A. Metody zjišťování diagnostických údajů (dle Mojžíška [17]) 1. Klasické diagnostické metody a) klasické ústní zkoušky - orientační - klasifikační b) klasické písemné zkoušky - denní písemné úkoly (diktáty, písemná cvičení) - domácí úkoly - měsíční práce - klauzální státní práce c) klasické výkonové zkoušky - pohybové motorické (tělovýchovné aj.) - technické práce - pokusné práce - referáty - organizační úkoly d) přesné písemné zkoušky (didaktické testy) - běžné orientační testy - standarizované testy 2. Malé formy vědecko-výzkumných diagnostických metod a) systematická pozorování žáků - pozorování ve třídě - pozorování mimo třídu b) pozorování v uzlových situacích c) rozbor žákovských prací - písemné práce - výtvarné práce - technické práce - ostatní výsledky práce žáků d) explorativní metody - rozbor se žákem - beseda se žákem nebo se třídou - dotazníková metoda e) anamnéza jako diagnostická metoda 3. Speciální diagnostické metody a) metody psychologického rozboru osobnosti b) metody sociologického rozboru c) metody biologického rozboru d) metody zdravotnické povahy B. Metody třídění diagnostických údajů C. Metody interpretace diagnostických údajů Jiné dělení A. Metody zjišťující diagnostické údaje (podle M. Michaličky) 1. Diagnostické metody zaměřené na jednoho žáka a) ústní zkoušení - orientační - klasifikační b) písemné zkoušení - úkoly spojené s analýzou písemné práce, denní písemné úkoly - měsíční práce - domácí písemné úkoly - klauzální, státní písemné práce 2. Výkonové zkoušky a úkoly spojené s analýzou výkonu a jeho průběhu - rozbor celkové činnosti učební, procesu učení se - rozbor čteného výkonu, počítání, rýsování - rozbor myslivých výkonů, tvořivých výkonů (v jednotli- vých předmětech) - rozbor pracovní činnosti, technické práce, technické tvořivosti - rozbor experimentální činnosti v laboratořích - rozbor složitých jazykových projevů, referátů - rozbor organizační činnosti - rozbor hravé aktivity 4. Analýza modelových, typických, reprezentativních úloh a výkonů - rozbor modelových učebních činností - rozbor modelových pracovních činností - rozbor modelových myslivých a tvořivých úloh - rozbor modelových morálních úkolů (řešení modelových situací) - rozbor modelových estetických úloh - rozbor modelových tělovýchovných úloh 5. Analýza výsledků činnosti (výrobky, výkresy, tvořivost) - rozbor produktů pracovní a technické činnosti (model...) - rozbor tvůrčího díla (uměleckého, technického) - rozbor kresby - rozbor charakteru odívání, kultury a bydlení, sebezdobení aj. 6. Pedagogické, zejména didaktické testy - orientační testy sestavené učitelem, upravené místním podmínkám - standartizované testy ověřené statisticky na větším počtu případů - testy rozvoje, poznávacích procesů, úlohy v nichž žák projeví individuální, deduktivní, analogický úsudek, aplikační schopnosti 7. Metoda chápání obrazů, kresby, životní situace 8. Metoda explorační, rozhovor 9. Systematické, dlouhodobé pozorování žáka, třídy 1O. Pozorování žáka v mezních ( krizových, uzlových ) situacích 11. Dotazník s pedagogickým zaměřením (dotazník morálních hodnot, zájmů, postojů, životních perspektiv...) 12. Retrospektivní metoda 13. Studium žákovských dokladů a školské dokumentace 14. Anamnéza B. Diagnostické metody zaměřené na skupinu žáků, na třídu, školu a) systematické pozorování života třídy, skupiny b) pozorování mezní situace v životě skupiny c) rozbor průběhu a výsledků kolektivní činnosti d) rozbor úrovně nápodoby ve skupině e) metody dotazníkové, sociologický dotazník f) anamnéza skupiny C. Diagnostické metody posuzování vzdělávací práce učitele, školy, rodičů a) hospitace ve vyučování se záměrem posuzovat a hodnotit práci učitele(návštěva hodiny) b) rozbor s učitelem, ředitelem, metodikem, s rodiči c) rozbory s žáky o práci učitele d) analýza pedagogické aktivity učitele z hlediska charakteru řízení vyučovacího a výchovného procesu D. Technické prostředky použité při pedagogické diagnostice - magnetofony - videorekordér - fotografování - videokamera... 2. Metody registrace a třídění diagnostických údajů 3. Komplexní pohled na žáka - pedagogická klasifikace a hodnocení žáka - pedagogická znalost při přestupu žáka do vyššího ročníku, na vyšší typ školy, maturita - komplexní pedagogická charakteristika žáka - charakteristika žáka pro potřeby profesionální orientace (pro pracoviště) Nelze se zabývat všemi metodami zde uvedenými. Pokusím se alespoň v náznacích podtrhnout význam některých diagnos- tických metod. 5.2. Některé vybrané metody pedagogické diagnostiky Ústní zkoušky a písemné zkoušky (podle Mojžíška [16]) Ústní zkoušky s analytickým zaměřením jejichž smyslem je zjistit úroveň vědomostí, rozumových dovedností, aplikace myšlenkových operací. Patří k nejčastěji používaným diagnostickým metodám. Podstatou je učitelova otázka a žákova odpověď. Otázky mohou směřovat k odpovědím v různé šíři, hloubce, k přehledu učiva, k definicím, k pojmům, k reprodukci a k pamětně mechanicky nebo logicky pochopeným poznatkům. Další směřují k praktické aplikaci poznatků, žák musí řešit problémové úkoly, které z otázky vyplývají. Ústní zkoušky mohou být v těchto variantách: 1. volné odpovědi - učitel nezasahuje do žákovy odpovědi, učitel odpověď analyzuje z hlediska celku i části, systému učiva 2. odpovědi řízené dílčími otázkami - zkouška postupuje tak, že odpovědi systémové povahy jsou střídány s odpověďmi analytické povahy 3. kombinované zkoušky - první část zkoušky je "volné povídání" a další otázky jsou řízené dle potřeby 4. úlohy jimiž žák projeví schopnost myslet, řešit problémy. Ústní zkouška není tedy pouze globální diagnostickou metodou, ale může být velmi analytická, může přinést mnoho diagnostických postřehů, které naznačí úroveň vědomostí, dovedností, postojů, myšlení, pochopení, kulturu vyjadřování, ale i obtíže. Aby nebyla tato zkouška pouze pamětně reproduktivní, má být spojena s praktickými činnostmi, s kresbou, spojena s používáním technických aparatur. Nevýhodou ústních zkoušek je časová náročnost, neúplný obraz vědomostí, lze prověřit jenom málo žáků najednou, je mnoho mrtvého času pro ostatní žáky, kteří nejsou plně aktivní. Do zkoušení se může promítnout tréma, zdravotní stav, učitelova zkušenost a jiné vlivy. Diagnosticky lze posoudit vštípivost paměti (lehkost učit se), rozsah paměti, délku uchování učiva v paměti, po- hotovost vybavování a přesnost paměti. Písemné zkoušky, úlohy se zaměřením na uskutečňování lingvinistické, matematické, biologické aj. analýzy výkonů. V krátké době lze vyzkoušet za stejných podmínek více žáků najednou, otázky lze předem připravit. Z některých písemných prací lze diagnosticky posoudit žákovy aplikační schopnosti, stylizační schopnosti, věcnost, gramatickou úroveň, samostatnost a originalitu. Žák může své zvolené odpovědi zaznamenávat mnoha způsoby: 1. písemně - slovem, větou (delší prací, rozborem, popisem, diktátem, řešením příkladů aj.) 2. písemně - číslem, propočítáváním, matematickým důkazem 3. graficky - schematickou kresbou, obrazem, technickými symboly, výkresem, rysem 4. kombinovaně - slovem, kresbou, číslem, symboly 5. projektem - písemným, grafickým návrhem, řešením problému, rozvrhem řešení, navržením organizačního postupu Metod písemného a grafického zkoušení se používá zejména v předmětech lingvistických a v matematice. Tyto metody jsou náročné na žáka, neboť se nemůže opírat o pomoc učitelovu. Jsou však časově úsporné. Klasifikační řád však nepřipouští používání pouze písemných zkoušek v přírodních vědách. Ke grafickým metodám lze zařadit i kresbu či náčrtek. Diagnosticky lze na kresbě sledovat obsahovou znalost, barevnost, tvar, vzhled, jistotu provedení, úroveň. Lze poznat schopnost řešit daný úkol. Žák musí být hodnocen podle předem stanovených kritérií. Klasifikovanou pedagogickou diagnózu mohou uskutečnit pouze pedagogové - odborníci, kteří mají přesné cíle, obsah, proces, etapy i metody vyučování a výchovy. Metoda explorační Učitel se dotazuje žáka či rodičů, klade nejdříve otázky tak, aby zjistil celkové zaměření a v druhé části explorace analyticky zjišťuje podrobnosti, které jej zajímají. Otázky lze klást ústně, pak jde o ústní dotazování nebo písemně, pak jde o písemné dotazování pomocí tzv. dotazníků. Ústní explorace je jednou z nejpřirozenějších pedagogických diagnostických metod. Učitelé ji používají při běžném rozhovoru. Je nutno ovšem naučit pedagogy provádět v praxi rozhovory tak, aby byly přirozené a citlivé. Explorace se může dotýkat mnoha problémů: - explorace o zájmech (co dělá, čím se zabývá nejraději) - explorace o znalostech profesí (vztah k profesi...) - explorace o smyslu života (hodnoty, vlastnosti lidí, co oceňuje na dobrém člověku, kdo je jeho vzorem, které vlastnosti mu imponují nejvíce, jak hodnotí amorální činy lidí, jak by chtěl žít v dospělosti, v rodině, v manželství, vztah k přírodě, lidem rodičům, partnerovi) - explorace o učitelích, o škole (oblíbení a neoblíbení učitelé, režim práce a učení ve škole) - explorace o podmínkách učení doma (jak tráví volný čas, kolik hodin věnuje přípravě na vyučování, má-li svůj koutek doma - explorace o kamarádech, přátelích (s kým se přátelí, jak dlouho, vlastnosti jeho kamarádů) - explorace o četbě, literatuře (co čte, kolik knih, typ literatury, jakého autora) - explorace o politickém dění (zajímá-li se o něj) - explorace s rodiči (nezbytná je i návštěva rodiny, rozhovor s rodiči zjišťuje údaje o vývoji dítěte, sledujeme výchovnou situaci v rodině a režim dne dítěte, bytové poměry) Dotazník Je používán méně často. V principu se jedná o explorační metodu. Dotazník má mít řadu vlastností: - jasný cíl, co chce poznat - přesné určení, komu se zasílá - správný styl otázek (srozumitelnost, jasnost, jednoznačnost) - předvídání očekávané odpovědi - nepřekrývat otázky (jen tam, kde je to nutné) - otázky klást přímo a nepřímo - lze předložit i soubor možných odpovědí, z nichž respondent vybírá - nesmí být mnoho otázek, jinak z toho plyne únava - zapsat data, jméno, pořadové číslo, ale možno použít i anonymní dotazník - sdělit předem instrukce a zajistit technickou stránku Dotazník bývá mladším dětem často cizí. Proto je nutné použít jej v kombinaci s jinými metodami. Klady dotazníku - je to vysoká racionálnost, snadné vyhodnocení a možnost srovnání údajů. Naopak nedostatkem je omezená objektivnost, nedůvěra respondentů a to, že v průběhu není přímý styk. Anamnéza Zjišťuje u problémových žáků dřívější výchovné podmínky, zdravotní stav apod. Anamnéza se skládá ze tří částí: 1. osobní data dítěte - jméno, datum narození, místo, jména rodičů, jejich zaměstnání, bydliště 2. rodinná anamnéza - sourozenci, rodiče (u matky počet dětí, porod, nemoci), výchovné podmínky - citové podmínky, pracovní výchova, jedináček, očekávané dítě, prarodiče (zdravotní stav jako u rodičů), příbuzní - řeč, defekty, vady, mravní defekty 3. vlastní anamnéza - průběh těhotenství : úrazy, nemoci, infekce, alkohol, kouření, donošení dítěte, průběh porodu, stav dítěte po narození, dosavadní somatický a psychický vývoj - míra, váha, řeč, úrazy, spánek, čistota, výchovné prostředí, zapojení do kolektivu, výchovné vlivy - autorita rodičů, výchova liberální, krutá, trestání, podplácení, kontrola dítěte. Spolupráce s lékařem. Učitel ji užívá v případě výchovných a vzdělávacích obtíží dítěte. Didaktické testy Podstatou je série otázek daných všem žákům vyžadujících krátkou jednoznačnou odpověď z několika možných variant odpovědí. Učitel musí srovnat výkony svých žáků s požadavky normy tj. požadavky učebních osnov, učebnic, s požadavky, které na žáky klade konkrétní spojení školy se životem a s praxí. S didaktickými testy se setkáváme již od konce 19. sto- letí. Moderní didaktické testy se snaží zjišťovat nejen pamětní schopnosti, ale i úroveň pedagogicky rozvíjených racionálních dovedností a schopností v příkladech, v praxi. Didaktické testy mají proti ústnímu zkoušení některé výhody: - zjistí stav vědomostí a dovedností rychle u všech žáků z velkého celku učiva - dávají žákům stejné možnosti a úkoly za stejných podmínek - procvičují učivo, zajišťují jeho opakování - lze prozkoumat látku nebo její důležitý úsek i podle potřeby, aniž by byly zvýšeny nároky na čas - umožňuje provádět vnitřní diferenciaci žáků podle vědomostí - jsou také dílčí diagnostickou metodou pro určování schopností a nadání žáků - ověřují společně s jinými metodami efektivitu vyučovacího procesu i celkové práce učitele - umožňují přesněji klasifikovat - jsou relativně objektivnější, zmenšují rozdíly v podmínkách - šetří čas učitele i žáka a navíc výsledky jsou statisticky zpracovatelné Bývá jim vytýkáno, že vedou k mechanickému klasifikování, že potom učitelé opomíjejí jiné metody zkoušení a spoléhají na testy. Nedostatkem je i to, že málo respektují pedagogickou stránku, přeceňují výsledky práce učitele na úkor školní zdatnosti žáka. Žák může být přeceněn nebo poškozen na základě účinnosti práce učitele. Některé druhy didaktických testů: standardizované připraveny profesionálně nestandardizované, připravené učitelem techniky písemné písemná forma ústní úkoly čteny, diktovány měření výkonů technická, tělesná, umělecká Rozhovor Je to metoda pedagogické diagnostiky založená na individuálním přístupu a bezprostřední komunikaci s cílem získá- vat a shromažďovat informace k poznání žáka. Zjišťujeme jím obvykle ty údaje, které jsou méně dostupné jinými diagnostickými metodami. Nejčastěji zjišťujeme podmínky, příčiny názorů, postojů, zájmů a jednání. Při rozhovoru se předpokládá určitý stupeň vzájemné důvěry učitele a žáka. Rozhovor potřebuje přirozenost situace. Tato metoda je velmi náročná na učitelovu přípravu. Zjištěná fakta konfrontujeme s údaji zjištěnými jinými metodami nebo rozhovorem s rodiči, vychovateli apod. Kladem rozhovoru je přístupnost učitele, kontakt učitele a žáka, možnost měnit situace a můžeme zapojit i pozorování. Záporem rozhovoru je časová náročnost, malá ověřitelnost údajů, obtížnost záznamu údajů. Je třeba dodržet přísnou důvěrnost získaných údajů. Porušení této etické zásady je nejen porušením pedagogické etiky, ale i právně postižitelné. Některé druhy rozhovoru Podle počtu žáků individuální s jedním žákem skupinový se skupinou, třídou Podle formy standardizovaný - předem připravené otázky volný otázky nejsou připraveny Podle zaměření se žákem s rodiči s učiteli a vychovateli zprostředkované údaje Pozorování Patří k nejstarším a nejvýznačnějším metodám pedagogické diagnostiky. Je to cílevědomé, systematicky organizované smyslové vnímání jevů přímo v pedagogickém procesu. Snažíme se jím postihnout podstatu jevu (nejen co?, ale také proč? se tak děje) Při pozorování si vedeme záznamy, kam zaznamenáváme pozorovaná fakta a svá mínění. Nejčastěji vedeme záznam formou deníku, lístkovým systémem (na volné karty) a nebo přímo do osobních listů žáků. Není rozhodující forma zápisu, ale funkčnost záznamu. Zapisujeme alespoň popis situace, komentář a data. Využití pozorování je všestranné. Ve škole ve vyučování, mimo školu. Pochopíme lépe vztahy mezi žáky navzájem, ale i vztahy vůči širokému okolí. Kladem pozorování je přímá účast učitele, sledování podstaty jevu, bezprostřední situace. Nedostatkem - pasivita pozorovatele, neopakovatelnost situace, omezenost počtu jevů a časová náročnost. Druhy pozorování přímé ve vyučování, mimo školu nepřímé např. ze záznamu situace krátkodobé v krátkém časovém úseku dlouhodobé v delším časovém úseku