Strunatci a EKOSYSTÉMY (s důrazem na e. mírného pásu) biomy a t biomy Země Biomy - společenstva velkých oblastí Země (se substrátem a makroklimatem) s jednotnou fyziognomií podle převládajících dominantních druhů (opadavé listnaté stromy v biomu opadavého listnatého lesa). Biom zahrnuje i soubor zoocenóz daného bioregionu. Zonální biomy (zonobiomy) odpovídají makroklimatu. Typy biomů: hylaea – tropické, subtropické, horské, monzunové deštné lesy litoraea – teplé pobřežní a břehové ekosystémy, chladné podmáčené e. skleraea – suché stromové a křovinné formace stepi – travinné ekosystémy horké i teplé zóny pouště – ekosystémy horké, teplé a suché zóny silvaea – opadavé listnaté lesy tajga – chladné jehličnaté lesy tundra –studené travinné formace se zakrslými křovinami veget pásy a výšk stup les výšk stup ČR Azonální biomy - vlivy zvláštností - pedobiomy - orobiomy Pedobiomy – podle zvláštností půdy Orobiomy - ovlivněné nadmořskou výškou b. s výškovými vegetačními pásy trop dešt les trop sezon les temper lesy Tropické deštné lesy - struktura prales P1010118 Dělení tropických lesů Deštný les – nad 2000 mm pravidelných srážek, koruny 24 – 36, max. 70 m Horské (mlžné) lesy Střídavě vlhké lesy (druhotné) – 2 – 5 měsíců sucha, druhově chudší, tvarově rozmanitější, stálezelené a opadavé stromy Suché lesy – sucho 5 – 8 měsíců, bez stálezelených stromů, nevysoký P2160086 P2160153 upr P2160079 P2160103 Primární tropický deštný les – v nadmořské výšce 700 m – přechod k orobiomu horského trop. lesa - Kamerun P2160162 Když se kácí les, létají ... P2160180 … v sekundární zemědělské krajině zbudou zoufalci P2160211 … přechodové stadium … P1010169 P1010215 Hylaea - sekundární les blízký deštnému (stř. Amer. - Guatemala) P1010257 Patrná strukturace porostů v údolí řek P1010091 Čím vlhčí les, tím intenzivnější pochody v korunách s nižší vlhkostí lesa řídnutí korun a zintenzivnění pochodů v nižších patrech P1010214 P1000182 P1010466 P1010433 Patrná patrovitost korun PC300077 PC300090 brachychiton PC300082 PC300160 V australském tropickém deštném lese jsou významně zastoupeny i blahovičníky P1020459 P1020443 tabon lesní Alectura lathami oř Tabon lesní inkubuje vejce energií prostředí Tropický deštný les – významní obratlovci Neogea Etiopis Orientalis Notogea (jiho- a středoamer.) (africký) (východoindický) (australský) vřeštan, chápan, gorila, šimpanz vyšší primáti kuskus kosman, malpa gueréza (orang.,gibon,makak) tana ocelot,jaguár tygr,kočka rybářská lenochod,tapír okapi,bongo,lesoň tapír aguti,paka,kapybara letucha vačice koala,ptakopysk kasuár hoacin,hoko bažant tabon,lyrochvost ara, amazoňan rosela tukan kolibřík strdimil → → P1010425 P1010416 Převaha mladých nemohutnějících dřevin ve střídavě vlhkém lese subtropické až tropické oblasti – Guatemala, Petén P8240122 P8240128 Big tree Podocarpus Nahovětvec Podocarpus falcatus – (Big Tree) – 650 let, výška 39 m, dřevní hmota kmene 61,1 m3 Zbytky afrického temperátního dešťového lesa - Knysna P8240127 P8240125 P8240123 Okraj temperátního dešťového lesa s patrnou patrovitostí … provazovky (Usnea spp.) v korunách stromů a na zemi … 079Imm0321 Vnitřek pralesa P8260182 Zbytky cedebergských, již nepůvodních jehličnatých lesů j. Afriky M Cedar les P1000047 upr P1010217 P1000055 Mangrove – pobřežní pedobiom na přechodu od marinního ekosystému k následujícímu typu P1010005 Litoraea – teplý mokřadní biom jezera Atitlán G 060602 Pl Nejrozsáhlejší mokřadní biom – oceán (marinní b.) s příbřežní linií R001-031 Táhnoucí kormoráni P8250133 Velryba jižní Balaenoptera australis Nejrozsáhlejší mokřadní biom – oceán (marinní b.) bez příbřežní linie Ekosystémy korálových útesů Korálové útesy jsou velké podmořské útvary složené z korálů. Nejdelší korálový útes leží na SV pobřeží Austrálie – Velká útesová bariéra (někdy i Velký bariérový útes), více jak 2 000 kilometrů dlouhý a 2 –150 kilometrů široký. Korálové útesy jsou tvořeny koloniemi korálů. Koráli jsou mořští žahavci, kteří žijí přisedle na mořském dně. Jsou to polypi, živočichové s trávicí dutinou - láčkou a s rameny, která lapají plankton. Vylučují uhličitan vápenatý (vápenec), ze kterého si kolem sebe budují ochranné schránky. Schránka tvoří vnější kostru, živočich žije uvnitř. Když korál uhyne, jeho schránka zůstává a časem ztvrdne. Na mrtvých schránkách roste další „patro“ schránek, takže korálový útes se zvolna zvětšuje. Někteří koráli žijí v symbióze se zelenými řasami. Lépe tak využívají produkované organické látky. Koráli obsahují fluorescenční barviva, která odrážejí škodlivé záření a chrání tak symbiotické řasy. Korálové útesy Každý druh korálu má svůj vlastní růstový tvar, čímž vzniká značná rozmanitost útesu. Koráli se mohou vyskytovat solitérně nebo v koloniích. Mohou vytvářet větvené trsy (větevník) nebo trsy masívní - kulovité, pokud se jednotliví jedinci dotýkají po celé délce svých stěn (mozkovník). P1000815 Velikost korálů se pohybuje od několika milimetrů do několika centimetrů. Koráli, kteří víc „fotosyntetizují“, mají většinou menší polypy a jsou větevnaté, ty které jsou víc závislé na planktonu, mají větší polypy a jsou spíš kulovité. Korálový útes, který se stává útočištěm i zdrojem potravy mnoha dalších druhů živočichů. Takhle jsme to viděli na vlastní oči P1000849 I když soliterní (jednotliví) koráli se vyskytují i v mořích mírného pásma, korálové útesy existují pouze v zóně mezi 30. stupněm severní a jižní zeměpisné šířky. Obecně platí, že útesotvorné korály nerostou hlouběji než do 30 m pod hladinou a ve vodě chladnější než 18°C. Voda, kde se korálům daří bývá průhledná, azurově modrá či indigová. Koráli potřebují čisté podloží bez zvířených částic - skalnaté dno. Vyžadují určitou salinitu (slanost), nerostou tedy při ústí řek. Na okrajích útesů bývají měkké a ohebné druhy – vydrží narážející vlny, křehké druhy jsou v klidnějších vodách. Korál může být narůžovělý, sytě růžový, jasně žlutý, modrý nebo křiklavě zelený, ale ne bílý. To je známka poškození, „bělení korálů“. Symbiotické řasy odumírají a koráli získávají bílou nebo krémově bílou barvu. Je to nevratný proces, koráli také odumírají a jejich kostry postupně porůstají zelené řasy. Býložravé želvy a ježovky je nestačí likvidovat. Vybělených míst na korálových útesech přibývá. Vlny, koráložravé ryby („papouškovité“ ryby), ježovky, hvězdice a mnoho dalších organizmů a faktorů prostředí přispívají k postupnému rozpadu vápenatých koster korálů, jejich fragmentaci a tvorbě aragonitové hmoty, ze které postupem času může vzniknout kompaktní hornina. K tomuto procesu výrazně přispívají i některé vápenaté druhy mořských řas. K velkoplošnému odumírání korálových útesů docházelo už v 60.letech 20. století. Dnes je více nebo méně poškozeno 70 % korálových útesů. Sladkovodní ekosystémy – determinanta: pohyb vody (podrobněji v e. mírného pásu) mandr Bv 110403c Lit meandr Bv 110403 Lit R002-014 Savana – travinné, keřové i stromové porosty (j. Afrika) Travinný biom R011-018 Zebra stepní Equus quagga burchelli P9020315 Polopouštní biom s antilopou skákavou (Antidorcas marsupialis) R012-035 Poušť Namib lemuje Atlantik v pásu šířky 100 km v délce 2000 km pouště TRAVINNÉ BIOMY – významní obratlovci Neogea Nearktis Palearktis Etiopis Orientalis Notogea (jihoamer.) (severoamer.) (eurasij.) (africký) (indický) (australský) lama bizon, jelenec sajga, žirafa, gazela, klokan velbloud antilopa,gazela axis přímorožec, skákavka, pakůň,zebra vlk ↔ vlk gepard, lev, hyena dingo hyena ježura tarbík dikobraz kakadu,andulka nandu pštros emu agama Středozemní tvrdolisté lesy (STL) typické formace mezi 30. a 40. rovnoběžkou Příhodné podnebí (xt-rok 15 oC, xt-zima10 oC, roční srážky 500 – 600 (800) mm s minimálně 5-i měsíčním vlhkým obdobím) podporovalo rozvoj civilizací. Zemědělství a vinařství obsadily nejpříznivější klimatopy, méně příznivé a zdevastované půdy využívá pastevectví. Špatně přístupné a neúrodné svahy zůstávají lesům. Potřeba námořní dopravy zvyšovala tlak na potřebu dřeva. To vše vede ke kácení lesů, žďáření, degradaci půd a následně splachům půdních horizontů až na horninový podklad. Většina listnáčů STL dobře zmlazuje – to umožňuje vznik druhotných (pařezových) lesů, houštin a křovin se společným označením matorral. V různých oblastech Středozemí má rozdílné označení: macchie (vyšší m.) a garigue (nižší m.) frygana (nižší m.) v Řecku (frygana = garigue), šibljak tomillares ve Španělsku. Na ostatních kontinentech obdobně funguje chaparral (vyšší m.) v S.Amer. espinal (vyšší m.) v Chile fynbos (nižší m.) a veld v jižní Africe brigalow-scrub, mallee, mulga a „lebedová“ step v Austrálii tvrdolist G 060526 vyhl Ol-Stag det Antropogenní degradace změnila STL do různých podob - zde spíše macchie r dub kermes ožr celk 060602 G-pl r dub kermes Q coccif 060531 G-F Dub kermeský Quercus coccifera dominanta východostředozemních STL slouží i jako potrava r pistac P terebrinthus 060601 G-F Pistácie Pistacie terebrintha je dalším tvůrčím rodem STL R olivov 060531 G-F Olivovníky evropské Olea europea rostou i zdivočele Gree Spart junc 060527 St Odlišení vítečníku sítinového Spartium junceum od janovce je zkušenostní r Arbutus unedo 060602 G-pl Planiku Arbutus unedo nalezneme jinde jako okrasný keř G 060602 vysek macch nad pl Rozsáhlá deforestace (demacchiace) pobřeží – rozvoj turistiky? Gree trn Krist P Gree trn Krist Paliurus s-ch 060602 Trnovník Kristův Paliurus spina-christi patří k obtížně proniknutelným křovinám macchie Frygana (garigue) ostrova Fénix a výzkumné práce G 060531 Fénix macch G 060601 zahrFénix P8230088 Skleraea v J. Africe R010-027 Aloe rozkladitá (Aloe dichotoma) - taky „les“ biomu skleraea Fynbos biome – plošně se shoduje s Kapskou květenou oblastí (Capensis, Cape Floral Kingdom), která je rozlohou nejmenší oblastí světa. Květena je však velice bohatá a zahrnuje kolem 8 tisíc druhů, 165 rostlinných čeledí, z toho je 7 endemitních. Endemitních rodů je 21 % a endemitních druhů je 73 %. Srážky jsou v zimním období, obdobně jako ve Středomoří. Kapská květenná oblast byla značně narušena evropskou kolonizací. Fynbos biome se dělí na 2 skupiny vegetačních typů a to: Fynbos a Renosterveld. Vlastní Fynbos se vyznačuje výskytem stálezelených nízkých stromů a keřů s listy s užší plochou čepelí (jehlicovitého a šupinovitého tvaru), převažují však nižší až nízké keře, keříky a polokeře s listy pro podmínky letního sucha a tepla. Charakteristické komponenty: proteoidní, ericoidní a restioidní. Renosterveld je význačný výskytem malých nízkých keříků a polokeřů, hlavně z čeledi Asteraceae (hvězdnicovité) s malými chlupatými listy na mělkých půdách teplých a suchých svahů. - vlastní fynbos - horský fynbos (Stolová hora, mys Dobré naděje, Cederberg) - písečný fynbos (mys Agulhas) - renosterveld - horský renosterveld (dělený podle polohy) (Riversdale) P8250157a Písečný (bochánkový) fynbos P8250162 Mimo písečný podklad přechod ke křovinatému fynbosu Kopie - P1090059 Australské tvrdokřovinaté formace – scrub (nižší) Kopie - P1100110 mallee Australské tvrdokřovinaté formace – mallee (vyšší) Základní ekosystémy mírného pásu: skleraea – teplé a suché křovinné porosty (viz výše) litoraea – chladné podmáčené e. – mokřady (rybníky, toky, přehradní jezery, močály) stepi – travinné ekosystémy teplé i chladné zóny (střední Asie) pouště – ekosystémy suché zóny (Gobi) silvaea – opadavé listnaté lesy tajga – chladné jehličnaté lesy tundra – studené travinné formace se zakrslými křovinami stepi opad lesy boreál jehl les tundra Omic mokř S b 060414 a Litoraea - chladný mokřadní biom P1010349 Jiná podoba mokřadu mírného pásu - Delta Dunaje rybí pásma Rozčlenění tekoucích vod na rybí pásma rybí pásma Litorae – tekoucí až stojaté sladkovodní ekosystémy (vody se zrychleným, resp. zpomaleným oběhem) pstruzi 060624 Slo Idrijica Pd b 060624 Slo Idri P. duhový Tekoucí sladkovodní ekosystém char. pstruhové řeky (bez producentů) – srovnej s DD lakuš vzplýv 080815a Jihl 5B lakuš vzplýv 080815c det J5B Co signalizují tyto vody? Lakušník vodní step evr Zd step evr kav Zd Evropská step (Ukrajina) s kavylovým spol. v detailu Delta 270 Podoba zkulturněné evropské stepi (Enisala, Rumunsko) Ro 09 087 Kamcatka_09-10-11_2011_TČ Chladný pouštní biom má rozmanitou podobu P7060033 Sylvaea - opadavý listnatý les říčního údolí má jinou podobu v létě a zimě V Evropě, jako jediném kontinentu, lesů přibývá. Největší část patří do tajgy, část do sylvaea. 060219 pod Bart b buč BK 091009 061017 hore ch podzim pod ch 071028 Bučiny v chladnějších polohách Pihoviny 070904-07 ZV Cikháj 010 Smrčiny v podhorských oblastech (Českomoravská vrchovina, Cikháj) odpovídají tajze P6220275 Horské smrkové lesy (Julské Alpy) P1020334 IIb Bory … … na píscích … IMG_0936 Zvláštním nelesním ekosystémem jsou horské klečové porosty tajga Pepa tajga pot tajg Jehličnatý neopadavý les - tajga přechod do tundry tundra Přechod do tundry Vlastní tundra Jaké máme vlastně lesy? 1.Tropický deštný les – > 2000 mm pravidelných srážek 1a. Nížinný tropický deštný les (pra-) (Amazonie, střední Afrika, Nová Guinea, ?Austrálie?) 1b. Horský t.d.l. – nad 1200 m n.m., horizontální srážky 1c. Mlžný tropický deštný les – orobiom 2000 – 3000 m n.m. 2. Tropický sezónní les – 3 – 6 měsíců sucha → nižší vzrůst 3. Savana ? 4. Tvrdolisté křoviny ? (v Evropě macchie a garigue) 5. Temperátní deštný les – proměnlivá teplota, vysoké srážky 6. Temperátní opadavý les – proměnlivá teplota, sezónní srážky 7.Boreální jehličnatý les – nízká teplota, sezónní srážky Kontrolní otázky: 1.Určující dřeviny a živočichové ekosystémů australské oblasti 2.V čem spočívá příbuznost a podobnost australské a jihoamerické oblast? 3.Adaptace rostlin a živočichů pouštním podmínkám