SP7MK_SSPU Specializace: Strategie vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení

SP4RC_SSP3 Specializace 3 Specifické poruchy učení



Vyučující: PhDr. Mgr. Soňa Chaloupková, Podzim 2011 Pdf MU

Kontakt: chaloupkova@ped.muni.cz



Systémový přístup k dítěti s SPU, jeho osobnost



Charakteristika systémového přístupu
(V. Pokorná 2010)

2 základní modely:



×          Lineární, kauzální model = systém příčin a následků, kdy každý další následek je
příčinou dalších následků.



×          Systémový, cyklický model = příčina i následek jsou propojeny, působí zpětnovazebně,
nelze je od sebe oddělit.



Psychosociální postavení dítěte s SPU

×          Dvojnásobná frustrace:

×          ve školních výkonech,

×          v sociálních situacích.

×          Děti s SPU hodnotí sami sebe často nepříznivě.

×          Přijetí diagnózy SPU spojené s výhodami, může mít důsledky v rozvoji osobnosti a
budoucím životě.

×          Značné nedostatky v komunikaci i interakci.



Osobnostní specifika jedince s SPU

×          Socializace, emocionalita, vůle (Bartoňová 2004):



×          jedinci se SPU jsou méně fyzicky zralí,

×          neadekvátní chování v sociálních situacích,

×          potíže v orientaci, sociálním chování,

×          problémy s vyjadřováním,

×          problém v sociálním učení, nedokáží se poučit ze svých chyb,

×          výkyvy ve výkonnosti,

×          pocity úzkosti, frustrace, agresivita,

×          časté deprese, smutek, únava.

×          problémy se zapamatováním a uspořádáním pořadí,

×          snížené volní vlastnosti, potřeba motivace.



Sebehodnocení:



×          Snížené sebehodnocení, komplexy méněcennosti (velký vliv prostředí).

×          Mají o sobě horší mínění, než jejich spolužáci.

×          Pokud mají úspěch, připisují jej štěstí.

×          Nepředpokládají, že by jejich osobní iniciativa mohla vést k úspěchu.

×          Jsou přesvědčeni, že mají častěji smůlu, než jejich spolužáci.

×          Samy o sobě si nemyslí, že jsou hloupí a líní.

×          Dokáží si přiznat, že se často a rychle rozzlobí.











Postavení dítěte s SPU v rodině

×          Rodiče by měli:

×          Přijmout přednosti dítěte.

×          Stanovovat dosažitelné cíle.

×          Pomoci dítěti hodnotit výsledky realisticky.

×          Naučit dítě nebýt k sobě příliš kritické.

×          Naučit dítě chválit sebe samo.

×          Dítě musí cítit, že je milováno, že někam patří.

×          Dítě potřebuje zažívat pocit, že se může samo rozhodnout.

×          Zavést stálý denní režim s pevnými pravidly.

×          Rozdělit si povinnosti v rodině, být jednotni v požadavcích.



×          Postavení dítěte s SPU v rodině ovlivňuje také počet sourozenců, pořadí a jejich věkový
rozdíl.

×          Sourozence dětí s SPU je potřeba seznámit s problémem.

×          Diagnóza SPU neznamená, že bude sourozenec upřednostňován.

×          Starší sourozenci dětí s SPU mají pocit, že jsou na obtíž.

×          Po mladších sourozencích dětí s SPU je vyžadováno, aby se chovali jako dospělí.

×          Může se objevit i upnutí na dítě bez SPU ze strany rodičů.

×          Sourozenci dětí s SPU se musí vyrovnat s poznámkami okolí.



POKORNÁ, V. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. Praha: Portál, 2010. ISBN
978-80-7367-817-3.

POKORNÁ, V. Vývojové poruchy učení v dětství a dospělosti.  Praha: Portál, 2010. ISBN
978-80-7367-773-2.