veřejný ochránce práv
■ .   mm os    ;i s
v pobytovém zařízení sociálních služeb?
Název příspěvku je jednak provokativní, jednak, jak si uvědomuji, pro naprostou většinou čtenářů nepředstavitelný, nicméně jak bude dále rozvedeno, za určitých okolností z pohledu právního pravdivý.
■KSPHI všem na tomto místě je téma w H ■ Pu dcvsím au eno k diskusi. * Mi tHP iJm Součásti českého právního ■mni rádu je Úmluva o ochraně základních práv a svobod (dále jen „úmluva")'-. Jde o mezinárodní smlouvu sjednanou „z dobrých důvodů" roku 1950 s tím, že k ní po roce 1991 přistoupila i Česka republika. Článek 5 úmluvy stanoví, že „každý rna právo na svobodu a osobni bezpečnost. Nikdo nesmí být zbaven svobody kromě následujících případů, pokud
St_.   L.cl.Iľv  -St.íl.11t.   \       O- 1.4 ÍíIa.LLÍ.   v",   i jíjG^I^.Í^aI   S t.í*í XO
venym zákonem . Jako „povoleny důvod zbavení osobní svobody pak či. 5 odst. 1 písm. e) uvádí „zákonné držení osob, aby se zabránilo šíření nakažlivé nemoci, nebo osob duševné nemocných, alkoholiků, narkomanů nebo tuláku". Dále Úmluva v čl. 5 odst. 4 povolení doplňuje zárukou ochrany práv tak, že „každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízeni, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonností jeho zbaveni svobody a nařídil propuštění, je-li zbaveni svobody nezákonné".
Výkladem úmluvy je ve své rozhodovací činnosti pověřen Evropský soud pro lidská práva (dále jen ESLP). Tvrzené porušeni článku 5 úmluvy bylo a je předmětem řady případů před ESLP a nejedná se jen o případy uvěznění či zadržení, ale i o „zbaveni svobody" na půdě institucí zdravotnického či sociálního charakteru. A ESLP běžně judikuje, že za porušeni čl. 5 úmluvy je nutno považovat i „nucený" pobyt ve zdravotnickém zařízení, napr.
v psychiatrické léčebně, pokud k němu pacient nedal, nebo pro svůj zdravotní slav nemohl dát, souhlas, a zároveň neproběhne příslušné zákonem stanovené řízení, ve kterém se souhlas pacienta nahradí rozhodnutím soudu (jinak řečeno, jíž bez pochybností se pod rozsah článku 5 úmluvy zařazují zdravotnícka zařízení).- Podobný okruh osob, jako je umisťován do psychiatri k>v'' « < um na mysli duševně nemocne a alkoholiky, býva klienty pobytových sociálních služeb, kde jejich stav vede k ukládaní restriktivních režimových opatřeni včetně omezení možnosti zařízeni opustit, a ne rouši mít reálnou možnost ukončit službu, pokud je založená smlouvou uzavřenou opatrovníkem. Současnou otázkou je, zda tedy i některá zařízeni sociálních služeb pod rozsah čl. 5 úmluvy spadají. Jednalo by se zejména o situace, kdy se uživatelem pobytové služby stane osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům na zaklade právního úkonu učiněného opatrovníkem a osoba je přitom takticky způsobila vyjádřit vůli, zda sociální službu užívat chce, či nikoliv a. v konkrétním případě s umístěním do zařízeni sociál nich služeb nesouhlasí
Velký senát Evropského soudu pro lidská práva se v současnosti touto otázkou zabývá v kauze Stanov proti Bulharsku, číslo stížnosti 36760/0(1, v niž bylo pro zatím vydáno pauze procesní rozhodnutí o přípustností stížnosti. Kosev Stanev, narozen v roto 1956, žil clo roku 2002 v obci Ruse. Rozhodnutím soudu z. roku 2000 inu byla částečně omezen,! způsobilost k právním úkonům, neboť trpěl řás tečnou schizoí r e n i i a nebyl « hopen zcela obstarávat své záležitostí. Pan Stanev byl v dřívějších letech rovněž opakované hospitalizován v psychiatrické léčebně,
prodai všechen svůj majetek a na živo bytí si obstarával prostředky žebráním, měl problémy s alkoholem a v opilosti býval agresivní. Protože jeho příbuzní odmítli vykonávat roli opatrovníka, byl mu ustanoven veřejný opatrovník. Veřejný opatrovník: následně v prosinci 2002 uzavřel smlouvu o umístění opatrovaní e do u u mu sociálni peče v městě Pasíra, vzdáleném od původního bydliště asi 400 kilometru.
Ve sve stížnosti evropskému soudu pan Stanev uvedl, že byl zbaven osobní svobody podle čl. S odst. J a musí tedy mít k hspo. vi přezkumný prostředek podle čl. 5 odst. 4 úmluvy; takový prostředek mu však bulharské pravo nenabízí. Bulharská vláda se brání argumentem, že takový prostředek je k dispozici a spočíva ■v' návrhu na vracení způsobilosti k prav mm úkonům.
Kauza předložena ESLP má ještě další konotace a neru zde prostor pro uasti něm všech otázek soudu předložených, nicméně se domnívám, ze pokud Evropský soud pro lidská pravá dojde k .o ě ru, že čl. 5 úmluvy byl v tomto případě porušen, bude nutne zvážit i případný dopad do české prase uzavíraní smluv opatrovníkem ti některých skupin osob, minimálně v toni, že osoba umístěná do zařízeni sociálních služeb na zaklade právního úkonu opatrovníka bv rnéki mít
tuace, pravděpodobné v i izem obdobném řízeni detenčnin.Hi, jež io zřízeno pro přes zkum nedribrovohicbo vstupu do zdravotnického zařízeni.
Mgr. Jiří Fáral (p ý i s p i've k v yja dřuje osobni stanovisko autora)
Sděleníč 209/1. c;,92 Sh. R-tkróímho mmiztrnt m y.ahmmáiirh i/ttri
y/.hodduLi fcviapskč.ho soudu pro lidská práva
m