Jak vznikaly a vznikají brněnské uliční názvy? Brno bylo založeno v roce 1243. První název pro jakési městské prostranství je v písemných dokladech datován rokem 1293 – „forum Antiquum“. Středověká brněnská tržiště byla pojmenována podle své polohy (Dolní a Horní) nebo podle zboží, které se na nich prodávalo (Drůbeží, Hrnčířský, Rybný, Uhelný, Zelný). Ulice byly často označovány podle zaměstnání jejich obyvatel (Kobližná, Sedlářská, Zámečnická) nebo podle polohy ulice u významného objektu (Za radnicí, Měnínská /podle blízké městské brány/). Domy byly označovány domovními znameními, a to až do druhé poloviny 18. století. Číslování domů bylo v Brně zavedeno v roce 1770 a v roce 1775 vznikl také první psaný seznam domů a ulic, viz Flodrová (1998). Pro upřesnění je nutno uvést, že nejstarší brněnské uliční názvy byly latinské, později německé. České názvy existovaly paralelně s úředními jinojazyčnými podobami a jen česká pojmenování jsou důsledně uváděna až od roku 1918. Poslední rozsáhlá úprava uličních názvů proběhla po listopadové revoluci 1989. V letech 1989–1994 bylo přejmenováno asi 200 ulic, úplně první úprava se týkala v roce 1989 ulice, která nesla název třída Vítězství – byl ji vrácen název Masarykova. Při přejmenování ulic se dodržovala zásada odstranit názvy po komunistických činitelích a ideolozích, nebo po událostech úzce spjatých s komunistickým režimem. Tam, kde to bylo možné, se ponechal původní název a změnila se jen dedikace, např. ul. Nejedlého (pův. pojmenovaná po Zdeňku Nejedlém, ministru školství 40./50. let 20. století, nyní po Otakaru Nejedlém, českém malíři). Jinde se přejmenování vrátilo k původnímu názvu, který byl stále v povědomí lidí, např. Gagarinova se stala opět Kobližnou nebo Leninova zase Kounicovou. U názvů ulic, které byly motivovány zeměpisnými názvy z oblasti bývalého SSSR, se změnily, často na nátlak občanů, jen některé z nich, např. Moskevská byla přejmenována na Skácelovu, ale byly ponechány názvy jako např. Kyjevská, Irkutská. Kromě této úpravy uličních názvů vznikaly a vznikají v Brně po roce 1989 nové ulice a další veřejná prostranství, zejména v okrajových částech města. Jejich názvy schvaluje skupina odborníků (historici, kartografové, urbanisté a lingvisté), která pracuje od r. 1990 pod názvem „Pracovní skupina pro názvosloví města Brna“ (dále PSNMB), dříve tzv. Názvoslovná komise. Na práci této komise se podíleli také v druhé polovině 20. století významní čeští jazykovědci – prof. Trávníček, prof. Šrámek, v čele PSNMB stála v letech 1991–2006 známá brněnská historička dr. Milena Flodrová. A jaké jsou brněnské uliční názvy po roce 1989 z hlediska motivačního? U brněnských uličních názvů existujících po roce 1989 se velmi často objevuje motivace honorifikační – v převážné míře po významných českých, ojediněle světových osobnostech. V případě názvů, které dnes existují, ale vznikly dříve než v roce 1989 se jedná o pojmenování – např. po panovnících (nám. Karla IV., Joštova) či vojevůdcích (Žižkova), politicích (Masarykova, Palackého, Štefánikova), vědcích (Absolonova, Resslova), umělcích (Antala Staška, Beethovenova, Ladova, Marie Pujmanové, Tolstého), také po literárních postavách (Ríšova, Revírníkova). Objevují se také názvy po osobách, které měly úzký vztah k městu Brnu: kulturní a osvětoví pracovníci (Venhudova – Jan Venhuda, husovický kněz), vědci (Arne Nováka – profesor MU, Herčíkova – Ferdinand Herčík, profesor MU, Rybkova – Vladislav Rybka, docent brněnské techniky), brněnští starostové (Vaňkovo náměstí – Karel Vaněk, 1. starosta Brna), účastníci odboje popravení v době 2. světové války (Kotulánova – Eduard Kotulán, líšeňský občan) apod. U názvů s honorifikační motivací, které vznikly až po roce 1989, se užívá ve většině případů jako motivace pojmenování po osobách majících nějaký užší vztah k městu Brnu, např. ul. Poslušného, Podruhova, Borkovcova, Chironova (francouzský aut. závodník, trojnásobný vítěz Masarykova okruhu v Brně), okrajově jsou veřejná prostranství pojmenovávaná po osobnostech bez vztahu k Brnu, např. Palachovo náměstí, ul. Jaroslava Foglara nebo Járy Cimrmana, zcela výjimečně se jedná o světově proslulé osobnosti, např. ul. Edisonova. Jen okrajově se v Brně setkáváme s názvy, jejichž motivací byly historické události (Lidická), příslušníci hnutí (Husitská), nebo města, se kterými Brno mělo či má družební styky (Lipská). Asi čtvrtina brněnských názvů má motivy sloužící k orientaci. Jedná se např. o směr ke vzdálenějšímu městu (Zlínská), k sousední obci (Babická, Řečkovická), části obce či k nějakému orientačnímu místu v obci (K Sídlišti; K Rybníku, Ke Statku, U Mostku, Za hřbitovem) nebo podle polohy ulice vůči jiné ulici (Kolmá). Dále najdeme názvy motivované polohou v oblasti určité činnosti (Firemní, Podnikatelská, Průmyslová), charakterem terénu (Planinka). Ve zbylé části uličních názvů se setkáme s pojmenováními podle starých místních názvů (Hamerláky, Za Kněžským hájkem), podle starých názvů polních tratí (Achtelky, Kubánky, Rygle) nebo rostlin rostoucích v blízkosti pojmenovaného místa (Jetelová, Jalovcová), případně s názvy podle tvaru ulice (Sevřená, Široká). Po roce 1989 se také začíná rozšiřovat apelativní motivace bez konkrétního vztahu k pojmenovávanému místu, často se jedná o monotematické názvy v určité lokalitě. Například názvy podle rostlin nebo zvířat a ptáků, tj. Kopretinová, … /Jundrov/; Žabí, Křepelčí, Vlaštovčí, Kavčí /Žebětín/. Flodrová, M. Brno aneb trocha povídání Jak se Brno velkým Brnem stalo a jeho ulice ke svým jménům přišly. Brno: nakl. Šimon Ryšavý, 2008. Kneselová, H. Názvy veřejných prostranství v současném Brně, In: Maltán, M., Odaloš, P. (eds.) Urbanonymá v kontexte historie a súčasnosti. Materiály z onomastického kolokvia. Banská Bystrica–Bratislava, 1996, s. 168–171.