výživa, hlad, žízeň -v žebříčku potřeb člověka zaujímá výživa 1. místo -o významu pitné vody pro člověka svědčí názory lékařů, že 80% všech nemocí a plná třetina úmrtí lidí rozvojového světa souvisí s užíváním nekvalitní vody -kontrast tvoří choroby z hladu a choroby z přejídání konfliktní regiony o vodu: Turecko (prameny Eufratu a Tigridu) x Sýrie a Irák Izrael (řeka Jordán) x Palestina Etiopie (Modrý Nil) x Egypt a Súdán Základní rysy ozbrojených konfliktů po konci studené války 1.pokles počtu mezistátních konfliktů a válek a růst podílu konfliktů vnitrostátních 2.růst podílu konfliktů internacionalizovaných, zejména za účasti složek OSN, resp. NATO 3.pokles počtu tradičních válek vedených tradičními soupeři- pravidelné ozbrojené síly vlády versus ozbrojené složky opozice 4.pokles počtu konfliktů vedených z ideologických příčin – občanských válek 5.růst podílu etnicko-religiózních a interetnických konfliktů 6.růst počtu konfliktů sledujících primárně zisk – kořistnických válek 7.proměnlivost forem- stírání rozdílů mezi ozbrojenými složkami a civilisty (teroristé) 8.rozvoj kriminálních aktivit, které přerůstají v ozbrojený boj (nejen mezi narkomafiemi, ale i mezi mafiemi a ozbrojenými složkami vlád Konflikty v Africe – příčiny afrických konfliktů příčiny konfliktů jsou různorodé a odborníci nejsou zajedno v určení hlavních faktorů, spíše se shodují, že povaha většiny konfliktů je multikauzální. Obecně panuje přesvědčení, že řada současných událostí má kořeny v koloniálních dobách: v politice evropských velmocí při vymezování hranic kolonií, které nerespektovaly místní národnostní poměry. V jejich ekonomické politice – tj. důrazu na exploataci přírodního bohatství. A v národnostní politice – tj. preferování vybraných etnik před jinými. Tyto faktory převážně geopolitické povahy však dostatečně nevysvětlují charakter současných konfliktů. V současné literatuře se dnes skloňují dva hlavní výzkumné směry: ekonomický a etnicko/religiozně-kulturní. K nim se přidávají faktory politické a geografické. 1. U ekonomických příčin konfliktů může být motivem ziskuchtivost, snaha ovládnout významný zdroj příjmů (vesměs nerostné bohatství), který následně poslouží k získání a udržení moci či k financování války (války kořistnické). Významným ekonomickým faktorem je dále sociální nerovnost, která vyvolává pocit křivdy a je spolehlivým mobilizátorem společenského napětí (války za spravedlnost). 2. Zastánci kulturních faktorů tvrdí, že riziko konfliktu se zvětšuje s etnicko-religiózní heterognitou. Ta je v Africe enormní. Řada konfliktů má pak podobu mezietnické či meziklanové války, čili války za identitu, z nichž značná část má povahu separatistických válek. 3. Mezi nejdiskutovanější politické faktory válek patří míra demokracie. Nejrizikovější skupinou jsou země na přechodu mezi autokracií a demokracií. 4. Z geografických faktorů má na rozpoutání konfliktu vliv demografická situace, zvláště je-li ve společnosti mnoho mladých lidí bez perspektivy, či mají-li dvě různé skupiny obyvatel odlišnou míru porodnosti. 5. Zvláštní kategorií jsou války enviromentální, které způsobují migrace a konflikty o zdroje obživy.