APLIKOVANÁ SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE Sebepojetí a sebehodnocení Sebepojetí ¨metodologické problémy zkoumání sebepojetí souvisejí s tím, že (volně podle Bittmana, 1980): ¤chybí přesné vymezení pojmu sebepojetí (self-concept) ¤chybí tedy i přesnější vymezení parametrů sebepojetí, které by mohly být operacionalizovány a diagnostikovány, ¤v příslušném kontextu jde spíše o diagnostiku některého aspektu sebepojetí (self-conceptu) Sebepojetí - diagnostika ¨rozdílný interpreteční rámec výsledků. ¤ze subjektivních výpovědí o sobě usuzujeme na více méně stabilní a "objektivní" charakteristiky osobnosti - to je typické pro většinu osobnostních dotazníků, které z řady položek charakterizují určité osobnostní dimenze ¤nebo výsledky interpretujeme právě jako subjektivní výpovědi o sobě samém - interpretační rámec tedy tvoří některý aspekt sebepojetí osobnosti. nOtázkou pak zůstává, zda všechny subjektivní výpovědi o sobě samém jsou skutečně relevantní obsahu sebepojetí, nebo zda jsou spíše subjektivně nevýznamným artefaktem použité metody. nStejně tak je velmi obtížné odlišit, co je subjektivně pravdivá výpověď o vlastním "já", co je sebeprezentace nebo obranný mechanismus. Diagnostika - možnosti: ¨Velmi zjednodušeně lze ve vztahu k diagnostice sebepojetí uvažovat o dvou základních rozměrech úvah o sobě samém (např. Macek, 1991): ¨o diagnostice převážně kognitivních obsahů vztahovaných k já, nejčastěji charakterizované jako self-concept ¨o diagnostice více méně globálního a emociálně nasyceného vztahu k sobě - zde se nejčastěji mluví o sebeúctě (self-esteem) Diagnostika - typy: ¨Podle tohoto schematického klíče můžeme rozdělit metody dvě skupiny: ¨převážně diagnostikující obsah sebepojetí (strukturu, míru jednotlivých charakteristik), tj. zejména vícedimenzionální dotazníky, škály, metody volného popisu, psychosémantické techniky a další, ¨převážně diagnostikující kvalitu vztahu k sobě samému (sebeúctu, vysoké nízké sebehodnocení a pod.) - jednodimenzionální škály a metody, které vyvozují nějaký globální ukazatel vztahu k sobě např. technikou Q-sort atp. ¨ ¨Uvažujeme-li o sebepojetí jako o postoji k sobě samému, můžeme diagnostikovat i konativní aspekt. Sebehodnocení ¨je součástí sebepojetí; označení jáské zkušenosti manifestující se jako celkový vztah k sobě nebo hodnota sebe sama ¨termín spíše označuje proces, i když se také používá pro označení výsledku toho procesu ¨součástí sebehodnocení je znalostní a emocionální stránka sebereflexe ¨sebehodnocení je chápáno jako výsledek sociálního srovnávání a sebeposouzení na základě pozorování vlastní činnosti ¨důležitou roli při utváření sebehodnocení hrají signály z okolního prostředí a emotivita ¨má tři složky, z nich dvě jsou závislé na temperamentu, resp. emotivitě, třetí složka je na nich nezávislá a je založena na sociálním srovnávání ¤první je tvořena souhrnem pozitivních tvrzení o sobě (sebeúcta) ¤druhou tvoří popírání negativních tvrzení o sobě (sebesnižování) ¤třetí složkou je srovnání s druhými lidmi ¨sebehodnocení je uváděno do vztahu s temperamentem a emotivitou ¤negativní složka sebehodnocení nejčastěji spojována s neuroticismem, dominancí a afiliací. ¤introverti mají nižší sebehodnocení než extraverti. Ukázka ¨Rep test kombinovaný se sémantickým diferenciálem. ¨Návrh postupu: ¤Vyberte 5 osob, které jsou pro vás významné + jáské reprezentace (aktuální já - jaký jsem nyní, ideální já - jaký bych chtěl být, nechtěné já - jaký bych nechtěl být). Seřaďte v pořadí 1. - 8. ¤Náhodně vytvořit dvojice (1-5, 2-6, 3-7, 4-8). ¤Naleznout podobnosti a rozdíly mezi dvojicemi -> adjektiva. Ukázka - pokračování: ¨Vybrat 15 adjektiv a naleznout protiklad k adjektivům. ¨Označit polaritu adjektiv (+ -). V případě, že je to možné. Polarita důležitá pro vyhodnocení globálního sebehodnocení. ¨Vytvořit sémantický diferenciál ¨ Vlastnost 1(kladná) 3 2 1 0 -1 -2 -3 Vlastnost 1 (záporný opak) Vlastnost 2(kladná) 3 2 1 0 -1 -2 -3 Vlastnost 2 (záporný opak) Ukázka – pokračování (2): ¨Posoudit adjektiva (např. pro: aktuální já, ideální já, matku, partnera/ku) Ukázka – vyhodnocení (př.): ¨Globální sebehodnocení - součet plusových a minusových odpovědí. Maximální počet +45, minimální -45. Hodnota určuje míru sebehodnocení. ¨Rozdíl mezi aktuálním a ideálním já - součet rozdílů absolutních hodnot mezi stejnými dvojicemi adjektiv. Minimální hodnota 0 (žádný rozdíl mezi aktuálním a ideální já), maximální hodnota 90 (největší rozdíl mezi aktuálním a ideálním já).