Didaktika učiva biologie člověka Mgr. Libuše VODOVÁ Katedra biologie PdF MU přírodopis[1] liska_ucitel_venkovsky_denik_clanek_solo 1066970-kostra--lov-ka Osnova seminářů n nvýuka bude probíhat každý lichý týden nod 11. 10. 2011 do 6. 12. 2011 n- celkem 5x (11.10., 25.10., 8.11., 22.11., 6.12.) n nNáplň seminářů: n 1) didaktické zpracování témat z biologie člověka n 2) diskuze nad tématy n 3) workshop nápadů pro výuku biologie člověka n Podmínky udělení zápočtů n nMaximálně 1 neúčast nPrezentace didaktického zpracování tématu z biologie člověka – každý student ze skupiny cca 10 min nOdevzdání a schválení podrobně rozpracované přípravy pro výuku zvoleného tématu n n Jak zpracovat přípravu na vybrané téma: ØPostavení tématu v rámci přírodopisného učiva (RVP) ØSprávně formulované výukové cíle ØAnalýza učiva: Øpojmy nové a opěrné Øpojmová mapa ØMezipředmětové vztahy ØTeoretická příprava na hodinu (výklad) ØZpracování tématu v učebnicích přírodopisu ØAktivizace žáků ØKontrolní otázky na závěr hodiny ØNáměty na praktická cvičení a exkurze vztahující se k tématu n 1.Fylogeneze člověka 2.Prenatální vývoj člověka – Horáková a spol. 25.10 3.Postnatální vývoj člověka 4.Tkáně 5.Kosterní soustava – Harvančáková a spol. 25.10. 6.Svalová soustava – Varguličová a spol. 8.11. 7.Oběhová soustava – Janoušková a spol. 8.11. 8.Dýchací soustava – Říhová a spol. 22.11. 9.Trávicí soustava – Novotná a spol. 22.11. 10. Vylučovací soustava 11. Kožní soustava Přehled témat ke zpracování 12. Nervová soustava 13. Smyslová soustava – Baďurová a spol. 6.12. 14. Pohlavní soustava 15. První pomoc Přehled témat ke zpracování Didaktika přírodopisu jako vědecká disciplína aristoteles_5 St-thomas-aquinas marie-terezie jan-amos-komensky Didaktika přírodopisu jako věda DIDAKTIKA PŘÍRODOPISU - teorie a praxe výuky přírodopisu - věda => předmět studia, metody bádání, historii -- didaktika učiva biologie člověka její součástí Postavení v systému věd Společenské vědy Pedagogika Didaktika Didaktika přírodních věd (Didaktika biologie) Didaktika přírodopisu Didaktika učiva biologie člověka => Didaktika přírodopisu je věda společenská, pedagogická, náležící k oborovým didaktikám DIDAKTIKA PŘÍRODOPISU JAKO VĚDA ČLENĚNÍ DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU Obecná didaktika přírodopisu – typické rysy výuky všech biologických disciplín Didaktika jednotlivých biologických disciplín – Didaktika botaniky, Didaktika zoologie, Didaktika biologie člověka…. Didaktiku lze členit také podle jednotlivých typů škol ÞDidaktika přírodopisu spadá pod didaktiku biologie Þ na ZŠ – Didaktika přírodopisu Þ na gymnáziu: Didaktika biologie na gymnáziu Þ na SZŠ: Didaktika biologie na střední zdravotnické škole ÞNa SZeŠ: Didaktika biologie na střední zemědělské škole - DIDAKTIKA PŘÍRODOPISU JAKO VĚDA VZTAH K OSTATNÍM VĚDÁM 1) K biologii a jejím dějinám (dějinám přírodních věd) – didaktik přírodopisu musí mít faktické znalosti z biologie; u didaktiky učiva biologie člověka rovněž vztah k medicíně a jejím dějinám 2) K pedagogice (2 složky: didaktika a teorie výchovy didaktická složka => vztah k obecné didaktice – teoretický a metodologický základ didaktiky přírodopisu, vztah k oborovým didaktikám ostatních přírodovědných předmětů) 3) K psychologii – pedagogická psychologie, vývojová psychologie, psychologie dítěte, obecná psychologie 4) K logice (pomocná věda pedagogická) –srozumitelné a přesné vyjadřování, logické vysvětlování, přirozený sled informací, návaznost 5) K matematickým vědám – použití matematických metod (plánování, statistické hodnocení apod.) 6) K jazykovědě – odborné termíny (z latiny, řečtiny, angličtiny) Hippokrates ( 460 - 377 př. n. l.) - řecký lékař a učitel medicíny (z rodiny léčitelů) - zdraví je výsledkem rovnováhy a nerovnováhy 4 základní „šťáv“ v těle člověka (žluč, černá žluč, hlen, krev – rozpracoval Galén) - 1. etický kodex lékařství hippocrates-bust1 SAJA Claudius Galénos (130-210 n.l.) - řecký lékař a logik - působil jako lékař v galdiátorské škole - bádal v oblasti lékařství (uvolňování svalů masážemi) - osobní lékař římského císaře Marca Aurelia - ústředím každého živočicha jsou játra (krvetvorba) - paralela mezi lidským tělem a vnějším světem: (4 šťavy – 4 živly) -(základem medicíny je anatomie – veřejné pitvy zvířat (mezi tělem člověka a zvířete není rozdíl) DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU SE ZMĚŘENÍM NA BIOLOGII ČLOVĚKA II. STŘEDOVĚK -úpadek vědění – nárůst moci církve se odráží i v učení – SCHOLASTIKA = školská filozofie (filozofické zdůvodňování teologických dogmat) - školy a univerzity v rukou církve, ta uznávala pouze Aristotelovo učení o přírodě - Situace ve školách - klášterní, katedrální a farní: bez přírodních věd - univerzity: vyučuje se pouze medicína a fyzika (přírodovědné poznatky) -partikulární městské školy: objevuje se přírodopis, fyzika a astronomie St-thomas-aquinas Tomáš AKVINSKÝ (1226-1274) - filozof a teolog = „učitel církve“ - vychází z Aristotela DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU SE ZMĚŘENÍM NA BIOLOGII ČLOVĚKA Středověké lékařské školy § Salernská lékařská škola (Schola medica salernitana) -1. samostatná středověká lékařská škola - vznikla na základě ošetřovny zřízené při klášteře - největší rozkvět : od 10. do 13. století - výhodná geografická poloha – řecké lékařských rukopisy a texty (překlady z arabštiny) DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU SE ZMĚŘENÍM NA BIOLOGII ČLOVĚKA Salernská -věnovat se chirurgii bylo povoleno pouze ve válkách - vzdělání nejprve na artistické fakultě - sedmero svobodných umění, poté vyšší st. vzdělání – vyučovalo se medicíně -STŘEDOVĚKÉ LÉKAŘSKÉ PUBLIKACE - antické spisy, arabské spisy a ty, které byly uznala církev - - Středověké herbáře - jiný význam než dnešní (botanické) => medicínské účely - popisy rostlin (latina) a jejich léčivých účinků - Kosmické účinky na rostliny (okolnosti jejich sběru) Křišťan z Prachatic (1370 - ) - český lékař, teolog, astronom a matematik - autor nejstaršího českého herbáře - popis 150 rostlin v latině (+ česká jména) - - Petr Ondřej Mathioli - Herbář aneb bylinář DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU SE ZMĚŘENÍM NA BIOLOGII ČLOVĚKA 1-26b mathioli Jan Jessenius - rektor pražské univerzity - 1. pitva v českých zemích - základy anatomie člověka - po bitvě na Bílé hoře popraven na Staroměstském náměstí DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU SE ZMĚŘENÍM NA BIOLOGII ČLOVĚKA jessenius restaur-jesenius1 Jan Ámos KOMENSKÝ (28.3. 1592 – 15.11. 1670) - teolog, filozof, pedagog, spisovatel a poslední biskup Jednoty bratrské, „učitel národů“ - návrh školské organizace - didaktické zásady (názornosti, systematičnosti a soustavnosti, aktivnosti, trvalosti, přiměřenosti) Velká didaktika, Didaktika, Informatorium školy mateřské, Orbis pictus - didaktika jako samostatná věda - obecně platné vyučovací zásady: Učit se musí od mládí. Povinná školní docházka. Názorné vyučování. Nutnost určitého stupně vzdělání, horlivost. Přiměřenost látky k věku. Vše převádět do praxe. Vyučovat od jednoduššího ke složitějšímu. Nutnost stálého opakování. Žák má být současně učitelem. Vyučování má být zábavné. Vzdělání má být zdarma. jan-amos-komensky DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU SE ZMĚŘENÍM NA BIOLOGII ČLOVĚKA Orbis-pictus-033 TornOrbisPictus Smysly Orbis pictus orbis-pictus-obrazky-abecedy-a-zvuku DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU SE ZMĚŘENÍM NA BIOLOGII ČLOVĚKA Antoni van LEEWENHOEK (1632 – 1723) - vynálezce mikroskopu DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU SE ZMĚŘENÍM NA BIOLOGII ČLOVĚKA Leeuwenhoek Carl LINNÉ (23.5 1707 – 10.1. 1778) - švédský lékař a přírodovědec - zakladatel bionomické nomenklatury - „Bůh stvořil přírodu a Linné uspořádal život“ - od mládí se zajímal o botaniku Dílo: Systema naturae (Soustava přírody), Genera plantarum (Rostlinné rody), Species Plantarum (Rostlinné druhy), Philosophia botanica (Botanická filozofie) Carl Linné Školská reforma Marie Terezie - 6.12.1774 - Všeobecný školní řád – změna školského systému (dosud: univerzity, gymnázia, partikulární městské školy, nově: veřejné školy) - menší obce – triviální, větší města – hlavní, Praha a Brno – normální - vzdělání nejen pro chlapce, ale i pro dívky (od r. 1780 vznikají dívčí třídy) - přírodopis začleněn díky Janu Ignátu Felbigerovi (1724-1788) - přírodopisné učivo: praktické použití – hospodářství – základy botaniky, zoologie a mineralogie; výuková metoda: otázky a odpovědi - autoři učebnic přírodopisu Vincenc Aleš Pařízek, Jan Tomsa - marie-terezie DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU SE ZMĚŘENÍM NA BIOLOGII ČLOVĚKA 451px-Jan_Vilímek_-_Jan_Evangelista_Purkyně Jan Evangelista PURKYNĚ (1787-1859) - součástí výuky jsou i praktická cvičení - vědecký experiment a mikroskopické výzkumné metody DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU SE ZMĚŘENÍM NA BIOLOGII ČLOVĚKA Popisné vyučování přírodopisu Ideál: podrobný popis přírodniny + začlenění do systému (podle Linného) => Popisné morfologicko-systematické vyučování August LÜBEN (1804-1873) - součástí výuky má být i pozorování, srovnávání, žákův názor a zkušenost - výuka má být doplněna názornou ukázkou (sbírky přírodnin, školní zahrady, vycházky) - cyklické uspořádání učiva (každý rok stejné, ale rozšířené učivo) systém byl plně používán až ke konci Lübenova života (1849 přírodní vědy opět zavedeny na gymnázia, 1869 do obecných a měšťanských) Biologické vyučování přírodopisu Fridrich JUNGE (1832-1905) - německý učitel - „Vesnický rybník a jeho životní společenstvo“ - učivo by mělo být uspořádáno po životních společenstvech – rybník, louka, les, pole = ekologické pojetí - studium života organismů v souvislostech - České země - změny pozvolné -1920-30 „období reformismu“ – do výuky začleňovány praktická cvičení, exkurze, práce na školním pozemku a v koutku přírody - 2.sv. v. - materiální a personální ztráty - DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU SE ZMĚŘENÍM NA BIOLOGII ČLOVĚKA Pováleční didaktikové: Alfons JUNGER, Bohuslav Řehák, Oldřich STRUMHAUS, Jaroslav LANG, Josef ŠULA Vysokoškolští učitelé didaktiky biologie: Antonín ALTMANN, Jan STOKLASA, František HORNÍK, František DVOŘÁK, Oton MASLOWSKI V současnosti: Doc. Hrabí (PdF UP), Doc. Podroužek (PdF ZČU), Doc. Švecová (PdF UK) 1976 – nová československá vzdělávací soustava: předškolní výuka (jesle + MŠ) Základní škola: 1.stupeň – prvouka a přírodověda 2.stupeň – botanika (5.roč.), zoologie (6.roč.), biologie člověka (7.roč.), geologie (8.roč.) Gymnázia: biologie ve 3 ročnících (2.-4.) Po sametové revoluci: 1995 – zavedena devítiletá povinná školní docházka, – přírodopis vyučován v 6.-9.ročníku 2005 – Rámcový vzdělávací program – formuluje učivo a očekávané výstupy, zařazuje průřezová témata jako součást environmentálního vzdělávání DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU SE ZMĚŘENÍM NA BIOLOGII ČLOVĚKA nBIOLOGIE ČLOVĚKA nOčekávané výstupy nŽák Øurčí polohu a objasní stavbu a funkci orgánů a orgánových soustav lidského těla, vysvětlí jejich vztahy Øorientuje se v základních vývojových stupních fylogeneze člověka Øobjasní vznik a vývin nového jedince od početí až do stáří Ørozlišuje příčiny, případně příznaky běžných nemocí a uplatňuje zásady jejich prevence a léčby Øaplikuje předlékařskou první pomoc při poranění a jiném poškození těla Učivo §fylogeneze a ontogeneze člověka - rozmnožování člověka §anatomie a fyziologie - stavba a funkce jednotlivých částí lidského těla, orgány, orgánové soustavy (opěrná, pohybová, oběhová, dýchací, trávicí, vylučovací a rozmnožovací, řídící), vyšší nervová činnost, hygiena duševní činnosti §nemoci, úrazy a prevence - příčiny, příznaky, praktické zásady a postupy při léčení běžných nemocí; závažná poranění a život ohrožující stavy §životní styl - pozitivní a negativní dopad na zdraví člověka nMETODY VÝUKY PRÁCE S LITERATUROU VERBÁLNÍ MONOLOGICKÉ DIALOGICKÉ = DIALOGY Výklad Popis Vyprávění Vysvětlování Přednáška Instruktáž Heuristický (objevný) Úvodní (motivační) Upevňovací (opakovací) Zjišťovací (zkoušení) LABORATORNÍ Pozorování Experiment PRÁCE S TECHNIKOU S učebnicí S pracovním sešitem S atlasem S pracovním listem S klíčem S testem S časopisy Práce s PC Literatura na toto téma nALTMANN, Antonín: Metody a zásady ve výuce biologii. 1. vyd., Praha: SPN, 1975, 288 s. nALTMANN, Antonín: Pomůcky pro výuku biologii. 1. vyd., Praha: SPN, 1971, 132s. nALTMANN, Antonín: Metody a zásady ve výuce biologii. 1. vyd., Praha: SPN, 1975, 285 s. nALTMANN, Antonín, HORNÍK, František : Vybrané kapitoly z didaktiky biologie I. 1. vyd., Praha: SPN, 1985, 217 s. nDOBRORUKOVÁ Jana a kol.: Člověk a příroda inspirace a projekty: Přírodopis 100 námětů pro tvořivou výuku. Scientia, Praha 2008, 203 s. n n nPoužité obrázky nhttp://zszborovice.cz/upload/prace%20s%20mikroskopem%20(11).jpg nhttp://www.interaktivni-vyuka.cz/foto/463.jpg nhttp://www.zskunup.cz/images/bigimg/1224484124-p1010081-jpg.jpg nhttp://www.tauris.cz/katalog/vzdelavaci-programy/ramcovy-vzdelavaci-program-pro-1 nhttp://www.hrajeme-si.cz/images/pedagogickaliteratura/rvppv.jpg nAristoteles http://www.biografiasyvidas.com/monografia/aristoteles/fotos5.htm n http://filosofisch-wetenschap.mysites.nl/index.php?id=70982&PageID=223016 nTheofrastos http://www.eressostravel.gr/travelcosmos/gr/history_and_mythology nDioskorides http://www.hsl.virginia.edu/historical/rare_books/herbalism/assets/materia_medica.jpg nHippokrates http://www.medicalpracticetrends.com/?attachment_id=46 nGalénos http://sufi-saja.blogspot.com/2010/09/allianoi-superisi-ve-galenos-agliyor.html nTomáš Akvinský http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:St-thomas-aquinas.jpg nSalernská lékařská škola http://img.mf.cz/099/610/1-30.jpg nFrancis Bacon http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Francis_Bacon.jpg nMikuláš Koperník http://www.neaktuality.cz/zahranici/zemrel-mikulas-kopernik-tvurce-blaznive-sluncestredne-teorie/ nGalileo Galilei http://www.artclon.com/artist/domenico-robusti/ nGirodano Bruno http://www.giordanobruno.info/mutation.htm nJan Ámos Komenský http://www.moravacizmoravy.estranky.cz/fotoalbum/osobnosti-a-rodaci/jan-amos-komensky.-.html nCarl Linné http://2.bp.blogspot.com/-5ssly9Ye9QE/Tmk8Y3bTdLI/AAAAAAAAAYE/oh0hadBS8XA/s1600/Carl+Linn%25C3%25A9 .jpg nMarie Terezie http://svornost.com/wp-content/uploads/marie-terezie.jpg n