PedF, katedra geografie 1
Úvod do geografie
Geografické myšlení
aneb
vývoj geografie v čase
PedF, katedra geografie 2
Vývoj geografie v čase
1. „mapa“ – rytina na mamutím klu z oblasti Pálavy (tábor lovců
mamutů v blízkosti Pavlova) zobrazující meandrující řeku a okolní
kopce (před 25 000 lety).
Pravěk
3PedF, katedra geografie
využití geografických znalostí
vojenské, správní (daně), obchodní, náboženské,
ekonomické (lokace zemědělství, lokace sídel, těžba
surovin).
Vysoká úroveň geografických znalostí u
mimoevropských civilizací, např. u Číňanů,
Mezopotámců, Egypťanů, Inuitů, Aztéků, Mayů
nebo Inků.
Antika
4PedF, katedra geografie
Vznik geografie jako vědecké disciplíny
Stojí vysoko na vývojovém žebříčku věd (právě proto,
že se etablovala již v antice).
Oddělila se od filosofie jako součást historie asi v 6.
stoletím před naším letopočtem v Řecku.
Představitelé
Milétská škola (filosof Anaximandros).
Hérodotos (popis nejrůznějších krajin, zdůvodňování
jejich specifik).
Aristoteles: odklon geografie od historie k přírodním
vědám (oběh vody na Zemi, vzdušné proudění, vývoj
a rozmístění bioty).
Antika
5PedF, katedra geografie
Erasthoténes z Kyrény
„otec“ geografie, zavedl pojem geografie: Géos (Země), graphein
(psát)
dílo Geografika: popis jednotlivých území známého světa podle
nejrůznějších geografických složek, pokus o zdůvodnění řady
geografických jevů (3 části: matematická, fyzická a regionálně-
zeměpisná)
Dále se zabýval zemětřesením, vulkanismem, slapovými jevy
a matematickým zeměpisem
Klaudius Ptolemaios
rozlišuje geografii (v dnešním pojetí obecnou geografii
s kartografií) a chorografii (popisnou regionální geografii)
jako první kvantifikoval geografické jevy
Antika
6PedF, katedra geografie
Antika
Geografie starověkého Řecka a Říma byla převážně
popisná (popisy moří a pobřeží pro mořské
obchodní plavby)
Jediným kompletně zachovalým antickým
geografickým dílem je sedmnácti svazková
publikace Geografika, kterou v 1. století napsal
římský stoický filosof Strabón.
7PedF, katedra geografie
Úpadek antických znalostí.
Zničení knihoven a knih v souvislosti se stěhováním
národů – antické vědomosti přetrvávají v arabském světě.
Křesťanský přístup: vyvrácení „mýtů a pohanských bludů“
o kulatosti světa.
Geografické informace
Od cestovatelů (Marco Polo 1254 – 1324, kniha Milión – Čína,
Mongolsko)
Křížové výpravy
Plavby Vikingů (severní Atlantik, S a V Evropa)
kroniky
Středověk
8PedF, katedra geografie
PedF, katedra geografie 9
Vznik moderní geografie
Počátek novověku
16. století: přelom v rozvoji geografie
Nové geografické poznatky jako produkt objevných cest
(Portugalsko, Španělsko, později Nizozemí, Velká Británie,
Francie a Rusko).
Rozvoj matematické geografie a kartografie
(astronomové Koperník, Galilei, Bruno).
Vznik rozsáhlých mapových děl – atlasů (Nizozemí,
Německo).
Popisná geografie
PedF, katedra geografie 10
Vznik moderní geografie
Počátek novověku
Rozvoj regionální a fyzické geografie – shrnutím je
Geographia generalis (17. století) od Varenia.
První socioekonomicko-geografické dílo - Popis
Nizozemska Lodovico Guiciardini (1521-1589).
První představitelé socioekonomické geografie:
Wiliam Petty (ekonomie)
Thomas Malthus (demografie)
Ivan Kirilov (statistika)
1. Geografický determinismus: vliv přírody na vlastnosti
člověka, určité přírodní složky leží mimo lidskou
společnost (Darwin – evoluční teorie, Ratzel – životní
prostor).
2. Deskriptivní geografie: na základě různých vstupních
dat se popisuje celý objekt - rozlišujeme dva základní
druhy:
obecný geografický popis (obecná struktura – geografická
poloha, vymezení, povrch, podnebí, vodstvo, půdy, rostlinstvo,
živočišstvo, nerostné složení, obyvatelstvo, hospodářství, vnitřní
diferenciace regiónu a vnějších svazků);
problémový (účelový) geografický popis (selekce faktů
a naznačení způsobů řešení – moderní, velmi používaná
varianta).
Přístupy
PedF, katedra geografie 11
3. Pozitivismus: založen filosofem Augustem Comtem
(1798 – 1857), představuje 1. skutečně vědeckou
metodologii
Další přístupy
• Klade důraz na studium fakt, empirické
pozorování: pouze na tomto základě lze
sestavit jediný skutečný obraz světa
• použití induktivní generalizace (odvození
obecných závěrů na základě studia
jednotlivostí)
• předpokládá neutralitu vědeckého poznání,
objektivitu vědce, opakování pozorování,
teorie je ověřována empiricky
• používaný dodnes
PedF, katedra geografie
4. Geografický indeterminismus: hlavní představitel je
francouzský geograf Paul Vidal de La Blache (1845 –
1918)
Další přístupy
• hovoří o nezávislosti člověka na
přírodních podmínkách
• geografické prostředí je jen
rámcem pro rozvoj společnosti
• hybnou silou je člověk obdařený
svobodnou vůlí a iniciativou
a záleží jen na něm, jak
geografické prostředí využije
PedF, katedra geografie 13
19. století
Alexander von Humboldt (1769-1859): zabýval se především
přírodovědou, ale také obecnou fyzickou geografií,
klimatogeografií a fytogeografií; autor rozsáhlého díla Kosmos
Karl Ritter (1789-1859): vedoucí první katedry geografie na
světě, která byla založena v Berlíně; rozpracoval teorii
geografického determinismu
Propagace komparativní (srovnávací) geografické
metody: srovnávání několika objektů nebo jevů za
účelem získání jejich společných nebo naopak odlišných
znaků.
Ritterův žák: Jan Křtitel Kašpar Palacký (syn Františka
Palackého), první profesor geografie na české části
Univerzity Karlovy.
Německá klasická škola
PedF, katedra geografie 14
Geografie ve 20. století
PedF, katedra geografie 15
Kooperace s jinými vědními
obory
Interdisciplinarita
Výpočetní technika
Matematické metody
Nové metody a úkoly
Nové vědní obory
 Urbanismus
 Ekologie
 GIS
 Geobotanika
 Sociologie města
 Prostorové plánování
 Regionální rozvoj
 Geopolitika
 Globální problémy lidstva
(hlad, suroviny, voda...
Hlavní geografické školy 20. století
PedF, katedra geografie 16
Berkeleyská škola
geografie kultury
Christallerova škola
Kvantitativní revoluce v
geografii
Behaviorální geografie
Humanistická geografie
Škola společenské
relevance
Radikální geografie
Teorie strukturace
Realismus v geografii
Postmoderní geografie
Berkeleyská škola geografie kultury
USA, první světová válka
rozvoj kultury v regionu na základě vlastních zdrojů
a impulsů zvenčí
kultura slouží jako způsob adaptace člověka na okolní
přírodní i sociální prostředí
Christallerova škola
Německo, 30. léta
propojení ekonomické geografie a prostorové
ekonomie (teorie centrálních míst)
Následovník: August Lösch
Geografie ve 20. století
PedF, katedra geografie 17
Moderní geografie po 2. světové válce
Inspirovaná pozitivistickými metodami a přístupy
Proces exaktizace a matematizace geografie, využití
statistických analýz
50. a 60. léta 20. století
Kvantitativní revoluce
• Peter Haggett
• William Bunge
• Brian Berry
PedF, katedra geografie 18
Kritika pozitivismu a její důsledky
revize induktivní metody
zmírnění závislosti na datech a empirii
nástup kvalitativních metod
Útok ze dvou směrů
 Postpozitivismus – strukturalismus, kritické realismu, teorie
strukturace (marxistická/strukturalistická kritika)
 Relativismus – hermeneutika, interpretativní přístupy,
poststrukturalismus, postmodernismus (humanistická kritika)
„Nové“ geografie
PedF, katedra geografie 19
Torsten Hägerstrand (1916 – 2004) a švédská geografická
škola – Universita v Lundu
Geografie času
• Pohyb jednotlivce v prostoru a čase
• Šíření inovací (30. léta, jižní Švédsko,
zemědělské inovace)
• Spolupráce se soc. psychologií
• Studuje projevy chování lidí
v prostoru a vnímáním prostoru
jednotlivci a skupinami lidí
• Důraz na procesy při objasňování
lidských aktivit
PedF, katedra geografie 20
(70. léta 20. století)
Centrum pozornosti – lidská bytost
Klíčové – význam, představivost, zkušenost, tvořivost
Popis lidí, jací jsou.
Studovali konkrétní místa – lokality a krajiny, které
nabývají na významu a mají mezi sebou vazby.
Zdůrazňovali význam, hodnoty a interpretaci.
David Ley – sence of space – vztah k místu.
Humanistická geografie
PedF, katedra geografie 21
Radikální (70. léta 20. století)
v souvislosti s celospolečenských odporem k vietnamské válce
v USA (+hippies, černošská a mírová hnutí).
D. Harvey: geografie jako způsob řešení společenských problémů,
například problém hladu, vzdělání, náboženského, národnostního,
politického a sociálního útlaku.
Feministická (80. léta 20. století)
muži mají práva, která jsou nespravidlivě upírána ženám.
D. Massey: co znamená být ženou na určitém místě a v určitém
čase (v Africe, na vesnici apod.).
Gender – kulturně-společenské rozdíly mezi muži a ženami.
Kritika pozitivismu
PedF, katedra geografie 22
Kritika pozitivismu
Škola společenské relevance (70. léta 20. století)
Snaha zapojit geografii rychle a aktivně do řešení společenských
problémů.
Výběr řešených témat - problém hladu, vzdělání, náboženského,
národnostního, politického a sociálního útlaku, feminismus, zdroje
znečištění a dopad kvality ovzduší a vod na zdraví, sociální problémy
ve městech.
Kvalitativní metody
Pohled očima „někoho jiného“, popis z perspektivy účastníků.
Pochopení jednání v sociálním kontextu.
Terénní výzkum – pozorování, rozhovory, etnografické metody.
PedF, katedra geografie 23
(1970+)
spolupráce se sociologií, sociální psychologií a psychologií.
Zabývá se projevy chování lidí v prostoru a vnímáním
prostoru jednotlivci a skupinami lidí.
Příklady řešených témat - „vnímání rizik v území“
(povodně, zemětřesení, ...), „mentální mapy“ (např. různé
vnímání lokalit a regionů v území státu, regionu, krajiny),
atp.
Behaviorální geografie
PedF, katedra geografie 24
Kritika pozitivismu
Kritický realismus (80. léta 20. století)
neexistuje výzkum bez teorie, nutnost ověřování teoretických
formulací a předpokladů v praxi, pochopení struktury a vlastností jevů
a věcí.
Teorie strukturace (80. léta 20. století): Giddens
jednotná teorie věd s územním a sociálně ekonomickým aspektem
(sociální geografie, regionální a prostorová ekonomie, sociologie).
PedF, katedra geografie 25
Od 2. poloviny 80. let 20. století
Nedůvěra k velkým projektům, velkým teoriím.
Hledají se návrhy s lidským měřítkem v návaznosti na
historii, tradice, specifiku lokalit a regionů – regionální
geografie.
Rozvíjí se především v evropském kulturním prostoru
(Velká Británie).
Foucault, Derrid
Postmoderní geografie
PedF, katedra geografie 26
Vývoj geografie v České republice
Ideologické vlivy
Čistě pozitivistický přístup
Důraz na fyzickou geografii
Důraz na modelování a statistickou analýzu
po roce 1990 nezachycení světových trendů (jazykové nedostatky,
neuznávání „vědecké hodnoty“ jiných než pozitivistických přístupů
atd.)
27
Současná geografie v České republice
Pražská „albertovská“ škola (PřF UK) – nejstarší geografická škola
ČR.
Brněnská škola (Geografický ústav PřF MU) - druhou největší
univerzitní geografickou institucí v ČR. Odborná a vědecká činnost v
oblasti fyzické i humánní geografie.
Olomoucká škola (PřF UK) - poskytuje vysokoškolské vzdělání pro
učitelství zeměpisu na středních školách v několika aprobačních
kombinacích.
Ostravská škola (PřF UK).
Ústí nad Labem (UJEP), České Budějovice (JČU), Brno (PdF MU,
MZeU), Praha (VŠE), Plzeň (PdF ZU).
28