Rodinná terapie PhDr. Denisa Denglerová, Ph.D. 29. 9. 2010 Rodinná terapie – základní principy nve středu pozornosti nestojí jedinec, ale vždy celá rodina nrozvíjí se teprve od počátku 60. let 20. století nindividuální poruchy dítěte či jiného člena rodiny souvisejí se skupinovou dynamikou celé rodiny nindividuální symptomatika je výrazem narušených interpersonálních vztahů v rodině nterapeut usiluje o změnu těchto vztahů aniž by se soustředil výlučně na problémy označeného klienta nrodinná terapie – snaha navodit psychologickými metodami prospěšné změny v narušené rodinné soustavě 60. léta – otcové zakladatelé nzměna pohledu (odpoutání se od vnitřního prožívání v nitru, zabývání se vztahy) vyžaduje nový pojmový rámec nzákladním termín systém pochází z Bertalanffyho díla Obecná teorie systémů nsystém = množina vzájemně vztažených částí nGregory Bateson – inspiroval školu v Palo Alto Skupina z Palo Alto – krátká terapie nMental Research Institute v Palo Alto nGregory Bateson, Paul Watzlawick, Jay Haley, Weakland nKrátká na problém zaměřená terapie – vytváření problémů a jejich udržování jsou části procesů v začarovaném kruhu, změna tohoto chování by měla přerušit začarovaný kruh a podnítit řešení problému nSamo očekávání krátkého trvání terapie vytváří tlak na změnu, zatímco dlouhé trvání by mohlo vést k tomu, že se rodina „sžije“ s terapeutem i problémem nMinimální změna, která může vyřešit daný problém, má dominový efekt i na jiné oblasti života klientů nOtázka po zázraku – Co by se stalo, kdyby problém zítra zázrakem zmizel? Strategická terapie – Jay Haley nvychází ze školy v Palo Alto, přímá inspirace Miltonem H. Ericksonem n„…Strategická terapie je jméno pro ty typy terapie, ve kterých terapeut na sebe bere přímou zodpovědnost za ovlivňování lidí…“ nJak symptom pomáhá rodině udržovat homeostázu nebo překonat krizi? nJak může být symptom nahrazen efektivnějším řešením problému? nPřerámování (reframing) – strategie, při které se vnitřní model světa v rodině změní tak, že problematické chování se octne v jiném rámci (v jiné sestavě pravidel a hodnotících kritérií) nParadoxní intervence – jasně definovaný problém, změna musí být cílem terapeutického vztahu (např. pokyn rodině, aby v symptomatickém chování pokračovala, nebo se terapeut přidá „klientovu šílenství čelí terapeut šílenstvím vlastním“) Strukturní (strukturální) terapie nSalvador Minuchin nhistorický význam – první ucelený model (70. a 80. léta) nmodel využívá prostorových metafor, je srozumitelný nmetafora kaleidoskopu – ve strukturní terapii je ohnisko na struktuře rodiny a rodiny s terapeutem, je však pozorovatelné jako struktura v neustálém utváření a přetváření nStruktura je vymezena hranicemi do komponent zvaných subsystémy. nZákladní subsystémy: ¨subsystém partnerský ¨subsystém rodičovský ¨subsystém sourozenecký Strukturní terapie - hranice nHranice jsou pravidla, která určují, kdo patří do kterého subsystému, a určují tím charakteristiky rodiny. n nHranice: ¨difúzní ¨jasné a zároveň komunikačně propustné ¨rigidní n nHranice jsou určovány dvěma procesy: ¨Jak je v rodině prováděno rozhodování ¨Úroveň důvěrnosti mezi členy n Kvalita hranic nPropletenost (enmesment) hranic ¨Nejasný prováděcí subsytém ¨Nejasnost v tom kdo rozhoduje – rozhodnutí nejsou vykonána nebo jsou následně zpochybněna či vetována dalšími členy rodiny ¨Jednotlivci nemají možnost samotného rozhodování ¨Děti neustále usilují o pozornost, ale již nevěří, že by ji získaly ¨Členové vězí v nekonečných argumentech, které nevedou k žádnému řešení ¨Emoce jsou vyjadřovány, členové rodiny ale nemají žádné soukromí (prostor, čas) ¨Nejasné hranice mezi dětmi a dospělými ¨Děti ani dospělí nemají možnost kamarádit s vrstevníky, aniž by jim do toho rodina zasahovala ¨Děti vyžadují aby rodiče řešili jejich soupeření ¨Dospělí velmi obtížně mohou rozvíjet úspěšné partnerství Kvalita hranic nOdpojenost (disengagement): ¨Příliš volné propojení mezi členy ¨Hranice často rigidní ¨Odpovědi a rozhodnutí je nesnadné získat vzhledem ke vzdálenosti členů rodiny ¨I extrémní tíseň bývá přehlédnuta ¨Členové se nemohou navzájem propojit ve smysluplných interakcích ¨ Vazby nVazba ve strukturní rodinné terapii = spojení či opozice jednoho člena systému vůči druhému při výkonu nějaké činnosti nZahrnuje též sepětí členů určitou činností, ať jsou členové ve shodě nebo jsou jejich motivy odlišné či dokonce protichůdné – může jít o spolupráci nebo soupeření v dané věci nAliance – označuje vztah spojenectví, v němž dvě osoby svou činností sledují spolu sdílený zájem nKoalice – označuje vztah spojenectví dvou osob, který je zároveň namířen proti zájmu jiného člena rodiny Patologické rodinné vazby nStálá koalice – koaliční spojenectví určitých členů rodiny v takovém stupni, že se tento vzorec stává převládající a neměnnou vlastností jejich vzájemných trvalých vztahů. nKoalice oklikou – takový druh stálé koalice, která slouží rozptýlení napětí mezi členy koalice tím, že označí jinou stranu za původce jejich problému a zaujmou vůči ní útočný nebo pečující postoj. nTriangulace – proti sobě vystupují dva protivníci a každý z nich usiluje o získání téže třetí osoby do koalice proti druhému. Třetí člen pak nachází různé důvody, aby se někdy spojil s tím, jindy s oním. Je sice do této pozice manévrován původními dvěma protivníky, zároveň však získává v pozici „na vrcholu“ vysokou míru moci, leckdy jinak nedosažitelnou. Moc nMoc v rodině = míra vlivu každého člena na výsledek nějaké činnosti nMoc zjevná x skrytá nMocenská stránka rodinné struktury – kdo má moc vůči komu v jaké záležitosti nPorucha v mocenské struktuře rodiny = nedostatek funkční moci v rodině ¨Slabé výkonové fungování – rodiče, kteří nemají tolik moci, kolik jí vyžaduje ovládání dětí ¨Utlumení vývojového potenciálu – děti, které nemohou prosazovat takovou míru svého vlivu, která je jejich věku a schopnostem přiměřená Minuchinův model psychosomatických rodin nvysoká míra propletenosti – nedostatek hranic a velká síla vazeb v rámci rodiny nvysoká míra rigidity – tzn. nízká adaptabilita, udržování statu quo v podmínkách vnějšího tlaku na změnu nnadměrná ochrana – velká starostlivost o druhé členy rodiny, zejména o jejich zdraví nnedostatečné řešení problému – rodinná svornost, jednotnost za každou cenu, popření možné odlišnosti názorů Charakteristiky dysfunkčních rodin nJay Haley – 4 charakteristiky dysfunkčních rodin: n 1.Hranice jsou rigidní a nepropustné, nebo difúzní a nejasné. 2.Jsou tvořeny koalice proti třetí straně. 3.Koalice překračují generační hranice. 4.Koalice jsou popírány nebo zakrývány. Cíl terapie nInterakce rodin jsou obvykle určovány pravidly, která vytvářejí špatně definovanou a chaotickou strukturu anebo naopak strukturu rigidní a nereagující. nCílem terapie je znovu definovat pravidla tak, aby mohlo dojít ke změně struktury. nVytvořit novou jasnou strukturu přiměřenou věku a kultuře členů rodiny pomocí nastavení hranic. Možnosti terapeuta npřivést rodinné interakce do terapeutické pracovny – učinit interakce viditelné, tvořit hranice tam, kde jsou členové příliš blízko (polohováním židlí, sezení, využitím prostoru) noživení, zážitkové prvky hlavně neverbální – sousoší, živý obraz vztahů, porovnávání členů z hlediska míry nějaké vlastnosti (šetrnost, tvrdohlavost) nzapojení hmatu – kamínkování, mušle, kostky… ndůraz na teritorialitu – tvorba map, reálných i imaginárních, mapy bytu, rodiny, jak to je, jak by mi to více vyhovovalo… n Role terapeuta v strukturní terapii nzačátek – připojení se = přizpůsobování se rodinné kultuře, pochopení a akceptace rodinného jazyka, podporování, následování nterapeut je aktivní, má roli režiséra sezení nterapeut mění styl, snaha učinit terapii účinnější npokud je přítomen reflexní tým, tak rodina s ním nepřijde do kontaktu Kritika Minuchinova pojetí nNormativní model rodiny s tradičním dělením rolí a otcem (implicitně) na vrcholu hierarchie nExpertní role terapeuta Technika Ostrov rodiny n Přečtěte si nŠárka Gjuričová, Jiří Kubička (2003). Rodinná terapie. Systemické a narativní přístupy. Praha: Grada Publishing. nJosef Langmeier, Karel Balcar, Jan Špitz (2000). Dětská psychoterapie. Praha: Portál. Část III – Rodinná psychoterapie. nZdeněk Rieger, Hana Vyhnálková (2001). Ostrov rodiny. Hradec Králové: Konfronatce.