Regionální geografie Ameriky, r __ Austrálie a polárních oblastí Geologický vývoj □ Laurasie ... od ní se oddělila severoamerická litosférická deska (jádro: kanadský štít) □ Gondwana ... od ní se oddělila jihoamerická litosférická deska (jádro: brazilsko-guyanský štít) Severoamerická Kordillera □ spolu s jihoamerickými Andami jsou vůbec nejdelším pásemným pohořím světa (přes 15000 km) □ Severoamerická Kordillera je po Mexiko dlouhá 5000 km, maximální šířka přes 1500 km (40°s. š.), nejužší je na území Britské Kolumbie. □ mladý vrásno-zlomový a vulkanický horský systém, stále zůstává tektonicky aktivní □ centrem se táhne rozsáhlé pásmo pánví a plošin □ Hranice: □ Z: hladina Tichého oceánu □ V: úpatí Skalanatých hor □ SZ: Beringovo moře J: různá pojetí: údolí Rio Grande u El Pasa a Kalifornský záliv ev. Tehuantepecká šíje Severoamerická Kordillera v Mexiku Východní (vnitřní) pásmo - navazuje na Skalnaté hory (Rocky Mountains) □ Sierra Madre Oriental (Cerro Potosí, 3713 m) □ Nepůsobí velehorským dojmem, má podobu rozčleněného okraje plošiny □ Nepředstavuje výraznou terénni bariéru Mezihorské plošiny □ Mexická náhorní plošina □ (Altiplanicie Mexičana; Mesa Central) □ Na severu kolem 1000 m n. m., bezodtoké pánve □ Na jihu kolem 2000 m n. m. - vysočina s dvěma velkými údolími (oddělují je sopky Cordillery Neovolcánica) □ Mexické údolí+ Tolucké údolí - příznivé klima, centra historických předkolumbovských státních útvarů i dnešního Mexika Golfo de México 12 S Océano Pacifico Mař Caribe Golfo de " Tehuantepec Golfo de México Océano P. 'acíflco * 10 12 Tehuantepec Severoamerická Kordillera v Mexiku □ Západní (pobřežní) pásmo □ Sierra Madre Occidental (Cerro Mohinora, cca 3250 m n. m.) ■ Velehorský ráz ■ Výraznější bariéra než Sierra Madre Oriental, i když je nižší (asi o 500 m) □ Sierra Madre del Sur (Teotepec, 3 703 m n. m.) ■ Od Mladovulkanické Kordilery oddělena tektonickou depresí řeky Balsas • Nation's Capital • State Capital O Other Cities Hlavní orografické bariéry Mexika Mladovulkanická Kordillera □ Cordillera Neovolcánica, též Sistema / Eje Volcánico Transversal □ Příčně přerušuje podél 20°s. š. všechna pásma (šířka 100, délka 900 km, dosahuje k oběma pobřežím) □ Sopečný pás přesahuje i do oceánu □ Jsou v ní nejvyšší mexické vrcholy, většinou vulkány (Popocatepetl, Ixtacíhuatl, Nevadode Toluca, Picode Orizaba/ Citlaltepetl - nejvyšší: 5 610 m n. m.) □ Řada vulkánů je aktivní, vznikají stále nové Střední Amerika Střední Amerika + Karibik puen M. Antily aktivní oblouk (mladší) neaktivní oblouk (starší) Vyplněný příkop ) Rico British Virgin Is.~ (U«S? r ' AnguIIHdJ.K.) \/i™in u n^u MnrtiiKGuad. and Neth. Antilles) Annies -*< ftirtftrfBVlO-dJ es*- jednoduché konsekventní toky pohyby proběhly v etapách, proto jsou na spádových křivkách stupně Orinocká n. Guyanská v. latská n. Jižní Amerika - orografie Orinocká nížina mezi Andami a Guyanskou vysočinou oblast tektonického poklesu silná vrstva říčních sedimentů plochý reliéf I Amazonská nížina Aluviálni nížina, největší na světě (6 mil. km2) většina v nadmořské výšce do 100 m n. m. plochý reliéf s hustou říční sítí Guyanská nížina Leží mezi Guyanskou vysočinou a Atlantikem Laplatská nížina Dvě části: na severu Gran Chaco na jihu Pampas reliéf mírně zvlněný, svažuje se od And k pobřeží Pampas jsou překryty vrstvou spraší úrodnost (navíc i klimatické výhody) Jižní Amerika - orografie □ Guyanská vysočina □ Severní výchoz štítu □ Má charakter zvlněné paroviny, tabule 2000 x 1000 km, rozčleněná erozí □ Nadmořské výšky do 400 m n. m. Nejvyšší segment je pohoří Pacaraima (Pacaraima Mountains / Serra Pacaraimä/ Sierra Pacaraima) - jeho vrchol Roraima (2810 m) byl dlouho považován za nejvyšší horu Guyanské vysočiny □ V roce 1965 objevena Picoda Neblina (3 014 m, i nejvyšší hora Brazílie) □ z paroviny vystupují stolové hory (místní název tepui), často izolované (endemické druhy), vodopády □ Brazilská vysočina Geologická stavba podobná Guyanské vysočině □ Převážně roviny mírně ukloněné k SZ, □ výška od 200 m n. m. na severu po nejvyšší hory při JV pj (Picoda Bandeira, 2890 m n. m.) □ Součástí je i plošina Mato Grosso Patagónie □ mezi Andami a Atlantským oceánem v jižní Argentině □ Stupňovité vyvýšeniny a plošiny □ svažuje se od západu (až 2 000 m n. m.) k východu □ v předandské depresi množství hlubokých ledovcových jezer (podobně jako v severní Itálii): □ (Lago) Nahuel Huapi, (Lago) Buenos Aires, (Lago) Viedma Dlouhé asi 9 tis. km (od poloostrova Tocona Trinidadu k Ohňové zemi) Důležitá klimatická a dopravní bariéra 1H vyvrásnění před-Kordillery 2H denudace 3H vyvrásnění, dvě pásma (vnitřní+ pobřežní), mezi nimi náhorní plošiny 4H zalednění Patagónie (ledovce patagonského typu =^> pobřeží s fjordy) 3 velké celky: Severní (Kolumbijsko-venezuelské) Andy Hranice: deflekce (místo náhlé změny směru pohoří, zde z SV na SZ) na peruánsko-ekvádorské hranici Centrální (Chilsko-peruánské) Andy Hranice: záliv Peňas (47°j. š.), hranice lit. desky Nazca a Antarktické desky Patagonské Andy 3á území mezi obratníky Andy izolují většinu území od Tichého oceánu silný vliv nadmořské výšky na teploty a srážky Strmé JV svahy Brazilské vysočiny =^> vysoké srážky při pobřeží a suché vnitrozemí Z pobřeží: studený Peruánský oceánský proud, V pobřeží: teplý Brazilský proud: Rozdílné teploty (Buenos Aires 35°j. š. jako Lima 12°j. š.) rozdíly ve srážkách Proudění vzduchu: Z: paralelně s pobřežím, V: od moře na pevninu □ velmi vyrovnané teploty □ Prohřáté vnitrozemí (průměrně24°C, extrémy v pampách - až 46°C) □ Proudění z jihoatlantské a jihopacifické anticyklony (proti vnitrozemí chladnější vzduch) □ snížení rozdílů v teplotě moře a vzduchu □ anticyklony jsou oslabené a posunuté k severu (menší vliv) □ v mírných šířkách cyklonální série - více srážek (hl. střední a jižní Chile) Tropický klimatický pás Severní / Střední Ameriky □ Podle B. P. Alisova □ SV pasáty z teplého moře □ Teplé mořské proudy při pacifickém i atlantském pobřeží proto: □ Dostatek srážek (přestože jde o zem. šířku Sahary!) □ Vyrovnané teploty během roku □ Není výrazné období sucha, maximum srážek mezi dubnem a říjnem □ Srážky výrazně ovlivněné orografií: □ Východní svahy pohoří ve Střední Americe, Mexiku a na ostrovech: až 2 500 mm □ směrem k západu se úhrn srážek snižuje (např. Mesa Centra 1750 mm) □ na západním pobřeží ještě méně: Baja Californiaa SZ Mexika pouze 250 mm □ Výskyt hurikánů (viz referát) □ Výšková stupňovitost podnebí Tropický klimatický pás Severní / Střední Ameriky Tropický Pacificko-atlantská oblast La Paz n)í. úhrn sf-Siek 1&S mm pnlrn. rtŕ. leptala 23,5 'C :tt: CC) Atlantská oblast Klimatické pásy Subekvatoriální Pacifická(SP) rtlantická(SP) kontinentálně- Ciudad Bolívar roC. ú hm sr32e* 1029 mm prúm. ruč. teplota 27,5 "C 49 10 c -■: WD-i:: -:: 1 I -M ■iii n r é i mm» www*i m m Ekvatoriální Amazonská Vysokohorská 3acifická ■ 1 ,1 1 1 hm _ Vysoké srážky (kolem 2000 mm) nejsou sezónní zmeny teplot (celoročně 26-28°C) Nízká denní amplituda teplot (7-10°C) fysoká vlhkost ;rážky: v ekvatoriálním pásu každodenně v subekvatoriálních výraznější chod srážek během roku, ale suchá období nejsou příliš výrazná Klimatické pásy Atlantská Kontinentální Vysokohorská Pacifická Mírné sezónní výkyvy teplot léto : kolem 25°C Zima: 10-15 °C Východně od And: celoročně pod vlivem J V pasátu, vlhko (s maximem srážek v létě) v Andách a na západním pobřeží - mimořádně sucho Subtropický Atlantská Kontinentální Vysokohorská Pacifická Sezónní výkyvy teplot léto: kolem 25°C Zima: 5-10 °C Chybí monzunové období, proto na V pobřeží menší rozdíly mezi zimou a létem a vyrovnané srážky po celý rok Na Z pobřeží: více srážek v zimě (změna polohy rozhraní tropického a polárního vzduchu, srážky hlavně od května do srpna) Klimatické pásy Mírný □ Pacifická návětrná □ Pacifická závětrná □ Sezónní výkyvy teplot se směrem k jihu snižují (zim\ vždy mírné, léta směrem na jih chladnou - u Magalhäesova průlivu už jen 5°rozdíl) □ léto: kolem 15 °C □ zima: 0-5 °C □ málo srážek □ silný návětrný efekt na Z svazích And □ Klima And Úhrn srážek roste od J k S Sezónní výkyvy teplot rostou od S k J v tropických Andách: výškové podnebné pásy Hydrologie - obecně □ Příznivé orografické poměry pro vznik rozsáhlých říčních systémů □ Hlavní pevninské rozvodí - Kordillery (v Severní Americe ve vnitřním pásmu, v Jižní Americe v pobřežním pásmu) □ Rozsáhlé bezodtokové oblasti □ Charakter toků □ Západní pobřeží... krátké toky s velkým spádem Umoří Atlantského oceánu ...velké říční systémy se zdrojnicemi v horách, v nížinách malý spád. Pouze při pobřeží Brazílie kratší řeky s vyšším spádem a S a SV (nízké srážky - jen 12 % vody odvedou řeky, zbytek se vsákne) □ Části S a středního Mexika zcela bez říčního odtoku □ Řeky ústící do Tichého oceánu jsou kratší a prudší □ Význam řek pro zásobování vodou suchých oblastí (Rio Grande/ Río Bravo del Norte) □ Yucatan - kras, podzemní vody, cenoty Rio Grande □ 3 000 km □ Povodí 0,6 mil. km2 □ Pramení v Coloradské plošině, dolní tok tvoří státní hranici USA/Mexiko □ Má sezónní charakter (v dobách sucha vysychá), jen dolní tok je stálý, soustava přehrad Jižní Amerika □ Rozvodnice Tichého a Atlantského oceánu u západního pobřeží (západní pásmo And) □ Sekundární rozvodnice v Brazilské vysočině □ Umoří: □ 85 % Atlantský oceán □ 7 % Tichý oceán □ 8 % bezodtokové oblasti □ Časté rozvodnice na zarovnaných površích (bifurkace) Délka cca 7000 km... 1-2. na světě (je-li pramenem Ucayali-Apurímac (dodnes sporné); historicky se brával Maraňón...délka 6280 km) Pramení v Andách (asi 100 km od Tichého oceánu) V nížině rychle nabírá velké přítoky vyšší vodnost a šířka. Na soutoku Ucayali-Maraňónšířka 1,5 km, v ústí šířka 80 km, delta 300 km). Spádové poměry: pramen ve výšce asi 5 900 m n. m., horní tok má velký spád, střední a dolní tok velmi pozvolný: na hranici Brazílie/Kolumbie 100 m n. m., ústí Rio Negro 26 m n. m. Dopravní význam: bez úprav splavná v délce 4 300 km pro námořní lodě v délce 1 690 km (Manausje ,,námořní"přístav) V celém povodí 20 000 km splavných vodních toků □ 4 250 km (od zdrojnice Rio Grande, 3 200 km s názvem Páraná) □ Povodí: 4,3 mil. km2 □ Vzniká soutokem Paranaíba a Rio Grande v Brazílii □ energetický význam, na přehradách vodní elektrárny, největší ItaipuV Itaipú □ Přítoky: Iguagu/ Iguazú se známými vodopády Paraguay (pramen v Mato Grosso, tvoří vnitřní deltu => Pantanal...) Itaipú (šp.) / Itaipu (port.) □ Dosud největší vodní elektrárna na světě (brzy ale o prvenství přijde -Tři soutěsky) □ Instalovaný výkon 14 000 MW (20 x 700 MW), reálný výkon je v závislosti na rozdílu hladin v nádrži a ve výpusti až750 MW na blok (zhruba 6 měsíců v roce) □ První turbína uvedena do provozu 1984, poslední 2007 □ Zajišťuje 95 % výroby el. energie v Paraguay a 10 % v Brazíl □ průtok v ústí (rozsáhlá delta) - průměr 14 000 m3.s-1 □ nevyrovnaný tok, maximum květen-září □ Záplavy - rozlití říční vody do llanos □ Dopravní význam (hlavní dopravní osa V a střední Venezuely a oblasti llanos) □ Orinoco se v Guyanské vysočině rozděluje na Orinocoa Casiquiare, což je přírodní kanál, který soutokem s řekou Guainia vytváří Rio Negro □ Bifurkace měla politické důsledky - spory o území (dohoda o rozhraničení rozvodím Orinoco/Rio Negro...) Jezera Početnejšou nejčastější průtočná ledovcová jezera (zejména v J části And) V suchém V podhůří And (Argentina) typická slaná jezera (končí v nich menší řeky) Na náhorních plošinách pozůstatky dřívějších velkých jezer (např. Titicaca) : přechod mezi zálivem a jezerem - sever slaný, jih sladký (20 000 km2), podobného charakteru (asi 10 000 ),^^^^^M HHHH (6 900 km2), hladina 3 800 m n. m., hloubka 270 m, je průtočné v bezodtoké oblasti (mírně slané), voda teče (a končí) v , které je slané Na J od Poópo je rozsáhlá oblast slaniska Salar de Uyuni (přechod mezi bažinou a jezerem), je-li bráno jako jezero, je na 3. místě podle velikosti v JižníAmerice. Ledovce □ Převažují v Severní Americe: Grónský ledovec (1,7 mil. km2, mocnost asi 1,5-3 km, pevninský), v Arktickém souostroví ledovec na přechodu mezi horským a pevninským □ Zbytek: horské □ Sněžná čára závisí na zem. šířce: □ Ekvatoriální oblasti: 4600-4900 m n. m. □ Tropické suché - nad 5300 m n. m. □ J Chile, Ohňová země - 700 m n. m.