PedF, katedra geografie
Geografie sídel
Geografie venkova
1
Co je v Česku vesnice?
 Velikost
do 2000 (sociologové)
do 5000 (sociální geografové)
Město má více než 10 000 obyvatel (TERPLAN)
 Infrastruktura (vybavenost)
Technická (sítě)
Občanská (služby)
Hospodářská (průmysl, zemědělství, služby, pracovní
příležitosti
Bydlení
 Co nemá statut města (splňuje kriteria dané
předpisem /především infrastruktura/, aby obec mohla
obsluhovat region s 5,000 – 10,000 obyvateli).
PedF, katedra geografie 2
Kvalitativní vymezení venkova
 Nízká hustota obyvatelstva.
 Nízká hustota zástavby (často prostorově separovaná –
půdorys vesnice (kruhová kolem návsi, rozptýlená
v horách, podél silnice).
 Agro-leso-pastevecké užití prostoru.
 Příslušnost k malým komunitách (to vysvětluje venkovské
jednání).
 Reprezentace prostřednictvím rurální kultury.
PedF, katedra geografie 3
Vesnice
Sídelní útvar střední velikosti
Zemědělská nebo lesnická funkce
Stabilní půdorys
V Čechách – malé vesnice (do 500 obyvatel)
Na Jižní Moravě – velké vesnice (přes 1000 obyvatel)
Dva základní typy (podle půdorysu): řadové a návesní
Další typy – dvorcová, rozptýlená, hromadná.
PedF, katedra geografie 4
Vesnice
PedF, katedra geografie 5
Vesnice
PedF, katedra geografie 6
Vymezení vesnice
Urbanisticky – Sídlo, které je tvořeno typickou nízkopodlažní
zástavbou s převážně rodinnými domy, s málo vyvinutou
uliční sítí, dominantním prostorem návsi a vysokým podílem
zeleně.
Architektonicky – Sídlo s převažující nízkopodlažní
zástavbou v rodinných domech postrádající přízemí určené
pro obchodní činnost či služby. Venkovský dům je tvořen i
rozsáhlejším zázemím sloužícím dříve pro hospodářskou
činnost (zemědělská prvovýroba), dnes obvykle pro zajištění
chodu domu.
Sociálně – Sídlo, kde jsou mezi jednotlivými obyvateli úzké
sociálními kontakty, existuje zde dlouhodobá přirozená
sociální kontrola a spoluúčast.
PedF, katedra geografie 7
Vymezení vesnice
Ekonomicky – Sídlo, kde převažuje zemědělství a primární
výroba potravin, případně sídlo, kde významná část
obyvatelstva vyjíždí do zaměstnání mimo sídlo.
Historicky – Sídlo, které v minulosti nezískalo městská
práva.
Administrativně – Sídlo, které stát neurčil jako městečko,
městys nebo město.
Statisticky – Sídlo, které má počet obyvatel pod stanovenou
hranicí (v Česku se většinou používá hranice 2 000 obyvatel).
PedF, katedra geografie 8
Charakteristika českého venkova
Asi 13 500 sídel:
 6 250 obcí (nejnižší administrativní jednotky) – stav v r.
2010)
Základní formy sídel:
 527 měst
 390 městysů
 5 333 obcí
PedF, katedra geografie 9
lesní návesní ves řadová ves
Půdorysné typy vesnic v ČR
Řadové vesnice
Sídelní jednotky tvoří souvislou řadu podél ulice, silnice,
potoka či řeky.
Ulicovka
Silnicovka – stavební rozvolnění
(Potoční vesnice)
(Poříční vesnice)
PedF, katedra geografie 11
Návesní vesnice
Sídelní jednotky seskupené kolem návsi.
Náves = prostor na němž se soustřeďuje hospodářský
a společenský život vesnice, statky semknuty k sobě.
1 – 2 vstupy do vesnice
PedF, katedra geografie 12
Typy osídlení – jejich lokalizace v ČR
Návesní vsi a návesní silnicovky – většina území Čech, Vysočina
Lesní návesní vsi – západ Vysočiny, západní Čechy
Silniční vsi a ulicovky – jižní Morava, Haná
Řadové vsi (lesní lánové vsi)– sudetská oblast
Valašské řadové vsi – Beskydy
Hromadné vsi – rozptýleně v Čechách
Osamělé dvorce, paseky, kopanice – Krkonoše, Moravské
Kopanice
PedF, katedra geografie 13
PedF, katedra geografie 14
PedF, katedra geografie 15
Plužina a její členění
Plužina – rozdělení polností v rámci katastru.
Selská plužina – nezahrnuje občiny a vrchnostenské
pozemky.
Polnosti – složeny z parcel, zakresleny na katastrálních
plánech.
Dva základní typy parcel – bloky a lány.
Bloky – strany bloků jsou zhruba stejně dlouhé.
Lány – protáhlý tvar, dvě strany jsou výrazně delší než
zbylé dvě.
PedF, katedra geografie 16
Rozložení parcel
Vlastník může mít parcely rozloženy:
 rozptýleně (jedna daleko od druhé)
 soustředěně (u sebe) - má pouze jednu
obhospodařovanou parcelu.
PedF, katedra geografie 17
Členění plužin
Plužina úseková – nepravidelné úseky polí nestejné
velikosti i tvaru
Plužina délková – úzké polní pásy značné délky
Plužina traťová – velmi podobné délkové, užší
Plužina záhumenicová – u středověkých kolonizačních
vsí
Moderní zcelená plužina
PedF, katedra geografie 18
Velký počet nepravidelných bloků malé velikosti.
Vznik při odlesňování půdy.
Bloky rozptýlené po celém katastru.
Dělením na základě dědičného práva se bloky dělily, takže
nakonec nabyly podoby až velmi úzkých pásů.
Prvotní blokový systém
PedF, katedra geografie 19
Vznikl ve středověku, plánovitou organizovanou kolonizací.
Velmi dlouhý lán (až několik km) za každou usedlostí.
Na různých lánech půda rozdílných kvalit (na rozdíl od
bloků).
Pozdějším dělením neustálé zužování.
Lánový systém
PedF, katedra geografie 20
Příklady typů vesnic podle půdorysu a zároveň
typů plužin
PedF, katedra geografie 21
Půdorysy vesnic: řadová
PedF, katedra geografie 22
Půdorysy vesnic: návesní
ves s okrouhlou návsí a
radiálním uspořádáním
parcel
Půdorysy vesnic:
návesní silniční ves
PedF, katedra geografie
Plužina původně
úseková, později
rozdělená na
tratě
33
34
Socio-ekonomické a socio-demografické charakteristiky
méně příznivých venkovských oblastí
PedF, katedra geografie
35
Nízká hustota obyvatelstva (tj. nižší než ½ průměru
ČR=65,5 obyv./km2 v roce 1997; 64,6 obyv./km2 k 1.1.
2003) = sociodemografický.
Vysoká úroveň nezaměstnanosti (tj. vyšší míra
nezaměstnanosti než průměr zemí EU=11,3 v roce 1997;
8,0% v roce 2003) = socioekonomický.
Nízký HDP (tj. HDP/ob. nižší než 75% HDP/ob. V ČR
v daném roce) = socioekonomický.
PedF, katedra geografie
36
Nízký příjem (důchod) ze v zemědělství (tj. průměrný
příjem pracujících v zemědělství nižší než 80% průměrného
příjmu v zemědělství za ČR v daném roce) =
socioekonomický.
Nepříznivá věková struktura (tj. a) poměr věkových
skupin 15-19 : 60-64, který přesahuje 110% průměru ČR; b)
poměr věkových skupin 5-14 : 55-64 let, který nedosahuje
119% průměru ČR) = sociodemografický.
Negativní populační vývoj (tj. takový, kdy meziroční
úbytek obyvatelstva přesahuje 0,5% při sledování
desetiletého vývoje) = sociodemografický.
PedF, katedra geografie
37
Jednoduchý model rozčlenění prostoru ve
vztahu k venkovu (stupeň rurality)
Rozlišuje venkovské a městské obce na základě
hustoty obyvatel (v obcích nebo regionech).
Rozlišuje městské a venkovské oblasti a obce.
Klasifikace je založena na hustotě populace v obcích
a v regionech.
Snadnější aplikace pro mezinárodní srovnání
a strukturální intervence - pro politiku rozvoje
venkova - Programy směřující k obnově venkova.
PedF, katedra geografie
38
Určení venkovských oblastí
Krok 1: metodologie OECD modifikovaná k EU: na úrovni
NUTS 5 identifikuje venkovské obce jako ty obce, jejichž
hustota obyvatelstva je pod 100 obyvatel na km2.
Krok 2: první úroveň klasifikace: venkovské území je
území s více než 37.5% obyvatelstva daného území
žijícího ve venkovských obcích (tj. obcích s méně než 100
obyvateli na km2).
PedF, katedra geografie
39
Definice venkovských oblastí (stupeň rurality
podle metodiky EU)
Krok 3 – druhá úroveň klasifikace: stupeň rurality
v daném území:
 Převážně venkovské regiony (více než 50% populace
žije ve venkovských obcích).
 Z podstatné části venkovské regiony: 15%-50%
populace žije ve venkovských obcích.
 Převážně městské regiony: méně než 15% populace
žije ve venkovských obcích.
PedF, katedra geografie
40
Obecný model zónování
Kruhový model, kde kritériem zónování je vzdálenost od
centra symbolizujícího administrativní centrum, ekonomická
závislost/nezávislost na městském jádru (měřeno například
strukturou ekonomických aktivit, dojížděním/nedojížděním
za prací, službami, lokální výkonností atd., časovými
kontakty) a předpoklady rozvoje (měřeno existujícími
potenciály a schopnostmi jejich využití).
Obtížně aplikovatelné k celému území národního státu nebo
EU, protože je velice komplikované. Proto se používá při
zónování mikroregionů.
PedF, katedra geografie
41PedF, katedra geografie
42
Integrované venkovské oblasti
Rostoucí počet obyvatel.
Zaměstnání je založeno na sekundárním a terciárním
sektoru, avšak zemědělství stále představuje klíčový
způsob užití prostoru (půdy).
Některé stojí tváří v tvář potenciálním hrozbám v oblasti
životního prostředí, sociálního a kulturního dědictví.
Některé (blízko velkých měst) riskují, že se stanou
pouhými obytnými oblasti velkých měst (bez vlastního
ekonomického aktivit), jiné se rozvíjejí vlastními silami.
PedF, katedra geografie
43
Středně integrované venkovské oblasti
Relativně vzdálené od městských center
Různé promíchání primárních a sekundárních sektorů
V mnoha zemích EU před rozšířením se v nich nacházely
velké zemědělské podniky a velké výměry půdy
PedF, katedra geografie
44
Odlehlé (vzdálené) venkovské oblasti
Nejnižší hustota obyvatel.
Často nejnižší příjmy.
Převážně starší populace, která silně závisí na
zemědělství.
Obecně zde existují nejméně odpovídající základní služby.
Topografické charakteristiky (hory) nebo vzdálenost od
hlavních dopravních sítí často působí jako izolující faktory.
PedF, katedra geografie
Typologie českého venkova
PedF, katedra geografie 45
Kvalitativní x kvantitativní hodnocení
Pro sledování venkovského prostoru existuje dostatek
kvantitativních dat a to jak v dlouhodobých řadách
sledování (Sčítání) tak i kratší řady a specializované
databáze pro socioekonomické ukazatele.
Zcela chybí hodnocení kvalitativních faktorů rozvoje
(subjektivní role v regionálním rozvoji).
PedF, katedra geografie 46
Možnosti typologie
Typologie na základě dlouhodobých vývojových
ukazatelů:
vývoj počtu obyvatelstva
vývoj počtu domů
postavení sídla v sídelní soustavě
Výhoda : dlouhodobě sledované jevy
Nevýhoda: omezený počet ukazatelů
Cíl typologie – co chceme typologií dokázat ???
PedF, katedra geografie 47
Možnosti typologie
Typologie na základě změn v kratším sledovaném
období:
možnost využití velkého počtu sociálně
ekonomických ukazatelů,
srovnání mezi roky obtížné díky změnám metodiky
sledování po roce 1990
Výhody: větší škála ukazatelů
Nevýhody: krátkodobé sledování
PedF, katedra geografie 48
Typologie venkova 1999
1.Sudety - dominantní německé osídlením severozápadní i jihozápadní
hranice. pouze pohraniční okresy (20 okresů).
2.Zemědělské oblasti - úrodné zemědělské oblasti Čech a Moravy
dlouhodobá stabilita vývoje počtu obyvatelstva (17 okresů).
3.Nerozvojové oblasti - středo-jihočeské pomezí, prostor
Českomoravské vrchoviny a částečně i Slezsko (21 okresů).
4.Periferní oblasti (Litoměřice a Louny Plzeň - sever Znojmo) - 4
okresy.
5.Středočeské okresy - pouze okresy středních Čech v kontaktu
s Prahou (4 okresy).
6.Okresy suburbánní a moravského pomezí - okresy v těsném
zázemí Prahy a Brna, okresy Horňácka a Dolňácka na hranicích Moravy
a Slovenska (6 okresů).
PedF, katedra geografie 49
Suburbánní zóny
Městské struktury ve venkovském prostoru (bydlení, výroba a
obchod).
 Bydlení - v městském domě, městské trávení volného času,
městské stavební vzory, podnikatelské baroko, konflikt staré a nové
výstavby a sociálních struktur.
 Výroba a obchod - budování megastorů a nových výrobních hal.
PedF, katedra geografie 50
Okresy
suburbánní (8)
zemědělský (18)
bohaté Sudety (20)
chudé Sudety (7)
Vnitřní periferie (16)
moravsko - slovenské pomezí (4)
51
52
Typy venkovských oblastí v ČR na základě
kombinovaných charakteristik
R. Perlín: komplexní analýza založená na studiu historického
vývoje sociálně ekonomických charakteristik, urbanistické
struktury, přírodního reliéfu, významných sociálních proměn
atd. Vzhledem k obtížné kvantifikaci kritérií je zvolena metoda
hodnocení dominantního vlivu většiny kritérií. Typologie
nerespektuje hranice okresů a je tak blízko obecnému
modelu „zónování“ (prostor i čas včetně vzdálenosti od sídel
a ekonomické síly a rozvojových potenciálů) - jeho aplikace na
ČR.
PedF, katedra geografie
53
Venkov v bohatých zemědělských oblastech (zachovalá
venkovská struktura, dominantní vliv zemědělství nyní i do
budoucna jako intenzívní hospodaření, dobrá infrastruktura,
blízkost velkých měst, náboženství).
Bohaté Sudety (brzy urbanizováno a rychle industrializováno
/textil, sklo/, do II. světové války zde dominovalo rozptýlené
venkovské osídlení, po válce odsun Němců s relativně
úspěšným dosídlením).
PedF, katedra geografie
54
Chudé Sudety (nebylo nebo pozdě urbanizováno, do II.
světové války zde dominovalo rozptýlené venkovské osídlení,
po válce odsun Němců a spuštění „železné opony“ - přerušení
přirozených přeshraničních kontaktů, nedosídleno, protože se
nejednalo o prioritní oblast zájmu: „první bojiště s NATO“ málo
investic, ale cenné životní prostředí; ztráta sociální
soudržnosti a komunit)
PedF, katedra geografie
55
Vnitřní periferie (tradiční česká venkovská oblast ve
středních a vyšších polohách, mnoho malých sídel, odlehlost
od rozhodujících center, v minulosti zdroj pracovních sil pro
centra průmyslu; dojíždění za prací - problém dopravy).
Příměstská zóna (nespojité oblasti kolem velkých měst
typické suburbanizací a rurbanizací /venkovské osídlení a
vztahy a struktury jsou vytěsňovány městem/) - satelitní
městečka (nemají charakter vesnice), venkov zde ztrácí své
funkce (nákupní mega-střediska).
PedF, katedra geografie
56
Moravsko-slovenské pomezí (do 1992 - střed ČSFR
/procházejí všechna spojení/ - dobrý rozvoj, po r. 1992 a
orientací dopravy na Rakousko a Německo se stávají
periferií; velké změny ekonomické, pomalé v sociálním
jednání; důležité budou vztahy se Slovenskem v budoucnu)
PedF, katedra geografie
57
Venkov v bohatých zemědělských oblastech (Polabí /od
H Králové až po Litoměřice/, dolní Poohří /včetně Loun/,
Moravské úvaly, jihovýchodní část Moravy /od Olomouce po
Znojmo a Hodonín).
Bohaté Sudety (pás podél severozápadní /odlišnost - uhlí
Cheb až pánevní oblasti/, severní /Liberecko/ a
severovýchodní hranice /Orlické hory a Jesenicko/ ČR).
Chudé Sudety (pás osídlení podél jihozápadní a jižní hranice
ČR /Tachov, Český les, Plzeňsko, Šumava,
Českokrumlovsko/).
PedF, katedra geografie
58
Vnitřní periferie (pás podél západních, jižních a východních
hranic Středočeského kraje, zasahuje do prostoru
Českomoravské vrchoviny /Rakovnicko, Příbramsko, Písecko,
Táborsko, Pelhřimovsko až oblasti na vrchovině/).
Příměstská (subrubánní) zóna (především kolem Prahy a
dalších velkých měst /Praha východ a Praha - západ, Beroun,
Brno - venkov, Blansko; zázemí Ostravské aglomerace, Plzně,
Olomouce, Č.Budějovic).
Moravsko-slovenské pomezí (od Hodonína po Vsetín).
PedF, katedra geografie
PedF, katedra geografie 59
60
Možnosti rozvoje českého venkova
Program obnovy venkova.
Krajské granty a dotace.
Regionální operační programy.
Společná zemědělská politika EU.
Národní granty Ministerstva zemědělství.
PedF, katedra geografie
61
Informační zdroje
Ministerstvo pro místní rozvoj
Ministerstvo zemědělství
Ústav územního rozvoje
Sociologie venkova, ČZU, 2002
PedF, katedra geografie