Pedagogická psychologie Učitelovy postoje k žákům Učitelovo očekávání Učitelovy postoje (nejen) k žákům ppostoj – hodnotící vztah nviz sociální psychologie n (témata postoje a atribuce) psložka rozumová i citová pprojevuje se jako chování nt.j. tendence reagovat na určité pedagogické situace, skupiny žáků i jednotlivce ustáleným způsobem n pje nutné je reflektovat n(proč dělám to, co dělám; co mne k tomu vede?) p Charakteristiky učitelových postojů (Mareš, 1995) pvýběrovost n(k různým „objektům“ různé) porientovanost n(postoj kladný, záporný a neutrální) pintenzita n(různá „síla“ – od málo vyhraněného vztahu po nekritickou zaujatost) pobecnost n(postoj je souhrnem mnoha odpovědí stejného typu) ppřenositelnost n(postoj je přenášen i do jiných situací vnímaných učitelem jako podobné, i když objektivně mohou být zcela jiné) prelativní stálost n(obtížně se mění) Vznik učitelových postojů k žákům pna základě bezprostřední interakce n„ten-co-mne-trefil-houbou-do-obličeje“ n„ta-jejíž-matka-na-mne-řvala“ povlivněny i osobností učitele ntemperament, UPV, vývoj profesní role učitele; nsyndrom vyhoření atd. pinformacemi od jiných učitelů npověst třídy, žáka pna základě učitelova postoje k celé třídě p Vliv na výuku (např. Pelikán, Helus, 1983 atd.) pučitelé mají vyhraněný postoj (+/-) k více než 2/3 svých žáků, což se ve výuce projevuje v podobě: p pdistribuce učitelovy pozornosti (+/-) phodnocení – nadhodnocování žáků ke kterým má učitel kladný vztah (hodnocení příčin – atribuce) ptřídní učitelé znají své žáky lépe (menší míra atribuční chyby) pkladný postoj učitel snáze zaujímá k žákům blížícím se jeho „ideálu“, nebo jemu samému podobným ;) Žákovy charakteristiky ovlivňující postoj učitele pnebezpečí heuristik a „psychologizování“ nnapř. píle jako znak nadání; sečtělost, přizpůsobivost jako znak nadání atp. pkomunikativní dovednosti žáka ndůležitější je „jak“ a ne „co“ žák říká; ndívky bývají verbálně zdatnější atp. pkontext pedagogické situace a školní třídy nvýkon nebo chování v porovnání se spolužáky p Typy vyhraněných postojů učitele ve vztahu k žákům pvýrazně kladný postoj učitele k určitým žákům pmírně kladný postoj učitele k určitým žákům pneutrální postoj učitele k určitým žákům pzáporný postoj učitele k určitým žákům p pvětšina učitelů ovšem žáky vnímá diferencovaně; ptřídní učitelé většinou ještě diferencovaněji – proč? Negativní dopady ppřevažuje-li v učitelových postojích neobjektivita, zaujetí a nespravedlnost n narušuje to celkovou atmosféru výuky nzvyšuje napětí mezi učitelem a třídou nnarušuje vztahy mezi žáky ve třídě nzhoršuje možnosti pedagogické práce ostatních učitelů (není to tedy PNJ ;) Učitelovo očekávání pvychází z postoje k žákovi (třídě) p„soukromá diagnostická nálepka“ pkladný i záporný pól nsebenaplňující se předpovědi (viz sociální psych.) pPygmalion (Galatea) efekt §(Rosenthal, Jacobsonová; Helus) pGolem efekt §(častější – Mertin) §(1) snaha (2) rezignace (3) negativní aktivita Negativní působení očekávání pu většiny učitelů malý efekt n(cca 5% ve výkonu žáků) pzávažné u učitelů, kteří: nmají nepřiměřená očekávání u některých žáků nneberou v potaz zpětnou vazbu o nereálnosti svých očekávání npřeceňují nebo podceňují žáka dlouhou dobu nsvé očekávání systematicky prosazují ve vyučování a dlohodobě se k žákovi chovají velmi specifickým způsobem nmají výrazné a vyhraněné názory na vlastní činnost a činnost žáků Dopady zejména na žáky, kteří: pjsou citliví na učitelovo jednání nzejména u mladších žáků (srv. Ericson, 8 věků člověka) pmají tendenci se poddat nebo přijmout učitelovo očekávání psvými charakteristikami (+/-) vybočují z průměru pliší se od ostatních žáků v míře kontaktu s učitelem (vyhledávají jej nebo se mu vyhýbají) Nutnost reflexe ze strany učitele pučitelova subjektivní odpovědnost n„Kdo může za školní neúspěch žáka?“ n (např. Mareš, Kantorková, Skalská, 1994) p pbrát v potaz reálné možnosti žáka a individuální normu pformativní hodnocení ppedagogický takt, UPV LITERATURA K DALŠÍMU STUDIU pMAREŠ, J., KŘIVOHLAVÝ, J. Komunikace ve škole. Brno: MU 1995. ISBN 80-210-1070-3. s. 159-177 pGAVORA, P. Učitel a žáci v komunikaci. Brno: Paido 2005. ISBN 80-7315-104-9 pFISHER, R. Učíme děti myslet a učit se. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-966-6. s. 27-43 a 140-155.