Pedagogická psychologie
Sociální prostředí školní třídy a školy


Myšlenkový experiment
pPředstavte si restauraci, do které obvykle chodíte
pCo se o ní vůbec dá říct?
pCo se vám v ní líbí a nelíbí?
pCo z toho je pro vás osobně důležité?
pCo z toho je – podle vás – důležité pro ostatní, kteří tam chodí s vámi?
pPořád je to ta stejná a pro vás osobně příjemná restaurace?

Jak to tedy je?
pKonkrétní člověk v sociálním prostředí
n(mikro – mezo – makro)
pJeho vnímání tohoto prostředí
n(Lewin, Bronfenbrenner atd.)
pJeho interpretace a komunikace sociální reality (...)
n(Moscovici atd.)
pOtázka změny v čase (individuálním i skupinovém)
„My“
„Já“
sdílené významy událostí
výpověď o pocitech, událostech...
události, situace...
čas
čas

Teoretická východiska
pučení a chování žáků není pouze individuální záležitostí
pje ovlivňováno mikrosociálním prostředím, v němž se žáci pohybují
n(prostředí konkrétní školy, konkrétního učitelského sboru, konkrétní školní třídy a konkrétní
skupině vrstevníků s níž se žák či žákyně kamarádí, na jejíž mínění dá atp.)

Proč se zajímat o sociální prostředí?
pškola jako prostředí (mj.)
nvývojově psychologický pohled
nsociální učení
n(...)
n
pprožívání tohoto prostředí žákem (mj.)
nvliv na výkon
nvliv na další vzdělávací dráhu
n(...)
n
n

Sociální klima v souvislostech
pHistoricky je dáváno souvislosti mj. s:
nefektivitou a kvalitou výuky,
nškolní úspěšností žáků,
nakademickými aspiracemi žáků,
nproblémovým chováním…

Důležité upozornění
p(nejen) z historických důvodů se liší organizace výuky ve střední Evropě a v anglosaských zemích
nU nás – žáci se většinou účastní výuky v jedné skupině (školní třída); diferenciace podle výkonu
probíhá uvnitř třídy a třída je proto velmi důležitým faktorem ovlivňujícím vnímání vzdělávací
reality žáky i vnímání žáků učiteli (kontext třídy)
nV USA jsou žáci děleni do výuky podle výsledků (kurzy pro začátečníky a pokročilé) a mají větší
možnost volby kurzů; kontext školy jako celku je pak mnohem důležitější (i jako label)

Praktické využití poznatků
púspěšná práce psychologa v prostředí konkrétní školy, předpokládá nejméně tři relativně samostatné
činnosti:
nzískat dostatečné teoretické znalosti o sociálně-psychologických jevech, které se ve školství
vyskytují
numět diagnostikovat klima školní třídy, klima školy, příp. klima učitelského sboru
numět (na základě zjištěných skutečností) navrhnout a provést vhodnou intervenci, která by pomohla
jak žákům, tak učitelům.

Klima školy vs. kultura školy
pKlima školy
nTradiční, vychází z kvantitativních postupů a metod
nZaměřuje se na hodnocení prvků prostředí a interakcí, která jsou agregována do ukazatelů
n„Výzkum klimatu školy je prostě levobočkem výzkumu klimatu organizace a výzkumu efektivity
vzdělávání.“  (Andersonová, 1982: 368).
pškola jako součást vzdělávacího systému je především formální organizací;
pvnímání ředitele a jeho stylu vedení jako jedné klíčových proměnných sociálního klimatu;
pakcent na výkon žáka či studenta, či výkon žáka a jeho ovlivnění efektivitou učitelovy práce
ppozitivní klima školy bylo nakonec potvrzeno jako jedna z charakteristik „efektivních škol“
pKultura školy
nOdlišná výzkumná tradice (kvalitativní přístup)
netnografický přístup, idiografický přístup
nnapř. Pražská skupina školní etnografie
phttp://userweb.pedf.cuni.cz/~www_kpsp/etnografie/frame.htm
p

Sociální klima
pSociální klima –metafora, která se pokouší postihnout individuálně-emotivní i sociální rozměr
(subjektivní hodnocení; postoj k) institucionálního vzdělávání
n(zahrnuje tedy i kurikulum a skryté kurikulum)
n
pPoprvé použito J. Withallem (1949) ve studii The development of a technique for the measurement of
social-emotional climate in clasroom (Journal of Experimental Education, 17, s. 347-361)
nProč nejsou srovnatelné třídy stejně školsky úspěšné?
nDívčí SŠ, New York
n
pVelký nástup v 60. a 70. letech; zájem trvá do současnosti; složka evaluace i autoevaluace školy
(srv. sondy OECD)

Terminologické otázky
pexperti užívají při popisu a rozboru sociálně-psychologických jevů ve škole různé termíny:
pprostředí, klima, atmosféra, charakter, étos (celé školy, učitelského sboru, jedné třídy, výuky v
dané třídě, komunikace v dané třídě).
ppřipojují i různé přívlastky (edukační, učební, výukový, sociální, psychosociální,
sociálně-psychologický, sociálně-emocionální atd.)
pv literatuře dnes existují v dané oblasti desítky termínů (více než 60)

Vývoj do současnosti
prozlišuje sociálně-psychologické jevy ve škole podle rozsahu, měnlivosti, délky trvání,
obecnosti.  (Mareš, Lašek, 1990/91, Mareš, Křivohlavý, 1995):
pprostředí je nejobecnější termín, netýká se jenom aspektů sociálně-psychologických.
ptermín atmosféra má poměrně úzký rozsah. Vyjadřuje proměnlivost a krátké trvání.
pTermín sociální klima označuje jevy dlouhodobé. Jsou typické pro danou třídu a daného učitele
(školu, zaměstnance, žáky) po několik měsíců či let.

Teoretické otázky
pKlima ve třídě nelze pochopit izolovaně od environmentálních, sociálně-psychologických,
sociologických a kulturních souvislostí.
p
pPříklady různých taxonomií, které se snažily uspořádat do určitých hierarchických souvislostí:

Př. 1 - Rozlišuje čtyři hierarchické úrovně
dle Tagiuri (1968) a Anderson (1982)
p1. ekologie
pcharakteristika budovy, v níž se výuka odehrává
p2. prostředí (milieu)
pcharakteristiky učitelů (délka praxe, platové zařazení, ap.)
pžáků (věk, pohlaví, sociální status, ap.)
p3. sociální systém (skupinové charakteristiky)
pvztahy mezi klíčovými účastníky
psociální komunikace
ppodíl na rozhodování
ppříležitost k účasti na sociálním dění ve skupině
p4. kultura
phodnoty a hodnotové systémy, jež účastníci považují za významné
pučitelova zaangažovanost na rozvoji žáků
pdůraz na kooperaci
pdůraz na činnosti související se školou
počekávání účastníků
pjasnost a konzistentnost cílů

Př. 2 – Sedm úrovní
dle Knowles (1985)
p1. podmínky klimatu
pa) fyzikální prostředí
parchitektonické koncipování učebny a způsob jejího vybavení
pb) psychologické prostředí
pvzájemné respektování účastníků
pspolupráce účastníků
pmožnost vzájemného spolehnutí
pvzájemná podpora, pomoc
potevřenost a autentičnost jednání
ppotěšení a radost ze společenství
phumánnost, lidskost v jednání
p2. zaangažovanost žáků na společné tvorbě plánů
p3. zaangažování žáků na diagnostice vlastních potřeb
p4. zaangažování žáků na definování cílů učení
p5. zaangažování žáků na návrhu postupů při učení
p6. pomoc žákům uskutečňovat navržený postup učení
p7. zaangažovanost žáků na hodnocení průběhu a výsledků vlastního učení
p

Teoretické úrovně uvažování o klimatu – Proč mě vlastně zajímá?
pCelkem nejméně pět teoretických úrovní – možných perspektiv reflexe klimatu:
nPrvní je úroveň ekologická a lidé jsou v ní přítomni spíše zprostředkovaně (prostředí školní
budovy, učebny, laboratoře, studovny atd., tedy prostor, v nichž žáci a učitelé žijí část svého
života, vyučují a  učí se).
nDruhá je úroveň jedinců (jednotlivých učitelů, jednotlivých žáků atp.).
nTřetí je úroveň malých sociálních skupin (školní třídy ap.).
nČtvrtá je úroveň větších sociálních skupin (klima školy).
nPátá je úroveň velkých sociálních skupin, např. úroveň školství dané země, zvláštností její
kultury.

Sociální klima
pKlima školní třídy
nKonkrétnější (i z pohledu dotazovaných), v praxi častěji používané, řada metod (MCI, CES, SORAD,
sociometrie)
pKlima školy
nObecnější, nutnost reflexe ze strany aktérů, v současnosti spíše výzkumně, i když je prodávána
celá řada „jakometod“
nS dr. Ježkem se domníváme, že lepší než „jednorázové šetření“ je přístup blížící se „action
research“ – průběžné sledování dílčích jevů, jejich cílené ovlivnění a přenesení zájmu na další
„problémovou“ oblast
nKoncept školy jako učící se organizace (Senge; Krus, Louis a Bryk)
n…

Typologie přístupů ke klimatu
ppodle stupně školy
ppodle typu školy
ppodle koncepce výuky
ppodle zvláštností žáků
ppodle zvláštností učitelů
ppodle zvláštností vyučovacích předmětů
ppodle zvláštností prostředí, v němž se výuka odehrává
ppodle zvláštností komunikace, která zprostředkovává sociální  kontakt

Současné přístupy ke zkoumání klimatu třídy (1. část)
pSociometrický přístup. Objektem studia je školní třída jako sociální skupina, nikoli učitel.
pOrganizačně-sociologický přístup. Objektem studia je školní třída jako organizační jednotka a
učitel jako řídící pracovník.
pInterakční přístup. Objektem studia je školní třída a učitel. Zajímáme se o interakce mezi
učitelem a žáky v průběhu vyučovací hodiny.
pPedagogicko-psychologický přístup. Objektem studia je školní třída a učitel. Zajímá nás spolupráce
ve třídě, kooperativní učení v malých skupinách.

Současné přístupy ke zkoumání klimatu třídy (2. část)
pŠkolně-etnografický přístup. Objektem studia je školní třída, učitelé a celý přirozený život
školy.
pVývojově psychologický přístup. Objektem studia je žák jako osobnost a školní třída jako sociální
prostředí, v němž se má osobnost rozvíjet.
pSociálně-psychologický a environmentalistický přístup. Objektem studia je školní třída chápaná
jako prostředí pro učení, žáci dané třídy a vyučující, kteří v této třídě působí. (aktuální podoba
klimatu, preferovaná podoba klimatu).

Metody zkoumání klimatu
pmetody
npostoje k různým aspektům školního prostředí (autoři mluví o percepcích)
nsoučasné přístupy k postojům akcentují zejména prvek hodnocení
p
pPozorování
pRozhovory (individuální, focus groups)
pSociometrie
pNominační techniky
pPosuzovací škály
pDotazníky

Metody
pUrčené:
nžákům, učitelům, vedení školy, rodičům..
p
pFormy
nAktuální – „jak je to teď“
nPreferované – „jak by se mi to líbilo“
n
pProblémy
nNejsme zvyklí o prostředí uvažovat, Kůkdyž je v pořádku“;
nnutné cílené vedení k reflexi

Dotazníky (třída) – příklad (CES)
Škály: učitelova pomoc, orientace žáků, vztahy mezi žáky, zájem o výuku, klid a pořádek, jasnost
pravidel

Dotazníky (třída) – příklad (ICEQ)
Škály: Personalizace, Participace, Nezávislost, Bádání, Diferenciace
>

Literatura
pČáp, J., Mareš, J. Psychologie pro učitele. Praha, Portál, 2001.
pPOL, M. a kol. Kultura školy. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 2005.
p
phttp://klima.pedagogika.cz/
phttp://userweb.pedf.cuni.cz/~www_kpsp/etnografie/frame.htm