Osobnost jedince se sluchovým postižením Osobnost člověka n zahrnuje celek psychických jevů n biologické faktory - psychické jevy jsou zakotveny v organismu a jsou projevem činnosti nervové soustavy → jedinečnost psychiky určitého jedince - genetická výbava jedince - ovlivňuje řadu podstatných charakteristik psychiky - celkový tělesný vzhled jedince n faktory sociální - člověk se jako skutečně lidská bytost vyvíjí až právě v kontaktu s ostatními lidmi n další podstatný faktor - vlastní aktivita člověka, jeho reakce na okolní svět, na vztahy, jeho vlastní činnost vyvolávající odezvu okolí, jeho prožívání vlastní činnosti i toho, jak na ni okolí reaguje Sluchové postižení - stejně tak jakýkoliv jiný defekt nepostihuje jen určitý orgánový defekt, ale ovlivňuje celou osobnost postiženého a vytváří specifickou sociální situaci. Vliv prostředí n podněty pro rozvoj jedince se SP n zajištění co možná nejvíce příležitostí k získání potřebných zkušeností n ne vždy připraveno na to, že se bude muset postarat o takového jedince a nedokáže se s tím jen tak vyrovnat. n reakce rodičů na postižení dítěte Fáze reakce rodičů na postižení jejich dítěte 1. fáze šoku a popření 2. fáze postupného vyrovnávání 3. fáze smlouvání 4. fáze vyrovnání a přijetí skutečnosti rodina n zásadní vliv na vývoj a formování osobnosti dítěte n podněty – kvantitativně a kvalitativně vhodné či nevhodné n určuje především : - předpoklady vývoje osobnosti dítěte, - první zkušenosti, které dítě prožívá, ovlivňující budování jeho vlastní identity a zásadním způsobem determinující interpretaci všech dalších sociálních zkušeností, se kterými se v budoucnu setká. dítě - si vytváří obraz o sobě samém a na základě toho vytváří i vztahy se svým sociálním prostředím kvalitní pomoc odborníků kamarádi, spolužáci, učitelé, vychovatelé, širší příbuzenstvo, … Míra odlišnosti sluchově postižených v psychologické oblasti n závislá na: a) závažnosti sluchového postižení (druhu a rozsahu sluchové vady) b) době vzniku SP c) včasném diagnostikování vady d) specializované komplexní péči e) sociálních podmínkách vývoje (tzn. na prostředí, v němž dítě vyrůstá a na těch, které toto prostředí utváří) f) přítomnosti či nepřítomnosti přidruženého postižení g) zájmu samotného SP h) volbě komunikačního prostředku Míra dosažených komunikačních kompetencí n rozsah podnětů, které lze aktuálně vnímat a zároveň mají informační význam, je mnohem menší než u slyšících. n omezení možnosti vnímat nebo rozlišovat zvukové podněty a chápat jejich význam se projeví potížemi v oblasti osvojení a využití orální řeči. n neslyšící a těžce sluchově postižení užívají zpravidla jiný komunikační systém než řeč, který vyhovuje jejich možnostem a potřebám. n podnětová deprivace n komunikační bariéra n u sluchově postižených - neprobíhá v plném rozsahu proces zvnitřňování komplexu norem v podobě verbálně sdělených požadavků, příkazů a hodnocení jejich plnění, pomocí kterých se běžně rozvíjí schopnost sebeovládání, nedochází u nich k dostatečné fixaci všech běžných forem chování. - projeví se to chyběním pocitů studu nebo viny - často si ani neuvědomují zodpovědnost za své jednání. Aspekty ovlivňující vývoj osob se sluchovým postižením a) společenské postoje a předsudky b) sebepojetí sluchově postižených c) zvláštní podmínky a efekty socializace Sociální a emocionální chování jedinců se sluchovým postižením a jejich osobnost n zvýšená agresivita n impulzivní chování n citová deprivace n povrchnost n ulpívání na konkrétních věcech a současnosti n egocentrismus n neschopnost empatie n apatie n rezignovanost n slabá fantazie n nesamostatnost n sebepřeceňování n rigidita n sugestibilita n nedostatek sebedůvěry n sociální nezralost, atd. Charakteristika jednotlivých skupin osob se sluchovým postižením n nedoslýchaví n neslyšící n postlingválně nedoslýchaví dospělí n ohluchlí n jedinci s kochleárním implantátem Nedoslýchaví n rozmanitá skupina osob n pomocí sluchadel mohou vnímat mluvenou řeč a i když omezeně, tak mohou akustickou zpětnou vazbou kontrolovat řeč vlastní n největší vliv na vývoj nedoslýchavého mají časové faktory a spontánně působící podmínky sociálního vývoje n prelingválně n. n postlingválně n. n komunikace Neslyšící n ti, u kterých se „ v raném dětství (pre-, peri- nebo postnatálním věku) vyskytlo před ukončením osvojení hlasité řeči (tedy prelingválně) tak těžké postižení sluchu, že jeho funkční zdatnost je vysoce postižena až téměř k totálnímu omezení.“ n hlavní roli hraje zrakový analyzátor podporovaný analyzátorem sluchovým n pro svůj vývoj potřebují odpovídající komunikační prostředek - ZJ n nutnost/vhodnost kontaktu s dospělým neslyšícím n komunikace Postlingválně nedoslýchaví dospělí n od ohluchlých se liší tím, že v hlasité řečové komunikaci je možno podpořit schopnost využití zbytku sluchu, aby rozuměli n mluvenou řeč se naučili přirozenou cestou n nedoslýchavost získaná v mládí n komunikace Ohluchlí n děti, mladiství a dospělí lidé, u kterých totální nebo praktická hluchota nastala po ukončení spontánního osvojení řeči (tedy postlingválně) n ihned po ohluchnutí n připravit ohluchlého jedince na překonání psychické zátěže n hlavní problém - psychologický n možnost CI n komunikace Jedinci s kochleárním implantátem n ohluchlí s KI n neslyšící s KI Literatura: FREEMAN, R.D., CARBIN, C.F., BOESE, R.J. Tvé dítě neslyší? Průvodce pro všechny, kteří pečují o neslyšící děti. Praha : FRPSP, 1992 LEONHARDT, A. Úvod do pedagogiky sluchovo postihnutých. Bratislava: Sapientia, 2001. ISBN 80-967180-8-8 POŽÁR, L. K osobnosti detí a mládeže s ťažkým sluchovým postihnutím. In Speciální pedagogika. Praha: UK, 1999, č.5. ISSN 1211-2720. ŠEDIVÁ, Z. Psychologie sluchově postižených ve školní praxi. Praha : Septima, 2006. ISBN 80-7216-232-2 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-802-3