Znečištění životního prostředí
STUDIJNÍ TEXT
Podle nové zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (2008) zůstávají ve všech členských státech EU emise z osobních a nákladních automobilů hlavním zdrojem znečištění ovzduší. Do ovzduší se tak dostávají hlavně emise CO, NO, NO2, SO2, uhlovodíky, prachové částice, ozón a částečně také ještě olovo. Znatelně se také zvyšuje produkce CO2. Celkově však mají emise znečišťující ovzduší od roku 1990 klesající tendenci, zejména emise oxidů dusíku a oxidu siřičitého.
Ve velkých městech může v důsledku specifických meteorologických situací při nedostatečném provětrávání a s možností inverze a velkého množství výfukových plynů dojít k vytváření smogu, který přímo ohrožuje životy lidí. Jedná se o chemické znečištění atmosféry, jehož název smog pochází ze spojení dvou anglických slov smoke (kouř) a fog (mlha). Podle původu můžeme rozdělit smog na dva typy:
Redukční smog
|
Zdroj: CDV
Oxidační smog
|
Znečištění vody
Znečištění vody dopravou je způsobováno přímým či nepřímým vypouštěním chemických látek, nebezpečných biologických látek a mikroorganismů. Tato kontaminace vede ke změně kvality nebo povahy podzemních či povrchových vod, k ovlivnění zdraví lidí a stavu flóry i fauny. Zvláště nebezpečné jsou dopravní nehody spojené s únikem přepravovaného nebezpečného nebo škodlivého materiálu. Únik většího množství ropných látek do vodního prostředí bývá doprovázeno tvorbou olejových filmů, které omezují přístup kyslíku k hladině vody, což v konečném důsledku snižuje samočisticí schopnost vody.
Znečištění půdy
Ropné látky z ekologických havárií působí na většinu rostlinných druhů jako herbicid, proto přetrvávají na zasažených plochách jen rostliny s nízkou citlivostí na ropné uhlovodíky. V kontaminovaných horninách dochází k fyzikálním, chemickým a biologickým procesům, při nichž je ropná látka postupně odbourávána a kontaminovaná půda se postupně samovolně regeneruje. Nejdéle se odbourávají oleje a nafta (3 roky), benzín a petrolej se odbourávají rychleji (zpravidla do 1–3 let).