Klasifikace a poznávání sedimentárních hornin
Cvičení NPL1 Neživá příroda 1
Stavby sedimentů
Podle vnějšího uspořádání můžeme rozlišit stavby:
Rozdělení sedimentů
Klasifikaci sedimentárních hornin nelze, podobně jako u magmatitů, provést na základě chemického nebo minerálního složení. Pro jejich systematické uspořádání se používají kritéria související s jejich genezí.
klastické sedimenty (psefity, psamity, ...)
chemické (chemogenní) sedimenty (silicity, evapority, ...)
organogenní sedimenty (karbonáty, kaustobiolity)
Rozdělení klastických sedimentů
Klastické sedimenty jsou složeny z úlomků starších hornin a rozdělujeme je podle velikosti klastů a stupně
jejich zpevnění:
psefity (klasty nad 2 mm) - štěrk, slepenec, brekcie
psamity (klasty 0,063-2 mm) - písek, pískovec, droba, arkóza
aleurity (klasty 0,004-0,063 mm) - prach, prachovec, prachová břidlice
pelity (klasty pod 0,004 mm) - jíl, jílovec, jílová břidlice
vulkanoklastické sedimenty - tefra, tuf
Rozdělení chemogenních sedimentů
Chemogenní sedimenty vznikly v procesech převládajících chemických pochodů (např. odpařování).
Ality: laterity, bauxity
Ferolity, manganolity, fosfority
Silicity: limnokvarcit, rohovec, lydit, radiolarit, křemitá břidlice
Evapority
Organogenní sedimenty
Organogenní sedimenty vznikají za významného přispění živých
organismů, z jejich těl nebo schránek.
Mezi karbonátovými horninami převládají vápence. Velká část karbonátových hornin vzniká ze schránek organismů, někdy se jedná i o chemogenní sedimenty nebo se podílí klastická složka.
K organogenním sedimentů se řadí všechny postupné formy uhelných sedimentů a produkty rozkladu živočišných zbytků - ropa a zemní plyn.
©V.Vávra, J.StelcI Atlas hornin