci a posouvání diskuse dopředu lUsměrňování diskuse, pokud se dostane mimo téma, nebo se stává komunikačně neadekvátní a destruktivní lÚčelná sumarizace CVIČENÍ (SEMINÁŘ) lV řízených podmínkách pod dohledem lektora si účastník procvičuje, vykonává a aplikuje dovednosti nebo poznatky, které mu byly předem vysvětleny a předvedeny. Hlavní využití lrozvoj odborné dovednosti, např. matematické výpočty lrozvoj interpersonální dovednosti, např. komunikace, vyjednávání lrozvoj psychomotorické dovednosti, např. manuální dovednosti Kdy? lvhodný nástroj pomocí kterého se účastníci posouvají od známého k neznámému lúčastník si procvičuje, vykonává a aplikuje dovednosti nebo poznatky, které mu byly vysvětleny a předvedeny Výhody lumožňuje účastníkům aplikovat to, co se naučili v konkrétních situacích ldovoluje získat zkušenosti v podmínkách podobných pracovišť, pod dohledem a lusměrněním lúčastníkům poskytuje sebedůvěru lumožňuje zapojení pasivních účastníků Nevýhody lčasově náročné – realizace, zpracování informací plynoucích z realizace cvičení lnároky na speciální prostory a vybavení llze aplikovat až když se účastníci navzájem poznají Faktory úspěšnosti l vhodně stanovený cíl l vypracování potřebných pomůcek l srozumitelně zadané instrukce l motivace účastníků dosáhnout cíle HRANÍ ROLÍ lHraní rolí je modelování reálných problémových situací, ve kterých účastníci hrají role jiných lskutečných nebo imaginárních osob, vyjadřují a chovají se tak, jako kdyby byli těmito osobami. Proč? lúčastníci se učí prostřednictvím aktivního vystupování a pozorování druhých zvládat lpracovní role, dané situace, uplatňovat efektivní postupy a způsoby. Výhody ljediná metoda, která aktivuje emoce účastníků a zároveň je motivuje k jejich kontrole l neocenitelný prostředek převodu teoretických poznatků do praktické činnosti l rozvoj interaktivních dovedností l umožňuje dosáhnout změnu postojů l ukazuje rozdíly mezi přemýšlením o něčem a realizací této myšlenky Nevýhody lvypracování vlastních materiálů vyžaduje čas a úsilí l požadavek na další prostory l pouze pro omezený počet účastníků l hráči se zúčastňují aktivněji než pozorovatelé l introverti se brání zúčastňovat se na těchto hrách l změna postoje může být krátkodobá Faktory úspěšnosti l čím více se přiblížíme reálnému životu l zájem účastníků podílet se na této metodě l téma odpovídající zájmu účastníků l výkon hráčů PŘÍPADOVÉ STUDIE lObsahují stručný písemný popis skutečné situace. Nepopisuje řešení, to je úlohou účastníků. Uvádí dostatek podrobností a učí tak odlišovat nepodstatné od důležitého. Výhody lvzájemné učení a zapojení cestou jednání l zdokonalení komunikačních dovedností l rozvoj analytických dovedností řešením „záhad“ l spojení teorie a praxe při řešení konkrétních problémů l řešením reálné situace se zvyšuje motivace účastníků l možnost vyzkoušet si neobvyklé postupy a nové metody bez přímého ohrožení l stimulace analýzy organizace podporuje konstruktivní změny Nevýhody lsnížená odpovědnost lektora za výsledek, cesta se mnohdy stává cílem l nekomplexnost studie umožňuje pouze hypotetická řešení, která se navíc zaměřují na lminulost l povrchní interpretace může vést v praxi k chybným rozhodnutím l snaha spolupracovat může vést k potlačení projevů kritiky a k alibismu l analýza a řešení jsou vedeny ve znamení shody za každou cenu l nevyváženost skupiny, v níž se prosazují extroverti, může vést k potlačení sice lsprávných, ale tichých názorů introvertů. Faktory úspěšnosti l identifikace problému l stanovení cílů l stanovení možných řešení l předvídání důsledků l volba a následné uplatnění optimální varianty řešení WORKSHOP lJe to pracovní setkání, na kterém vybraná skupina lidí v uzavřeném prostředí pracuje na konkrétní a lpředem dané tématice. Má zadáno jediné a nosné téma. Workshop obecně nelze ztotožnit ls aktivitami, kde se v širším slova smyslu vyučuje. Jeho využití ve vzdělávání dospělých lze lspatřovat ve využití postupů používaných při workshopech. Účastníci společně pracují na řešení lurčité otázky, vyučující se stává moderátorem, který skupině pomáhá v její pracovní činnosti, aniž lby jí přinášel nějaké vlastní vědomosti. Kdy? lk získávání a vyhodnocování nových nápadů a námětů l k objevování netradičních souvislostí a oživovat osvědčené a zapomenuté l k získání námětů na perspektivní řešení problémů souvisejících s nosným tématem Charakteristické znaky l účastníci jsou předem vybráni, jsou to specialisté v oboru nebo účastníci zainteresovaní lna řešení daného problému l problém musí být formulován konkrétně a jednoznačně l krátkodobá akvizice výkonnostních rezerv (omezený časový úsek, společný cíl, práce lv týmu) l základní metodou řízení je moderace Výhody lpodporuje tvořivost a kreativitu účastníků l působení synergického efektu l výsledky jsou skupinové výsledky l vzájemné učení a zapojení cestou jednání l zdokonalení komunikačních dovedností l podpora práce a spolupráce v týmech l osvojování pracovních návyků Nevýhody l Časová náročnost l Potřeba vyškolení moderátora l Nejistota zda bude dosaženo použitelného výsledku l Nejistota zda opatření a závěry bude možno prosadit do praxe a zda se ujmou Faktory úspěšnosti lsoustředění ne jedno téma l důsledná vizualizace l aktivizace účastníků l pozitivní atmosféra l svoboda rozhodování l volné plány (otevřené plány) BRAINSTORMING lMetoda používaná při hledání řešení pomocí stimulujících nápadů. Každý účastník je podněcován, laby přišel s co největším počtem nápadů. Vše se zapisuje. V další fázi účastníci rozvádějí své lnápady, ty se analyzují a hodnotí. Tato technika je založena na striktním dodržování řady pravidel. lSmyslem pravidel je podporovat vznik nových myšlenek a odbourávat bariéry bránící rozvoji ltvůrčího myšlení. Mezi základní pravidla brainstormingu patří: l Nevysmívejte se žádné myšlence. Podporujte všechny členy skupiny, aby přicházeli s ljakýmikoli neotřelými nápady. l Každá myšlenka musí být prezentována celé skupině, aby se co nejvíce rozvíjela lskupinová asociace a vznikaly další myšlenky a nápady. l Žádná myšlenka nesmí být kritizována. Cílem brainstormingu je vytváření nápadů a ne ljejich hodnocení. BRAINWRITING lPředstavuje písemnou modifikaci brainstormingu. Účastníci napíší své náměty na list papíru, pak si lje vymění, přezkoumají nápady druhého, zkouší na nich stavět nebo přicházejí s dalšími novými lpřístupy. Po několika opakováních se listy vyberou, vyhodnotí a určí nadějné náměty lk propracování. TUTORIÁL lTutoriál je didaktická metoda, specifická pro distanční vzdělávání. Jde o prezenční setkání lstudujícího a tutora, jejichž cílem je získat přehled o studijních povinnostech, charakteru a nárocích lna samostatné práce, o závazných termínech plnění, zodpovídání individuálních dotazů ke studiu lnebo k určitým částem učiva. Součástí je vysvětlení obtížných částí učiva, skupinové řešení lproblémů, situací, případových studií, apod. Tutoriál je veden formou brainstormingu nebo řízené ldiskuse. Tutoriál slouží i k osobnímu setkání studujících, při kterém se mohou vzájemně informovat lo svých studijních problémech, diskutovat o některých dílčích pasážích prostudované látky nebo na ltutorem předem vyhlášené téma. PRACOVNÍ CHOVÁNÍ ÚČASTNÍKŮ VZDĚLÁVÁNÍ lPracovní chování účastníků vzdělávání představuje určitý řád (pořádek), který je nezbytný k efektivní výuce. Srovnej s kázní u vzdělávání dětí Příčiny nevhodného chování účastníků vzdělávání lnuda ldlouhotrvající duševní námaha lneschopnost splnit zadaný úkol (příliš obtížný, nejasné zadání) lprojevy sociálního chování (sociální vztahy promítající se do vzdělávání) lnízká sebedůvěra vzhledem ke vzdělávání (obava ze selhání, z neúspěchu) lproblémy v emoční oblasti (upoutávání pozornosti, vyvolat zájem lektora nebo kolegů) lšpatné návyky (pozdní příchody, telefonování) lnepřítomnost negativních důsledků losobnost účastníka vzdělávání Typy problémových účastníků a jejich zvládání Člověk s tendencí dominovat diskusi Řešení: Na zapojení ostatních účastníků do diskuse použijeme přímé otázky, přičemž se záměrně pohledem, postojem těla, vzdáleností apod. vyhýbáme dominujícímu účastníkovi, což mu ztíží převzetí slova. Pokud mírné postupy nepomáhají, obvykle pomůže individuální rozhovor v době přestávky. Člověk, který se baví se svými sousedy Řešení: Vyzvat dotyčného, aby se o své myšlenky podělil s ostatními. Člověk, který je příliš stažen do sebe Řešení: Zeptat se dotyčného na věc, o které má dostatek poznatků, případně o které toho ví více než jiní. Jakmile se jednou osmělí, může se stát rovnocenným přispěvovatelem do diskuse. Člověk, který je skeptický nebo antagonistický Řešení: Postoj takového člověka vyplývá z pochyb o účelnosti a užitečnosti setkání. Řešením může být jasné vysvětlení cílů vzdělávání, vyjádření účastníků k cílům a programu vzdělávání, poskytnutí zpětné vazby o tom, jak tyto myšlenky, názory byly v programu využity. Člověk, který se chce hádat Řešení: V tomto případě je třeba zachovat chladnou hlavu, nepřistoupit na jeho hru, nepouštět se do polemiky a vysvětlování. Lektor může dát tomuto člověku možnost ukázat co umí za použití otázek, úkolů. Obvykle tak vyvolá negativní odezvu od ostatních účastníků, což způsobí dočasné uklidnění situace. Člověk (žena), která ve výuce kojí l?