Učitel:

Od r. 1946 začala VŠ příprava učitelů. Od r. 1921 probíhala v rámci učitelských ústavů na úrovni nástavbového studia na ŠVSP (Škola vysokých studií pedagogických) příprava učitelů v Praze a v Brně.

Učitel expert se vyznačuje tzv. doménovými specifickými znalostmi, které získal svou zkušeností. V konkrétních edukačních situacích tak dovede flexibilně reagovat na dění a zvolit adekvátní postupy. S tím souvisejí tzv. kompetence učitele, jedná se o širší pojem než pedagogická dovednost. Kompetence je potencialita osobnosti, která se projevuje v chování, prožívání a poznávání.

Typy kompetencí (Švec V.):

• vyučovací (diagnostická, psychopedagogická, komunikativní)
• osobnostní (rozhodovací, autenticita, akceptace)
• rozvíjející (informační, výzkumné, sebereflektivní, autoregulativní).

Jiná klasifikace:

• odborně předmětové
• psychodiagnostické (učitel dokáže vytvářet příznivé podmínky pro učení žáků)
• komunikativní
• organizační a řídící
• poradenské a konzultační
• reflexe vlastní činnosti

Učitel by měl mít ke své profesi uzpůsobený tzv. dispoziční model. Ten zahrnuje schopnost (předpoklady, dovednosti), vnímavost (analyzování situace a reagování na ni), sklon (jednat vhodným způsobem, výcvik citu pro jednání v situaci souvisí s problémem sebereflexe učitele). Soubor pedagogických vědomostí, dovedností, návyků a schopností vede k pedagogickému mistrovství.

Učitelovo pojetí výuky je soubor učitelových názorů, přesvědčení, postojů a argumentů. Jde o vyspělost etickou, intelektuální, kulturní a odbornou.

K základním pedagogickým dovednostem učitele patří formulace výukových cílů, užívání výukových metod, práce s učivem. Podle podmínek učitel vytváří pojmovou analýzu učiva a analýzu učebních činností žáka (provádí se zvláště prostřednictvím učebních úloh). Analýza učiva vede k určení rozsahu a kvality vědomostí žáka, analýza učebních činností vede k realizaci vědomostí v praktické denní činnosti.

Vnějškové působení učitele na učební činnosti žáka nazýváme regulátorem učení. Řadíme sem např. učební metody, prostředky výuky, podmínky výuky.

Fáze učitelovy práce:
- diagnóza stavu učení žáků
- stanovení cílů
- analýza učiva a učebních činností žáků
- realizace výuky
- zjišťování zpětné vazby (porovnávání aktuálního stavu výuky s dílčími výukovými cíli)
- zjištění výstupů (např. zkoušením, opakováním učiva)
- evaluace (hodnocení) výuky
- predikce výuky
- zahájení nové diagnózy

Burnout effect: jedná se o psychickou vyčerpanost učitelů, nechuť ke změnám, apatičnost, případně agresivitu. Souvisí se stresovým zatížením. Prostředkem oddálení vyhořívání je další vzdělávání učitelů (princip celoživotního vzdělávání), dále pracovní dovolená. Podle J. Mareše stimuluje učitele k jeho práci následujících pět P: postup, pravomoc, prestiž, požitky (prázdniny), plat.

Některé názory proti učitelství jako plnohodnotné profesi podle amerických výzkumníků Orsteina a Levina:

• odborná vysokoškolská příprava učitelů začala až ve 20. století
• mnozí učitelé nemají ani certifikát "pedagogické minimum"
• nejsou specifikovány profesní dovednosti učitele
• do výchovy a vzdělávání zasahují i laici - což dokládá neodbornost tohoto oboru
• Závěr: podle výše zmíněných autorů je učitelství tzv semiprofesí či tzv. vyvíjející se profesí

Učitel by měl znát zákonitosti učení žáků a jejich vývoj (učební styly, teorie učení, teorie vývoje dítěte, teorie myšlení), kulturní determinovanost žáků, ovládat učební metody, být erudovaný, využívat didaktické prostředky (práce s učebnicí), má řídit, motivovat, monitorovat a hodnotit učení žáků, má se zajímat o mimoškolní aktivity žáků a podmínky v jakých žijí.

Charakteristiky učitelů mají podle zjištění J. Průchy nízký vliv na učební výsledky žáků, důležitější jsou aktivity učitele, které ve třídě uskutečňuje. Osobnostní charakteristiky učitele se promítají do komunikačních vztahů se žáky. S touto dovedností souvisí dva edukační termíny a to Pygmalion efekt a Golem efekt. Pygmalion efekt znamená přehnanou podporu žáka učitelem. Golem efekt znamená opačný jev, tedy neadekvátní snižování schopností žáka učitelem.

Vybrané programy vzdělávání učitelů:

• PAU (Přátelé angažovaného učení)
• Kritické myšlení (http://www.kritickemysleni.cz/aktuality.php Vzdělávací program RWCT přináší učitelům na všech stupních škol kursy dalšího vzdělávání. Program zdůrazňuje, že k ovládnutí nových výukových přístupů je důležité přímé prožití učebních činností a jejich následná analýza. Program RWCT rozvíjí: aktivizaci žáků, celoživotní učení, schopnost vyjadřování, utváření názoru a argumentace pro něj, rozvoj čtenářství, kritická práce s informacemi, trvalost osvojení informací, respekt k odlišnosti, spolupráce a maximální rozvoj každého dítěte.)

• Dokážu to? (www.dokazuto.cz Je vzdělávací program pro jednotlivé pedagogy i celé školy, rodiče a děti, který se zaměřuje na rozvoj osobnosti a sociálních kompetencí. Pomáhá tím učitelům lépe poznávat své žáky a vést výuku tak, že je pro děti zajímavá a motivující).
• Step by step (http://www.sbscr.cz/content.php?step=000_054Jedná se o studium, které je určeno zejména ředitelům a zástupcům škol, zájemcům, kteří se zabývají vyhodnocováním kvality, evaluací, profesním rozvojem učitelů.)
• Projekt Karpo (http://www.karpo.upol.cz/Projekt vychází z návrhu Systému kariérového postupu MŠMT, dokumentu Odborný růst pedagogického pracovníka, celonárodní diskuse Výzva pro 10 milionů, Bílé knihy a dalších dokumentů)
• COPE http://www.educatio.info/index.php?option=com_content&task=view&id=45&Itemid=9 Zabývá se rozvojem osobnostních a profesních kompetencí učitelů a pracovníků pomáhajících profesí.
   

Výzkumy:

Pelikán r. 1991 analyzoval osobnost učitele SŠ. Zjistil, že úroveň práce učitele závisí na: stupni a míře sociability učitele, typu vzdělání, oblibě ve sboru, interakci se žáky, odbornosti, přiměřenosti klasifikace, organizačních schopnostech, míře tvořivosti. Nízké korelace vyšly u: věku učitele, pohlaví, délky praxe, zdravotním stavu, stupni neurotičnosti.
Mareš, Skalská, Kantorová provedli výzkum zaměřený na učitelovu odpovědnost za úspěšnost žáka. Zjištění: úspěchy žáků připisují učitelé svému vlastnímu působení, naopak neúspěchy svalují na samotné žáky. Tento jev je vyšší u žen a u učitelů s delší pedagogickou praxí.
Odhalováním příčin školní ne/úspěšnosti se zabývá teorie kauzálních atribucí. Langová provedla v této problematice výzkum, kde zjistila, že u žáků s dobrým prospěchem se jejich úspěchy vysvětlují vnitřními předpoklady (píle, nadání…) a neúspěchy vnějšími faktory (smůla, obtížnost úkolu…). U žáků se špatným prospěchem posuzují učitelé jejich ne/úspěchy obráceně.

Ontodidaktika

= pedagogická disciplína zabývající se didaktickou interpretací vědeckých poznatků do výuky. Předmětem ontodidaktiky je tak úsilí o modernizaci učiva. Projevuje se především ve tvorbě didaktických textů.