…Emilka pozdravuje IMG_0141.jpg OTÁZKY KOLEM ODPOVĚDÍ NA OTÁZKY Seminář Aplikovaní sociální psychologie Zkreslení v odpovědích ¨PŘITAKÁVÁNÍ ¨SOCIÁLNÍ ŽÁDOUCNOST ¨SOCIÁLNÍ HOSTILITA ¨PAMĚŤOVÉ CHYBY ¨LHOSTEJNOST ¨VYHÝBÁNÍ SE EXTRÉMŮM Aby usnadňovala vybavení těch paměťových stop, které chceme a minimalizovala nežádoucí „asociace“. AJ: estimation, heuristics, contextual cues Jak hádáme odpovědi ¨Respondenti odpovědi obvykle „odhadují“ ¤ve schopnostech a motivaci se respondenti liší ¤platí zde obecné heuristiky a zkreslení odhadů ¨V odhadu využívají kontextuální nápovědi ¤kontext „vyplňování dotazníku“ ndotazování jako sociální setkání (Grice) ¤kontext ostatních otázek a odpovědí ¤formulace otázky notázka, nabídnuté odpovědi ¨Odpovídání na otázky ovlivňuje další chování a kognici POROZUMĚNÍ Identifikace požadované informace Propojení s relevantními pojmy Sociální kognice – účel tázání VYBAVENÍ Stanovení strategie vybavení Vybavení specifických a obecných paměťových stop Doplnění chybějících detailů POSOUZENÍ … kompletnosti a relevantnosti vybaveného … vhodnosti, přípustnosti Vytvoření odhadu na základě dílčích informací ODPOVĚĎ Srovnání svého odhadu s nabízenými kategoriemi Provádění úprav… AJ: comprehension, retrieval, judgement, response Jak odpovídáme na otázky Přednosti a slabé stránky dotazování ¨MOŽNÉ PŘEDNOSTI ¨Mnohem snazší přístup k širší paletě jevů ¨Časová nezávislost ¨Menší náročnost – finanční, časová ¨MOŽNÁ SLABÁ MÍSTA ¨Zranitelnost daná zprostředkovaností ¨Kvality nástroje Model odpovídání na otázky Canell, Miller, Oksenberg, upraveno dle Tourangeau, Rips, Rasinski (2000) Jak klást otázky? Nejdříve je potřeba si uvědomit, jak na otázky odpovídáme, abychom je dokázali chytře vymýšlet. DOTAZOVÁNÍ, DOTAZNÍKY ROZHOVOR DOTAZNÍK Nižší možnost standardizace Vyšší možnost standardizace Vyšší potenciál pro validitu Nižší potenciál pro validitu Nižší potenciál pro reliabilitu Vyšší potenciál pro reliabilitu Vliv tazatele vysoký (+ i -) Vliv tazatele minimální Návratnost vysoká a snáze kontrolovatelná Návratnost menší a hůře kontrolovatelná Drahý (čas i peníze) Levný (až laciný) Anonymita problematická Anonymita možná Vyšší možnost motivovat Omezené motivování / demotivace Kladení otázek – dotazník Anonymita ale může dosáhnout takové míry, že nebudeme vědět, jestli dotazník vyplnil ten správný člověk. ROZHOVOR FOCUS GROUP SKUPINOVÝ ROZHOVOR Vyšší možnost standardizace Nižší možnost standardizace Širší rozsah Užší rozsah Snazší na management Náročnější na management Drahý (čas i peníze) Levnější Větší problém s citlivými tématy Sledování interakcí FG (=ohnisková skupina) – rozhovor s malou skupinou (5-10) Kladení otázek – focus groups Anonymita ale může dosáhnout takové míry, že nebudeme vědět, jetsli dotazník vyplnil ten správný člověk. Formy (formáty) otázek ¨OTEVŘENÉ – charakter odpovědi není určen ¨UZAVŘENÉ – omezené odpověďové varianty ¤Ano/ne, dichotomické, alternativní ¤Multiple-choice (ustáleně alternativní, mnohonásobné volby ;-) ¤ŠKÁLOVÉ (posuzovací, ratingové) – přímá kvantifikace ¤ ¤ ¨SPECIÁLNÍ (PSYCHOLOGICKÉ) – vědomé porušení „pravidel“ >> skrytí pravého účelu >> verbální chování ¤Např. projektivní, asociační (konotační) ¤Manipulativní, experimentální (npř. nucená volba, sugesce) ¨ Rozdíl mezi otevřenými/uzavřenými a těmi speciálními spočívá také v míře Pravidla volby/formulace otázek ¨RELEVANCE, ZNÁMOST TÉMATU – pro vás i respondenta ¨JEDNODUCHOST, KRÁTKOST – krátkodobá paměť (7-2) ¨ jen na JEDNU VĚC (x dvouhlavňovost), pozor na podmiňování, ¨SROZUMITELNOST, vyhýbejte se slangu, je nutné ji ověřovat, srozumitelnost všem respondentům ¨POZOR NA ZÁPORY v otázce ¨VYHÝBEJTE SE SUGESTIVNÍM otázkám, zvažujte dojem na respondenta ¨VYHÝBEJTE SE EMOTIVNÍM otázkám ¨VYVAŽUJTE – zahrňte do otázky oba póly ¨nabídněte „NEVÍM“, kdykoli lze nevědět ¨POZOR NA KONTEXT daný předchozími ot. ¨… a další Aby usnadňovala vybavení těch paměťových stop, které chceme a minimalizovala nežádoucí „asociace“. Formulace otázek do dotazníku ¨Spíše specifické než obecné ¨Spíše uzavřené než otevřené (ale…) ¨Spíše nabídnout „nevím/nemám názor“, než ne ¤popř. zvážit možnost střední/neutrální alternativy ¨Spíše nucená volba než (ne)souhlas ¨Pořadí otázek (obecnější před specifickými) ¨Specifika konkrétních formulací ¨Pozor na obecné kvantifikátory ¨Neptejte se, na co byste se nezeptali ústně Anonymita sice u dotazníku usnadňuje odpovídání na citlivé otázky, ale je potřeba toho využívat pouze s mírou. Griceho konverzační ideály ¨Normální konverzace v běžném životě interpretujeme tak, jako bychom očekávali od svých konverzačních partnerů naplnění následujících ideálů: ¨ ¨IDEÁL KVALITY ¤Neříkáme lži, ani věci, pro které nemáme důkazy ¨IDEÁL RELEVANCE ¤Říkáme pouze věci, které jsou pro účel konverzace relevantní, smysluplné, účelné ¨IDEÁL KVANTITY ¤Naše příspěvky do konverzace jsou přesně tolik informativní, jak je třeba, ani o trochu víc ¨IDEÁL MRAVŮ ¤Naše příspěvky jsou jasné a stručné ¤ ¨Předpokládá se, že mluvíme pravdu, sdělujeme relevantní informace, sdělujeme adekvátní množství informací, a to jasně. ¤ ¤http://en.wikipedia.org/wiki/Gricean_maxims Ad. Kvalita – Lidé vás berou vážně, zejm. coby vědce. Sdělíte-li jim v otázce nějaký nesmysl, budou ho brát vážně. Jen málokdo řekne, to je nesmysl. Co říkáte na polistopadový celkový pokles mravů a růst kriminality? Ad. Relevance – Zařadíte-li do otázky irelevantní informace, lidé je budou považovat za relevantní. Jak často jste se minulý měsíc těšili do školy? Ad. Kvantita – zde s podobnými důsledky jako relevance – Lidé předpokládají, že vše, co otázka obsahuje zde má své místo Ad. Kvantita – Je-li otázka složitě/nejasně formulovaná, vzniká dojem, že se ptáte na složitou, citlivou věc. Jak často se vám stává, že když jdete do školy, tak máte pocit, že to, co vás ve škole čeká, se vám bude líbit? Zvyšování reliability zmnožením položek ¨Jedna otázka je velmi zranitelná ¨Když se zeptáme vícekrát trochu jinak, máme více šancí na úspěch ¨Průnik více otázek hledáme zprůměrováním (popř. sečtením) ¨ ¨Kdy lze sčítat položky ¨Kladná korelace – odpovědi jsou produktem téže vnitřní tendence ¨Kumulace – chování, událostí PSYCHOSEMÁNTICKÉ METODY Sebepojetí a sebehodnocení Sémantický diferenciál ¨Sémantický diferenciál C.E. Osgood , C.J. Sucim a P.H. Tannenbaumem 1(957). ¨Je to asociační metoda měření postojů prostřednictvím významu- konotátů. ¨hodnocení daného objektu na sedmibodové bipolární škále. ¨Subjektivní význam daného slova definován třírozměrným prostorem (sémantický prostor). ¨Obvyklé dimenze: ¨1) hodnocení (evaluation) ¤škála sycená adjektivy jako:dobrý- špatný, milý – odporný, ¤krásný – ošklivý, příjemný – nepříjemný, čistý – špinavý, ¤voňavý – páchnoucí, čestný – nečestný ¨2) potence (dimenze síly) je sycena adjektivy: silný – ¤slabý, velký – malý, těžký – lehký, tvrdý – měkký ¨3) aktivity ¤rychlý – pomalý, ¤aktivní – pasivní, (sharp – dull), (Suci, str. 53,1972 ) Okázka (© Wikipedie) Sebepojetí ¨metodologické problémy zkoumání sebepojetí souvisejí s tím, že (volně podle Bittmana, 1980): ¤chybí přesné vymezení pojmu sebepojetí (self-concept) ¤chybí tedy i přesnější vymezení parametrů sebepojetí, které by mohly být operacionalizovány a diagnostikovány, ¤v příslušném kontextu jde spíše o diagnostiku některého aspektu sebepojetí (self-conceptu) Sebepojetí - diagnostika ¨rozdílný interpreteční rámec výsledků. ¤ze subjektivních výpovědí o sobě usuzujeme na více méně stabilní a "objektivní" charakteristiky osobnosti - to je typické pro většinu osobnostních dotazníků, které z řady položek charakterizují určité osobnostní dimenze ¤nebo výsledky interpretujeme právě jako subjektivní výpovědi o sobě samém - interpretační rámec tedy tvoří některý aspekt sebepojetí osobnosti. nOtázkou pak zůstává, zda všechny subjektivní výpovědi o sobě samém jsou skutečně relevantní obsahu sebepojetí, nebo zda jsou spíše subjektivně nevýznamným artefaktem použité metody. nStejně tak je velmi obtížné odlišit, co je subjektivně pravdivá výpověď o vlastním "já", co je sebeprezentace nebo obranný mechanismus. Diagnostika - možnosti: ¨Velmi zjednodušeně lze ve vztahu k diagnostice sebepojetí uvažovat o dvou základních rozměrech úvah o sobě samém (např. Macek, 1991): ¨o diagnostice převážně kognitivních obsahů vztahovaných k já, nejčastěji charakterizované jako self-concept ¨o diagnostice více méně globálního a emociálně nasyceného vztahu k sobě - zde se nejčastěji mluví o sebeúctě (self-esteem) Diagnostika - typy: ¨Podle tohoto schematického klíče můžeme rozdělit metody dvě skupiny: ¨převážně diagnostikující obsah sebepojetí (strukturu, míru jednotlivých charakteristik), tj. zejména vícedimenzionální dotazníky, škály, metody volného popisu, psychosémantické techniky a další, ¨převážně diagnostikující kvalitu vztahu k sobě samému (sebeúctu, vysoké nízké sebehodnocení a pod.) - jednodimenzionální škály a metody, které vyvozují nějaký globální ukazatel vztahu k sobě např. technikou Q-sort atp. ¨ ¨Uvažujeme-li o sebepojetí jako o postoji k sobě samému, můžeme diagnostikovat i konativní aspekt. Sebehodnocení ¨je součástí sebepojetí; označení jáské zkušenosti manifestující se jako celkový vztah k sobě nebo hodnota sebe sama ¨termín spíše označuje proces, i když se také používá pro označení výsledku toho procesu ¨součástí sebehodnocení je znalostní a emocionální stránka sebereflexe ¨sebehodnocení je chápáno jako výsledek sociálního srovnávání a sebeposouzení na základě pozorování vlastní činnosti ¨důležitou roli při utváření sebehodnocení hrají signály z okolního prostředí a emotivita ¨má tři složky, z nich dvě jsou závislé na temperamentu, resp. emotivitě, třetí složka je na nich nezávislá a je založena na sociálním srovnávání ¤první je tvořena souhrnem pozitivních tvrzení o sobě (sebeúcta) ¤druhou tvoří popírání negativních tvrzení o sobě (sebesnižování) ¤třetí složkou je srovnání s druhými lidmi ¨sebehodnocení je uváděno do vztahu s temperamentem a emotivitou ¤negativní složka sebehodnocení nejčastěji spojována s neuroticismem, dominancí a afiliací. ¤introverti mají nižší sebehodnocení než extraverti. Ukázka ¨Rep test kombinovaný se sémantickým diferenciálem. ¨Návrh postupu: ¤Vyberte 5 osob, které jsou pro vás významné + jáské reprezentace (aktuální já - jaký jsem nyní, ideální já - jaký bych chtěl být, nechtěné já - jaký bych nechtěl být). Seřaďte v pořadí 1. - 8. ¤Náhodně vytvořit dvojice (1-5, 2-6, 3-7, 4-8). ¤Naleznout podobnosti a rozdíly mezi dvojicemi -> adjektiva. Ukázka - pokračování: ¨Vybrat 15 adjektiv a naleznout protiklad k adjektivům. ¨Označit polaritu adjektiv (+ -). V případě, že je to možné. Polarita důležitá pro vyhodnocení globálního sebehodnocení. ¨Vytvořit sémantický diferenciál ¨ Vlastnost 1(kladná) 3 2 1 0 -1 -2 -3 Vlastnost 1 (záporný opak) Vlastnost 2(kladná) 3 2 1 0 -1 -2 -3 Vlastnost 2 (záporný opak) Ukázka – pokračování (2): ¨Posoudit adjektiva (např. pro: aktuální já, ideální já, matku, partnera/ku) Ukázka – vyhodnocení (př.): ¨Globální sebehodnocení - součet plusových a minusových odpovědí. Maximální počet +45, minimální -45. Hodnota určuje míru sebehodnocení. ¨Rozdíl mezi aktuálním a ideálním já - součet rozdílů absolutních hodnot mezi stejnými dvojicemi adjektiv. Minimální hodnota 0 (žádný rozdíl mezi aktuálním a ideální já), maximální hodnota 90 (největší rozdíl mezi aktuálním a ideálním já).