c) Předmět cílový:
'iflTH 3a upaMÓM, íiocjiiiTi, 3a cjiécapeM, óérarh aa AHpéutopoM. fíopÓTi.ťH aa ťBo6ófly, cpastáTtcfl aa nea aBmchmocti> pÓAHHbi; ao-ráAHBaTi.cH o peayjibTäTe aioáMcua, paccimibiBaTb o cbohx iie-yfláqax, yiioMHHý'ľb o cbohx Jtpe;unócT«OHHHKax, AýMaTb o Aa-jiěKOM Apýre, 3a6ÓTHTbCH o oró crócTbe, bciiómhhtl o npÓHtHTOM, MGHľáTb o ôýflymcM, anaTi, Bce o cbohx TOBápHin,ax, cnpáraHBaTb
O 3flOpÓBbe, npoClÍTb O IIÓMOIU;h; IipHCMáTpHBaTbCH K CBOlÍM co-TpýflHHKaM, npHľJIfÍAblBaTbCH K CTyAÓHTaM; CMOTpéTb na yHHTejIH,
KpiTM.kb Ha cocé^a, cepAiÍTbca na nneMfíiiHHKa, HíájioBaTbCH ua Hínaiib, iianafláTb na cboiíx npoTJÍBHHKOB, SKonÓMHTb Ha eflé; CHíá-hhtbch Hafl necqácTHbíM, noôéfla nafl BparÓM, pa6ÓTaTb Ha« npo-éKTOM; B],'tCTyniiTb npÓTiiB neoôocHÓBaimbix oÔBiiBéniin, 6yHT0BáTb npÓTHB iiaiiájibCTBa: cobótOBaTbca othocht6JU>ho flajibHéíunero xófla pafiÓT.
tl) Předmět dotykový a stykový:
floôáBHTb k Kiiáre yKasáTejiH h Káp™, npMcoeflHHÓTbCH k rpýime •rypiícTOB; AepaíáTbca 3á pyioi, cxBaTŮTbCH 3á rojioBy; 6ecéA0BaTb, paaroBápitBaTb c KOJixóanHKaMH, o6pamáTbCH jiiíckobo c peoěHKOM,
fíopÓTBCH C COpiIHKáMH, cnÓpíITb c TOBápHIH,aMH, npoCTHTbCH C po-AHTejIHMir,  B C T p Ó T11T b C H CO aiiaKOMWMW,  AejnÍTbCH BltOHaTJlélIllflMH
ť poAHMMii; npHHHTB yiácrae b TypácTCKOM hoxóac; 6opi>oa .\ié>KAy KJiaccáMii; cnoTKHýTbca o KÚMeín,, onepéTbca o ctóhkv.
e) Předmět odlukový:
OTKaaáTbCH ot uarpáAW, OTcrpaniÍTb ot hojí, otjihmhti. poHtb ot HMiieiiíí, OTpéaaTb ot xjiéôa ôojibmóíí jiomótb, yŮTH ot jKenú, cKpbiBá'rb 6ojié3iib ot poAUHX, OTAbixáTb ot pafíÓTw, c-AéjiaTb TaimÓM ot naqájiBUHKa, yiÍTH ot npecjréAOBaTejien, oiácTiiTb ot pjKáBHiiiibi, npocHýTbCH ot THJKejioro ôecnoKÓiÍHoro CHa; BbinpocHTb AéHbrH y poAHTeneň, npocŮTb y cocéAKH pýiny, KyniiTb y cocÓAa y^ácTOK, y hhx nponájia co6áKa; HCKjnoHHTb h3 KOMCOMÓjia.
f) Předmět zájmový:
cpaHíáTbCH 3a pÓAHHy, njiaTHTb 3a Bcex, roJiocoBáTb aa npeAJio-íKéHiio, BiácKaaaTbCH aa poBOJiióuHio, npHHíÍTb AéHbrn 3a OTiiá, CAénaTb paôÓTy 3a TOBápniria, MOJíHTbcn 3a cbiHOBéi; CAéjiaTb ajih j\ňjs,n, HíépTBOBaTb coôóh ajih óômero 6nára; nnaTHTb Ha peóěřma. TpyAHTtcH na ôjiáro póahhh.
g) Předmět vztahový:
y Merní ííojiht rojiOBá; co mho ň cuyiiíaocb necnácrbe, páBHHH c to6óh; hoxoahtb Ha oTiiá.
SPOJKY
Spojky  (coň-ibi)  jsou gramatická  slova,   která  sama   nejsou 401 větnými členy, ale spojují větné členy nebo celé věty a vyjadřují přitom jejich významový vztah.
Podle toho rozeznáváme spojky členské, nevětné (např. Otóh h MaTb iipHuiJiH. - npnpÓAa ne xpaM, a MacrepcKáa. Turgeněv Příroda není chrám, nýbrž dílna) a větné (^ýniHO CTáno b cáiíjie, h n Biimejt Ha BÓ3Ayx OCB63KHTBCH. Lermotitov V chýši začalo být dusno a já jsem se vyšel osvěžit na vzduch. - KaK tójibko 6yAOT LiTÓ-HHÔyAb H3BécTHO, ceňnác Híe aojiojkhtc! Šimonov Jakmile bude něco známo, hned mi to hlaste). Menší část spojek může mít obě iunkce, ale více je spojek pouze větných. Některých spojek se užívá i po koncové pauze (tečce); připojují pak větu k větě předcházející nebo k celému kontextu (např. MeMý th ycMexáenib-ch? Hjih th He BépniHb, hto a BenHKHH rocyAápb? Puškin Čemu se usmíváš? Nebo nevěříš, že jsem veliký panovník?).
Spojky vlastní (původní) a nevlastní (nepůvodní) 402
Nejstarší jsou souřadicí spojky n, a, ho, které mají převážně spojkovou platnost od nejstarších dob historických; proto se jim též říká spojky vlastní (původní); z hlediska dnešního jsou tie-odvozené (nesouvisí slovotvorné se žádným jiným slovem). Velmi staré je také Aa, které však má desud z velké části platnost částice, a spojky hjih, ií6o (vznikly složením z h + jih, h + óo; jih jo dnes tázací částice, 6o mělo význam důvodový).
Pozn. I u původních spojek se spojkový význam mohl v dávných dobách vyvinout z jiného významu. Spojkový význam však u nich po celou dobu historickou převažuje nad významy jinými (ti je též vytýkací částice a citoslovce, a citová částice a citoslovce).
Ostatní spojky jsou docela zřejmě nepůvodní (nevlastní) a vznikly v různých obdobích vývoje ruštiny z jiných slovních druhů.
Z částic vznikly opakované spojky to — to (a složené to jih — to jih, ne to — He to; sr. též a to, ne to ,jinak'), hh — hh (záporná vytýkací částice).
Z příslovcí časových a měrových vznikly spojky ij"n», jiiiiHb, eAflá, TÓJibKO, z příslovcí srovnávacích spojky cjióbho, tóhho (o GyATO viz níže).
Ustrnulý tvar podstatného jména tkví ve spojce pas.
Z ustrnulých tvarů slovesných vznikly spojky écjin (z ecmb äu), 6ýne zast. (z óýdem), Qýjxro (6ydb mo), xoth, xoTb (od slovesa xomémh),  nycKáií, nycTb (imperativ);   přechodníky  se staly
456
součástí složených spojek ÔJiaroflapá Tosiý mto, necMOTpá na to
HTO.
Najrozšírenejší spojky podřadicí však vznikly ze vztažných zájmen a z á jmenných příslovcí: »ito (a složené <iTÓ6bi), KaK (kíxk ów, Ka6bi apod.), Korjuí, noKa (z příslovce noná).
Z uvedených slov vznikly spojky jen v jistém kontextu; vedle toho se většinou tato slova zachovala i v povodním významu nebo nabyla za jiných podmínek jiných významů než spojkových. Tak např.:
to má funkci částice (Tó-to u ohó! To je to právě! - Tfle to oh ceiraíc? Kdepak teď je?) a je souzvučňé i se středním rodem ukazovacího zájmena tot. Mvti., juiuib, ejiná, tójimío, iiOKá jsou i časová a měrová příslovce,*) sr. např. On eflBä ^pměn. Stěží došel, x Ejmá nomě.n aojKffb, KaK nacxpoéiine ynájto. Sotva začalo pršet, nálada Idesla. - ľloKá hutci-ó no inmécTiio. Zaiítn (dosud) není nic známo, x Mm uocuvié.m, noná on ycuý.ri. Poseděli jsme, dokud neusnul.
CjiÓbho, tómuo jsou příslovce míry: V mohh vómio Tanou >ko HCMOfláii. Mám právě takový kufr. x Kpitwr, tóhiio coméji c yivtá. Křičí, jako kdyby se zbláznil.
XoTb a nycTb json i částice: lípiixoflú xgtj> o/ihh. Přijď aspoň (třebas) sám. — Xoti. biíjtmt oko, na ayf) HoÉsiěf'. Přísloví Oči by jedly, ale žaludek nemůže (doslovný překlad: i když oko vidí, zub nebere). - ÍIvcti, h/ict! Aťsi jde! x IlycTb on omitócH, no omúCmy móhuio iiciipáBíiTb. Ačkoliv se zmýlil, chybu je možno napravit.
Mto, Koryní a KaK jsou i vztažnými a tázacími zájmeny n. příslovci, např. Mto nocéeim., to u iioHiiiěun.. Přísloví Co zaseješ, to budeš sklízet, x Mto HosRpěB jiryíi OTi.í'm.:'.enubiu, ;Vro (íw.no nsBécTno nceM. Gogol Ze je Nozdrev zjevný lhář, to bylo známo všem. - Korflá oná yiujiii, iwaTb sanepriá jniepb. Gorkij Když odešli... x ľpýitua „OcnoôojKflénMC Tpyflá" noflHfijiá .máinu MapiicnsMa b tot momóht, Korflá con,HaJi-í(OMOKpaTÚHecKoro abmäčiiuh b Pocciíh emě Hé 6hjio. Z odborné literatury ... r době, kdy ... x Korflá upiiflěmb? Kdy přijdeš? - TaKÚe BaníHéfimue ÓTpacjiu napóňuoro xo3fíucTBa, KaK ýrojih, ncíjjTf,, MCTajurýpriiH, Haxoflújiucb b pyiíáx sarpanÚMHoro Kamrrájia. Z odborné literatury Tak důležitá odvětví národního hospodářství, jako těžba uhlí a nafty... x KaK MÓnceTe 9to yTBepw-flá-ri.! Jak můžete tohle tvrdit! x fl BÚjtejr, KaK oh yxofliíji. Viděl jsem, jak odcházel nebo ho odcházet.
*) Také v češtině mohou být slova jedva, sotva, jen i příslovci, i spojkami časovými.
Pozn. Ve výslovnosti se pozná vztažné »ito podle tolio, že má přízvuk a vyslovuje se proto neredukované, kdežto spojkové mto jo neprízvučné a -o v něm tedy může být redukované. Kde by mohl vzniknout dvojsmysl, označuje se přízvuk i v jazyce psaném.
Spojku poznáme od jiných slovních druhů podle těchto znaku: spojuje slova nebo věty a vyjadřuje jejich významový vztah (v tom se stýká se vztažnými zájmeny, ale odlišuje se od částic, které vyjadřují povahu věty jimi uvozované nebo nějak zabarvují slovo, u něhož stojí, ale nic nespojují); není větným členem (v tom se stýká s částicemi, ale liší se od vztažných zájmen a příslovcí).
Pozn. Odlišení spojek od vztažných zájmen, příslovcí a častit; je důležité při překládání z ruštiny do češtiny i při praktickém užívání jazyka, protože se tato souzvučná slova v obou jazycích nekryjí. Proto musíme volit ekvivalent velmi opatrně se zřením k funkci překládaného slova. Srovnej, jak jo nutno v různé funkci přeložit české ale, až, ať, že:
Přišel, ale brzy odešel. Oh npuiuěji, ho CKÓpo yuiěji (spojka) - Ten ale zestárl! Hy n nocTapéji we oh! (částice vyjadřující překvapení) - To je ale lyžař! Bom TaK jihjkhhk! (částic o vyjadřující podiv) - Tela o tom věděla také. — Ale? Tctíi TÓJKe SHána 06 btom. — HeyoKéjiu? (tázací částice, vyjadřující překvapení).
Přijdu až zítra, H npnflý mójibno 3áBTpa (vytýkací příslovce) - Až večer přijdu domů, budu číst. Koeôá n Bé>iepoM iipiiflý flOMÓii, 6ýtry 'iHTáTi, (spojka časová uvádí větu předčasnou před dějem věty hlavní) - Matka čekala, až dítě usne. MaTř> >k/ia.ná, noná pe6ěHOK (ne) nacuýjr (spojka časová, uvádí větu vedlejší omezující trvání děje věty hlavní) - Lekl se, až zesinal. On mc-nycájicH do mosó, mno ftáwe iiocnué.'i (spojka účinková).
Přijď včas, ať tě nečekají! Hpuxo;uí BOBpeMH, umóúbi Te6á He sk/uíjih (spojka, uvádí větu účelovou) - Ať děláš cokoli, mne nepřesvědčíš. xímó 6u tli hu flénajl, mchh ho yôejuhiiF, (spojka vyjadřující podmínkové píípustkový vztah) - Ať přijde zítra! Ilycmh oh npHflěT sáBTpa! (částice imperativní) - Ať žije první máj! JJa 3flpáBCTByeT tlčpBoe Máa! (částice prací) - Ať se propadnu! ľlpo-BaflHTBCH MHe Ha :')tom MécTe! (částice prací).
íiekl, že nepřijde. Oh CKasáji, nmo oh ho iipiiAČT (spojka ohsaiiová) -Přijdete, že? Bw npHflěTě, npáBjm? (citová častice tázací) - Že upadne'*! CMOTpú, yna«ěmb! (citová částice) - Že už jdeš! HaKOHén; npnměji!
Podobně je české co jednak spojka časová, jednak zájmeno vztažné a tázací, sr. A co váhá a co stojí, mizí bázeň Erben = Co na srdci, to na jazyku Přísloví.
České jak je spojka obsahová, časová a srovnávací a tázací příslovce, lidově i vztažné zájmeno {to je ten člověk, jak jsme o něm mluvili). — Naproti tomu spojka když se od odpovídajícího vztažného a tázacího zájmena kdy liší i hláskově.
Spojky, vyjadřující významový vztah mezi souřadnými 403 větnými členy nebo mezi souřadnými větami, které spojují, nazývají se souřadicí.
Dělí se dále na slučovací (nejduležitější jsou 11, ^a, to — to, híí — hh; o jejich významoch a užití viz II § 299—303), odporo-vací (např. a, ho, o^Háiío, sa™, 3a, me; v. II § 307n.), stupňo-
458
459
vací (např. ne tojimío —ho m, na h; v. II § 314—315), vylučovací (např. hjih, jih —hjih, jiiíóo; v. II § 317ri.), důsledkovó (noáTOMy, noTOiwý, h iioótomv; v. II §321 n.) a důvodové (Be^b; v. II § 325).
Pozn. 1. V ruských mluvnicích se spojka to--to řadí kc spojkám vylučovací m.
2. V českých mluvnicích se k souřadicím spojkám počítá i spojka důvodová neboí.. V ruské mluvnické tradici se však odpovídající spojka h6o pokládá za spojku podřadici.
Spojky, ktoré vyjadřují významový poměr věty vedlejší k její větě řídící, s níž ji v souvětí spojují, se nazývají podřadicí.
Dělí se na obsahové (ito, htóóm, óýjrro, 6ý;i,to 6w, itan 6ý,n,to aj.), časové (Kor^á, Kán tójimío, tójilko mto, ejiná tójimío, npé5K,ne qeM, noKá aj.). srovnávací (KaK, ôý/vro, cjióbho, tóiho, Kar; GýATO, tom aj.), účinkové (TaK —mto, raK —«itó6m), příčinné (ták k3k, noTOMý iito, ÓJiarojuipa TOMý *ito, h6o aj.), účelové (iTÓ6w, Ha6i>i), podmínkové (écjin, ésKěJiH, kójih, ůfjsfi, Koryjá, pan aj.), přípustkové (xotjí, HecMOTpá Ha to ito, nycTb aj.) a odpor o vací (iviéiK/ry tbm kuk. b to bpgmh KaK). 0 jejich významu a užilí viz ve skladbě, kapitoly o příslušných typech souvětí. Z toho se srovnávacích spojek KaK, cjióbho, tóhho a ieM užívá i k spojování větných členů (např. H 6ý;ry oraponóimaH c fláMH, KaK MaTb. Cechov Budu k vám otevřená jako matka - Fójioc eró 3ByiHT tóhho HyjKÓii. A. Tolstoj Jeho hlas zní jako cizí - On 6e»cájí Ďticxpée, tom JTÓmaflb. Puškin Běžel rychleji než kůň).
Pozn. Spojka wtó6h připojuje infinitivní vazby s významem účelovým nebo pracím; ty však plní funkci infinilivních vět, nikoli pouhých větných členů.
404 Spojky jednotlivé, opakované a dvojité. Spojka stává nejčastěji mezi větnými členy nebo souřadnými větami (přiklání se foneticky k větě následující a od předcházející věty bývá pak oddělena ne-koncovou pauzou — čárkou), anebo na začátku připojované věty vedlejší. Slučovací spojka h a vylučovací spojky hjih, jiiíoo se mohou opakovat u všech spojovaných členů nebo vět:
h — h ,í — i': Mne xomaocB u rouopÚTb, u wsÁTb, u cTyiáTb mójiotom r;j,é-uM6yg,b b fiojibinÓM aaBÓflo, u ctoíítt. na Báx're, u na-xáTb. Cechov Chtělo se mi i mluvit, i číst, i tlouci kladivem někde ve velké továrně, i stát na stráži, i orat.
hjih — hjih — hjih ,bud — nebo — nebo1: fl úau 3apbifláio, úau 3ai<pniý, ú mi n óÔMopoK ynaflý. Cechov Bud! zavzlykám, nebo zakřičím, nebo padnu do mdlob.
jihóo — jihóo ,buď — nebo': Bcě jkhbóo b CTenú saôújiocb mí6o 460
I
b nópbi, jiú6o b rycTýio TpaBý. Babajevskij Všechno živé ve stepi se schovalo buď do nor, nebo do husté trávy.
Vždy opakované jsou spojky hh — hh, to — to, to jih — to jih, He tó — He tó:
hh — hh ,ani — ani1: BéTxne KpecTbi TOJinújincb b Kýmíy. Hu Kajiiína ne pacTCT mqtk iihmh, hu TpaBá ne aejienéor. Gogol Vetché kříže se kupily v hloučku. Ani kalina mezi nimi neroste, ani tráva se nezelená.
to — to ,tu — tu, hned. — hneď: To caflájicH on. na jutnáH, mo uo^xoflHJi k oKiiý, mo npHHHMájicH 3a KHÚry, mo xotóji mbicjihtb -6e3ycnénmoe xoTéHBO. Gogol Hned si sedal na divan, hned přistupoval k oknu, hned bral knihu, hned chtěl přemýšlet — marná snaha.
He tó — hc Tó ,ani ne A, ani ne B' (něco mezi tím), Jako by — nebo spíše': HaBepxý na noTOJiKÓM któ-to ne mo CTÓneT, ne mo CMeeTCH. Cechov Navrchu za stropem jako by se někdo smál nebo spíše plakal.
tó jih — tó jih ,snad — nebo snad': Ot PeMÚ30Ba cbh3hóii ho Bep-Hýjica; mo au oh y6úi no nyrú, mo au Pomiísob ne Mor mméu noMÓMb. Šimonov .. .snad. byla spojka cestou zabita, nebo snadBemizov nemohl ničím pomoci.
Vedle opakovaných spojek má ruština tři spojky dvojité (tj. skládající se ze dvou různých částí, z nichž každá stojí u jednoho ze spojovaných členů nebo vět): slučovací KaK — TaK h ,jak -tak', stup novací He tójibko — ho h ,nejen —nýbrž i' a vylučovací jih — hjih ,aí — nebo':
řípu uoé3flKe b CCCP h noceraji KaK MocKBý, maK u JleHHHrpáfl. Při cestě do SSSR jsem navštívil jak Moskvu, tak i Leningrad. - 3a-kóbw Kénjiepa othóchtch ne mÓAbKO k flBHHíéHHHM iuiané™ BOKpýr CójiHita, no u k ABHHíénMHM cuj'thhkob Bonpýr neiiTpájibUbix njia-Héi. Z odborné literatury Keplerovy zákony platí nejen pro pohyby planet..., nýbrž i pro pohyby družic.. - yGbiÓT au eró 3aBTpa ýTpoM ujiu nocMeiÓTCíi Hafl hhm, tó ecTb octúbht eiwý ony HCH3Hb, oh Bcě paBHÓ íioráô. Cechov Ať ho zítra ráno zabijí nebo ať se mu vysmějí, to jest — ponechají mu tento život, je stejně ztracen.
Pozn. 1. Opakované h — h má význam vytýkací jako v češtině. Jinak se klade h v několikanásobném spojení až ke druhému, třetímu... členu nebo až před poslední člen, a rná pak význam pouze slučovací, např. Kojrecó lyrýmioo BépTHTCH, u ryíUÍT, u BČTpoM OTflaór. N. Někrasov Litinové, kolo se točí a hučí a jde od něho vítr.
2. Spojka ííjih může také stát až před druhým, třetím... členem vylučovacího spojení nebo jen před členem posledním; ostatní členy jsou pak spojeny beze spojky. Např. CjiSsh cáMH jiMiícb H3 raa3 eě, OHá yTHpá.rra hx yrojiKÓM nnaTKá, úau cíiáxHBajia pyKÓS, únu oô'rapájia .iia^ónbio. Fadějev Slzy jí samy tekly z očí, utírala je cípkem kapesníku nebo odhazovala rukou nebo roztírala dlaní,
461
'3. Rušlina nemá jednoduchou spojku odpovídající našemu ani; hh se užívá jen jako spojky opakované s významem vytýkacím jako české ani — ani; jednoduché hh má jen funkci záporné vytýkací částice (Hh máry nasákl).
4. První část spojky jih — hjih se může opakovat u několika členů; u posledního bývá hjih, sr. Tym jih, coflějiKa jih, 3aMÓn jih, mKBÓperib jih újiu noaopóJKe 1ito — Bcé y HojiHKÓíi HjibHiá MécTo ceoe Haxoaójio. L. Tolstoj.
405 Podřadicí spojky s odkazovacími slovy ve větě hlavní. Z pod řadicích spojek se blíží dvojitým ty, kterým odpovídají na začátku hlavní věty odkazovači částice nebo souřadicí spojky. Takové spojení je však možné jen tehdy, když vedlejší věta předchází před hlavní, a ani pak není nutné; v ruštině je však častější než v češtině. Nejdůležitěji! jsou tyto případy:
V souvětí časovém (nepříliščasto):
Korflá — to, noiftá — 'ran ,když — (tu, tak)':*) Kor«á h únúme npncMOTpéjiCH K šthm JiióflHM, mo cpá3y nórmji, hto BoeBáTb 6ýfly TÓJibKO c iiHMii bmócto. Veršigora Když jsem přivykl těmto lidem, pochopil jsem, že bojovat budu jen společně s nimi. - Korflá h umo, man TpéuBux ne jiio6jiió. Puškin Když piji, nemám střízlivé lidi rád;
K3K — tak ,jak — tu1: BiiBájio, KaK oh Ha MeHíí rjiHHeT, man y Meiiíí no cimiié 6ýjj,to KÓmua xboctóm noBeflěT. Korolenko Kdykoli se na mne podíval, (tu) jako by mi mráz přeběhl po zádech.
V souvětí příčinném: túk Kán — to ,protože — 0': Tán man diéflyioHTHc 6 hjih 7 móoiiiob oďaióci, h BepofÍTHO b 6e3AéňcTBHH, mo jKOJiáji 6h n npoBOCTií cboS BpéMH b EapájKO. Puškin Protože příštích 6 nebo 7 měsíců zůstanu asi nečinný, chtěl bych tuto dobu strávit v Paříži.
V souvětí podmínkovém (velmi často):
écjiH (éjKejni) — to, TaK Jestliže — (pak, tedy, tak)': Écau Me HHKoró Hé 6bijio ÄÓMa, mo a ocTaBájicn h Híflaji. Cechov Jestliže nebyl nikdo doma, zůstal jsem... - A écjiu b eró flejiá HÓca He coBáTb, man h on raKÓMy nejioBény náKoexu ne c^énaeT. Čechov Když člověk nestrká nos do jeho věcí, tak mu ani on neudělá žádnou nepříjemnost. - Emcmi kom ý iiivióitKO 3to MOjraáHHe, man pasroiiápii-BaiiTi'! L. Tolstoj Jestliže je toto mlčení někomu nepříjemné, tak mluvte/
kójih — to, TaK: Kóau tm IllBá6j)niia xóienib HOBécnxb, mo ym Ha toh H«e bhcojihik) noflécb n ÓToro MOJiofluá. Puškin Když chceš
\
*) Caslěji je tu příslovce Torgá, ale jeho užití není závislé na pořadí vol, takže již patří do následující skupiny.
462
pověsit Švabrina, tak už pověs... - Kóau ym néjio iiomjió na coíHHé-hhh, man nycKáň KáHťflbiií paccKátfícr HTÓ-iinSyAb, HeapeMéHHO BbiflyMaHiioc. Turgeněv Když už jsme se dostali k vymýšlení, tak ať každý něco vypravuje...
pa3 — TO, -ran: Ym pa3 mu nánajiu roBopÚTb, mo Jiýnme floroBO-páTb Bcě flo KOHná. Kuprin Když už jsme začali mluvit, tak je lépe domluvit všechno do konce. - TaKHC, pa3 ym B03i»iviýTCH 3a fléiio, man AOBCflýT eró so Koimá. Čajkovskij Takoví když se do něčeho dají, tak to také dokončí.
V souvětí přípustkovém:
xoth (xoTb) — a, ho, jja, OAiiáuo, nce >ne ,ačkoliv
přece'*):
Xom.i noHíb emě JKHBěT, no coBcpiueiiCTByercfl TOJibKO npaBAa. Gorkij Ačkoliv lež ještě žije, přece se zdokonaluje jen pravda - Xomá hx fiařmápa 6bijiá nycTán, ece OKe oiní iic moi-jhí yraáibCH 3a Sariflá-poň .Tlena. Sjomuškin. Ačkoliv jejich bajdara byla prázdná, přece nemohli stačit...
V souvětí zřetelovém:
hto KacáeTcn — to ,pokud jde o — (tu)': 'Imo Kacáemcsi KáTH, mo oná Biianájie 6biná o6ecKypá/Kcua 3áMKityT0CTbio h rónomecKofi 3acTéHHHBOCTbio TpÚBKHHa. Kazakevič Pokud jde o Káťu, ta byla z počátku uvedena do rozpaků Travkinovou uzavřeností a jinošskou ostýchavostí.
K těmto typům souvětí se řadí i souvětí časové s eAflá — KaK ,sotvaže — (už)': Ho edeá TÓJibKO on OTtéxan ot Barpa-niÓHa, nan chuh H3M6HHJIH CMý. L. Tolstoj Ale sotvaže poodjel... (Sr. i souvětí časová s He npoin.-ió — KaK, He ycn&i — Kán apod. V. II § 367.)
Velmi často odkazují ve větě hlavní na větu vedlejší ukazovací zájmena, příslovce a celé výrazy, které tvoří se spojkou souvztažné dvojice. Nejčastěji se jich užívá tehdy, když je věta řídící na prvém místě; pak stávají obvykle na jejím konci, bezprostředně před spojkou. Ale mohou stát i na jiném místě ve větě řídící a užívá se jich i při jiném pořadí vět. Např. Oná ne cKpbiBána mozó, nmo BacHJiiiií en iipáBHTCH. Boroví kov Neskrývala, že se jí Vasilij líbí.**) - TÓJibKO moedá JioAim.uá Tpeiiémyiniut, iiomtú yMOjiíiiourrďi
*) 1 v češtině se tu užívalo ještě v minulém století však. Sr. 1 ačkoli si všichni umínili, že všemožně se budou bránit, aby neusnuli: však neprospělo nic, usnuli zas. Erben.
**) V obsahovém souvětí se užívá odkazovacího zájmena, podobně jako v češtině, zpravidla tehdy, když vedlejší věta zastupuje předmět nepřímý (tj. v jiném pádě než čtvrtém).
463
406
Dšrjiřífl na n puuié;uuero lejiOBÓKa, Koadá tot ocTaHOBájiCH pÚAOM c než. Turgeněv Teprve tehdy pozvedla... pohled na příchozího, když se zastavil u ní. - llacújiiie, KaK bmjíiitc, eině nontOMý niýciio, <<mo ono pa3BpamáeT ;uí;ki> nocTopÓHHHX n paBHOflýmHHX ;(pi'ne.ieii eró. Gorkij Násilí je také proto hnusné, že kazí... - Bláno max tcmiió, •inio I5áp>i c t|)\;i,óm pa:i.iiľiária ;iopóry. Fadějev Byla taková tma, že... - M.ié'iuuú 11 \ ti, ubipncóubiuacTCfl man jícho, kok ôýdmo eró iiť'|h,i iij)á:»;uiiiii()m iioMbuiu n iioTcp.iii ciiéroM. Cechov ...tak jasně jako kdyby ji... vydrhli...
Složené a jednoduché spojky. Odkazovači slovo nebo výraz se muže přesunout na začátek věty vedlejší před spojku a splynout s ní v jeden celek; tak vznikají složené spojky. V češtině je jich málo {dříve než, takže, protože, zatím co), kdežto v ruštině jsou velice hojné a stále jich přibývá. Píší se sice zvlášť a často se rozdělují pauzou (v písmě čárkou), ale významově tvoří už většinou jediný celek, v němž jednotlivá slova odkazovacího výrazu ztrácejí svůj věcný význam. Tak např. spojky ÔJiazodapA moMý umo se užívá i k vyjádření příčiny nežádoucí: Ejiaroflaprí roiuý, hto jióto óiienb Híápnoe h cyxóe, nonájioóiuiocb nojiiiuáTb ííánífloe ;iépeno. Čechov Protože léto je velice horké... Složené spojky a spojkové výrazy tohoto typu vyjadřují velmi přesně odstíněné významové vztahy, proto se jich hojně užívá ve stylu odborném. Ale jsou dosti časté i v krásné literatuře. Užívá se jich v těchto typech souvětí podřadného:
v souvětí časovém: nóc.ie Toró KaK, c Tex nóp KaK; iiépejj těm krk, jk) Toró KaK; iipc>ii;u> >ie.m, páHbuie «icm. npévK;u' uéiKejiii; v souvětí účinkovém: TaK mto; v souvětí důsledkovém: b pesy.ibTáTe Toró ito; v souvětí srovnávacím: iio;h36ho tomj KaK; v souvětí příčinném: túk iok,*) noTOMý 'ito, ii:j-.ta TOró ito, hbii;iv TOró >ito, BCJiéflCTBHe TOró >ito, b cn.iy topó 'ito, ó.iaro;uipsí
TOMý h TO, ii CBH3H c tom 'ITO, TOI óó.'iee ITO, BATeM MTO;
v souvětí účelovém: fljin topó iitó6i.i, c tcm «rrÓ6w, .'jaTÓM »iTÓ6bi (c Toii ué.'ibio 'itó()i»i neustrnulo ještě plně ve spojku); původem sem patří též omezovači spojky účelové, které se skládají z příslovce a kondicionúlové částice (splynutí je tu však pevné): jiiiiiib ói.i, tó.ii.ko 61.1 Jen aby';
v souvětí od pórovatím: Metany Teiw kuk, b to spémi KaK, Tor^á k8k;
v souvětí zřetelovém: 110 iwépe Toró kuk.**)
*) Talo spojka sem sire patří podle původu, ale nelze ji už rozdělit pauzou. **) Vedle toho se užívá ve větě hlavní i jiných odkazovacích výrazů, ale ty se spojkou nesplývají, ačkoliv se někdy složeným spojkám blíží. Sr. např. účinkově no TOró, «ito.
464
Na|)ř. llóc.ie moeó bok Haiajíáci, uoiiná 11 :tauón iiepeiuivi 11 a oóopóuiibie 3awá:ibi, oCTaHÓBKa učxon na cýrKu oKa;sá.iaci> ueuo3-MÓJKiioii. Popov Když začala válka a závod přešel... - lic.iéócmmie moaó, <<mo ne uče vcjióuiih 6 ú jih yneiiú, óiimt ue ynájiCH. Z od horné literatury V důsledku toho, že nebyly vz'úy v úvahu všechny okolnosti... - J(a,'i moeó mnóúbi ouií iióiiíijiii námy upáii;iy cwopée, mu ;mji>itiníi u;u'h Bitepěfl. Z tisku Aby pochopili... - () r;ié.ii.iibie MTC, uo.iviáior iiyjiHiunee kojihmcctbo 3aiiaciib'ix lactéii, « mo epéMX KaK b apyréx, Mauníiiuo-rpáKiopiibix cráuuiiux ux ncrtocTaěr. Z tisku Jednotlivé STS dostávají zbytečné množství rezervních součástí, zatímco jiným se jich nedostává. Další doklady a poučení o přesném významu jednotlivých spojek viz v příslušných kapitolách Skladby.
Obecně platí, že při překladu je nutno užívat odpovídajících českých odkazovacích výrazů velmi opatrně, poněvadž se u nich slovní význam nešetře] do té míry jako v ruštině.
Ruština má hojněji než čeština i druhý typ složených spojek, které vznikly splynutím spojky s příslovcem, patřícím původně do věty vedlejší (sr. české jakmile): jo to obsahová a srovnávací spojka KaK fíýjvro a časové spojky KaK tójii>ko, KaK
CKÓpO   (zast.),   TÓJIbKO   mto,   MVTb   TOJIbKO,*)   JIHIUb   TOJIbKO, eflfiá
TÓJibKO, e;iBá jiuuib, *iyTi> aiiuib; plně ještě v jedinou spojku nesplynulo KaK Bflpýr ,když tu'.
Např. riojiúpiioe jióto npoMejibKHýjio, kuk ôýdmo eró coBcéM né 6biJio. Sjomuškin (přeletělo, jako kdyby vůbec nebylo) - KaK mÓAbKO nepiiýjicn fliipéKTop, iióbmíi pe/KÚM uarpéBa cjihtkob 6mji npo-BCflěn npm<á30M 110 .laBÓ^y. Popov Jakmile se vrátil ředitel, byl nový způsob nahřívání slitků zaveden závodním oběžníkem.
Součástí složených spojek se stává v ruštině i kondicionálová částice 6bi. Ve spojkách iTÓfíbí ,aby, že by', xiói.'i ,aby' (zast. lid.), KaSbi ,kdyby' (zast.) se píše dohromady jako v odpovídajících spojkách českých, jinde zvlášť: Kan 6m, ôyflTO 5m, KaK 6y,tiTO í)bi ,/ako by'; écjni 6i»i, xotjí (5bi, floôpó 6bi, .nimi, óbi, TÓJIbKO í)i.i.
Např. Eň CHHTCH, ôýdmo 6u oná ujiěT no ciicroBÓň nojiÚHe. Puškiu Zdá se jí, jako by šla (že jde) po sněhové planině - Écjiu 6u n Suji i'3é-Hn6yAb rocyflápi., n óh jiaji iiOBejiémie jkchúti.ch Bceiw, peuiú-TCJibno BC6M. Gogol Kdybych byl někde panovníkem, dal bych rozkaz...
V protikladu ke spojkám složeným se ostatní spojky nazývají jednoduché.
*) Tato spojka i další časové spojky zde citované vznikly spojením dvou (slovcí z nichž Divé nabylo funkce spojky a druhé jeho vyznám zesnuje.
příslovcí, z nichž pivé nabyl
465
30
Pi-iruíni mluvnice ruštiny I