^ II. KAPITOLA /
s        BUH OPRAVOU JE •.    V /
- <■"■/'■ " 1 --• ' ' ■     ■*■'*' ■■ ■■■ '*'. -V*:.
i. ■        . ■ ■
NuřéPané, který dopřáváš Víře nahlédnutí, dej mi,Nňa-' kolík 'uznáš,'* = atíýbíi nahlédl, žě' jsi V jak věříme, a že jsi to, čď věříme', že 'jsi. Věříme zajisté, že'jsi něco, nad cd nic většího nelze myslet. Anebo není nic takového, když si pošetiíý teŔl ve"' svém srdci, Že Bůfi není CŽ 14,1; 53,1)? Ale jisté i tento pošetilec, když slyší, jak říkám "něco, nad co většího nelze myslet", nahlíží to, co slyší. A co nahlíží, to je v jeho nahlédnuti, i když snad nenahlíží, že to je. 3e tgtiž něco jiného,„ když je.věc v nahlédnutí, a něco i jiného, je nahlížet, že věc je,. .Vždyl když malíř předem myslí na, to t co hodlá malovat, má to jistě ve svém nahlédnutí, avšak .tor co dosud neučinil» nenahlíží jako něco, co je .Když už to ale ppraytH* namalovaj., má to jednak v nahlédnutí, jednak nahlíží, že to, co učinil", je. 1 pošetilec tedy musí uznat,, že to, nad co nic většího nelze mys-let4 t j^vpřinejmenšínr v. nahlédnutí, neboi když o tom slyší,' nahlíží to, a cokoli nahlíží, to je v jeho nahlédnuti; Ne*--ní ovšem možné, aby to, nad co nic většího neize myslet,, bylo pouze v nahlédnutí. Je-li to totiž pouze v nahlédnutí, lze myslet, že je to také věc sama, což je více. Oe-li tedy to, nad co nic většího nelze myslet, pouze v nahlédnutí, pak to, nad co nic většího nelze myslet, je zároveň něco, nad co lze myslet něco většího. To však jistě není možné. Existuje tedy beze vší pochyby něco, nad co nic většího nelze myslet, a to jak v nahlédnutí, tak jako věc Bama.
III. KAPITOLA NELZE MYSLET, ŽE BUH NENÍ
To» nad co nic většího nelze myslet, je navíc tak prav- -divé, .že 'je, zceVa- nemyslitelné, že by to nebylo. Vždyt lze myslel, že je něco, o čem není možné myslet, že to není. A to je větší nei něco, o čem je možné myslet, že to není. Proto jestliže o tom, nad co nic většího nelze myslet, je možné myslet, že to není, pak to, nad co nic většího nelze myslet, není to, nad. cě nic většího nelíe myslet-, co*, je spor. To, nad co nic většího nelze myslet, je tedy tak pravdivě, že ani1 není možné myslet, Žě to není. A to jsi ty, Pane, náš Bože,. Jsi tedy tak pravdivá, Pane, môj Bože, že ani není možné myslet, že nejsi, a to právem. Kdyby totiž něčí mysl mohla myslet něco lepšího, než jsi ty, vypínalo by se stvoření nad Stvořitele a posuzovalo by Stvořitele, což ^e velký nesmysl. Ostatně o všem, at je to cokoli vyjma tebe samého, je možné myslet, že to není. Ty jediný máš proto bytí svrchovaně pravdivě, a tedy nade vše svrchovanou měrou, neboí nic jiného, co je, není tak pravdivě, a má proto méně bytí. Proč si tedy pošetilý řekl ve svém srdci, že Bůh není, když je rozumné mysli tak zřejmé, že ty jsi nade vše svrchnovanou měrou? Proč, ne-li proto, že je hloupý a pošetilý?
'        •      .-••-'.-<'" V; IV. kapitola " '
JAK TO. ŽE Sl PP&TILEC ÍÍEKL V SRDCf:tfry$$- SÍ JjELZE ■ '     . •      ' MYSLET '        " . \i •/ 7- •
■   V ^.    ■■ ,_ .• ■ /■•     .;■     •   -      }    jr. ._■■> " ;
Opravdu, jakpak si řekl ve svém srdci něco, co si nemohl myslet, nebo naopak*, jak to, že si nemohl myslet něco, co ai řekl v srdci, když přece říkat si v srdci a myslet si Je jedno a totéž? Jestliže si to opravdu, či spíše,protože
,:       . 1 V
si ťo; opravdu 'jednak myslel,, heboí šiťo ŕekl v srdci, b jedhak neřekl v srdci, poněvadž si to nemohl myslet, je patrné1, že je nioŽné si něco říkat v srdcí či myslet různým způsobem. Jinak se totiž věc myslí, když se myslí zvuk slova, který ji .označuje, a jinak když nahlížíme, co s*am-a věc $e.t Prvním způsobem je možné si myslet, Že Bůh není, druhým však nikoli. VŽdyl"nikdo, kdo nahlíží, co Bůh je, nemůže myslet, že Bůh není, i kdyby si tato slova říkal v srdci, aí uřýplně beze smyslu, nebo v .nějakém nevlastním významu. Neboi Bůj je to, nad co nic většího nelze myslet. A kdo toto správně nahlíží, nahlíží také,' že je to tak, že ani nelze myslet, že to není. Kdo tedy nahlíží, že takto je Bůh, nemůže si myslet, Že Bůh není.
Děkuji ti, dobrý Pane, že to, čemu jsem již dříve věřil, protože jsi mi daroval víru, nahlížím nyní tebou □svícen tak jasně, že i kdybych snad nechtěl věřit, že Jsi, nemohl bych to nenahližet. ...
f:    ...•' V. KAPITOLA *;*■*.      <    ' - •
'ftJht Ä »ŠEf ČÍM JE LEPŠI BÝT NEŽ NÉBff, A 3AK0 3E0INÝ, KTERÝ SVÉ BYTÍ ZAKLADÁ SÁH V SOBĚ, TVOŘÍ  "l'" VŠECHNO OSTATNÍ Z NIČEHO
Co tedy jsi, Pane Bože, ty, nad nějš nic většího nelze myslet? Co, ne-li to, co jako nadevše svrchované jediné zakládá své bytí samo v sobě a co učinilo všechno ostatní z ničeho? Nebot všecko ostatní je méně, než je možno myslet. To však o tobě myslet nelze. Vždyt co dobrého schází svrchovanému dobru, na němž ve svém bytí spočívá všechno, co je dobré? Proto jsi spravedlivý, pravdomluvný, blažený, a vše, čím je lépe být než nebýt. Vždyí je přece lepší být spravedlivý než nespravedlivý, být blažený než být blažer nosti zbaven.
VI. KAPITOLA JAK MŮŽE BUH VNÍMAT, KDYŽ NENÍ TELO
Ale protože je lepší být schopen vnímat, být všemohoucí, milosrdný a nepřístupný pohnutce - jak můžeš vnímat, když nejsi tělo? Á jak to, že jsi všemohoucí, když všechno nemůžeš? A jak jsi milosrdný a zároveň nepřístupný pohnutce? Vždyi je-li schopno vnímat jen to, co je tělesné, protože smysly se týkají těla a sídlí v těle, jak můžeš být schopen vnímat, když nejsi tělo,- nýbrž svrchovaný duch, který je lepší než tělo? Vnímání však není nic jiného než poznání či něco, co k poznávání slouží: vždyt ten, kdo vnímá, nedělá nic jiného, než že poznává způsobem, který je vlastní smyslům, kupř. zrakem barvy ti ochutnáváním chutě. Proto lze po právu říci, že ten, kdo něco poznává, to zároveň jistým způsobem vnímá.
A tak, Pane, ačkoli nejsi tělo, přece o tobě můžeme právem říci, že jsi svrchovaně schopen vnímat, poněvadž všechno svrchovaně poznáváš - ne ovšem tělesnými smysly, jak poznává živočich.. „'
Jak to ale, že jsi všemohoucí, když všechno nemůžeš? Když nemůžeš být porušen ani lhát ani změnit pravdivé v klamné nebo učiněné v to, co nebylo učiněno, á mnohé podobné věci, jak potom můžeš všechno? Anebo snad moci toto vše není moc, nýbrž bezmocnost? Ovšemže je to bezmocnost, neboí kdo může tyto věci, může cosi, co mu není ku prospěchu a co nemá být. Vždyi čím víc to všechno může, tím větší moc nad ním má protivenství a zvrácenost a tím méně on
VII. KAPITOLA
JAK TO, ŽE JE B&H VŠEMOHOUCÍ, KDYŽ MltQHO-VÉCÍ \-tiĚj$^;-&
zmůže" 'proťi nfňf: > Kdo tedy "mfiže" • v toíh-to smyslu, nemůže skrz níóc, fttfbrŽ skrze 8e«i'ocnóstV'yÓ' mocí' áe:;toti,ž* nemluví proto', že by on sám něco noh 1, nýbrž proto, že jeho bezmocnost působí, že nád ním má' moc' nečo jiného. Neboli ' míní äé to jinými způsobem, jako sé ostatně mnohé věciří-kají v, nevlastním smyslů: kupf. když užíváme "být" míšťo "nebýt11 a "dělat" pro to, co znamená nepracovat nebo nedělat ni.55... Vž.dy.t. často říkáme tomu, kdo popírá nějakou věci, "je, tp tak, , jak říkáš", ačkoli bychom měli spíše říci.: "není to tak, jak říkáš, že to není". Nebo říkáme: "ten sedí;$ak, jak tp,.dělává tamten" či "tentiLe odpočívá tak, jak to dělá onen", i když sedět nakonec znamená nepracovat a odpočívat je tolik co nedělat nic. A právě tak když se o někom řekne, že může učinit či podstoupit něco, co mu není ku prospěchu, či co se parná, nahlížíme, že se zde mocí míní bezmocnost-,; neboi čím více. má. tuto "moc", tím větší nad ním má moc protivenství a zvrácenost a tím je on proti
1
nim bezmocnější.   " 1 •  •' ;! '• - ■ .
Jsi  tedy,   Pane i" ještě pravdivěji všemohoucí,  když'níc
nemůžeš skrze bezmocnost a když nad tebou  nic nemá moc.
VIII- KAPITOLA   ' -t'V
JAK TO, ŽE JE BUH ZÄROVEŇ MILOSRDNÝ I NEPŘÍSTUPNÝ
POHNUTCE -I
Jak to ale, že jsi zároveň milosrdný i nepřístupný pohnutce? Vždyi nejsí-li přístupný pohnutce, nemůžeš mít soucit, a nemáš-li soucit, nemůže se ti sevřít srdce nad bídou ubožáka, což je milosrdenství. Jestliže však nejsi milosrdný, odkud se dostává ubohým tak veliké útěchy? Jak tedy zároveň jsi i nejsi milosrdný, Pane, ne-li tak, že jsi milosrdný, díváme-li se na to ze svého hlediska, nejsi však, viděno z hlediska tvého? Jsi totiž jistě milosrdný, pokud jde o to, co pociíujeme my, ne však jde-li o to, co
pociíuíjeé ty* Neboí když shlížíš na nás bídné, cítíme projev wi-iosrd-fenst ví, ty však takové hnuti necítíš. 3si tedy zároveň milogrtiný, nebot zachraňuješ ubožáky a Šetříš ty^ kdo se proti tobě prohřešili, a zároveň nejsi milosrdný, protože nejsi pohnut žádnou soutrpností s bídou.
•' ix. kapitola .
: ;^JAk to. že.naprosto a svrchovaně spravedlivý '.<>•..    $etří zlé a Ze je Šetří spraveolivě
- ■  * '
Jak to však, že Šetříš zlé, jsi-li naprosto- a svrchovaně spravedlivý? Jak to, že ty, naprosto a svrchovaně spravedlivý, činíš něco nespravedlivého? Nebo jaká je to spravedlnost dát věčný život tomu, kdo zasluhuje věčnou smrt? Jak to tedy, dobrý Bože,' který jsi dobrý k dobrým i ke zlým, jak to', Že zachraňuješ zlé, není-li to spravedlivé, když ty přece nečiníš nic nespravedlivého? Anebo to snad zůstává skryto v nedostupném světle, v němž přebýváš, poněvadž je tvá dobrota nepochopitelná? Pramen, odkud vyvěrá proud tvého milosrdenství, je vskutku skryt v tam, co je na tvé rlobrotě nejvznešenější a najtajnejší. VŽdyt ačkoli jsi naprosto a svrchovaně spravedlivý, přece jsi dobrotivý i ke zlým, nebot jsi naprosto a svrchovaně dobrý. Byl bys zajisté méně dobrý, kdybys nebyl dobrotivý k nikomu zlému. Kdo je totiž dobrý k dobrýrti i ke. zlým, je lepši než ten, kdo je dobrý jenom k dobrým. A kdo je ke zlým dobrý tím, ze je trestá i šetří, je lepší než ten, kdo je k nim dobrý pouze tím, že je trestá. Proto jsi tedy milosrdný, že jsi naprosto a svrchovaně dobrý. A ačkoli je snad patrné, proč odplácíš dobrým dobrými věcmi a zlým zlými, je řajioté nanejvýš podivuhodné, proč ty, naprosto a svrchovaně spravedlivý, který v ničem nemáš nedostatku, odplácíš zlým n provinilým dobrými věcmi. Jak ohromná je hlubina tvé dobroty, BoŽel Vidíme sice, odkud tvé milosrdenství práme-
ní, aXe zůstává prq nás přesto neprůhledné, Lze spatřit, odkud vyvěrá proud, ne však.postřehnout, kde se rodí pramen. Plyne totiž z plnosti tvé dobroty, že jsi laskavý k těm, kdo se vůči tobě prohřešují, v její hlubině však zůstává ukryto, proč tomu tak je. . Vždyl. jestliže ve své dobrotě odplácíš dobro dobrem a. zlo zlem^-je patrné, že ai to žádá spravedlnost. Když ale odplácíš zlo dobrem, je sice pochopitelné, že jsi to chtěl jako svrchované dobrý, avšak zůstává podivné, .jak- jsi to mohl chtít jako svrchovaně spravedlivý.
d milosrdenství^ z jak přehojné sladkosti a přesladké hojnosti to vyvěráš! Ó nestnírná boží dobroto, jak by tě hříšník nemiloval! Spravedlivým dopřáváš spásu, něbot jé spravedlnost provází, nespravedlivé osvobozuješ, ačkoli je spravedlnost odsuzuje/ Prvým dáváš ve shodě s tím, co si zaslouží, druhým navzdory 'tomu- Jedněm přičítáš dobťo, kterés jim daroval, druhým nepočítáš zlo, jež rtenávidíš'. Ó nesmírná dobroto, tolikrát větší, než můžeme nahlédnout! Kéž na mne sestoupí milosrdenství, které vyvěrá z tvé veliké hojnosti! Kéž mne zaplaví milosrdenství, jež; ž tebe prýštil Ušetři mne pro svou laskavost, netrestej pro svou spravedlnost! - Vždyt ačkoli je těžké nahlédnout, ja'k to, že tvé spravedlnosti nechybí tvá dobrota, přece s jistotou věříme, že co vyplývá z tvé dobroty, tvé spravedlnosti neodporuje, ale naopak se s ní shoduje. Vždyt není dobroty bez spravedlnosti. Jsi-li totiž milosrdný proto, že jsi svrchovaně dobrý, a svrchovaně dobrý jen a jen proto, že jsi svrchovaně spravedlivý, tedy jsi vskutku proto milosrdný, Že jsi svrchovaně spravedlivý. Pomoz mi, spravedlivý a milosrdný Bože, jehož světlo hledám, pomoz mi, abych to, co říkám, také nahlédl.
Jsi tedy opravdu milosrdný proto, že jsi spravedlivý. Nerodí se potom tvé milosrdenství z tvé spravedlnosti? Nešetříš pak zlé pro svou spravedlnost? 3e-li tomu tak, Pane, vysvětli mi, jak je to možné? Snad proto, že je spravedlivé,   abys byl natolik dobrý,  aby už nebylo možné si
představit, že jsi ještě lepší, a tak .mocný, aby si už nešlo myslet, že jsi ještě mocnější? Co totiž může být spravedlivější než tohle? Toto by však neplatilo, kdybys ve své dobrotě pouze odplácel, ale nešetřil, a kdybys proměňoval k dobrému jen ty, kteří nejsou dobří, a ne také ty, kdo jsou zlí. Proto je te,dy spravedlivé, abys šetřil zlé a měnil je k dobrému.
Konečně to, co se děje nespravedlivě, se dít nemá, a co se nemá dít, to se děje nespravedlivě. Jestliže je tedy nespravedlivé, abys měl se zlými soucit, nemáš ho mít. A pokud s nimi nemáš mít soucit, je nespravedlivé, abys ho měl. Je-li hanebné toto jen vyslovit, pak právem věříme, Že je spravedlivé, abys byl ke zlým milosrdný.
: ' '. '"•"'.>= - .' X. KAPITOLA "". ' •' .
□ÁK TO, 2E BOH ZLÉ SPRAVEDLIVĚ TREST* A ŽÄRPVEÄ
.;  ->V--' • . JE SPRAVEDLIVÉ ŠETftí ,^'v/;l \. '.. '  '■'■■■iij. ■
Je však také spravedlivé, abys zlé trestal. Vždyi co je spravedlivější, než aby dobří dostali dobré věci a zlí zlé? Jak to ale, že je zároveň spravedlivé, abys zlé trestal i abys je šetřil? Je to snad jiným způsobem spravedlivé, když zlé trestáš, a jiným když je šetříš? Ovšem, neboí když zlé trestáš, je to spravedlivé, protože si to zaslouží; když je ale šetříš, není to spravedlivé proto, že by to odpovídala jejich zásluhám, nýbrž proto, že to odpovídá tvé dobrotě. Když totiž zlé šetříš, jsi spravedlivý ze svého hlediska, ne z našeho, stejně jako jsi milosrdný, díváme-li se na to ze svého hlediska, ne z tvého. Nebot když nás zachraňuješ, ačkoli bys nás měl spravedlivě za-tratit* nejsi milosrdný proto, že bys sám pocitoval takové hnutí, nýbrž proto, že my cítíme takový projev. Rovněž tak nejsi spravedlivý proto, že bys nám splácel, co nám patří, ale proto, že jednáš, jak náleží tobě, svrchovaně dpbréma.