PedF, katedra geografie 1
Politická geografie
EvropskEvropskáá integraceintegrace
Stručná historie
Osnova
Historie EU - Myšlenka společné Evropy
- Evropská Integrace
- Rozšiřování ES
- Současnost EU
2PedF, katedra geografie
Historie EU
PedF, katedra geografie
Projekt Evropské unie
Evropská unie (EU) není ani federací jako Spojené státy
americké ani pouze organizací pro spolupráci mezi vládami
jako OSN.
Členské státy delegují některé ze svých rozhodovacích
pravomocí na jimi vytvořené a vzájemně sdílené instituce.
PedF, katedra geografie 4
Poválečná Evropa
Marshallův plán pro ekonomické oživení válkou zničené
Evropy – OEEC – Organizace pro Evropskou Hospodářskou
Spolupráci zodpovědná za management plánu (1947-48).
Vytvoření Rady Evropy ve Štrasburku (1949)
- není institucí EU, ale byla 1. parlamentním uskupením na
evropské úrovni (kodecize).
Založení Evropského společenství uhlí a oceli (ECSC)
– přímý zárodek EU institucí.
PedF, katedra geografie 5
Myšlenka společné Evropy
Zabránit opakování tragédie dvou světových válek,
Zajištění evropského míru,
Vzájemná spolupráce - „Když si lidé zvyknou, že je
spolupráce sytí, nebudou se vraždit. Když se dohodnou o
tom, jak si rozdělit tehdy strategické suroviny, uhlí a ocel,
nebudou se kvůli nim zabíjet.“
Robert Schuman – francouzský ministr zahraničních věcí
Jean Monnet – francouzský politik
Hlavní zásluhu za jeho vznik francouzský politik J. Monnet, který
vyzval k nadnárodní organizaci.
PedF, katedra geografie 6
Evropské Společenství I.
9. května 1950 předložila Francie celému kontinentu tzv. Schumanův
plán - Společný trh pro uhlí a ocel.
Pařížská smlouva 1952 - Francie, Německo, Itálie, Belgie,
Nizozemí a Lucembursko.
ESUO – Evropské společenství uhlí a oceli - Dohoda o propojení
uhelného a hutního průmyslu (na 50 let).
50. léta:
- spolupráce funguje, uvolnění politické situace
- integrační zájmy se soustřeďují na ekonomickou sféru
- zasedání v Bruselu – návrh na uspořádání Evropského
hospodářského společenství a Evropského společenství pro
atomovou energii.
PedF, katedra geografie 7
Římské smlouvy 1957
O spolupráci ve všech oblastech hospodářství včetně zemědělství.
Smlouva o EHS
- Společný trh s volným pohybem osob, služeb, zboží a kapitálu (tzv.
čtyři svobody) a přísnými pravidly hospodářské soutěže
- Rozvoj ekonomického života
- Hlavní cíl: založení celní unie
- Formování prvních politik: zahraniční obchod, doprava a zemědělská
politika.
Smlouva o EURATOM
- platforma pro jadernou energetiku, podporu atomového výzkumu,
zvýšení bezpečnosti jaderných zařízení a především nadnárodní
kontrolu zacházení se štěpným materiálem v souvislosti s podporou
mírového využívání atomové energie.
Zakládající členové EHS a EURATOM byly stejné země jako v případě
ESUO (Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemí
a Lucembursko).
PedF, katedra geografie 8
Slučovací smlouva 1967
• Smlouva o zřízení společné Rady a společné Komise
Evropských společenství.
• Podepsána 8. dubna 1965, vstoupila v platnost 1. července
1967.
• Orgány do té doby existujících tří evropských společenství
(EHS, ESUO a Euratom).
• Nový název – Evropská společenství.
• Společný rozpočet.
PedF, katedra geografie 9
1. ledna 1973 se šestka rozšiřuje na devítku a to o Velkou
Británii, Dánsko a Irsko.
Hlavní roli zde hrála Velká Británie – dlouhou dobu se VB
distancovala od myšlenky ES.
Snaha VB o společný trh s nižší mírou integrace – EFTA (evropské
společenství volného obchodu) – vyjednávání se členy ESUO
byla však neúspěšná, a proto VB a ostatní podávají přihlášku do
Společenství.
Pro Brity bylo členství ekonomickou nutností.
Irsko a Dánsko byly přímo závislé na obchodních vztazích s VB,
proto vstup do ES byl v podstatě přeurčen britským postupem.
První rozšíření ES
PedF, katedra geografie 10
První rozšíření ES
PedF, katedra geografie 11
Druhé a třetí rozšíření I.
Jižní rozšíření (Řecko, Španělsko, Portugalsko)
Výzva pro ES nejen v oblasti rozvoje společného trhu, ale
také posílení stability ve středomořské oblasti.
Poprvé v historii šlo o politická hlediska rozšíření, kdy
Evropská společenství chtěla pomoci státům, které se
zbavily diktátorských forem vlády.
První požádalo Řecko (1975), následně Španělsko
a Portugalsko.
Rozšíření ES způsobilo prohloubení hospodářských
rozdílů a značnou finanční zátěž.
PedF, katedra geografie 12
Druhé a třetí rozšíření II.
Řecko - 1981
- Řecko mělo již velmi dlouho podepsanou smlouvu o přidružení, ale po
vojenském převratu v této zemi byly styky se Společenstvím velmi
omezeny. Situace se mění až po obnově demokracie.
Španělsko a Portugalsko – 1986
- Podobný osud měly i státy Iberského poloostrova, které si také
musely počkat až se změní jejich politický režim. Španělsko
a Portugalsko požádaly o vstup do EU v roce 1977 a v roce 1986 se
připojují k ostatním členům Společenství.
Bývalá Německá demokratická republika - 1990
- Neobvyklé rozšíření - díky sjednocení Německa se vlastně další stát,
bývalá Německá demokratická republika, stává členským státem. Bylo
to neplánované a rychlé rozšíření, které se vyhnulo obvyklým
procesům přibližování.
Počet členských států: 12
PedF, katedra geografie 13
Druhé rozšíření
PedF, katedra geografie 14
Jednotný evropský akt
1. července 1987 vstoupil v platnost „Jednotný
evropský akt“.
- Otvíral cestu k vytvoření společného vnitřního trhu
dvanácti členských států a řešil i otázky institucionální.
- Zrušeno právo veta při hlasování v Radě.
- Zapojení Evropského parlamentu do legislativních
záležitostí.
- Stanoven harmonogram pro dokončení vnitřního trhu,
tedy trhu bez vnitřních hranic.
- Užší spolupráce v oblasti zahraniční politiky.
- Stanoven nový cíl: vytvoření hospodářské
a měnové unie (společná měna pro členy ES).
PedF, katedra geografie 15
Evropská unie
Maastrichtská smlouva 1992 – „Smlouva o Evropském
společenství“ a „Smlouva o Evropské unii“, platnost od
1.11.1993.
Vytvořila strukturu s třemi samostatnými oblastmi, které bývají nazývány
jako tři pilíře:
1. pilíř: zahrnuje tři zakládající smlouvy o ES - vytvořily právní
a institucionální základ pro celní unii, jednotný evropský trh
a Hospodářskou a měnovou unii. V rámci prvního pilíře byla
vytvořena jedinečná institucionální struktura.
2. pilíř: zahrnuje společnou zahraniční a bezpečnostní politiku
umožňující, aby EU vystupovala v mezinárodních vztazích jako
samostatný činitel a prosazovala svůj vliv a společné zájmy členských
států na mezinárodní scéně.
3. pilíř: zahrnuje policejní a soudní spolupráci v trestních věcech.
Cílem je společným postupem členských států Evropské unie zajistit
všem občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva, a to prevencí
a bojem proti kriminalitě, zvláště proti terorismu, obchodu s lidmi,
ilegálnímu obchodu se zbraněmi a drogami, proti korupci
a podvodům, proti rasismu a xenofobii.
PedF, katedra geografie 16
Evropský hospodářský prostor - EHP
Základní myšlenka:
Vytvořit takový hospodářský prostor, v rámci něhož by se
nečlenské země, které mají podepsanou pouze dohodu
o volném obchodu začlenily do vnitřního trhu ES - (jedná
se o oblasti zemědělství, rybářství a dopravy).
1992 byla podepsána smlouva – následoval však problém
s ratifikací ve Švýcarsku.
1994 - smlouva vstupuje v platnost.
PedF, katedra geografie 17
Čtvrté rozšíření
1994 – schváleno přijetí Finska, Švédska, Norska
a Rakouska.
Norsko – jeho vstup byl opět odmítnut lidovým
hlasováním.
1. ledna 1995 – vstup Finska, Švédska a Rakouska.
Vstup těchto zemí s EU nijak výrazně nezatřásl, neboť se
jednalo o státy s vyspělou ekonomikou a vysokou
hospodářskou úrovní. Navíc tyto země s sebou do EU
přinesly také výraznou ekologickou dimenzi pro evropskou
politiku.
Celkový počet členských zemí: 15
PedF, katedra geografie 18
Čtvrté rozšíření
PedF, katedra geografie 19
Páté rozšíření I.
Největší rozšíření za padesátiletou historii – tzv. východní
rozšíření.
Země Střední a Východní Evropy.
Výchozí ekonomická a politická situace kandidátských
států se značně lišila od předchozích kandidátů na
členství.
Proces rozšiřování byl realizován pomocí specifických nástrojů:
- Evropské Dohody
- Bílá kniha o začlenění do vnitřního trhu
- Program PHARE, ISPA, SAPARD
- Strukturovaný dialog
PedF, katedra geografie 20
Páté rozšíření II.
2002 na zasedání v Kodani uzavřelo přístupová jednání dalších
deset zemí:
1. Estonsko
2. Lotyšsko
3. Litva
4. Polsko
5. Česká republika
6. Slovensko
7. Maďarsko
8. Slovinsko
9. Malta
10. Kypr
Rozšíření Evropské unie: 1. květen 2004
PedF, katedra geografie 21
Kodaňská kritéria
Aby země mohla vstoupit do EU, musí být stabilním
demokratickým státem, musí zajistit lidská práva
a respektovat ochranu lidských menšin, mít
fungující tržní hospodářství, být schopna odolávat
konkurenčním tlakům, plně provádět právní
předpisy EU a převzít závazky vyplývající z členství,
včetně plnění cílů politické, hospodářské a měnové
unie.
Nové členské státy se díky těmto kritériím, sledování ze
strany Unie a finanční podpoře dobře začlenily do orgánů
EU a úspěšně uplatňují její pravidla.
PedF, katedra geografie 22
Páté rozšíření
PedF, katedra geografie 23
Evropská unie – současný stav
1.1. 2007 rozšíření o Bulharsko a Rumunsko
Navzdory rozsáhlým reformám, které probíhaly až do přistoupení, musí
Bulharsko a Rumunsko ještě udělat hodně práce, aby vyřešily otázku
organizovaného zločinu a korupce, přizpůsobily své právní systémy
a zajistily bezpečnost potravin.
Obě země budou monitorovány v záležitostech, ve kterých ještě
nesplňují požadavky EK →
→ Bulharsko: soudní systém, boj proti korupci, policejní spolupráci a boj
proti organizovanému zločinu, praní špinavých peněz, integrovaný
správní kontrolní systém pro zemědělství a kontrolu financí.
→ Rumunsko: soudního systému, v boji proti korupci, v boji proti BSE
a v zajištění efektivního fungování platebních agentur.
Pokud v těchto oblastech nedojde ke zlepšení na požadovanou úroveň,
tak EK přistoupí k nutným opatřením: například k zákazu dovozu
potravin nebo snížení dotací z evropských fondů.
PedF, katedra geografie 24
Norsko
Členství v ES (EU) bylo předmětem velkých bojů.
Vstup byl zamítnut referendem v roce 1972 a 1994.
Proti byli především obyvatelé severních zemí, kteří se
obávali společné zemědělské politiky a ohrožení vlastního
rybářského sektoru.
Vztahy s Norskem byly upraveny pouze podpisem dohody
o volném obchodu.
PedF, katedra geografie 25
Švýcarsko
V roce 1992 podala švýcarská spolková vláda přihlášku do
Evropské unie, ale bez podpory parlamentu a voličů.
Vstup byl zamítnut referendem.
Švýcarsko zvolilo cestu bilaterálních smluv s Unií. Tak
např. v rámci Bilaterálních smluv II. přistoupilo od roku
2006 k dohodě o Schengenském prostoru.
PedF, katedra geografie 26
PedF, katedra geografie 27
Budoucnost EU
Další rozšíření:
Kandidátské země - Chorvatsko, Island, Turecko,
Makedonie, Albánie, Bosna a Hercegovina, Srbsko
a Černá Hora.
PedF, katedra geografie 29
ČR a EU
Jednotný vnitřní trh (1993) - je vyšší stádium společného
trhu, státy zavedly společné technické a jiné normy na
výrobky a vnitřní hranice mezi členskými státy již
neexistují?
Podepsána Asociační Evropská dohoda ČR s EU.
Kodaňská konference – obecné podmínky pro přijetí zemí
střední a východní Evropy.
Spuštění společné evropské měny (1999).
Vstup ČR do EU 1.5.2004.
PedF, katedra geografie 30
Změny v ČR po vstupu do EU I.
Přínosy:
- ČR již není vnímána jako země „zaostalého Východu“, ale jako
součást rozsáhlého ekonomicko-politického komplexu EU.
- Posílení osobní bezpečnosti občanů EU (společná zahraniční,
bezpečnostní a obranná politika).
- Právo cestovat, studovat, pracovat, žít nebo podnikat v kterémkoliv
státě EU.
- Zvýšení životní úrovně.
- Pozitivní rozvoj české ekonomiky, nové trhy pro český export.
- ČR se stává přitažlivá pro zahraniční investory.
- Modernizace českého průmyslu.
- Zapojení do celoevropských dopravních, telekomunikačních
a energetických sítí.
- Možnost čerpat evropské finanční prostředky na rozvoj
regionů, různých odvětví, venkova a zemědělství.
PedF, katedra geografie 31
Změny v ČR po vstupu do EU II.
Omezení:
- Státní suverenity v některých oblastech ve prospěch
sdílené evropské suverenity.
- Zesílená konkurence.
- Účast na společné zahraniční a bezpečnostní politice,
i kdybychom s ní nesouhlasili.
- Neexistuje mechanismus pro výstup z EU (Zakotveno
v Lisabonské smlouvě).
PedF, katedra geografie 32
Smlouva o Ústavě pro Evropu
zveřejněn Konventem 18. července 2003.
Konvent – „rada moudrých“ bez výkonných pravomocí
(zástupci členských i kandidátských států).
Ústavní smlouva byla poté 29. října 2004 podepsána
v Římě.
Zjednodušení právního systému EU.
2004 Smlouva o Ústavě předložena šéfům členských vlád.
Nutná ratifikace členských států (rozhodnutím parlamentu
nebo referendem)!
Neúspěch: Francie a Nizozemí odmítly Evropskou ústavu
v referendech => nutná změna.
PedF, katedra geografie 33
Lisabonská (reformní) smlouva
Podepsaná 13. prosince 2007 v Lisabonu, ratifikována 3. listopadu
2009.
Zásady Reformní smlouvy EU byly vypracovány v bilaterálních
jednáních během německého předsednictví EU v první polovině 2007.
Lisabonská smlouva má obsahovat dva články pozměňující:
Smlouvu o Evropské unii (Smlouvu o EU, Maastrichtskou smlouvu)
Smlouvu o založení Evropského společenství (Smlouvu o ES,
Římské smlouvy), ta má být nově nazvána Smlouvou
o fungování Unie.
Lisabonská smlouva je předmětem časté kritiky, zejména v souvislosti
s tím, že pokračuje v nastoleném trendu dalšího prohlubování
integrace, přičemž např. dále omezuje v některých oblastech možnost
států vetovat rozhodnutí v Radě EU.
PedF, katedra geografie 34
Lisabonská smlouva - ratifikace
Dnes ratifikována všemi 27 zeměmi.
3. října 2009 proběhlo druhé referendum v Irsku, které
dopadlo 67,1% hlasů pro ANO, proti bylo 32,9% hlasů.
Voleb se zúčastnilo 58% oprávněných voličů.
Polský prezident Lech Kaczyński smlouvu podepsal krátce
po irském referendu 10. října 2009.
PedF, katedra geografie 35
Lisabonská smlouva – ratifikace v ČR
29. září 2009 skupina senátorů převážně z ODS předložila Ústavnímu
soudu další návrh na přezkoumání slučitelnosti Lisabonské smlouvy
s českou ústavou.
Prezident Václav Klaus pro podpis ratifikace vyžadoval výjimkou
(formou dodatku) z Listiny základních práv EU, která podle něj zaručí
neprolomení Benešových dekretů.
Ústavní soud České republiky zahájil jednání dne 27. října 2009,
v odročeném jednání 3. listopadu 2009 ihned po 9. hodině
konstatoval, že žalované části smlouvy nejsou v rozporu s ústavním
pořádkem České republiky.
3. listopadu 2009 v 15 hodin prezident Václav Klaus
Lisabonskou smlouvu svým podpisem ratifikoval.
PedF, katedra geografie 36
Lisabonská smlouva - kritika
Smlouva představuje pouze kosmetickou úpravu neschválené Ústavy
EU.
Dojde k výraznému omezení suverenity jednotlivých členů EU
v podobě přesunu kompetencí národních parlamentů na orgány EU.
Hlasování v Radě - tzv. systém dvojí většiny. Pro přijetí rozhodnutí se
tak musí vyslovit 55 % členských států, kteří tvoří současně 65 %
obyvatel EU.
Zjednodušený postup pro přijímání změn primárního práva podle čl.
48 Smlouvy o Evropské unii, tzv. obecná přechodová klauzule
(passerelle).
Vytvoření nových institucí – Prezidenta EU, Ministra zahraničí EU
apod.
PedF, katedra geografie 37
Lisabonská (reformní) smlouva
PedF, katedra geografie 38
1952 1958 1967 1993 1999 2003 2009
Pařížská smlouva Římské smlouvy Slučovací
smlouva
Maastricht
ská
smlouva
Amsterodamská smlouva Smlouva
z Nice
Lisabonská
smlouva
Evropská
společenst
ví (ES)*
EVROPSKÁ UNIE (EU)
Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)
Evropské hospodářské
společenství (EHS)
Evropské společenství (ES)
Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom)
* ES:
ESUO, EHS,
Euratom
Spravedlno
st
a vnitřní
věci
→ ES
Policejní a justiční spolupráce (PJS)
Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)
„tři pilíře“ – ES (ESUO, EHS/ES, Euratom), SZBP,
PJS
Informační zdroje
http://eulaw.typepad.com/ - Evropské právo
http://europe.eu.int/eur-lex/ - Monitoring práva EU
http://integrace.cz
http://europa.eu.int
http://euroskop.cz
http://euractiv.com/
PedF, katedra geografie 40