PedF, katedra geografie 1
Politická geografie
zimní semestr 2009/2010
PedF, katedra geografie 2
Stát a jeho geografické
aspekty
PedF, katedra geografie 3
Subjekty mezinárodního práva
Subjekty mezinárodního práva nejsou definovány žádnou
mezinárodní smlouvou.
Za formální subjekty se považují ty jednotky, které mají
v mezinárodním právu způsobilost k právům
a povinnostem.
Původní (klíčové jsou státy)
Odvozené (mezinárodní organizace)
PedF, katedra geografie 4
Další subjekty
Povstalci proti vládní moci (pokud jim státy přiznaly statut
válčící strany – teroristické organizace).
Národně osvobozenecká hnutí(v závislých a koloniálních
územích).
Mezinárodní výbor Červeného kříže.
Jednotlivci.
V minulosti mezinárodní města, Suverénní řád maltézských
rytířů apod.
Subjektem nejsou: …nadnárodní korporace (ačkoliv mají
značný faktický vliv)
PedF, katedra geografie 5
Stát
Slovo stát má základ v latinském status (stav,
ústava, řád).
V dnešním smyslu se začalo slovo status používat
v období italských městských států.
Do odborné terminologie ji zavedl Machiavelli
v díle Vladař.
PedF, katedra geografie 6
Definice státu
Stát je institucionalizovaná forma
společenského života na určitém území,
která působí na společenské vztahy
prostřednictvím všeobecně závazných
pravidel chování, za kterými stojí jeho
mocenská autorita.
PedF, katedra geografie 7
Nejstarší státy světa
První státy vznikaly již v dávné historie v oblasti údolí Nilu, Palestiny,
Mezopotámie a povodí Indu.
Čína (vznik 1523 p.n.l.)
Etiopie (1000 p.n.l.)
Japonsko (660 p.n.l.)
Dánsko (kolem roku 800)
Švédsko (836), Francie (843)
San Marino (855)
Velká Británie (1066, dobytí Británie Normany)
Portugalsko (1140)
Za první moderní stát (v dnešním smyslu slova) považujeme
Spojené státy americké, které byly založeny v roce 1776.
PedF, katedra geografie 8
Každý stát musí mít:
1. Přesně vymezené území (státní území)
2. Trvale bydlící obyvatelstvo
3. Přítomnost a funkčnost vlády (resp. systému
moci, který zabezpečuje výkon potřebných
funkcí)
4. Organizovaná (společná) ekonomika
5. Společný komunikační systém
PedF, katedra geografie 9
Rozvoj států
Pro rozvoj států bylo důležité splnění následujících
podmínek:
• Přechod od samozásobitelství ke směnnému obchodu
• Vznik a vývoj jádrových oblastí (koncentrace osídlení)
• Vznik a rozvoj měst
• Vznik a rozvoj základní komunikační sítě
• Koncentrace kapitálu
• Rozvoj individuálního vědomí a skupinových zájmů
• Spojení etnického vědomí a politické aktivity
(odpovědnosti), případně sociální stratifikace společnosti
PedF, katedra geografie 10
Státní území
…je prostor (nikoliv plocha!) ve kterém stát uplatňuje
svoji suverenitu
Zahrnuje:
• Pevninské území státu
• Vnitřní vodní plochy (řeky, jezera)
• Část moře (pobřežní moře, vnitřní mořské plochy)
• Geologický podklad
• Vzdušný prostor nad pevninskou částí a nad pobřežním
mořem
• Zvláštní případy (území velvyslanectví apod.)
PedF, katedra geografie 11
Geologický podklad
až do středu Země
…v praxi omezeno technickými možnostmi kontrolovat
„narušení suverenity“ –tj. dosažitelnou hloubkou vrtů
nebo dolů
PedF, katedra geografie 12
Vzdušný prostor
nejasné, do jaké výšky (několik rozdílných přístupů)
…v praxi omezeno technickými možnostmi kontrolovat
„narušení suverenity“ –tj. do maximální výšky letu letadel
… neexistuje žádné „právo přeletu“ vzdušným prostorem
státu
PedF, katedra geografie 13
Pobřežní moře
Nároky na pobřežní moře upravila Úmluva OSN
o mořském právu podepsaná v Montego Bay(Jamajka)
10. 12. 1982 (u nás 240/1996 Sb.):
PedF, katedra geografie 14
Základní linie
Za hranici pevniny se pokládá tzv. základní linie – linie
nejhlubšího odlivu.
V členitém pobřeží může být vytvořen systém přímých
základních linií (straightbase lines, spojují nejvzdálenější
výčnělky pevniny).
Přímé linie také mohou uzavřít zálivy.
Vše, co leží mezi základními přímými liniemi a pevninou,
jsou vnitřní vody.
PedF, katedra geografie 15
PedF, katedra geografie 16
Vnitřní vody
PedF, katedra geografie 17
Pobřežní moře
Maximálně do 12 mil od základní linie
Pobřežní moře je přímou součástí státního území
pobřežního státu
Lodě jiných států mají právo pokojného proplutí
V prostoru nad a pod hladinou moře ale není suverenita
státu omezena
PedF, katedra geografie 18
Přilehlá zóna
Maximálně 12 mil od hranic pobřežního moře
Není součástí státního území
Pobřežní stát má právo provádět v přilehlé zóně kontroly
(celní, zdravotní, migrační)
PedF, katedra geografie 19
Výlučná ekonomická zóna (EEZ)
Maximálně 200 mil od základní linie.
Pobřežní stát má výhradní právo
ekonomického využití (rybolov, těžba
apod.).
Toto právo může postoupit (prodat,
pronajmout) i jiným zemím.
PedF, katedra geografie 20
Kontinentální šelf
Pokud přesahuje kontinentální šelf výlučnou ekonomickou
zónu (max. 350 mil), má pobřežní stát.
Výhradní právo těžby surovin a sběru živých organismů
z mořského dna.
Rybolov však v takovém případě není omezen.
PedF, katedra geografie 21
Souostrovní státy
Souostrovní státy mohou uzavřít své území tzv.
souostrovními liniemi (archipelagicbaselines, max. 100 mil
dlouhé)
Území ohraničené těmito liniemi jsou souostrovní vody
(archipelagicwaters)
V souostrovních vodách platí právo pokojného proplutí
Teprve od hranic souostrovních vod se vyměřují další
zóny (pobřežní moře apod.)
PedF, katedra geografie 22
Státní území je prostor!
Jen výjimečně je suverenita oddělena horizontálně (např.
mezi Austrálií a Papuou–Novou Guineou – ostrovy
v Torresově průlivu jsou australské, s vodou je to
složitější.
PedF, katedra geografie 23
Zvláštní podmínky
Lodě plující pod vlajkou státu
Letadla registrovaná v dané zemi
Území velvyslanectví a jiných diplomatických misí
(diplomatické imunity), diplomatická vozidla a
zavazadla
„historické pomníky“
Radar v ČR
PedF, katedra geografie 24
Poloha státního území
Absolutní geografická poloha (vzhledem k zeměpisným
souřadnicím) – poloha vzhledem k moři, podnebným
pásům, dopravním trasám, přírodním surovinám apod.
Relativní geografická poloha (vzhledem k sousedním
státům) – ekonomické, demografické a sociální důvody.
PedF, katedra geografie 25
Tvary státního území
Není příliš vypovídající (důležitější je podoba
komunikační sítě – ta se ale často od tvaru
odvíjí).
Obecně se považuje za výhodné, když jsou
hranice relativně krátké a území kompaktní.
PedF, katedra geografie 26
Základní tvary státního území
Podlouhlé (délka je alespoň
šestkrát větší než průměrná
šířka) – např. Chile, Norsko,
Švédsko, Malawi, Panama,
Vietnam.
PedF, katedra geografie 27
Základní tvary státního území
Kompaktní (území je
v „jednom kuse“ a
geometrický střed je
víceméně v konstantní
vzdálenosti od hranic) –nař.
Polsko, Uruguay, Rumunsko,
Nigérie.
PedF, katedra geografie 28
Základní tvary státního území
„Proruptivní“ (kompaktní s
„výběžky“) – např. Barma,
Thajsko, DR Kongo, Indie.
PedF, katedra geografie 29
Základní tvary státního území
Dělené (z více územně
nesouvisejících částí, pokud se
nejedná o drobné ostrůvky nebo
vzhledem k rozloze „hlavního“
území státu malé ostrovy)
Souostrovní – Indonésie,
Japonsko, Filipíny, Maledivy ….
Pevninské – Malajsie, USA,
Dánsko, Rusko, v jistém smyslu
i Francie, Itálie, Španělsko ….
PedF, katedra geografie 30
Základní tvary státního území
Perforované (s enklávami)
–Jižní Afrika, Itálie, Senegal.
PedF, katedra geografie 31
Státní hranice
PedF, katedra geografie 32
Definice
Státní hranice jsou smluvní linie v terénu, které oddělují
území jednoho suverénního státu od území jiného
suverénního státu nebo od území, které nepodléhá
suverenitě žádného státu.
Ve skutečnosti není linie, ale plocha ohraničující „prostor
suverenity“ daného státu.
Jde o místa přímého kontaktu specifických právních řádů
jednotlivých států, které mohou být vzájemně konfliktní.
PedF, katedra geografie 33
Krátká historie
Starověk a středověk: neexistovaly hraniční linie, ale
(po)hraniční pásy (terranullius).
Hraniční pásy byly zpravidla vylidněné a často měly i
obrannou funkci
Široké byly v neproduktivních oblastech, zužovaly se se
vzrůstající hustotou zalidnění.
Důsledek: státy nebyly ve vzájemném „fyzickém“
kontaktu.
1659 tzv. pyrenejská smlouva –první oficiální liniová
hranice.
PedF, katedra geografie 34
Politické hranice
4 fáze:
Alokace
Delimitace
Demarkace
Administrace
PedF, katedra geografie 35
Delimitace
Určení přesného průběhu hranic na mapách velkých
měřítek.
Většinou spojeno s terénním šetřením, ověřováním
majetkových poměrů, dopravní dostupnosti apod.
Časově náročná činnost, vždy s jistým zpožděním po
alokaci hranic.
Většinou prováděna smíšenými komisemi složenými ze
zástupců sousedních států.
PedF, katedra geografie 36
Demarkace
Vyznačení hranic v terénu tak, aby byl jejich průběh
snadno identifikovatelný.
PedF, katedra geografie 37
Administrace
Údržba a pravidelná obnova hraničních znaků.
Sledování přirozených změn hranice.
Regulace hraničních vodních toků.
PedF, katedra geografie 38
Vytýčení hranic
Hranice může být vedena libovolným způsobem, pokud se
takto sousední státy dohodnou.
Neexistuje žádné obecně přijímané pravidlo, které hranice
jsou „spravedlivé“ a které „nespravedlivé“, neuplatňují se
precedenty.
PedF, katedra geografie 39
Pár nepsaných pravidel…
Nesplavné řeky: hranice vede ve středu toku (tzv.
střednice / medianline).
Splavné toky: hranice vede středem plavební oblasti toku
(hloubnici/ thalweg -odtud se tento princip označuje jako
ThalwegDoctrine).
Pohoří: hranice vede po rozvodnici
Jezera: hranice vede po ekvidistantě, platí ale zásada, že
zdroje pohraničních jezer mají být využívány pohraničními
státy rovnoměrně.
PedF, katedra geografie 40
Pravidla
Zpravidla je dohodnuto, že při přirozených a pozvolných
změnách polohy vodního toku se mění i poloha hranice.
V praxi to vede na neregulovaných vodních tocích k řadě
drobných hraničních sporů.
PedF, katedra geografie 41
Hranice v terénu
Hraniční znaky
Hraniční ploty
Hraniční valy
Hraniční zdi
PedF, katedra geografie 42
Typologie hranic
Hranice suchozemské.
Hranice mořské.
Hranice mezi dvěma státy.
Hranice státu a otevřeného moře.
Hranice státu a kosmického prostoru.
Přírodní hranice (vedou po přirozené –v přírodě viditelné
– linii).
Umělé hranice (nemají tuto vazbu).
PedF, katedra geografie 43
Přírodní hranice
Vázány na překážku v terénu:
Pohoří
Řeka
Bažina
Poušť
Mořské pobřeží
Primárně brání pohybu lidí, snadno lokalizovatelné, dříve
vhodné k obraně.
PedF, katedra geografie 44
Přírodní hranice
Limitem použití principu byla znalost terénu – přírodní
hranice např. nebyly použity při koloniálním dělení Afriky
(kontinent nebyl v té době dobře zmapován).
Působením přírodních sil se postupně mění.
V praxi nemají přírodní překážky nikdy zcela liniový
charakter, velký potenciál hraničních sporů.
Problematické jsou také všechny umělé úpravy (např.
říčních koryt).
PedF, katedra geografie 45
Umělé hranice
Jednoduché, často ale nepřirozeně kříží průběh liniových
fyzickogeografických prvků, obtížná obrana.
Zvláštní typy umělých hranic:
Etnické
Historické
Astronomické hranice
Geometrické hranice
PedF, katedra geografie 46
Specifické hraniční situace
V některých případech má území států „nelogický“ nebo
nevhodný tvar (výběžky, oddělené části).
Pokud jsou některé části území těžko dostupné nebo
zcela nedostupné, musí mít zvláštní právní režim: celní,
měnový, specifická regulace pohybu obyvatel apod.
Nejčastější „specifické hraniční situace“ jsou enklávy,
exklávy a koridory.
PedF, katedra geografie 47
Enkláva x exkláva
Enkláva = cizí území na tom, které popisujeme. Území
cizího státu na státním území.
Exkláva = oddělená (nesouvisející) část území, které
popisujeme.
Proto také v některých případech jedno a totéž území
může být podle „směru“ popisu enklávou i exklávou, v
jiných případech jen enklávou nebo jen exklávou.
PedF, katedra geografie 48
Kontinentální šelf
PedF, katedra geografie 49
PedF, katedra geografie 50
Územní koridory
Koridory spojující, např. dvě části území – Shiligurský
koridor v Indii.
Území s dopravně důležitým přístavem nebo řekou –
např. Caprivi Strip v Namibii, Leticia v Kolumbii.
Koridory izolující (např. Vachánské údolí, Neum apod.).
PedF, katedra geografie 51
Vývoj států
PedF, katedra geografie 52
Způsoby získání státního území
Primární= rozšíření státní suverenity na území, které
dosud suverenitě žádného státu nepodléhalo (resnullius)
nebo bylo už dříve opuštěno (territoriumderelictum).
Odvozené= rozšíření státní suverenity na území, které
dosud podléhalo suverenitě jiného státu.
PedF, katedra geografie 53
Primární způsoby
Prvotní okupace
Akcese
Akrescence
PedF, katedra geografie 54
Prvotní okupace
Rozšíření suverenity / vznik státu na již existujícím území.
Může jít o prvotní osídlení (např. Kapverdy, Azory,
Norfolk),
nebo o objevení území bez uznaného právního řádu
(např. Amerika),
nebo (výjimečně) o konstituování nezávislého státu na
„území nikoho“ (Libérie).
PedF, katedra geografie 55
Akcese
zisk území působením přírodních sil, zejména:
• ukládání říčních sedimentů
• vulkanická činnost
• vývoj a změny toku řek
PedF, katedra geografie 56
Akrescence
Vytvoření nového území uměle – posunem pobřežní čáry
Vysoušení mořského dna
Navršení materiálu nad mořskou hranici
Vždy mimořádně drahé, důvody:
Politické (v menšině)
Ekonomické (jasně převažují)
Bezpečnostní (např. snahy zabránit zatopení území
přírodními silami)
Japonsko
Osaka airport
PedF, katedra geografie 57
PedF, katedra geografie 58
Okupovaná území
Zůstávají součástí původního státu.
Okupant přebírá část nebo celý výkon suverenity.
- Ve vztahu k armádě okupovaného státu zcela.
- Ve vztahu k civilnímu obyvatelstvu –silně omezen
mezinárodními úmluvami.
Okupující stát / koalice nesmí měnit právní poměry (státní
příslušnost), demografické poměry (deportace) a podobně.
V praxi rozdílná míra „angažování se“ okupanta v dom. politice
okupovaného státu (např. německá okupace různých zemí za
2. světové války –na jedné straně Dánsko, na druhé východní
území).
PedF, katedra geografie 59
Anektovaná území
Stávají se přímou součástí anektujícího státu.
Obyvatelé území se stávají (zpravidla) občany
nového státu.
Obyvatelstvo území podléhá svrchovanosti
anektujícího státu neomezeně a bez výhrad.
Přestává platit původní právní řád –nahrazuje ho
právní řád anektujícího státu (často
s přechodnými obdobími).
PedF, katedra geografie 60
Ztráta území
opuštění (derelikce)
působení přírodních sil
secese (odtržení)
plebiscit
adjudikace
PedF, katedra geografie 61
Formy států
PedF, katedra geografie 62
Státní moc
Existence státní moci je nutná k tomu, aby stát mohl plnit
své funkce vzhledem k obyvatelstvu.
Nositeli státní moci jsou státní orgány, tj. zákonem
vytvořené subjekty mající právo jednat jménem státu.
Vedle nich jsou ve státě i specifické složky plnící zvláštní
úkoly (policie, armáda).
PedF, katedra geografie 63
Složky státní moci
moc ZÁKONODÁRNÁ
moc VÝKONNÁ
moc SOUDNÍ
V demokratických zemích jsou odděleny (zajišťují je
rozdílné státní orgány) a vzájemně se kontrolují
PedF, katedra geografie 64
Moc zákonodárná (legislativní)
Zákonodárnou moc představuje parlament.
Zákonodárná moc obecně určuje pravidla vztahů mezi
obyvateli státu (zákony), státní rozpočet a schvaluje
mezinárodní smlouvy.
PedF, katedra geografie 65
Společné znaky parlamentu
Kolegiální charakter – neexistuje hierarchická stavba
(všichni poslanci mají jeden hlas, rozhoduje se
kolektivně).
Je volen přímo (u dvoukomorových parlamentů vždy dolní
komora) – bez splnění této podmínky není možné
jakékoliv shromáždění považovat za parlament (např.
jmenované „parlamenty“ po státních převratech).
Má celostátní působnost.
Mají vždy určité základní pravomoci(pravomoc přijímat
zákony a státní rozpočet).
PedF, katedra geografie 66
Typy parlamentu
Jednokomorový parlament – všichni poslanci tvoří jeden
sbor.
Dvoukomorový parlament–parlament tvoří dva sbory,
které se liší pravomocemi a někdy i způsobem vytvoření:
- Dolní komora – volena přímo, zastupuje
obyvatelstvo státu jako celek.
- Horní komora – reprezentace zástupců
územních jednotek.
PedF, katedra geografie 67
Moc výkonná (exekutivní)
Výkonnou moc představuje zejména hlava státu a vláda
(případně s předsedou).
Hlava státu(jednotlivec nebo kolektiv) zejména zastupuje
stát navenek(podpisy smluv, pověřování diplomatických
zástupců apod.), jeho pravomoci ve vztahu
k vnitrostátním záležitostem závisí na typu státu.
Vláda (rada ministrů, kabinet …) je zpravidla kolektivní
orgán, způsob jmenování a kontroly závisí na typu státu.
PedF, katedra geografie 68
Moc soudní
soudní moc má dva hlavní úkoly:
• rozhoduje v oblasti občanskoprávních, rodinných
a pracovních vztahů a v záležitostech trestných činů
• kontroluje činnost ostatních státních orgánů a interpretuje
zákony
zpravidla mají hierarchickou strukturu
PedF, katedra geografie 69
Formy státu
PedF, katedra geografie 70
Formy státu
Určují se podle toho, jak je organizována státní moc,
resp. jak jsou uspořádány vztahy mezi jednotlivými
složkami státní moci.
Nejčastěji se státy člení podle způsobu, jakým získává
hlava státu svůj úřad na monarchie a republiky.
Rozšířené je i členění podle vnitřní organizace na státy
unitární a složené.
Formu státu určuje zpravidla ústava.
PedF, katedra geografie 71
Monarchie
Hlavou státu je monarcha (král,
císař, kníže, velkovévoda …),
který zpravidla svůj úřad dědí.
Délka funkčního období hlavy
státu zpravidla není omezena.
PedF, katedra geografie 72
Formy monarchií
PedF, katedra geografie 73
Republika
Hlava státu je do své
funkce volena.
Její funkční období je
zpravidla omezeno
(nejčastěji 4-5 let).
Titul hlavy státu je
nejčastěji „prezident“
(existují ale i jiné varianty).
PedF, katedra geografie 74
Formy republik
Parlamentní republiky
Prezidentské republiky
Parlamentně prezidentské republiky
PedF, katedra geografie 75
Hlavní rozdíly
PedF, katedra geografie 76
Personální unie
Není složený stát
Několik států –subjektů mezinárodního práva – má
společnou hlavu státu
Největší personální unii tvoří Spojené království, Kanada,
Austrálie + cca 15 dalších zemí Společenství
PedF, katedra geografie 77
Federace
složený stát, skládající se ze států - členů federace s různým
označením (státy, země, republiky, kantony, provincie).
Federace má vždy plnou mezinárodní subjektivitu a dělí se na:
• federaci vnitrostátní - členské státy nemají mezinárodní
subjektivitu - USA, Československo 1969-92.
• federaci mezinárodní - členské státy mají omezenou
mezinárodní subjektivitu a mohou vlastním jménem uzavírat
mezinárodní smlouvy v rozsahu stanoveném federální ústavou
- Německo, Švýcarsko, Rakousko, Sovětský svaz,
Československo ke konci roku 1992.
PedF, katedra geografie 78
Konfederace
Nejsou složené státy.
Je to svaz nezávislých států, pravomoc orgánů
konfederace není imperativní.
Subjektem mez. práva jsou členské státy, ne konfederace
jako celek.
většinou jen přechodná forma spolupráce, která končí
přetvořením na federaci (1789: USA, 1848: Švýcarsko),
nebo rozpadem (1989: Senegambie).
Pozor na Švýcarsko!!!
PedF, katedra geografie 79
Typologie států
a jejich ideologie
PedF, katedra geografie 80
Aristotelovo třídění:
Aristoteles (384–322 př. n. l.) v knize politika vymezil základní formy
státu podle formy vlády:
3 „správné“ formy:
Monarchie – panství jednotlivce
Aristokracie – panství vybrané menšiny
Demokracie – panství většiny
3 „zvrhlé“ formy:
Tyranie – panství jednotlivce, který sleduje jen vlastní prospěch
Oligarchie – panství bohatých k jejich prospěchu
Ochlokracie – panství (zvůle) chudých
PedF, katedra geografie 81
Někdy ještě 4. typ
Ideokracie – neboli teokracie – formálně neexistuje lidská
vrchnost, nejvyšší moc má bůh nebo nadlidská duchovní
bytost bez slabostí lidské povahy.
Klasifikace státoprávních systémů
Ideologická báze
Komunistické režimy
Socialistické režimy
Demokratické režimy
Náboženské režimy
Ostatní absolutistické
Režimy
Jiné ideologie
Ultraliberální až
anarchistické režimy
Stranické systémy
Jedna politická strana
Hegemonní politická strana
Převažující politická strana
Dvě politické strany
Omezený pluralismus
Extrémní pluralismus
Atomizovaný pluralismus
PedF, katedra geografie 82
PedF, katedra geografie 83
Komunismus
Ortodoxní komunistické diktatury.
Jde o vládu úzké skupiny lidí nebo jednotlivce (diktátora),
který je údajným zástupcem proletariátu.
Ideologickým základem takových režimů bývá modifikace
marxisticko-leninského učení, například maoismus.
Mezi země s komunistickými režimy počítáme
v současnosti především Korejskou lidově demokratickou
republiku a Kubu.
PedF, katedra geografie 84
Socialismus
Významnou roli hraje komunistická (dělnická,
socialistická) strana a systém kolektivismu.
Typické je potlačování lidských práv, omezování trhu,
rozsáhlé zásahy státu a rozsáhlý státní sektor.
V současnosti zřejmě nenajdeme žádný typický
socialistický režim, v minulosti to byly některé mírnější
režimy ve východním bloku, například Maďarsko nebo
Polsko v 80. letech 20. století.
PedF, katedra geografie 85
Demokracie
Systémy založené na myšlenkách a principech volného
trhu, individuální svobody a odpovědnosti.
Dříve se označovaly jako kapitalistické nebo buržoazní
režimy.
Například státy Evropské unie, většina států Severní a
Jižní Ameriky, státy Austrálie a Oceánie...
PedF, katedra geografie 86
Náboženské režimy
Islámské státy založené na tradičním právu šaríja.
Systémy kombinující uvedené prvky (tzv. systémy třetí
cesty) – do této skupiny můžeme zařadit pragmatické
autoritativní režimy nebo tzv. korporativistické režimy
(např. Mussoliniho typ fašismu).
V současnosti do této skupiny řadíme také některé státy
s komunistickým (socialistickým) režimem a tržními prvky
– Čína, Laos, Vietnam.
PedF, katedra geografie 87
Ostatní absolutistické režimy
Jsou většinou založeny na nedotknutelnosti vládce.
Označují se také jako absolutistické nebo autoritativní
režimy.
Ke státům s absolutistickými režimy patří například
Saudská Arábie.
Ke státům s autoritativními režimy řadíme například
Bělorusko.
PedF, katedra geografie 88
Jiné ideologie
Například rasismus (apartheid), fašismus, kastovní systém
apod.
V současnosti se nesetkáme s typickým představitelem
tohoto směru.
V minulosti šlo například o Jihoafrickou republiku, Chile
nebo Kambodžu.
Existují ovšem některé státy, které částečně diskriminují
vlastní obyvatelstvo minoritních národů, například
omezování občanů hlásících se k ruské národnosti
v Lotyšsku nebo Estonsku.
PedF, katedra geografie 89
Stranický systém
Rozděluje stranické systémy na soutěživé
a nesoutěživé.
PedF, katedra geografie 90
Systém jedné pol. strany
Pro tento systém jsou charakteristické represivní formy
vlády – vlastní politické strany jsou většinou zakázány;
pokud probíhají volby, pak jsou většinou formální nebo
zmanipulované.
Rozlišujeme podtypy:
Totalitární (totalitní; vláda ideologie jedné strany)
Autoritativní (systém založený na konkrétní
osobnosti, menší ideologický náboj)
Pragmatický (vláda „osvíceného“ diktátora)
Saudská Arábie, Bělorusko, KLDR, Kuba.
PedF, katedra geografie 91
Systém s hegemonní pol. stranou
Existují neplnohodnotné strany (například
v Československé socialistické republice strany Národní
fronty).
Podtypy – ideologicko-hegemonní,
ragmatickohegemonní.
Bývalá ČSSR, NDR; částečně Mexiko
PedF, katedra geografie 92
Systém s převažující pol. stranou
Existují svobodné volby a korektní politická soutěž (patří
již mezi soutěživé systémy), ale v praxi dochází
k dlouhodobé nadvládě jedné strany.
Dříve Japonsko, Norsko, Švédsko nebo Indie
PedF, katedra geografie 93
Systém dvou politických stran
Existují dvě velké politické strany.
V některých případech je doplňují menší politické strany
(nejčastěji jedna strana) – získávají hlasy voličů z
okrajových částí politického spektra.
Velké politické strany ve volbách soupeří o hlasy
centristických voličů.
Například USA.
PedF, katedra geografie 94
Omezený plurarismus
Politická soutěž tří až pěti stran.
Poměrně stabilní politický systém.
Charakteristická je tvorba alternativních koalic,
nevýhodou bývá existence extrémistických stran napravo
i nalevo od politického středu.
Nizozemsko, Norsko, Německo, Island
PedF, katedra geografie 95
Atomizovaný pluralismus
Politický chaos, bez výrazných systémových prvků.
Situace často ústí v radikální řešení pomocí
nedemokratických prostředků.
Rusko
PedF, katedra geografie 96
Extrémní pluralismus
Existence šesti až deseti politických stran.
Vede k roztříštěnosti politického spektra.
Charakteristické znaky: chronická nestabilita,
silné postavení středových stran, komplikované
politické strany.
Polsko, Izrael.
PedF, katedra geografie 97
Zdroj
BAAR, V., RUMPEL, P, ŠINDLER, P.: Politická geografie.
Vyd. 1. Ostrava : Ostravská univerzita, 1996. 91 s. Učební
texty Ostravské univerzity.
Elektronická verze knihy: JEHLIČKA,P., TOMEŠ,J.,
DANĚK,P. (2000): Stát, prostor, politika – vybrané
kapitoly z politické geografie , KSGRR Přf UK.
Přístupné z http://www.prg.aktualne.cz/