Syntéza poznatků přírodních věd

Znečištění životního prostředí

STUDIJNÍ TEXT 

Podle nové zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (2008) zůstávají ve všech členských státech EU emise z osobních a nákladních automobilů hlavním zdrojem znečištění ovzduší. Do ovzduší se tak dostávají hlavně emise CO, NO, NO2, SO2, uhlovodíky, prachové částice, ozón a částečně také ještě olovo. Znatelně se také zvyšuje produkce CO2. Celkově však mají emise znečišťující ovzduší od roku 1990 klesající tendenci, zejména emise oxidů dusíku a oxidu siřičitého.

Ve velkých městech může v důsledku specifických meteorologických situací při nedostatečném provětrávání a s možností inverze a velkého množství výfukových plynů dojít k vytváření smogu, který přímo ohrožuje životy lidí. Jedná se o chemické znečištění atmosféry, jehož název smog pochází ze spojení dvou anglických slov smoke (kouř) a fog (mlha). Podle původu můžeme rozdělit smog na dva typy:

 

Redukční smog

  • směs městského a průmyslového kouře s mlhou s převahou oxidu siřičitého
  • vyskytuje se zejména v zimních podmínkách s výraznými přízemními teplotními inverzemi
  • říká se mu londýnský (podle prvního pozorování) nebo zimní
     

 

 

 

 

 Zdroj: CDV

 

Oxidační smog

  • poprvé pozorován ve 40. letech 20. století v Los Angeles
  • vzniká v městských oblastech působením slunečních paprsků na některé složky dopravních exhalací, zejména přízemního ozónu, směs uhlovodíků, oxidů dusíku a uhlíku
  • důvodem jeho vzniku je zvýšená koncentrace NO2, který se vlivem UV záření rozpadá na radikály, přičemž na konci reakce vzniká ozón (způsobuje namodralé zbarvení vzduchu), peroxyacetylnitrát, aldehydy a kyselina sírová
  • říká se mu losangeleský, fotochemický či letní
     

 

 

 

 

 

 


 Znečištění vody

Znečištění vody dopravou je způsobováno přímým či nepřímým vypouštěním chemických látek, nebezpečných biologických látek a mikroorganismů. Tato kontaminace vede ke změně kvality nebo povahy podzemních či povrchových vod, k ovlivnění zdraví lidí a stavu flóry i fauny. Zvláště nebezpečné jsou dopravní nehody spojené s únikem přepravovaného nebezpečného nebo škodlivého materiálu. Únik většího množství ropných látek do vodního prostředí bývá doprovázeno tvorbou olejových filmů, které omezují přístup kyslíku k hladině vody, což v konečném důsledku snižuje samočisticí schopnost vody.


Znečištění půdy

Ropné látky z ekologických havárií působí na většinu rostlinných druhů jako herbicid, proto přetrvávají na zasažených plochách jen rostliny s nízkou citlivostí na ropné uhlovodíky. V kontaminovaných horninách dochází k fyzikálním, chemickým a biologickým procesům, při nichž je ropná látka postupně odbourávána a kontaminovaná půda se postupně samovolně regeneruje. Nejdéle se odbourávají oleje a nafta (3 roky), benzín a petrolej se odbourávají rychleji (zpravidla do 1–3 let).