PedF, katedra geografie 1
Geografie sídel
Úvod do problematiky
Vývoj geografie sídel – hlavní směry
3 hlavní směry (proudy):
A) geografie osídlení (settlement geography) – sídelní
systémy, sídla - brány jako vnitřně stejnorodá, vztahy
mezi sídly.
B) geografie města (urban geography) – vnitřní struktura
měst, morfologické, genetické a sociodemografické znaky,
vývoj, problémy měst.
C) geografie venkova (rural geography) – venkovské
osídlení a jeho problémy.
Relativně autonomní disciplíny GS.
PedF, katedra geografie 2
Vývoj disciplíny – hlavní směry
Počátky: starověk – Řecko, Řím (Ceasar – „Zápisy z války
galské“).
Vyčlenila se koncem 19. stol. (co brát za počátky:
monografie a popisy měst, cestopisy a náčrty sídel…).
Původně součást ANTROPHOGEOGRAPHIE (F. Ratzel).
Vývoj disciplíny – německá škola
Antropogeographie - popis, morfologie – geografický
(Ratzel, 1882) a dokonce etnický determinismus (A.
Meitzen, 1895).
O. Schüttler: předmět g. sídel = viditelné jevy v kulturní
krajině: morfologicko-genetické studium sídel, směr se
vyčerpal vytvořením typologie a klasifikace na základě
morfologických znaků (cca 30. léta).
Německá škola
W. Christaller (1933): „Teorie centrálních míst“ –
výzkum centrality a hierarchie sídel podle různých
funkcí.
Od 60. let – přejímání témat anglosaské školy,
funkční vztahy sídel, vymezování složitých sídelních
útvarů.
Pravidlo velikostního pořadí (Auerbach, Zipf).
Silná aplikační funkce, zvl. v územním plánování
(Schwarz, Bousedt, Boesch, Bobek, Lichtenberger).
Francouzská škola
„Géographie humaine“ – Vidal de la Blache
funkční analýza předchází popisu, analýza ve vztahu k celé
oblasti
monografie měst
výzkum koncentrace a rozptýlenosti venkovských sídel
Americká škola
Nejprve do 1. sv. války problémy kolonizace kontinentu.
Od 20. let – vnitřní struktura měst jako odraz imigračních vln.
Sociologové a urbanisté –> Chicagská škola.
Pojmy ze sociálního darwinismu D. Spencera (sukcese, invaze,
filtrace), dynamika, příčiny – ne jen popis.
Využívání statistických vícerozměrných metod (korelace, faktorová
a shluková analýza…).
Teorie: ekonomické báze města, prvního města, funkční prostorová
struktura (Hoyt, Harris, Ullmann, Jefferson, Berry).
Dominance směru zejména od 60. let v celosvětovém měřítku.
Shrnutí nejdůležitějších trendů
Rozdělení na proudy (g. sídel, města a venkova).
Do 2. sv. v. dominance morfologicko-genetického popisu sídel,
po válce funkční klasifikace.
Pokrok ve výzkumných metodách: souvisí s kvantitativní
revolucí od 50. let, modelování (gravitační modely, pravidlo vel.
pořadí, teorie centrálních míst).
Zvyšuje se aplikační funkce a interdisciplinarita (spolupráce s
územním plánováním, urbanismem, sociologií, ale
i marketingem).
Vývoj v ČR
Do 2. sv. války-venkovské osídlení a jeho problémy, po ní spíše
města a sídelní systémy.
Morfologicko-genetický směr: typologie venkovských sídel
(Říkovský, Láznička, Koláček).
Statistický směr: populační vývoj měst, statistika rozložení
povolání, národností (Boháč, Moschelesová) – do konce 30. let.
Od 60. let doposud: sociálně-geografický směr: poloha sídel,
sféry působnosti města, systém osídlení, vnitřní sociální
struktura měst.
Nové statistické a jiné metody (stat. modelování, historická,
srovnávací, kartografická met., terénní výzkum, dotazníky).
Od 90. let: morfologická, genetická a sociodemografická
struktura měst (Korčák, Hampl, Kühnl, Musil, Illner, Sýkora –
„Albertovská škola).
PedF, katedra geografie 10
Sídlo
Sídlo = seskupení sídelních jednotek (domů) včetně
hospodářských objektů a dopravních zařízení na určitém
vymezeném území; základní jednotka osídlení.
Prostorově oddělené jednotky navzájem propojené celou
řadou významných vazeb ekonomického, legislativního,
administrativně správního, sociologického ekologického aj.
původu a charakteru.
PedF, katedra geografie 11
Samota
Venkovská samota, na Moravě „laz“.
Osamocené venkovské lidské obydlí tvořené jediným
domem, výjimečně až dvěma nebo třemi obydlenými
domky.
Venkovská sídla jako zámečky, hospodářské dvory
a usedlosti, hájovny, myslivny, mlýny, hamry.
PedF, katedra geografie 12
PedF, katedra geografie 13
Osada „kolonie“
Prostorově oddělená nebo integrovaná součást obce,
která není obvykle samosprávným útvarem.
Osady vznikaly v souvislosti s řešením sociálních potřeb
(např. bývalé nouzové kolonie), hospodářskou činností
(hornictví, těžba dřeva) nebo s využitím volného času
(chatová osada, zahrádková kolonie).
V USA označení „hamlet“ – nemusí to být jen samota, ale
může to být i městečko s několika tisíci obyvateli (hamlet
Ronkonkoma má 20 tisíc obyvatel, Mount Sinai apod.).
PedF, katedra geografie 14
PedF, katedra geografie 15
Základní sídelní jednotka
Základní sídelní jednotkou se rozumí jednotka
představující části území obce s jednoznačnými územně
technickými a urbanistickými podmínkami nebo spádová
území seskupení objektů obytného nebo rekreačního
charakteru.
Je skladebnou součástí sídelní struktury a je určena pro
prostorovou identifikaci a sledování sociálně
ekonomických a územně technických jevů, přímo
vázaných na osídlení, zejména výsledků Sčítání lidu, domů
a bytů.
PedF, katedra geografie 16
Základní katastrální jednotka
Katastrální území je v ČR podle § 27 písm. h)
katastrálního zákona č. 344/1992 Sb. „technická jednotka,
kterou tvoří místopisně uzavřený a v katastru nemovitostí
společně evidovaný soubor nemovitostí“.
Na podzim roku 2007 je v České republice 13 037
katastrálních území.
PedF, katedra geografie 17
Obec
Nejnižší administrativní sídelní jednotka.
Má právní subjektivitu a místní orgány správní moci.
Pozor! Obec nemusí být základní jednotkou osídlení (může
se skládat z několika sídel)!
PedF, katedra geografie 18
Městys
Historický typ obce stojící mezi městem a vesnicí.
Status městyse nebo městečka uděloval od 13. století
panovník, po roce 1918 ministerská rada. Městys musel
mít městský charakter a plnit roli spádového městečka pro
okolní vesnice.
Statut „městys“ přestal být udělován od roku 1949.
Novelou zákona o obcích se od roku 2006 tento statut
opět navrací.
PedF, katedra geografie 19
Město
Sídelní geograficky vymezený útvar, pro který je
charakteristický soubor znaků, jež jej odlišuje od vesnice.
Jsou to především relativní velikost ve srovnání
s vesnicemi:
a) vysoká hustota osídlení,
b) kompaktnost a koncentrace zástavby,
c) typická demografická, sociální a profesní struktura
obyvatel (obvykle nepracují v zemědělství, ale
naopak v obchodu, průmyslu, službách)
d) poskytování správních, vzdělávacích, obchodních
a kulturních funkcí pro širší okolí.
PedF, katedra geografie 20
Statutární město
Město, jehož správa je organizována podle základní
městské vyhlášky nebo zemského zákona.
Území statutárních měst se může členit na městské
obvody nebo městské části s vlastními orgány
samosprávy.
PedF, katedra geografie 21
Sídelní lokalita
Typické spíše pro venkov.
Jedná se o jednotlivá sídla od sebe oddělená
nezastavěnými plochami.
Zahrnuje minimálně třicet trvale bydlících obyvatel nebo
deset bytových jednotek.
PedF, katedra geografie 22
Urbanistický obvod
Typické pro města.
Jde o dílčí části měst vymezené podle určitého znaku
(historický vývoj, funkční využití...).
PedF, katedra geografie 23
Sídla
Základní diferenciace:
A. Venkovská sídla (sídla venkovského typu)
- Rozptýlená (samoty) – Amerika, Austrálie, horské
oblasti, subpolární oblasti
- Skupinová – Evropa, Afrika, Asie, V pobřeží USA
B. Městská sídla (sídla městského typu)
PedF, katedra geografie 24
Sídelní síť - osídlení
Soustava (síť) sídel, komunikací propojujících jednotlivá
sídla a ostatní složky osídlení (zemědělská, výrobní,
obchodní, rekreační, lázeňská a jiná specializovaná funkční
zařízení) realizovaná v území lidskou činností.
Osídlení se skládá ze dvou základních složek:
– materiálních (stabilní složka, např. vzhled sídel)
– sociálních (dynamická složka, např. obyvatelstvo, včetně
jeho veškerých aktivit)
PedF, katedra geografie 25
Vývoj osídlení
2 faktory urbanizace:
Dynamický faktor ve vývoji osídlení je charakterizován
především vývojem počtu obyvatelstva, změnami ve
vývoji výrobních silách.
Statický faktor pak především již vytvořenými a dále
fungujícími fyzickými fondy, infrastrukturní základnou
osídlení.
Faktory vzniku sídel
Přírodní podmínky - reliéf, klima, vegetace, geologické
podloží atd.
Socioekonomické podmínky – doprava, služby, výroba
apod.
Činitelé obecného charakteru – administrativní a politické
uspořádání.
PedF, katedra geografie 26
Typy sídel
1. přechodná /dočasná/- Mongolové; primitivní- jurta- kočovníci ve
stepích; indiáni- kmeny v Amazonii, polopouště; moderní houseboaty,
karavany, meteorolog. stanice, polární stanice
2. trvalá- osídlení => samota => osada => vesnice => město
• rozptýlené /samoty/- USA, Skand, Austrálie, J Afrika /farmy se
zeměď. využitím/ + Bretaň
• skupinové - původ obyv- Asie, Evropa, SV USA; menší rozloha
zeměď. půdy na 1 usedlost
• vesnické osídlení – rozptýlené - farmy, ranče s obrovskými
polnostmi; čas od času centrum s obchodem, poštou školou,
benzínkou /do školy děti autobusem/
• rozptýlené - osídlení na Šumavě – bývalé Sudety
PedF, katedra geografie 27
Vznik a vývoj sídelního systému
Klíčový vliv neolitické a průmyslové revoluce.
Prvotní přístřešky: Olduvai (Tanzánie) cca před 1 mil. let,
u nás Předmostí, Dol. Věstonice (většinou kočovníci).
Typy sídel: efemerní (pomíjivá) → dočasná → sezónní →
polostálá → stálá.
První sídla městs. typu – oblast stř. východu (Jericho) –
cca 8 tis. let př.n.l.
U nás keltská oppida (Závist, Staré Hradisko,
Stradonice…).
Se vznikem centralizovaných starověkých států vznikají
velkoměsta a sídelní síť, která přetrvává dodnes.
oppidum Staré Hradisko
Vznik a vývoj sídelního systému
Rysy starověkého města: dominanta paláce vládce,
chrámů a paláců dvořanů, plošně velmi rozsáhlá,
diferenciace čtvrtí, často i vysoký počet obyvatel (Babylon
500 tis., Řím až 1 mil.).
Vznik sítě sídel a jejich kontinuita dodnes uvnitř LIMES
ROMANUM (příklady: Vindobona, Aquincum, Colonia,
Londonium, Parisium, …).
Po pádu římské říše úpadek a často téměř zánik.
Limes Romanum
Vývoj osídlení v ČR
Vývoj osídlení
Přírodní podmínky jako hlavní historický faktor osídlení –
nejstarší centra ve středních Čechách, na jižní Moravě, v Polabí,
Poohří a na Hané.
Od 12. století německá kolonizace horských oblastí; později
valašská kolonizace v. Moravy.
Později vliv dopravní polohy, obchodu nebo politického
rozhodnutí na zakládání měst.
Pro ČR se stala charakteristická hustá
a rovnoměrně rozložená síť různě velkých měst.
Industrializace – průmysl hlavním faktorem migrace
a populačního růstu měst.
Vývoj osídlení
Deformace přirozené sídelní struktury ČR po 2. světové
válce:
1. Vládní politika snažící se o vyrovnávání regionálních
rozdílů a současně podpora vybraných regionů (nábor
pracovníků do těžkého průmyslu včetně navazující
bytové výstavby) vedoucí k:
- potlačení přirozených migračních proudů
(znevýhodněny některé regiony v okolí hlavních
rozvojových center a os ČR).
- Snížení vnější konkurenceschopnosti nevhodně
podporovaných regionů (Ostravský region, Severní
Čechy + např. Kladno).
Vývoj osídlení
2. Směřování investic do těžkého průmyslu a masové bytové
výstavby (sídliště), omezení možností individuální výstavby
(druhé bydlení v ČR) – ve srovnání se západním světem
potlačení suburbanizace, nižší význam městských center,
nižší sociální rozdíly v rámci města.
3. Zásahy do tradičního venkovského života (kolektivizace,
vznik velkých zemědělských závodů, potlačení role
tradičních osobností, nevhodné urbanistické zásahy).
Vývoj osídlení
4. Středisková soustava osídlení představuje příklad politické
snahy ovlivnit podobu systému osídlení. V rámci této
soustavy měly být vymezeny hierarchické stupně sídel:
a) Střediskové obce oblastního významu tvořeny
11 regionálními aglomeracemi a 23 městskými regiony.
b) Středisko osídlení obvodního významu (cca 170 sídel).
Vývoj osídlení
5. V případě venkova byly vymezeny kategorie:
a) Středisko osídlení místního významu (větší sídlo, základní
obchodní infrastruktura).
b) Nestřediskové sídlo trvalého významu (obytná funkce).
c) Nestředisková sídla ostatní.
Vývoj osídlení
V rámci střediskové soustavy směřovaly investice primárně
do sídel vyšší hierarchické úrovně. Hlavními problémy
ovšem byl nedostatek finančních zdrojů pro nejvyšší
úroveň soustavy a potlačení rozvoje nejmenších obcí.
Proto byla tato soustava na počátku 90. let odmítnuta.
Vytvoření uzavřených geografických celků na úrovni
okresů (dojížďka, migrace).
Vývoj osídlení
6. Předválečný odsun českého obyvatelstva ze Sudet
a poválečný odsun německého obyvatelstva ovlivnil systém
osídlení v pohraničních regionech:
a) Vylidnění řady menších sídel (např. okresy Cheb,
Sokolov, Tachov ztratily 55% původního obyvatelstva).
b) Socioekonomické dopady (ztráta tradičních vazeb k
půdě a majetku; přetrhání sociálních vazeb; rostoucí
kriminalita).
Následné dosídlování nebylo dostatečné a navíc mělo
výrazně výběrový charakter (průmyslové regiony, větší sídla).
PedF, katedra geografie 41
Základní charakteristika českého osídlení
Čechy, severozápadní Morava a Slezsko mají velký počet
sídel, zejména hustou síť měst a městeček a rozptýlené
venkovské osídlení.
Jihovýchodní Morava má relativně menší počet sídel.
Osídlení je poměrně rovnoměrné, zejména v rozmístění
velkých a středních měst.
Hlavní hospodářská centra (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň)
a krajská města mají vesměs dobrou polohu.
Obecně hustá část sídel (i když nevýhodná z hlediska
rozdrobenosti) přispívá ke stírání rozdílů ve způsobu života
na venkově a ve městě, usnadňuje vzájemné kontakty
a rychlé poměšťování zejména v regionech velkých měst.
Sídelní systém ČR
Hlavní město (1)
Krajská města (14 = počet krajů, včetně Prahy)
Statutární města (24, včetně Prahy)
Okresní města (76= počet okresů + 15 pražských obvodů)
Obce s rozšířenou působností (205)
Obce s pověřeným obecním úřadem (384)
Obce a vojenské újezdy (6 250)
Základní sídelní jednotky (21 704)
PedF, katedra geografie 44
Regiony NUTS
Nomenklatura územních statistických jednotek
(Nomenclature des Unites Territoriales Statistique).
Územní celky vytvořené pro statistické účely Eurostatu pro
porovnání a analýzu ekonomických ukazatelů, statistickému
monitorování, přípravě, realizaci a hodnocení regionální
politiky členských zemí EU.
Zavedena do praxe v roce 1988 - (v ČR Usnesením vlády
České republiky č. 707 ze dne 26. října 1998).
Legislativně Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. (ES)
1059/2003.
PedF, katedra geografie 45
Klasifikace CZ-NUTS
Předmětem klasifikace CZ-NUTS je uspořádání
administrativních a neadministrativních územních jednotek v
České republice do úrovně NUTS 3 podle jednotných pravidel
platných v Evropské unii.
Od 1. ledna 2008 je Klasifikace územních statistických
jednotek CZ-NUTS aktualizována sdělením ČSÚ č. 201/2007
Sb., v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady
(ES) č. 1059/2003 a nařízením Komise (ES) č. 105/2007, kde
jsou promítnuty nové změny územních statistických jednotek
členských států EU.
Klasifikace CZ-NUTS je určena především pro statistické účely,
dále pro potřeby analytické a pro potřeby poskytování údajů
ve vztahu k EU, zejména pro úkoly spojené s čerpáním
prostředků ze strukturálních fondů EU.
PedF, katedra geografie 46
Regiony pro regionální (kohezní) politiku EU –
regiony NUTS
47
48PedF, katedra geografie
PedF, katedra geografie 49
Regiony LAU
Systém LAU (Local Administrative Units – místní správní
jednotka).
Do r. 2007 součást klasifikace NUTS (V ČR NUTS 4, 5).
Určen zejména pro potřeby statistiky regionů.
Chybí legislativní opora!
2 základní úrovně:
LAU 1 (dřívější NUTS 4) – 76 + 15
LAU 2 (obce - NUTS 5) - 6 249
PedF, katedra geografie 50
PedF, katedra geografie 51
Regiony LAU
PedF, katedra geografie 52
Vývoj počtu obcí na území ČR
PedF, katedra geografie 53
Rok Počet obcí
1930 11 768
1950 11 459
1961 8 726
1970 7 515
1980 4 778
1990 4 158
1991 5 768
2000 6 244
2009 6 249
Velikostní skladba venkovských sídel
a městysů ČR
Zdroj: ČSÚ, Malý lexikon obcí ČR 2007, htt p://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/1302-07
PedF, katedra geografie 54
Velikostní skladba měst ČR
PedF, katedra geografie 55
Zdroj: ČSÚ, Malý lexikon obcí ČR 2007, htt p://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/1302-07
Skladba obcí ČR dle velikostních skupin
PedF, katedra geografie 56
Zdroj: ČSÚ, Malý lexikon obcí ČR 2007, htt p://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/1302-07
Pro dnešek vše!
PedF, katedra geografie 57