SEMINÁŘ
PEDAGOGICKÁ
PSYCHOLOGIE
Výchova, výchovný styl
Výchova
 Záměrné, cílevědomé, směřující k určitému
výchovnému cíli (= rozvinout ve
vychovávaném určité vlastnosti, názory,
postoje i hodnotové orientace)
 Využívá výchovných prostředků a metod
založených na zkušenosti, tradici i
vědeckých poznatcích
 Vztah výchova – působení prostředí
je nejednoznačný v obou směrech
(srv. sociální učení, Bandura)
Současné názory
 Obousměrný proces
 (vztah vychovavájící – vychovávaný; problematika
očekávání);
 př. téma retroaktivní výchova (= působení dětí na
rodiče)
 Aktuální otázky
 relativizace autorit,
 problémové chování atp.
Řešené otázky - např.
 Jaké jsou účinky dílčích prostředků a metod?
 Jaké jsou účinky odměn a trestů?
 Jak ovl. vztahy účinek odměn a trestů?
 Za jakých podmínek funguje persuaze?
 Jak funguje účinek sociálních modelů?
 Jaký účinek mají různé druhy činností?
 Lze formulovat obecnější modely výchovy?
 Jak pozitivně ovlivňovat osobnost?
 atd.
Hlavní témata
 Vztah mezi vychovávajícím a vychovávaným
 Pedagogický takt, UPV
 Kladení požadavků a kontrola jejich plnění
 Přiměřenost, pravidelnost
 Odměny, tresty, povzbuzení (trest omezuje)
 Slovní působení
 Osobní příklad, sociální vzor
 Sociální skupiny (sourozenci, vrstevníci...)
 Výchova a činnost (hra, výuka, práce, volnočasové
aktivity)
 Sebevýchova
Podmínky ovlivňující styl
výchovy
 Vlastnosti a zkušenosti vychovatelů
 Vzájemné vztahy a interakce mezi
vychovávajícím a vychovávaným
 Vlastnosti a zkušenosti vychovávaných
 Události a změny v nejbližším okolí dítěte
 Sociokulturní podmínky
Styl výchovy
 známý též i jako způsob výchovy
 je určující pro preferenci výchovných prostředků a projevuje
se i v reakcích dítěte na ně
 zdůraznění významných částí v. procesu:
 Emoční vztahy
 Způsob komunikace
 Velikost požadavků, způsob jejich kladení a kontroly
Autoři (velmi redukovaný výběr ;)
 K. Lewin, E.S. Schaeter, H.J. Eysenck (…)
 J. Čáp
Tradiční dělení (Lewin)
 Autokratické (autoritativní, dominantní vedení)
 Silné řízení, tresty, ignorování potřeb vychovávaných,
determinace zkušeností úsudky a rozhodnutími vych., málo
prostoru pro samostatnost a iniciativu
 Slabé vedení (liberální vedení, výchova)
 Minimální řízení, absence vedení, kontroly
 Sociálně integrační (integrativní, demokratické)
 Velká redukce; pozor na vymezení!!!
 Původní studie vycházela z prostředí pruských kadetních škol
(trochu jiná míra autoritativního vedení)
Model dvou dimenzí (Eysenck)
 Dimenze emočního vztahu k dítěti
 (láska, kladný postoj – nepřátelství, záporný, chladný, zavrhující)
 Dimenze řízení
 (autonomie, minimální řízení – přísná kontrola, maximální řízení)
Záporný vztah Kladný vztah
Silné řízení
Slabé řízení
Model devíti polí (Čáp)
1. tradiční
autokratická
patriarchální
2.liberální
s nezájmem o dítě
3. nejhorší;
rozporné
s negativním
vztahem
9. emočně rozporná výchova; jeden z rodičů zavrhující,
druhý extrémně kladný nebo s dítětem v koalici
4. přísná
ale
laskavá
výchova
6. laskavá výchova
bez pož. a hranic
7. kamarádský
vztah dobrovolné
dodrž. norem
8. rozporné
řízení
relativně
vyvážené
kladným
emoc. vztahem
Řízení silné střední slabé rozporné
5.
optim.;
poroz.;
přim.
řízení
Emoční vztah
záporný
záporněkladný
kladný
extrémně
kladný
Roviny uvažování (Čáp)
 Chování v jednotlivé situaci
 Zobecnění na interakci určitého druhu
 Jednotlivé komponenty (otec, matka, učitel...)
 Kombinování – komplexní charakteristika
 Kombinací emoc. vztahu – rodina jako celek
 Nejobecnější – zařazení do polí
 Způsob výchovy má širší (pedagogické, společenskohistorické
a filozofické) souvislosti
Dotazník - ukázka
Partner / partnerka Já
3 2 1 3 2 1
ano zčásti ne Při výchově syna ano zčásti ne
1. Mám opravdový zájem o to, co dělá.
2. Často mu vyčítám, že mne zklamal.
3. Podrobně určuji, jak má co dělat.
4. Nechávám jej dělat, co jej baví, i když by měl pomáhat
při domácích pracích.
5. Jednám s ním přátelsky.
6. Většinou si přeji, aby mi dal pokoj se svými problémy.
7. Chci vždy přesně vědět, co a jak dělá.
8. Velmi málo kontroluji splnění příkazů a dodržování
zákazů.
9. Považuji za důležité vše, co jej zajímá a co má rád.
10.Často mu říkám, že je nevděčný syn.
11. Očekávám, že vždy okamžitě poslechne.
12. Často se mu podaří mne umluvit a tak se vyhnout
povinnosti nebo trestu.
13. Beru vážně jeho názory a přání.
14. Říkám často o některém dítěti nebo o jeho sourozenci, že
je lepší než on.
15. Snažím se rozhodovat za něj.
16. Často si může dělat, co chce.
17. Často se spolu smějeme a máme dobrou náladu.
18. Chovám se k němu spíš chladně.
Další souvislosti - např.:
 Deprivace a subdeprivace (Matějček)
 Attachement (Bowlby)
 Rodičovský postoj (+/-)
 Interakce s dítětem
 Základní důvěra ke světu (Ericson)
 Klima ve skupině
 Vztah k lidem