& J C J Reedukace dyslexie& J C J Základní techniky reedukace dyslexie: ž Metoda obtahování. ž Metoda Fernaldové. ž Metoda postřehování. ž Čtení se záložkou (okénkem). ž Čtení v duetu. ž Metoda vyhledávání chyb. ž Metoda dublového čtení. ž Nácvik dlouhých a krátkých samohlásek. ž Metoda globálního čtení. Metoda obtahování: ž vhodná pro počáteční stádium reedukace u těžkých případů dyslexie i dysgrafie. ž když nefunguje zraková ani sluchová analýza, použijeme jako hlavní vodítko hmat a pohyb. ž dítě si vymyslí slovo, které by sám nenapsal ani nepřečetl, napíšeme je velkými písmeny na list papíru. Žák slovo obtahuje prstem a každé písmeno vysloví, což opakujeme tak dlouho, dokud slovo nezvládne pohybově. Pak předlohu zakryjeme a pokračujeme se zavřenýma očima, pak žák píše načisto. ž netolerujeme chyby, chválíme, ž možno použít i při výuce cizích jazyků. Metoda Fernaldové: ž metoda je vhodná pro děti s dobrou strategií ve čtení, ale jejichž čtení je pomalé. Je vhodná i pro dospělé, ž dítěti určíme text asi o 10 řádcích, dítě musí text jen letmo přelétnout zrakem a podtrhat si nesnadná slova, stejný krok udělá i po druhé (podtrhne si stejná slova nebo i jiná), až skončí přečte si podtržená slova, až po této přípravě čte dítě daný text, ž z letmého čtení dítě text už trošku zná, nemusí se bát obtížných slov a čte s větší sebedůvěrou, ž za 2-3 měsíce denního cvičení přináší metoda velké zlepšení v plynulosti i rychlosti čtení. Metoda postřehování: ž využívá se při inverzích ve čtení, ž žákovi na chvilku ukážeme slabiku, slovo či skupinu slov a žák musí text přečíst, využíváme barevnosti, ž nároky postupně zvyšujeme (od jednoslabičných slov k víceslabičným, atd.), ž procvičujeme pomocí kartiček, na kterých máme příslušný text natištěný nebo pomocí záložky, ž tím, že dítě čte text již předem procvičovaný postřehováním se zvýší kvalita i rychlost čtení. Čtení se záložkou (okénkem): ž metoda velmi rozšířená a účinná zejména u mladších dětí, ž záložky musí odpovídat velkosti písma, záložkou pohybuje ten, kdo s dítětem pracuje, ne dítě samo, rychlost pohybu záložky musí být přizpůsobena rychlosti čtení žáka, náročný proces, při kterém nesmíme zapomenout na relaxaci, ž účelem je cvičit správné pohyby oka po řádku a odstraňovat tak dvojí čtení, ž v destičce papíru je na jednom okraji vystřižené „okénko“ asi 4 cm dlouhé v šířce odpovídající písmu, okénko využíváme dvojím způsobem: ž text postupně odkrýváme, ukazujeme začátek slova, pak celé slovo (zabraňujeme hádání), ž text postupně zakrýváme – dítě má před sebou nejprve celý řádek, který okénkem postupně zakrýváme (tlačíme dítě dopředu), zvyšuje rychlost a plynulost čtení. Čtení v duetu: ž čteme společně s dítětem neprocvičený text, a sice tak, že rychlost přizpůsobujeme možnostem dítěte, ž čteme výrazně, zřetelně, se správnou intonací, ž dítě vyrovnává své tempo s naším a snaží se přizpůsobit, ž své špatné čtení při tomto způsobu nácviku neslyší a snadněji se vzdává svých špatných čtenářských návyků. Metoda vyhledávání chyb: ž čteme text a žák sleduje naše čtení, dopouštíme se ve čtení těch chyb, které se vyskytují ve čtení žáka, úkolem žáka je opravovat naše chyby, ž dítěti můžeme předložit chybně napsaný text k opravě. Metoda dublového čtení: ž používá se u žáků, kteří čtou nepřesně, domýšlejí koncovky slov a často chybují, ž žák čte hlasitě daný text o slovo zpět za hlasitým čtením pedagogia (rodiče), ž děti s dyslexií bývají často neurotizované, mají ze čtení obavy, tím, že je čtení podpořeno hlasitým čtením učitele, získává dítě zpětnou vazbu a odbourává strach, ž tato technika je založena na psychologických principech, je určena pro starší děti, které mají za úkol sledovat čtení dospělého a najít v něm záměrné chyby. Nácvik krátkých a dlouhých samohlásek: ž některé děti nejsou schopné reprodukovat rytmizované struktury, zvláště zvukové, ž k nápravě se využívá bzučáku, ž dítěti se předříkávají slova s výraznou výslovností délek a jejich rytmus se přitom zmáčknutím tlačítka a bzučáku přehraje, žák slova opakuje a snaží se napodobit rytmus bzučáku, jestliže se dítěti reprodukce nedaří, vyslovujeme slova s ním a vedeme mu ruku při mačkání na bzučák, cvičení opakujeme, dokud není dítě schopno rytmus reprodukovat bez naší pomoci, ž v další fázi dítě zapisuje tečkami a čárkami rytmizované zvuky, slova, která mu předříkáváme a která po nás opakuje nebo která říká samo, ž nemáme-li k dispozici bzučák, hlásky se vytleskávají. Metoda globálního čtení: ž vychází z tvarové psychologie, učebnice První čtení (HEMZÁČKOVÁ), vychází ze slova jako celku, DECROLY, PŘÍHODA, ž slovo se dítě učí s obrázkem (zrakové vnímání), nutnost pasivní slovní zásoby, po osvojení lze přejít na analyticko-syntetickou metodu, 4 etapy: ž Etapa přípravy na čtení. ž Etapa paměti. ž Etapa analýzy a syntézy. ž Etapa automatizace. 3 fáze: ž Rozlišování, přiřazování identických obrázků, slov. ž Spojování slova a obrázku. ž Pojmenování. Základní opatření a doporučení: ž čtení je důležitější než psaní – max. 10 min. denně, nepřetěžovat dítě, ž využití záložky - okénka, ž využití barev, kartiček s obtížnými slovy, multisenziorální přístup, ž motivovat ke čtení, vzbudit v dítěti zájem o čtení, ž využít komiksů, hádanek, vtipů, křížovek, pohádek, ž neopravovat každé chybně přečtené slovo, zaměřit se hlavně na obsah, ž zjišťovat porozumění obsahu, ž chválit, odměňovat, dělat dítěti radost, ž zavedení deníčku, kam se zapisují úspěchy, ž vnější úprava textu (jasná kompozice, rozložení textu, pozadí, typ písma), ž využití počítačů či DVD, obrazových materiálů, názornost, ž tvořivost, nápaditost, pečlivost učitele, dobrá znalost didaktiky čtení, ž akceptace problému, atmosféra, krátkodobé cíle, kontakt rodiny a školy.