MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Řešené problémy a příklady z obecné chemie Hana Cídlová Kateřina Paschová Petra Švihelová Brno 2009 3 Předmluva Sbírka Řešené problémy a příklady z obecné chemie vznikla jako reakce na nedostatek vhodných studijních materiálů pro předměty Obecná chemie a Seminář z obecné chemie na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Studenti PdF MU měli do této doby přístup pouze ke sbírkám příkladů z obecné chemie určeným pro studenty Přírodovědecké fakulty MU či pro studenty jiných fakult, které výběrem učiva i náročností nebyly zcela vhodné pro účely budoucích učitelů chemie na základních školách. Příklady a úkoly zařazené v této nově předkládané sbírce odpovídají současným požadavkům kladeným na studenty ve výuce výše zmíněných předmětů na PdF MU. Sbírka úzce navazuje na připravovanou učebnici Obecná chemie (Cídlová, Mokrá, Valová) a procvičuje většinu učiva probíraného v této učebnici. Pro úplnou korespondenci učiva obsaženého v obou kapitolách je ve sbírce Řešené problémy a příklady z obecné chemie doslovně zachováno číslování kapitol z originální učebnice, přestože některé problematiky se v semináři neprocvičují a nejsou proto do sbírky zařazeny. Pořadí číslování kapitol proto ve sbírce není souvislé. Jednotlivé příklady či úlohy jsou v rámci kapitol členěny do oddílů korespondujících s Niemierkovou taxonomií, označených písmeny A, B, C, D. Stupeň C je pak podrobněji rozpracován do jednotlivých podstupňů (viz kapitola Kritéria kategorií obtížnosti, str. 7). Výsledky všech příkladů a úloh jsou uvedeny v samostatné kapitole Výsledky, zařazené na závěr Sbírka Řešené problémy a příklady z obecné chemie. Úkoly z oddílů A, B jsou místo autorského výsledku doplněny většinou pouze odkazem na číslo konkrétní kapitoly ze zmíněné učebnice Obecná chemie, kde je možno správnou odpověď vyhledat. U početních příkladů (oddíly C, D) jsou uvedeny autorské výsledky. Časová náročnost je stanovena pouze u úloh v oddílech B, C, D a je vždy umístěna nad zadání příkladu. Studentům mají skripta napomoci k lepšímu pochopení problematiky probírané v předmětu Seminář z Obecné chemie, k zopakování učiva probraného v předmětu Obecná chemie a k procvičení jednotlivých typů příkladů či úloh. Kromě studentů učitelství chemie má sbírka posloužit také dalším zájemcům o chemii z řad pedagogů, odborníků, studentů i nadanějších žáků. Doufáme, že Vám tento studijní materiál usnadní studium obecné chemie a přejeme Vám, aby se Vám s ním příjemně pracovalo. Brno 2009 autorky 4 Obsah Předmluva................................................................................................................................. 3 Kritéria kategorií obtížnosti.................................................................................................... 6 Základní vztahy........................................................................................................................ 8 5 Jádro atomu, radioaktivita, jaderné reakce..................................................................... 11 6 Modely atomů...................................................................................................................... 14 8 Periodický zákon, periodická tabulka, periodicita chemických a fyzikálních vlastností prvků ....................................................................................................................................... 18 9 Vlnově mechanický výklad chemické vazby..................................................................... 21 10 Molekulové orbitaly.......................................................................................................... 23 Potřebné vztahy............................................................................................................ 25 Řešené příklady............................................................................................................ 26 PŘÍKLADY K SAMOSTATNÉMU ŘEŠENÍ ........................................................ 27 11 Víceatomové molekuly – teorie hybridizace................................................................... 28 12 Lokalizace vazeb ............................................................................................................... 30 13 Polárnost vazeb ................................................................................................................. 31 Potřebné vztahy............................................................................................................ 31 Řešené příklady............................................................................................................ 32 PŘÍKLADY K SAMOSTATNÉMU ŘEŠENÍ ........................................................ 33 14 Vlastnosti kovalentních sloučenin.................................................................................... 35 15 Koordinační sloučeniny.................................................................................................... 36 Řešené příklady:........................................................................................................... 36 PŘÍKLADY K SAMOSTATNÉMU ŘEŠENÍ ........................................................ 38 16 Slabé vazebné interakce.................................................................................................... 40 17 Vodíková vazba (vodíkové můstky)................................................................................. 41 18 Vazba v biopolymerech .................................................................................................... 42 19 Iontová vazba..................................................................................................................... 43 20 Kovová vazba..................................................................................................................... 45 21 Skupenské stavy látek....................................................................................................... 47 21.1 Plyny ........................................................................................................................ 47 Potřebné vztahy............................................................................................................ 49 Řešené příklady............................................................................................................ 51 PŘÍKLADY K SAMOSTATNÉMU ŘEŠENÍ ........................................................ 63 21.2 Kapaliny................................................................................................................... 67 21.4 Krystalová struktura ..................................................................................................... 68 Potřebné vztahy............................................................................................................ 71 Řešené příklady............................................................................................................ 73 PŘÍKLADY K SAMOSTATNÉMU ŘEŠENÍ ........................................................ 76 21.5 Fázové rovnováhy .......................................................................................................... 78 Potřebné vztahy............................................................................................................ 81 Řešené příklady............................................................................................................ 82 PŘÍKLADY K SAMOSTATNÉMU ŘEŠENÍ ........................................................ 84 22 Základy termodynamiky .................................................................................................. 86 Potřebné vztahy............................................................................................................ 88 Řešené příklady............................................................................................................ 92 PŘÍKLADY K SAMOSTATNÉMU ŘEŠENÍ ........................................................ 97 23 Chemická rovnováha...................................................................................................... 101 Potřebné vztahy.......................................................................................................... 103 Řešené příklady.......................................................................................................... 104 5 PŘÍKLADY K SAMOSTATNÉMU ŘEŠENÍ.......................................................107 25 Koligativní vlastnosti.......................................................................................................108 Potřebné vztahy ..........................................................................................................109 Řešené příklady ..........................................................................................................110 PŘÍKLADY K SAMOSTATNÉMU ŘEŠENÍ.......................................................112 Výsledky ................................................................................................................................113 5. kapitola ...........................................................................................................113 6. kapitola ...........................................................................................................114 7. kapitola ...........................................................................................................114 8. kapitola ...........................................................................................................115 9. kapitola ...........................................................................................................117 10. kapitola .........................................................................................................117 11. kapitola .........................................................................................................121 12. kapitola .........................................................................................................123 13. kapitola .........................................................................................................123 14. kapitola .........................................................................................................124 15. kapitola .........................................................................................................124 16. kapitola .........................................................................................................128 17. kapitola .........................................................................................................128 18. kapitola .........................................................................................................129 19. kapitola .........................................................................................................130 20. kapitola .........................................................................................................130 21. kapitola (21.1 Plyny) ....................................................................................131 21. kapitola (21.2 Kapaliny)...............................................................................132 21. kapitola (21.4 Krystalová struktura).............................................................133 21. kapitola (21.5 Fázové rovnováhy)................................................................135 22. kapitola .........................................................................................................137 23. kapitola .........................................................................................................138 25. kapitola .........................................................................................................139 Konstanty ..............................................................................................................................141 Literatura ..............................................................................................................................142 6 Kritéria kategorií obtížnosti Kritéria obtížnosti jednotlivých příkladů v této sbírce vycházejí z Niemierkovy taxonomie vzdělávacích cílů v kognitivní oblasti. Tato taxonomie zavádí 4 stupně osvojení znalostí, z nichž první dva jsou zaměřené na získávání vědomostí. Zbývající úrovně se věnují získávání dovedností, tedy aplikaci poznatků (vědomostí). A Zapamatování poznatků Tato kategorie zjišťuje, jestli je žák schopen vybavit si určitá fakta, termíny, zákony, přičemž je nesmí mezi sebou zaměňovat. Typická aktivní slovesa: definovat, napsat, opakovat, pojmenovat, reprodukovat,.. B Porozumění poznatkům V této fázi je žák schopen zapamatované poznatky reprodukovat v jiné formě než v té, ve které si je zapamatoval, dovede poznatky uspořádat či zestručnit. Typická aktivní slovesa: jinak formulovat, ilustrovat, objasnit, odhadnout, přeložit, převést, říci vlastními slovy,… C Používání vědomostí v typových situacích Žák dokáže využít vědomostí k řešení situací, které byly ve výuce řešeny. Typická aktivní slovesa: aplikovat, použít, prokázat, diskutovat, vyzkoušet, demonstrovat, načrtnout, registrovat,.. D Používání vědomostí v problémových situacích Žák dovede použít získaných vědomostí k řešení problémových situací, které nebyly ve výuce řešeny. Typická aktivní slovesa: rozhodnout, provést rozbor, kombinovat, prověřit, zhodnotit, posoudit, vyvrátit,.. Tab. 1: Niemierkova taxonomie vzdělávacích cílů v kognitivní oblasti Skripta jsou také v tomto smyslu koncipována. Nejdříve jsou vždy uvedeny úlohy vyžadující pouhou reprodukci zapamatovaných poznatků (označeny písmenem A), poté přicházejí na řadu úlohy, které již vyžadují porozumění těmto poznatkům (označeny písmenem B). Následuje pasáž zaměřená na aplikaci vědomostí v typových situacích (označeno písmenem C). Aby bylo zvládnutí tohoto stupně co nejsnadnější, jsou na začátku tohoto oddílu vždy uvedeny vzorové úlohy, které vysvětlují řešení typových příkladů. Poté následuje sekce vybraných příkladů, které jsou určeny k samostatnému řešení pro studenty. Poslední stupeň je označen písmenem D. Příklady z tohoto oddílu řeší problémové netypové situace. Postupy řešení těchto složitějších příkladů nejsou již uvedeny ve vzorových úlohách a vyžadují složitější myšlenkové operace, znalost většího množství poznatků než odpovídá základnímu kurzu obecné chemie apod. Návrh rozšíření taxonomie stupňů C a D Niemierkovy taxonomie Vzhledem k tomu, že rozmanitost příkladů je velká a jsou mezi nimi podstatné rozdíly v náročnosti řešení, byl při tvorbě sbírky 3. stupeň Niemierkovy taxonomie rozšířen. Obtížnost řešení jednotlivých úloh je klasifikována na další podúrovně podle počtu 7 myšlenkových operací, které musí postupně žák či student vykonat, aby příklad vyřešil (tab. 2). C1a použití jednoho vzorce, bez převodů jednotek C1b C1a + převody jednotek, práce s tabulkami C1c C1b + jednoduchá úvaha, trojčlenka, práce s procenty C1d C1d + sestavení chemické rovnice C2a kombinace 2 vzorců, bez převodů jednotek C2b C2a + převody jednotek, práce s tabulkami C2c C2b + kombinace 2 vzorců, převody jednotek, práce s tabulkami, jednoduchá úvaha, trojčlenka, práce s procenty C2d C2c + sestavení chemické rovnice C3a kombinace 3 a více vzorců, bez převodů jednotek C3b C3a + převody jednotek, práce s tabulkami C3c C3b + jednoduchá úvaha, trojčlenka, práce s procenty C3d C3c + sestavení chemické rovnice Tab. 2: Navržené podstupně ve stupních C a D Niemierkovy taxonomie Základní vztahy —————————————————————————————————————– 8 Základní vztahy - bude nahrazeno kapitolou základní výpočty Základní vztahy se prolínají celou sbírkou příkladů a jejich znalost je nezbytnou podmínkou k řešení uvedených příkladů. V sekci řešených příkladů jsou tyto vztahy značeny souhrnně písmenem B1 a jsou doplněny číslem, které udává, o jaký konkrétní vztah se jedná. Základní vztahy pro látkové množství: , m m =M:.resp, m m =A u m r u a r (B1) kde Ar ...... relativní atomová hmotnost (bezrozměrné číslo) Mr ...... relativní molekulová hmotnost (bezrozměrné číslo) Ma ..... hmotnost atomu (kg) mm ..... hmotnost molekuly (kg) mu ..... atomová hmotnostní jednotka (kg) , N N =n A (B2) kde n ........ látkové množství (mol) N ....... počet sledovaných částic NA ...... Avogadrova konstanta (mol–1 ) , M m =n (B3) kde n ........ látkové množství (mol) m ....... hmotnost (g) M ....... molární hmotnost (g mol–1 ) Molární zlomek: , n n =x celk i i (B4) kde xi ........molární zlomek sledované i-té složky (bezrozměrné číslo) ni ....... látkové množství sledované i-té složky (mol) ncelk .... celkové látkové množství v soustavě (mol) 1 Označení základních vztahů písmenem B vychází z anglického slova basis - základ. Základní vztahy —————————————————————————————————————– 9 Molární objem: , n V =Vm (B5) kde Vm ..... molární objem (např. dm3 mol–1 ) V ....... objem látky (např. dm3 ) n .........látkové množství dané látky (mol) Látková (dříve tzv. molární) koncentrace: , V n =c (B6) kde c ........ látková koncentrace (mol m–3 ) n ........ látkové množství dané látky (mol) V ....... objem (např. m3 ) Molalita - využití např. v kryoskopii a ebulioskopii , m n c i i,m = (B7) kde i,mc .... molární koncentrace rozpuštěné (netěkavé) látky v roztoku (mol kg–1) ni........ látkové množství rozpuštěné látky i (mol) m........ hmotnost rozpouštědla (kg) Definice hustoty: , V m =ρ (B8) kde ρ ........ hustota ( např. g dm–3 ) m ....... hmotnost (např. g) V ....... objem (např. dm3 ) Objem krychle: ,3 aV = (B9) kde V ....... objem krychle (např. m3 ) a ........ délka hrany krychle (např. m) Základní vztahy —————————————————————————————————————– 10 Objem koule: ,rV 3 3 4 π= (B10) kde V ........ objem koule (např. m3 ) π ........ Ludolfovo číslo (bezrozměrné číslo), π 3,14 r .........poloměr koule (např. m) 5 Jádro atomu, radioaktivita, jaderné reakce —————————————————————————————————————– 11 5 Jádro atomu, radioaktivita, jaderné reakce ——————————————————————————————————— 1. Vysvětlete následující pojmy: - protonové číslo, nukleonové číslo, neutronové číslo, - nuklid, prvek, - izobar, izoton, izotop, - hmotnost jádra, - hmotnostní defekt, - vazebná energie jádra, - přirozená a umělá radioaktivita, - α-, β-, γ- záření, - poločas rozpadu, - jaderné reakce, - transmutace, - štěpné reakce, - termonukleární reakce. 2. Formulujte: - posuvové zákony, - zákon zachování protonového čísla, - zákon zachování nukleonového čísla. 3. Popište chování α, β a γ- paprsků v elektrickém a magnetickém poli. 4. Načrtněte graf časové závislosti počtu nerozpadlých jader ve vzorku. 5. Zapište vzorcem exponenciální zákon radioaktivní přeměny. 6. Uveďte 3 příklady využití radioaktivity. 7. Popište postup obohacování uranu. ——————————————————————————————————— B 1. Izotop 67 Ga je používán v medicíně při zkoumání různých nádorů. Kolik protonů je obsaženo v jádře tohoto izotopu? A kolik neutronů? Protonové i nukleonové číslo správně dopište ke značce prvku. 2. Posuďte, které z následujících výroků jsou správné a které jsou nesprávné. Odpovědi zdůvodněte. a) Prvek je látka tvořená souborem atomů, které mají shodný počet protonů, elektronů a neutronů. b) Většina prvků je tvořena více než jedním nuklidem. c) Význam pojmů izotop a nuklid je shodný. d) Izobary jsou atomy lišící se protonovým číslem. 5 Jádro atomu, radioaktivita, jaderné reakce —————————————————————————————————————– 12 e) Izotopy téhož prvku mají stejné chemické i fyzikální vlastnosti. f) Jaderná vazebná energie vztažená na jeden nukleon je největší u jader s nejvyššími počty nukleonů. g) V přírodě se nevyskytují sloučeniny radioaktivních nuklidů. h) Za čas rovnající se trojnásobku poločasu rozpadu radioaktivního nuklidu zůstane nepřeměněna 1/2 : 3 = 1/6 původního množství nuklidu. i) Vyzářením pozitronu vznikne jádro, které má protonové číslo o jednotku menší než původní jádro. j) Nuklidy, u nichž je poměr počtu neutronů a protonů menší než jedna, se mohou stabilizovat emisí pozitronu. 3. Schematicky znázorněte graf závislosti vazebné energie připadající na jeden nukleon na nukleonovém čísle A u jader přírodních nuklidů ——————————————————————————————————— C 1. Určete poločas přeměny 40 K. Jeho přeměnová konstanta je λλλλ = 5,3.10–10 rok–1 . 2. Určete poločas rozpadu radioaktivního nuklidu A Z X, víte-li, že po 40 minutách zůstalo nerozloženo 3,125% původního množství nuklidu. 3. Poločas přeměny 226 Ra je t½ = 1 582 roků. a) Kolik procent 226 Ra zůstane ve vzorku po 4 800 rocích? b) Kolik procent 226 Ra se přemění za 6 400 roků? 4. Jedním z nejpoužívanějších izotopů v nukleární medicíně je 99mTc (poločas přeměny 6,01 hodin). Jestliže technik ráno v 7:00 připraví 1,0 ng 99mTc, kolik ho bude mít lékař k dispozici v 9:00? 5. Poměr počtu atomů nuklidů 14 6 C k 12 6 C zjištěný ve vzorku dřeva byl 0,785×××× nižší než je tento poměr ve dřevě současně rostoucích stromů. Poločas přeměny 14 6 C je 5 730 roků, množství nuklidu 12 6 C se s časem nemění. Vypočítejte stáří vzorku dřeva. 4. Stabilní promethium v přírodě neexistuje, všechny jeho izotopy jsou radioaktivní. Napište rovnicemi rozpad: a) 142 Pm za vysílání β+ záření b) 147 Pm za vysílání β– záření 5. Fosfor 32 P se používá při léčbě leukémie. Rozpadá se za současného vysílání β– záření. Napište tento děj rovnicí. 6. Doplňte rovnici jaderného děje (vzniká jediná částice): 67 Ga + e– → …. 5 Jádro atomu, radioaktivita, jaderné reakce —————————————————————————————————————– 13 7. Určete jádra X, Y v zápise jaderné přeměny 64 Ga + n → X → Y + e– 8. Napište jadernou rovnici pro: a) srážku dvou jader uhlíku 12 C za vzniku jádra sodíku 23 Na a jedné další částice b) reakci plutonia 239 Pu s neutronem za vzniku cínu 130 Sn, jiného jádra a za současného uvolnění čtyř neutronů 9. Napište rovnici jaderných dějů probíhajících při: a) reakci hliníku 27 Al s deuteriem H2 1 , kde produktem je částice alfa záření a jiné jádro b) jádra 98 Mo s jedním neutronem, kde produktem je molybden 99 Mo c) reakci kalifornia 250 Cf s borem 11 B za vzniku jiného jádra a odštěpení čtyř neutronů d) reakci mědi 65 Cu s uhlíkem 12 C za vzniku jiného jádra a odštěpení tří neutronů 10. Doplňte rovnice jaderných dějů určením chybějících částic na prázdných místech: a) __ → 49 26 0 1 e ++++−−−− __ b) 76 __ Kr + e0 1−−−− → __ c) __ + 4 2 He → 1 0 n + 12 6 __ d) 27 13 Al + __ → 4 2 __ + 24 11 __ 11. Které nuklidy vznikají při následujících radioaktivních přeměnách? a) 238 92 U po emisi α-částic b) 11 6 C po emisi pozitronu c) 239 92 U po emisi elektronu 6 Modely atomů —————————————————————————————————————– 14 6 Modely atomů ——————————————————————————————————— A 1. Definujte nebo vysvětlete následující pojmy: - orbital - atomový orbital - molekulový orbital - hraniční plocha - uzlová rovina 1. Popište vlnově-mechanický model atomu. 2. Vyjmenujte základní postuláty Daltonovy atomové teorie 3. Popište: - Thomsonův model atomu, - Rutherfordův model atomu. 4. Formulujte Bohrovy postuláty. ——————————————————————————————————— B 1. Posuďte, které z následujících výroků jsou správné a které jsou nesprávné. Odpovědi zdůvodněte. a) Atomy vydávají nebo přijímají energii jen v celistvých násobcích určitého energetického kvanta. b) Z hlediska představy kvantové mechaniky mají elektrony pouze vlnový charakter. c) V základním stavu atomu se mohou elektrony nacházet pouze na přípustných energetických hladinách, kdežto v excitovaném stavu setrvávají na tzv. zakázaných energetických hladinách. d) Pravděpodobnost výskytu elektronu v daném místě prostoru kolem atomového jádra závisí na hodnotě |Ψ|2 , kde Ψ je tzv. vlnová funkce. 2. Na příkladu atomu vodíku ukažte, v čem se liší Bohrova teorie od kvantově mechanické ——————————————————————————————————— C 1. Vypočítejte frekvenci a energii záření s λ = 670,8 nm vznikajícího při zahřívání solí Li+ v plameni. 7 Elektronový obal atomu, atomové orbitaly, výstavba elektronového obalu, ionty —————————————————————————————————————– 15 7 Elektronový obal atomu, atomové orbitaly, výstavba elektronového obalu, ionty ————————————————————————————————————— A 1. Vyjmenujte kvantová čísla popisující atom a uveďte, jak se značí a co charakterizují. Znáte ještě další kvantové číslo, případně. čísla? 2. Definujte nebo vysvětlete následující pojmy: - elektronová vrstva - energetická hladina - degenerované orbitaly - kation - anion 3. Nakreslete tvary orbitalů 1s, 2s, 2p, 3s, 3p a 3d. Symbolicky berte v úvahu i velikost orbitalů. 4. Vysvětlete následující pojmy: - elektronová konfigurace - základní a excitovaný stav atomu - excitace, deexcitace 5. Formulujte následující pravidla či principy a vysvětlete jejich použití: - výstavbový princip - pravidlo (n + ℓ) - Pauliho princip - Hundovo pravidlo 6. Vyberte správnou variantu. Spinové kvantové číslo nabývá hodnot: a) 3 2 , 3 1 , 3 2 , 3 1 −−−−−−−− b) 1, 0, –1 c) 2 1 , 2 1 −−−− ————————————————————————————————————— B 1. Posuďte, které z následujících výroků jsou správné a které jsou nesprávné. Odpovědi zdůvodněte. a) Tvar a vnitřní struktura orbitalů 2pz a 3pz jsou stejné, liší se pouze velikost těchto orbitalů. b) 3d-orbitaly se zaplňují elektrony až po zaplnění orbitalu 4s dvěma elektrony. Při vzniku kationu Fe2+ se proto odštěpí 2 elektrony z orbitalu 3d a ne z orbitalu 4s. 7 Elektronový obal atomu, atomové orbitaly, výstavba elektronového obalu, —————————————————————————————————————– 16 c) Zaplňování degenerovaných atomových orbitalů elektrony se uskutečňuje tak, aby součet spinů všech elektronů atomu měl maximální hodnotu. d) Valenční sféru atomu tvoří orbitaly, které jsou částečně nebo úplně zaplněny elektrony a které nebyly ani částečně zaplněny v atomu předcházejícího vzácného plynu. 2. Seřaďte orbitaly s, p, d, f ve vrstvách s hlavními kvantovými čísly 1 až 7 podle pořadí, ve kterém jsou postupně zaplňovány elektrony. 3. V každé trojici označte orbital s největší energií: a) 1s, 2s, 2p b) 2s, 2p, 3d c) 3p, 3d, 4s d) 4s, 3d, 4p e) 6s, 4f, 3d 4. Zapište elektronovou konfiguraci valenční sféry následujících prvků: N, Te, B a Rb. 5. Jaká obecná elektronová konfigurace je charakteristická pro: a) alkalické kovy, b) chalkogeny, c) kovy alkalických zemin, d) halogeny, e) vzácné plyny 6. Napište elektronové konfigurace těchto atomů a iontů: B, O, Mg, P, K+ , H– , Ar 7. Které elektricky neutrální atomy mají následující konfigurace valenční sféry? V případě, že se jedná o elektronovou konfiguraci valenční sféry d-prvků, jde vždy o prvky s pravidelnou elektronovou konfigurací. a) 3s2 3p5 b) 4s2 3d2 c) 4s2 3d7 d) 4s2 4p3 e) 5s2 4d10 8. Určete, která z následujících tvrzení o atomech A, B s následujícími elektronovými konfiguracemi A ( 1s2 2s2 2p6 3s1 ), B (1s2 2s2 2p6 6s1 ) jsou nesprávná: a) k přeměně A na B je potřeba dodat energii b) A představuje atom sodíku c) A a B jsou atomy různých prvků d) odtržení jednoho elektronu vyžaduje méně energie u atomu A než u atomu B. 9. Jaký nejvyšší počet elektronů může být v energetických hladinách s následujícími skupinami degenerovných orbitalů? a) 4f b) 5d c) 5f d) 6p 7 Elektronový obal atomu, atomové orbitaly, výstavba elektronového obalu, ionty —————————————————————————————————————– 17 10. Vypočítejte multiplicitu šesti elektronů v orbitalech 3d a 4f v níže uvedených schématech a pomocí pravidla maximální multiplicity rozhodněte, která z uvedených obsazení orbitalů 3d a 4f jsou správná za předpokladu, že příslušný atom je v základním stavu. a) 3d b) 3d c) 3d d) 4f e) 4f f) 4f g) 4f 11. Zjistěte, zda mohou existovat orbitaly s následujícími kombinacemi kvantových čísel. Pokud nemohou, odůvodněte to. a) n = 5, ℓ = 2, mℓ = 3 b) n = 3, ℓ = 3, mℓ = 2 c) n = 4, ℓ = 0, mℓ = 0 12. V elektricky neutrálním atomu jistého prvku je následující počet elektronů ve vrstvách s hlavním kvantovým číslem: n = 1.....................2 elektrony, n = 2.....................8 elektronů, n = 3.....................8 elektronů, n = 4.....................1 elektron. Na základě uvedených hodnot zjistěte: a) atomové číslo prvku b) celkový počet elektronů orbitalech s, p a d v atomu tohoto prvku c) počet protonů v jádře atomu tohoto prvku d) počet neutronů v jádře atomu tohoto prvku e) o který prvek se jedná ↓↑ ↓ ↓ ↓ ↓ ↓↑ ↓ ↑ ↓ ↑ ↓↑ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑↓ ↑↓ ↓ ↑ ↑↓ ↑↓ ↑↓ ↑↓ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑ 8 Periodický zákon, periodická tabulka, periodicita chemických a fyzikálních vlastností prvků —————————————————————————————————————– 18 8 Periodický zákon, periodická tabulka, periodicita chemických a fyzikálních vlastností prvků ————————————————————————————————————— A 1. Formulujte periodický zákon: a) původní znění b) znění používané dnes 2. Definujte nebo vysvětlete následující pojmy: - valenční elektrony, - perioda, - skupina, - nepřechodné prvky, - přechodné prvky, - vnitřně přechodné prvky, - s-, p-, d- a f-prvky, - primární a sekundární periodicita, - atomové a iontové poloměry, - lanthanoidová kontrakce, aktinoidová kontrakce, - ionizační energie, - elektronová afinita, - elektronegativita, - oxidační číslo. 3. Do schématu periodické tabulky prvků vyznačte (pomocí symbolů uvedených v závorkách) umístění následujících skupin prvků v PSP: a) nepřechodných (N), přechodných (P) a vnitřně přechodných (VP) 8 Periodický zákon, periodická tabulka, periodicita chemických a fyzikálních vlastností prvků —————————————————————————————————————– 19 b) s-, p-, d- a f-prvků 4. Vyjmenujte, které prvky se řadí do následujících skupin: a) lehké platinové kovy b) těžké platinové kovy c) triáda železa 5. Za pomoci periodické tabulky prvků vypište prvky, které náleží do skupiny: a) transuranů b) prvků vzácných zemin 6. Pojmenujte prvky 1., 2., 16., 17. a 18. skupiny jejich skupinovými názvy. 7. Vyřešte následující úkoly: a) Nakreslete schéma dlouhé formy periodické tabulky prvků, b) do schématu umístěte prvních 18 prvků. c) Zapište, jak jsou označovány jednotlivé periody v tabulce (1. perioda, 2.a 3. perioda, 4. a 5. perioda, 6. a 7. perioda). d) V dlouhé formě periodické tabulky vyhledejte 3d-, 4d-, 5d-přechodné prvky. ———————————————————————————————————— B 1. Pro prvky A ([Ar] 4s2 ) a B ([Ar] 4s2 3d10 4p5 ) určete, aniž byste zjišťovali, o které prvky se jedná a) zda jsou kovy nebo nekovy b) zda jsou přechodnými prvky c) zda mají vysoké nebo nízké hodnoty ionizační energie, elektronové afinity a elektronegativity d) který oxidační stupeň bude u nich nejstálejší e) který z nich má větší atomový poloměr 2. Posuďte, které z následujících výroků jsou správné a které nesprávné. Odpovědi zdůvodněte. a) Periodický zákon zní: vlastnosti prvků jsou periodickou funkcí jejich relativních atomových hmotností. b) Existuje více nekovových prvků než kovů. c) Přechodné prvky nemají typické vlastnosti kovů, ale nejsou to nekovy. d) Z pozorování vlastností kovů alkalických zemin a prvků skupiny zinku vyplývá, že elektronová konfigurace (n – 1)d10 ns2 je stabilnější než elektronová konfigurace ns2 . 8 Periodický zákon, periodická tabulka, periodicita chemických a fyzikálních vlastností prvků —————————————————————————————————————– 20 e) Pořadí prvků uspořádaných podle vzrůstajících atomových čísel je v některých případech jiné, než pořadí prvků uspořádaných podle vzrůstajících relativních atomových hmotností. 3. Bez použití tabelovaných hodnot seřaďte prvky a ionty ve skupinách podle vzrůstající velikosti jejich kovalentních (iontových) poloměrů: a) B, C, Al, Na, K b) O, F, Li, Be, Cs c) K+ , Rb+ , Be2+ , Mg2+ , Ca2+ d) O, O2– , F, S2– 4. Bez použití tabelovaných hodnot seřaďte prvky v následujících skupinách podle vzrůstající hodnoty elektronové afinity: a) Li, Na, K, C, F b) P, As, Sb, Sn c) F, Cs, S, Ca 5. Kolik různých ionizačních energií má atom sodíku? 6. Proč u atomu vodíku existuje pouze první ionizační energie? Proč pro jakýkoli prvek s výjimkou vodíku má první ionizační energie nejmenší hodnotu? 7. Vyberte správnou alternativu. S rostoucí hodnotou elektronegativity prvku stoupá/klesá schopnost atomu přitáhnout si vazebný elektronový pár. 8. Seřaďte prvky - As, Ba, Ca, Cs, F, O, S, Se - podle vzrůstající elektronegativity. Určete, který z uvedených prvků je „nejkovovější“. 9 Vlnově mechanický výklad chemické vazby —————————————————————————————————————– 21 9 Vlnově mechanický výklad chemické vazby —————————————————————————————————————– A 1. Které podmínky musí být splněny, aby mohla vzniknout chemická vazba? 2. Vysvětlete následující pojmy: - vazebná energie, - disociační energie, - délka vazby. 3. Graf znázorňuje závislost potenciální energie soustavy dvou atomů E na vzdálenosti těchto atomů r. Popisky w, x, y, z v grafu spojte se správnými vysvětlivkami a)-d) w a) převládající meziatomové přitažlivé síly x b) převládající meziatomové odpudivé síly y c) délka chemické vazby z d) vazebná energie 4. Vyberte správnou odpověď: Meziatomová vzdálenost v kovalentní chemické vazbě je řádově: a) 10−6 m, b) 10−9 m, c) 10−10 m, d) 10−11 m, e) 10−12 m. 9 Vlnově mechanický výklad chemické vazby —————————————————————————————————————– 22 —————————————————————————————————————– B 1. 2 min Najděte v tabulkách délku vazeb v těchto sloučeninách: KI, CaF2, H2S, CH4, SiH4 2. 1 min V každé skupině vazeb vyberte vazbu s nejdelší a s nejkratší meziatomovou vzdáleností. Tabulku nepoužívejte. a) C – C, C = C, C ≡ C b) C − F, C − Cl, C − Br, C − I c) O − H, S − H, Se − H 10 Molekulové orbitaly —————————————————————————————————————– 23 10 Molekulové orbitaly —————————————————————————————————————– A 1. Vysvětlete následující pojmy: - atomové orbitaly, - hybridizované atomové orbitaly, - molekulové orbitaly, - vazebné molekulové orbitaly, - antivazebné molekulové orbitaly, - nevazebné atomové orbitaly. 2. Kolik molekulových orbitalů vzniká překrytím a vzájemnou interakcí dvou atomových orbitalů? 3. Vyjmenujte a formulujte pravidla pro zaplňování molekulových orbitalů elektrony. —————————————————————————————————————– B 1. 8 min Zakreslete diagram molekulových orbitalů pro: a) interakci dvou atomových orbitalů 1s (např. molekula H2), b) interakci dvou atomových orbitalů 1s, dvou atomových orbitalů 2s a dvou atomových orbitalů 2p (např. molekula O2). 2. 5 min Doplňte chybějící obrázky v tabulce (místa pro doplnění údajů jsou označena rámeč- kem): 10 Molekulové orbitaly —————————————————————————————————————– 24 10 Molekulové orbitaly —————————————————————————————————————– 25 —————————————————————————————————————– C Potřebné vztahy Řád vazby řád vazby† = , 2 nn antivazvaz − (10-1) kde nvaz .......... počet elektronů ve vazebných MO nantivaz ...... počet elektronů v antivazebných MO Řád vazby a délka vazby S rostoucím řádem vazby se vazba zkracuje. (10-2) Řád vazby a pevnost vazby S rostoucím řádem vazby roste pevnost (energie) vazby. (10-3) Řád vazby a násobnost vazby Řád vazby se přibližně shoduje s násobností vazby. (10-4) † Dále v textu občas značeno jen zkratkou ř. v., tj. ř. v. = , 2 nn antivazvaz − 10 Molekulové orbitaly —————————————————————————————————————– 26 Řešené příklady: 1. Pro částice CN a CN− : a) zakreslete energetické diagramy molekulových orbitalů, b) určete řád vazby v každé z uvedených částic, c) zjistěte, zda délka vazby v částici CN je větší než délka vazby v částici CN− . Řešení: a) CN CN– a) Dosadíme do (10-1): ř. v. (CN) = 2 49 − 5,2= ř. v. (CN− ) = 2 410 − 3= b) ř. v. (CN− ) > ř. v. (CN) Proto dle pravidla (10-2) je délka vazby v částici CN větší než délka vazby v částici CN− . 2p 2s 1s 2p 2s 1s 1s 2s 2p 2s 2p 1s AO (C) AO (N) 6C: 1s2 2s2 3p2 AO (C)AO (N) 6C: 1s2 2s2 3p2 7N: 1s2 2s2 3p3 MO (CN) MO (CN− ) πx * πx b πz * πz b πx * πz * πx b πz b σy * σy b σy * σy b σs * σs * σs * σs * σs b σs b σs b σs b 7N: 1s2 2s2 3p3 10 Molekulové orbitaly —————————————————————————————————————– 27 PŘÍKLADY K SAMOSTATNÉMU ŘEŠENÍ 1. 30 min Pro částice: N2, F2 NO, CO He2, He2 + H2 + , Be2 + O2 2− ,O2 − LiH, HF a) zakreslete energetické digramy molekulových orbitalů, b) zjistěte řád vazby. 2. 3 min Seřaďte uvedené částice podle vzrůstající síly vazby: O2, O2 + , O2 − , O2 2+ , O2 2− 3. 6 min Pomocí diagramů molekulových orbitalů vysvětlete, proč je v molekule N2 je trojná vazba (N ≡ N), ale v molekule F2 je vazba jednoduchá (F −F). 4. 15 min Ve které částici v uvedených dvojicích je větší délka vazby? Podložte úvahou na základě diagramu molekulových orbitalů. a) v N2 nebo v N2 + b) v F2 nebo v F2 + 5. 8 min Pomocí teorie molekulových orbitalů odhadněte, zda délka vazby je delší v molekule NO, nebo v molekule CO. 11 Víceatomové molekuly – teorie hybridizace —————————————————————————————————————– 28 11 Víceatomové molekuly – teorie hybridizace —————————————————————————————————————– A Formulujte pravidla metody VSEPR: a) základní, b) doplňková. —————————————————————————————————————– B 1. 6 min Napište elektronové strukturní vzorce následujících látek: N2, CO, CS2, PCl3, PF5, HCN, CH3OH, SiO2, O2, SF6, BF3, SO3, CH3COOH, XeF2. 2. 10 min Doplňte tabulku: Molekulový vzorec Elektronový strukturní vzorec nσ nn ncelk Typ hybridizace Prostorové rozmístění σ− a n− elektronových párů středového atomu Skutečný tvar molekuly (poloha jader atomů) lineární BCl3 sp2 SF4 sp3 d sp3 deformovaná trigonální pyramida PF5 5 0 5 Zn II P H H H 11 Víceatomové molekuly – teorie hybridizace —————————————————————————————————————– 29 3. 40 min Určete typ hybridizace orbitalů centrálního atomu v následujících částicích a iontech určete také tvar těchto částic. a) SO2 b) SO3 2− c) HCN d) ClO3 − e) ClF5 f) NH3 g) C2H2 h) PO4 3− i) [PCl6] − j) [AuCl4] − k) IF7 l) H2O m) HgCl2 n) BF3 o) SnCl2 p) SnCl4 q) PCl3 r) OF2 12 Lokalizace vazeb —————————————————————————————————————– 30 12 Lokalizace vazeb —————————————————————————————————————– A 1. Nakreslete tři základní typy rozmístění dvojných vazeb v organických sloučeninách a pojmenujte je. 2. Za jakých podmínek se v molekule mohou vyskytovat delokalizované vazby? —————————————————————————————————————– B 1. Vysvětlete, které vazby v molekule benzenu jsou lokalizované a které delokalizované. 2. Vysvětlete základy teorie rezonance. Ilustrujte je na příkladu molekuly benzenu a naftalenu. 13 Polárnost vazeb —————————————————————————————————————– 31 13 Polárnost vazeb —————————————————————————————————————– A 1. Jak je zavedena klasifikace vazeb na nepolární, polární a iontové? 2. Co vyjadřuje parciální náboj? Jak se značí parciální náboj? 3. Definujte dipólový moment dvojatomové molekuly. 4. K čemu v chemii může sloužit znalost hodnoty dipólového momentu? 5. Jak vypočtete dipólový moment tří- a víceatomových molekul z hodnot dipólových momentů vazeb? 6. Vysvětlete, u kterých látek a jak vzniká indukční efekt. Které druhy indukčních efektů znáte? 7. Vysvětlete, u kterých látek a jak vzniká mezomerní efekt. Které druhy mezomerních efektů znáte? —————————————————————————————————————– C Potřebné vztahy Dipólový moment dvojatomové molekuly ,lQ rr ⋅=µ (13-1) kde µ .............. dipólový moment dvojatomové molekuly (C m) Q ............. parciální náboj na kladně nabitém atomu (C) l ............... vzdálenost středů vázaných atomů (m) Výpočet dipólového momentu víceatomové molekly ,∑= i iµµ rr (vektorový součet) (13-2) kde µ r ............ celkový dipólový moment molekuly (C m) iµ r ........... dipólový moment i-té vazby (C m) 13 Polárnost vazeb —————————————————————————————————————– 32 Velikost dipólového momentu tříatomových molekul ,cos2 21 2 2 2 1 2 ϕµµµµµ ++= (13-3) kde µ1, µ2 ............. velikost dipólových momentů vazeb µ2 ................... velikost dipólového momentu celé molekuly φ .................... vazebný úhel v molekule X,Y,Z ............. atomy dané tříatomové molekuly Př.: Molekuly vody: cosOHOHOHOHOH µµ+µ+µ=µ 2222 2 HOH Řešené příklady 1. Délka vazby H–Br v molekule bromovodíku je 0,141 nm. Experimentálně zjištěná hodnota dipólového momentu HBr je 2,64 · 10−30 C m. a) Vypočítejte velikost dipólového momentu HBr za předpokladu, že by vazba v HBr byla čistě iontového charakteru. b) Porovnáním této vypočítané hodnoty s naměřenou hodnotou dipólového momentu HBr vypočítejte iontový podíl ve vazbě H–Br. Předpokládejte, že existuje lineární vztah mezi dipólovým momentem molekuly a iontovým charakterem vazby. Řešení: Délku vazby v molekule převedeme z nanometrů na metry: 0,141 nm = 0,141 · 10−9 m Dipólový moment µ r dvou atomové molekuly je definován vztahem (13-1) lQ rr ⋅=µ , pro velikost platí lQ ⋅=µ . a) Pro čistě iontovou vazbu (iontový podíl na vazbě je 100 %) se předpokládá přítomnost iontů H+ , Br– . Elementární elektrický náboj Q = 1,602 · 10−19 C Po číselném dosazení do vztahu (13-1) lQ ⋅=µ µ = 1,602 · 10−19 C · 0,141 · 10−9 m = 2,258 8 · 10−29 C m Pro zcela iontovou vazbu by byla velikost dipólového momentu 2,2588 · 10−29 C m. µ(H2O) µOHµOH HH φ µ2 µ1 µ X Z Y 13 Polárnost vazeb —————————————————————————————————————– 33 b) Experimentálně zjištěná hodnota dipólového momentu molekuly HBr je podle zadání 30 1064,2 − ⋅=µ C m. Výpočet iotového podílu na vazbě v reálné molekule HBr provedeme pomocí přímé úměrnosti. 2,258 8·10−29 C m ......................100 % 2,64·10−30 C m ..............…........x % x = %69,11 mC1082,258 %100mC1064,2 29 30 = ⋅ ⋅⋅ − − Vazba H–Br v molekule bromovodíku je z 11,69 % iontová. 2. Určete vazebný úhel HSH v molekule H2S. Celkový dipólový moment sulfanu je 3,10 · 10−30 C m a dipólový moment vazby S−H je 2,25 · 10−30 C m. Řešení: Podle (13-3): ϕµµµµµ cos2 21 2 2 2 1 2 ++= cosHSHSHSSH 2222 22 µ+µ+µ=µ HSH HSSH 22 22 µ=µ [1+cos HSH] cos HSH 1 2 2 2 2 − µ µ = HS SH cos HSH = 86050,01 )1025,2(2 )101,3( 230 230 −=− ⋅⋅ ⋅ − − mC mC HSH = 92,92 º = 5592 ′° Vypočtený vazebný úhel v molekule H2S je 92 º 55 ´. PŘÍKLADY K SAMOSTATNÉMU ŘEŠENÍ 1. 5 min Které z uvedených molekul mají nenulový dipólový moment? H2, HF, H2S, BF3, CHCl3, PCl5, CCl4, NH3, H2O 2. 8 min Délka vazby H-F v molekule fluorovodíku je 0,091 7 nm, dipólový moment HF je 6,08 · 10−30 C m. Vypočítejte velikost parciálního náboje na atomu vodíku a fluoru. SH2 µ µHS µH2S µHSµHS HH HH 13 Polárnost vazeb —————————————————————————————————————– 34 3. 5 min Molekula N2O je lineární a má dipólový moment. a) Udejte typ hybridizace středového atomu. b) Je uspořádání atomů v této molekule NNO nebo NON? c) Napište elektronový strukturní vzorec N2O. 4. 8 min Určete vazebný úhel ve vodě. Její celkový dipólový moment má hodnotu 6,17 · 10−30 C m. Dipólový moment vazby O−H je 5,27 · 10−30 C m. 14 Vlastnosti kovalentních sloučenin —————————————————————————————————————– 35 14 Vlastnosti kovalentních sloučenin —————————————————————————————————————– A 1. Vysvětlete následující pojmy: - kovalentní látka, - nízkomolekulární kovalentní látka, - vysokomolekulární kovalentní látka, - iontová látka, - kovová látka. 2. Vyjmenujte aspoň tři příklady: a) nízkomolekulárních kovalentních látek, b) vysokomolekulárních kovalentních látek, c) iontových látek, d) kovových látek. 3. Jaké typy geometrických uspořádání vysokomolekulárních kovalentních látek znáte? Ke každému typu uveďte alespoň jeden příklad. 4. K následujícím látkám napište: a) v jakém skupenském stavu se nachází při pokojové teplotě, b) zda jsou elektricky vodivé, c) jsou-li jejich teploty tání a teploty varu vysoké nebo nízké ve srovnání s vodou. Látky k úvaze: Hg, NaCl, diamant, W, SiO2, H2, tuha. 15 Koordinační sloučeniny —————————————————————————————————————– 36 15 Koordinační sloučeniny —————————————————————————————————————– A 1. Jaký je rozdíl mezi pojmy „koordinační sloučenina“ a „komplexní sloučenina“? 2. Vysvětlete následující pojmy: - centrální atom, - ligand, - můstkový ligand - koordinační číslo, - kompenzující ion, - chelát, - chelátový efekt, - chelátový ligand, - izomerie koordinačních sloučenin. 3. Jak se liší vazba koordinačně-kovalentní od kovalentní? 4. Ve které oblasti chemie se nejvíce využívá chelátového efektu? 5. Vysvětlete, co je spektrochemická řada a uveďte ve správném pořadí některé její členy. 6. Vysvětlete, proč částice CO a CN− jsou extrémně toxické. —————————————————————————————————————– C Řešené příklady: 1. Na základě elektrostatické teorie ligandového pole zjistěte obsazení molekulových orbitalů podílejících se na koordinačně-kovalentní vazbě v následujících koordinačních částicích: a) [Co(NO2)6]3− b) [Co(H2O)6]3+ Řešení: a) Konfigurace Co3+ : [Ar] 3d6 4s0 4p0 Ze spektrochemické řady ligandů zjistíme, že ligandy − 2NO vytvářejí silné ligandové pole. Proto štěpení pěti degenerovaných d-orbitalů na skupiny t2g a eg bude velké. 15 Koordinační sloučeniny —————————————————————————————————————– 37 b) Konfigurace Co3+ : [Ar] 3d6 4s0 4p0 Ze spektrochemické řady ligandů zjistíme, že ligandy H2O vytvářejí slabé ligandové pole. Proto štěpení pěti degenerovaných d-orbitalů t2g a eg bude malé. 3d t2g eg t2g eg 6 4s 4p 4d σb σ* MO ([Co(H2O)6]3+ ) AO (Co3+ ) HAO (Co3+ ) d2 sp3 n AO (6 × H2O) 6 3d 4s 4p AO (Co3+ ) HAO(Co3+ ) MO ([Co(NO2)6]3− ) eg t2g t2g σb σ* d2 sp3 n AO (6 × NO2 – ) 15 Koordinační sloučeniny —————————————————————————————————————– 38 PŘÍKLADY K SAMOSTATNÉMU ŘEŠENÍ 1. 6 min Označte v níže uvedených sloučeninách centrální atom, ligandy, koordinační částici, kompenzující ion a určete koordinační číslo centrálního atomu. a) K3[Fe(CN)6] b) Na[Co(CN)4] c) [Cr(H2O)6]Cl3 d) [Co(NH3)5I]Br2 e) [Cu(NH2CH2CH2NH2)2]2+ f) [Co(NH3)3(H2O)Cl2]Cl g) [Pt(NH3)4][PtCl4] h) K3[Fe(CO)(CN)5] i) 2. 2 min Seřaďte níže uvedené ligandy od nejslabšího po nejsilnější. Využijte spektrochemickou řadu uvedenou v kapitole 15.3.2. ve skriptech Obecná chemie. OH− , H2O, CN− , Cl− , NH3 3. 3 min Rozhodněte, které z naznačených reakcí proběhnou a které ne. V uskutečnitelných reakcích napište produkty. a) PtCl2 + 4 H2O → b) [Pt(H2O)4]2+ + 4 NH3 → c) [Pt(NH3)4]2+ + 4 H2O → d) [Pt(H2O)4]2+ + 4 CN– → e) [Pt(NH3)4]2+ + 4 CN– → f) [Cr(H2O)6]3+ + 6 F– → g) [Fe(CN)6]3– + 6 OH– → h) [Cr(H2O)6]3+ + 6 CN– → 4. 8 min a) Jak jsou zaplněny elektrony atomové orbitaly centrálního atomu, skupinové orbitaly ligandů a molekulové orbitaly v kationtu [Co(NH3)6]3+ ? Energetické štěpení d-orbitalů v uvedené koordinační částici je větší než energie odpudivého působení mezi elektrony s opačnými spiny. b) Má tato látka silné oxidační vlastnosti? c) Je tato látka paramagnetická, nebo diamagnetická? 15 Koordinační sloučeniny —————————————————————————————————————– 39 5. 8 min a) Do energetického diagramu molekulových orbitalů koordinační částice [Fe(H2O)6]2+ zakreslete obsazení atomových orbitalů Fe2+ , skupinových orbitalů šesti ligandů H2O a molekulových orbitalů elektrony. Energetické štěpení d-orbitalů [Fe(H2O)6]2+ je menší než energie odpudivého působení mezi elektrony s opačnými spiny. b) Má tato látka silné oxidační vlastnosti? c) Je tato látka paramagnetická, nebo diamagnetická? 6. 12 min Nakreslete energetické diagramy molekulových orbitalů pro částice [Fe(CN)6]3– a [FeF6]3– a vyznačte jejich elektronové konfigurace. Srovnejte oxidační vlastnosti obou koordinačních částic. 16 Slabé vazebné interakce —————————————————————————————————————– 40 16 Slabé vazebné interakce —————————————————————————————————————– B 1. 2 min Vzorce a schémata chemických látek I – XI zařaďte do skupin a) – e) podle toho, jaké interakci podléhají: a) interakce dipól – dipól b) interakce dipól – ion c) interakce dipól – indukovaný dipól (Debyeův efekt) d) Londonovy disperzní síly (Londonův efekt) e) hydrofobní interakce I. C15H31COOH II. I2 II. NaCl ve vodném roztoku IV. Br2 V. HF VI. VII. VIII. IX. X. XI. 17 Vodíková vazba (neboli tzv. vodíkové můstky) —————————————————————————————————————– 41 17 Vodíková vazba (vodíkové můstky) —————————————————————————————————————– A 1. Vysvětlete podstatu vzniku vodíkové vazby. 2. Jak vodíková vazba ovlivňuje teplotu tání a teplotu varu látek? Proč? —————————————————————————————————————– B 1. 1 min Body tání a varu CH3COOH a CH3COOC2H5 shrnuje následující tabulka: Teplota tání (ºC) Teplota varu (ºC) CH3COOH 17 118 CH3COOC2H5 – 83,6 77 Zdůvodněte, proč hodnoty bodu tání a bodu varu jsou CH3COOC2H5 jsou nižší než tyto hodnoty u CH3COOH, přestože CH3COOC2H5 má větší molární hmotnost. 2. 1 min Obrázek schématicky znázorňuje fragmenty DNA včetně párování bází. Písmena A, T, C, G jsou zkratky pro deoxyribonukleotidy obsahující následující bázi: A – adenin, T – thymin , C – cytosin, G – guanin. Odhadněte, který z řetězců A), B) podlehne denaturaci (oddělení řetězců) při vyšší teplotě. A) B) 3. 2 min Pro následující skupiny látek schématicky (bez konkrétních číselných hodnot) zakreslete závislost teploty varu na molární hmotnosti. Tvar závislosti odůvodněte. a) HF, HCl, HBr, HI b) H2O, H2S, H2Se, H2Te 4. 5 min Zakreslete elektronové strukturní vzorce následujících látek. Pokud mezi jejich molekulami vznikají vodíkové můstky, čárkovaně je do správných míst vyznačte. a) HCl, HCl b) HCl, OH– c) NH3, NH3 d) H2O, H2O 18. Vazba v biopolymerech —————————————————————————————————————– 42 18 Vazba v biopolymerech —————————————————————————————————————– A 1. Vysvětlete pojem „biopolymer“ včetně rozkladu na slova tvořící tento termín. Uveďte příklady biopolymerů. 2. Na jakých úrovních popisujeme strukturu biopolymerů? a) vyjmenujte je, b) uveďte stručnou charakteristiku každé úrovně, c) určete v kterých úrovních se dvojice struktur na obrázcích liší. I II III IV 19 Iontová vazba —————————————————————————————————————– 43 19 Iontová vazba —————————————————————————————————————– A 1. Vysvětlete následující pojmy: - iontová vazba, - mřížková energie, - hydratace, - solvatace, - efektivní náboj, - formální náboj, - polarizovatelnost iontů, - polarizovatelnost vazby. 2. Jak musí být zaplněny valenční orbitaly atomů nebo iontů, aby jejich elektronová konfigurace byla stabilní? 3. Vysvětlete, proč elektrická vodivost tavenin iontových sloučenin je mnohem vyšší než vodivost těchto látek v krystalickém stavu. 4. Vysvětlete princip chladicí směsi. 5. Vysvětlete: a) na čem závisí deformovatelnost iontů, b) na čem závisí polarizační účinek iontů. —————————————————————————————————————– B 1. 1 min Je možné, aby proběhla pouze oxidace nebo pouze redukce? Proč? 2. 1 min Jak se chová kuchyňská sůl na slaném pečivu za deště? Proč tomu tak je? 3. 1 min Seřaďte sloučeniny SO2, SF2, HI, OF2 a H2Se podle vzrůstajícího iontového charakteru jejich vazeb. Elektronegativity nalezněte v tabulkách. 19 Iontová vazba —————————————————————————————————————– 44 4. 2 min U každé z následujících molekul posuďte, zda vazby v ní mají převážně iontový, nebo převážně kovalentní charakter. Můžete použít tabulky. a) CaO b) ClF c) NO d) CO e) HI f) SrO g) PBr3 5. Bez použití tabelovaných hodnot elektronegativit určete v uvedených trojicích molekulu s nejvíce iontovým charakterem vazby. a) ICl, IBr, I2 b) HBr, HCl, HI 20 Kovová vazba —————————————————————————————————————– 45 20 Kovová vazba —————————————————————————————————————– A 1. Nesprávné alternativy šrtněte. a) Kovy jsou: elektricky - vodivé/nevodivé, tepelně - vodivé/nevodivé, kujné/křehké, tažné/netažné. b) Slitina zlata a stříbra patří mezi slitiny: substituční/intersticiální. c) Slitina železa a uhlíku patří mezi slitiny: substituční/intersticiální. 2. Jak závisí elektrická vodivost na teplotě a) u vodičů, b) u polovodičů? Odůvodněte. —————————————————————————————————————– B 1. 1 min Doplňte legendu k následujícímu modelu kovové mřížky: 2. 2 min K následujícím obrázkům z teorie pásového modelu vazby: a) Přiřaďte pojmy: I. kov II. izolátor III. vlastní polovodič IV. příměsový polovodič typu n V. příměsový polovodič typu p b) Dopište, kde se ve schématech nachází vodivostní pás, zakázaný pás, valenční pás, donorová hladina, akceptorová hladina. 20 Kovová vazba —————————————————————————————————————– 46 A) B) C) D) E) 21 Skupenské stavy látek (21. 1 Plyny) ————————————————————————————————————— 47 21 Skupenské stavy látek —————————————————————————————— 21.1 Plyny —————————————————————————————— A 1. Vyjmenujte jednotlivé skupenské stavy a uveďte jejich obvyklé symboly. 2. Definujte ideální plyn a formulujte zákony, které pro něj platí. 3. Definujte nebo vysvětlete následující pojmy - reálný plyn - parciální tlak - parciální objem - kritická teplota - kritický tlak 4. Vysvětlete, čím se liší definice ideálního plynu od plynů reálných. 5. K čemu se používá van der Waalsova rovnice? —————————————————————————————— B 1. 2 min Která z následujících látek v plynném stavu vykazuje největší odchylky od chování ideálního plynu? Svou odpověď zdůvodněte. a) CH4 b) H2 c) CH3Cl d) CH3OH 2. 1 min Mezimolekulární přitažlivé síly jsou větší v kapalném methanu než v kapalném argonu. Která z obou látek má vyšší hodnotu kritické teploty? 3. 1 min Stejné hmotnosti O2 a N2 jsou při téže teplotě uzavřeny v oddělených nádobách o stejném objemu. Která z následujících tvrzení jsou pravdivá? a. obě nádoby obsahují stejný počet molekul b. tlak v nádobě s dusíkem je větší než tlak v nádobě s kyslíkem c. více molekul je v nádobě s kyslíkem než v nádobě s dusíkem 4. 2 min Seřaďte následující plyny podle vzrůstající hmotnosti stejných objemu těchto plynů: O2, N2, He, H2, CO2, SO2 21 Skupenské stavy látek (21.1 Plyny) —————————————————————————————————————– 48 5. 2 min Pro ideální plyn vyberte vždy správný tvar závislosti k uvedeným dějům (viz následující obrázky): a) závislost tlaku na objemu při konstantní teplotě Graf č. 1 V p 0 Graf č. 2 V p 0 Graf č. 3 V p 0 b) závislost tlaku na teplotě při konstantním objemu Graf č. 1 T p 0 Graf č. 2 V p 0 Graf č. 3 T V 0 c) závislost objemu na teplotě při konstantním tlaku Graf č. 1 T V 0 Graf č. 2 T V 0 Graf č. 3 T V 0 6. 1 min Na obrázku je graf Maxwellova-Boltzmannova rozdělení rychlostí molekul při různých teplotách. Určete, která z křivek odpovídá vyšší teplotě a která nižší. w............... rychlost molekul dNw.......... počet molekul s rychlostí w až w + dw v systému (bezrozměrné číslo) N ............. celkový počet molekul v systému (bezrozměrné číslo) dw ........... šířka zvoleného rychlostního intervalu 21 Skupenské stavy látek (21. 1 Plyny) ————————————————————————————————————— 49 7. 2 min Určete, zda bude probíhat rychleji transfúze methanu nebo transfúze oxidu uhličitého. —————————————————————————————— C Potřebné vztahy Standardní podmínky: tlak 101 325 Pa, teplota 298,15 K (21.1-1) Přepočet mezi Celsiovou a Kelvinovou stupnicí: T = 273,15 + t , (21.1-2) kde T..................... termodynamická teplota v kelvinech t.......................teplota ve stupních Celsia Stavová rovnice ideálního plynu: ,nRTpV = (21.1-3) kde p .....................tlak plynu (Pa) V .................... objem (m3 ) n .....................látkové množství plynu (mol) R .................... molární plynová konstanta (JK–1 mol–1 ) T .................... termodynamická teplota (K) Parciální tlak plynu: icelki xpp = (21.1-4) kde pi ....................parciální tlak i-tého plynu (např. Pa) pcelk…............. celkový tlak všech plynů v soustavě (stejné jednotky jako pi) xi..................... molární zlomek i-tého plynu (bezrozměrné číslo) Daltonův zákon (konstantní teplota a objem): celkn pp...pp =+++ 21 (21.1-5) 21 Skupenské stavy látek (21.1 Plyny) —————————————————————————————————————– 50 kde p1, p2 až pn ........... parciální tlaky jednotlivých složek směsi plynů (např. Pa), všechny tlaky dosazujeme ve stejných jednotkách Parciální objem plynu: ,xVV icelki = (21.1-6) kde Vi . ....................... parciální objem i-tého plynu (např. dm3 ) Vcelk ...................... celkový objem všech plynů v soustavě (např. dm3 ), stejné jednotky jako Vi xi .......................... molární zlomek i-tého plynu (bezrozměrné číslo) Amagatův zákon: celkn VV...VV =+++ 21 (21.1-7) kde V1, V2 až Vn.......... parciální objemy jednotlivých složek směsi plynů, pozn. dosazujeme ve stejných jednotkách objemu (např. dm3 ) Vcelk ..................... celkový objem všech plynů v soustavě (např. dm3 ) Grahamův zákon –holky ho mají v rámci kapitoly 27 molekulární transport , 1 2 2 1 M M = ω ω (21.1-8) kde ω1 ........................ rychlost transfúze (efúze) plynu A ω2 ........................ rychlost transfúze (efúze) plynu B (obě rychlosti musí mít stejné jednotky) M1........................ molární hmotnost plynu A (obvykle g mol–1 ) M2........................ molární hmotnost plynu B (obě molární hmotnosti musí mít stejné jednotky) Střední molární hmotnost ,Mx...MxMxMMxM nnstřiistř +++=⇒Σ= 2211 (21.1-9) kde Mstř...................... střední molární hmotnost (obvykle g mol–1 ) xi.......................... molární zlomek i–té složky směsi, i = 1, 2, …, n Mi......................... molární hmotnost i–té složky směsi (všechny molární hmotnosti musí mít stejné jednotky) 21 Skupenské stavy látek (21. 1 Plyny) ————————————————————————————————————— 51 Řešené příklady: Ideální plyn a směsi ideálních plynů 1. C1b Studované množství kyslíku zaujímá objem 30 dm3 , působí na něj tlak 120,0 kPa a má teplotu 30 °C. Vypočítejte jeho látkové množství. Řešení: Vyjdeme ze stavové rovnice ideálního plynu (21.1-3): nRT=pV Ze vzorce vyjádříme látkové množství: RT pV =n Dosadíme: =n K)3015,273(KmolJ8,314 m1030Pa100,120 11 333 +⋅ ⋅⋅⋅ −− − mol43,1 Látkové množství kyslíku za daných podmínek je 1,4 mol. 2. C2b V nádobě o objemu 10 dm3 bylo zahřáto 27 g vody na 150 °C. Vypočítejte tlak vzniklé vodní páry v nádobě. Řešení: Tlak vodní páry vypočítáme pomocí stavové rovnice ideálního plynu (21.1-3), kde látkové množství vodní páry zjistíme pomocí vztahu (B3). nRT=pV M m =n Spojením těchto dvou vztahů dostaneme: Číselně: =p 33 11 1 m1010 K)15015,273(KmolJ8,314 molg003,18 g27 − −− − ⋅ +⋅⋅ kPa530Pa10530 3 =⋅ Tlak vodní páry v nádobě je 530 kPa. V RT M m =p 21 Skupenské stavy látek (21.1 Plyny) —————————————————————————————————————– 52 3. C1b Tlak ideálního plynu, který zaujímá objem 25 litrů, je 115,0 kPa. Jak se jeho tlak změní po expanzi na objem 30 litrů, zůstane-li teplota nezměněna? Řešení: V počátečním i konečném stavu platí stavová rovnice ideálního plynu (21.1-3): 11RTn=Vp 11 (a) 22 RTn=Vp 22 (b) V obou případech se pracuje se shodným množstvím plynu. Proto n1 = n2 = n. Zároveň jde o děj izotermický, takže teploty v počátečním i konečném stavu se rovnají (T1 = T2 = T). nRT=Vp 11 (a1) nRT=Vp 22 (b1) Protože se rovnají pravé strany obou rovnic, musejí se rovnat i levé strany, proto: 2211 Vp=Vp Ze vzorce vyjádříme tlak po expanzi: 2 11 2 V Vp =p Dosadíme: =p2 33 333 m1030 m1025Pa10115,0 − − ⋅ ⋅⋅⋅ kPa96Pa1096 3 =⋅ Tlak ideálního plynu se po expanzi sníží na 96 kPa. 4. C1b Objem dusíku při 15 °C je 14,5 cm3 . Na jakou hodnotu se tento objem změní, ochladí-li se plyn na –10 °C? Předpokládáme, že tlak zůstává nezměněný. Řešení: Plyn se za stanovených podmínek chová jako ideální a platí stavová rovnice ideálního plynu (21.1-3): 11RTn=Vp 11 (a) 22 RTn=Vp 22 (b) V obou případech se pracuje se shodným množstvím plynu. Proto n1 = n = n. Zároveň jde o děj izobarický, takže tlaky se za počátečních i konečných podmínek shodují (p1 = p2 = p). 11 nRT=pV (a1) 22 nRT=pV (b1) Podělením (a1)/(b1) a následným krácením: 21 Skupenské stavy látek (21. 1 Plyny) ————————————————————————————————————— 53 ⇒ 2 1 TRn TRn = Vp Vp 2 1 2 1 2 1 T T = V V Ze vzorce vyjádříme objem dusíku po ochlazení: 1 21 2 T TV =V Číselně: =V2 K)15+15,273( K10)-15,273(m1014,5 36 ⋅⋅ − 13 ·10–6 m3 = 3 cm13 Objem dusíku je po ochlazení na –10 °C roven 13 cm3 . 5. C1b Pod jakým tlakem je plyn při 25,0 °C, je-li při 0,0 °C totéž látkové množství plynu pod tlakem 0,30 MPa? Řešení: Předpokládáme, že platí stavová rovnice ideálního plynu (21.1-3): 11RTn=Vp 11 (a) 22 RTn=Vp 22 (b) V obou případech se pracuje se shodným množstvím plynu. Proto n1 = n2 = n. Zároveň jde o děj izochorický, takže objemy v počátečním i konečném stavu se rovnají (V1 = V2 V). 11 nRT=Vp (a1) 22 nRT=Vp (b1) Podělením (a1)/(b1) a následným krácením: ⇒ 2 1 2 1 TRn TRn = Vp Vp 2 1 2 1 T T = p p Odtud vyjádříme tlak plynu při 25 °C: 2 12 1 T Tp =p Dosadíme: =p2 K15,273 K)25+15,273(Pa100,30 6 ⋅⋅ MPa33,0Pa103,0 6 =⋅ Za daných podmínek je plyn pod tlakem 0,33 MPa. 21 Skupenské stavy látek (21.1 Plyny) —————————————————————————————————————– 54 6. C1a Jak se sníží tlak ideálního plynu, zvětší-li se za stálé teploty jeho objem čtyřikrát? Řešení: V obou případech platí stavová rovnice ideálního plynu (21.1-3): 11RTn=Vp 11 (a) 22 RTn=Vp 22 (b) V obou případech se pracuje se shodným množstvím plynu. Proto n1 = n2 = n. Zároveň jde o děj izotermický, takže teploty v počátečním i konečném stavu se shodují (T1 = T2 = T). nRT=Vp 11 (a1) nRT=Vp 22 (b1) Protože se rovnají pravé strany obou rovnic, musejí se rovnat i levé strany, proto: 2211 Vp=Vp Ze vzorce vyjádříme tlak plynu po expanzi: 2 11 2 V Vp =p Ze zadání víme, že objem plynu po expanzi je čtyřnásobný oproti objemu plynu před expanzí, proto platí: V2 = 4V1 Dosadíme do rovnice a provedeme krácení: 1 1 4 1 4 p= V Vp =p 11 2 Tlak ideálního plynu se za stálé teploty a při čtyřnásobném zvýšení objemu sníží na ¼ původního tlaku. 21 Skupenské stavy látek (21. 1 Plyny) ————————————————————————————————————— 55 7. C2c Při 20 °C a tlaku 100,5 kPa je hmotnost 2 dm3 plynné sloučeniny dusíku s kyslíkem 3,63 g. Jaký je její molekulový vzorec? Řešení: Nejdříve zjistíme prostřednictvím stavové rovnice ideálního plynu (21.1-3) za využití vztahu (B3) celkovou molární hmotnost hledané látky. Poté na základě molárních hmotností kyslíku a dusíku odvodíme, o který ze známých oxidů se jedná. pV mRT =MRT M m pV ⇒= Číselně: =M 333 11 m102Pa10100,5 K15,293KmolJ8,314g3,63 − −− ⋅⋅⋅ ⋅⋅ 1 molg016,44 − Pomocí molárních hmotností kyslíku a dusíku určíme molární hmotnosti oxidů, které připadají v úvahu a vybereme, o kterou sloučeninu se jedná: MN = 14,006 7 g mol–1 MO = 15,999 4 g mol–1 oxid dusíku molární hmotnost (g mol–1 ) NO 30,0061 NO2 46,0055 N2O 44,0128 N2O3 60,0122 N2O5 108,0104 Výslednému výpočtu nejlépe odpovídá hodnota molární hmotnosti oxidu dusného: 44,012 8 g mol–1 . Molekulový vzorec sloučeniny je proto N2O. 8. C1c Plyn zaujímá při teplotě 100 °C a tlaku 95 kPa objem 500 cm3 . Jak velký je jeho objem při teplotě 0,125 °C a tlaku 101,325 kPa? Předpokládejte, že se plyn chová jako ideální. Řešení: V obou případech platí stavová rovnice ideálního plynu (21.1-3): 11RTn=Vp 11 (a) 22 RTn=Vp 22 (b) 21 Skupenské stavy látek (21.1 Plyny) —————————————————————————————————————– 56 V obou případech se pracuje se shodným množstvím tohoto plynu. Proto n1 = n2 = n. 1nRT=Vp 11 (a1) 2nRT=Vp 22 (b1) Podělíme (a1)/(a2) a následným pokrácením: ⇒ 2 1 22 11 TRn TRn = Vp Vp 2 1 22 T T = Vp Vp 11 Vyjádříme objem V2: 21 211 2 pT TVp =V Číselně: =V2 Pa325101K15,373 K)125,015,273(m10500Pa00095 3-6 ⋅ +⋅⋅⋅ 336 cm34m1034 =⋅ − Plyn zaujímá za uvedených podmínek objem 34 cm3 . 9. C3b Zjistěte hmotnost 1,5 litru dusíku při standardních podmínkách. Kolik molekul dusíku je obsaženo v tomto objemu? Řešení: Nejdříve vypočítáme hmotnost dusíku, tu pak využijeme k výpočtu látkového množství. Z vypočteného látkového množství za pomoci Avogadrovy konstanty zjistíme počet molekul dusíku obsažených v daném objemu. Budeme vycházet ze stavové rovnice ideálního plynu (21.1-3), kde látkové množství vyjádříme pomocí vztahu (B3): RT VMp mRT M m =pV =⇒ =2NM 1 molg4013,287006,142 − =⋅ Číselně: =m g mPa gmPa J gmPa K)2515,273(KmolJ8,314 molg4013,28m105,1Pa325101 3 33 11 133 ==⇒= +⋅ ⋅⋅⋅ −− −− g7,1 Počet molekul v tomto množství zjistíme pomocí (B2) a (B3). Vypočítanou hmotnost dusíku obsaženého v 1,5 dm3 dosadíme do vztahu (B3): M m =n Dosadíme: =n 1 molg4013,28 g7,1 − mol69060,0 21 Skupenské stavy látek (21. 1 Plyny) ————————————————————————————————————— 57 Počet molekul dusíku zjistíme pomocí vztahu: A A Nn=N N N n ⇒= Číselně: =N molekul1037,0mol10022,6mol69060,0 23123 ⋅=⋅⋅ − Hmotnost jednoho litru dusíku je za standardních podmínek 1,7 g. V tomto množství N2 je obsaženo 23 1037,0 ⋅ molekul. 10. C3b Jakou hustotu má vodík při teplotě 0 °C a tlaku 0,98.105 Pa? Molární hmotnost vodíku je přibližně 2,0 g mol–1 . Řešení: Budeme vycházet ze stavové rovnice ideálního plynu (21.1-3), látkové množství vyjádříme pomocí vztahu (B3): nRT=pV M m =n Dostaneme: RT M m =pV Pro výpočet hustoty využijeme vztah (B8): V m =ρ Vyjádříme ze vzorce poměr hmotnosti a objemu       V m , abychom získali vztah pro výpočet hustoty (ρ): RT pM = RT pM = V m ρ⇒ Molární hmotnost vodíku je nutné převést na jednotky kg mol–1 , protože (tlak uveden v Pa, kde Pa = kg m–1 s–2 ). Číselně: =ρ K15,273molKJ8,314 molkg200,0Pa00098 11 1 ⋅ ⋅ −− − 3 mkg086,0 − Vodík má při uvedených podmínkách hustotu 0,086 kg m–3 . 21 Skupenské stavy látek (21.1 Plyny) —————————————————————————————————————– 58 11. C3b Při –19,0 °C a 110,2 kPa je hustota plynu 2,12 kg m–3 . Jaká bude jeho hustota za standardních podmínek? Řešení: Nejprve obecně vyjádříme vztah pro výpočet hustoty propojením vztahů (21.1-3), (B3) a (B8). Tento vztah je platný pro obojí stanovené podmínky. Abychom získali vztah pro výpočet hustoty za standardních podmínek, oba vztahy (a) a (b) podělíme a konstantní veličiny pokrátíme. Kombinací vztahů (21.1-3) a (B3): nRT=pV M m =n Dostáváme: RT M m =pV Připojíme vztah pro výpočet hustoty (B8): V m =ρ Vyjádříme ze vzorce poměr hmotnosti a objemu       V m , abychom získali vztah pro výpočet hustoty (ρ): RT pM = RT pM = V m ρ⇒ Vztah vynásobíme jmenovatelem (zbavíme se zlomku): pM=RTρ Tento vztah platí pro obojí podmínky: Mp=RTρ 111 (a) Mp=RTρ 222 (b) Podělením (a)/(b) a pokrácením: 21 211 2 2 1 22 11 2 1 22 11 Tp pTρ =ρ p p = Tρ Tρ Mp Mp = TRρ TRρ ⇒⇒ Číselně: =ρ2 K25)15,(273Pa200110 Pa325101K19)-(273,15mkg2,12 3 +⋅ ⋅⋅− 3 mkg1,66 − Za standardních podmínek je hustota plynu rovna 1,66 kg m–3 . 21 Skupenské stavy látek (21. 1 Plyny) ————————————————————————————————————— 59 12. C3b Zemní plyn obsahuje 75 objemových procent methanu, 15 objemových procent ethanu, 7 objemových procent vodíku a 3 objemová procenta oxidu uhličitého. a) Vyjádřete jeho složení v hmotnostních procentech. b)Vypočítejte hustotu zemního plynu při 20 °C a tlaku 101,325 kPa. Řešení: Za využití stavové rovnice ideálního plynu (21.1-3), kde látkové množství je vyjádřeno vztahem (B3) vypočítáme dílčí hmotnosti jednotlivých plynů. Tyto dílčí hmotnosti sečteme, abychom získali celkovou hmotnost směsi plynů. Pomocí trojčlenky převedeme hmotnost každého z plynů na hmotnostní procenta. Nakonec dosadíme celkovou hmotnost směsi plynů do vztahu (B8) a získáme tak hustotu zemního plynu. Kombinací vztahů (21.1-3) a (B3): nRTpV = M m =n Dostaneme: RT pVM =mRT M m pV ⇒= Číselně: =m 4CH K15,293KmolJ8,314 molg04,1675m,0Pa325101 11 13 −− − ⋅⋅ g500,1 (výsledky pro všechny plyny ze zadání viz tabulka v závěru příkladu) Sečteme hmotnosti jednotlivých plynů směsi: =mcelk g748,4=54,9+g5,9+g187,5+g500,1 Hmotnost každého z plynů směsi převedeme na hmotnostní procenta: 748,4 g směsi.........................100 % 500,1 g CH4................................x % ——————————————— %82,66= g748,4 %100g500,1 =x ⋅ (výsledky pro ostatní plyny jsou uvedeny v tabulce v závěru příkladu) Pomocí vztahu (B8) vypočítáme celkovou hmotnost zemního plynu: = V m =ρ 3 m1 kg40,748 3 mkg0,7 − 21 Skupenské stavy látek (21.1 Plyny) —————————————————————————————————————– 60 Výsledky jsou shrnuty v tabulce. Objemová procenta Objem plynu v m3 pro Vcelk = 1m3 Hmotnost plynu v (g) Hmotnostní procenta CH4 75 0,75 500,1 66,82 C2H6 15 0,15 187,5 25,05 H2 7 0,07 5,878 0,79 CO2 3 0,03 54,89 7,33 Zemní plyn má za daných podmínek hustotu 0,7 kg m–3 . 13. C3b Směs 0,150 g H2, 0,700 g N2 a 0,340 g NH3 má při teplotě 27 °C celkový tlak 100,0 kPa. Vypočítejte: a) molární zlomky všech plynů ve směsi, b) parciální tlaky, c) parciální objemy plynů, d) celkový objem směsi. Řešení: Nejprve vypočítáme látková množství složek směsi a jejich součtem získáme celkové látkové množství směsi. Tyto hodnoty využijeme k výpočtu molárních zlomků jednotlivých plynů ve směsi. Následně vypočítáme parciální tlaky složek za využití již vypočtených molárních zlomků těchto složek. Nakonec ze stavové rovnice vypočítáme celkový objem směsi plynů a na základě tohoto výpočtu spočítáme parciální objemy složek. Vypočítáme látková množství jednotlivých složek směsi dle (B3): i i i M m =n M m =n ⇒ Dosadíme: = M m =n 2 2 2 H H H 1 molg82,015 g0,15 − ⋅ ,mol074,0 analogicky viz tabulka v závěru příkladu Vypočítáme molární zlomky jednotlivých složek směsi dle (B4): celk i i n n x = , analogicky viz tabulka v závěru příkladu Celkové látkové množství směsi je: ncelk = 322 NHNH nnn ++ = 0,074 mol + 0,025 mol + 0,02 mol = 0,119 mol 21 Skupenské stavy látek (21. 1 Plyny) ————————————————————————————————————— 61 Molární zlomky složek směsi pak jsou: = n n =x celk H H 2 2 mol0,119 mol0,074 0,62 , (výsledky pro všechny plyny ze zadaní viz tabulka v závěru příkladu) Parciální tlaky plynů ve směsi vypočítáme dle (21.1-4): Dosadíme: =⋅ 22 HcelkH xp=p 0,62kPa100 ⋅ kPa62 , (výsledky pro všechny plyny zezadaní viz tabulka v závěru příkladu) Ze stavové rovnice vypočítáme celkový objem směsi plynů (21.1-3): nRT=pV Vyjádříme odtud objem: p RTn =V.resp p nRT =V celk celk Číselně =Vcelk Pa10100 K15,300molKJ8,314mol0,119 3 11 ⋅ ⋅⋅⋅⋅ −− 33-3 dm0,3m103,0 =⋅ Parciální objemy plynů ve směsi vypočítáme pomocí (21.1-6): icelki xV=V Dosadíme: =xV=V 22 HcelkH ⋅ 0,62dm,03 3 ⋅ 3 dm1,9 , analogicky viz tabulka v závěru příkladu Celkový objem směsi plynů je 3 dm3 . Ostatní výsledky jsou shrnuty v tabulce. plyn veličina H2 N2 NH3 M (g mol–1 ) 2,015 8 28,013 4 17,030 4 xi 0,62 0,21 0,17 pi (kPa) 62 21 17 Vi (dm3 ) 1,9 0,63 0,51 14. C1a Vypočítejte, kolikrát rychleji probíhá transfúze vodíku než transfúze chloru. Řešení: Využijeme Grahamův zákon (21.1-8): 2 2 2 2 1 2 2 1 H Cl Cl H M M = ω ω M M = ω ω ⇒ =2HM 1 molg0158,2 − =2ClM 1 molg906,70 − icelki xp=p 21 Skupenské stavy látek (21.1 Plyny) —————————————————————————————————————– 62 Dosadíme: = ω ω Cl H 2 2 1 1 molg8015,2 molg906,70 − − 35,18 Rychlost transfúze vodíku je 35,18krát větší než rychlost transfúze chloru. 21 Skupenské stavy látek (21. 1 Plyny) ————————————————————————————————————— 63 PŘÍKLADY K SAMOSTATNÉMU ŘEŠENÍ 1. 3 min; C1a Vypočítejte, kolikrát rychleji probíhá transfúze vodíku H2 než transfúze kyslíku O2. 2. 4 min; C1a V přírodě se nacházející uran je směsí dvou nuklidů: 235 U (obsah 0,7 %, Ar = 235,044) a 238 U (obsah 99,3 %, Ar = 238,05). Aby mohl být uran využit jako palivo v jaderných reaktorech, je nutné zvýšit koncentraci nuklidu 235 U. Dělá se to pomocí transfúze. Její podmínkou je plynné skupenství dělených látek. Proto se před transfúzí převádí uran na plynný UF6. Pak je možno transfúzí oddělovat 235 UF6 od 238 UF6. Vypočítejte, kolikrát vyšší bude obsah 235 UF6 po jedné transfúzi oproti obsahu této látky ve směsi získané fluorací přírodního uranu. 3. 3 min; C1b Tlak atmosféry na Měsíci je roven přibližně 1,3·10–8 Pa. Je-li teplota na Měsíci 100 K, vypočítejte, jaký objem měsíční atmosféry obsahuje: a) 1,0·10–3 molu plynu, b) 1,0·106 molekul plynu. 4. 6 min; C1b Určité množství H2 zaujímá při tlaku 200 kPa objem 500 cm3 . Za předpokladu, že se jeho teplota nezmění, vypočítejte: a) objem tohoto množství H2 při tlaku 0,101 325 MPa b) tlak H2 při změně objemu na 125 cm3 5. 3 min; C1b Na kolik procent klesne objem vodíku po ochlazení z teploty 25 °C na –80 °C, zůstal-li jeho tlak konstantní? 6. 3 min; C1b Za standardních podmínek má 1,25 g vzduchu (o složení 78 objemových procent N2, 21 objemových procent O2 a 1 objemové procento Ar) objem 951 cm3 . Jaký objem bude mít uvedené množství vzduchu při 100 °C a 101,325 kPa? 7. 4 min; C1b Vodík zaujímá objem 500 cm3 při teplotě 20 °C a tlaku 98,0 kPa. Na jakou teplotu je nutné ho ochladit, aby objem při nezměněném tlaku poklesl na 450 cm3 ? 8. 3 min; C1b Tlak helia v ocelové lahvi při teplotě 20 °C je 2,5 MPa. Určete tlak plynu v téže lahvi při 100 °C. 21 Skupenské stavy látek (21.1 Plyny) —————————————————————————————————————– 64 9. 3 min; C1b Jak se změní objem ideálního plynu, sníží-li se jeho tlak za stálé teploty desetkrát? 10. 5 min; C1c Na jakou teplotu musíme izobaricky ohřát určité množství dusíku, aby jeho objem byl dvakrát větší než při původní teplotě 15 °C? 11. 6 min; C1c Při –16 °C a tlaku 98,5 kPa je objem kyslíku 0,125 dm3 . Vypočítejte jeho objem při teplotě 100 °C a tlaku 101,325 kPa. 12. 6 min; C1c Určité množství plynu zaujímá při teplotě 30 °C a tlaku 109,3 kPa objem 0,270 cm3 . Na jakou teplotu musíme plyn ochladit, jestliže se objem zmenšil na 0,250 dm3 a tlaku 101,325 kPa? 13. 8 min; C1c Vypočítejte, o kolik procent poklesne tlak 5 dm3 plynu, jehož teplota je 100 °C a tlak 300 kPa, bude-li po expanzi na 10 dm3 jeho teplota 27 °C. 14. 6 min; C1c Jakého tlaku bylo potřeba ke stlačení 5,0 dm3 vodíku na 1/5 původního objemu, pokud v původním stavu byla jeho teplota 10 °C a tlak 0,092 MPa a po stlačení se teplota zvýšila na 25 °C? 15. 4 min; C1c V plynné směsi je parciální tlak helia 200 kPa a parciální tlak argonu 12 300 kPa. Vypočítejte složení směsi v objemových procentech. 16. 6 min; C2a Nádoba o objemu 22,4 dm3 obsahuje 2,00 mol H2 (g) a 1,00 mol N2 (g) při teplotě 273,15 K. Vypočítejte parciální tlaky jednotlivých složek a celkový tlak směsi plynů. 17. 4 min; C2b Množství 4,8 kg argonu je uzavřeno v nádobě o objemu 20 litrů. Vypočítejte, jaký je tlak plynu v MPa při teplotě 20 °C. 18. 4min; C2b Plyn o hmotnosti 2,582 g zaujímá při tlaku 99,32 kPa a teplotě 22 °C objem 1,5 dm3 . Vypočítejte jeho molární hmotnost. 19. 5 min; C2b Ocelová lahev o objemu 20 litrů obsahuje 4,5 kg O2. Při jaké teplotě (uveďte ve stupních Celsia) dosáhne tlak kyslíku v lahvi maximální přípustné hodnoty 20 MPa? Výpočet proveďte za předpokladu, že kyslík se chová jako ideální plyn. 21 Skupenské stavy látek (21. 1 Plyny) ————————————————————————————————————— 65 20. 4 min; C2b Při teplotě 18 °C a tlaku 102,0 kPa je hmotnost 1 290 cm3 plynu 1,53 g. Vypočítejte jeho relativní molekulovou hmotnost. 21. 4 min; C2b V nádobě o objemu 10 dm3 bylo zahřáto na 150 °C 27 g vody. Vypočítejte tlak vzniklé vodní páry v nádobě. 22. 6 min; C2b Tlak helia v tlakové lahvi o objemu 20 dm3 je při 20 °C roven 14,7 MPa. Vypočítejte, jaký maximální průměr může mít pružný balón naplněný heliem z uvedené lahve, bude-li tlak helia v balónu při 20°C roven 133,3 kPa. 23. 7 min; C2b Směs plynů obsahuje 60 obj.% O2, 15 obj.% CO2 a 25 obj.% N2. Celkový tlak směsi je 200 kPa. Vypočítejte parciální tlaky plynů ve směsi. 24. 7 min; C2c Kolikrát je větší hmotnost 10 litrů dusíku při teplotě 0 °C a tlaku 101,325 kPa než při 100 °C a tlaku 100 kPa? 25. 7 min; C2d Kolik litrů CO2 (měřeno při 18 °C a tlaku 106,0 kPa) se uvolní působením 50 cm3 jednomolárního roztoku H2SO4 na Na2CO3, vznikne-li Na2SO4? 26. 6 min; C2c Množství 0,392 9 g plynného uhlovodíku zaujímá při standardních podmínkách objem 0,342 7 dm3 . Vypočítejte molární hmotnost uhlovodíku a odhadněte jeho molekulový vzorec. 27. 10 min; C3a V plynné směsi, obsahující stejné hmotnosti CH4 a CO2, je parciální tlak methanu 48,6 kPa. Jaký je molární zlomek a parciální tlak CO2 v této směsi? 28. 8 min; C3b Vypočítejte hmotnost 10 litrů kyslíku při teplotě 273,15 K a tlaku 101,325 kPa. Určete počet molekul kyslíku v 10 cm3 tohoto plynu. 29. 15 min; C3b Kolik kilogramů vodíku je v tlakové lahvi o objemu 40 litrů, má-li při 20 °C tlak 15,0 MPa? Kolik kg vzduchu o složení 78 objemových procent N2, 21 objemových procent O2 a 1,0 objemové procento Ar je v téže lahvi za stejných podmínek? 21 Skupenské stavy látek (21.1 Plyny) —————————————————————————————————————– 66 30. 6 min; C3b Jaká je hustota oxidu uhelnatého při teplotě 20 °C a tlaku 98,0 kPa? 31. 8 min; C3b Jaký objem kapalného SO2 (ρ = 1,46 g cm–3 ) získáme zkapalněním 500 m3 plynného SO2 (měřeno při teplotě 15 °C a tlaku 116,52 kPa)? 32. 6 min; C3b Vypočítejte hustotu oxidu uhličitého při teplotě 20 °C a tlaku 100 kPa. 33. 18 min; C3b Směs plynů obsahuje 8,064 g H2, 8,802 g CO2 a 22,408 g CO. Celkový tlak směsi při 20 °C je 150 kPa. Vypočítejte parciální tlaky a parciální objemy všech plynů ve směsi. 34. 12 min; C3b Směs plynů, která byla použita k simulaci atmosféry na jiné planetě, obsahovala 320 mg CH4, 175 mg Ar a 225 mg N2. Parciální tlak dusíku při teplotě 300 K byl 15,2 kPa. Vypočítejte: a) látková množství všech plynů, b) molární zlomky všech plynů, c) parciální tlaky všech plynů, d) celkový tlak směsi plynů, e) celkový objem směsi plynů ———————————————————————————————— D 1. 8 min; D2d Vodík se laboratorně připravuje reakcí zinku se zředěnou kyselinou sírovou. Vypočítejte objem plynu vzniklého při reakci 40,8 g zinku s H2SO4 při teplotě 30 °C a tlaku l,00 · 105 Pa. Předpokládejte, že se vodík chová jako ideální plyn. 2. 8 min; D2d Kolik litrů vodíku se připraví z 0,91 g hydridu vápenatého při teplotě 27 °C a tlaku 104,0 kPa? 21 Skupenské stavy látek (21. 1 Plyny) ————————————————————————————————————— 67 21.2 Kapaliny ————————————————————————————————————— A 1. Popište jevy: - difúze - osmóza - povrchové napětí - viskozita 2. Formulujte fyzikální definici teploty varu a fyzikálně chemickou definici teploty varu. 3. Popište postup zkapalňování reálných plynů. ————————————————————————————————————— B 1. 2 min Posuďte, které z následujících výroků jsou správné a které jsou nesprávné. Pokud s tvrzeními nesouhlasíte, pak své rozhodnutí odůvodněte. a) Kapaliny jsou zcela nestlačitelné. b) Voda ponechaná v otevřené nádobě na vzduchu při teplotě 20 °C se po určité době odpaří. c) Molární objem H2O je při 80 °C a 90 °C za standardního tlaku stejný. d) Teplota varu vody je vždy 100 °C. e) Tvar kapaliny se přizpůsobuje tvaru nádoby. 2. 2 min Splňte následující úkoly: a) Vyhledejte v tabulkách hustotu kapalné vody při normálním tlaku a teplotě: 0 °C, 1 °C, 2 °C, 3 °C, 4 °C, 5 °C, 6 °C, 7 °C, 8 °C, 9 °C a 10 °C. b) Získané údaje využijte k sestavení grafu závislosti hustoty kapalné vody na teplotě při normálním tlaku. c) Řekněte jaký jev křivka grafu popisuje. 21 Skupenské stavy látek (21. 4 Krystalová struktura) —————————————————————————————————————– 68 21.4 Krystalová struktura ————————————————————————————————————— A 1. Vysvětlete následující pojmy: - krystalická látka - amorfní látka - teplota skelného přechodu - tekuté krystaly - krystal - krystalografie - polymorfie - alotropie - izomorfie - směsné krystaly - krystalová mřížka - Bravaisova elementární buňka - mezirovinná vzdálenost - klathráty - koordinační číslo iontů v krystalu 2. Vyjmenujte a popište jednotlivé zástupce: - typy krystalů - druhy krystalové vody - typy elementárních buněk 3. Jaké druhy krystalů (z hlediska částic obsazujících klíčové body elementární buňky) znáte? 4. Vyjmenujte krystalografické soustavy. Ke každé z nich uveďte alespoň jeden příklad minerálu (název mineralogický, chemické složení a chemický název). ————————————————————————————————————— B 1. 1 min Obrázek znázorňuje krystalovou mřížku. Pojmenujte část mřížky vyznačenou v obrázku tučně. 21 Skupenské stavy látek (21. 4 Krystalová struktura) ————————————————————————————————————— 69 2. 2 min Na obrázcích jsou znázorněny různé typy elementárních buněk. Ke každému obrázku doplňte, o jaký typ elementární buňky se jedná (jednoduchá, tělesně centrovaná, plošně centrovaná, bazálně centrovaná). a) b) c) d) e) f) g) h) 3. 2 min. Dle obrázku elementární buňky NaCl zobrazeného níže zjistěte: a) koordinační číslo Na+ a koordinační číslo Cl– v NaCl, b) odvoďte, jaká mřížka by vznikla, kdyby z mřížky NaCl byly odstraněny všechny kationty Na+ . Kationty jsou na obrázku označeny symbolem , anionty . 21 Skupenské stavy látek (21. 4 Krystalová struktura) —————————————————————————————————————– 70 4. 1 min Zjistěte koordinační číslo kationtu ( ) a aniontu ( ) v látkách, jejichž krystalové struktury jsou na následujících obrázcích a) b) 5. 1 min. Zdůvodněte rozdílnost fyzikálních vlastností grafitu a diamantu. 6. 2 min. Rozhodněte, zda je za uvedených podmínek možný vznik směsných krystalů. Svoje odpovědi zdůvodněte. a) Jedna látka krystaluje v krychlové soustavě a druhá v šesterečné. Obě látky mají podobný objem částic vázaných stejným typem chemických vazeb. b) Obě látky krystalují v krychlové soustavě, mají podobný objem částic a jedna látka tvoří molekulové krystaly zatím co druhá atomové. c) Obě látky krystalují v kosočtverečné soustavě a tvoří atomové krystaly, částice jedné látky jsou třikrát menší něž částice látky druhé. d) Obě látky krystalují v jednoklonné soustavě, mají přibližně stejný objem částic, obě tvoří iontové krystaly. 21 Skupenské stavy látek (21. 4 Krystalová struktura) ————————————————————————————————————— 71 ————————————————————————————————————— C Potřebné vztahy Počet atomů v elementární buňce Při určování počtu atomů, které náleží 1 elementární buňce se bude vycházet z dílčích poznatků uvedených v následující tabulce. Umístění částice Obrázek (řešená částice označena šedě) Část šedě vyznačeného atomu náležejícího dané elementární buňce ve vrcholu buňky 8 1 (22-1) ve středu stěny buňky 2 1 (22-2) střed buňky 1 (22-3) Objem 1 mol krystalické látky = molární objem Vztah vychází z definice hustoty ⇒== mV M V M ρ , M Vm ρ = (22-4) kde Vm....... molární objem (krystalické) látky (např. cm3 mol–1 ) M........ molární hmotnost látky (g mol–1 ) ρ......... hustota látky, jednotky musí být v souladu s jednotkami Vm, M (např. g cm–3 ) 21 Skupenské stavy látek (21. 4 Krystalová struktura) —————————————————————————————————————– 72 Braggova rovnice λθ nsind =2 (22-5) kde d......... mřížková konstanta, tj. vzdálenost krystalových rovin (m) θ......... úhel, který svírají dopadající paprsky s krystalovou plochou, na níž dopadají (°) λ......... vlnová délka rentgenového záření (m) n......... řád maxima Výpočet objemu elementární buňky (22-6) Objem buňky vypočteme jako objem rovnoběžnostěnu z velikosti jeho hran a úhlů, které hrany svírají. V soustavách s úhly 90° jde o výpočet objemu krychle či kvádru. V ostatních soustavách vypočítáme nejprve plochu základny a tu vynásobíme výškou rovnoběžnostěnu. 21 Skupenské stavy látek (21. 4 Krystalová struktura) ————————————————————————————————————— 73 Řešené příklady 1. C3a Určete, kolik atomů obsahuje jedna elementární buňka prvku netvořícího polyatomické molekuly v případě, že tato buňka je a) jednoduchá krychlová, b) krychlová tělesně centrovaná, c) jednoklonná bazálně centrovaná, d) jednoduchá trojklonná, e) jednoduchá klencová, f) kosočtverečná tělesně centrovaná. Poznámka: atomy leží ve všech případech pouze na uzlových bodech mřížky Řešení: a) jednoduchá krychlová dle (22-1) obsahuje - 8 částic ve vrcholech buňky 1 8 1 8 =⋅ b) krychlová tělesně centrovaná dle (22-1) a (22-3) obsahuje - 8 částic ve vrcholech buňky - 1 částice ve středu buňky 21 8 1 8 =+⋅ c) jednoklonná bazálně centrovaná dle (22-1) a (22-2) obsahuje - 8 částic ve vrcholech buňky - 2 částice ve středech stěn buňky 2 2 1 2 8 1 8 =⋅+⋅ d) kosočtverečná tělesně centrovaná dle (22-1) a (22-2) obsahuje - 8 částic ve vrcholech buňky - 6 částic ve všech středech stěn buňky 4 2 1 6 8 1 8 =⋅+⋅ e) jednoduchá trojklonná dle (22-1), analogicky jako v a) 1 8 1 8 =⋅ f) jednoduchá klencová dle (22-1), analogicky jako v a) 1 8 1 8 =⋅ Elementární buňka obsahuje za a) 1 atom; b) 2 atomy; c) 2 atom; d) 4 atomy; e) 1 atom; f) 1 atomy tohoto prvku. 21 Skupenské stavy látek (21. 4 Krystalová struktura) —————————————————————————————————————– 74 2. C2c Železo krystaluje v krychlové soustavě s délkou hrany elementární buňky a = 0,286 pm a hustotou 7,86 g cm–3 . Určete typ jeho elementární buňky. Řešení: Abychom zjistili typ elementární buňky železa, potřebujeme zjistit, kolik atomů elementární buňka železa obsahuje. Nejprve vypočítáme molární objem železa, pak objem elementární buňky Fe a nakonec tyto vypočtené hodnoty dosadíme do trojčlenky. Pomocí trojčlenky vypočítáme počet atomů obsažený v elementární buňce železa a stanovíme tak typ elementární buňky. =FeM 1 molg847,55 − Pro vypočet molárního objemu lithia využijeme vztah (B8): ⇒= mV M ρ ρ M Vm = Číselně: =mV 3 1 cmg86,7 molg847,55 − − 13 molcm7,105 − Vypočítáme objem elementární buňky za pomoci vztahu (B9): ,aV 3 = Dosadíme: =V 32337 cm10339,2)10286,0( −− ⋅=⋅ Za využití trojčlenky vypočítáme počet atomů CsCl, abychom zjistili jaký typ elementární buňky CsCl vytváří. 1 mol elementární buňky 7,105 cm3 ...................6,023.1023 atomů Li 2,339.10–23 cm3 ................................... x atomů Li ——————————————————————————— 3 231323 cm105,7 10023,6molcm10339,2 x ⋅⋅⋅ = −− Featomy0,2 Elementární buňka železa obsahuje 2 atomy, jedná se tedy o krychlovou tělesně centrovanou buňku – viz řešený příklad 1, část b). 21 Skupenské stavy látek (21. 4 Krystalová struktura) ————————————————————————————————————— 75 3. C1b Na vzájemně rovnoběžné roviny krystalu, vzdálené od sebe 0,2 nm, dopadá svazek monochromatického rentgenového záření o vlnové délce 0,14 nm pod úhlem a) 17,3 ° b) 20,5 ° c) 44,5 ° d) 55,3 ° Při kterém z těchto úhlů dopadu dojde k difrakci rentgenového záření? Řešení: Úhel dopadu vypočítáme pomocí Braggovy rovnice (22-5): λ=θ nsind2 Z toho plyne: d sin 2 λ θ = Dosadíme: =θsin m102,02 m1014,0 9 9 − − ⋅⋅ ⋅ ⇒⋅ − m1035,0 9 θ °5,20 Úhel dopadu rentgenového záření o vlnové délce 0,14 nm, při kterém dochází k difrakci, je 20,5°. 21 Skupenské stavy látek (21. 4 Krystalová struktura) —————————————————————————————————————– 76 PŘÍKLADY K SAMOSTATNÉMU ŘEŠENÍ 1. l 3 min; C1b Difrakce rentgenového záření o vlnové délce 0,229 nm na krystalu barya nastává při úhlu dopadu θ = 27°8´. Vypočítejte mezirovinnou vzdálenost difraktujících krystalových rovin. 2. 3 min; C1b Vypočítejte vzdálenost krystalových rovin v krystalu, na kterých dojde k difrakci rentgenového záření o vlnové délce 0,071 nm, dopadá-li záření na tyto roviny pod úhlem 26,42°. 3. 6 min; C1b K difrakci rentgenového záření o vlnové délce 0,193 6 nm na krystalu α-křemene dochází, dopadá-li toto záření na rovinný povrch krystalu pod úhlem 44,75 °. Vypočítejte: a) vzdálenost difragujících rovin v krystalu α-křemene, b) vlnovou délku záření, pokud k difrakci záření dochází na stejném systému rovin α-křemene při úhlu dopadu 44,86°. 4. 7 min; C2c Lithium krystaluje v krychlové soustavě s mřížkovým parametrem 0,350 9 nm a má hustotu 0,534 g.cm–3 . Určete typ elementární buňky lithia. 5. 7 min; C2c Titan krystaluje při teplotě nižší než 885 °C v šesterečné soustavě, nad touto teplotou přechází v krychlovou modifikaci. Délka hrany elementární tělesně centrované buňky krychlové modifikace je 0,32 nm. Vypočítejte hustotu krychlové modifikace titanu. 6. 9 min; C2c Wolfram, jehož hustota při 25 °C je 19,3 g cm–3 , krystaluje v krychlové tělesně centrované elementární buňce. Zjistěte a) kolik atomů W je obsaženo v elementární buňce b) jaké je koordinační číslo W v krystalové mřížce wolframu c) molární objem wolframu d) objem jedné elementární buňky wolframu 21 Skupenské stavy látek (21. 4 Krystalová struktura) ————————————————————————————————————— 77 7. 9 min; C2c CsCl krystaluje v krychlové mřížce. Délka hrany elementární buňky CsCl je 0,412 3 nm, hustota CsCl ρ = 3,99 g cm–3 . Zjistěte za pomoci obrázku: a) typ elementární buňky CsCl b) b) koordinační číslo Cs+ c) c) koordinační číslo Cl– d) d) typ mřížky vzniklé odstraněním všech kationtů Cs+ e) e) typ mřížky vzniklé nahrazením Cs+ i Cl– stejnou částicí 21 Skupenské stavy látek (21. 5 Fázové rovnováhy) —————————————————————————————————————– 78 21.5 Fázové rovnováhy ——————————————————————————————————— A 1. Vyjmenujte a vysvětlete skupenské přeměny. 2. Vysvětlete následující pojmy: - fázová rovnováha, - fázový přechod, - fázové přechody 1. druhu, - fázové přechody 2. druhu, - bod tání, - bod tuhnutí, - trojný bod, - fázový diagram. 3. Formulujte Gibbsův fázový zákon (včetně symbolů). 4. Vysvětlete, jak se určuje počet nezávislých složek soustavy a počet fází. 5. Vysvětlete pojem „počet stupňů volnosti soustavy“ 6. Doplňte tabulku: Počet stupňů volnosti soustavy Název soustavy 0 .....variantní 1 2 3 21 Skupenské stavy látek (21. 5 Fázové rovnováhy) ————————————————————————————————————— 79 ——————————————————————————————————— B 1. 1 min Vyberte jedno správné tvrzení: Bod varu kapaliny je teplota, při které se tlak nasycených par kapaliny rovná: a) standardnímu tlaku, b) atmosférickému tlaku plynů, c) tlaku nad kapalinou, d) kritickému tlaku, zmenšenému o hodnotu standardního tlaku. 2. 1 min Vyberte jedno správné tvrzení: Chlorid uhličitý má při teplotě 50 °C větší tenzi nasycených par než voda, protože: a) vazby v molekule H2O jsou polární a mezi jejími molekulami se vytvářejí vodíkové můstky, b) CCl4 je organická sloučenina, c) voda má větší viskozitu, d) CCl4 má větší molekulovou hmotnost než voda. 3. 1 min V trojném bodu vody jsou v rovnováze: a) kapalná voda, led a vzduch nasycený vodní parou za standardního tlaku b) kapalná voda, led a vzduch nasycený vodní parou za teploty 0 °C c) kapalná voda, led a suchý vzduch za standardního tlaku d) kapalná voda, led a vodní pára 4. 2 min Mezimolekulární přitažlivé síly jsou větší v kapalném methanu než v kapalném argonu. Která z obou látek má vyšší hodnotu kritické teploty? 5. 3 min Určité množství ledu o teplotě –10 °C bylo v uzavřené nádobě rovnoměrně zahříváno tak dlouho, až teplota vzniklé vodní páry dosáhla 110 °C. Schematicky nakreslete závislost teploty H2O na celkové době zahřívání a udejte, co představují jednotlivé části křivky. 6. 6 min Určete počet nezávislých složek v následujících soustavách: a) voda-led b) ocet (8% vodný roztok octové kyseliny) c) HCl-NH3-NH4Cl (v poměru 1:1:1) d) H2O-NH3-NH4OH (v poměru 10:1:1) e) Na2O –SiO2-H2O f) H2O-NH3-NH4OH (v poměru 1:1:1) g) měď-cín h) voda-ethanol 21 Skupenské stavy látek (21. 5 Fázové rovnováhy) —————————————————————————————————————– 80 i) H2, O2, H2O (v poměru 3:1:4) j) H2, O2, H2O (v poměru 2:1:2) 7. 1 min Na obrázcích jsou nakresleny fázové diagramy. U každého obrázku určete o kolikasložkovou soustavu se jedná. a) b) c) 8. 3 min Nakreslete fázový diagram vody, pojmenujte jednotlivé části diagramu, vyznačte oblasti existence jednotlivých fází, kritický a trojný bod. Vysvětlete, čím se fázový diagram vody liší od fázových diagramů jiných látek. 9. 2 min Posuďte, které z následujících výroků jsou správné a které jsou nesprávné. Pokud s tvrzeními nesouhlasíte, pak své rozhodnutí odůvodněte. a) Molární objem H2O (l) při 100 °C a tlaku 101,325 kPa je menší než molární objem H2O (g) při stejných podmínkách. b) Ochlazujeme-li čistou kapalnou látku, dojde při určité teplotě ke ztuhnutí kapaliny. Teplota směsi kapalina – tuhá látka zůstává při nepřerušovaném chlazení směsi po určitou dobu konstantní. c) Jednotlivé křivky ve fázovém diagramu udávají podmínky, za kterých jsou dvě fáze určité látky v rovnováze. d) H2O (s), H2O (l) a H2O (g) jsou v rovnováze pouze při teplotě 0,01 °C a tlaku 101,325 kPa. e) Nachází-li se soustava tuhá látka – kapalina v rovnováze, způsobí dodání tepla této soustavě úbytek množství tuhé látky. 10. 1 min Při řešení tohoto příkladu využijte znalost Le Chatelierova–Braunova principu. a) Jaký musí být tlak, aby se při teplotě 100 °C nacházela v rovnováze kapalná voda a vodní pára? b) Která fáze zůstane v soustavě, jestliže se sníží tlak v soustavě při nezměněné teplotě? 21 Skupenské stavy látek (21. 5 Fázové rovnováhy) ————————————————————————————————————— 81 11. 2 min Při řešení tohoto příkladu aplikujte Le Chatelierův–Braunův princip: a) při teplotě –3 °C se ustavila rovnováha H2O(s) H2O(g) Jaký důsledek na ustavenou rovnováhu bude mít snížení tlaku v soustavě při nezměněné teplotě? b) Jaký důsledek na rovnováhu H2O(s) H2O(l) ustavenou při teplotě 0 °C a tlaku 101,325 kPa, bude mít zvýšení tlaku v soustavě nad hodnotu 101,325 kPa při nezměněné teplotě? Při uvedených podmínkách je hustota ledu menší než hustota kapalné vody. ——————————————————————————————————— C Potřebné vztahy: Gibbsův fázový zákon ,2+=+ sfv (21.4-1) kde v ....... počet stupňů volnosti = počet intenzivních stavových veličin, které můžeme nezávisle na sobě měnit, aniž by se tím změnil počet fází v soustavě s......... počet složek = minimální počet čistých látek, jimiž lze danou soustavu realizovat f ......... počet fází v soustavě (fáze je část soustavy, která má v celém svém objemu stejné vlastnosti chemické i fyzikální. Le Chatelierův-Braunův princip (princip akce a reakce) (21.4-2) Porušení rovnováhy vnějším zásahem (akcí) vyvolá děj (reakci) směřující ke zrušení účinku tohoto vnějšího zásahu. 21 Skupenské stavy látek (21. 5 Fázové rovnováhy) —————————————————————————————————————– 82 Řešené příklady 1. C1d Určete, kolik mají dané soustavy nezávislých složek, fází a stupňů volnosti: a) tavenina čistého železa b) roztok NaOH ve vodě c) kapalná voda v rovnováze s ledem Řešení: Nejprve u každé soustavy určíme počet fází a počet nezávislých složek. Pak na základě těchto hodnot vypočítáme počet stupňů volnosti podle Gibbsova fázového zákona (21.4-1): a) Počet nezávislých složek: s = 1 pouze čistá látka – železo Počet fází: f = 1 (pouze kapalná fáze – tavenina) Počet stupňů volnosti vypočítáme pomocí Gibbsova fázového zákona (21.4-1): Číselně: 2121 =−+=v (bivariantní soustava) Tavenina čistého železa obsahuje 1 složku a 1 fázi a jde o soustavu bivariantní (v = 2). b) Určíme počet složek: s = 2 (NaOH a H2O spolu nereagují) Stanovíme počet fází v soustavě: f = 1 (kapalná fáze – roztok má ve všech svých částech stejné vlastnosti) Pomocí Gibbsova fázového zákona (21.4-1) vypočítáme počet stupňů volnosti: Dosadíme: 3122 =−+=v Soustava NaOH a H2O má 2 složky a 1 fázi a je trivariantní (v = 3). c) Určíme počet složek: s = 1, (H2O) Stanovíme počet fází v soustavě: f = 2, protože v soustavě je pevná fáze (led) a kapalná fáze (kapalná voda) fsvsfv −+=⇒+=+ 22 fsvsfv −+=⇒+=+ 22 21 Skupenské stavy látek (21. 5 Fázové rovnováhy) ————————————————————————————————————— 83 Pomocí Gibbsova fázového zákona (21.4-1) vypočítáme počet stupňů volnosti: Dosadíme: 1221 =−+=v Soustava kapalné vody a ledu v rovnováze má 1 složku, 2 fáze a je univariantní (v = 1). 2. C1d Určete počet fází, složek a stupňů volnosti v rovnovážné soustavě, která je tvořena uhličitanem vápenatým a produkty jeho termického rozkladu) v poměru 1 : 1 : 1. Termický rozklad CaCO3 probíhá podle rovnice: CaCO3 (s) CaO (s) + CO2 (g) Řešení: Budeme vycházet z rovnice termického rozkladu CaCO3. Zde je rozhodující poměr stechiometrických koeficientů látek ve srovnání s poměrem látkových množství látek skutečně přítomných v soustavě. Nejprve určíme počet složek a počet fází v soustavě a poté vypočítáme pomocí Gibbsova fázového zákona počet stupňů volnosti. Stanovíme počet fází v soustavě: f = 3 (2 pevné fáze a jedna plynná) Určíme počet složek: s = 1 (oxid vápenatý a oxid uhličitý v poměru 1:1, lze připravit z uhličitanu vápenatého) Z Gibbsova fázového zákona (21.4-1): Dosadíme: 0321 =−+=v Soustava obsahuje 3 fáze a 1 složku a je invariantní (v = 0). 3. C1d Vypočítejte, kolik stupňů volnosti má soustava, která vznikla smícháním CaO, CO2 (g) a CaCO3 v poměru (2:1:4). Řešení: Budeme vycházet z rovnice termického rozkladu CaCO3. Nejprve stanovíme počet složek (s ohledem na poměr látek v soustavě) a počet fází v soustavě. Poté vypočítáme pomocí Gibbsova fázového zákona (21.4-1) kolik má daná soustava stupňů volnosti. CaCO3 (s) CaO (s) + CO2 (g) Stanovíme počet fází v soustavě: f = 2, protože v soustavě jsou 2 pevné fáze a jedna plynná fsvsfv −+=⇒+=+ 22 fsvsfv −+=⇒+=+ 22 21 Skupenské stavy látek (21. 5 Fázové rovnováhy) —————————————————————————————————————– 84 Určíme počet složek: s = 2, (oxid vápenatý a oxid uhličitý v poměru 2:1, nelze připravit pouze z uhličitanu vápenatého) Z Gibbsova fázového zákona (21.4-1) vyjádříme počet stupňů volnosti: Dosadíme: 2222 =−+=v Soustava má 2 stupně volnosti (bivariantní). PŘÍKLADY K SAMOSTATNÉMU ŘEŠENÍ 1. 3 min; C1a Kolik složek a kolik stupňů volnosti má soustava Na2SO4 ⋅⋅⋅⋅10H2O (s) – Na2SO4 (s) – nasycený vodný roztok Na2SO4? 2. 4 min; C1a Určete počet fází, nezávislých složek a stupňů volnosti v rovnovážné soustavě tvořené NH4Cl a produkty jeho termického rozkladu. Látky jsou v poměru 1 : 1 : 1. 3. 2 min; C1a Kolik stupňů volnosti má soustava, v níž je voda v rovnováze s ledem a vodní parou? Jak se tento stav soustavy nazývá? 4. 6 min; C1a Rozhodněte, která z následujících soustav je univariantní: a) roztok NaCl ve vodě b) ethylalkohol v rovnováze se svou nasycenou parou c) led v rovnováze s vodní parou 5. 6 min; C1a Určete, která z následujících soustav je bivariantní: a) tavenina čistého olova b) roztok octové kyseliny ve vodě c) led v rovnováze s kapalnou vodou 6. 8 min; C3a Jaký objem zaujímá 1 mol vody při následujících podmínkách? a) led, 0,0 °C, ρ = 0,916 8 g cm–3 b) kapalná voda, 0,0 °C, ρ = 0,999 9 g cm–3 c) kapalná voda, 100 °C, ρ = 0,958 4 g cm–3 d) vodní pára, 100 °C, p = 101,325 kPa fsvsfv −+=⇒+=+ 22 21 Skupenské stavy látek (21. 5 Fázové rovnováhy) ————————————————————————————————————— 85 ——————————————————————————————————— D 1. 3 min; D1c Hustota tuhého a kapalného benzenu při teplotě tání (5,5 °C) benzenu je 1,014 g cm–3 a 0,895 g cm–3 . Byl by možné bruslit na tuhém benzenu? Odpověď zdůvodněte. 22 Základy termodynamiky —————————————————————————————————————– 86  22 Základy termodynamiky  A 1. Definujte nebo vysvětlete následující pojmy: - termodynamická soustava (systém) - okolí - stavová veličina - stavové funkce - entropie - Gibbsova energie - termodynamický děj - termodynamická rovnováha - vnitřní energie soustavy - enthalpie - reakční enthalpie - tepelné zabarvení reakce - vazebná energie - disociační energie - uskutečnitelnost chemické reakce - výchozí látky - produkty - termodynamika - termochemie - termika 2. Uveďte minimálně 5 příkladů stavových veličin. 3. Uveďte minimálně 3 příklady stavových funkcí. 4. Vysvětlete rozdíl mezi následujícími pojmy: - stavové veličiny intenzivní ×××× extenzivní - vratný děj ×××× nevratný děj - izolovaný systém ×××× uzavřený systém ×××× otevřený systém - práce vykonaná soustavou ×××× vnějšími silami - objemová práce ×××× neobjemová práce - exotermická reakce ×××× endotermická reakce - standardní slučovací enthalpie ×××× standardní spalná enthalpie 5. Formulujte následující zákony slovně popř. i pomocí vzorců: - nultá věta termodynamická - první věta termodynamická včetně jejího matematického vyjádření - první termochemický zákon - druhý termochemický zákon 22 Základy termodynamiky ————————————————————————————————————— 87 6. Schéma znázorňuje odvozovací trojúhelníky pro výpočet reakčních enthalpií ze spalných nebo slučovacích enthalpií. Doplňte do volných rámečků chybějící popisky. Čárkovaně doplňte chybějící šipky reaktantů a produktů. 7. Pro které sloučeniny se používá Born-Habernův cyklus?  B 1. 1 min Na obrázcích jsou znázorněny p-V diagramy, z nichž lze odvodit velikost objemové práce vykonané soustavou. Určete, které tvrzení správně popisuje děj zobrazený v grafech označených písmeny A) a B). A) B) a) objemová práce se koná a) objem je konstantní b) objemová práce se nekoná b) objemová práce se nekoná c) objem se mění v závislosti na tlaku c) objemová práce se koná 2. 1 min Určete, které z následujících reakcí jsou exotermické a které endotermické: a) 2 C (s) + H2 (g) → C2H2 (g) ∆∆∆∆H = 226,92 kJ mol–1 b) H2 (g) + ½ O2 (g) → H2 O (l) ∆∆∆∆H = –285,96 kJ mol–1 c) C2H5OH (1) + 3O2 (g) →→→→ 2CO2 (g) + 3H2O (1) ∆∆∆∆H = –1 368,539 kJ.mol–1 d) Fe3O4 (s) + CO (g) →→→→ 3FeO (s) + CO2 (g) ∆∆∆∆H = 38,10 kJ.mol–1 e) Cdiamant + O2 (g) →→→→ CO2 (g) ∆∆∆∆H = –395,65 kJ.mol–1 22 Základy termodynamiky —————————————————————————————————————– 88 3. 1 min Vyberte jedno pravdivé tvrzení: a) Samovolné reakce jsou vždy exotermní. b) Pro samovolné reakce je typické ∆G < 0. c) Samovolné reakce jsou velmi rychlé. d) Pro samovolné reakce platí ∆H < 0. 4. 1 min Vyberte jedno pravdivé tvrzení: Změna Gibbsovy energie ∆∆∆∆G je rovna nule, když a) je systém v rovnováze b) jsou všechny aktivity jednotkové c) teplo není soustavou ani přijímáno ani vydáváno d) změna entropie je nulová 5. 3 min Chemické reakce lze charakterizovat znaménky změn ∆∆∆∆H a ∆∆∆∆S tak, jak je uvedeno v následující tabulce: reakce ∆∆∆∆H ∆∆∆∆S a – + b + – c – – d + + Rozhodněte, které z procesů (a-d) probíhají za konstantního tlaku a teploty určitě samovolně, které samovolně určitě neprobíhají a o kterých nelze rozhodnout.  C Potřebné vztahy 2 vztahy na jednom řádku mají mít každý svůj odkaz??? První věta termodynamická: ∆U = Q + W resp. WQU −=∆ , (23-1) kde ∆U ..... zvýšení vnitřní energie soustavy (J) Q ....... teplo soustavě dodané (J) W ...... práce soustavě dodaná - vykonaná vnějšími silami (J) W ...... objemová práce - soustavou vykonaná (J) 22 Základy termodynamiky ————————————————————————————————————— 89 Vztahy pro výpočet objemové práce Izobarický děj: ),( 12 VVpW −= (23-2) Izotermický děj: 1 2 ln V V nRTW = resp. ,nRTW = (23-3) Izochorický děj: ,0=W (23-4) kde W .................. objemová práce vykonaná soustavou (např. J) p..................... tlak (např. Pa) V2................... konečný objem (např. dm3 ) V1................... počáteční objem (např. dm3 ) n..................... látkové množství (mol) R..................... molární plynová konstanta(J K–1 mol–1 ) T..................... termodynamická teplota (K) První termochemický zákon: ,21 HH ∆∆ −= (23- 5) kde ∆H1................ reakční enthalpie dané reakce směřující k produktům (např. kJ mol–1 ) ∆H2................ reakční enthalpie stejné reakce směřující k výchozím látkám (např. kJ mol–1 ) Druhý termochemický zákon: ,...HHH === 321 ∆∆∆ (23-6) kde ∆H1 ............... enthalpie dané reakce směřující od výchozích látek k produktům (např. J) ∆H2, ∆H3,....... enthalpie stejné reakce směřující od výchozích látek přes meziprodukty k produktům (např. J) 22 Základy termodynamiky —————————————————————————————————————– 90 Výpočet reakčního tepla (reakčních enthalpií) z tabulkových údajů Standardních spalných entalpií: ,HHH )prod(spal)vých(spalr °°° −= ∆∆∆ (23-7) kde ∆H°r .................... standardní reakční enthalpie (J mol–1 , častěji kJ mol–1 ) ° )vých(spalH∆ ........... standardní spalná enthalpie výchozích látek enthalpie (stejné jednotky jako ∆H°r) )prod(spalH ° ∆ .......... standardní spalná enthalpie produktů (stejné jednotky jako ∆H°r) Standardních slučovacích entalpií: ,)()( °°° ∆−∆=∆ výchslučprodslučr HHH (23-8) kde ° rH∆ .................... standardní reakční enthalpie (J mol–1 , častěji kJ mol–1 ) ° )prod(slučH∆ .......... standardní slučovací enthalpie výchozích látek (stejné jednotky jako ∆H°r) ° )vých(slučH∆ ........... standardní slučovací enthalpie produktů (stejné jednotky jako ∆H°r) Vazebných energií: ∑ −=∆ ° prodvazvýchvazr EEH ,, , (23-9) kde ° rH∆ .................... standardní reakční enthalpie (J mol–1 , častěji kJ mol–1 ) výchvazE , ................. vazebná energie výchozích látek prodvazE , ................ vazebná energie produktů Změna Gibbsovy energie: STHG ∆−∆=∆ resp. ,mmm STHG ∆−∆=∆ (23-10) kde ∆G........................ přírůstek Gibbsovy energie (J), resp. ∆G (J mol–1 ) ∆H....................... přírůstek enthalpie (stejné jednotky jako ∆G, resp. ∆Gm (J mol–1 ) T.......................... termodynamická teplota (K) ∆S........................ přírůstek entropie z tvorné Gibbsovy energie (např. J K–1 ), resp. ∆Sm, resp. ∆Sm (J K–1 mol–1 ) 22 Základy termodynamiky ————————————————————————————————————— 91 Změna entropie resp. Gibbsovy energie: ,)()( °°° −= výchprod SSS∆ resp. °°° −= )()( výchprod GGG∆ (23-11) kde ,° S∆ ° G∆ ............ přírůstek entropie resp. Gibbsovy energie (např. J mol –1 K–1 ) ° )( prodS , ° )( prodG ....... slučovací entropie resp. Gibbsova energie výchozích látek (stejné jednotky jako ∆S°) ° )(výchS , ° )(výchG .........slučovací entropie resp. Gibbsova energie produktů (stejné jednotky jako ∆S°) Entropie: T Q S =∆ resp. , T H S ∆ ∆ = (23-12) kde ∆S ....................... přírůstek entropie (např. J K–1 ) T........................... teplota, při níž soustava teplo přijímá (K) Q ......................... teplo přijaté soustavou při izotermickém ději (např. J) Teplo přijaté látkou při změně skupenství: mlQ = resp. nlQ = (23-13) kde Q.......................... skupenské teplo (libovolné skupenské přeměny) (J) m.......................... hmotnost (kg) l........................... měrné skupenské teplo (libovolné skupenské přeměny) (J kg–1 ) n........................... látkové množství (mol) Teplo přijaté soustavou při změně teploty: TmcQ ∆= , resp. TncQ ∆= (23-14) kde Q.......................... teplo přijaté tělesem (J) m.......................... hmotnost tělesa (kg) c........................... měrná tepelná kapacita látky (J kg–1 K–1 ) ∆T........................ přírůstek teploty tělesa (K) n........................... látkové množství (mol) 22 Základy termodynamiky —————————————————————————————————————– 92 Řešené příklady 1. C1c Při endotermické reakci přijala soustava za konstantního tlaku teplo o hodnotě 30 kJ. Produkty zaujímaly menší objem než výchozí látky, proto vnější síly vykonaly práci 40 kJ, aby došlo k odpovídající kompresi. a) Jaká byla reakční entalpie? b) O kolik vzrostla vnitřní energie soustavy? Řešení: a) Teplo přijaté soustavou při izobarickém ději ( tj. za konstantního tlaku) je podle definice rovno entalpii. Proto ∆H kJ30= b) Přírůstek vnitřní energie vypočítáme dle první věty termodynamické (23-1): ∆U = Q + W Dosadíme ∆U = 30 kJ + 40 kJ kJ70= Reakční enthalpie byla 30 kJ a přírůstek vnitřní energie byl 70 kJ. 2. C1a Plyn expanduje za konstantního tlaku 60,8 kPa z objemu 2,25 dm3 na objem 7,50 dm3 . Jakou práci přitom vykoná? Řešení: K řešení využijeme vztah pro výpočet objemové práce při izobarickém ději (23-2): )( 12 VVpW −= Číselně: =W )m25002,0m50007,0(Pa80060 33 −⋅ J2,319= J319 Plyn vykoná práci 319 J. 3. C2c Molární výparné teplo vody při 25 °C a standardním tlaku je 44 kJ mol–1 . Pro vypaření 1 mol vody za těchto podmínek vypočítejte: a) absorbované teplo, b) objemovou práci vykonanou vodou, c) změnu vnitřní energie při vypaření 1 mol vody. 22 Základy termodynamiky ————————————————————————————————————— 93 Řešení: Nejdříve vypočítáme teplo absorbované vodou při vypaření. Následně vycházíme z faktu,že v soustavě dochází ke změně skupenství z kapalného na plynné, které doprovází zvětšení objemu soustavy. Soustava tedy vykonává objemovou práci. Objemovou práci vypočítáme dle vztahu (23-3). Pak tento výpočet dosadíme do vztahu (23-1), abychom vypočítali změnu vnitřní energii soustavy. a) Teplo absorbované vodou při vypaření je rovno jejímu výparnému teplu, proto =Q kJ44 b) Při změně vody z kapalného skupenství na plynné dojde ke zvětšení objemu soustavy. Děj je izotermický, proto práce vykonaná soustavou je )VV(pW 12 −= . Protože změna objemu je velká, můžeme zanedbat objem kapalné vody V1 oproti objemu vzniklé vodní páry V2. Proto W = pV2. Součin pV2 určíme ze stavové rovnice ideálního plynu (21.1-3). nRTWnRTpV =⇒= Dosadíme: =W K15,298KmolJ314,8mol1 11 ⋅⋅ −− 2 478,81 J kJ5,2 c) Změnu vnitřní energie určíme pomocí první věty termodynamické (23-1): WQU +=∆ , kde WW −= Číselně: =U∆ kJ5,2kJ44 − kJ5,41= Soustava absorbovala teplo 44 kJ mol–1 , vykonala práci o velikosti 2,5 kJ a její vnitřní energie se zvýšila o 41,5 kJ. 4. C1c Vypočítejte reakční teplo reakce CaO (s) + CO2 (g) →→→→ CaCO3 (s) z následujících rovnic. C (s) + O2 (g) →→→→ CO2 (g) ∆∆∆∆H° = –393,97 kJ mol–1 Ca (s) + 1 /2O2 (g) →→→→ CaO (s) ∆Η∆Η∆Η∆Η°= –635,97 kJ mol–1 Ca (s) + C (s) + 3 /2O2 (g) →→→→ CaCO3 (s) ∆∆∆∆H° = –1 207,89 kJ mol–1 Řešení: Pohledem na dílčí reakce v zadání zjistíme, že všechny popisují vznik reaktantů nebo produktů zadané reakce z prvků. Zadané enthalpie jsou proto Slučovacími enthalpiemi a pro výpočet použijeme vztah (23-7). ,HHH )vých(sluč)prod(slučr °°° −= ∆∆∆ Číselně: =° rH∆ )]molkJ97,635()molkJ97,393[(molkJ89,2071 111 −−− −+−−− =° rH∆ 1 molkJ95,177 − − 22 Základy termodynamiky —————————————————————————————————————– 94 Reakční teplo dané reakce je –177,95 kJ mol–1 . 5. C1c Z vazebných energií vypočítejte enthalpii reakce přípravy chloroformu: CH4 (g) + 3Cl2 (g) →→→→ CHCl3 (g) + 3HCl (g). Vazba Energie vazby C–H 416,17 kJ mol–1 Cl–Cl 242,83 kJ mol–1 C–Cl 326,57 kJ mol–1 H–Cl 431,24 kJ mol–1 Řešení: Nejprve odděleně zjistíme energii potřebnou na rozštěpení vazeb ve výchozích látkách a energii uvolněnou při vzniku produktů. Odečtením pak zjistíme reakční entalpii dané reakce. Výchozí látky – energie potřebná na rozštěpení vazeb v této látce je vazba C–H zastoupena 4×: 1 molkJ17,4164 − ⋅⇒ = 1 molkJ68,6641 − v reakci jsou 3 molekuly chloru, vazba Cl–Cl je proto zastoupena 3×: 1 molkJ242,833 − ⋅⇒ = 1 molkJ49,728 − Na rozštěpení vazeb v reaktantech je celkem potřeba energii 1 molkJ17,3932 − . Produkty – energie uvolněná při vzniku vazeb v této látce je 1 vazba C–H a 3 vazby H–Cl: 11 molkJ326,573molkJ416,17 −− ⋅+⇒ = 1 molkJ88,3951 − v reakci jsou 3 molekuly HCl vazba H–Cl je zastoupena 3×: 1 molkJ431,243 − ⋅⇒ 1 molkJ72,2931 − = Při vzniku produktů se celkem uvolní teplo 1 molkJ6,6892 − . Reakční entalpie je teplo přijaté soustavou při izobaricky uskutečněné reakcí, proto platí: =∆ ° rH 11 molkJ43,6892molkJ17,3932 −− − 1 molkJ43,296 − −= Enthalpie reakce přípravy chloroformu je 1 molkJ43,296 − − . C H H H H C Cl Cl H Cl ClHCl ClCl Cl 22 Základy termodynamiky ————————————————————————————————————— 95 6. C3b Z údajů v tabulce vypočítejte množství tepla, které se uvolní spálením 1,00 m3 methanu (měřeno při 0 °C a 101,325 kPa). látka slučovací teplo CH4 –76,37 kJ mol–1 CO2 –393,97 kJ mol–1 H2O –242,00 kJ mol–1 Řešení: Nejdříve napíšeme reakci spalování methanu a vyčíslíme ji. Na základě reakce a jednotlivých slučovacích tepel vypočítáme dle vztahu (23-7) reakční teplo, které vnikne spálením 1 mol methanu. Pomocí vztahu (21-3) zjistíme, jaké látkové množství CH4 je obsaženo v objemu 1 m3 . Nakonec vypočítáme množství energie, která se uvolní spálením 1 m3 methanu. CH4 (g) + 2O2 (g) → 2H2O (g) + CO2 (g) ,HHH )vých(sluč)prod(slučr °°° −= ∆∆∆ Dosadíme: Slučovací teplo pro kyslík je rovno nulové, protože kyslík je prvek. =° rH∆ )]02()kJ37,76[()]97,393()00,242(2[ ⋅+−−−+−⋅ 1 molkJ6,801 − −= Pomocí vztahu (21-3) vypočítáme látkové množství CH4 v objemu 1m3 : RT pV =nnRT=pV ⇒ Číselně: =n K15,273KmolJ314,8 m1Pa325101 11 3 ⋅ ⋅ −− 44,61 mol Reakční teplo vzniklé spálením 1 m3 CH4 vypočteme z úměry: 1 mol CH4..............–801,6 kJ 44,61 mol...............................x —————————————— =x mol1 mol61,44kJ6,801 ⋅− = 35759,376 kJ MJ8,35 Spálením 1m3 methanu se uvolní teplo o velikosti 35,8 MJ. 22 Základy termodynamiky —————————————————————————————————————– 96 7. C1a Bude reakce 2NO2 (g) →→→→ N2O4 (g) probíhat za standardních podmínek samovolně, je-li ∆∆∆∆G° (N2O4) = 98,326 kJ mol–1 a ∆∆∆∆G°(NO2) = 51,724 kJ mol–1 ? Řešení: Reakce probíhá samovolně, pokud je reakční Gibbsova energie menší než nula. Reakční Gibbsovu energii vypočítáme analogicky dle vztahu (23-7): °°° −= )vých(spal)prod(spal GGG ∆∆∆ Číselně: =° G∆ 111 molkJ122,5molkJ724,512molkJ326,98 −−− −=⋅− Reakce bude probíhat samovolně, protože ∆G < 0. 8. C1a Sublimační teplo suchého ledu ∆∆∆∆Hsubl za standardního tlaku a teploty –78,00 °C je 565,22 J g–1 . Vypočítejte změnu entropie při sublimaci 500,0 g CO2 a uveďte, jaká je změna Gibbsovy energie tohoto vratného procesu (pro 500,0 g CO2) Řešení: Nejdříve vypočítáme změnu entropie při sublimaci dle (23-12). Pak určíme změnu Gibbsovy energie pomocí vztahu (23-10). T Q S =∆ K)15,27378( gJ22,565 1 +− = − 2,896 J K–1 g–1 Tato změna entropie je vztažena na 1g CO2. V zadání bylo 500 g CO2. Proto: 1 g CO2.......................2,896 J K–1 500 g CO2..............................x ——————————————— 1 1 KJ4481 g1 g500KJ896,2 x − − = ⋅ = Kombinací vztahů (23-10) a (23-12): STHG ∆∆∆ −= resp. STQG ∆∆ −= (tlak byl podle zadání konstantní) T Q S =∆ Dostaneme: T Q TQG −=∆ Pokrácením: 0=⇒−=⇒−= GQQG T Q TQG ∆∆∆ Změna entropie při sublimaci daného 500 g CO2 za daných podmínek je 1 448 kJ. Děj je vratný, proto ∆G = 0, což bylo potvrzeno i výpočtem. 22 Základy termodynamiky ————————————————————————————————————— 97 PŘÍKLADY K SAMOSTATNÉMU ŘEŠENÍ 1. 1 min; C1a Jak se změní vnitřní energie plynu, přijme-li teplo o velikosti 10 J a nevykoná přitom žádnou práci? 2. 2 min; C1a Pro reakci NO (g) + 1 /2O2 (g) →→→→ NO2 (g) probíhající při 298,15 K je ∆∆∆∆G° = –34,88 kJ mol–1 a ∆∆∆∆H° = –56,56 kJ mol–1 . Vypočítejte změnu entropie. 3. 3 min; C1a Vypočítejte standardní Gibbsovu energii ∆∆∆∆G° oxidace glukózy (C6H12O6), která probíhá podle rovnice C6H12O6 (s) + 6O2 (g) →→→→ 6CO2 g) + 6H2O (1). Hodnoty standardní slučovací Gibbsovy energie jsou uvedeny v tabulce. Sloučenina Standardní slučovací Gibbsova energie C6H12O6 (s) –912,72 kJ mol–1 CO2 (g) –394,83 kJ mol–1 H2O (l) –238,65 kJ mol–1 4. 2 min; C1a Vypočítejte reakční teplo vzniku jodovodíku z prvků dle rovnice H2 (g) + I2 (g) → 2HI (g), pokud znáte velikost energie vazeb (435 kJ mol–1 ), I–I (150 kJ mol–1 ) a H–I (299 kJ mol–1 ). 5. 3 min; C1b Množství 7,00 g kovového hořčíku bylo rozpuštěno v nadbytku HCl při 25,0 °C a tlaku 101,325 kPa. Vypočítejte práci vykonanou při vzniku vodíku. 6. 5 min; C1b Pro proces přeměny H2O (s) →→→→ H2O (1) je ∆∆∆∆H° = 6 012,2 J mol–1 a ∆∆∆∆S° = 22,0 J mol–1 K–1 . Vypočítejte: a) ∆∆∆∆G tohoto procesu při –10,0 °C. Která forma led nebo voda je stabilní při této teplotě? b) ∆∆∆∆G při 10,0 °C. Která forma vody bude stabilní při této teplotě? c) Teplotu, při níž je ∆∆∆∆G = 0. Jaký je fyzikální význam této teploty? 7. 3 min; C1c V exotermické reakci, probíhající za konstantního tlaku, vydala soustava do okolí teplo 50 kJ. Při vzniku produktů vzrostl objem soustavy, přičemž odpovídající velikost práce vykonané soustavou při této expanzi byla 20 kJ. Jaké jsou hodnoty a) ∆∆∆∆H, b) ∆∆∆∆U pro tento proces? 22 Základy termodynamiky —————————————————————————————————————– 98 8. 3 min; C1c Vypočítejte tepelné zabarvení reakce 2CO(g) + 4H2(g) →→→→ H2O(1) + C2H5OH(1), znáte-li spalná reaktantů a produktů CO (g) + 1 /2O2 (g) →→→→ CO2 (g) ∆∆∆∆H°1 = –283,195 kJ mol–1 H2 (g) + 1 /2O2 (g) →→→→ H2O (1) ∆∆∆∆H°1 = –285,960 kJ mol–1 C2H5OH (1) + 3O2 (g)→→→→ 2CO2 (g) + 3H2O (l) ∆∆∆∆H°1 = –1 368,539 kJ mol–1 9. 2 min; C1c Vypočítejte teplo reakce, při níž by se diamant za teploty 298,15 K a tlaku 101,325 kPa měnil v grafit, víte-li, že za těchto podmínek jsou tepla reakcí Cgrafit + O2 (g) →→→→ CO2 (g) ∆∆∆∆H° = –393,77 kJ mol–1 Cdiamant + O2 (g) →→→→ CO2 (g) ∆∆∆∆H° = –395,65 kJ mol–1 10. 2 min; C1c Vypočítejte ∆∆∆∆H° reakce C (s) + ½ O2 (g) →→→→ CO (g), jsou-li známa tepelná zabarvení reakcí C(s) + O2(g) →→→→ CO2(g) ∆∆∆∆H° = –393,97 kJ mol–1 CO (g) + 1 /2O2 (g) →→→→ CO2 (g) ∆∆∆∆H°= –283,19 kJ mol–1 11. 3 min; C1c Vypočítejte enthalpii reakce Cgrafít + 2H2(g) →→→→ CH4 (g), jsou-li známy následující údaje CH4 (g) + 2O2 (g) →→→→ CO2 (g) + 2H2O (l) ∆∆∆∆H° = –890,95 kJ mol–1 Cgrafit + O2 (g) →→→→ CO2 (g) ∆∆∆∆H° = –393,97 kJ mol–1 H2(g) + 1 /2O2(g) →→→→ H2O(1) ∆∆∆∆H° = –285,96 kJ mol–1 12. 3 min; C1c Vypočítejte ∆∆∆∆H° reakce FeO (s) + CO (g) →→→→ Fe (s) + CO2 (g) s využitím termochemických rovnic Fe2O3 (s) + 3CO (g) →→→→ 2Fe (s) + 3CO2(g) ∆∆∆∆H° = –27,63 kJ mol–1 3Fe2O3 (s) + CO (g) →→→→ 2Fe3O4(s) + CO2 (g) ∆∆∆∆H° = –58,62 kJ mol–1 Fe3O4(s) + CO(g) →→→→ 3FeO(s) + CO2(g) ∆∆∆∆H° = 38,10 kJ mol–1 13. 2 min; C1c Posuďte, zda je reakce 2HI(g) + Cl2(g) →→→→ 2HCl(g) + I2 (s) uskutečnitelná za standardních podmínek. Standardní slučovací Gibbsovy energie při nich jsou pro HC1 –95,46 kJ mol–1 a pro HI 1,30 kJ mol–1 . 14. 2 min; C1c Je reakce CO (g) + Cl2 →→→→ COCl2 (g) uskutečnitelná za standardních podmínek? Jaká Gibbsova energie CO (g) je –137,37 kJ mol–1 a COCl2 (g) –210,64 kJ mol–1 . 22 Základy termodynamiky ————————————————————————————————————— 99 15. 2 min; C1c Bude reakce 2NO2 (g) →→→→ N2O4 (g) probíhat za standardních podmínek samovolně? Slučovací Gibbsovy energie jsou: ∆∆∆∆G°(N2O4) = 98,326 kJ mol–1 a ∆∆∆∆G°(NO2) = 51,724 kJ mol–1 . 16. 3 min; C1c Vypočítejte teplo reakce CH4(g) + 4F2(g) →→→→ CF4 (g) + 4HF (g), znáte-li velikost energie vazeb C–H (416,17 kJ mol–1 ), C–F (489,86 kJ mol–1 ), H–F (569,40 kJ mol–1 ) a F–F (158,26 kJ mol–1 ). 17. 5 min; C1c CCl4 se připravuje reakcí CS2 (g) + 3C12 (g) →→→→ CCl4 (g) + S2Cl2 (g). Vypočítejte její enthalpii, víte-li, že energie vazby C=S je 481,48 kJ mol–1 , Cl–Cl 242,83 kJ mol–1 , C–Cl 326,57 kJ mol–1 , S–S 205,15 kJ mol–1 a S–Cl 255,39 kJ mol–1 . 18. 7 min; C2a Určete ∆∆∆∆H° reakce 2Na2O2(s) + 2H2O(l) →→→→ 4NaOH(s) + O2 (g). Slučovací teplo Na2O2 (s) je –504,93 kJ mol–1 , pro H2O je (l) –285,96 kJ mol–1 a pro NaOH (s) je –427,05 kJ mol–1 . Kolik tepla se uvolní rozkladem 25,00 g peroxidu sodného? 19. 4 min; C2c Pro vznik N2O reakcí 2N2 (g) + O2 (g) →→→→ 2N2O (g) je ∆∆∆∆H = 163,3 kJ. Vypočítejte teplo absorbované při vzniku 6,5 g N2O a teplo uvolněné při rozkladu 3,0 g N2O. 20. 7 min; C3b Výparné teplo benzenu při bodu varu (80,1 °C) a atmosférickém tlaku je 394,15 J g–1 . Vypočítejte: a) objemovou práci, b) absorbované teplo, c) změnu enthalpie, d) změnu vnitřní energie, při vypaření 100 g benzenu uzavřeného v nádobě s pohyblivým pístem při teplotě 80,1 °C. Předpokládejte, že se benzen v plynném skupenství chová jako ideální plyn. Pro zjednodušení počítejte, že objem kapaliny je zanedbatelný vůči objemu páry. 21. 5 min; C3b Reakcí 2,00 mol vodíku s 1,00 mol kyslíku při 100 °C za standardního tlaku vznikají dva mol vodní páry a uvolní se teplo 484,83 kJ. Vypočítejte změnu enthalpie ∆∆∆∆H a vnitřní energie ∆∆∆∆U při této reakci. 22 Základy termodynamiky —————————————————————————————————————– 100 22. 5 min; C3b Vypočítejte výparné teplo 1 g vody při 25 °C. Slučovací teplo kapalné vody je –285,96 kJ mol–1 , plynné vody –242,0 kJ mol–1 . 23 Chemická rovnováha —————————————————————————————————————– 101 23 Chemická rovnováha —————————————————————————————————————– A 1. Vysvětlete následující pojmy: - chemická rovnováha, - ustálený stav, - rovnovážná konstanta, - Guldbergův-Waageův zákon, - Le Chatelierův-Braunův princip. 2. Odlište pojmy: výtěžek × rovnovážná koncentrace × počáteční koncentrace. —————————————————————————————————————– B 1. 1 min Při rovnováze tuhá látka kapalina způsobí dodání tepla nejprve: a) snížení množství tuhé látky, b) snížení množství kapaliny, c) pokles teploty, d) vzrůst teploty. 2. 2 min U každé z následujících reakcí uveďte, kam se posune rovnováha při zvýšení tlaku. Využijte Le Chatelierův-Braunův princip. a) 2HgO(s) 2Hg(l) + O2(g) b) 2NO2(g) N2O4(g) c) CO2(g) + H2O(l) CO2(roztok) d) H2(g) + I2(g) 2HI(g) e) 2SO2(g) + O2(g) 2SO3(g) 3. 1 min Vyberte správné tvrzení: V reakčním systému nacházejícím se v rovnováze způsobí vzrůst teploty: a) vzrůst rychlosti jen exotermních reakcí, b) vzrůst rychlosti jen endotermních reakcí, c) vzrůst rychlosti reakcí exotermních i endotermních, d) nemá vliv na jejich rychlost. 23 Chemická rovnováha —————————————————————————————————————– 102 4. 1 min. Exotermní reakci syntézy amoniaku vystihuje rovnice: N2(g) + 3H2(g) 2NH3(g) ∆H < O Vyberte správné tvrzení: Výtěžek amoniaku bude nejvyšší při: a) nízké teplotě, nízkém tlaku, b) nízké teplotě, vysokém tlaku, c) vysoké teplotě, nízkém tlaku, d) vysoké teplotě, vysokém tlaku. 5. 1 min Plynný jod a vodík reagují za vzniku plynného jodovodíku. Po dosažení rovnováhy závisí hodnota rovnovážné konstanty Kp pouze na: a) počáteční koncentraci vodíku, b) teplotě, c) celkovém tlaku systému, d) objemu reakční nádoby. 6. 1 min V uzavřené nádobě se ustálila rovnováha popsaná termochemickou rovnicí: CaCO3(s) CaO(s) + CO2(g) ∆H = 180 kJ mol–1 . Vyberte správné tvrzení: Zvýšení výtěžku oxidu vápenatého může být dosaženo: a) přidáním dalšího CaCO3, b) snížením koncentrace CO2, c) snížením teploty, d) zmenšením objemu nádoby. 7. 1 min Při oxidaci oxidu siřičitého na oxid sírový se ustavuje rovnováha: 2SO2(g) + O2(g) 2SO3(g) ∆H = – 190 kJ mol–1 . Vyberte správné tvrzení: Rovnovážnou koncentraci SO3 lze zvýšit: a) snížením teploty, b) zvětšením objemu reakční nádoby, c) odstraňováním SO3 ze systému. 23 Chemická rovnováha —————————————————————————————————————– 103 —————————————————————————————————————– C Potřebné vztahy Rovnovážná konstanta reakce αA + βB γC + δD, kde A, B ......... výchozí látky neboli reaktanty C, D ......... produkty α, β, γ, δ ... stechiometrické koeficienty může být definována různými způsoby: rovnovážná konstanta vyjádřená pomocí: označení rovnovážné konstanty definiční vztah význam symbolů tlaků Kp βα σγ BA DC p pp pp K ⋅ ⋅ = pi........ tlak i-té látky (24-1) látkových koncentrací Kc βα δγ ][][ ][][ BA DC Kc ⋅ ⋅ = [Ai]..... skutečná (nikoli analytická) koncentrace i-té látky (24-2) aktivit Ka βα δγ BA BC a aa aa K ⋅ ⋅ = ai........ aktivita i-té látky (24-3) molárních zlomků Kx βα δγ BA BC x xx xx K ⋅ ⋅ = xi........ molární zlomek i-té látky (24-4) 23 Chemická rovnováha —————————————————————————————————————– 104 Řešené příklady: 1. Hodnota rovnovážné konstanty reakce A(g) + 2B(l) 4C(g) Kc je 0,123 mol dm–3 . Vypočítejte rovnovážnou konstantu zpětné reakce pro 4C(g) A(g) + 2B(l). Řešení: Pro výpočet rovnovážné konstanty přímé reakce použijeme vztah (24-2): cK 2 4 ]B][A[ ]C[ = (a) Pro reakci opačnou 4C(g) A(g) + 2B(l), platí podle (24-2): cK 4 2 ]C[ ]B][A[ = (b) Ze srovnání (a), (b) plyne : c c K K 1 = 13 3 moldm13,8 dmmol123,0 1 − − == Rovnovážná konstanta reakce 4C(g) A(g) + 2B(l) má hodnotu 8,13 dm3 mol–1 . 2. Rovnovážná směs 2A(g) + 3B(g) 4C(g) o objemu 2 litry obsahovala 1 mol A, 0,2 mol B a 0,8 mol C. Vypočítejte rovnovážnou konstantu Kc. Řešení: Pro výpočet použijeme vztah (24-2): cK 32 4 ]B[]A[ ]C[ ⋅ = Koncentrace látek, vyjádříme a to ze vztahu (B6): V n c = Po upravení a dosazení: cK 32 4 2 2,0 2 1 2 8,0       ⋅            = cK 13 moldm4,102 − = Rovnovážná konstanta Kc má hodnotu 102,4 dm3 mol–1 . 23 Chemická rovnováha —————————————————————————————————————– 105 3. K redukci oxidu železnatého byla užita plynná směs, skládající se z 30 % objemu oxidu uhelnatého a 70 % objemu dusíku. Rovnovážná konstanta Kc reakce FeO(s) + CO(g) Fe(s) + CO2(g) má při 1 000 °C hodnotu 0,403. Kolik gramů železa můžeme získat při použití 1,5 m3 této plynné směsi za teploty 1 000 °C a tlaku 100 kPa? Řešení: 100 kPa převedeme na Pa: 100 kPa = 1,0 · 105 Pa Nejprve vypočteme parciální objem CO v použité reakční směsi: 1,5 m3 …………………... 100 % x m3 ……………………..30 % 3 m45,0 100 305,1 x = ⋅ = Pak pomocí stavové rovnice ideálního plynu (21-3) vypočítáme látkové množství CO: TRn=Vp ⇒ TR Vp =n Dosadíme: COn ( ) mol251,4 15,2731000314,8 45,010100 3 = +⋅ ⋅⋅ = FeO(s) + CO(g) Fe(s) + CO2(g) Na počátku reakce: V rovnováze: 4,251 mol 4,251 – x mol ................0 mol ................x mol Do výrazu pro rovnovážnou konstantu Kc (24-2): βα δγ ][][ ][][ BA DC Kc ⋅ ⋅ = , dosadíme zjištěné rovnovážné koncentrace plynů. Látkové množství plynů se při reakci nemění. Proto: cK ]CO[ ]CO[ 2 = ( ) 2COmol221,1xx403,0713,1x V x251,4 V x 403,0 =⇒−=⇒ − = 23 Chemická rovnováha —————————————————————————————————————– 106 Reakcí vznikne 1,221 mol CO2 a stejné množství železa, protože podle uvedené rovnice vznikají obě látky v poměru látkových množství 1 : 1. Dosadíme do vztahu (B3): Mnm M m =n ⋅=⇒ m Feg2,68847,55221,1 =⋅= Za daných podmínek získáme 68,2 g železa. 23 Chemická rovnováha —————————————————————————————————————– 107 PŘÍKLADY K SAMOSTATNÉMU ŘEŠENÍ 1. 3 min Při 1300 K je rovnovážná konstanta Ka reakce H2(g) + Br2(g) 2 HBr(g) rovna 1,6 · 105 . Jaká je hodnota rovnovážné konstanty obráceně probíhající reakce, tj. rozkladu bromovodíku? 2. 2 min Rovnovážná směs 2A(g) 2B(g) + C(g) o objemu 3 litry obsahovala 1 mol A, 0,2 mol B a 0,8 mol C. Vypočítejte rovnovážnou konstantu Kc. 3. 1 min Hodnota rovnovážné konstanty reakce A + B C je 4. Vypočítejte rovnovážnou konstantu obrácené reakce. 4. 7 min Při Deaconově procesu 4HCl + O2 2Cl2 + 2H2O získáme při tlaku 100 kPa a teplotě 870 K 23,8 % objemu chloru, vyjdeme-li ze stechiometrických množství chlorovodíku a kyslíku. Vypočtěte: a) parciální tlaky jednotlivých plynů v plynné směsi, b) rovnovážnou konstantu Kp, c) rovnovážnou konstantu Kc (za předpokladu, že plyny se chovají jako ideální). 5. 5 min V nádobě o objemu 2 litry došlo při zahřívání k částečnému rozkladu fosgenu podle rovnice COCl2(g) CO(g) + Cl2(g). V okamžiku dosažení rovnováhy, měla koncentrace COCl2 hodnotu 0,40 mol dm–3 . Do nádoby byl přidán nový fosgen a po ustavení nové rovnováhy byla koncentrace COCl2 1,6 mol dm–3 . Jak se změnila koncentrace CO? 6. 3 min. Při reakci C(s) + CO2(g) 2CO(g) je při dosažení rovnováhy parciální tlak oxidu uhelnatého 810,6 kPa a oxidu uhličitého 405,3 kPa. Vypočítejte rovnovážnou konstantu Kp. 7. 3 min Do jednolitrové nádoby byly vpuštěny 2 mol amoniaku a byla zvýšená teplota. Po ustavení rovnováhy 2NH3(g) N2(g) + 3H2(g) směs obsahovala 1 mol NH3. Vypočítejte rovnovážnou konstantu Kc. 8. 3 min Rovnovážná směs 2H2S(g) 2H2(g) + S2(g) o objemu 2 litry obsahovala 1 mol H2S, 0,2 mol H2 a 0,8 mol S2. Vypočítejte rovnovážnou konstantu Kc. 25 Koligativní vlastnosti —————————————————————————————————————– 108 25 Koligativní vlastnosti ————————————————————————————————————— A 1. Popište jevy: - ebulioskopický efekt - kryoskopický efekt - vznik osmotického tlaku ————————————————————————————————————— B 1. 1 min Ke každému z uvedených jevů (efektů) vymyslete alespoň jeden příklad běžné životní situace, kde se tyto efekty projevují: - ebulioskopický efekt - kryoskopický efekt - osmotický tlak 2. 1 min Posuďte, zda je výrok správný. Svou odpověď zdůvodněte: Kryoskopické a ebulioskopické konstanty nabývají pro všechny látky stejných hodnot. 3. 1 min K čemu se používají následující metody? - ebulioskopie - kryoskopie - osmometrie 4. 2 min Srovnejte ebulioskopii a kryoskopii z hlediska citlivosti, technické náročnosti a bezpečnosti použití. METODA HLEDISKO Kryoskopie Ebulioskope citlivost finanční náročnost na vybavení zdravotní hledisko náročnost na provedení 25 Koligativní vlastnosti —————————————————————————————————————– 109 ————————————————————————————————————— C Potřebné vztahy Velikost ebulioskopického efektu pro látky nepodléhající elektrolytické disociaci ,KcT Emv =∆ (26-1) kde ∆Tv........... rozdíl teploty varu roztoku a teploty varu čistého rozpouštědla, kde * vvv TTT −=∆ (K) (Tv – teplota varu roztoku a Tv* – teplota varu čistého rozpouštědla) cm............. molální koncentrace rozpuštěné (netěkavé) látky v roztoku KE............. ebulioskopická konstanta (konstanta úměrnosti) Velikost kryoskopického efektu pro látky nepodléhající elektrolytické disociaci - vztah platný pro nedisociující látky ,KcT Kmt =∆ (26-2) kde ∆Tt............rozdíl teplot tuhnutí čistého rozpouštědla a roztoku, kde TTT * tt −=∆ (K) ( * tT –teplota tuhnutí čistého rozpouštědla, Tt – teplota tuhnutí roztoku rozpuštěné (netěkavé látky) KK............. kryoskopická konstanta (konstanta úměrnosti) cm.............. molální koncentrace (rozpuštěné) netěkavé látky v roztoku Osmotický tlak - van´t Hoffova rovnice Takto uvedený vztah platí pro nedisociující látky ,RTc=π (26-3) kde π............... osmotický tlak (Pa) R............... molární plynová konstanta T............... termodynamická teplota roztoku (K) c............... látková koncentrace všech složek roztoku, které neprocházejí polopropustnou membránou (mol m–3 ) 25 Koligativní vlastnosti —————————————————————————————————————– 110 Řešené příklady: 1. C3b Přídavek 3,20 g síry do 1 000 g sirouhlíku (KE = 2,50 K kg mol−1 ) měl za následek zvýšení bodu varu sirouhlíku o ∆T = 0,031 K. a) Určete molární hmotnost rozpuštěné síry. b) O kterou modifikaci Sx se jedná? Řešení: a) Kombinací vztahů (26-1) a (B8): Emv KcT =∆ m n c i m = , vztaženo na 1 kg i i i M m n M m n =⇒= dostaneme vztah: E i i v K mM m T =∆ , indexem i je označena zkoumaná látka, tj. síra Ze vzorce vyjádříme molární hmotnost síry: M(Sx) E v K Tm )S(m ∆ = Dosadíme: M(Sx) 1 molgK5,2 K031,0kg1 g2,3 − ⋅ ⋅ = 1 molg064,258 − Molární hmotnost rozpuštěné síry v sirouhlíku má hodnotu 258 g mol–1 . b) Pro molární hmotnost dané modifikace síry Sx platí: M(Sx) ⋅= x M(S) )S(M )S(M x x =⇒ Číselně: =x 1 1 molg06,32 molg064,258 − − 8 Jedná se o modifikaci S8. 25 Koligativní vlastnosti —————————————————————————————————————– 111 2. C3b Jaký osmotický tlak bude mít roztok 4,00 g NaCl v 1,00 litru vody při teplotě 27,0 °C, je-li průměrná relativní molekulová hmotnost kuchyňské soli 58,443 g mol–1 ? Řešení: Kombinací vztahů (26-3), (B6) a (B3) M m n V n c RTc = = =π dostaneme vztah: MV m RT=π Dosadíme: =π 31 11 m001,0molg443,58 g4 K)2715,273(molKJ314,8 ⋅ ⋅+⋅ − −− π 171 000 Pa kPa171 Roztok bude mít osmotický tlak 171 kPa. 25 Koligativní vlastnosti —————————————————————————————————————– 112 PŘÍKLADY K SAMOSTATNÉMU ŘEŠENÍ 1. 13 min; C3b Roztok obsahuje 30,0 g sacharózy ve 200 g vody. Ebulioskopická konstanta vody je KE(H2O) = 0,52 °C kg mol–1 a kryoskopická konstanta vody má hodnotu KK(H2O) = 1,86 °C kg mol–1 . a) Vypočítejte bod tání roztoku. b) Vypočítejte bod varu roztoku. 2. 7 min; C3b Kafr má kryoskopickou konstantu KK(kafr) = 40,0 °C kg mol–1 a bod tání 178,4 °C. Roztok 1,50 g netěkavé látky A v 35,0 g kafru taje při teplotě 164,7 °C. Vypočítejte relativní molekulovou hmotnost látky A. 3. 12 min; C3b Vodný roztok obsahující v 1 litru 1,00 g insulinu má při teplotě 25 °C osmotický tlak 413,1 Pa. a) Vypočítejte relativní molekulovou hmotnost insulinu b) Vypočítejte bod tání tohoto roztoku, je-li kryoskopická konstanta vody rovna 1,86 °C kg mol–1 ] Výsledky —————————————————————————————————————– 113 Výsledky 5. kapitola ——————————————————————————————————— A 1. kap. 5.1; 5.2; 5.4; 5.4.4; 5.4.5 2. kap. 5.4.2 3. kap. 5.4.1 4. kap. 5.4.4 5. kap. 5.4.4 6. kap. 5.4.7 7. kap. 5.4.5 ——————————————————————————————————— B 1. 31 protonů, 36 neutronů , Ga67 31 2. správné: b), d), i , j); nesprávné:a), c), e), f), g), h) 3. kap. 5.3 4. a) NdePm 142 60 0 1 142 61 +→ NdePm 142 60 0 1 142 61 →+ − b) SmePm 147 62 0 1 147 61 +→ − ——————————————————————————————————— C 1. 1,3.109 roků 2. 480 s 3. a) 12,2 % , b) 93,9% 4. 0,79 ng 5. 2 000 roků 6. SeP 32 16 0 1 32 15 +→ − 7. ZneGa 67 30 0 1 67 31 →+ − 8. GeeGanGa 65 32 0 1 65 31 1 0 64 31 +→→+ − 9. a) HNaCC 1 1 23 11 12 6 12 6 +→+ b) Run4SnnPu 106 44 1 0 130 50 1 0 239 94 ++→+ 10. a) MgHeHAl 25 12 4 2 2 1 27 13 +→+ b) MonMo 99 42 1 0 98 42 →+ c) Lrn4BCf 257 103 1 0 11 5 250 98 +→+ Výsledky —————————————————————————————————————– 114 d) Brn3CCu 74 35 1 0 12 6 65 29 +→+ 11. ) a) Mn49 25 → Fee 49 26 0 1 +− b) Kr76 36 + e0 1− → Br76 35 c) Be9 4 + 4 2 He → 1 0 n + C12 6 d) 27 13 Al + n1 0 → He4 2 + Na24 11 12. a) Th234 90 b) B11 5 c) Np239 93 6. kapitola ——————————————————————————————————— A 1. kap. 6.1.6 2. kap. 6.1.6 3. kap. 6.1.2 4. kap. 6.1.3; 6.1.4 5. kap. 6.1.5 ——————————————————————————————————— B 1. správně: a), d), nesprávně: b), c) 2. kap. 6.1.5 a 6.1.6 ——————————————————————————————————— C 1. 4,47.1014 Hz; 2,96.10–19 J 7. kapitola ——————————————————————————————————— A 1. kap. 7.1.1 2. kap. 7.1.1; 7.3 3. kap. 7.1.1 4. kap. 7.2; 7.2.1 5. kap. 7.2 6. c) Výsledky —————————————————————————————————————– 115 ——————————————————————————————————— B 1. a) ne: Uvedené orbitaly se liší nejen velikostí orbitalů, ale také různými hodnotami energie.; b) ne: U d-prvků existují vyjímky ve výstavbovém principu někdy je s orbital zaplněn pouze z půlky. Při vzniku kationu Fe2+ se odštěpí 2 elektrony z orbitalu 4s, kdyby se elektrony odštěpily z orbitalu 3d elektronová konfigurace by nebyla stabilní. 4s 3d ↓↑ ↓ ↓ ↓ ↓ 4s 3d ↓↑ ↓ ↓ ↓ ↓ c) ano; d) ano 2. 1s, 2s, 2p,3s, 3p, 4s, 3d, 4p, 5s, 4d, 5p, 6s, 4f, 5d, 6p, 7s, 5f, 6d, 7p 3. a) 2p; b) 3d; c) 3d; d) 4p; e) 4f 4. N: 2s2 2p3 ; Te: 5s2 4d10 5p4 ; B: 2s2 2p1 ; Rb: 5s1 5. a) ns1 ; b) ns2 np4 ; c) ns2 ; d) ns2 np5 ; e) ns2 np6 6. B: 1s2 , 2s2 , 2p1 , O: 1s2 , 2s2 , 2p4 , Mg: 1s2 , 2s2 , 2p6 , 3s2 , P: 1s2 , 2s2 , 2p6 , 3s2 , 3p3 , K+ : 1s2 , 2s2 , 2p6 , 3s2 , 3p6 , H– : 1s2 , Ar: 1s2 , 2s2 , 2p6 , 3s2 , 3p6 , 7. a) Cl; b) Ti; c) Co; d) As; e) Cd 8. c); d) 9. a) 14; b) 10; c) 14; d) 6 10. Hodnoty multiplicit: a) 5, b) 1, c) 5, d) 1, e) 1, f) 5, g) 7. Správné obsazení orbitalů v případech a), c), g) 11. a) ne: K vedlejšímu kvantovému číslu ℓ = 2, mohou existovat pouze následující hodnoty magnetického čísla: mℓ = -2, -1 0, 1 2 b) ne: k hlavnímu kvantovému číslu n = 3 mohou existovat pouze následující hodnoty vedlejšího kvantového čísla: 0, 1, 2. 12. a) 19; b) 7 elektronů s, 12 elektronů p, 0 elektronů d; c) 19; d) není možné zjistit; e) draslík 8. kapitola ————————————————————————————————————— A 1. kap. 8.1 2. Valenční elektrony jsou elektrony, které zaplňují valenční sféru. kap. 8.1, 8.1.1, 8.2.2.1; 3. a) Výsledky —————————————————————————————————————– 116 b) 4. a) Ru, Rh, Pd; b) Os, Ir, Pt; c) Fe, Co, Ni nebo kap. 8.1.1 5. kap. 8.1.1 6. kap. 8.1.1 7. a) a b) c) perioda: základní, krátká, dlouhá, velká d) ————————————————————————————————————— B 1. A kov, B nekov, b) nejsou, c) A nízké, B vysoké hodnoty, d) A: II, B: -I, e) A 2. správné: d), e), nesprávné: a), b), c) 3. a) C, B, Al, Na, K , b) F, O, Be, Li, Cs , c) Be2+ , Mg2+ , Ca2+ , K+ , Rb+ , d) F, O, O2– , S2– 4. a) K, Na, Li, C, F b) Sn, Sb, As, P c) Cs, Ca, S, F 5. 11 6. Atom vodíku obsahuje pouze 1 elektron, takže může ztratit právě pouze tento 1 elektron, tzn. existuje u něj pouze ionizační energie do 1. stupně. 7. stoupá 8. Cs, Ba, Ca, As,Se, S, O, F. Nejkovovější je Cs Výsledky —————————————————————————————————————– 117 9. kapitola —————————————————————————————————————– A 1. kap. 9.1.2 2. kap. 9.1.3; 9.1.4; 9.1.5 3. w – c) x – b) y – a) z – d) 4. c) —————————————————————————————————————– B 1. KI = 304,8 pm, CaF2 = 210 pm, H2S = 135 pm, CH4 = 109 pm, SiH4 = 148 pm 2. a) nejdelší C – C, nejkratší C ≡ C b) nejdelší C − I, nejkratší C − F c) nejdelší Se − H, nejkratší O − H 10. kapitola —————————————————————————————————————– A 1. kap. 7.1.1, 10 2. kap. 10 3. kap. 10 —————————————————————————————————————– B 1. kap. 10.1.4 2. kap. 10.1.5 Výsledky —————————————————————————————————————– 118 —————————————————————————————————————– C 1. a) B2 C2 N2 F2 2p 2s 1s 2p 2s 1s AO (N) N: 1s2 2s2 3p3 AO (N) N: 1s2 2s2 3p3 MO (N2) 2p 2s 1s 2p 2s 1s AO (C) C: 1s2 2s2 3p2 AO (C) C: 1s2 2s2 3p2 MO (C2) 2p 2s 1s 2p 2s 1s AO (F) F: 1s2 2s2 3p5 AO (F) F: 1s2 2s2 3p5 MO (F2) 2s 1s 2s 1s B: 1s2 2s2 3p1 B: 1s2 2s2 3p1 MO (B2) 2p 2p AO (B) AO (B) Výsledky —————————————————————————————————————– 119 NO CO He2 He2 + Tato molekula neexistuje, protože řád vazby pro částici He2 je 0 (viz bod b) této úlohy) H2 + Be2 + 1s 1s H: 1s1 H: 1s1 AO (H) AO (H) MO (H2 + ) 1s S 1s He: 1s2 He: 1s2 AO (He) AO (He) MO (He2 + ) 2s 1s 2s 1s Be: 1s2 2s2 Be: 1s2 2s2 AO (Be) AO (Be) MO (Be2 + ) 1s S 1s He: 1s2 He: 1s2 AO (He) AO (He) MO (He2) 2p AO (O) O: 1s2 2s2 3p4 2p 2s 1s 2s 1s AO (N) N: 1s2 2s2 3p3 MO (NO) 2p AO (O) O: 1s2 2s2 3p4 2p 2s 1s 2s 1s AO (C) C: 1s2 2s2 3p2 MO (CO) Výsledky —————————————————————————————————————– 120 O2 2– O2 – LiH HF b) ř. v. (N2) = 3 ř. v. (F2) = 1 ř. v. (NO) = 2,5 ř.v. (CO) = 3 ř. v. (He2) = 0 ř. v. (He2 + ) = 0,5 ř. v. (H2 + ) = 0,5 ř. v. (Be2 + ) = 0,5 ř. v. (O2 2− ) = 1 ř. v. (O2 − ) = 1,5 ř. v. (LiH) = 1 ř. v. (HF) = 1 2. O2 2− , O2 − , O2, O2 + , O2 2+ 2p 2s 1s 2p 2s 1s AO (O) O: 1s2 2s2 3p4 AO (O) O: 1s2 2s2 3p4 MO (O2 – ) 2p 2s 1s 2p 2s 1s AO (O) O: 1s2 2s2 3p4 AO (O) O: 1s2 2s2 3p4 MO (O2 2– ) 1s 2p 2s 1s AO (H) H: 1s1 AO (F) F: 1s2 2s2 3p5 MO (HF) 1s S 1s H: 1s1 Li: 1s2 2s1 AO (H) AO (Li) MO (LiH) 1s Výsledky —————————————————————————————————————– 121 3. N2 F2 řád vazby v částici N2 = 2 410 − 3= řád vazby v částici F2 = 2 810 − 1= Řád vazby odpovídá násobnosti vazby, proto se v částici N2 nachází trojná vazba a v částici F2 vazba jednoduchá. 4. a) N2 + b) F2 5. NO 11. kapitola —————————————————————————————————————– A 1. 11.1.2 —————————————————————————————————————– B 1. 2p 2s 1s 2p 2s 1s AO (N) N: 1s2 2s2 3p3 AO (N) N: 1s2 2s2 3p3 MO (N2) 2p 2s 1s 2p 2s 1s AO (F) F: 1s2 2s2 3p5 AO (F) F: 1s2 2s2 3p5 MO (F2) N N C SS P Cl Cl Cl P F F F F F C NH C H H H O H Si OO C O O O S F F F F F F B F F f F S OO O Výsledky —————————————————————————————————————– 122 Molekulový vzorec Elektronový strukturní vzorec nσ nn ncelk Typ hybridizace Prostorové rozmístění σ− a π− elektronových párů středového atomu Skutečný tvar molekuly (poloha jader atomů) ZnI2 2 0 2 sp lineární BCl3 3 0 3 sp2 trigonální plošná SF4 4 1 5 sp3 d deformovaná tetragonální pyramida PH3 3 1 4 sp3 deformovaná trigonální pyramida PF5 5 0 5 sp3 d trigonální bipyramida Zn II B Cl Cl Cl P H H H P F F F F F Xe FF S F F F F C H H H C O O H Výsledky 123 2. a) sp2 , lomená b) sp3 , trigonální pyramida c) sp, lineární d) sp3 , trigonální pyramida e) sp3 d2 , tetragonální pyramida f) sp3 , trigonální pyramida g) sp, lineární h) sp3 , tetraedr i) sp3 d2 , oktaedr j) sp2 d, čtverec k) sp3 d3 , pentagonální bipyramida l) sp3 , lomená m) sp, lineární n) sp2 , trigonální plošná o) sp2 , lomená p) sp3 , tetraedr q) sp3 , trigonální pyramida r) sp3 , lomená 12. kapitola —————————————————————————————————————– A 1. kap. 12.1.1 2. kap. 12.1.2 —————————————————————————————————————– B 1. kap. 12.1.2 2. kap. 12.1.3 13. kapitola —————————————————————————————————————– A 1. kap. 13.1.1 2. kap. 13.1.2 3. kap. 13.1.6 4. kap. 13.1.6 5. kap. 13.1.6 6. kap. 13.1.4 7. kap. 13.1.6 Výsledky 124 —————————————————————————————————————– C 1. , , , , 2. Q (H) = 6,63 · 10−20 C, Q (F) = −6,63 · 10−20 C 3. a) sp b) NNO c) 4. 108 º 20 ´ 14. kapitola —————————————————————————————————————– A 1. kap. 14 2. kap. 14 3. kap. 14.1.2 4. kap. 14 15. kapitola —————————————————————————————————————– A 1. kap. 15.1 2. kap. 15.2.2; 15.2.3; 15.2.4; 15.2.6; 15.2.7; 15.2.8 3. kap. 15.2.1 4. kap. 15.2.6 5. kap. 15.3.2 6. kap. 15.3.2 ON N Výsledky 125 —————————————————————————————————————– C koordinační sloučenina centrálníatom ligandy koordinační částice kompenzujícíion(-ty) koordinačníčíslo centrálníhoatomu K3[Fe(CN)6] Fe3+ CN– [Fe(CN)6]3– K+ 6 Na[Co(CN)4] Co3+ CN– [Co(CN)4]– Na+ 4 [Cr(H2O)6]Cl3 Cr3+ H2O [Cr(H2O)6]3+ Cl– 6 [Co(NH3)5I]Br2 Co3+ NH3, I– [Co(NH3)5I]2+ Br– 6 [Cu(NH2CH2CH2NH2)2]2+ Cu2+ (NH2CH2CH2NH2) [Cu(NH2CH2CH2NH2)2]2+ --- 4 [Co(NH3)3(H2O)Cl2]Cl Co3+ NH3, H2O, Cl– [Co(NH3)3(H2O)Cl2]+ Cl– 6 [Pt(NH3)4][PtCl4] Pt2+ , Pt2+ NH3, Cl– [Pt(NH3)4]2+ , [PtCl4]2– --- 4, 4 K3[Fe(CO)(CN)5] Fe2+ CO, CN– [Fe(CO)(CN)5]3– K+ 6 [Fe2(H2O)8(OH)2]4+ Fe3+ (H2O)(OH)– [Fe2(H2O)8(OH)2]4+ --- 6, 6 1. Cl− , OH− , H2O, NH3, CN− 2. a) PtCl2 + 4 H2O → [Pt(H2O)4]2+ + 2 Cl– b) [Pt(H2O)4]2+ + 4 NH3 → [Pt(NH3)4]2+ + 4 H2O c) ne d) [Pt(H2O)4]2+ + 4 CN– → [Pt(CN)4]2– + 4 H2O e) [Pt(NH3)4]2+ + 4 CN– → [Pt(CN)4]2– + 4 NH3 f) ne g) ne h) [Cr(H2O)6]3+ + 6 CN– → [Cr(CN)6]3– + 6 H2O Výsledky 126 3. a) Konfigurace Co3+ : [Ar] 3d6 4s0 4p0 b) Tato látka nemá oxidační vlastnosti. c) Diamagnetická. 4. a) Konfigurace Fe2+ : [Ar] 3d6 4s0 4p0 b) Tato látka má redukční vlastnosti. c) Paramagnetická. 3d 4s 4p AO (Co3+ ) HAO (Co3+ ) eg t2g t2g σb σ* d2 sp3 MO ([Co(NH3)6]3+ ) n AO (6 × NH3) 6 3d t2g eg eg 6 4s 4p 4d σb σ* MO [Fe(H2O)6]2+ AO (Fe2+ ) d2 sp3 n AO (6 × H2O) HAO(Fe2+ ) Výsledky 127 5. a) b) Částice [Fe(CN)6]3– má na rozdíl od částice [FeF6]3– silné oxidační vlastnosti, protože jí chybí jeden elektron do úplně zaplněné skupiny degenerovaných orbitalů. 3d t2g eg eg 6 4s 4p 4d σb σ* MO [FeF6]3– AO (Fe3+ ) HAO (Fe3+ ) d2 sp3 n AO (6 × F) 3d 4s 4p AO (Fe2+ ) HAO (Fe2+ ) eg t2g t2g σb σ* d2 sp3 MO ([Fe(CN)6]3– ) n AO (6 × CN) 6 Výsledky 128 16. kapitola —————————————————————————————————————– B 1. a) V., IX. b) III., VIII. c) XI. d) II., IV., VI. e) I., VII., X. 17. kapitola —————————————————————————————————————– A 1. kap. 17.1.1 2. kap. 17.1.2 —————————————————————————————————————– B 1. Mezi molekulami CH3COOC2H5 nemůže docházet ke vzniku intermolekulárních vodíkových můstků jako v případě CH3COOH. 2. Řetězec B) denaturuje při vyšší teplotě než řetězec A). Vlákna v řetězci B) jsou k sobě pevněji poutána, protože mezi cytosinem a guaninem jsou 3 vodíkové můstky, zatímco mezi adeninem a thyminem v řetězci A) pouze 2. 3. a) Graf závislosti teploty varu na molární hmotnosti látky -100 -50 0 50 0 20 40 60 80 100 120 140 M (g mol-1 ) Tv(°C) HBr HF HCl HI Výsledky 129 b) Graf závislosti teploty varu na molární hmotnosti látky H2Te H2Se H2S H2O -100 -50 0 50 100 150 0 20 40 60 80 100 120 140 M (g mol-1 ) Tv(°C) Obecně teplota tání i teplota varu u nízkomolekulárních kovalentních látek roste s jejich rostoucí molární hmotností. Závislosti v grafech by tedy měly mít rostoucí charakter. Sloučeniny HF, H2O jsou však výjimky. Mají zvýšené body tání i varu, protože jejich molekuly jsou poutány vodíkovými můstky a vytvářejí tak shluky s větší molární hmotností. 4. a) b) c) d) 18. kapitola —————————————————————————————————————– A 1. kap. 18 2. a) kap. 18 b) kap. 18 c) I kvartérní II primární III sekundární IV primární H Cl H Cl H H N H N H H H H O H O H H HOHCl Výsledky 130 19. kapitola —————————————————————————————————————– A 1. kap. 19 2. kap. 19.1.4 3. kap. 19.1.9 4. kap. 19.1.1.1 5. kap. 19.1.7 —————————————————————————————————————– B 1. Není možné, aby probíhal jen oxidační nebo redukční děj. Oxidace a redukce vždy běží současně. Elektrony, které přijímá elektronegativní atom za vzniku aniontu, se musejí nejdříve uvolnit z elektronového obalu jiného, elektropozitivnějšího atomu. Ten se při odštěpení elektronů stane kationtem. 2. Důvodem je velká povrchová hustota kladného náboje na povrchu sodíkových kationtů a parciální záporný náboj na atomu kyslíku v molekule vody. Jde o interakci ion-dipól. 3. HI, H2Se, OF2, SO2, SF2 4. CaO, SrO – převážně iontový charakter ClF, NO, CO, HI, PBr3 − převážně kovalentní charakter 5. a) ICl b) HCl 20. kapitola —————————————————————————————————————– A 1. kap. 20.1.1 2. kap. 20.1.2 —————————————————————————————————————– B 1. kap. 20 2. a) I. D) II. B) III. A) IV. E) V. C) b) kap. 20.1.2 Výsledky 131 21. kapitola (21.1 Plyny) ——————————————————————————————————— A 1. kap. 21 2. kap. 21 3. kap. 21.1.1; 21.1.3; 21.1.2;21.1.4; 21.2.1 4. kap. 21.1.1 5. kap. 21.1.3 ——————————————————————————————————— B 1. CH3OH, mezimolekulové interakční síly jsou zde největší – vodíkové můstky 2. CH4 - jeho molekuly se více přitahují než je tomu u Ar, proto se CH4 snadněji převádí do kapalného skupenství (nemusí se tolik ochladit); tk(CH4) = –82,7 °C; tk(Ar)= −122,28 °C 3. b) 4. H2, He, N2, O2, CO2, SO2 5. a) Graf č.1 b) Graf č 2 c) Graf č. 1] 6. T2 odpovídá vyšší teplotě než T1 7. methan, neboť M(CH4) < M(CO2) ———————————————————————————————————– C 1. 3,98krát 2. 1,004krát 3. a) V = 6,4·1010 dm3 b) V = 0,11 cm3 4. a) V = 987 cm3 b) p = 800 kPa 5. 65 % 6. V = 1,2 dm3 7. t = –9,3 °C 8. p = 3,2 Mpa 9. zvětší se 10krát 10. t = 300 °C 11. V = 0,18 dm3 O2 12. t = –12,9 °C 13. pokles o 60 % 14. p = 0,48 MPa 15. 1,60 obj.% He, 98,4 obj.% Ar 16. p(H2) = 203 kPa; p(N2) = 101 kPa ; p = 304 kPa 17. p = 15 MPa 18. M = 43 g mol–1 19. t = 69,0 °C 20. Mr = 28,0 21. p = 530,0 kPa 22. V = 1,6 m 23. p(O2)= 120 kPa; p(CO2) = 30 kPa; p(N2) = 50 kPa Výsledky 132 24. 1,4krát 25. V = 1,142 dm3 CO2 26. M = 28,05 g mol–1 ; C2H4 27. x(CO2) = 0,267; p(CO2) = 17,7 kPa 28. m = 1,4 g; N = 2,7.1023 29. m = 0,0,49 kg H2; m = 7,1 kg vzduchu 30. ρ = 1,1 g dm–3 31. V = 1,1 m3 SO2 (l) 32. ρ = 1,8 kg m–3 33. d) p = 61,4 kPa e) V = 1,32 dm3 34. plyn veličina CH4 Ar N2 a) ni (mol) 0,01995 0,00443 0,00803 b) xi 0,6156 0,1367 0,2478 c) pi (kPa) 37,8 8,38 15,2 —————————————————————————————— D 1. V = 16,0 dm3 H2 2. V = 1,04 litrů 21. kapitola (21.2 Kapaliny) ——————————————————————————————————— A 1. kap. 28; 28; 21.2.2; 21.2.3 2. 21.2.1 3. kap. 21.1.4 ——————————————————————————————————— B 1. Správné: b), e) Nesprávné: a) Reálná kapalina má na rozdíl od ideální kapaliny vnitřní tření a dá se mírně stlačit. c) Molární objem závisí také na teplotě, závislost vychází ze stavové rovnice ideálního plynu, pak Vm (při 80 °C) 29 dm3 mol–1 a Vm (při 90 °C) 30 dm3 mol–1 . d) Teplota varu závisí na velikosti tlaku. Teplota varu vody je 100 °C pouze př standardním tlaku. plyn veličina H2 CO2 CO pi (kPa) 120 6 24 Vi (dm3 ) 65 3,2 13 Výsledky 133 2. a) a) teplota (°C) hustota (kg m–3 ) 0 999,84 1 999,90 2 999,94 3 999,96 4 999,97 5 999,96 6 999,94 7 999,90 8 999,85 9 999,78 10 999,70 b) Graf závislosti hustoty kapalné vody na teplotě při normálním tlaku 999,65 999,7 999,75 999,8 999,85 999,9 999,95 1000 0 5 10 15 t (°C)ρ(kgm-3) c) anomálii vody 21. kapitola (21.4 Krystalová struktura) ——————————————————————————————————— A 1. kap. 21.4; teplota, při níž se krystalická látka v kapalné fázi vlivem prudkého ochlazení stane látkou amorfní; kap. 21.4.1; Krystaly, v nichž se jednotlivé složky zastupují v libovolném poměru, musí být splněny podmínky vzniku směsných krystalů.; kap.21.4.1, 21.4.4; Počet aniontů v bezprostřední blízkosti kationtů, resp.počet kationtů v bezprostřední blízkosti aniontů. 2. kap. 21.4.3; 21.4.5; 21.4.2 3. kap. 21.4.3 4. kap. 21.4.1 ——————————————————————————————————— B 1. elementární buňka 2. a) jednoduchá b) tělesně centrovaná c) bazálně centrovaná d) tělesně centrovaná e) bazálně centrovaná f) plošně centrovaná g) jednoduchá h) plošně centrovaná Výsledky 134 3. a) Z obrázku je zřejmé, že kation sodíku se váže s 6 anionty chloru ( např. kation sodíku ve středu buňky se váže na 6 chloridových aniontů umístěných ve středech stěn buňky). Koordinační číslo Na+ je tedy 6. Anion chloru se opět váže s 6 kationty sodíku - anion chloru umístěný ve středu stěny buňky se váže se čtyřmi Na+ umístěnými ve středech hran buňky a se dvěma Na+ umístěnými ve středu dvou sousedících buněk. Koordinační číslo anionu chloru je tedy také 6. koordinační číslo Na+ koordinační číslo Cl– b) plošně centrovaná buňka anion – Cl– kation – Na+ Odstraněním všech kationtů sodíku z mřížky NaCl by vznikla plošně centrovaná buňka. 4. a) koordinační číslo kationu = 4, Koordinační číslo anionu = 8 b) koordinační číslo kationu = 4, Koordinační číslo anionu = 4 5. Rozdílnost je způsobena různým uspořádáním atomů uhlíku v grafitu (krystaluje v soustavě šesterečné) a v diamantu (v soustavě krychlové). V grafitu jsou atomy uhlíku uspořádány do vrstviček, které jsou mezi sebou spojeny poměrně slabou vazbou, díky tomu je grafit velmi měkký a velmi snadno se otírá o jiné předměty. Krystal diamatu tvoří makromolekuly, v němž jsou atomy uhlíku navzájem spojeny kovalentní vazbou (pevná), proto je diamant vůbec nejtvrdším existujícím přírodním materiálem. 6. a) ne – různé krystalové soustavy b) ne – různé typy krystalů c) ne – různá velikost částic d) ano- splňuje všechny podmínky vzniku směsných krystalů ——————————————————————————————————— C 1. d = 0,251 nm 2. d = 0,079 8 nm 3. a) d = 0,137 5 nm b) λ = 0,194 nm 4. krychlová tělesně centrovaná elementární buňka obsahuje 2 atomy 5. ρ = 4,85 g cm–3 Výsledky 135 6. a) 2 atomů b) 8 c) Vm = 9,53 cm3 mol–1 d) V = 0,031 63 nm3 7. a) jednoduchá krychlová b) 8 c) 8 d) jednoduchá krychlová e) krychlová tělesně centrovaná 21. kapitola (21.5 Fázové rovnováhy) ——————————————————————————————————— A 1. kap. 21.5 2. kap. 21.5; 21.5.2; 21.5.3; 21.5.5 3. kap. 21.5.4 4. kap. 21.5.4 5. kap. 21.5.4 6. kap. 21.5.4 ——————————————————————————————————— B 1. c) 2. a) 3. d) 4. CH4 - jeho molekuly se více silově ovlivňují než je tomu u Ar; tk(CH4) = –82,7 °C; tk(Ar) = −122,28 °C 5. Závislost teploty vody na délce zahřívání -20 0 20 40 60 80 100 120 čas (s) T(°C) zahřívaníledu táníledu zahřívánívody varvody zahřívánípáry Výsledky 136 6. a) 1; b) 2; c) 1; d) 2; e) 3; f) 1; g) 2; h) 2; i) 2; j) 1 7. a) dvousložková; b) dvousložková; c) jednosložková 8. 21.5.5; Jde o křivku B–C. U vody směřuje doleva nahoru a u ostatních látek doprava nahoru. p........ tlak t......... teplota T........ trojný bod Tk....... kritická teplota TA......křivka vypařování TB...... křivka sublimace TC...... křivka tání s......... pevná látka(solid) l.......... kapalina (liquid) g........ plyn (gas) 9. Správné: a), b), c), d) Nesprávné: f) – tlak vody trojného bodu není roven standardnímu tlaku 10. p = 101,325 kPa 11. a) další sublimace ledu; b) tání ledu ——————————————————————————————————— C 1. f = 3; s = 2; v = 1 2. f = 2; s = 1; v = 1 3. a); pro b) je v = 3; pro c) je v = 1 4. 0 – trojný bod 5. b), c); pro a) je v = 3 6. a) 20 cm3 , b)18 cm3 ; c) 19 cm3 ; d) 31 000 cm3 ——————————————————————————————————— D 1. Na tuhém benzenu bruslit nelze. Po ledu se dá bruslit, protože zvýšením tlaku na led se stěsnávají molekuly ve struktuře ledu a tím se led mění na kapalnou vodu (ta má za stejných podmínek větší hustotu). Bruslení je založeno na klouzání brusle v takto vzniklé vodě. U jiných látek to možné není, protože vztah hustot pevné a kapalné fáze mají opačný. Na tuhém benzenu bruslit nelze, protože zvýšením tlaku neroztaje. Přehled schematického uspořádání molekul látek ve skupenství (s) a (l) Výsledky 137 22. kapitola ——————————————————————————————————— A 1. kap. 22.1.1; 22.2.3; 22.1.2; 22.2; tepelné zbarvení reakce: určuje, zda jde o reakci exotermickou či endotermickou; kap. 22.2.2.1; 22.2.4; výchozí látka: látky do reakce vstupující; produkty: látky z reakce vystupující; kap. 22.1; 22.2; termika: věda, která se zabývá měřením teploty a tepla a tepelnými ději 2. teplota, tlak, objem, vnitřní energie, hmotnost, koncentrace 3. vnitřní energie, enthalpie, Gibbsova energie 4. kap. 22.1.1; 22.1.2; 22.2; 22.2.2 5. kap. 22.1.2; 22.2.1.1; 22.2.1.2 6. kap. 22.2.2 7. kap. 22.2.2.1 ——————————————————————————————————— B 1. a), c) 2. endotermická: a, d; exotermická: b, c, e 3. b) 4. a) 5. a – vždy samovolně, c – proběhne samovolně pokud |T∆S| < |∆H| , d – proběhne samovolně pokud |T∆S| > |∆H|] ——————————————————————————————————— C 1. vzroste o 10 J 2. ∆S = –72,72 J mol–1 K–1 3. ∆G° = –2 888,2 kJ mol–1 4. ∆H°r = –13,0 kJ mol–1 5. W = 714 J Výsledky 138 6. a) ∆G = 223 J mol–1 , led; b) ∆G –217 J mol–1 , voda; c) t = 0 °C, voda i led koexistují 7. a) ∆H = –50 kJ; b) ∆U = –70 kJ 8. ∆H°r = –341, 691 kJ mol–1 9. ∆H = –1,88 kJ mol–1 10. ∆H = –110,78 kJ mol–1 11. ∆H = –74,94 kJ mol–1 12. ∆H = –16,74 kJ mol–1 13. je uskutečnitelná 14. ∆G° = –73,27 kJ mol–1 ; ano 15. ∆G° = –5,122 kJ mol–1 ; bude 16. ∆H°r –1 939,3 kJ mol–1 17. ∆H° = –330,76 kJ mol–1 18. ∆H0 = –126,4 kJ; Q = 20,26 kJ 19. ∆H = 12 kJ; ∆H 5,6 kJ 20. a) W = 3770 J; b) Q = 39,4 kJ; c) ∆H = 39,4 kJ mol–1 ; d) ∆U = 35,6 kJ 21. ∆H = –485 kJ; ∆U = –482 kJ; 22. Q = 2,4 kJ g–1 23. kapitola —————————————————————————————————————– A 6. kap. 23.1; 23.2 7. kap. 23.1 —————————————————————————————————————– B 8. a) 9. a) doleva, b) doprava, c) doprava d) nezmění se, e) doprava 10. c) 11. b) 12. b) 13. b) 14. a) —————————————————————————————————————– C 1. Ka = 6,25 · 10–6 2. Kc = 0, 010 7 mol dm−3 3. 4 1 Výsledky 139 4. a) p (O2) = 10,5 kPa, p (Cl2) = 23,8 kPa, p (H2O) = 23,8 kPa b) Kp = 0,009 9 kPa–1 c) Kc = 0,071 7 dm3 mol–1 5. Koncentrace CO se zdvojnásobila. 6. Kp = 1 621,2 kPa 7. Kc = 1,687 5 mol2 dm–6 8. Kc = 1,6 · 10–2 mol dm–3 25. kapitola ——————————————————————————————————— A 1. kap. 25.1.1; 25.1.2; 25.1.3 ——————————————————————————————————— B 1. ebulioskopický efekt – slaná voda má teplotu varu vyšší než čistá voda kryoskopický efekt – led na posolených silnicích zamrzá při nižší teplotě než 0°C osmotický tlak – bobtnání semen ve vlhku, praskání zralých třešní po dešti 2. nesprávné – zjištěno z tabulek 3. Všechny tři metody se používají ke stanovování molární hmotnosti rozpuštěné látky. 4. METODA HLEDISKO Kryoskopie (K) Ebulioskope (E) citlivost citlivější než (E) méně citlivá než (K): finanční náročnost na vybavení dražší technické vybavení než u (E) méně náročná než (K) zdravotní hledisko bezpečnější než (E) nebezpečí vzniku škodlivých výparů náročnost na provedení méně náročná na udržování konstantního tlaku než (E) naročnejší než (K), protože: - je nutné udržovat konstantní tlak, jelikož ve velké míře ovlivňuje teplotu varu - větší nebezpečí tepelného poškození zkoumané látky - častěji dochází k chemickým reakcím mezi rozpouštědlem a rozpuštěnou látkou Výsledky 140 ——————————————————————————————————— C 1. Tt = –0,815 °C; Tv = 100,23 °C 2. Mr = 125 g mol–1 3. n = 5 mol 4. a) Mr = 6,0 ⋅103 b) Tt = –3,1 10–4 °C 141 Konstanty název značka a hodnota konstanty molární plynová konstanta R = 8,314 510 J K–1 mol–1 Avogadrova konstanta NA = 6,022 136 7 . 1023 mol–1 Konstanty 142 Literatura [1] LABÍK, S., BUREŠ, M., CHUCHVALEC, P., KOFOLA, J., NOVÁK, J., ŘEHÁK, K. Příklady z fyzikální chemie online [online]. [2006-11-15]. Dostupný z World Wide Web: . [2] LABÍK, S., BUREŠ, M., CHUCHVALEC, P., KOLAFA, J., NOVÁK, J., ŘEHÁK, K. Příklady z fyzikální chemie online [online]. 10. prosince 2008 [cit. 2009-03-26]. Dostupné z World Wide Web: . [3] ATKINS, Peter; JONES, Loretta. Chemical principles. New York : Freeman, 2002. ISBN 0-7167-3923-2. [4] BROŽ, J., ROSKOVEC, V., VALOUCH, M. Fyzikální a matematické tabulky. Praha : SNTL. 1980. [5] BYDŽOVSKÁ, J., MARINKOVÁ, H., SOUČKOVÁ, J. Tvoříme vzdělávací program vyšší odborné školy [online]. 17. října 2002 [cit. 2006-01-22]. Dostupné z World Wide Web: . [6] CÍDLOVÁ, H., JANČÁŘ, L., NĚMCOVÁ, R. Řešené příklady z fyzikální chemie VI. Brno : PdF MU, 2004. ISBN 80-210-3344-4. [7] CÍDLOVÁ, H., MOKRÁ, Z., VALOVÁ B. Obecná chemie. 2006. Dostupné z World Wide Web: . Viz Studijní materiály předmětu PedF: CH2BP_1P3P. [8] HÁLA, Jiří. Pomůcka ke studiu obecné chemie. Brno : MU, 1991. ISBN 80-210-2175-6. [9] CHRÁSKA, Miroslav. Didaktické testy. Příručka pro učitele a studenty učitelství. 1. vyd. Brno : Paido, 1999. ISBN 80-85931-68-0. [10] Kapalina. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 7. ledna 2009 [cit. 2009-01-9]. Dostupné z World Wide Web: . [11] KLIKORKA, J., HÁJEK, B., VOTINSKÝ, J. Obecná a anorganická chemie. Praha : SNTL/ALFA, 1985. [12] KLIMEŠOVÁ, Věra. Základy obecné chemie pro farmaceuty. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2001. 164 s. ISBN 80-246-0393-4. [13] KRÄTSMÁR-ŠMORVIČ, J. a kol. Všeobecná chemia. Bratislava : Univerzita Komenského v Bratislavě, 1990. 196 s. ISBN 80-223-0148-5. [14] KUČERA, František. Chemie pro FSI : 2. část [online]. Dostupné z World Wide Web: . [15] LABÍK, S., BUREŠ, M., CHUCHVALEC, P., KOLAFA, J., NOVÁK, J., MARKO, M., HORVÁT, S., KANDRÁČ, J. Příklady a úlohy z chemie. 1.vyd, Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 317 s. [16] MUCK, A. Základy strukturní anorganické chemie. Praha : Academia, 2006. ISBN 80-200-126-1. [17] MUSILOVÁ, E., PEŇÁZOVÁ, H. Chemické názvosloví anorganických sloučenin. 1. vyd. Brno : MU, 2000. 157 s. ISBN 80-210-2392-9. [18] NOVOTNÝ, Petr. Změny skupenství látek. [online]. c2004-2009 [cit. 2009-03-26]. Dostupné z World Wide Web: . [19] PIETROVITO, A., DAVIES, P. Structures of Metals: Close Packing. [online]. 2007 [cit. 2009-01-16]. Dostupné z World Wide Web: . 143 [20] POLÁČEK, Miroslav. Molekulová fyzika a termika. [online]. 18 února 2001 [cit. 2009-03-10]. Dostupné z World Wide Web: . [21] PRACHAŘ, Jan a kol.: Fyzikální korespondenční seminář XIX. ročník [online]. [2005/2006]. Dostupný z WWW: . [22] REICHL, J., VŠETIČKA, M. Anomálie vody. [online]. c2006-2009 [cit. 2009-03-26]. Dostupné z World Wide Web: . [23] REICHL, J., VŠETIČKA, M. Fázový diagram. [online]. c2006-2009 [cit. 2009-03-26]. Dostupné z World Wide Web: . [24] Rotíci : 24. Fázové rovnováhy. [online]. [cit. 2009-03-26]. Dostupné z World Wide Web: . [25] RŮŽIČKA, A., MEZNÍK, L., TOUŽÍN, J. Problémy a příklady z obecné chemie, Názvosloví anorganických sloučenin. 6. vyd., Brno : MU, 1998. ISBN 80-210-1389-3. [26] RŮŽIČKA, A., TOUŽÍN, J.: Problémy a příklady z obecné chemie. Názvosloví anorganických sloučenin. 8. vyd., MU, Brno 2007. 150 stran, ISBN 978-80-210-4273-5. [27] ŘEHÁK, K. Příklady z fyzikální chemie online [online]. [2006-11-15]. Dostupný z World Wide Web: . [28] ŠVEC, V., FILOVÁ, H., ŠIMONÍK, O. Praktikum didaktických dovedností. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1996. ISBN 80-210-1365-6. [29] VACÍK, J., BARTHOVÁ, J., PACÁK, J., aj. Přehled středoškolské chemie. 2. vyd. Praha : SPN-pedagogické nakladatelství, 1999. ISBN 80-7235-108-7. [30] VACÍK, Jiří. Obecná chemie. Praha : SPN, 1986.