Pedagogická psychologie
Výchova, výchovný styl


Výchova
pZáměrné, cílevědomé, směřující k určitému výchovnému cíli (= rozvinout ve vychovávaném určité
vlastnosti, názory, postoje i hodnotové orientace)
pVyužívá výchovných prostředků a metod založených na zkušenosti, tradici i vědeckých poznatcích
pVztah výchova – působení prostředí
p je nejednoznačný v obou směrech
p (srv. sociální učení, Bandura)

Současné názory
pObousměrný proces
nobousměrný vztah vychovavájící – vychovávaný;
nproblematika očekávání rodičů;
npř. téma retroaktivní výchova (= působení dětí na rodiče)
pAktuální otázky
nrelativizace autorit (kdo a proč je autoritou?),
nproblémové chování atp.

Řešené otázky - např.
pJaké jsou účinky dílčích prostředků a metod?
pJaké jsou účinky odměn a trestů?
pJak ovl. vztahy účinek odměn a trestů?
pZa jakých podmínek funguje persuaze?
pJak funguje účinek sociálních modelů?
pJaký účinek mají různé druhy činností?
pLze formulovat obecnější modely výchovy?
pJak pozitivně ovlivňovat osobnost?
patd.

Hlavní témata
pVztah mezi vychovávajícím a vychovávaným
nPedagogický takt, učitelovo pojetí výuky
pKladení požadavků a kontrola jejich plnění
nPřiměřenost, pravidelnost
pOdměny, tresty, povzbuzení (trest omezuje)
pSlovní působení
pOsobní příklad, sociální vzor
pSociální skupiny (sourozenci, vrstevníci...)
pVýchova a činnost (hra, výuka, práce, volnočasové aktivity)
pSebevýchova

Podmínky ovlivňující styl výchovy
pVlastnosti a zkušenosti vychovatelů
pVzájemné vztahy a interakce mezi vychovávajícím a vychovávaným
pVlastnosti a zkušenosti vychovávaných
pUdálosti a změny v nejbližším okolí dítěte
pSociokulturní podmínky

Styl výchovy
pznámý též i jako způsob výchovy
pje určující pro preferenci výchovných prostředků a projevuje se i v reakcích dítěte na ně
pzdůraznění významných částí v. procesu:
nEmoční vztahy
nZpůsob komunikace
nVelikost požadavků, způsob jejich kladení a kontroly
p
pAutoři (velmi redukovaný výběr ;)
pK. Lewin, E.S. Schaeter, H.J. Eysenck (…)
pJ. Čáp

Tradiční dělení (Lewin)
pAutokratické (autoritativní, dominantní vedení)
nSilné řízení, tresty, ignorování potřeb vychovávaných, determinace zkušeností úsudky a
rozhodnutími vych., málo prostoru pro samostatnost a iniciativu
pSlabé vedení (liberální vedení, výchova)
nMinimální řízení, absence vedení, kontroly
pSociálně integrační (integrativní, demokratické)
p
pVelká redukce; pozor na vymezení!!!

Model dvou dimenzí (Eysenck)
pDimenze emočního vztahu k dítěti
n(láska, kladný postoj – nepřátelství, záporný, chladný, zavrhující)
pDimenze řízení
n(autonomie, minimální řízení – přísná kontrola, maximální řízení)
Záporný vztah
Kladný vztah
Silné řízení
Slabé řízení
A
L
I

Model devíti polí (Čáp)
1. tradiční
autokratická
patriarchální
2.liberální
s nezájmem o dítě
3. nejhorší;
rozporné
s negativním
vztahem
9. emočně rozporná výchova; jeden z rodičů zavrhující,
druhý extrémně kladný nebo s dítětem v koalici
4. přísná
ale
laskavá
výchova
6. laskavá výchova
bez pož. a hranic
7. kamarádský vztah dobrovolné dodrž. norem
8. rozporné
řízení
relativně
vyvážené
kladným
emoc. vztahem
Řízení    silné        střední slabé rozporné
5.
optim.;
poroz.;
přim.
řízení
Emoční vztah
záporný
záporněkladný
kladný
extrémně
kladný

Roviny uvažování (Čáp)
pChování v jednotlivé situaci
pZobecnění na interakci určitého druhu
pJednotlivé komponenty (otec, matka, učitel...)
pKombinování – komplexní charakteristika
pKombinací emoc. vztahu – rodina jako celek
pNejobecnější – zařazení do polí
p
pZpůsob výchovy má širší (pedagogické, společensko-historické a filozofické) souvislosti

Dotazník - ukázka



Další souvislosti - např.:
pDeprivace a subdeprivace (Matějček)
pAttachement (Bowlby)
pRodičovský postoj (+/-)
pInterakce s dítětem
pZákladní důvěra ke světu (Ericson)
pKlima ve skupině
pVztah k lidem