Terénní výuka
•Terénní výuka je komplexní výuková forma, která v sobě zahrnuje progresivní výukové metody (pokus,
laboratorní činnosti, krátkodobé a dlouhodobé pozorování, projektová metoda, kooperativní metody,
metody zážitkové pedagogiky…) a různé organizační formy výuky (vycházka, terénní cvičení, exkurze,
tématické školní výlety – expedice…). Těžiště této výukové formy spočívá v práci v terénu –
především mimo školu.

Terénní výuka
•Terénní výuka je velmi specifická:
-vyžaduje spoustu času na přípravu;
-je náročná jak pro žáky tak pro učitele;
-vyžaduje dokonalé plánování, přípravu pomůcek a  metodických materiálů;
-zahrnuje výběr míst pro krátkodobou a dlouhodobou terénní výuku a zpracování jejich
charakteristik;
-je náročná i z finančního hlediska;
-je nutné dodržovat bezpečnostní hlediska;
-má výrazný integrační charakter;
-pěstuje u žáků různé druhy dovedností.
•

DSP_rozsah zaberu
Integrace a terénní výuka


Terénní výuka
•Z hlediska časového ji můžeme dělit na:
•1.    Krátkodobou – probíhá ve škole a v okolí školy, na školním pozemku, který je pro terénní
výuku upravený – meteorologická budka, místní poledník, pískoviště pro modelování, arboretum,
geopark atd. Její délka je 1-2 vyučovací hodiny.
•2.    Středně dlouhou – vycházky do okolí školy, exkurze, návštěva muzea, planetária – obvykle
trvá celý vyučovací den.
•3.    Dlouhodobou – vícedenní školní výlety, škola v přírodě atd.
•

Terénní výuka
•Z hlediska krajiny, ve které probíhá jde o výuku:
•A.
-V přírodní krajině více či mně pozměněné.
-V kulturní krajině silněji či slaběji využívané.
-V silně pozměněné krajině.
•
•B.
-V městské krajině.
-Ve venkovské krajině.
•

Terénní výuka
•Z hlediska vedení terénní výuky jde o výuku kterou:
•
-Připravují a vedou žáci.
-Připravují společně s učitelem a vedou žáci.
-Připravuje a vede učitel.

Terénní výuka
•Terénní výuka může být zaměřena :
•
1.Na seznámení a upevnění vztahů mezi žáky či studenty – adaptační kurzy. 2.Na podporu různých
pohybových aktivit – letní a zimní kurzy. 3.Na práci v terénu výzkumnými metodami jednotlivých
oborů.
4.Na práci v terénu mezioborově.
5.

Terénní výuka
•Všechny výše uvedené formy terénní výuky mají některé společné rysy:
1.Probíhají mimo tradiční prostředí školy.
2.Mají velmi silný afektivní charakter.
3.Probíhají v určité oblasti, která je svým vzhledem a vlastnostmi odlišná.
4.Používají se při nich podobné dovednosti.

Vytváření metodických materiálů
•Geografie a terénní výuka
A.Stanovení cílů terénní výuky (objectives):
•Uvědomění si a porozumění pojmu poloha, místo a prostor – každé místo na Zemi má svoje specifické
přírodní a kulturní podmínky a prošlo svým osobitým vývojem.
•Dovednosti, které vedou k tomuto cíli jsou popsány níže.
•Postoje – vytváření vztahu ke krajině a k odpovědnosti současné generace za stav životního
prostředí pro další život lidí na této planetě.

Tyto cíle předpokládají:
1.Naučit se zpracovat geografickou charakteristiku malé oblasti.
2.Používat geografické dovednosti při práci v terénu mezi něž patří:
-práce s buzolou a různými druhy map, leteckých snímků a ortofotomap;
-zakreslování různých situací do základních map 1:10 000;
-vytváření výškového profilu a délky trasy z turistických map;
-zakreslování trasy do tématických map a konfrontace se skutečností;
-vytváření a popis panoramatického náčrtu;
-porovnávání změn v krajině pomocí historických a současných leteckých snímků a konfrontace se
skutečností;
-sledování změn počasí;
-vytváření fotodokumentace;
-práce s přírodním materiálem.
3.  Nalézat vhodné činnosti, při kterých si studenti výše uvedené dovednosti procvičí.
K naplnění cílů je třeba vytvářet pracovní listy, které odpovídají věkovému stupni
žáků či studentů – viz příklady.

Terénní výuka vyžaduje především
„ODVAHU UČITELE“