Nástin dějin pedagogiky a úvod do pedagogiky PaedDr. Bohumíra Šmahelová, CSc. (smahelova@ped.muni.cz) PaedDr. Jana Škrabánková, Ph.D. (skrabankova@ped.muni.cz) Mgr. Radek Pospíšil (pospisil@ped.muni.cz) Informace •Předmět zakončen kolokviem •Ohodnocen 3 kredity •Rozsah 6 hodin (3 h Dějiny + 3 h Úvod) •Pro splnění je nutné absolvovat kolokviální test •Informace na webu katedry pedagogiky • http://www.ped.muni.cz/wedu - Studium - Ke stažení • •Literatura : •Svobodová, J., Šmahelová, B. Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno: MSD, 2007. ISBN 978-80-86633-81-7. •Pospíšil, R. Úvod do pedagogiky. ELPORTÁL, Brno: MU Brno, 2009. ISSN 1802-128X. http://is.muni.cz/el/1441/podzim2010/SZ7BK_DUP1/um/web/ •Šmahelová, B. Nástin vývoje pedagogického myšlení. Brno: MSD, 2008. ISBN 978-80-7392-040-1. Tématické okruhy části Úvod do pedagogiky •Pedagogika jako vědecká disciplína (pojem, využití, význam) •Problémy a specifika pedagogiky •Systémové pojetí výchovy •Struktura pedagogiky, vztah k jiným vědám •Obecná pedagogika (zařazení do systému pedagogických věd, definice, obsah) •Předmět pedagogiky - výchova (definice výchovy, význam v životě člověka) •Pojetí výchovy a její hlavní rysy •Proces výchovy (etapy výchovy) •Základní pedagogické kategorie a pojmy •Pedagog - požadavky, kompetence •Vychovávaný jedinec - předpoklady, rozvoj, postavení ve výchově •Cíle výchovy •Výchovné prostředky •Podmínky výchovy •Pedagogické principy (vývoj, charakteristika, uplatnění ve výchově) •Formy výchovně vzdělávací práce Pedagogika jako vědecká disciplína (pojem, využití, význam) •Termín pedagogika - pochází z antického Řecka - paidagógos - později paedagogus •Definice 1-Věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života a společnosti. •Definice 2-Pedagogika je věda o permanentní výchově •Zahrnuje teorii i praxi •Charakter - normativní, explorační a explanační •Předmětem pedagogiky je výchova •Význam pedagogiky - teoretický (odhalení zákonitostí výchovy) a praktický (podněty pro edukační aktivity) •Úkoly pedagogiky - analytické, verifikační a prognostické •Dělení pedagogiky dle obsahové náplně – podle obsahu zkoumání, podle věku, podle fází společenského vývoje, podle oblastí aplikace a speciálně pedagogické disciplíny •Účel pedagogiky - být normální vědou •Metody pedagogiky (dva zdroje) - kritické zhodnocení historického dědictví pedagogiky a současné pedagogické zkušenosti Struktura pedagogiky, vztah k jiným vědám •Nutnost rozdělení pedagogiky na dílčí subdisciplíny •Tři hlediska struktury - vývojové, srovnávací a diferenciační •Dělení na základní a hraniční disciplíny • Základní disciplíny - obecná pedagogika, dějiny pedagogiky, didaktika, filosofie výchovy, teorie výchovy, metodologie pedagogiky, speciální pedagogika, sociální pedagogika, pedagogická diagnostika, pedagogická prognostika a teorie řízení školství • Hraniční disciplíny - pedagogická psychologie, sociologie vzdělávání a ekonomie vzdělávání •Dělení dle konstituovanosti - konstituované a vyhovující •Dělení podle dílčích disciplín - podle objektu (vertikální přístup) a podle účelu výchovného úsilí (horizontální přístup) •Dělení dle integrujícího hlediska - základní, hraniční, aplikované školní a aplikované mimoškolní •Vztah k jiným vědám - filosofie, sociologie, psychologie, dějiny, vědy humanitní, vědy přírodní a lékařské a vědy technické, technologické, ekonomické, vědy o řízení Obecná pedagogika •Definice - základní pedagogická disciplína, usilující o systematizaci a interpretaci pedagogických jevů a zákonitostí a o vyvození obecně platných pedagogických norem •Vymezení 1 - metodologická část (vědoslovná) a všeobecná teorie výchovy •Vymezení 2 • a) záměrné, soustavné a organizované působení na člověka • b) při výchově se vždy účastní „vychovávající“, „vychovávaný“ a „obsah učení - učivo“ = didaktický trojúhelník • c) výchova má svou účelovost, jež je vyjádřena jejími cíli •Nejednotné pojetí u nás a v zahraničí •Úkoly obecné pedagogiky • - systematicky vymezovat základní strukturu pedagogického myšlení a jednání • - zprostředkovávat mezi teoretickým řešením pedagogických problémů a pedagogickou praxí a mezi pedagogickou teorií a pedagogickým výzkumem •Carr – „… snaha hledat nějaký sjednocený pohled v teorii pedagogiky je iluzorní.“ Předmět pedagogiky - výchova •Předmětem pedagogiky je výchova = záměrné působení na rozvoj jedince začínající v rodině a postupně se stávající záležitostí profesionálních pedagogických pracovníků •Pedagogika věda o permanentní výchově •Výchova jak normálních jedinců, tak i výchova jedinců postižených •Heteroedukace → autoedukace •Výchova v různých abstrakčních rovinách • - výchova v určité oblasti a výchova v určitém oboru •Šest sfér aplikací pedagogických poznatků - v oblasti školství, v oblasti mimoškolního vzdělávání, v oblasti ekonomického rozhodování, v oblasti sociální politiky, v oblasti pomáhajících profesí a v oblasti samotné vědy •Důležité je skloubení teorie s praxí • Pojetí výchovy a její hlavní rysy •Typologie pojetí pedagogické vědy • 1. Z hlediska účelovosti - pedagogika jako normativní, explorativní a explanační teorie • 2. Z hlediska předmětu - pedagogika jako teorie výchovy a teorie edukační reality • 3. Z hlediska postavení mezi vědami - pedagogika jako věda filozofující a věda sociální •Pojetí z hlediska názorových skupin autorů - autoři akcentující roli pedagoga nebo společnosti, autoři akcentující osobnost žáka ve výchově a autoři hledající těžiště v interakci pedagoga a vychovávaného •Rysy výchovy - permanentní (dlouhodobý celoživotní cyklus), univerzální (dotýká se každého v každé životní situaci) a mnohostranně orientovaná (příprava jedince pro základní sociální role) •Rozšiřující rysy výhovy - propojení autoedukace a heteroedukace, dynamičnost a cykličnost, internacionální a globální charakter, pluralita a integrace a hodnotová orientace Proces výchovy (etapy výchovy) •Edukační proces je jakákoliv činnost, jejímž prostřednictvím nějaký subjekt vyučuje//vzdělává nebo nějaký subjekt se učí •Koncepce učení - senzomotorické učení, verbálně-kognitivní učení a sociální učení •EP dle míry intencionality • nonintencionální --- intencionální • neřízené --- řízené •Styly výchovy - autokratický, liberální a demokratický (integrační) •Etapy výchovného procesu 1. etapa počáteční (vstupní) diagnózy 2. etapa pedagogické analýzy obsahu výchovy 3. etapa pedagogického projektování 4. etapa regulace učení žáka 5. etapa výsledné//závěrečné//výstupní pedagogické diagnózy •Etapy výchovného procesu dle realizace • 1. motivace, 2. fixace (uložení), 3. expozice (vyjádření) a • 4. verifikace (ověření) •Co se děje s člověkem v procesu výchovy - socializuje se (zespolečenštění) a stává se individualitou (neopakovatelnost osobnosti) Základní pedagogické kategorie •1. Edukace - výchova v širším slova smyslu (výchova - hodnoty + vzdělávání) •2. Výchova - rozvoj jedincových postojů, potřeb, zájmů, chování → charakter, sociální chování • intencionální výchova (přímá) a funkcionální (nepřímá) •3. Vzdělávání - proces směřující k rozvoji jedincových vědomostí, dovedností a schopností; vzdělání, vzdělanost, vzdělavatelnost •4. Edukační cíl - ucelená představa předpokládaných a žádoucích rysů jedince, které lze získat edukací •5. Edukační činitelé - pedagog, jedinec ve středu VVP a edukační prostředky / výchovné prostředky •6. Výchovné prostředky - vyučování, působení pedagogicky adaptovaného prostředí, masmédia, práce, hra, umění, sport a skupina - kolektiv •7. Formy výchovně-vzdělávací práce - školní, mimoškolní, rodinná a sebevýchova •8. Pedagogické metody - výchovné, vyučovací a vědecko-výzkumné •9. Pedagogické principy = pedagogické zásady - cílevědomost, soustavnost, aktivnost, názornost, uvědomělost, trvalost, přiměřenost, emocionálnost a všestrannost Základní pedagogické pojmy •Pedagogika, Výchova, Vzdělávání, Edukace, Edukační proces, Výchova přímá, Výchova nepřímá, Obecná pedagogika, Edukátor, Edukant, Rysy výchovy, Cíle výchovy, Pedagogické principy •Vyučování - záměrná činnost při které dochází ke zprostředkování informací, rozvíjení dovedností, schopností žáků, kteří se něčemu učí •Učení - získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života •Socializace - proces zespolečenšťování •Edukační prostředí - jakékoliv prostředí, v němž probíhá nějaký řízený proces •Edukační realita - objektivní skutečnost, prostředí be kterém probíhají edukační procesy •Kurikulum - vzdělávací program, projekt, plán; průběh studia a jeho obsah; obsah veškeré zkušenosti, kterou žáci získávají ve škole, její plánování a hodnocení •Klíčové kompetence - soubor požadavků na vzdělávání, zahrnující podstatné vědomosti, dovednosti a schopnosti univerzálně použitelné v běžných pracovních a životních situacích •Vzdělávací standardy - povinné požadavky, které musí splnit žáci školy v určitém ročníku Pedagog - požadavky, kompetence •Pedagog (rodič, učitel, vychovatel) je ve VVP činitelem, který nese společenskou odpovědnost za jeho účinnost a úspěšnost •Úkoly pedagoga - odpovědnost za plný rozvoj jedinců, za jejich přípravu pro základní sociální role, za utváření stránek osobnosti, za jejich rozvoj z hlediska výchovných složek •Základní kvality charakterizující pedagogovu osobnost • 1. pedagogova hodnotová orientace • 2. pedagogovo vzdělání všeobecné i odborné (hluboké všeobecné vzdělání, teoretické i praktické odborné vzdělání v oboru a hluboké pedagogické vzdělání) • 3. edukátorova pedagogická erudice (komunikativní dovednosti, organizátorské dovednosti a rétorické dovednosti) • 4 . pedagogovy osobnostní rysy a charakter (tvořivost, zásadový morální postoj, pedagogický optimismus, pedagogický takt, pedagogický klid, pedagogické zaujetí, hluboký přístup k žákům a přísná spravedlnost •Kompetence učitele - kompetence odborně předmětové, kompetence psychodidaktické, kompetence komunikativní, kompetence organizační a řídící, kompetence diagnostická a intervenční, kompetence poradenské a konzultativní a kompetence reflexe vlastní činnosti •Klíčové dovednosti - plánování a příprava, realizace vyučovací jednotky, řízení vyučovací jednotky, klima třídy, kázeň, hodnocení prospěchu žáků a reflexe vlastní práce a evaluace Vychovávaný jedinec •Cílem VVP je plný a mnohostranný rozvoj osobnosti jedince •Předpoklady jedince • fyzické - celková tělesná zdatnost a zdraví, citlivost smyslových orgánů • psychické - schopnosti a nadání pro určitou činnost; vlohy jsou základem rozvoje schopností •Jedince ovlivňují - sociální situace (sociální vazby mohou vzdělávání a výchovu motivovat pozitivně, ale i zasahovat rušivě) a dosavadní vzdělanostní úroveň (dosavadní vědomosti, dovednosti, návyky i postoje, zájmy a potřeby jsou na úrovni žádoucí z hlediska další výchovně-vzdělávací činnosti) •Postavení jedince ve výchovném procesu • autoritativní výchova (minimální respektování jedince, osvojení předem daných vědomostí) • výchova jako služba jedinci (zabezpečení proměn, které si jedinec žádá) • současná pedagogika (výchovu respektující autoritu pedagogického pracovníka i umožňující uplatnění aktivity a iniciativy vychovávaného) •Výchova z hlediska interakce a druhů • vztah výchova • pedagog → vychovávaný jedinec = autoritativní • pedagog ← vychovávaný jedinec = submisivní (pedocentrická) • pedagog ↔ vychovávaný jedinec = kooperativní (spolupracující) Cíle výchovy •Ideální představa předpokládaných výsledků, jichž má být ve výchově dosaženo •Dva směry přístupu - deterministický a indeterministický •Funkce cílů výchovy - orientační a anticipační, motivační a stimulační, realizační a regulační •Základní členění výukových cílů - kognitivní (vzdělávací, poznávací), afektivní (postojové, hodnotové) a psychomotorické (výcvikové) •Klasifikace cílů - individuální a sociální, materiální / informativní a formální / formativní, obecné a odborné / specifické, adaptační a anticipační, teoretické a praktické cíle, autonomní / vnitřní a heteronomní / vnější •Požadavky na výukové cíle - komplexnost, soudržnost, kontrolovatelnost a přiměřenost •Chyby při vymezování výukových cílů • - stanoví cíl příliš obecně • - nahrazují cíl tématem • - namísto cíle popisují svoji činnost • - formulace cíle připouští různou interpretaci •Struktura cílů výchovy - nejobecnější, globální cíl → dílčí cíle → cíle formativní a institucionální → cíle individuální Výchovné prostředky •Výchova uskutečňováno za pomoci různých prostředků působících buď intencionálně nebo funkcionálně •1. Vyučování - individuální vyučování a hromadné vyučování •2. Pedagogicky adaptované prostředí -přírodní i společenské prostředí působí na rozvoj jedince (pozitivně nebo negativně) •3. Hromadné sdělovací prostředky - výrazný vliv, působí pozitivně i negativně na VVP •4. Práce - může výchovně působit hodnotou pracovního produktu, hodnotou pracovního prostředí i pracovním procesem •5. Hra - rozhodující úloha tohoto výchovného prostředku v předškolním věku •6. Umění - obohacuje svými prostředky (umělecká díla a tvůrčí umělecké činnosti) poznání v oblasti společenské, světonázorové, politické a mravní •7. Sport a tělovýchovná aktivita - napomáhají rozvoji zdraví, fyzické zdatnosti a obratnosti, smyslu pro kolektiv i obecně morální a estetické kultivaci osobnosti •8. Kolektiv - výchovné působení kolektivu dáno jeho veřejným míněním, pedagog toto veřejné mínění musí poznat a pozitivně vést (přímo x nepřímo) Podmínky výchovy •Podmínky výchovy jsou determinanty procesu výchovy, vedení, kultivace i utváření lidí •Pojmy - okolí (všechny vnější podmínky bez ohledu na to, zda jsou zdrojem vývojových podnětů nebo ne) a prostředí (okolní jevy mající subjektivní hodnotu účinkující jako podněty na něž nevědomě i vědomě reagujeme) •Dělení podmínek - vnější a vnitřní • Vnější podmínky - sociální i přírodní okolnosti, za nichž výchova probíhá, vliv existujícího životního prostředí na vychovávané → životní prostředí člověka, výchovné prostředí • Třídění - přírodní a společenské, objektivní a subjektivní, věcné a osobní, materiální a duchovní a obecné a konkrétní • Vnitřní podmínky - komplexně pojatá dosažená úroveň vychovávaných jednotlivců i skupin • Třídění - fyzické (tělesné) a psychické (duševní) předpoklady jedince, veškeré výchovně vzdělávací výsledky a výsledky jejich dosavadního pedagogicky nezáměrného utváření •Obecné dělení • - eufunkční - pozitivní formativní vlivy i účinky životního prostředí i životních zkušeností vychovávaných • - neutrální - formativní účinky s vlivem ryze neutrálním • - disfunkční - představují formativní účinky, které jsou převážně rušivé, negativní Pedagogické principy •Nejobecnější požadavky (normy) optimalizující výchovně-vzdělávací činnost; výchovně-vzdělávací zásady •1. Princip cílevědomosti - jasně stanovit konečné i dílčí cíle, dostatečně je zdůvodnit a objasnit •2. Princip soustavnosti - výchovné podněty uspořádány do systému umožňujícího osvojování v logickém pořádku •3. Princip aktivnosti - samostatná činnost jedince preferována, aktivizovat poznávací, citové a volní procesy •4. Princip názornosti - vycházet ze smyslového nazírání předmětů a jevů skutečnosti a z jejich obrazů, opírat se o dosavadní představy a zkušenosti vychovávaného jedince •5. Princip uvědomělosti - učivo se ve vědomí má odrážet ve formě jasných představ přesných pojmů, soudů a úsudků •6. Princip trvalosti - jednou osvojené vědomosti, dovednosti a zájmy se stanou trvalým majetkem jedince •7. Princip přiměřenosti - obsah, formy a metody výchovy musí být v souladu s věkovou vyspělostí a dosavadní úrovní jedince •8. Princip emocionálnosti - probouzet adekvátní citové prožitky vychovávaného jedince, opírat se o tyto prožitky, udržovat trvale radostnou tvůrčí atmosféru •9. Princip jednotnosti výchovného působení - jednota v požadavcích i přístupech všech učitelů a vychovatelů Formy výchovně vzdělávací práce •Čtyři typy forem •1. Školní výchova • Formy školní výchovy - výchova v rámci vyučování (hromadné, skupinové a individuální formy), výchova v mimovyučovacích aktivitách a působení školního prostředí •2. Mimoškolní výchova • Formy - společenské organizace, kulturní zařízení a hromadné sdělovací prostředky •3. Rodinná výchova •Prostředky - rodina rozvíjí své členy veřejným míněním, obsah rodinného života (vlastenecká výchova), estetická a kulturní oblast, tělesná a sportovní oblast a rozvoj morálních kvalit jedince •4. Sebevýchova // autoedukace • Koncepce sebevýchovy - sebevzdělávání, sebevýchova v užším smyslu, cílová orientace a obsahová stránka • Předpoklady sebevýchovy - motivace, potřeby, zájmy, schopnost autodiagnózy, schopnost koncipovat svůj další rozvoj, konzultační a poradenská služba a možnost uplatnění dosahovaných výsledků Děkuji za pozornost