Jazyková struktura


V procesu formování národa sehrává jednu z nejvýznamnějších funkcí jazyk. Tato skutečnost nachází
odraz v časté shodě názvů jazyka a národa, ale z hlediska geografie obyvatelstva má větší význam
její využití při sestavování národnostní struktury obyvatelstva světa. Právě jazyk je relativně
nejjednodušší a nejsnáze poznatelný znak určitého národa. (tohoto kritéria nelze použít v případě,
že dva nebo více národů mluví jedním jazykem (např. angličané, irové, kanaďané, američané nebo
němci a rakušané), nebo když jeden národ mluví více jazyky (např. švýcaři).

Přesné údaje o početnosti a prostorovém rozšíření jazyků se získávají dosti obtížně. Na základě
údajů uvedených v publikaci CIA - the world factbook 2008 (http://www.cia.gov) lze sestavit
žebříček jazyků podle počtu mluvčích (toto pořadí nelze brát zcela striktně, protože nelze zcela
exaktně zjistit počet osob mluvících či čtoucích daným jazykem. nejčastěji se bere v potaz pouze
první mluvený či čtený jazyk) . V současnosti je nejpočetnější obyvatelstvo hovořící čínštinou –
čínština je jednotným jazykem pouze v psané podobě, mluvené formy jazyka se od sebe značně liší,
pokus o jazykovou unifikaci představuje mandarinská čínština (13% populace světa – 900 mil. osob).
Vliv čínštiny se však prostorově víceméně váže pouze na území Čínské lidové republiky a Tchaj-wanu.

Naproti tomu angličtina (3.nejčetnější světový jazyk) představuje prostorově nejrozšířenější jazyk,
který je rozptýlený po všech kontinentech. Angličtina se ve velké míře využívá také jako druhý
jazyk, a to hlavně v bývalých britských koloniích (Indie, Pákistán, některé státy v Africe, Asii,
Oceánii a Karibiku). Angličtina má také velký význam ve vědeckém styku, politice, kultuře apod.

Značnou část Afriky (severní a střední) a Blízkého východu pokrývá arabština, která je považována
za 4. nejrozšířenější jazyk světa.

V jazykově složité oblasti severní Indie, pákistánu a Bangladéše mají velmi početné zastoupení
hindština a bengálština (5. a 7. nejčetnější světový jazyk). Podobně jako u čínštiny, hindštiny a
bengálštiny je výrazně regionálně ohraničený také výskyt japonštiny (9. nejčetnější jazyk) – kromě
Japonska se používá pouze v Koreji a na Tchaj-wanu, což jsou území, jež byla dříve pod jeho
koloniálním vlivem.

Španělština a portugalština (2. a 6. nejčetnější světový jazyk) se značně rozšířily v době
kolonizačních výbojů a to zejména v zemích Střední a Jižní Ameriky, v severní a subsaharské Africe
(Angola, Mosambik – portugalština), v nichž do značné míry vytlačily původní domorodé jazyky.
K významným světovým jazykům patří i ruština, která v žebříčku nejrozšířenějších jazyků obsadila 8.
místo.

Původní prostorové rozšíření postupně ztratily dva významné evropské jazyky – němčina a
francouzština (10. a 11. nejčetnější světový jazyk). Souvisí to s rozpadem jejich koloniálního
panství. Francouzština si na rozdíl od němčiny udržuje stále poměrně významnou pozici
v diplomatickém styku a zachovala se jako úřední jazyk v některých bývalých francouzských a
belgických koloniích (především v Africe a Karibiku).


1.čínština

2.španělština

3.angličtina

4.arabština

5.hidština

6.portugalština

7.bengálština

8.ruština

9.japonština

10.němčina