Pedagogická fakulta MU, Poříčí 7, 603 00 Brno ZS1MK_RZT2 Seminární práce Edita Strnadová Jitka Stuchlíková Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, 5. ročník, 9. semestr, kombinované studium Vedoucí práce: PhDr. Mgr. Jitka Reissmannová Jako téma našeho projektu jsme si vybraly První pomoc. Realizovat by se měl formou 10 stanoviští ve dvou školních dopolednech. Na každém stanovišti se děti budou dozvídat a opakovat si chování v různých situacích, kdy je třeba poskytnout člověku první pomoc. Také si některé situace vyzkouší v praxi. Jako cílovou skupinu jsme si zvolily děti navštěvující 5. ročník základní školy. Úvod Pamatujeme si heslo: VČAS a SPRÁVNĚ poskytnutá první pomoc ZACHRAŇUJE ŽIVOT! O lidském životě rozhodují první minuty do příjezdu záchranné služby. Ta nemůže být na místě okamžitě a mnohdy záleží pouze na nás, zda postižený přežije. 1. stanoviště – Stabilizovaná poloha Jejím cílem je zajistit průchodnost dýchacích cest, umožnit volné dýchání, vyčištění horních dýchacích cest a zamezit případnému vdechnutí zvratků. 1. Sejmeme postiženému brýle (pokud je má). 2. Poklekneme vedle postiženého, obě jeho nohy jsou rovně nataženy. 3. Paži blíže k zachránci ohneme do pravého úhlu vůči trupu a natočíme v lokti dlaní vzhůru. 4. Položíme protilehlou paži na hrudník postiženého a přidržíme jeho ruku proti tváři. 5. Druhou rukou uchopíme protilehlou dolní končetinu nad kolenem a postiženého zvolna otočíme. 6. Ruku postiženého položíme pod tvář k zajištění záklonu hlavy. Na tomto stanovišti si děti vyzkoušejí ve dvojicích, zda by dokázaly spolužáka správně dostat do stabilizované polohy. 2. stanoviště – Nepřímá masáž srdce Ø Postiženého uložíme na záda na rovnou tvrdou podložku a poklekneme vedle něj. Ø Přiložíme dlaň (zápěstní hranu dlaně) do středu hrudní kosti, jde-li o dospělého druhou ruku položíme na ni a prsty obou rukou sepneme. U novorozenců a dětí do 1 roku přiložíme ukazovák a prostředník na dolní třetinu hrudní kosti. Ø Nataženými pažemi stlačujeme hrudní kost u dospělých o 4-5 cm. Ø Každé stlačení musí být vystřídáno uvolněním, obě fáze jsou stejně dlouhé 1:1. Ø Mezi jednotlivými stlačeními hrudníku zůstávají ruce přiloženy na hrudník. Ø Frekvence stlačení hrudníku je 100 za minutu. Nepřímou masáž srdce si děti vyzkouší na figuríně. Vysvětlíme jim, že tato masáž se nesmí provádět u člověka, kterému srdce normálně funguje, protože hrozí zástava. 3. stanoviště – Umělé dýchání Postup při umělém dýchání: * Postiženého uložíme na záda a uvolníme dýchací cesty záklonem hlavy a zvednutím brady ukazovákem a prostředníkem. * Palcem a ukazovákem druhé ruky stiskneme nosní dírky postiženého. * Ústa postiženého překryjeme sterilní rouškou nebo alespoň čistým kapesníkem. * Nadechneme se, otevřenými ústy překryjeme ústa postiženého a vdechneme vzduch do dýchacích cest postiženého. * Sledujeme, zda se zvedá hrudník postiženého. První pomoc: * Poté oddálíme ústa od postiženého a umožníme pasivní výdech. * Znovu se nadechneme a celý cyklus opakujeme. * U dospělých dýcháme frekvencí 8-10 vdechů za minutu. Pokud se nedaří umělý vdech ústy (při správném záklonu hlavy, zvednutí brady a po kontrole dutiny ústní), pokračujeme v umělém dýchání nosem. U malých dětí se provádí umělý vdech současně do nosu a úst. Umělé dýchání taktéž zkoušíme na figuríně, nikde ne na spolužákovi! 4. stanoviště – Krvácení Je chorobný stav, kdy krev uniká různou rychlostí porušenou cévní stěnou mimo krevní řečiště. Podle směru dělíme krvácení na zevní a vnitřní Zevní krvácení Krvácení malého rozsahu – drobné, povrchní, řezné, tržně zhmožděné rány, zpravidla nepostihují větší cévní kmeny, krev je sytě červená, volně vytéká. První pomoc: * Očistíme pouze okolí rány od hrubých nečistot, ránu nevyplachujeme, neodstraňujeme tvořící se krevní sraženinu ani uvízlá cizí tělesa. * Na ránu přiložíme sterilní mul a zajistíme ji obvazem. * Postiženou část těla imobilizujeme. * Zajistíme odborné ošetření. Krvácení velkého rozsahu – poraněné místo se rychle zalévá krví (vystřikující nebo rychle proudící). Většinou jde o krvácení tepenné nebo smíšené. První pomoc: Prudké zevní krvácení vyžaduje okamžité a rozhodné jednání s cílem zastavit krvácení, a to: a) stlačením krvácející cévy přímo v ráně (prsty, tamponem, apod.) b) stlačením přívodné tepny v tlakovém bodě Tím získáme čas, uklidníme se a ujasníme si nejvhodnější způsob zastavení krvácení: a) tlakovým obvazem – přiložíme na ránu b) zaškrcovadlem – zamezíme přítoku krve V případě, že nelze použít tyto způsoby (krvácení na krku, trupu apod.) musíte stlačit cévu v ráně nebo v tlakovém bodě až do odborného ošetření. Vnitřní krvácení Je velmi nebezpečné, protože je můžeme posuzovat především podle nepřímých příznaků, které se mohou vyvíjet nenápadně a projeví se až vznikem šokového stavu. Vyžaduje neodkladnou aktivaci záchranné zdravotnické služby a urychlený transport k odbornému ošetření. Zde se děti seznámí s různými druhy obvazů, budou hledat některé tlakové body na svém těle a ošetří krvácení přiložením tlakového obvazu. 5. stanoviště – Šok a pravidlo 5T Šok je život ohrožující stav, kdy v důsledku selhávání krevního oběhu dochází k nedostatečnému prokrvení tkání a ke snížení obsahu kyslíku. Příčiny šoku: * Těžká ztráta krve. * Ztráta jiných tělesných tekutin, popáleniny, zvracení, těžké průjmy. * Selhání srdce jako pumpy – rozsáhlý infarkt. * Alergický šok. * Předávkování léky či drogami. * Poranění páteře a míchy. Příznaky Na počátku: * Zrychlený puls. * Kůže bledá, chladná, lepkavý pot. Rozvinutý šok: * Šedomodré zbarvení rtů. * Slabost, závrať, žízeň. * Zrychlené povrchní dýchání. * Slabý nitkovitý puls. * Neklid, agresivita. * Zívání, lapavé dýchání. * Bezvědomí. Konečná fáze šoku: * Zástava oběhu a dýchání. První pomoc: 1) Ošetříme každou možnou příčinu šoku, kterou rozpoznáme (krvácení, popáleniny). 2) Zabráníme tepelným ztrátám (uložíme nemocného na pokrývku, přikryjeme ho). 3) Uložíme postiženého do lehu s nohama mírně zvednutýma. 4) Uvolníme těsný oděv kolem krku, hrudníku a pasu. 5) Sledujeme a zaznamenáváme stav životních funkcí (vědomí, dýchání, oběh). 6) V případě potřeby neodkladně zahájíme umělé dýchání a masáž srdce. Pravidlo 5T 6. stanoviště – Poranění páteře K poranění páteře může dojít v různých oblastech krku či zad a mohou být postiženy obratle, meziobratlové ploténky, páteřní mícha a míšní nervy. Nejvážnější komplikací v souvislosti s poraněním páteře je poranění páteřní míchy. V tomto případě dochází pod místem poranění k poruchám hybnosti a citlivosti. Nejčastější příčiny zranění páteře a míchy: v Pád z výšky (větší výška než výška postiženého). v Dopravní nehoda. v Mnohočetná poranění. v Poranění hlavy a obličeje. v Skoky do vody po hlavě. Jak rozpoznat poranění obratlů: v Bolest šíje nebo zad v místě poranění. v Hmatný výstupek či jiná nepravidelnost v průběhu páteře. v Místní pohmatová bolestivost. Jak rozpoznat poranění míchy: v Ztráta kontroly nad končetinami, pohyb může být jen slabý nebo žádný. v Ztráta citu nebo abnormální pocity (pálení, mravenčení, pocit těžkých končetin) · při poranění krční míchy – postiženy horní i dolní končetiny · při poranění hrudní či bederní míchy – postiženy dolní končetiny v Ztížené dýchání. v Pokles krevního tlaku a zpomalení tepu. První pomoc: Postiženého ošetřujeme v poloze, ve které jsme ho našli. Postižený při vědomí: 1. Uklidníme postiženého a doporučíme mu, aby se nehýbal. 2. Klekneme si za jeho hlavu, uchopíme ji pevně po stranách (uši nezakrýváme) a stabilizujeme hlavu v neutrální poloze – hlava s krkem a páteří v jedné rovině. 3. V této poloze udržujeme hlavu až do příjezdu záchranné služby. Postižený v bezvědomí: 1. Stabilizujeme hlavu v neutrální poloze. 2. V případě potřeby uvolníme dýchací cesty: opatrně zvedneme bradu (popřípadě předsuneme dolní čelist) až se dýchací cesty zprůchodní. 3. Zkontrolujeme stav dýchání. 4. Jestliže postižený nedýchá a známky oběhu nejsou patrné, zahájíme umělé dýchání a nepřímou srdeční masáž. Neprodleně voláme záchrannou zdravotnickou službu na číslo 155! 7. stanoviště – Zlomeniny Zlomenina je porušení celistvosti kosti buď z části (zlomenina neúplná), nebo v celé šířce (úplná zlomenina). Zlomenina může být stabilní, konce zlomené kosti se nepohybují, nebo nestabilní, kdy se konce zlomené kosti mohou posunout a poškodit přilehlé cévy, nervy a vnitřní orgány. Většina zlomenin má nad místem poranění neporušený kožní kryt – zavřené zlomeniny. V případě, že konec zlomené kosti pronikl kožním krytem, jedná se o otevřenou zlomeninu. Zlomeniny toho typu jsou spojeny s rizikem infekce. Jak rozpoznat zlomeninu: Ø Deformace, otok a pohmoždění v místě zlomeniny. Ø Bolest a obtížný/nemožný pohyb poraněnou částí těla. Ø Zkrácení, ohnutí či zkroucení končetiny. Ø Tření konců zlomenin o sebe je někdy slyšet nebo je hmatné. Ø Ebeny. Vyčnívající kost z rány. První pomoc: 1. Podržíme poraněnou část těla rukama a požádáme pomocníka o spolupráci při fixaci. 2. V případě otevřené zlomeniny překryjeme ránu a vyčnívající kost sterilními čtverci gázy a obvazem. 3. Pro lepší oporu poraněné části těla ji obinadlem (šátkem) přivážeme ke zdravé části těla: - při zlomenině horní končetiny ji znehybníme upevněním k trupu - při zlomenině dolní končetiny upevníme poraněnou končetinu ke zdravé 4. Voláme záchrannou zdravotnickou službu na číslo 155. 5. Do příjezdu záchranné služby kontrolujeme prokrvení končetiny za obvazem. V případě nedokrevnosti uvolníme fixaci. 6. V případě potřeby zahájíme protišoková opatření. Děti se pokusí zafixovat spolužákovi ruku nebo nohu potom, co se otázkami ujistí, že je zlomená. 8. stanoviště – Úraz elektrickým proudem Úraz elektrickým proudem bývá často příčinou: * Náhlé smrti v důsledku zástavy oběhu a dušení. * Mnohočetných poranění (popáleniny, zlomeniny, traumatické amputace, vnitřní krvácení). První pomoc: 1. krok: Přerušení působení elektrického proudu! * vypnutí el. proudu * zrušení kontaktu postiženého s elektrickým vedením 2. krok: Nepřímá masáž srdce a umělé dýchání (v případě zástavy oběhu). * Oživování musí být agresivní (zvláště u zasažení vysokým napětím). I po prodloužené zástavě základních životních funkcí je možná jejich obnova bez komplikací. 3. krok: Ošetření komplikujících poranění. ! POZOR ! * Zásadně dbáme na bezpečnost zachránce! * Udržujeme bezpečnou vzdálenost od zdroje el. proudu . * Neprodleně voláme 155! * Zajistíme vypnutí vysokého napětí jen odborníkem, který má příslušné oprávnění. 9. stanoviště – Úpal (přehřátí) Úpal je porucha tepelné regulace, kdy tvorba tělesného tepla převýší jeho výdej a dochází k přehřátí organismu. Nejčastější příčiny Pobyt v horkém prostředí se zvýšenou vlhkostí, zvýšená fyzická zátěž, nedostatečný příjem tekutin a následně snížené pocení, nepřiměřený oděv, užití drog (EXTÁZE apod.) Příznaky: Celková slabost, bolest hlavy, žízeň, závratě, žaludeční nevolnost, zvracení, suchá, horká kůže, horečka (až nad 40 ˚C), rychlý tep, zrychlené dýchání, porucha orientace, křeče, ztráta vědomí, zástava dýchání a oběhu. První pomoc: * Rychle ochladit postiženého – uložit ho do chladného prostředí, odstranit oděv. * Dáme mu chladný zábal na celé tělo, osprchujeme ho chladnou vodou; na hlavu, nad průběh krkavic, nad játra a do třísel přikládáme vaky s ledem. * Pokud je postižený při vědomí a nezvrací, podáváme po malých dávkách studené a slané nápoje. * V případě bezvědomí uložíme postiženého do zotavovací polohy a sledujeme vitální funkce. * Při zástavě oběhu zahájíme nepřímou masáž srdce a umělé dýchání. * Vždy neprodleně voláme linku 155! 10. stanoviště – Úžeh (sluneční úžeh) Je zvláštní formou přehřátí, způsobeného přímým slunečním žárem především na nekrytou hlavu a působením infračervené a ultrafialové složky slunečního záření na kůži za vzniku popálenin 1. – 2. stupně. Příznaky: Jsou shodné s ostatními příznaky přehřátí. Nápadné jsou často kruté bolesti hlavy, zvracení a někdy i křeče. První pomoc: * Přesuneme postiženého do stínu, zvedneme mu hlavu a uvolníme oděv. * Postiženého při vědomí ošetřujeme v polosedě s podloženými zády i hlavou. * Přikládáme mu studené obklady na hlavu, krk, játra a končetiny. * Pokud nezvrací, podáváme studené nápoje. * Při bezvědomí postupujeme stejně jako u úpalu.