STUDIJNÍ MATERIÁL

Významným dopadem autoprovozu na silnicích a dálnicích jsou kolize živočichů s motorovými vozidly. V případě drobných živočichů (bezobratlí, obojživelníci a plazi) je výsledkem usmrcení živočicha, u velkých živočichů (savci, případně ptáci) jsou kolize spojeny s bezpečností silničního provozu, protože následkem je poškození vozidla a často i dopravní nehoda.

Z policejních statistik o příčinách dopravních nehod je každoročně evidováno až 8 500 nehod se zvěří. Relativně nejčastější jsou na dálnicích a silnicích 1. třídy – na 1 km komunikace až 0,5 nehody, zatímco na silnicích 3. třídy jsou hodnoty desetinové, tj. 0,04 nehody · km-1. V průběhu se výrazně projevuje sezónnost nehod s vyšším jarním a nižším podzimním maximem a zimním minimem. Jedná se o střety s velkými zvířaty – nejčastěji srnec, jelen a prase divoké. Střety se středně velkými zvířaty (liška obecná, jezevec lesní, zajíc polní aj.) většinou neznamenají rozsáhlejší poškození vozidla a proto nejsou hlášeny a následně evidovány. Proto se jedná pouze o část nehod.

Stejně tak kolize automobilů s živočichy malými až drobnými. Zvláště u drobných živočichů (většina bezobratlých) je evidence velmi obtížná v důsledku jejich nálezu. To platí v nižší míře i pro živočichy malé (všichni malí obratlovci): část jich je odhozena mimo silnice, nebo hyne až za určitou dobu mimo a část jich je řidičem sebrána a odvezena. O takových se nedozvíme. Průzkum mortality živočichů (Hlaváč, Anděl, 2008) na našich silnicích a dálnicích v nížinném i vrchovinném terénu vymezil kritické taxony (viz Tab.).

Tab.: Kritické taxomy obratlovců z hlediska mortality na silnicích ČR

I když relativní mortalita (přepočet na 1 km komunikace za časovou jednotku) je u většiny živočichů nejvyšší na dálnicích (výjimkou je kos černý), nejvíce živočichů hyne na běžných silnicích nižších kategorií. To je patrné hlavně u zajíce polního a srnce. Přepočet na celou silniční síť vykazuje tak vysoké počty, že u zajíce jsou téměř dvojnásobné, než jarní kmenové stavy. Počet odstřelených zajíců pak činí pouze desetinu usmrcených na silnicích. Tyto výsledky potvrzují výrazné ovlivňování populační dynamiku mnoha živočišných druhů silniční mortalitou.

Jezevec zabitý na silnici

Opatření k zabránění usmrcování živočichů na silnicích (a železnicích) spočívají v ohleduplnějším provozu osobních i nákladních motorových vozidel hlavně ve večerních a nočních hodinách a v obdobích osamostatňování mláďat. Mezi další opatření lze zahrnout vysazování nejohroženějších živočichů z odchovů.

Specifickým příkladem je záchranný chov mladých ježků, kteří nepřežijí zimu. Zdůvodnění:
Oba druhy našich ježků (j. východní i j. západní) jsou představiteli tzv. hibernujících savců, tzn., že přezimují ve stavu strnulosti spojené s řízeným snížením teploty těla (zimní spánek). K tomu potřebují mít nashromážděny energetické zásoby v podobě podkožního tuku. Nezbytného množství zásob dosáhnou ježci minimální hmotnosti těla 700 g. Proto mladí a lehčí ježci nemají šanci ze zimního spánku procitnout. Takoví jsou během podzimu vyhledáváni a v teplých chovných podmínkách při dostatku potravy dále aktivují. Na jaře jsou vypouštěni do volné přírody. Doplňují tak stavy ježků, snižované úhynem na silnicích. Ježci hledají na silnicích sražené bezobratlé (hlavně noční motýly) jako potravu i lákané vyšší teplotou vyhřátého povrchu vozovky.