Zpracovala: Milana Hurníková
Práce s rizikovou mládeží
Již dlouhou dobu se u nás vede diskuse jak by měla společnost zacházet s mladistvými pachateli trestných činů nebo s mladými lidmi, u kterých je vysoké riziko společenského selhání. Je již všeobecně uznáno, že klasické věznění má devastační účinky na osobní vývoj mladistvých pachatelů.
Prací s rizikovou mládeží se zabývá projekt LATA. Projekt LATA spočívá ve vytváření párů dobrovolník a klient. Standardní klient je kluk na první pohled nejistý, nevýrazný, ostýchavý, ve věku 15-18 let. Neslavného hrdinu z něj dělá rizikový temperament, nuda, příležitost a parta. Děvčat je mezi klienty malá menšina. Dobrovolníci jsou většinou studenti humanitních oborů. Klient se na základě písemné smlouvy zavazuje, že s účastí na projektu souhlasí a že bude docházet na smluvené schůzky s dobrovolníkem. Pokud o projekt nejeví dlouhodobě zájem je z něj vyřazen a dobrovolník dostává nového klienta. Dobrovolník pravidelně podává zprávy o průběhu kontaktů s klientem. Dobrovolník musí trávit s klientem 2 hodiny týdně. Vtip projektu LATA spočívá v tom, že dobrovolníkům nikdo nepředepisuje, co mají s klientem dělat. Dobrovolník i klient se zavazují jen k tomu, že budou určitou dobu trávit spolu.
Projekt LATA v číslech
- dvě třetiny klientů doporučili do péče sociální kurátoři, čtvrtinu jiní odborníci, ve dvou případech soud, v šesti případech se na středisko obrátil klient nebo jeho rodiče
- pouze čtvrtina klientů v době vstupu do projektu neměla žádný kriminální delikt, přímo z vazby nebo z výkonu trestu kontaktovala středisko šestina klientů
- polovinu dobrovolníků tvoří studenti vysokých škol, druhou polovinu studenti vyšších středních škol
- polovina dobrovolníků navštívila klienta v jeho domácím prostředí
- polovina dobrovolníků spolupracovala s kurátorem, pokusů o kontakt dobrovolníka s orgány činnými v trestním řízení proběhlo jen několik, dobrovolníci charakterizují jejich postoj jako velmi rezervovaný
Příčin kriminality mladistvých je hodně. Patří mezi ně rodina, vrstevnická parta. Velkou úlohu zde hraje i nuda. Rozsáhlá studie opřená o data ze všech adopcí provedených v Dánsku mezi lety 1927-1947, prokázala, že kriminalitu hochů v těchto rodinách lze lépe předpovědět podle údajů o kriminalitě biologických otců než podle trestního rejstříku otců adoptivních. V rodinách kde žádný z otců nebyl trestán, mělo konflikt se zákonem 13,5% synů, v rodinách kde byl trestán jen adoptivní otec, to bylo 14,7% synů, v rodinách kde byl trestán jen biologický otec, to bylo 20% synů. Tento výzkum navíc potvrdil předpoklad, že je-li dítě adoptováno rodiči z vyšších společenských vrstev, snižuje se tím pravděpodobnost, že se bude chovat v rozporu se zákonem.
Ve studii v níž byly srovnávány dvojice utvořené z 500 delikventních a z 500 nedelikventních mladistvých tak, aby si dvojice byly co nejvíce podobné místem bydliště, sociálním postavením rodičů, rasou, inteligencí, byla také věnována pozornost vztahům v rodině. U rodičů delikventů se našlo významně víc emočních poruch, alkoholismu a také kriminálních deliktů. Rodiny delikventů byly častěji ve špatné ekonomické situaci, mnohé žily ze sociálních dávek, měly malý zájem na zlepšení své situace, méně si sebe vážily. Mnohé rodiny delikventů byly rozvedeny, mnoho delikventů žilo s nevlastním rodičem, který se k nim choval lhostejně. Usměrňování v rodinách delikventů se pohybovalo mezi extrémně tvrdou disciplínou a úplnou netečností. Sociální pracovnice charakterizovaly domácnosti delikventů jako špinavé, zanedbané, přeplněné a špatně osvětlené. Soubor těchto charakteristik tvoří klasický portrét delikventovy rodiny.
Zhruba polovina budoucích delikventů jsou děti trpící tzv. syndromem hyperaktivity. Syndrom hyperaktivity postihuje asi třikrát častěji chlapce než dívky. Dlouhodobé sledování těchto dětí ukázalo, že puberta ani dospívání nejsou zárukou uzdravení, jak tvrdila starší literatura. S většinou postižených dětí se potíže táhnou dál a nezanedbatelná část z nich se později dostane na šikmou plochu. Léčebné programy těchto dětí jsou prevencí kriminality. Průzkumy potvrzují, že u dětí komplexně léčených, tzn.rodinná terapie, skupinová terapie, individuální terapie a medikace, se snižuje riziko pozdějšího kriminálního chování na polovinu.
Nejpřekvapivějším trendem je nárůst kriminality u mladistvých, kteří žijí v úplné, stabilní rodině. Výzkumníci tyto nálezy zatím nedokázali vysvětlit. Vliv rodiny na děti v dospívání stále klesá, děti jsou stále více odkázány na výchovu v institucích, na pasivní sledování médií, na různé party. Nepřirozený panelákový životní styl kde je lidský život roztříštěn do nespojitých, vysoce předepsaných rolí. Vedle nich se otevírá prázdnota volného času, se kterým si některé děti neumějí poradit.
I když je rodina úplná, není tím zaručeno, že se dítěti dostává všeho, co potřebuje. Aby dítě neskončilo ve vězení, mělo by být doma učeno zejména:
- neagresivního řešení konfliktů
- odkládání uspokojování svých potřeb
- respektování zájmů jiných lidí, vcítění se do nich
- jasnému odlišování dobra a zla
Výchova proti kriminálnímu chování by měla být výchovou k nekriminálnímu chování, která je možná jen na půdě bezpečných vnitřních rodinných vztahů a jasné hodnotové orientaci rodičů. Dítě nedělá to, co po něm rodiče chtějí, ale to, co mu rodiče předvádějí. Nejjednodušší měřítko rodičovského zájmu o dítě je množství společně stráveného času. Pokud rodiče tráví s dítětem hodně času konverzační témata a společná činnost se najde vždy.
Trestání
Trest je dobrým řešením jen zdánlivě. Když se začneme zabývat otázkou, co trest s mladistvým pachatelem dělá, objevíme jeho spornost. Trestem můžeme dosáhnout jakési pomyslné spravedlnosti. Což nás může uspokojit. Stát, tedy všichni daňoví poplatníci, zaplatí velké částky za výkony trestu pachatele ve vězení. Pachateli po propuštění nebrání nic v tom, aby zákon znovu neporušil, dokonce se může dostat do situace, která k porušení zákona svádí. Potrestaný se může domnívat, že jeho provinění je dostatečně odčiněno pobytem ve vězení, a že nároky poškozeného ho už nemusí zajímat. Možná by bylo lepší, kdyby se stát zajímal o potřeby poškozeného a ne jen o trest pachatele. Je zde možnost mnoha alternativních trestů. Například narovnání, prospěšné práce nebo jiná alternativní opatření. Alternativní opatření by nemělo být chápáno jako trest. Napáchané škody by měly být pokud možno uhrazeny a uvedeny do původního stavu. Poškozenému by se mělo dostat morální satisfakce – omluvy.
Samozřejmě každý z nás jistě dá zapravdu tvrzení, že nejdůležitější je předcházet trestné činnosti mládeže. Pokud je rodina rizikového dítěte disfunkční, mělo by být dítěti nabídnuto mnoho aktivit, aby nemusel trávit svůj volný čas a nevyhovujícím prostředí. Proto je důležité, aby existovaly různé projekty pro tyto děti, které by měly na děti působit výchovně a zároveň zábavně. Efektivní program by měl nabídnout dlouhodobou a nepřerušovanou podporu a měl by být prostředím k učení nových sociálních dovedností.
Zdroj: Oldřich Matoušek, Práce s rizikovou mládeží
Zpracovaly: Jana Horká, Lenka Kristková
Hyperaktivita a porucha pozornosti
Pedagogové ve všech školských zařízeních, v mateřských školách, základních školách běžného typu i ve školách speciálních se setkávají s dětmi, nichž se projevují určité zvláštnosti. Jsou to děti s přemírou nezvladatelné energie – hyperaktivitou, nebo naopak děti hypoaktivní. U některých dětí se projevuje hyperaktivita s poruchou pozornosti. Děti s těmito projevy jsou často zařazeny do skupiny „dětí problémových“.
Poruchy aktivační úrovně
Poruchou aktivační úrovně rozumíme poruchu aktivity, která dítě vede k neustálému pohybu – hyperaktivitě nebo k pasivitě – hypoaktivitě. Obě tyto poruchy bývají často v kombinaci s poruchou pozornosti.
Hyperaktivita – ADHD
Hyperaktivní porucha se projevuje nápadně zvýšenou aktivitou, viditelnou na první pohled. První příznaky se dají pozorovat již v předškolním věku, podle některých autorů dokonce i během prenatálního vývoje – nadměrnými pohyby plodu.
Hyperaktivita je poruchou aktivační úrovně, která bývá často kombinovaná s poruchami pozornosti. V současné době je označována zkratkou ADHD – attention deficit hyperactivity disorde.
Příčiny poruch pozornosti s hyperaktivitou
- Existuje řada důkazů o tom, že ADHD je porucha dědičná. U zkoumaných jedinců s poruchou ADHD bylo zjištěno 25% příbuzných, kteří touto poruchou také trpí. Přitom je zde větší riziko dědičnosti po mužské linii.
- Příčinou může být však také strukturální abnormalita, která je opět častější u chlapců.
- Při EEG vyšetření se zjistilo, že funkce mozku u dětí s ADHD odpovídá funkci mozku mladších dětí, což souvisí s méně vyzrálým vzorcem mozkové elektrické aktivity.
- Porucha může vzniknout již v prenatální období vlivem škodlivin (nikotinu, alkoholu), které matka dítěte v těhotenství požívá.
- Také různé otravy, např. olovo apod., mohou způsobit vážnou encefalitidu s následnou poruchou hyperaktivity a pozornosti, a to i v postnatálním období.
- ADHD může vzniknout i jako následek úrazu či traumatu např. při dopravních nehodách či porodním traumatem z důvodu nedostatku kyslíku.
Charakteristika problematiky ADHD
Děti s touto poruchou v kojeneckém věku často pláčí, špatně spí a nezřídka nemívají rády tělesný kontakt. Největší potíže však nastávají při nástupu dětí do školy. Mají sklon neustále povídat, vykřikovat a rušit spolužáky. Dostávají se do konfliktu s učiteli a spolužáky. Dalším projevem je impulzivita.
S hyperaktivitou souvisí i poruchy pozornosti. Typickým projevem je slabá pozornost, unavitelnost. Pozornost dítěte je přitahována vším možným.
Sociální problém hyperaktivity dětí
Mnohé odchylky v osobnostním vývoji neklidného dítěte jsou následkem negativních reakcí jeho okolí na typické projevy těchto dětí. Jsou často odmítány a ve škole hodnoceny jako neúspěšné. V rodině mají nálepku „černé ovce“. Tyto děti si pak v důsledku neustálé kritiky okolí vytvářejí převážně negativní obraz vlastní bytosti. Hyperaktivita je často spojena se zvýšenou emoční dráždivostí.
Škola a ADHD
Porucha pozornosti bývá klíčem ke školním neúspěchům i když tyto děti nemají vývojové poruchy učení. Bývají pokládány za hloupé a líné. Učitelům se doporučuje posadit si takovéto děti do své blízkosti, čímž ho může nenápadně kontrolovat. Je dobré dítěti občas ulevit tím, že ho pošleme něco zařídit. A samozřejmě je důležitá pochvala za dobře provedenou práci.
Zásady přístupu k dětem a poruchou aktivity
Vůči hyperaktivnímu dítěti vystupujme s laskavostí a láskou. Obrňme se trpělivostí, klidem a optimismem.
Posilujme sebevědomí dítěte, především tím, že oceníme každý jeho úspěch, ale i každou projevenou snahu. Při práci i hře dítě vedeme, radíme mu, podporujeme jeho nápady a uklidňujeme jej. Dítěti umožníme co nejvíce svobodné a spontánní hry. Řešením nejsou hromadné organizované hry a kroužky. Tato řízená činnost dítěti radost nepřináší.
Dobrý celkový zdravotní stav je podmínkou pro zlepšení jeho obtíží. Komunikujme s dětským lékařem, nejen ohledně předepisování léků vyrovnávajících nerovnoměrnost nervové lability, ale aktivně jej zapojme do výchovy dítěte .
Komentáře:
Myslíme, že by se této problematice měla věnovat značná pozornost a neignorovat děti s takovými problémy.
Jsou případy, kdy si takovéto poruchy u dítěte pedagog nevšimne. Dítě touto poruchou trpí, za své "nevhodné" chování nemůže,
Je velmi důležité, aby pedagog rozpoznal, že u dítěte není zcela vše v pořádku a situaci řešit.
Velmi významný je dobrý vztah učitele s rodinou a jejich spolupráce. Učitelé by měli mít dobré povědomí o těchto poruchách a také o příznacích a o řešeních poruch nebo o správných přístupech k dětem a o zásadách jednání s dětmi, které byly uvedeny.
Existují různé poradny a následně, pokud je to třeba, se uplatňuje terapie. (Hyperaktivita - institut pro studium a terapii hyperaktivity a poruch pozornosti, a. s. - info@pikola.org )
Stejně jako řešení prostřednictvím terapie, která je v některých případech jistě nezbytná, pokládáme za velmi přínosná psychomotorická cvičení a hry,
Termínem psychomotorik obecně rozumíme výchovu pohybem. Jedná se o cvičení za účelem zlepšení obratnosti, posílení fyzické zdatnosti, aktivního odpočinku a rozvoje psychických funkcí. Psychomotorická cvičení se mohou využívat ve všech věkových kategoriích, v čemž vidíme velkou výhodu a využitelnost.
Tato cvičení příznivě působí na jedince a zmírňuje následky jeho poruchy.
Některé z možných her a cvičení:
Cvičení pro využití mezipředmětových vztahů
Cvičení s dominovou a písmenkovou krabicí
Výroba náčiní: Náčiní si děti samy vyrobí, a to v pracovní výchově z větší papírové krabice od bot. Krabice polepí barevným papírem. Z jedné strany nalepí velká tiskací písmena a z druhé strany dominové tečky.
Mezipředmětové vztahy: Tělesná výchova - pracovní výchova- hudební výchova - český jazyk - matematika
Hrajeme si s písmenky
Děti za doprovodu hudby provádějí různá cvičení s krabicemi. Po chvíli učitel hudbu zastaví a zvolá určité, jednoduché slovo. Děti, které mají písmenka přiběhnou a sestaví z nich slovo. Obměna může být taková, že děti skládají celé věty
Cvičení s obarveným šátkem
Výroba náčiní: do předmětu výtvarná výchova si děti přinesou hedvábný šátek, který pomalují speciálními barvami. Každé dítě si šátek vyzdobí dle své fantazie.
Mezipředmětové vztahy: Tělesná výchova - výtvarná výchova - hudební výchova
Zkamenělé víly
Děvčata jsou víly a chlapci skřítkové. Všichni tančí za doprovodu hudby. Jedno dítě - předem určené - je král lesa. Při přerušení hudby se všichni zastaví - zkamení. Z víl a skřítků se stávají sochy. Král lesa si vybere nejkrásnější nebo nejzajímavější sochu, s tou se zatočí a vymění si s ní svou roli. Svým činem vysvobodí i ostatní víly a skřítky.
Cviční vhodné k zařazení do rušné části hodiny tělesné výchovy
Vybíjená typu všichni proti všem
Pomůcky: molitanový míč
Zaměření: rozvoj motoriky, rychlosti, vytrvalosti, orientace, pozornosti, herního myšlení
Krabí vybíjená. Krabí vybíjená je typem vybíjené všichni proti všem. Ten kdo se zmocní míče se snaží vybít spoluhráče. Každý hráč má 3 životy. Kdo ztratí všechny životy se stává "krabem". To znamená, že se pohybuje ležmo vzadu roznožmo a jeho úkolem je chytat vybíjející se hráče. Dotek kraba se rovná vybití míčem.
Zajímavost:
Hyperaktivita pořádá pro odborníky v práci s dětmi celou řadu odborných přednášek a kurzů v současné době připravujeme přehled kurzů i na našich www stránkách. Informace o odborných kurzech a školení je možné získat e-mailem: info@hyperaktivita.cz nebo na telefonu 776/235231.
Použité zdroje:
- Blahutková, M., Klenková, J., Zichová D. Psychomotorické hry pro děti s poruchami pozornosti a pro hyperaktivní děti