Komparativní pedagogika

Terminologie
pojem "mezinárodní pedagogika" zahrnuje širší pojetí než pojem "srovnávací pedagogika", protože se mj. zabývá mezinárodní spoluprací, konzultacemi, projekty a dalšími výzkumnými aktivitami. Termín srovnávací pedagogika je historicky starší, označuje výzkumnou metodu srovnávající minimálně dva vzdělávací systémy či pedagogické jevy. Rovněž se jedná o vědeckou disciplínu, zabývající se srovnáváním vzdělávacích systémů.

Účel komparativní pedagogiky
• Objevování, objasňování, podporování a šíření znalostí a trendů o vzd. systémech v různých zemích a jejich problémech. Jedná se o interdisciplinární oblast výzkumu (vliv sociologie, ekonomie, antropologie, demografie, práva ad.). Komparativní pedagogika se snaží být exaktní vědou, provádí empirické přístupy (výběr a analýza dat, explanace rozdílů mezi vzdělávacími systémy).

Předmět výzkumu
• Procesy a produkty vzd.systémů
• Kurikula, vzd.programy, didaktické prostředky
• Sociální, ekonomické a demografické determinanty (školská politika,  legislativa, administrat.)
• Řízení a financování školství
• Vztahy mezi školami, rodiči, veřejností, obcemi.
• Vztah mezi sférou vzdělávání a trhem práce.

Typy srovnávacích studií:

• studie o edukačních problémech v jednotlivých zemích (např. prestiž učitelského povolání v ČR)
• průřezové studie zkoumající určitý jev ve více zemích, jsou stanovena společná kritéria (např. porovnání vzdělávacích standardů, přijímání studentů na VŠ  atd.)
• mezinárodní studie srovnávající vzdělávací systémy podle společných kategorií (např. úroveň znalostí desetiletých žáků ze čtenářské gramotnosti)
• nadnárodní studie (např. perspektivy multikulturní výchovy, Světová krize ve vzdělávání atd.)

 

Vybrané funkce srovnávací a mezinárodní pedagogiky:

• funkce vyhledávací
• funkce intervenující (informace o vzdělávacích systémech v cizině ovlivňují vzdělávací politiku a praxi určité země, důležitý je ekonomický aspekt)
• funkce informativní
• funkce propedeutická
• funkce hodnotící
• funkce prognostická

Úkoly srovnávací a mezinárodní pedagogiky:

• podpora kritického myšlení
• iniciování pedagogického výzkumu
• optimalizace domácího vzdělávacího systému na podkladě informací o zahraničních vzdělávacích systémech
• hledání řešení u zemí se společnými edukačními problémy
• podpora kompatibility vzdělávání v procesu světové integrace (mobilita pracovních sil, přenos technologií, interkulturní styky)

Využití srovnávací a mezinárodní komparace:

• pro tvůrce školské politiky
• pro tvůrce pedagogických projektů a programů
• pro pedagogickou veřejnost (studenti učitelství, učitelé, ředitelé škol, inspektoři, vědečtí pracovníci, rodiče ad.)
• pro ekonomy (hodnotí a sledují kvalitu a efektivitu vzdělávacích systémů ve vztahu s uplatněním absolventů škol na trhu práce)
• pro sociology (vysvětlují komparace  z pozice sosciální diferenciace)

Problémy s explanací údajů z komparativních výzkumů:

• etnocentricita (neznalost kulturně společenského kontextu země, kterou popisujeme)
• terminologická mnohoznačnost (překlady cizích odborných výrazů nebo pojmenování prvků struktury zahraničních vzdělávacích systémů postrádají exaktní mezinárodní terminologickou platformu)
• explanace na základě komplexních parametrů: jednotlivá zjištění/parametry je nutné vysvětlovat globálně až na základě získání souboru dalších parametrů. V opačném případě hrozí zkreslení při popisu dané edukační reality (např. ukazatel průměrné velikosti tříd v daném státě by měl být doplněn o hodnotu rozptylu sledovaných tříd).

Teorie srovnávací pedagogiky:
- teorie konvergence (většina zemí na světě směřuje k vytvoření společných principů a technologií, tvořících strukturu jejich společnosti. Tyto prvky se odrážejí ve školství, ekonomice, politice atd. Příkladem je princip rovnosti vzdělávacích příležitostí, vzájemné mezinárodní uznávání certifikátů atp.)
- teorie lidského kapitálu (teorie sleduje vztah mezi úrovní vzdělání a ekonomickýcm růstem, investice do vzdělání mají prokazatelný vliv na růst lidského kapitálu, což vede k ekonomické prosperitě země i k vylepšení sociálního postavení jedince)
teorie kulturního kapitálu (teorie se snaží prokázat, že existují jazykové a kulturní rozdíly mezi sociálními třídami ve společnosti. Tento jev má velký vliv na vznik nerovných přístupů ke vzdělání, což se projevuje ve vzniku ekonomické a společenské stratifikace společnosti. Autorem pojmu je P. Bourdieu.
- teorie strukturního funkcionalismu (teorie popisuje funkce společnosti, resp. školy, které zajišťují její životaschopnost a rovnováhu. Prostředkem funkčnosti jsou: přizpůsobení se prostředí, zajištění zdrojů, stanovení cílů, integrace prvků systému a kontrola soudržnosti, určení kulturně společenských hodnot)
- teorie marxistická (teorie založená na marxistické ideologii, vychází ze srovnávání socialistického a kapitalistického modelu vzdělávání, určující je vztah k výrobním prostředkům)
- teorie sociální kontroly (teorie se zaměřuje na zdůraznění faktu, že škola je nástrojem státní moci, proto i edukační proces vnucuje vzdělávané populaci obsahy i formu vzdělávání).
- teorie legitimity (teorie vychází z Frankfurtské kritické sociologické školy, konkrétně z koncepce J. Habermase. Teorie je zaměřena na vzdělávací politiku. Stát prostřednictvím zákonů (v tomto případě školských) legitimuje svou moc.
- teorie modernizační (teorie se snažila podpořit ekonomický růst zaostalých zemí prostřednictvím vzdělání. Vzdělávací programy měly snížit analfabetismus, zvýšit adaptabilitu pracovní síly, vysokoškolské vzdělávání, tedy souhrně lidský kapitál. Vyjevila se otázka, zda podporovat spíše formální nebo neformální vzdělávání?)
- teorie závislosti (kulturní imperialismus) - teorie upozorňuje na zištnost podpory vyspělého světa zaostalým státům. Cílem podpory mocností je podřízení si ekonomiky zaostalých států a získání strategických bodů.

Organizační struktury a informační báze:

Vědecké společnosti:
• WCCES – World Council of Comparative Education Societies (Světová rada společností pro komparativní pg), 1970, Ženeva.
• CESE - Comapartive Education Society in Europe (Evropská společnost pro srovnávací pg), 1961, Londýn/Brusel.
Informační a dokumentační centra:
• IBE – International Bureau of Education, 1925, Ženeva, součást UNESCO.
• EUDISED – European Documentation and Information Systém for Education (dokumentační systém zřízený Radou Evropy)
• EURYDICE – Education Information in European Community, 1981, EU, Brusel. ČR je zastoupena prostřednictvím ÚIV (Ústav pro informace ve vzdělávání). Databáze EURYBASE je přístupná: www.eurydice.org
• U nás lze publikace OECD o vzdělávání zakoupit v Národním informačním středisku v Praze.

Odborné časopisy:
• Comparative Education. V. Británie, vědecký ráz.
• Comparative Education Review. Chicago, nejstarší a nejrozšířenější čsp.
• International Review of Education. Vydává Unesco v Hamburku.

České prameny:
• Pohled na školství v ukazatelích OECD
• Školství na křižovatce
• Proměny vzdělávání v mezinárodním kontextu
• Vzdělávací systémy ve vyspělých evropských zemích (Váňová), Vzdělávací systémy v zahraničí (Ježková)
• Studie České vzdělání a Evropa, financovaná PHARE, publikována jako České vzdělání a Evropa

• IEA – International Association of Educational Achievements (Mezinárodní asociace pro evaluaci vzd.výsledků) – výzkumných projektů se zúčastnila i ČR (matematické a přírodovědné předměty, čtenářská dovednost).